OSLI 22 C 226/2024-64

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Kopalem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 18 480 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 1 000 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 1 000 Kč ode dne 24. 11. 2023 do zaplacení zastavuje.

II. Žaloba na zaplacení částky 4 800,- Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 4 800,- Kč ode dne 24.11. 2023 do zaplacení a částky 1 680 Kč se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 11 000 Kč a úrok z prodlení ve výši 13,25 % ročně z částky 11 000 Kč od 11. 06. 2024 do zaplacení a k rukám advokáta žalobce náhradu nákladů řízení ve výši 427,90 Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč, splatných vždy k poslednímu dni příslušného měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

1. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

2. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

3. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

4. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

5. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

6. Podle § 87 odst. 3 zákona spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

7. Účastníci mezi sebou uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná smlouvu uzavírala mimo svoji podnikatelskou či jinou výdělečnou činnost, vystupuje v daném smluvním vztahu v postavení spotřebitele.

8. Žalobce je držitelem bankovní licence ve smyslu § 1 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách a předmětem její činnosti je tedy mimo jiné poskytování úvěrů. Vzhledem k předmětu své činnosti je tedy žalobce ve smyslu § 7 písm. a) z. s. ú. oprávněným poskytovatelem spotřebitelských úvěrů. Vzhledem k tomu je žalobce podle § 75 odst. 1 z. s. ú. povinen při posuzování úvěruschopnosti konkrétního žadatele o spotřebitelský úvěr postupovat s odbornou péčí. Nejvyšší správní soud v rámci své činnosti vyložil pojem odborné péče poskytovatele spotřebitelského úvěru v rozsahu jeho povinnosti posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr tak, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, který se vztahoval k § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného do 30. 11. 2016, avšak lze jej aplikovat i ve vztahu k obsahově shodnému § 86 odst. 1 z. s. ú.). Z uvedeného plyne, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen při posuzování nejen vyžadovat od konkrétního žadatele o úvěr údaje o jeho majetkových a výdělkových poměrech, ale tyto údaje i náležitě, po obsahové stránce prověřit. Teprve na základě takového náležitého prověření lze učinit závěr o tom, zda je žadatelova úvěruschopnost dostatečná či nikoli.

9. Soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce neprokázal, že s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele (žalované) splácet poskytnutý úvěr. Z provedených důkazů vyplývá, že žalobce měl k dispozici toliko výpisy z účtu žalované, na který byl žalované poukazován příjem (výše příjmu byla prokázána i dalšími listinami). Žalovaná dále v žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru uvedla, že bydlí ve vlastním domě bez hypotéky a její měsíční výdaje činí částku 10 000 Kč. Zda však žalobce podrobil tyto údaje řádnému zkoumání, to žalobce netvrdil ani neprokázal. Soud je toho názoru, že pokud žalovaná žalobci sdělila výši měsíčních výdajů, žalobce měl zjišťovat, zda je uvedená výše nákladů na bydlení pravdivě uvedena, když žalovanou uvedená výše se soudu jeví, jako nezvykle nízká. Taková výše měsíčních výdajů dle názoru soudu neodpovídá situaci, že žalovaná, má v péče nezletilé děti, tedy i další zvýšené náklady (vedle běžných výdajů jako náklady na energie, stravné apod.) na jejich potřeby. Údaje o vyživovacích povinnostech žadatele o úvěr nejsou zřejmé ani z formuláře žádosti o spotřebitelský úvěr, přitom z pohybů na běžném účtu žalované je zřejmé, že žalovaná pobírala výživné, o čemž svědčí přijatá platba s poznámkou „Anonymizováno Anonymizováno“. Na základě výše popsaného stavu tak soud ve věci dospěl k závěru, že žalobce neposuzoval majetkové a výdělkové poměry obezřetně a zcela rezignoval na prověření životních nákladů žalované. Žalobce tedy při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupoval s odbornou péčí ve smyslu § 75 odst. 1 z. s. ú., a proto je třeba smluvní ujednání účastníků o poskytnutí úvěru podle § 87 odst. 1 z. s. ú. hodnotit jako neplatná. Soud by k této neplatnosti přihlédl i bez námitky úvěrované žalované z úřední povinnosti, neboť její uzavření odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek a je tedy absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či nález Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18).

10. Plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262, že v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dané nedostatečným zkoumáním úvěruschopnosti, má spotřebitel povinnost vrátit jistinu v době přiměřené jeho možnostem (dle § 87 odst. 1 z. s. ú.). Splatným stává se takto založený dluh buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu, který (dle § 87 odst. 2 z. s. ú.) určí dobu na návrh některého z účastníků podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Následkem neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú., je tedy pouze povinnost žalovaného vrátit žalobci peníze, které mu byly na základě neplatné úvěrové smlouvy poskytnuty, a to v době přiměřené jeho možnostem.

11. Žalované byly na základě úvěrové (revolvingové) smlouvy žalobcem poskytnuty peníze ve výši 12 000 Kč, kdy žalovaná naopak uhradila 1 000 Kč. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že svůj dluh vůči žalobci splnila, že jí povinnost k zaplacení této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto žalované uložil povinnost částku 11 000 Kč žalobci zaplatit (§ 2991 o. z.). Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy žalobci nenáleží ani nárok na zaplacení jakéhokoliv smluvní pokuty či sjednaného úroku 40 %.

12. Při posouzení oprávněnosti náhrady nákladů řízení bylo rozhodnuto podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti ČR č. 177/1996 Sb. Soud aplikoval § 14b vyhlášky, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalující strana opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vpisuje a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalující strana podávané návrhy v druhově totožných věcech, tj. vymáhání dluhů z úvěrových smluv, mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že vychází při sepisování návrhu na vydání platebního rozkazu ze vzoru, který je u ní ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon než provedení úkonu právní služby. Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b.

13. O lhůtě k plnění soud rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 věta druhá o.s.ř. s přihlédnutím k § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. Soud vyhověl žádosti žalované a s ohledem na její poměry jí uložil uhradit dluh ve splátkách. Výši splátek soud stanovil tak, aby předmětný dluh spolu s náklady řízení byl uhrazen do dvou let. Zároveň však soud vázal možnost žalované plnit svůj dluh ve splátkách na ztrátu výhody splátek, tedy v případě, že neuhradí některou z těchto splátek řádně a včas, stane se splatným celý zbytek dluhu.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Liberci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li uložená povinnost splněna dobrovolně, lze se domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.