OSKT 5 C 144/2026-37

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudkyní JUDr. Bohumírou Netrvalovou, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení 23 150 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 100 Kč, úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 100 Kč od 9. 6. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 6 000 Kč, 4 900 Kč, 2 150 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 21 000 Kč od 18. 2. 2025 do 8. 6. 2026, co do úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 6 000 Kč od 9. 6. 2026 do zaplacení, co do úroku z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 15 000 Kč od 9. 6. 2026 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice, na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši 74 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen Okresnímu soudu v Klatovech dne datum, se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 21 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 18. 2. 2025 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 2 150 Kč. Konstatovala, že její právní předchůdce Anonymizováno, Anonymizováno, poskytl žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, a to převodem na účet č. č. účtu. Žalovaný se dle smlouvy zavázal zaplatit smluvní úrok 40 % p. m. z jistiny. Žalovaný se prokazatelně dostal do prodlení s úhradou úvěru, dopisem ze dne 17. 2. 2025 byl informován o zesplatnění úvěru. Předmětem žalobou uplatněné částky je pohledávka ve výši 21 000 Kč, která je tvořena jistinou úvěru ve výši 15 000 Kč, smluvním úrokem, který v době zesplatnění činil 6 000 Kč a smluvní pokutou ve výši 2 150 Kč za období 18. 2. 2025 - 2. 6. 2026 z jistiny ve výši 0,1 % denně. Původní věřitel poskytl úvěr žalovanému prostřednictvím své webové stránky datum převodem z účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. č. účtu. Žalovaný uvedené částky neuhradil i přes písemnou upomínku před podáním žaloby datovanou 2. 6. 2026.

2. Soud ve věci nařídil jednání na den datum, z něhož se žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně včas a řádně omluvila. Žalovaný se k jednání nedostavil, neomluvil, byť žaloba současně s předvoláním mu byla doručena dle § 49 odst. 4 o. s. ř. dne datum. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti žalovaného, když u jmenovaného byla zachována desetidenní lhůta na přípravu dle § 115 odst. 2 o. s. ř.

3. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobkyně je ve věci aktivně legitimována a dospěl ke kladnému závěru. V této souvislosti vycházel ze smlouvy o postoupení pohledávek, jejího dodatku, jakož i seznamu postoupených pohledávek. Z těchto listin vzal za prokázané, že mezi společností Anonymizováno právnická osoba. a žalobkyní byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek dne datum, na základě které pohledávky specifikované v seznamu byly postoupeny na žalobkyni. V uvedeném seznamu pak figuruje pohledávka za žalovaným. Dopisem ze dne 30. 5. 2026 společnosti Anonymizováno právnická osoba. byl žalovaný informován o postoupení pohledávky na žalobkyni. Uvedené bylo podpořeno obsahem oznámení.

4. Z předložené smlouvy o úvěru číslo hodnota bylo prokázáno, že v ní jako úvěrující je označen původním věřitelem, právnická osoba., a žalovaný jako úvěrovaný. Smlouva však nebyla podepsána žalovaným. Touto smlouvou se jmenovaná společnost zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr v celkové výši jistiny úvěru 6 000 Kč při zápůjční úrokové sazbě 40 % měsíčně, úvěr měl být poskytnut dne datum na bankovní účet č. č. účtu. Pro případ porušení povinnosti žalovaného zaplatit jakoukoliv část závazku podle uvedené smlouvy včas a řádně byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení. Uvedená smlouva o úvěru pak byla doplněna dodatkem č. hodnota datovaným dne datum, kterým byl navýšen úvěrový limit na 15 000 Kč. V dodatku absentuje podpis žalovaného jako úvěrovaného. Uvedené vzal soud za prokázané z obsahu dodatku. Z předloženého výpisu z účtu bylo prokázáno, že datum na uvedený účet byla poukázána platba ve výši 6 000 Kč a dne datum ve výši 9 000 Kč. Tyto platby korespondují s potvrzeními o provedené platbě předloženými žalobkyní. Majitelem tohoto účtu byl a je žalovaný, jak bylo podpořeno zprávou právnická osoba. ze dne 17. 7. 2026. Žalovaný nesporoval obdržení plateb v celkové výši 15 000 Kč.

5. Po právní stránce soud uzavřel, že smlouva o úvěru ve znění jejího dodatku je neplatné právní jednání, a to jako celek pro její rozpor s dobrými mravy. Rozpor s dobrými mravy vede k neplatnosti právního jednání v intencích § 580 o. z., a to neplatnosti absolutní dle § 588 o. z. Při respektování principu smluvní volnosti autonomie vůle účastníků smlouvy nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. V daném případě žalovaný byl v pozici spotřebitele, tato nerovnováha je v předmětné věci natolik významná, že je nutno ujednání smlouvy hodnotit vcelku jako obecně nespravedlivé, když obecná ustanovení občanského zákoníku vyjádřená v hlavě I. je nutné použít vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru v intencích § 2395 o. z. jsou ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Pokud tedy účastníci ve smlouvě úrok sjednali, což byl daný případ, musí to být úrok přiměřený, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru či půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005). Zápůjční úroková sazba uvedená v úvěrové smlouvě ve výši 40 % měsíčně, tedy 480 % ročně mnohonásobně převyšuje úrokové sazby obvyklé. Jestliže věřitel požaduje úrok nepřiměřený, tedy sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době sjednání smlouvy s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovaným bankami při poskytování úvěru či půjček v rozhodné době, tak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. V předmětné věci úrok činil 480 % ročně, a byl sjednán jako pevný po dobu splácení úvěru. Takto sjednaný úrok soud hodnotí jako zcela nemravný, tedy úrok představující znaky lichvy ve smyslu § 1796 o. z. Smlouva s takovýmto úrokem je smlouvou absolutně neplatnou.

