OSLI 22 C 213/2024-151

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Kopalem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 75 622,76 Kč s příslušenstvím

Žalovaný je povinen zaplatit žalobci:

1) částku ve výši 70 155 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 93 155 Kč od 23.5.2024 do 17.6.2024, z částky 91 155 Kč od 18.6.2024 do 17.7.2024, z částky 88 155 Kč od 18.7.2024 do 15.8.2024, z částky 85 155 Kč od 16.8.2024 do 18.9.2024, z částky 82 155 Kč od 19.9.2024 do 16.10.2024, z částky 79 155 Kč od 17.10.2024 do 15.11.2024, z částky 76 155 Kč od 16.11.2024 do 13.12.2024, z částky 73 155 Kč od 14.12.2024 do 16.1.2025, z částky 70 155 Kč od 17.1.2025 do zaplacení;

I. Návrh žalobce na vydání opravného usnesení ze dne 17. 7. 2025 se zamítá.

2) částku ve výši 5 467,76 Kč,

II. Rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 10.4.2025, č. j. 22 C 213/2024-134 se v části odůvodnění pod bodem 27. opravuje tak, že se chybně uvedený text ve znění:

„27. O lhůtě k plnění soud rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 věta druhá o.s.ř. s přihlédnutím k § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. Soud vyhověl žádosti žalovaného a uložil mu uhradit dluh ve splátkách. Výši splátek soud považuje za adekvátní, neznamenající neúměrné prodloužení lhůty k plnění a neoprávněné zvýhodnění žalovaného na úkor žalobce. Zároveň však soud vázal možnost žalovaného plnit svůj dluh ve splátkách na ztrátu výhody splátek, tedy v případě, že neuhradí některou z těchto splátek řádně a včas, stane se splatným celý zbytek dluhu.“ nahrazuje takto:

„27. O lhůtě k plnění soud rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 věta druhá o.s.ř. s přihlédnutím k § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. Soud vyhověl žádosti žalovaného a uložil mu uhradit dluh ve splátkách. Výši splátek soud považuje za adekvátní, neznamenající neúměrné prodloužení lhůty k plnění a neoprávněné zvýhodnění žalovaného na úkor žalobce.“

3) úrok ve výši 28,35 % p. a z částky 86 941,39 Kč od 23.05.2024 do 16.06.2024, úrok ve výši 14,75 % p. a z částky 86 941,39 Kč od 17.06.2024 do 17.07.2024, z částky 86 757,39 Kč od 18.07.2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23.05.2024 dosáhne částky 287 452,00 Kč, a k rukám advokáta žalobce náhradu nákladů řízení ve výši 80,8 %, tedy částku 40 407,70 Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč, splatný vždy k poslednímu dni příslušného měsíce, přičemž první splátka bude splatná v měsíci následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se po žalovaném původně domáhal zaplacení částky 103 570 Kč s příslušenstvím. Žalobce tvrdil, že s žalovaným uzavřel dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota, a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, konkrétně v klientské zóně nacházející se na webové adrese provozované žalobcem https://razdvapujcka.cz/klientska-zona/ a emailové komunikace. Žalovaný smlouvu podepsal dne datum, a to svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který mu byl za tímto účelem ze strany žalobce předem poskytnut. Na základě smlouvy žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč (vyplaceno dne datum), který se žalovaný zavázal splácet spolu s úrokem ve 36měsíčních splátkách po 6 654 Kč vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje Anonymizováno Anonymizováno. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění žalovaný uhradil žalobci následující částky: ⟪LB:lb_001⟫ - Částka ve výši 6 654,00 Kč ze dne 14.04.2023 ⟪LB:lb_002⟫ - Částka ve výši 6 654,00 Kč ze dne 15.05.2023 ⟪LB:lb_003⟫ - Částka ve výši 6 654,00 Kč ze dne 15.06.2023 ⟪LB:lb_004⟫ - Částka ve výši 6 654,00 Kč ze dne 17.07.2023 ⟪LB:lb_005⟫ - Částka ve výši 6 654,00 Kč ze dne 15.08.2023 ⟪LB:lb_006⟫ - Částka ve výši 6 654,00 Kč ze dne 14.09.2023 ⟪LB:lb_007⟫ - Částka ve výši 6 654,00 Kč ze dne 16.10.2023 ⟪LB:lb_008⟫ - Částka ve výši 6 654,00 Kč ze dne 14.11.2023 ⟪LB:lb_009⟫ - Částka ve výši 6 654,00 Kč ze dne 15.12.2023 ⟪LB:lb_010⟫ - Částka ve výši 6 654,00 Kč ze dne 17.01.2024 ⟪LB:lb_011⟫ - Částka ve výši 6 654,00 Kč ze dne 19.02.2024 ⟪LB:lb_012⟫ - Částka ve výši 500,00 Kč ze dne 21.03.2024 ⟪LB:lb_013⟫ - Částka ve výši 500,00 Kč ze dne 19.04.2024 ⟪LB:lb_014⟫ - Částka ve výši 2 000,00 Kč ze dne 16.05.2024

2. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1. smlouvy, tedy 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobci takto vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek č. 12, 13, tedy smluvní pokuty v celkové výši 2 x 499 Kč. Žalobci dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy, tedy 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Žalobci takto vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů u splátek č. 12, 13, tedy náhrady nákladů v celkové výši 2 x 200 Kč. Smluvní pokuta či náhrada nákladů je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení.

3. Následně došlo k zesplatnění celého úvěru ke dni 21.05.2024, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, neboť žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky č. 12 splatné dne 17.03.2024 o délce 65 dnů. Ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, která činila celkem 98 705,36 Kč. V případě nezaplacení nové jistiny úvěru byla v bodě 6.5. smlouvy byla sjednána povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Žalobce dále uplatňuje úrok z úvěru v roční nominální úrokové sazbě ve výši 69,25 % p.a. Po zesplatnění celého úvěru byla žalobci uhrazeny částka ve výši 2 000 Kč dne 17.06.2024. Žalovaný žalobci ke dni sepsání žaloby dluží částku odpovídající dlužné nové jistině úvěru ve výši 96 705,36 Kč, smluvní pokutě ve výši 998 Kč, smluvní pokutě 5 467,76 Kč (0,1 % denně z částky 98 705,36 Kč od 23.05.2024 do data sepsání žaloby 17.07.2024) a náhradě nákladů 400 Kč. Příslušenství je pak požadováno v podobě úroku ve výši 69,25 % p.a z částky 86 941,39 Kč od 23.05.2024 do 15.06.2024 ve výši 3 852,72 Kč, úroku ve výši 69,25 % p.a z částky 86 941,39 Kč od 16.06.2024 do 16.06.2024 ve výši 32,78 Kč, úroku ve výši 14,75 % p.a z částky 86 941,39 Kč od 17.06.2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23.05.2024 dosáhne částky 287 452 Kč. Žalovaný tyto částky žalobci neuhradil ani na základě předžalobní výzvy, kterou mu žalobce v této věci zaslal.

4. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů, kdy žalovaný doložil výpis z běžného účtu za období Anonymizováno/2022 až Anonymizováno/2023, ze kterého je patrný měsíční příjem žalovaného a jeho výdaje. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS, NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Dále bylo prověřeno, že žalovaný neměl u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný a zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku.

5. Žalovaný ve svém vyjádření ve věci uvedl, že s žalobcem uzavřel úvěrovou smlouvu č. hodnota na základě které, mu bylo poskytnuto 100 000 Kč. Žalobce by však měl mít nárok pouze na vrácení bezdůvodného obohacení, neboť úvěrová smlouva je absolutně neplatná. Tato neplatnost je dána vedle samotného nedostatku právního jednání, dále dvěma skutečnostmi, a to hrubým rozporem parametrů úvěrové smlouvy s dobrými mravy, kdy ujednání o úroku z úvěru ve výši 69,25 % je 7krát vyšší než obvyklá (průměrná) sazba RPSN požadovaná poskytovateli úvěrů v době uzavření smlouvy (v Anonymizováno Anonymizováno činila 9,49 % ročně), a nesplněním povinnosti věřitele (žalobce) posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost dlužníka (žalovaného). Z uvedených důvodů žalovaný navrhl žalobě vyhovět pouze co do zaplacení jistiny ve výši 9 806 Kč. Současně navrhl úhradu zbývajícího dluhu vůči žalobci ve splátkách 3x 3 000 Kč měsíčně a poslední splátkou 806 Kč.

6. Dříve než soud začal ve věci jednat, žalobce se rozhodl vzít žalobu částečně zpět a ponížit původně požadovanou výši smluvního úroku o 40,90 %, tedy z 69,25 % p.a. na 28,35 % p.a. Dále uvedl, že po datu podání žaloby, tj. dne datum, žalovaný uhradil ještě částku v celkové výši 3 000 Kč. Dále vzal žalobce žalobu částečně zpět co do částky 18 000 Kč, neboť žalovaný po podání žaloby tuto částku uhradil v šesti splátkách po 3 000 Kč. Soud proto v souladu s ustanovením § 96 odst. 1, odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v požadovaném rozsahu usnesením č. j. 22 C 213/2024-57 ze dne 22.10.2024 a usnesením č. j. 22 C 213/2024-116 ze dne 28.2.2025 řízení zastavil.

