OSLI 20 C 324/2025-119

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Klimentem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného naposledy bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení jednak 11 930,56 Kč s příslušenstvím a jednak 26 274 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 430,56 Kč, úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 430,56 Kč od 1. 5. 2025 do zaplacení, částku 15 310 Kč, úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 15310 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení, částku 369 Kč, úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 369 Kč od 1.7.2025 do zaplacení, částku 410 Kč, úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 410 Kč od 3. 10. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do: částky 1 500 Kč úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 1 500 Kč od 16. 5. 2025 do zaplacení, částky 5 000 Kč, úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5000 Kč od 29.6.2025 do zaplacení, částku 5 185 Kč, úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 5 185 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 410 Kč od 1. 7. 2025 do 2. 10. 2025, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 8 769,05 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se v řízení vůči žalovanému domáhala jednak žalobou došlou soudu dne 24. 5. 2025 částky 11 930,56 Kč s příslušenstvím a jednak žalobou došlou soudu dne 28. 7. 2025 částky 26 274 Kč s příslušenstvím, ve znění pozdějších doplnění. Oba tyto své nároky žalobkyně shodně odůvodnila zejména tím, že se žalovaným dne 13. 2. 2024 uzavřela podnájemní smlouvu č. hodnota, ve znění pozdějších dodatků, na jejímž základě se zavázala přenechat žalovanému k dočasnému užívání byt č. Anonymizováno v domě na adrese adresa a žalovaný se za to zavázal hradit žalobkyni podnájemné ve výši 14 300 Kč měsíčně společně se zálohami na služby ve výši 5 356 Kč měsíčně a poplatky za pojištění a asistence ve výši 369 Kč měsíčně. Trvání podnájmu bylo sjednáno na dobu určitou od 20. 2. 2024 do 31. 1. 2025. Dodatkem č. hodnota byla s účinností k 1. 2. 2025 ujednána nová výše záloh na služby na částku 5 595 Kč. Dodatkem č. hodnota ze dne 7. 1. 2025 bylo trvání podnájmu prodlouženo do 31. 7. 2025 a s účinností od 1. 2. 2025 ujednána nová výše podnájemného na částku 15 310 Kč. Dodatkem č. hodnota ze dne 8. 1. 2025 byl ujednán nový konec trvání podnájemního vztahu mezi účastníky na 31. 1. 2026. Součástí předmětné smlouvy byly též všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, dle jejichž čl. VIII byla ujednána tříměsíční výpovědní doba pro ukončení smluvního vztahu výpovědí některé ze stran. Současně dle článku VII všeobecných obchodních podmínek nezaniká smluvní vztah podpisem ukončovacího předávacího protokolu ani samotné podnájemní smlouvy. Zároveň účastníci ujednali pro případ prodlení žalovaného s úhradou předpisu podnájemného a dalších sjednaných plateb povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu, jejíž výše při prodlení trvajícím 5 až 19 dnů po splatnosti předpisu činila 300 Kč za každý započatý den prodlení a při prodlení v délce 20 a více dnů činila výše smluvní pokuty 1 500 Kč za každý započatý den prodlení.

Dne 1. 4. 2025 žalovaný informoval žalobkyni, že má zájem ukončit trvání podnájmu ke dni 31. 5. 2025 a dne 2. 4. 2025 zaslal žalobkyni výpověď podnájemní smlouvy. Výpovědní doba započala běžet dne 1. 5. 2025 a uplynula dne 31. 7. 2025. Předmět podnájmu žalovaný předal žalobkyni dne 16. 5. 2025. Podnájemní smlouva zanikla uplynutím výpovědní doby ke dni 31. 7. 2025. Žalovaný tedy byl povinen platit žalobkyni podnájemné a další opětující se ujednané platby za celý měsíc květen 2025 i za měsíce červen a červenec 2025, v nichž smluvní vztah mezi účastníky nadále trval i přesto, že žalovaný již fakticky předmět podnájmu neužíval. Žalovaný ovšem za měsíc květen uhradil na podnájemném a dalších platbách toliko 10 637 Kč, ačkoli dle předpisu plateb byl povinen zaplatit celkem 21 274 Kč, přičemž na tento předpis žalobkyně započetla dřívější přeplatek z vyúčtování elektrické energie za období od 1. 3. 2025 do 31. 3. 2025 ve výši 206,44 Kč.

V měsících červen a červenec 2025 nezaplatil ničeho. Zálohy na energie a služby za rok 2025 dosud nebyly vlastníkem bytu vyúčtovány, a proto žalobkyně nemohla vyúčtování předložit žalovanému. Žalobou došlou soudu dne 24. 5. 2025 tak žalobkyně vůči žalovanému nárokovala dlužné podnájemné ve výši 10 430,56 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč splatnou dne 15. 5. 2025. Žalobou ze dne 28. 7. 2025 žalobkyně nárokovala dlužné podnájemné za měsíc červenec 2025 (v žalobě nesprávně uvedeno červen; pozn. soudu) ve výši 15 310 Kč, smluvní pokutu za prodlení ve výši 5 000 Kč splatnou dne 28. 6. 2025, dlužnou zálohu na služby za měsíc červenec 2025 ve výši 5 595 Kč a poplatek za pojištění za měsíc červenec 2025 ve výši 369 Kč.

