OSLI 20 C 72/2026-43

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Klimentem ve věci ⟪LB:lb_003⟫ manželky: Jméno manželky, narozená Datum narození manželky bytem Adresa manželky ⟪LB:lb_004⟫ a ⟪LB:lb_005⟫ manžela: Jméno manžela, narozený Datum narození manžela bytem Adresa manžela ⟪LB:lb_006⟫ o rozvod manželství

I. Manželství, které dne datum před Městským úřadem adresa uzavřeli Jméno manžela, narozený Datum narození manžela, a Jméno manželky, narozená Datum narození manželky, rozená rodné přijmení, se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Jméno manželky se domáhala rozvodu manželství uzavřeného s Jméno manžela dne datum před Městským úřadem adresa. Uvedla, že manželství dlouhodobě neplní jeho funkce. Manželka zůstávala doma, ačkoliv manžel domácnost opouštěl i na několik dní, aniž by ji o tom informoval. Manželé se neustále hádali kvůli banálním věcem. Manžel manželku několikrát fyzicky napadl. Nepřispíval manželce na chod domácnosti. Po svatbě se manžel změnil. Bil manželku, zamykal ji doma. Změnilo se to všechno po svatbě, předtím takový nebyl.

Odešel do Hrádku za prací s tím, že se vrátí. Ale už se nevrátil. Odešel v prosinci 2025. Chtěl, aby se manželka za ním přestěhovala, což ona odmítla. Od prosince 2025 se manželé vůbec neviděli. Nejsou v žádném kontaktu. V kontaktu sice byli a týkalo se to ale jenom rozvodového řízení. Přemlouval manželku, aby návrh stáhla. Nechtěl se rozvádět. Za jiným účelem ji nekontaktoval. Komunikace byla ukončena cca před 14 dny.

Jméno manžela s rozvodem nesouhlasil. Uvedl, že se domnívá, že manželství není nenapravitelně rozvráceno, a má zájem na jeho setrvání a na případném smírném řešení situace. Z toho důvodu požádal soud, aby se pokusil o smírné řešení a aby nebylo rozhodnuto bez jednání.

Pravomoc, mezinárodní příslušnost, českých soudů vyplývá z čl. 3 Nařízení Rady (ES) č. 2019/1111 ze dne datum ze dne datum, o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí, Brusel II ter, přičemž místní příslušnost Okresního soudu v Liberci je dána v souladu s zák. č. 292/2013 Sb., zákona o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů. Rozhodným právem je právo České republiky dle § 50 zák. č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „ZMPS“), ve spojení s § 49 ZMPS.

Soud provedl důkaz oddacím listem, z něhož byla prokázána existence manželství účastníků, uzavřeného dne datum před Městským úřadem adresa. Manželství je zapsáno v knize manželství Matričního úřadu vedeného Městským úřadem adresa ve svazku číslo, roč. číslo, strana/list číslo, poř. č. číslo.

Rovněž v souladu s procesním předpisem provedl soud účastnický výslech manželky, která se k jednání dostavila. Z jejího výslechu byly zjištěny především informace uvedené v odst. 1 tohoto odůvodnění.

Přestože přítomnost obou manželů při jednání o rozvod manželství je v zásadně nutná, vč. jejich výslechu, umožňuje ust. § 389 zák. č. 292/2013 Sb., zákona o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. ř. s.“), rozhodnout i při upuštění od výslechu manželů, ev. jednoho z nich, bylo-li by to spojeno s velkými obtížemi. V případě manžela bylo shledáno, že jeho účastnická výpověď by byla spojena s velkými obtížemi způsobenými zejména jeho absencí u dnešního jednání, přestože ve svém vyjádření trval na projednání věci.

K jednání nařízenému na dnešní den se manžel nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání k jednání doručeno do vlastních rukou již datum. Lhůta k přípravě na jednání tak byla zachována. V době vyhlášení rozsudku součástí spisu omluva manžela z dnešního jednání nebyla, nebyla jeho součástí ani žádost o projednání věci v nepřítomnosti manžela, a manžel se tedy k nařízenému jednání k jednání bez důvodné a včasné omluvy nedostavil. Z těchto důvodů je možné upustit od výslechu manžela ve smyslu § 389 z. ř. s.

V souladu s § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s ust. § 1 odst. 3 z. ř. s., když manželovi byly žaloba a předvolání k jednání řádně doručeny, a manžel se následně k dnešnímu jednání nedostavil, ani včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Soud tak věc projednal a rozhodl bez jeho přítomnosti, toliko za účasti manželky a vycházel toliko z obsahu spisu a provedených důkazů.

Dle § 755 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. 12. 2025 (dále jen „o. z.“), soud může manželství rozvést, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Dle odst. 2 cit. ustan. přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu (a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo (b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let.

