OSLT 20 C 23/2026-83

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Dagmar Brachovou ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_006⟫ pro 13 282 Kč

I. Žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 870 Kč, se zamítá.

II. Řízení co do částky 2 412 se částečně zastavuje.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému do tří od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného na náhradu nákladů řízení částku částka.

1. Žalobkyně na žalovaném svou žalobou domáhala zaplacení částky 13 282 Kč a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 09.03.2025 s žalobcem Úvěrovou smlouvu. Jedná se o bezúčelový spotřebitelský úvěr. K uzavření Úvěrové smlouvy došlo prostřednictvím internetových stránek společnosti Jméno žalobkyně., www.Anonymizováno.cz v chráněném internetovém prostředí, které je přístupné jen na základě zvoleného hesla, případně v mobilní aplikaci společnosti Jméno žalobkyně. k tomu určené. Zájemce o uzavření smlouvy vyplní požadované údaje, po jejich vyplnění probíhá automatizovaný schvalovací proces. Pokud je žadateli žádost schválena, objeví se na internetových stránkách nebo mobilní aplikaci text Smlouvy a na telefonní číslo, které uvedl v žádosti a které je součástí Smlouvy v části "Smluvní strany", je zaslán podpisový SMS kód. Ve chvíli, kdy kód zadá na webové stránce www.kamali.cz nebo v mobilní aplikaci, je Smlouva uzavřena a následně je odeslána na e-mailovou adresu, která byla uvedena v žádosti a zároveň je součástí Smlouvy v její části "Smluvní strany", v případě žalovaného na e-mail, zároveň je klientovi dostupná z mobilní aplikace. Totožnost žadatele o úvěr je ověřována ze strany žalobce prostřednictvím kopie dokladů totožnosti, které jsou ze strany žadatele zaslány. Žalobce hodnotil schopnost žadatele splácet. Bylo zkoumáno, zda žadatel o úvěr má u dalších společností jiné úvěry a zda tyto platí, to prostřednictvím registrů NRKI a BRKI. Dále zjišťuje, zda v případě, že již nějaké jiné závazky má, zda tyto hradí, a to prostřednictvím registru SOLUS a dále v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Žalobce taktéž podrobuje klienty důslednému credit scoringu, posuzuje jejich příjmovou a výdajovou stránku, a dále přezkoumává několik podstatných ukazatelů, kterými jsou věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné. Na základě výsledků z daného procesu pak úvěr schválí, či nikoliv. Na základě Úvěrové smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 10 000Kč. Žalovaný se ve Smlouvě zavázal k úhradě celé dlužné částky a poplatku za poskytnutí ve výši 330 Kč. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. Jednotlivé splátky jsou potom uvedeny ve splátkovém kalendáři, který je součástí Smlouvy. Schválená výše úvěru, tj. částka 10 000 Kč zaslána dne 10.03.2025 na číslo účtu uvedeném ve Smlouvě: č. účtu. Žalobce dále požaduje úroky, které byly účtovány následovně: dne 09.07.2025 ve výši 490 Kč, dne 09.08.2025 ve výši 490 Kč, dne 09.09.2025 ve výši 490 Kč, dne 09.10.2025 ve výši 490 Kč, dne 09.11.2025 ve výši 490 Kč, dne 09.12.2025 ve výši 490 Kč, dne 31.12.2025 ve výši 490 Kč. Úvěr společně s poplatky a úroky je splatný ve 24 měsíčních splátkách. Žalovaný si 2krát prodloužil splatnost aktuálně splatné splátky o jeden měsíc tzv. korunovým odkladem, a to dne 9.4.2025 a dne 9.6.2025.AnonymizovánoZa takovéto prodloužení splatnosti je účtován poplatek ve výši 990 Kč. Žalovaný uhradil celkem dne 09.04.2025 částku 1 Kč, dne 06.05.2025 částku 1 903Kč, dne 09.06.2025 částku 1Kč, dne 14.07.2025 2 065 Kč, dne 12.08.2025 částku 1 065 Kč a dne 03.10.2025 částku 1 855 Kč. Dohromady tedy žalovaný za trvání Smlouvy uhradil částku 6 890 Kč. Žalovanému byla dle smlouvy vyúčtována smluvní pokuta, a to dne 24.10.2025 ve výši 500 Kč, dne 24.09.2025 ve výši 500 Kč, dne 11.12.2025 ve výši 500 Kč a dne 10.11.2025 ve výši 500 Kč. V následujících dnech byly žalovanému účtovány účelně vynaložené náklady, a to dne 15.09.2025 ve výši 300 Kč, dne 21.10.2025 ve výši 300 Kč, dne 18.11.2025 ve výši 300 Kč, dne 11.12.2025 ve výši 300 Kč. Dále byla zaslána dlužníkovi výzva a vyúčtována částkou výši 130 Kč. Celkem tedy žalobkyně požaduje pohledávku ve výši 13 282 Kč, jež sestává z neuhrazené jistiny ve výši 8 330 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatků za SMS servis v celkové výši 196 Kč, úroků v celkové výši 1 960 Kč, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 900 Kč a smluvních pokut v celkové výši 1 500 Kč.