2. Žalovaný uplatněný nárok žalobkyně neuznal a navrhl žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítnout. Žalovaný nečinil sporným, že se žalobkyní uzavřel smlouvu, na jejímž základě mu byl z její strany přenechán k užívání výše označený byt a že se zavázal hradit sjednané nájemné, zálohy na služby a další poplatky. Předmětná smlouva byla uzavřena na dobu určitou počínaje dnem 20. 2. 2024. Na straně žalovaného ovšem nastala mimořádná změna okolností, neboť dne 17. 4. 2025 byla zamítnuta jeho žádost o pobytové oprávnění (zaměstnaneckou kartu), v důsledku čehož byl ke dni 30. 4. 2025 ukončen jeho pracovní poměr. Předmětný byt v návaznosti na tuto skutečnost žalovaný předčasně dne 16. 5. 2025 předal žalobkyni. Poměrnou část podnájemného, záloh a poplatků za měsíc květen 2025 do dne předání bytu žalovaný uhradil, platby za pozdější období žalovaný s odkazem na onu mimořádnou změnu okolností a ukončení užívání předmětného bytu odmítl zaplatit s tím, že podnájemní vztah zanikl ke dni předání bytu žalobkyni. Nemohl se tedy dostat do prodlení s platbami za zbývající část měsíce května a měsíce červen a červenec 2025, neboť podnájem zanikl, a nebyl je proto povinen uhradit. Ohledně nároku žalobkyně na smluvní pokutu za prodlení ovšem žalovaný navrhl její moderaci na 0 Kč s poukazem na skutečnost, že žalobkyně nevymezila, za jaké období ji nárokuje, kdy nastala její splatnost. Nadto považoval smluvní pokutu za zcela nepřiměřenou a vedoucí ke kumulaci sankcí společně s úrokem z prodlení. Současně žalovaný uplatnil vůči žalobkyní uplatňovaným nárokům obecnou námitku započtení, neboť jednak při uzavření smlouvy žalobkyni poskytl vratnou kauci 20 000 Kč, jež mu dosud nebyla vrácena, a jednak mu dosud nebyl žalobkyní vrácen přeplatek z vyúčtování záloh na energie a služby za dobu od 20. 2. do 31. 12. 2024 ve výši 4 176 Kč. Žalovaný ovšem nijak nekonkretizoval, na které konkrétní dílčí peněžité nároky uplatněné žalobkyní v dané věci uvedené pohledávky za žalobkyní započítává.

3. Žalobkyně v návaznosti na námitky započtení uplatněnou žalovaným svá skutková tvrzení doplnila tak, že dle všeobecných obchodních podmínek, jež byly součástí smlouvy o podnájmu, byl žalovaný povinen při skončení podnájmu předat byt zpět žalobkyni vyklizený a uklizený, což ovšem nesplnil. Zároveň žalovaný podpisem ukončovacího předávacího protokolu výslovně souhlasil s tím, že byt je předáván nevyklizený a že zaplatí žalobkyni výlohy na úklid a výmalbu bytu. Žalobkyně takto na výmalbu vynaložila 14 100 Kč a na úklid 4 000 Kč, celkem tedy 18 100 Kč. Zbývající část jistoty v rozsahu 1 900 Kč žalobkyně započetla na neuhrazené smluvní pokuty. Námitku započtení nevráceného přeplatku z vyúčtování zálohách za energie a služby za dobu od 20. 2. do 31. 12. 2024 ve výši 4 176 Kč žalovaný dle žalobkyně uplatnil již ve věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. spisová značka, jejímž předmětem byl nárok žalobkyně z téže podnájemní smlouvy na podnájemné a další smluvní platby, včetně smluvní pokuty, za měsíc červen 2025.

4. Vzhledem k tomu, že žalovaný je státním občanem Egyptské arabské republiky, jedná se o věc s mezinárodním prvkem. Soud se tak předně zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc (příslušnost) ve věci rozhodnout. Vzhledem k tomu, že žádná dvoustranná mezinárodní smlouva v této otázce mezi Českou republikou a Egyptem uzavřena nebyla, použil soud pro posouzení pravomoci soudu zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZMPS“). Pravomoc českých soudů a příslušnost zdejšího soudu je dána na základě ust. dle § 6 odst. 1 ZMPS, ve spojení s ust. § 85 odst. 1 o. s. ř. Soudu je z úřední činnosti známo, že ke dni zahájení řízení měl žalovaný pobyt evidovaný na území ČR. Rozhodným právem je podle § 87 ZMPS právo České republiky.

5. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobce podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vycházejíce přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů, neboť žalobkyně se jednání zúčastnila a žalovaný se k jednání po předchozí omluvě nedostavil.

6. Z předložených důkazů soud učinil ohledně vzniku a změn obsahu smluvního vztahu mezi účastníky následující skutková zjištění. Dne 13. 2. 2024 byla mezi žalobkyní jako nájemcem na straně jedné a žalovaným a jméno FO jako podnájemníky na straně druhé uzavřena smlouva č. hodnota, na jejímž základě žalobkyně přenechala žalovanému a jméno FO k užívání byt č. Anonymizováno v domě na adrese adresa. Žalovaný a jméno FO se za to zavázali žalobkyni platit jednak podnájemné ve výši 14 300 Kč měsíčně, jednak zálohy na služby spojené s užíváním bytu ve výši 5 356 Kč měsíčně a jednak poplatek za pojištění a asistence ve výši 369 Kč měsíčně. Trvání podnájmu bylo ujednáno na dobu určitou počínaje dnem 20. 2. 2024 a konče dnem 31. 1. 2025.

7. Byla ujednána jistota ve výši 20 000 Kč. Součástí předmětné smlouvy byly na základě včleňovací doložky učiněny též všeobecné obchodní podmínky žalobkyně (dále jen „VOP“), byly součástí téhož elektronického dokumentu jako samotná smlouva a byly společně se smlouvou opatřeny jedním podpisem všech smluvních stran, který následoval za textem smlouvy i VOP (prokázáno Podnájemní smlouvou s všeobecnými smluvními podmínkami ze dne 13. 2. 2024). Dle e-mailové zprávy pracovníka žalobkyně ze dne 24. 1. 2024 zaslané žalovanému měl žalovaný vedle podnájemného a záloh na služby zaplatit žalobkyni jednak vratnou jistotu (kauci) 20 000 Kč a jednak poplatek za podnájem (provizi) ve výši 20 000 Kč (prokázáno předmětnou e-mailovou zprávou). Jistotu 20 000 Kč žalovaný uhradil žalobkyni bankovním převodem dne 24. 1. 2024 (prokázáno potvrzením o platbě z 24. 1. 2024 na č. l. 27 spisu spisová značka). Dále žalovaný zaplatil žalobkyni dne 13. 2. 2024 částku 27 146 Kč (prokázáno potvrzením o platbě ze dne 13. 2. 2024). Prvé podnájemné žalovaný zaplatil dne 13. 2. 2024. Předmětný byt byl žalovanému a jméno FO žalobkyní předán dne 20. 2. 2024, při předání byla poznačena potřeba opravy elektrické zásuvky v obývacím pokoji, opravy dlažby u vany, potřeba přemístění postele ze sklepní kóje zpět do bytu a současně bylo ujednáno poskytnutí kompenzace ve výši 5 000 Kč žalovanému za výmalbu ložnice a předsíně (prokázáno předávacím protokolem ze dne 20. 2. 2024).