7. Soud nařídil jednání ve věci.

8. Ze Smlouvy o úvěru č. hodnota (dále jen „smlouva“) bylo zjištěno, že mezi účastníky byla dne datum uzavřena smlouva na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr společně s úrokem ve výši 69,25 % p.a. splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6 654 Kč vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje Anonymizováno Anonymizováno. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetu v podobě tzv. Anonymizováno půjčky. Žalovaný vyplnil žádost o úvěr na webových stránkách provozovaných žalobcem a byl „nový klient“. Žalobce proto ověřil zadanou emailovou adresu žalovaného, a to konkrétně adresu e-mail. Po zadání emailu žalovaným do systému zaslal žalobce žalovanému ověřovací email dle bodu 8.A.1. technického popisu. Součástí ověřovacího emailu byl specifický kód pro ověření. Žalovaný následně tento specifický kód zadal do systému žalobce, a tím ověřil svoji emailovou adresu. Rovněž bylo ověřeno také telefonní číslo tel. číslo tel. číslo, a to přes zadání specifického kódu zaslaného na uvedené telefonní číslo tel. čísloprokázáno Technickým popisem uzavření smlouvy a jejího podpisu, výpisem ze systému žalobce - odeslání ověřovacího emailu/SMS žalovanému ze dne datum, výpisem ze systému žalobce - ověřovací email/SMS, výpisem ze systému žalobce - „klientská zóna“ pro č. smlouvy Anonymizováno, RČ RČ, Jméno žalovaného). Žalovaný následně zadal do systému další údaje k prokázání totožnosti a schopnosti žalovaného splácet úvěr. Žalovaný nahrál do systému svůj občanský průkaz (prokázáno kopií občanského průkazu žalovaného), výpisy z bankovního účtu u společnosti Anonymizováno Anonymizováno č. hodnota /Anonymizováno, přičemž jako majitel Bankovního účtu je uveden žalovaný. Před podpisem Smlouvy o úvěru ze strany žalovaného zaslal žalobce žalovanému na Bankovní účet částku ve výši 1 Kč, ve které uvedl variabilní symbol, přičemž tento variabilní symbol sloužil pro podpis Smlouvy o úvěru v klientské zóně žalovaného na internetových stránkách žalobce. Žalovaný následně Smlouvu o úvěru podepsal, a to tak, že na své osobní stránce v Klientské zóně vyplnil ve Smlouvě o úvěru do příslušného podpisového okna své jméno, příjmení a jedinečný kód odpovídající variabilnímu symbolu platby ve výši 1 Kč, která byla za tímto účelem zaslána žalobcem na Bankovní účet žalovaného. Žalovaný tak vyjádřil svůj souhlas se Smlouvou o úvěru a vůli být smlouvou vázán. Žalobce smlouvu akceptoval dne datum a schválení úvěru oznámil žalovanému dopisem doručeným žalovanému na osobní stránku v Klientské zóně a zároveň na E-mailovou adresu žalovaného. Součástí Oznámení byl i platný splátkový kalendář a jedno vyhotovení Smlouvy s potvrzenou akceptační doložkou žalobce (prokázáno Návrhem na uzavření smlouvy, Předsmluvním formulářem pro standardní informace o SÚ, Oznámením o schválení úvěru se splátkovým kalendářem ze dne datum). Žalovaný rovněž v návrhu smlouvy prohlásil a svým podpisem úvěrové smlouvy i stvrdil, že se seznámil s veškerými informacemi podle § 92 ZSÚ, si je vědom, jaká je sjednaná výše úroků za úvěr, který má být poskytnut dle Smlouvy, souhlasí s ní, považuje ji za přiměřenou a bere na vědomí, že se jedná o úvěr od nebankovního subjektu, kdy cena za poskytnutí úvěru od, nebankovních subjektů je zpravidla vyšší, než u bank, nemá žádné splatné dluhy vůči jakékoli třetí osobě či státu, nenachází se v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku, veškeré údaje, které z jeho strany budou uvedeny ve Smlouvě, jakož i veškeré informace, které v souvislosti s touto Smlouvou poskytl či poskytne Poskytovatel, jsou pravdivé a úplné a Smlouvu neuzavírá v tísní, stavu nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti a je schopen úvěr řádně a včas splácet. Vyplacení úvěru žalovanému na účet uvedený ve smlouvě č. hodnota /Anonymizováno ve výši 100 000 Kč bylo prokázáno výpisem transakce z účtu žalobce ke dni datum. Z přehledu splátek za období Anonymizováno Anonymizováno – Anonymizováno Anonymizováno bylo zjištěno, že žalovaný prvních 11 splátek uhradil řádně, v Anonymizováno 2024 pak uhradil již jen 500 Kč a dále hradil pouze částečné platby, kdy celkem uhradil 90 194 Kč (prokázáno rovněž kartou klienta ke smlouvě č. hodnota). Z výpisů z účtu žalovaného za období Anonymizováno/Anonymizováno – Anonymizováno/Anonymizováno byly zjištěny příjmové a výdajové transakce. Příjem žalovaného za Anonymizováno/Anonymizováno byl zjištěn ve výši 58 371 Kč, v měsíci Anonymizováno Anonymizováno ve výši 55 173 Kč, v Anonymizováno Anonymizováno ve výši 54 164 Kč, v Anonymizováno Anonymizováno ve výši 54 990 Kč. Při odečtení výdajů žalovaného jeho účet vykazoval kladné zůstatky. Výpisy z databází NRKI a SOLUS bylo prokázáno, že žalovaný není rizikovým klientem pro poskytnutí úvěru a nemá vedenu dlužnou částku po splatnosti. Z „Výzvy k zaplacení“ ze dne 17.4.2024 a 20.5.2024 bylo zjištěno, že žalovaný byl před zesplatněním úvěru upomínán k úhradě dlužných splátek. Z oznámení o zesplatnění úvěru z 21.5.2024 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru, běžných úroků přirostlých ke dni zesplatnění, smluvní pokut a náhrady nákladů v souvislosti s prodlením, a to do 10 dnů od data odeslání výzvy. Dále byla zaslána předžalobní výzva ze dne 10.7.2024, o jejímž odeslání dne 10.7.2024 svědčí poštovní podací tituly před jménem

9. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující právní úpravu a učinil následující právní závěry:

10. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

12. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Podle § 87 odst. 3 zákona spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

17. Posouzením všech provedených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), co učinili nesporným (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně.

18. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobce soud uvádí následující. Žalobce je držitelem bankovní licence ve smyslu § 1 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách a předmětem jeho činnosti je tedy mimo jiné poskytování úvěrů. Vzhledem k předmětu své činnosti je tedy žalobce ve smyslu § 7 písm. a) z. s. ú. oprávněným poskytovatelem spotřebitelských úvěrů. Vzhledem k tomu je žalobce podle § 75 odst. 1 z. s. ú. povinen při posuzování úvěruschopnosti konkrétního žadatele o spotřebitelský úvěr postupovat s odbornou péčí. Nejvyšší správní soud v rámci své činnosti vyložil pojem odborné péče poskytovatele spotřebitelského úvěru v rozsahu jeho povinnosti posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr tak, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, který se vztahoval k § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného do 30. 11. 2016, avšak lze jej aplikovat i ve vztahu k obsahově shodnému § 86 odst. 1 z. s. ú.). Z uvedeného plyne, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen při posuzování nejen vyžadovat od konkrétního žadatele o úvěr údaje o jeho majetkových a výdělkových poměrech, ale tyto údaje i náležitě, po obsahové stránce prověřit. Teprve na základě takového náležitého prověření lze učinit závěr o tom, zda je žadatelova úvěruschopnost dostatečná či nikoli.

19. Soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce prokázal, že s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet poskytnutý úvěr. Z provedených důkazů vyplynulo, že žalobce měl k dispozici výpisy z účtu žalovaného ze poslední tři měsíce, předcházející uzavření smlouvy. Na tento účet byl žalovanému poukazován příjem, rovněž byly zjištěny výdajové položky a konečný kladný zůstatek na účtu. Z předmětných výpisy z účtu žalovaného je zřejmé, že příjem žalovaného zcela postačoval k úhradě sjednaných splátek bez nějakého výrazného omezení životního standardu žalovaného. Žalobce dále ověřil osobu žalovaného výpisem z Nebankovního registru klientských informací (NRKI) a výpisem z registru SOLUS s negativním výsledkem. Žalovaný dále v žádosti o poskytnutí úvěru prohlásil a svým podpisem úvěrové smlouvy také stvrdil, že nemá žádné splatné dluhy, nenachází se v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku, že veškeré údaje, které ve smlouvě budou uvedeny nebo poskytl či poskytne, jsou pravdivé a úplné a je schopen úvěr řádně a včas splácet.