Dle § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.

Dle § 758 o. z. spolu manželé nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce.

Dle § 743 odst. 3 o. z. se manželé mohou dohodnout, že budou bydlet trvale odděleně. Dohoda manželů o odděleném bydlení má stejné právní účinky jako opuštění rodinné domácnosti s úmyslem žít trvale jinde.

Soud pokládá za pravdivá tvrzení manželky o rozvratu manželství a záměru manželky dosáhnout rozvodu manželství. Soud dospěl k závěru, že manželství účastníků je hluboce a trvale rozvráceno a je již toliko formálním svazkem, byť manžel s rozvodem nesouhlasil. Žádným způsobem se k relevantním důvodům nevyjádřil. Toliko uvedl, že chce věc projednat a dojít ke smírnému řešení. K dnešnímu jednání se však nedostavil. Vyjádření manžela je přitom velmi vágní a nekonkrétní. Soud byl proto připraven u dnešního jednání manžela poučit.

Pokud by se manžel dostavil k jednání, byl by v souladu s § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. soudem poučen o tom, jaký konkrétní zájem je rozvodem ohrožen, jaká konkrétní zvlášť závažná újma by mu rozvodem byla způsobena, jaké mimořádné okolnosti svědčí pro zachování manželství, a aby k prokázání těchto tvrzení navrhl konkrétní důkazy, neboť je povinen tyto okolnosti tvrdit a prokazovat. Svou neúčastí na jednání však manžel znemožnil soudu poskytnout mu poučení dle § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdal (viz. např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II.ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném jednání, nařízeném podle ustanovení § 114c o. s. ř., a není tedy možné poučovat manžela mimo jednání či přípravné jednání.

Na druhé straně též nelze po manželovi objektivně žádat souhlas se setrváním v manželství. Obnovení soužití nelze očekávat, když jeden z manželů nejeví o pokračování v něm zájem a nelze očekávat jeho obnovu do podoby funkčního partnerského vztahu. Druhý naopak chce přetrvat v manželském svazku. Relevantní důvody však nepředložil. Přestože je obecně žádoucí, aby manželství trvala, společnost ani právo nemají legitimní zájem na tom, aby byl někdo nucen zůstat v manželství proti své vůli. Manželství je v podstatě smluvní vztah, a stejně jako jiné smlouvy, i tento lze ukončit. Manželé spolu navíc ke dni rozhodnutí soudu již více jak ¾ roku nežijí, ani nejsou v žádném kontaktu (mimo otázek rozvodového řízení).

I v takovém případě není vyloučeno, aby soud manželství nerozvedl. Jsou zákonem stanovené (zvláštní) okolnosti, za nichž manželství rozvedeno být nemá, nebo dokonce být rozvedeno nemůže. Nicméně tyto okolnosti jsou poměrně přísné. Proto se koná i toto řízení, aby bylo možno posoudit všechny aspekty manželského soužití. Nedostatečným vyjádřením a neúčastí u dnešního jednání se však manželu osvětlit sodu důvody pro ponechání manželského soužití nepodařilo. Soud není přesvědčen, že by bylo záhodno zachovat předmětné manželství.

Soud má za to, že jsou splněny veškeré zákonné podmínky uvedené výše, a proto žalobě vyhověl, když není smysluplné, aby byl formálně zachováván jinak nerealizovaný a nenaplňovaný vztah, a manželství rozvedl.

Náhradu nákladů tohoto druhu řízení upravuje § 23 zák. č. 292/2013 Sb., zákona o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. ř. s.“), kdy zásadně v řízení ve věcech manželských nemají účastníci proti sobě právo na jejich náhradu. Náhradu nákladů lze přiznat pouze, pokud to odůvodňují okolnosti případu, které však soud v dané věci neshledal, proto právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal ani jednomu z nich.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává k Okresnímu soudu v Liberci, písemně nebo v elektronické podobě podepsané způsobem, se kterým zvláštní právní předpis spojuje účinky vlastnoručního podpisu. O odvolání bude rozhodovat Krajský soud v Ústí nad Labem.

Každý z manželů je povinen, pokud je v jeho dosavadním občanském průkazu zapsán údaj o rodinném stavu, do 15 pracovních dnů od právní moci tohoto rozsudku požádat příslušný obecní (městský) úřad o vydání nového občanského průkazu s vyznačenou změnou rodinného stavu.

Manžel, který přijal po uzavření manželství příjmení druhého manžela, může do 6 měsíců od právní moci rozsudku oznámit příslušnému matričnímu úřadu, že přijímá zpět své původní příjmení, popř., že upouští od užívání společného příjmení vedle příjmení dřívějšího.