8. Dodatkem č. hodnota ze dne 25. 1. 2025 byla s účinností od 1. 2. 2025 ujednána nová výše pravidelných záloh na služby spojené s užíváním bytu nově na částku 5 595 Kč měsíčně (prokázáno Dodatkem č. hodnota). Dodatkem č. hodnota ze dne 6. 12. 2024 s účinností od 1. 1. 2025 ukončila jméno FO předmětnou podnájemní smlouvu ke své osobě, jediným podnájemcem zůstal od 1. 1. 2025 žalovaný (prokázáno Dodatkem č. hodnota). Dodatkem č. hodnota ze dne 7. 1. 2025 bylo ujednána jednak změna podnájemného, které mělo s účinností od 1. 2. 2025 činit 15 310 Kč, a jednak změna doby trvání podnájmu s tím, že nově podnájem končí dne 31. 7. 2025 (prokázáno Dodatkem č. hodnota). Dodatkem č. hodnota ze dne 8. 1. 2025 bylo účastníky změněno ujednání o době trvání podnájmu tak, že nově podnájem končí dne 31. 1. 2026 (prokázáno Dodatkem č. hodnota).

9. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou podnájemného nebo jiných sjednaných plateb byla v bodu 9.1 Článku IX VOP ujednána povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 300 Kč denně, je-li žalovaný v prodlení od 5 do 19 dnů, a ve výši 1 000 Kč denně, je-li v prodlení 20 a více dnů (prokázáno obsahem VOP). Podle čl. V. odst. 5.10 VOP je i v případě skončení podnájmu v průběhu kalendářního roku zúčtovacím obdobím právě kalendářní rok a v roce následujícím bude provedeno vyúčtování. Dále je v rámci tohoto odstavce VOP odkazováno na zákonnou lhůtu 4 měsíců po skončení zúčtovacího období (prokázáno obsahem VOP).

10. Ohledně ukončení smluvního vztahu mezi účastníky a předání bytu zpět žalobkyni soud z předložených listinných důkazů zjistil následující skutečnosti. V bodu 8.2 Článku VIII VOP nadepsaného „Skončení nájmu“ bylo zakotveno oprávnění obou smluvních stran smlouvu kdykoli vypovědět bez uvedení důvodu s tříměsíční výpovědní dobou, jejíž běh by započal prvního dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž vypovídané smluvní straně došla výpověď vypovídající smluvní strany (prokázáno obsahem VOP). Dne 1. 4. 2025 žalovaný prostřednictvím e-mailové korespondence informoval žalobkyni o svém záměru předčasně ukončit podnájemní smlouvu, v návaznosti na to žalobkyně dne 2. 4. 2025 sdělila, že žalovaný může smlouvu vypovědět s upozorněním, že bude-li výpověď dodána žalobkyni v dubnu, skončí podnájem ke dni 31. 7. 2025. Žalovaný následně téhož dne zaslal přílohou e-mailové zprávy výpověď podnájemní smlouvy č. hodnota v elektronické podobě opatřenou jeho kvalifikovaným elektronickým podpisem (prokázáno výpovědí ze dne 2. 4. 2025), e-mailovou zprávou ze dne 25. 4. 2025 žalobkyně opětovně upozornila žalovaného, že podnájem trvá až 31. 7. 2025, na což žalovaný reagoval zprávou, dle které by měl byt uvolnit ke dni 22. 5. 2025 (prokázáno e-mailovou korespondencí z doby od 18. 11. 2024 do 7. 5. 2025 na č. l. 37 a 67).

11. Rozhodnutím právnická osoba ze dne 17. 4. 2025, č. j. Anonymizováno, byla zamítnuta žádost žalovaného, který je občanem Egyptské arabské republiky, o vydání zaměstnanecké karty a bylo rozhodnuto o neudělení zaměstnanecké karty, neboť žalovaný představuje riziko pro bezpečnost státu (prokázáno předmětným rozhodnutím). Předmětný byt byl žalovaným předán zpět žalobkyni dne 16. 5. 2025, o čemž byl pořízen ukončovací předávací protokol, dle kterého byl byt předáván nevyklizený a nevymalovaný a v němž žalovaný svým vlastnoručním podpisem souhlasil s tím, že žalobkyni uhradí úklid a výmalbu bytu, což mělo být strženo z uhrazené kauce (prokázáno ukončovacím předávacím protokolem ze dne 16. 5. 2025). Žalobkyně v návaznosti na dojití výpovědi opětovně formou e-mailové zprávy informovala žalovaného o tříměsíční výpovědní době, jejíž běh započal dne 1. 5. 2025, neboť výpověď žalovaného došla žalobkyni dne 2. 4. 2025, s tím, že výpovědní doba uplyne dne 31. 7. 2025, současně žalobkyně upozornila žalovaného na jeho povinnost hradit nájemné po celou dobu trvání výpovědní doby (prokázáno e-mailovou zprávou ze dne 19. 5. 2025 na č. l. 72).

12. Stran výše žalobkyní požadovaného peněžitého plnění a upomínání žalovaného k úhradě soud z provedených listinných důkazů učinil následující skutková zjištění. Za měsíc květen 2025 činil předpis podnájemného 15 310 kč, záloh na energie a služby 5 595 Kč a poplatku na pojistné 369 Kč, celkem tedy 21 274 Kč. Žalovaný ovšem na tento předpis uhradil toliko 10 637 Kč dne 30. 4. 2025, na nezaplacenou část žalobkyně započetla přeplatek na zálohách na energie (prokázáno obratovou historií). Za měsíc květen 2025 poté činil nedoplatek na podnájemném 10 430,56 Kč (prokázáno přehledem dlužných částek za květen 2025).

13. Za měsíc červenec 2025 činil předpis podnájemného 15 310 Kč, záloh na energie a služby 5 595 Kč a poplatku za pojištění 369 Kč, celkem 21 274 Kč, přičemž žalovaný nezaplatil ničeho (prokázáno obratovou historií). Zároveň žalobkyně uplatnila vůči žalovanému nárok na smluvní pokutu za prodlení s úhradou předpisů podnájemného a záloh, a to dne 15. 5. 2025 ve výši 1 500 Kč a dne 28. 6. 2025 ve výši 5 000 Kč (prokázáno obratovou historií).