20. Soud, pokud jde o právní posouzení prověření úvěruschopnosti a odůvodnění napadeného nálezu, poukazuje na Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, podle kterého:

„29. Pro závěr, zda smlouva o spotřebitelském úvěru je smlouvou neplatnou, nepostačuje jen samo zjištění, že poskytovatel řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele. Je to proto, že samo zjištění, že poskytovatel v procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, nemusí vždy nutně znamenat, že spotřebitel není schopen úvěr splácet. Pokud tedy například spotřebitel úvěr splatí a vyjde-li následně najevo, že věřitel při procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, může se důsledek v podobě uvedené zákonné sankce (neplatnosti smlouvy) projevit pouze tehdy, bude-li postaveno najisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

30. Uvedený přístup odpovídá záměru zákonodárce, neboť podle důvodové zprávy k citovaným ustanovením je poskytovatel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí; posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele (…) a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. (…) Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem a další informace získává při respektování principu přiměřenosti nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů. (…) Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (…) Sankcí za nedodržení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí je neplatnost smlouvy. Smlouva je neplatná, pokud byl spotřebiteli poskytnut spotřebitelský úvěr i přesto, že existovaly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet. Spotřebitel je tak chráněn v situaci, kdy dostal úvěr, ačkoli tento úvěr mu neměl být poskytnut. (…) Nejde zde tedy o naplnění formálního znaku [např. nesplnění některého z prvků procesu ověření úvěruschopnosti stanoveného v interních procesech poskytovatele podle § 15 odst. 2 písm. c)], pokud by i při splnění tohoto prvku byl spotřebitelský úvěr poskytnut, ale o naplnění znaku materiálního - při řádném dodržení postupů a odborné péče spotřebiteli neměl spotřebitelský úvěr vůbec být poskytnut.

31. Z řečeného vyplývá, že za dané situace nelze smlouvu považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele; musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet (resp. že mu úvěr neměl být poskytnut). Právní posouzení věci odvolacím soudem, který neplatnost smlouvy založil výlučně na porušení povinnosti žalovanou posoudit úvěruschopnost, aniž vzal v úvahu, zda, resp. že předchůdce žalobkyně byl schopen úvěr splatit (což nebylo nijak zpochybněno), je neúplné, a proto nesprávné.

32. Jde-li o posouzení otázky, zda žalovaná před poskytnutím úvěru řádně posoudila úvěruschopnost předchůdce žalobkyně, právní úprava způsob a rozsah zkoumání úvěruschopnosti konkrétně nestanoví, pouze ukládá její posouzení na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele (§ 86 odst. 1 věta první zákona o ochraně spotřebitele), a předpokládá, že se posoudí zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru).

33. Závěr odvolacího soudu, že žalovaná řádně neposoudila jeho úvěruschopnost, považuje dovolací soud za nepřezkoumatelný. Odvolací soud sice učinil obsáhlou obecnou úvahu o tom, jakými úvahami se má věřitel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele řídit, přičemž žalované konkrétně vytkl, že při tomto posouzení neprověřila dlužníkem uváděné výdaje, resp. že jeho výdaje reálně nezjišťovala, aniž k tomu učinil odpovídající skutková zjištění, z nichž by vyplynulo, zda tyto údaje (jež uvedl předchůdce žalobkyně v žádosti o úvěr) byly skutečně nesprávné. Dovodil-li odvolací soud, že neověření spotřebitelem uvedených údajů je u žalované jasně účelové – ve snaze uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, pak takový závěr nemá žádný podklad ve skutkových zjištěních. K tomu je třeba rovněž uvést, že způsob a rozsah posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se v konkrétních případech bude lišit, neboť se vždy jedná o posouzení individuální.“

21. Výše citované rozhodnutí Nejvyššího soudu tedy ve stručnosti říká, že: „Smlouvu o spotřebitelském úvěru nelze považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele; musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet (resp. že mu úvěr neměl být poskytnut)“. Je tedy třeba se zabývat nejprve případnou skutečnou neúvěruschopností žalovaného a následně existencí důvodné pochybnosti o jeho zjištěné neúvěruschopnosti. Existenci této důvodné pochybnosti tedy nelze vyhodnotit bez zkoumání skutečného stavu finanční situace žalovaného. Pokud tento skutečný stav zkoumán není, musel by soud přijmout za skutečný stav právě stav žalobcem zjištěný. Soud má za to, že v projednávané věci důvodná pochybnost není – disponibilní zůstatek žalovaného k plnění podmínek smlouvy postačoval.

