OSLN 7 C 187/2021-41

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Šmicovou v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa žalobkyně ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_007⟫ bytem adresa žalované ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení částky částka

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 860 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 7 860 Kč od 19. 2. 2021 do zaplacení a částku ve výši 3 018 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 018 Kč od 19. 2. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 7 200 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 9 000 Kč od 16. 1. 2021 do 18. 2. 2021 a z částky 1 140 Kč od 19. 2. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 560 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 094,40 Kč, úrok 19,34 % ročně z částky 9 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a zaplacení částky 4 980 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 000 Kč od 16. 1. 2021 do 18. 2. 2021, z částky 2 982 Kč od 19. 2. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 170 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 342,40 Kč, úrok 19,52 % ročně z částky 6 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou se po žalované domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 23 058 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo dne 20. 2. 2018, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit původnímu věřiteli úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 1 800 Kč za dobu řádného trvání smlouvy, odměnu za administrativní činnost ve výši 1 800 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 600 Kč. Celkovou částku se zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 270 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, když poslední splátka byla stanovena na 16. 4. 2019. Uhradila částku 1 140 Kč. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalované uhrazení jistiny ve výši 9 000 Kč, dlužné úhrady za služby ve výši 6 060 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 094,40 Kč (úrok ve výši 19,34 % ročně z dlužné jistiny od 17. 4. 2019 do data postoupení 15. 1. 2021), dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 560 Kč (z dlužné jistiny od 17. 4. 2019, úroků ve výši 19,34% ročně z jistiny od 16. 1.2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 9,75% ročně z jistiny od 16. 1.2021 do zaplacení. Žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo dne 2. 12. 2017, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit původnímu věřiteli úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 1 200 Kč za dobu řádného trvání smlouvy, odměnu za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč. Dále žalovaná zvolila doplňkovou službu životní pojištění ve výši 180 Kč. Celkovou částku se zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 183 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, když poslední splátka byla stanovena na 26. 1. 2019. Uhradila částku 2 982Kč. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalované uhrazení jistiny ve výši 6 000 Kč, dlužné úhrady za služby ve výši 1 998 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 342,40 Kč (úrok ve výši 19,52 % ročně z dlužné jistiny od 27. 1. 2019 do data postoupení 15. 1. 2021), dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 170 Kč (z dlužné jistiny od 27. 1. 2019, úroků ve výši 19,52% ročně z jistiny od 16. 1.2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 9,75% ročně z jistiny od 16. 1.2021 do zaplacení. Původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalované, a to i na základě informací získaných od žalované týkající se jejich rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrů, které byly zapsány do karty zákazníka a ověřeny doklady uvedenými v této kartě, jako jsou výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Žalobkyně zaslala žalované před podáním žaloby výzvu k plnění.

2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované.

3. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti účastníků, když zástupce žalobkyně se omluvil z jednání a souhlasil s projednáním věci bez jeho přítomnosti a žalovaná se k jednání nedostavila.

4. Ze smlouvy anonymizováno - smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 2. 12. 2017 číslo ze smlouvy anonymizováno - smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 20. 2. 2018 číslo bylo zjištěno, že předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru, dle kterých byly žalované poskytnuty v hotovosti finanční prostředky vždy ve výši 6 000Kč a 9 000Kč a žalovaná se zavázala vrátit dle smlouvy číslo celkovou dlužnou částku ve výši 10 780 Kč, která zahrnuje částku 6 000 Kč, úrok ve výši 1 200 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a částku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč, poplatek za pojištění 180 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit uvedenou celkovou dlužnou částku v 60 týdenních splátkách po 183Kč s tím, že první splátku je povinen zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaná se zavázala vrátit dle smlouvy číslo celkovou dlužnou částku ve výši 16 200Kč, která zahrnuje částku 9 000 Kč, úrok ve výši 1 800 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 800 Kč, částku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 600 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit uvedenou celkovou dlužnou částku v 60 týdenních splátkách po 270Kč s tím, že první splátku je povinen zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaná podpisem obou smluv potvrdila, že převzala poskytnuté částky v hotovosti při podpisu smluv. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek ze dne 12. 2. 2021, podacího lístku vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávky žalobkyni a oznámil postoupení pohledávky žalované. Výzvou k plnění ze dne 21. 4. 2021 byla žalovaná upomenuta o zaplacení zástupcem žalobkyně. Z karty zákazníka ze dne 2. 12. 2017 podepsané žalovanou soud zjistil, že původní věřitel prověřoval majetkové poměry žalované z výplatních pásek, pracovní smlouvy, nájemní smlouvy, SIPO, jako zdroj příjmů je zaškrtnut hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou, kdy žalovaná potvrdila příjem ve výši 9 913 Kč a výdaje na nájem/inkaso, energie ve výši 2 708 Kč, osobní výdaje ve výši 4 200 Kč a splátku úvěru ve výši 824 Kč (celková částka úvěru 6 614 Kč), celkem výdaje ve výši 7 732 Kč, z toho použitelný měsíční příjem ve výši 2 181 Kč (rozdíl příjmy-výdaje). Žalovaná potvrdila nájemní bydlení jako jiný rodinný příslušník. Z karty zákazníka ze dne 20. 2. 2020 podepsané žalovanou soud zjistil, že původní věřitel prověřoval majetkové poměry žalované z výplatních pásek, pracovní smlouvy, nájemní smlouvy, kdy žalovaná potvrdila příjem ve výši 10 468Kč a výdaje na nájem/inkaso, energie ve výši 2 788 Kč, osobní výdaje ve výši 4 200 Kč a splátku úvěru ve výši 732 Kč (celková částka úvěru 8 980 Kč), celkem výdaje ve výši 7 720 Kč, z toho použitelný měsíční příjem ve výši 2 748 Kč (rozdíl příjmy-výdaje). Žalovaná potvrdila nájemní bydlení jako jiný rodinný příslušník, zdroj hlavních příjmů na dobu určitou, bydliště v obci obec.