14. Za dobu od 1. 7. 2025 do 31. 7. 2025 žalobkyně vyúčtovala žalovanému na neuhrazené záloze na energie a služby za měsíc červenec nedoplatek na elektrické energii ve výši 410 Kč (prokázáno vyúčtováním energií a služeb za červenec 2025 na č. l. 103). Dne 9. 7. 2025 žalobkyně formou e-mailové zprávy žalovaného vyzvala k úhradě dlužných plateb plynoucích ze smlouvy za měsíce květen, červen a červenec 2025 v celkové výši 61 070,38 Kč (prokázáno e-mailovou zprávou na č. l. 49), E-mailovou zprávou ze dne 25. 7. 2025 poté žalobkyně vyrozuměla žalovaného o dluhu na podnájemném a dalších platbách za měsíce kveten, červen a červenec 2025 v celkové výši 68 070,38 Kč a vyzvala jej k jeho neprodlené úhradě (prokázáno e-mailovou zprávou z 25. 7. 2025 na č. l. 101). Žalovaný svůj záměr předčasně ukončit podnájemní smlouvu ke dni 31. 5. 2025 avizoval žalobkyni v e-mailové zprávě ze dne 1. 4. 2025, na což jej zprávou ze dne 2. 4. 2025 žalobkyně informovala o možnosti výpovědi smlouvy s tříměsíční výpovědní dobou, žalovaný na tuto e-mailovou zprávu žalobkyně reagoval, přičemž ukončení smlouvy bez výpovědní doby nepožadoval (prokázáno e-mailovou korespondencí účastníků). Dle vyúčtování záloh na energie a služby za červenec 2025 vznikl nedoplatek za dodanou elektřinu ve výši 410 Kč s datem splatnosti dne 2. 10. 2025 (prokázáno vyúčtováním za červenec 2025 na č. l. 103).

15. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Účastníci mezi sebou dne 13. 2. 2024 uzavřeli smlouvu č. hodnota, na jejímž základě žalobkyně jako nájemce dne 20. 2. 2024 přenechala žalovanému jako podnájemci k užívání byt č. 607/10 v bytovém domě na adrese adresa a žalovaný se zavázal za to žalobkyni měsíčně hradit podnájemné ve výši 14 300 Kč, zálohy na energie a služby ve výši 5 356 Kč a poplatek za pojištění ve výši 369 Kč. Smlouva byla sjednána na dobu určitou do 31. 1. 2025. Součástí smlouvy byly též VOP žalobkyně, které byly součástí téhož textového dokumentu se samotnou smlouvu a byly opatřeny jedním společným podpisem smluvních stran. Číslovanými dodatky bylo posléze měněno jednak ujednání o době trvání smlouvy a jednak ujednání o výši podnájemného a záloh na energie a služby, dle nejpozdějšího znění smlouvy byla ujednána doba trvání smlouvy do 31. 1. 2026 a výše podnájemného činila 15 310 Kč měsíčně a výše záloh částku 5 595 Kč.

16. Před uzavřením smlouvy žalovaný poskytl žalobkyni vratnou kauci ve výši 20 000 Kč. V rámci VOP účastníci dále ujednali oboustranné oprávnění smlouvu před uplynutím sjednané doby jejího trvání vypovědět bez uvedení důvodu a pro takový případ ujednali tříměsíční výpovědní dobu počínající prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž výpověď došla druhé smluvní straně. Žalovaný svého práva využil a dne 2. 4. 2025 smlouvu bez uvedení důvodu vypověděl. Předmětný byt žalovaný předal zpět žalobkyni dne 16. 5. 2025. Žalovaný naposledy zaplatil podnájemné a související platby dne 30. 4. 2025 na měsíc květen 2025 v poměrné výši odpovídající jedné polovině celkové výše platby podnájemného, záloh na energie a služby a poplatku za pojištění, tedy ve výši 10 637 Kč. Podnájemné, zálohu na energie a služby a poplatek za pojištění za měsíc červenec 2025 žalovaný neuhradil zcela. Žalobkyně následně žalovanému vyúčtovala na záloze na energie a služby za měsíc červenec 2025 nedoplatek na elektřině ve výši 410 Kč splatný dne 2. 10. 2025.

17. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou jakékoli opětující se platby dle smlouvy byl žalovaný podle VOP povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 300 Kč, byl-li v prodlení 5 až 19 dnů po splatnosti, a ve výši 1 000 Kč, byl-li v prodlení 20 a více dnů po splatnosti. Žalobkyně na podkladě tohoto ujednání po žalovaném požaduje smluvní pokutu za prodlení s úhradou části podnájemného za květen 2025 ve výši 1 500 Kč a za prodlení s úhradou podnájemného a ostatních plateb za červenec 2025 ve výši 5 000 Kč, které žalovaný neuhradil.

18. Provedené důkazy soud hodnotil každý jednotlivě i všechny v jejich vzájemné souvislosti. V rámci dokazování soud vycházel výlučně z listinných důkazů předložených soudu stranami. Zásadním obsahovým okruhem pro rozhodnutí v dané věci byly listiny prokazující samotný smluvní vztah mezi účastníky a jeho zánik, tedy podkladová smlouva, včetně VOP žalobkyně, a výpověď žalovaného, jakož i e-mailová komunikace mezi účastníky výpovědi předcházející i následná, neboť tyto listiny jsou podkladem pro zásadní skutková zjištění relevantní pro základní právní závěry o povaze a trvání smluvního vztahu účastníků, od kterého se poté zčásti odvíjí i důvodnost některých peněžitých nároků žalobkyně, jak bude blíže rozvedeno dále. Provedené důkazy na sebe logicky navazují, vytváří ucelený řetězec a poskytují tak dostatečný podklad pro učinění závěru o skutkovém stavu věci.