6. Vzhledem k výše uvedenému soud shledal smlouvu o úvěru ve znění dodatku za neplatné právní jednání, a proto vztah účastníků posoudil podle předpisů upravujících bezdůvodné obohacení, konkrétně dle § 2991 a následující o. z. Jak bylo již výše prokázáno, na účet žalovaného byly připsány částky v souhrnné výši 15 000 Kč. Žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že žalovaný dosud zaplatil 4 900 Kč. Žalovaný netvrdil, nedoložil jediný důkaz o tom, že by na uvedené částce zaplatil více žalobkyni, případně jejímu právnímu předchůdci uhradil. S ohledem na uvedené soud žalobě vyhověl co do částky 10 100 Kč, neboť tato představuje to, oč se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Dle § 2993 o. z., tak žalobkyně má právo na vrácení toho, co plnila, aniž by tu byl platný závazek. Vzhledem k tomu, že se jednalo o bezdůvodné obohacení, bylo třeba výzvy k plnění dle § 1958 odst. 2 o. z., které se dostalo žalovanému ve výzvě datované 30. 5. 2026, která byla dána k poštovní přepravě 2. 6. 2026, jak doloženo podacím lístkem. Z obsahu výzvy je zřejmé, že mělo být plněno do třech dnů, to znamená do 8. 6. 2026, neboť uvedená výzva se dostala do dispoziční sféry adresáta 5. 6. 2026 v souladu § 573 o. z. Pokud žalovaný do 8. 6. 2026 neplnil, dnem následujícím, to je dnem 9. 6. 2026 se ocitl v prodlení s úhradou peněžitého plnění a stíhá jej povinnost dle § 1968, § 1970 o. z. k úhradě též úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení k datu 9. 6. 2026 činila 11,5 % ročně podle § 2 vládního nařízení číslo 351/2013 Sb. nikoli žalobkyní požadovaných 12 % ročně. Soud proto vyhověl v rozsahu vymezeném ve výroku I. rozsudku.

7. S ohledem na výše prezentovaný právní názor soud žalobu co do zbývající části předmětu sporu zamítl, tak jak z výroku rozsudku pod bodem II. je patrno. Pro úplnost dodává, že částka 6 000 Kč představuje úrok a částka 2 150 Kč smluvní pokutu. Ujednání o smluvních pokutách jsou i nadále existenčně závislá na existenci utvrzovaného dluhu, to je dluhu, který je prostřednictvím smluvní pokuty utvrzen, tento však byl soudem shledán absolutně neplatným. Dohoda o smluvní pokutě proto nebyla soudem shledána platnou, když nebyl shledán platným ani utvrzený dluh.

8. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalovaný měl úspěch co do 62 % předmětu sporu, neúspěch co do 38 % předmětu sporu, měl by proto právo na 24 % svých účelně vynaložených nákladů. Žalovanému však žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly. V této souvislosti soud uvádí, že při zjišťování úspěchu ve věci vycházel rovněž z kapitalizovaných úroků a úroků z prodlení, jež byly předmětem žaloby, a rovněž z jejich kapitalizací ke dni vyhlášení rozhodnutí, když v tomto směru měl na zřeteli nález Ústavního soudu I. ÚS 2717/08.

9. Při úvaze o lhůtě splatnosti žalobou uplatněné částky, soud vycházel z § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. a určil lhůtu třech dnů od právní moci rozsudku.

10. Soud v daném případě nevydal k návrhu žalobkyně elektronický platební rozkaz, v řízení pokračoval, proto žalobkyni stíhá povinnost doplatit České republice, na účet Okresního soudu v Klatovech, doplatek z návrhu ve výši 74 Kč dle položky 2 bod 2 Sazebníku soudních poplatků, jako straně ve sporu převážně neúspěšné. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 926 Kč v souladu s položkou 2 bod 1 písm. c) Sazebníku poplatků, podle položky 2 bod 2, položky 1 bod 1 písm. a) sazebníku však soudní poplatek by činil 1000 Kč, zbývá proto doplatit 74 Kč. Soud při svém rozhodování vycházel z § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., kdy splatnost poplatku nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke zdejšímu soudu, o odvolání by rozhodoval Krajský soud v Plzni.

Nebude-li dobrovolně splněna povinnost uložená tímto rozhodnutím, může oprávněná navrhnout soudní výkon rozhodnutí (exekuci).