22. Žalobce tedy při posuzování úvěruschopnosti žalovaného postupoval s odbornou péčí ve smyslu § 75 odst. 1 z. s. ú.

23. Žalobce tedy prokázal, že s žalovaným uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“ či „o.z.“). Smlouva o úvěru byla uzavřena distančně prostřednictvím elektronických prostředků, kdy žalovaný prošel řádným ověřovacím procesem. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru je ujednání o závazku úvěrujícího poskytnout peněžní prostředky úvěrovanému a povinnost úvěrovaného poskytnutou částku vrátit a zaplatit úrok. Žalobce a žalovaný se tedy v projednávané věci dohodli, že žalobce na požádání žalovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a žalovaný se zavázal, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí a zaplatí žalobci úrok, a to vše za podmínek uvedených ve smlouvě. Žalobce a žalovaný se ve smlouvě o úvěru dále dohodli, že bude-li žalovaný v prodlení se splacením dluhu či jeho části, je povinen hradit žalobci úrok z prodlení v zákonné výši a dále že v případě, že je žalovaný v prodlení se splacením dluhu či jeho části o délce 30 dnů, je povinen dále hradit žalobci smluvní pokutu. Bylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru a poskytnutí úvěru žalovanému, který měl žalovaný spolu se sjednaným úrokem vrátit. Strany smlouvy si sjednaly sazbu úroku 69,25 % p.a., žalobce však po částečném zpětvzetí žaloby požadoval úrok ve výši toliko 28,35 % p.a. Soud shledal úrokovou sazbu v této výši v souladu se zásadou přiměřenosti a mravnosti, která se ustálila v judikatuře vyšších soudů (viz např. nález II. ÚS 3194/18; rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Žalovaný v řízení neprokázal, že by k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že úvěr vrátil, popř. že dluh zanikl jinak (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2010 sp. zn. 33 Cdo 4378/2008).

24. Splněny byly i zákonné podmínky pro sjednání smluvní pokuty, která byla sjednána platně podle § 2048 a násl. o.z. Smluvní pokuta soudem nebyla shledána hrubě nepřiměřenou vzhledem k zajištěné povinnosti a způsobu jejího sjednání, a ani ujednání o ní nebylo shledáno jako nepřiměřenou smluvní podmínkou (§ 1813 o.z.). Soud proto uložil žalovanému zaplatit správně vyčíslenou smluvní pokutu.

25. Jelikož se žalovaný dostal s placením do prodlení, vznikl věřiteli rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1958, § 1968, § 1970 o.z.). Podle § 1968 věta první o.z. je v prodlení dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Podle § 1970 odst. 2 o.z. stanoví výši úroku z prodlení vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů. Žalobci proto byl přiznán zákonný úrok z prodlení dle výše uvedeného nařízení vlády.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 40 407,70 Kč, přičemž tato částka představuje 80,8 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení žalobce v rozsahu 90,4 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 9,6 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 179 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 103 570 Kč sestávající z částky 5 260 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t. ze dne 18.7.2024, z částky 5 260 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. ze dne 18.7.2024, z částky 5 260 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. ze dne 1.8.2024, z tarifní hodnoty ve výši 93 622 Kč sestávající z částky 4 860 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. ze dne 28.11.2024, z částky 4 860 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a.t. ze dne datum, z částky 4 860 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. ze dne 25.2.2025 a z tarifní hodnoty ve výši 75 622,76 Kč sestávající z částky z částky 4 140 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a.t. ze dne datum včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a.t. a čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 37 050 Kč ve výši 7 780,50 Kč.

27. O lhůtě k plnění soud rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 věta druhá o.s.ř. s přihlédnutím k § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. Soud vyhověl žádosti žalovaného a uložil mu uhradit dluh ve splátkách. Výši splátek soud považuje za adekvátní, neznamenající neúměrné prodloužení lhůty k plnění a neoprávněné zvýhodnění žalovaného na úkor žalobce. Zároveň však soud vázal možnost žalovaného plnit svůj dluh ve splátkách na ztrátu výhody splátek, tedy v případě, že neuhradí některou z těchto splátek řádně a včas, stane se splatným celý zbytek dluhu.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Liberci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li uložená povinnost splněna dobrovolně, lze se domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.