19. Soud zamítl důkazní návrhy na dokazování spisem vedeným u Okresního soudu v Liberci pod zp. zn. spisová značka a vyúčtováními záloh na energie a služby za jiná období, než za která žalobkyně v dané věci nárokovala peněžitá plnění, neboť tyto návrhy žalobkyně navazovaly na námitku započtení nevráceného přeplatku ve výši 4 176,10 Kč, kterou žalovaný uplatnit v rámci své procesní obrany a kterou soud hodnotil jako neurčitou a nezpůsobilou k vyvolání sledovaného následku, jak bude rozvedeno dále. Obdobně soud pro nadbytečnost zamítl návrh na dokazování písemnostmi týkajícími se stavu předmětného bytu při skončení podnájmu a plateb vynaložených žalobkyní na úklid a opravy bytu, neboť se vztahoval k námitce započtení uplatněné nevrácené kauce 20 000 kč uplatněné žalovaným v rámci své procesní obrany a kterou soud hodnotil rovněž jako neurčitou a tedy nezpůsobilou k vyvolání zamýšleného následku.

20. Na základě výše uvedeného závěru o skutkovém stavu soud věc právní posoudil následovně.

21. Podle § 2215 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) souhlasí-li pronajímatel, může nájemce zřídit třetí osobě k věci užívací právo; byla-li nájemní smlouva uzavřena v písemné formě, vyžaduje i souhlas pronajímatele písemnou formu.

22. Podle § 2275 odst. 1 o. z. může nájemce v případě, že v bytě sám trvale nebydlí, dát třetí osobě do podnájmu byt nebo jeho část pouze se souhlasem pronajímatele.

23. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že se mezi účastníky jedná o spor z titulu smlouvy o podnájmu bytu dle § 2215 a § 2275 o. z., neboť žalobkyně jako nájemce přenechala k užívání předmětný byt žalovanému jako podnájemci, který se za to zavázal platit žalobkyni podnájemné, zálohy na služby a další ujednané platby. Jednotlivé dílčí nároky uplatněné žalobkyní soud právně posuzoval analogicky podle zákonné úpravy smlouvy o nájmu dle § 2201 a násl. o. z., resp. podle zákonné úpravy smlouvy o nájmu bytu ve smyslu § 2235 a násl. o. z., neboť občanský zákoník povinnost podnájemce bytu platit podnájemné výslovně neupravuje a obsah závazku mezi účastníky je ustanovením občanského zákoníku upravujícím nájem, resp. nájem bytu svou podstatou nejblíže, neboť se mezi účastníky jednalo o úplatné přenechání věci k užívání jinému (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1524/2019, dle kterého „nestanoví-li jinak zákon nebo dohoda účastníků, řídí se podnájem subsidiárně úpravou užití věci, která je obsahu daného podnájmu nejbližší; je však třeba vždy vycházet z povahy podnájemního vztahu jako vztahu závislého na nájemním /hlavním/ vztahu /co do svého vzniku, obsahu i trvání/“).

24. Podle § 2287 o. z. může nájemce vypovědět nájem na dobu určitou, změní-li se okolnosti, z nichž strany při vzniku závazku ze smlouvy o nájmu zřejmě vycházely, do té míry, že po nájemci nelze rozumně požadovat, aby v nájmu pokračoval.

25. Předně soud řešil jako předběžnou otázku trvání podnájemního vztahu mezi účastníky v době, za kterou žalobkyně nárokuje nyní uplatněné peněžité nároky z podnájemného a dalších plateb, neboť žalovaný v rámci své procesní obrany namítal, že podnájemní vztah zanikl ke dni předání bytu zpět žalobkyni, tedy ke dni 16. 5. 2025, a tedy že nebyl povinen platit podnájemné a další sjednané platby jednak za část měsíce května od 16. 5. do 31. 5. 2025 a jednak za celý měsíc červenec 2025, s tím, že na jeho stran nastala změna okolností, ze kterých účastníci při uzavření podnájemní smlouvy vycházeli, ve smyslu § 2287 o. z., dle kterého se v případě výpovědi nájemce bytu neuplatní výpovědní doba.

26. Změnu okolností na své straně žalovaný dovozoval z rozhodnutí právnická osoba ze dne 17. 4. 2025, kterým bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho žádosti a neudělení zaměstnanecké karty, v jehož důsledku žalovaný pozbyl oprávnění pracovat v ČR a byl nucen její území v následující době opustit. Soud ovšem dospěl k závěru, že tato námitka žalovaného není důvodná. Předně účastníci v rámci podnájemní smlouvy, resp. v rámci VOP žalobkyně, které byly platně učiněny součástí podnájemní smlouvy (§ 1751 odst. 1 o. z.), ujednali oboustranné oprávnění předčasně ukončit trvání smlouvy uzavřené na dobu určitou výpovědí bez uvedení důvodu a pro takový případ ujednali tříměsíční výpovědní dobu počínající prvým dnem kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž výpověď došla vypovídané smluvní straně. Žalovaný v dané věci předmětnou podnájemní smlouvu vypověděl dne 2. 4. 2025, aniž by uvedl důvody této výpovědi. Současně byl žalobkyní opakovaně, jak před podáním výpovědi, tak i poté, upozorňován na ujednání o tříměsíční výpovědní době, s čímž v rámci elektronické korespondence se žalobkyní žalovaný neprojevil žádný nesouhlas. Nelze zároveň pominout, že skutečnost, ze které žalovaný dovozuje změnu okolností ve smyslu § 2287 o. z., tedy rozhodnutí o neudělení zaměstnanecké karty a oprávnění k pobytu na území ČR, nastala až více než dva týdny poté, co žalovaný podnájemní smlouvu vypověděl. Ačkoli je zároveň pravdou, že ustanovení § 2287 o. z. výpovědní dobu ani její případnou délku v případě výpovědi nájmu bytu na dobu určitou ze strany nájemce neupravuje, výpovědní doba zde uplatní podle § 2231 odst. 1 o. z. per analogiím (srov. KABELKOVÁ, Eva, SELUCKÁ, Markéta. § 2287 [Výpověď nájmu na dobu určitou]. In: HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 456, marg. č. 4. a shodně též JANOUŠKOVÁ, Michaela. § 2287 [Výpověď nájemce při změně poměrů]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 7. Dostupné na beck-online.cz.). Lze v tomto ohledu doplnit, že výpověď nájmu obecně i nájmu bytu bez výpovědní doby je upravena vždy výslovně, a to v ustanoveních § 2227, § 2232 a § 2266 o. z., přičemž právo výpovědi bez výpovědní doby lze v těchto případech chápat jako určitou formu sankce za porušení smluvních povinností ze strany pronajímatele.