5. Soud má na základě provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně s žalovanou uzavřel dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky 9 000 Kč a 6 000Kč. Žalovaná částky převzala v hotovosti a zavázala se je vrátit spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky, odměnou za administrativní činnost, náklady za hotovostní inkaso a poplatku za pojištění splátek dle smlouvy číslo ze dne 2. 12. 2017 celkovou dlužnou částku ve výši 10 780 Kč v 60 týdenních splátkách po 183 Kč. Dle smlouvy úvěru č. smlouvy číslo ze dne 20. 2. 2018 celkovou dlužnou částku ve výši 16 200 Kč se zavázala vrátit spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky, odměnou za administrativní činnost, náklady za hotovostní inkaso splátek v 60 týdenních splátkách po 270 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávky.

6. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C - 449/2013 (právnická osoba v. jméno příjmení a další) vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto jsou spotřebitelské smlouvy odporující § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

9. Z provedeného dokazování vyplývá, že původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalované. Toto prověření dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně. Deklarované výdaje spojené s bydlením ve výši 2 708 Kč v roce 2017 a ve výši 2 788 Kč v roce 2018 neodpovídají normativním nákladům na bydlení určeným pro rok 2017 a pro rok 2018 na základě zákona o státní sociální podpoře a nařízení vlády č. 449/2016Sb. a č. 407/2017Sb. Dle zápisů v kartách zákazníka měla být předložena nájemní smlouva, přesto je dále zaznamenán údaj u žalované jako jiný rodinný příslušník v domácnosti. Nelze tak vyhodnotit, zda předloženou nájemní smlouvu jako nájemce uzavřela žalovaná, zda uváděné výdaje na bydlení byly doloženy předloženou nájemní smlouvou. Dne 2. 12. 2017 bylo přihlédnuto k hlavnímu zdroji příjmu z hlavního pracovního poměru na dobu neurčitou a dne 20. 2. 2018 k příjmům na dobu určitou u jiného zaměstnavatele, než uvedeného v zákaznické kartě ze dne 2. 12. 2017. V případě týdenních splátek ve výši 183Kč představuje měsíční platba (za dobu čtyř týdnů) výdaj z domácího rozpočtu 732 Kč a dále závazek dle smlouvy uzavřené v roce 2018 platit týdenní splátku ve výši 270 Kč, což představuje měsíční platbu (za dobu čtyř týdnů) výdaj z domácího rozpočtu 1 080 Kč. K splátkám úvěru zapsané v obou kartách zákazníka ve výši 824 Kč (rok 2017) a ve výši 732 Kč (2018) nebyly předloženy žádné doklady, v roce 2018 nebyly doloženy náklady za bydlení. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Žalobkyně soudu nepředložila doklady, dle kterých byla posuzována úvěruschopnost žalované, důkaz o tom, že se právní předchůdce žalobkyně skutečně zabýval řádným zjišťováním majetkových poměrů žalované, neboť soudu nedoložila doklady o příjmech a výdajích, doklady vztahující s k trvání pracovního poměru. Z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývají pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet, věřitel nepostupoval s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

10. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaná ve smlouvách uvedené finanční hotovost čerpala. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Žalobkyně se k jednání nedostavila, soud jí nemohl poskytnout poučení podle § 118a o. s. ř. k předložení předmětných listin, z nichž při posouzení úvěruschopnosti žalované bylo vycházeno, o jiném právním posouzení žalovaného nároku. Vzhledem k tomu, že žalovaná zaplatila 1 140 Kč na úvěr dle smlouvy číslo dne 20. 2. 2018 a byla jí poskytnuta částka 9 000 Kč, soud určil výši bezdůvodného obohacení ve výši 7 860 Kč. Pokud jde o smlouvu číslo dne 2. 12. 2017, vycházel soud z toho, že žalovaná uhradila částku 2 982 Kč a byla jí poskytnuta částka 6 000 Kč, výše bezdůvodného obohacení byla určena ve výši 3 018 Kč. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007, které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku, který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích finanční arbitr a Nejvyšší soud. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky v dopise o oznámení o postoupení pohledávek ze dne 12. 2. 2021 podaného k přepravě dne 15. 2. 2021. Dle ustanovení § 573 občanského zákoníku se má za to, že zásilka došla třetí pracovní den po odeslání, do prodlení se žalovaná dostala od 19. 2. 2021. Nárok na zákonný úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.

11. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř.. V řízení byla převážně úspěšná žalovaná (v rozsahu 5,65%), které však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

12. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon soudního rozhodnutí, exekuci.