27. Ustanovení § 2287 o. z. ovšem upravuje typově zcela odlišnou situaci. Soud tak má za to, že i v případě, kdy by účastníci právo výpovědi bez uvedení důvodu s tříměsíční výpovědní dobou výslovně neujednali, by se v dané věci v případě výpovědi podnájmu bytu dané žalovaným ve smyslu § 2287 o. z. uplatnila tříměsíční výpovědní doba. Soud proto došel k závěru, že podnájemní smlouva zanikla ke dni 31. 7. 2025, kdy uplynula účastníky sjednaná tříměsíční výpovědní doba v důsledku výpovědi dané žalovaným dne 2. 4. 2025.

28. Účastníci ujednali podnájem předmětného bytu jako úplatný, neboť žalovaný byl povinen za jeho užívání hradit žalobkyni mimo jiné podnájemné v ujednané výši. Žalobkyně v dané věci vůči žalovanému nárokovala úhradu poměrné části podnájemného za polovinu měsíce května 2025 a jednak podnájemné za celý měsíc červenec 2025. Námitku žalovaného, že nebyl povinen podnájemné (jakož i další s tím spojené pravidelné platby) žalobkyni platit, soud shledal nedůvodnou, jak bylo uvedeno výše, a zároveň na svoji obranu netvrdil, že tyto své povinnosti splnil nebo že by dluh na podnájemném zanikl z jiného právního důvodu. Soud proto shledal ve smyslu § 2201 o. z. nárok žalobkyně na úhradu podnájemného důvodným a žalobě tedy v tomto rozsahu vyhověl.

29. Podle § 1746 odst. 2 o. z. mohou strany uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

30. Účastníci dále ve smyslu zásady smluvní volnosti dle § 1746 odst. 2 o. z. ujednali povinnost žalovaného platit žalobkyni společně s podnájemným a zálohami na energie a služby (viz dále) poplatek za pojištění ve výši 369 Kč měsíčně. Žalobkyně v dané věci vůči žalovanému nárokovala úhradu tohoto poplatku za měsíc červenec 2025, za který žalovaný na podnájemném, zálohách ani tomto poplatku nezaplatil ničeho. Žalovaný ani v tomto ohledu netvrdil, že tento dílčí dluh splnil, ani že zanikl z jiného právního důvodu, a proto soud žalobě vyhověl i v tomto ohledu, neboť ji shledal důvodnou.

31. Podle § 2247 o. z. si strany ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel; schází-li takové ujednání, použije se ustanovení odstavce 2 (odst. 1). Pronajímatel zajistí po dobu nájmu nezbytné služby. Má se za to, že nezbytnými službami jsou dodávky vody, odvoz a odvádění odpadních vod včetně čištění jímek, dodávky tepla, odvoz komunálního odpadu, osvětlení a úklid společných částí domu, zajištění příjmu rozhlasového a televizního vysílání, provoz a čištění komínů, případně provoz výtahu (odst. 2). Způsob rozúčtování cen a úhrady služeb stanoví jiný právní předpis (odst. 3).

32. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., (dále jen „zákon o službách spojených s užíváním bytů“) má poskytovatel služeb právo požadovat na příjemci služeb placení záloh na úhradu nákladů na služby poskytované s užíváním bytu. Výši záloh si poskytovatel služeb s příjemcem služeb ujednají, nebo o ní rozhodne družstvo, nebo společenství.

33. Podle § 7 odst. 1 zákona o službách spojených s užíváním bytů, není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období.

34. Žalobkyně dále vůči žalovanému nárokovala úhradu zálohy na energie a služby za měsíc červenec 2025 ve výši 5 595 Kč, kterou žalovaný nezaplatil. Je ovšem zapotřebí připomenout, že podle § 154 odst. 1 o. s. ř. je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení, nikoli stav v době zahájení řízení. Žalovaný i v tomto ohledu namítal, že nebyl povinen tuto zálohu hradit, neboť podnájemní vztah zanikl předáním bytu zpět žalobkyni ke dni 16. 5. 2025, avšak rovněž zde se uplatní výše uvedené závěry o nedůvodnosti této procesní obrany žalovaného. Účastníci sjednali v rámci podnájemní smlouvy, resp. jméno FO, zúčtovací období záloh na energie a služby v délce kalendářního roku a povinnost žalobkyně provést a předložit žalovanému celkové vyúčtování záloh do čtyř měsíců po jeho skončení, a to i při skončení podnájmu v průběhu zúčtovacího období. Nejpozději dne 30. 4. 2026 proto uplynula lhůta, v níž měla žalobkyně vyúčtovat zálohy za rok 2025. Po uplynutí této lhůty proto již žalobkyně nemůže po žalovaném požadovat zaplacení dlužné zálohy, nýbrž pouze případný nedoplatek z řádného vyúčtování. Tento závěr se uplatní i v dané věci plynoucí ze smlouvy o podnájmu bytu, neboť si účastníci placení záloh na služby a jejich pravidelné vyúčtování výše uvedeným způsobem výslovně ujednali. Žalobkyně v září 2025 vyúčtovala samostatně spotřebu elektrické energie za červenec 2025 a doložila tak nedoplatek 410 Kč, splatný dne 2. 10. 2025. Žalovaný v dotčeném období předmětný byt již neobýval a nemohl tak v tomto bytě spotřebovávat žádnou elektřinu, avšak předmětný byt zůstal připojený k distribuční síti a vzniklý nedoplatek představuje paušální úhradu regulované složky ceny elektřiny. V tomto rozsahu byl nárok prokázán a soud jej žalobkyni přiznal.

35. Ve zbývajícím rozsahu 5 185 Kč žalobkyně netvrdila ani neprokázala skutečnou výši nákladů na ostatní energie a služby účtované podle reálné spotřeby; nepředložila jejich vyúčtování ani jiné podklady umožňující zjistit, zda a v jaké výši žalovanému nedoplatek vznikl. Skutečnost, že žalobkyně dosud neobdržela podklady od vlastníka bytu, ji nezbavuje její smluvní povinnosti provést vůči žalovanému vyúčtování ve sjednané lhůtě. Soud nemůže tuto povinnost žalobkyně nahrazovat ani přiznat nevyúčtovanou zálohu namísto neprokázaného nedoplatku, jestliže již uplynula čtyřměsíční lhůta od konce zúčtovacího období, v níž byla dle ujednání účastníků žalobkyně povinna žalovanému řádné vyúčtování záloh předložit a ve kterém by ještě mohla nárokovat úhradu toliko dlužné zálohy. Žalobu proto soud v rozsahu částky 5 185 Kč, jako zbývající části dlužné zálohy na energie a služby za měsíc červenec 2025, jako nedůvodnou zamítl.

36. Podle § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8% bodů.

37. Protože se žalovaný dostal do prodlení jednak s úhradou části podnájemného za měsíc květen 2025 splatného ke dni 30. 4. 2025, jednak podnájemného a poplatku za pojištění za měsíc červenec 2025 splatných ke dni 30. 6. 2025 a jednak nedoplatku z vyúčtování elektrické energie za měsíc červenec 2025 splatného dne 2. 10. 2025, náleží žalobkyni ve smyslu § 1970 o. z. nárok na zaplacení úroku z prodlení z těchto částek vždy ode dne následujícího po dni splatnosti těchto částek. Výše zákonného úroku z prodlení se poté odvíjí od ustanovení § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co se týče úroku z prodlení ze žalobkyní nárokované dlužné zálohy na energie a služby za měsíc červenec 2025 soud postupoval následovně. Žalobkyni náleží nárok na zákonný úrok z prodlení toliko z částky nedoplatku za elektrickou energii za červenec 2025 ve výši 410 Kč, a to za dobu ode dne následujícího po splatnosti tohoto nedoplatku dle vyúčtování, tedy ode dne 3. 10. 2025. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do zákonného úroku z prodlení z částky 410 Kč za dobu od 1. 7. 2025 do 2. 10. 2025 a částky 5 185 Kč za dobu od 1. 7. 2025 do zaplacení, neshledal soud žalobou uplatněný nárok důvodným, a proto žalobu v tomto rozsahu zamítl.

38. Podle § 2239 odst. 1 o. z. se nepřihlíží k ujednání ukládajícímu nájemci povinnost, která je vzhledem k okolnostem zjevně nepřiměřená.

39. Podle § 2254 odst. 1 o. z. ujednají-li strany, že nájemce dá pronajímateli peněžitou jistotu, že zaplatí nájemné a splní jiné povinnosti vyplývající z nájmu, nebo ujednají-li si pro případ porušení těchto povinností smluvní pokutu, nesmí jistota a právo na zaplacení smluvní pokuty v souhrnu přesáhnout trojnásobek měsíčního nájemného.

40. Žalobkyně dále nárokovala smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč za prodlení s úhradou části podnájemného za květen 2025 a ve výši 5 000 Kč za prodlení s úhradou podnájemného a ostatních pravidelných plateb za červenec 2025. Nárok na smluvní pokutu žalobkyně dovozovala ze smluvního ujednání obsaženého v článku IX, bodu 9.1 VOP, které byly platně učiněny součástí podnájemní smlouvy, dle kterého byl žalovaný při prodlení v délce 5 až 19 dnů povinen hradit smluvní pokutu ve výši 300 Kč za každý den prodlení, zatímco při prodlení v délce alespoň 20 dnů činila smluvní pokuta 1 000 Kč za každý den prodlení. Uvedené ustanovení VOP zároveň neobsahovalo žádné omezení celkové výše pokuty; po dosažení dvacátého dne prodlení tak podle nastaveného mechanismu zakládalo další denní nárůst o 1 000 Kč. V daném ohledu pak nelze pominout, že nyní od data splatnosti primárních peněžitých povinností, které byly předmětnou smluvní pokutou zajištěny, uplynul více než jeden rok. Dle předmětného ujednání by tak ke dni vyhlášení tohoto rozsudku mohla předmětná smluvní pokuta činit více 300 000 Kč. Ve smyslu § 2254 odst. 1 o. z. přitom nesmí smluvní pokuta společně s jistotou, která v dané věci činila 20 000 Kč, v součtu přesáhnout trojnásobek měsíčního podnájemného, tj. částku 45 930 Kč, a smluvní pokuta by tedy mohla dosáhnout částky nejvýše 25 930 Kč. Jak ovšem bylo konstatováno výše, omezení nejvyšší možné výše smluvní pokuty nebylo účastníky ujednáno.

41. Žalobkyní zvolený rozsah, v němž smluvní pokutu v tomto řízení uplatnila, proto není podstatný a pro posouzení přiměřenosti podkladového ujednání určující, neboť žalobkyně svůj nárok dovozuje právě z ujednání, které umožňuje při trvajícím prodlení nepřetržité navyšování sankce bez vazby na výši dlužné částky. Nelze poté pominout ani adhezní povahu podnájemní smlouvy (§ 1798 odst. 1 a 2 o. z.), neboť byla sepsána ve formě formuláře a včleněných VOP žalobkyně, a žalovaný tak nemohl významněji ovlivnit její obsah. Na základě těchto skutečností soud dospěl k závěru, že ujednání účastníků o smluvní pokutě je vzhledem k okolnostem zjevně nepřiměřené, a ve smyslu § 2239 odst. 1 o. z. se k němu nepřihlíží. Jako takové tedy nemohlo ujednání o smluvní pokutě vyvolat jím předpokládaný následek v podobě nároku smluvní pokuty za prodlení žalovaného s úhradou opětujících se plateb spojených s podnájemním užíváním bytu. Právo na smluvní pokutu za prodlení žalovaného tedy žalobkyni nenáleží, a proto soud žalobu co do částky 1 500 Kč a částky 5 000 Kč, jakož i zákonného úroku z prodlení z těchto částek, jako nedůvodnou ve výroku II. tohoto rozsudku zamítl. V tomto ohledu možno též poukázat na konkrétní stav projednávané věci. Celková výše měsíční platby hrazené žalovaným činila částku 21 274 Kč. Částka ve výši 300 Kč denně tak představuje k (celkové) měsíční platbě smluvní pokutu ve výši cca 1,4 % denně. Částka 1 000 Kč denně představuje smluvní pokutu ve výši dokonce cca 4,7 % denně. Takovou výši smluvní pokuty lze již samu o sobě považovat za nepřiměřenou. V obecné rovině je akceptována smluvní pokuta do výše 0,5 % denně (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 33 Cdo 156/2018).

42. Žalovaný uplatnil námitku započtení pohledávky ve výši 20 000 Kč z titulu nevrácené jistoty a pohledávky ve výši 4 176 Kč z titulu tvrzeného přeplatku z vyúčtování záloh za rok 2024. Započtení je právním jednáním, které musí být určité; pouze určitý projev může vyvolat účinky předvídané v § 1982 občanského zákoníku, musí tedy obsahovat zcela konkrétní označení pohledávky, která má v důsledku započtení zaniknout zcela a případně v jakém rozsahu, jestliže je pohledávka, vůči níž se započtení činí, vyšší než pohledávka, která je započítávána. Námitka započtení ovšem nebyla učiněna dostatečně určitě, neboť žalobkyně v řízení uplatnila více samostatných dílčích peněžitých nároků, jak bylo uvedeno výše, a žalovaný neuvedl, proti kterému z nich, případně proti kterým z nich, své pohledávky započítává, ani v jakém rozsahu mají jednotlivé pohledávky žalobkyně započtením zaniknout. Obsah a účinky projevu započtení proto nebylo možné zjistit ani jeho výkladem. Soud byl proto za dané situace připraven poskytnout žalovanému poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. a vyzvat jej k doplnění rozhodných tvrzení, k jednoznačnému vymezení, vůči kterým nárokům žalobkyně a v jakém rozsahu námitku započtení uplatňuje, a k označení důkazů k prokázání existence a způsobilosti pohledávek k započtení. Takové poučení však lze poskytnout jen při jednání. Žalovaný se po omluvě jediného jednání ve věci nezúčastnil, přičemž nepožádal o jeho odročení za účelem své osobní účasti. Soud proto věc projednal v jeho nepřítomnosti a nebyl povinen ani oprávněn jednání odročovat pouze proto, aby mohl nepřítomnému žalovanému poskytnout poučení podle § 118a o. s. ř. Důsledky neúplnosti a neurčitosti uplatněné námitky započtení proto nese žalovaný. Soud k ní nemohl přihlédnout.

43. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně byla v řízení úspěšná v rozsahu 38,82 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 69,41 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 30,59 %). Při určení rozsahu úspěchu soud vycházel z celkového předmětu řízení včetně příslušenství vyčísleného ke dne vyhlášení rozsudku. Náklady účasti žalobkyně v tomto řízení činí celkem částku 22 600,65 Kč a sestávají z 1 852 Kč zaplacených soudních poplatků (800 Kč a 1 052 Kč), 11 970 Kč odměna advokáta žalobkyně za 5 úkonů právní služby à 2 660 Kč dle § 6 odst. 1 a § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“) z tarifní hodnoty 38 204,56 Kč dle § 8 odst. 1 a § 12 odst. 3 a. t. za úkony spočívající v převzetí a přípravě zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., jednoduché písemné k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t., podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., doplnění žaloby na výzvu soudu dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a za účast u jednání soudu dne datum dle § 11 odst. 1 písm. f) a. t., 2 250 Kč náhrady hotových výdajů advokáta za pět úkonů právní služby à 450 Kč podle ustanovení § 13 odst. 5 a. t., 900 Kč náhrady promeškaného času stráveného na cestě ze sídla advokáta v Anonymizováno k Okresnímu soudu v Liberci a zpět dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t. za celkem 6 promeškaných půlhodin à 150 Kč, 2 027,65 Kč náhrady cestovních nákladů sestávajících z 1 272,04 Kč náhrady amortizace za ujetý kilometr cesty a 755,61 Kč náhrady spotřebovaných pohonných hmot, za cestu advokáta žalobkyně z jeho sídla v Anonymizováno k Okresnímu soudu v Liberci a zpět o celkové délce 215,6 km, při základní sazbě amortizace ve výši 5,90 Kč/km dle § 1 písm. b) vyhlášky č. 573/2025 Sb., průměrné ceně 95-oktanového benzinu 34,70 Kč/l dle § 4 písm. a) téže vyhlášky a spotřebě 95-oktanového benzinu 10,10 l/100 km, a dále 3 601 Kč náhrady daně z přidané hodnoty ve výši 21 %, jejímž je advokát žalobkyně registrovaným plátcem (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Poměrné části celkové výše nákladů řízení žalobkyně v rozsahu 38,8 % pak po zaokrouhlení odpovídá částka 8 769,05 Kč.

44. Soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení nepřiznal žalobkyni náhradu za úkony právního zastoupení uplatněné samostatně v každé z původně odděleně vedených věcí. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. lze přiznat pouze náklady potřebné k účelnému uplatňování práva. Žalobkyně uplatnila proti témuž žalovanému pohledávky z téhož podnájemního vztahu, založené na skutkově i právně obdobném základě, prostřednictvím dvou samostatných žalob, přestože je mohla uplatnit v jediném řízení, popřípadě druhý nárok připojit k již probíhajícímu řízení. Ostatně soud obě věci z důvodu jejich skutkové i právní souvislosti spojil podle § 112 odst. 1 o. s. ř. ke společnému projednání a rozhodnutí. Zástupce žalobkyně přitom nárokoval převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvy i sepis návrhu ve věci samé v podstatě dvojmo, ač tyto úkony vycházely z téhož skutkového a právního základu a nevyžadovaly samostatnou právní analýzu. Takový postup vedl jen k umělému navyšování nákladů, které by při uplatnění obou pohledávek v jediném řízení nevznikly. Soud proto považuje za účelné toliko náklady odpovídající jednomu převzetí a přípravě zastoupení, jedné předžalobní výzvě a jednomu návrhu ve věci samé. Výši odměny nicméně určil z tarifní hodnoty odpovídající součtu tarifních hodnot obou spojených věcí podle § 12 odst. 3 advokátního tarifu. Náklady uplatněné nad tento rozsah soud žalobkyni nepřiznal. Jejich náhrada by odporovala požadavku účelnosti nákladů řízení a zásadě, že práva nesmějí být zneužívána (§ 2 o. s. ř.).

45. Lhůty pro plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. Místo plnění náhrady nákladů je odůvodněno ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává k Okresnímu soudu v Liberci, písemně nebo v elektronické podobě podepsané způsobem, se kterým zvláštní právní předpis spojuje účinky vlastnoručního podpisu. O odvolání bude rozhodovat Krajský soud v Ústí nad Labem.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.