2. Podáním ze dne 21.7.2026 a doručeným soudu dne 21.7.2026 vzala žalobkyně svou částečně zpět co do částky 2 412 Kč, když dne, po podání žaloby, 28.4.2026 obdržela od žalovaného částku 2 412 Kč.

3. Žalovaný namítl neplatnost sjednané smlouvy o úvěru ze dne 09.03.2025, když žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost zkoumat – ověřit schopnost splácet úvěr žalovaným. To dle jeho názoru potvrzuje skutečnost, že ČNB rozhodla, že společnost Jméno žalobkyně. poskytla finanční prostředky v případech 20 úvěrových smluv u produktu Anonymizováno půjčka a v případech 20 úvěrových smluv u produktu Anonymizováno, aniž by řádně zkoumala úvěruschopnost žadatelů o úvěr. Současně žalovaný nerozporuje, že mu byla žalobkyní poskytnuta částka na základě předmětné smlouvy ve výši 10 000 Kč. Žalovaný uhradil žalobkyni v souvislosti s touto smlouvou finanční prostředky v celkové výši 7 588 Kč. Navrhuje, aby Okresní soud v Litoměřicích zcela zamítl žalobu žalobkyně, případně aby tuto žalobu zamítl co do částky 10 870 Kč a aby přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení v plné výši.

4. K jednání, které se ve věci konalo dne datum se účastníci nedostavili, svou neúčast omluvili a požádali soud, aby jednal v jejich nepřítomnosti.

5. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

6. Z úvěrové smlouvy ze dne 9.3.2025 soud ověřil, že žalobkyně předložila listinu, na jejím základě žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, a žalovaný se zavázal částku včetně navýšení uhradit dle podmínek ve smlouvě uvedených, tj zejména formou 24 splátek při úrokové sazbě 49.2 % p.a. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru vyplývají bližší podmínky pro poskytování úvěru žalobkyní, definice pojmů, podmínky splácení, další práva a povinnosti účastníků smlouvy. Z výpisu z Obchodního rejstříku soud ověřil právní subjektivitu žalobkyně. Z výzvy před podáním žaloby soud ověřil, že žalobkyně dne 2.1.2026 žalovaného vyzvala k úhradě celého dluhu před podáním žaloby. Z podacího archu vyplývá, že dne 6.1.2026 zaslala žalobkyně žalovanému zásilku. Z podacího archu vyplývá, že dne 2.1.2026 zaslala žalobkyně žalovanému zásilku. Z podacího archu vyplývá, že dne 19.11.2025 zaslala žalobkyně žalovanému zásilku. Upomínkou ze dne 30.12.2025 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě celého úvěru. Upomínkou ze dne 17.11.2025 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě celého úvěru.

7. Dále žalobkyně předložila kopii občanského průkazu žalovaného, výpis z účtu a sazebník, kterými soud důkaz pro nadbytečnost neprováděl. Ostatní připojené listiny soud vyhodnotil jako součást tvrzení žalobkyně.

8. Dále soud provedl důkaz listinami předloženými žalovaným, a to potvrzením ČSOB o platně z účtu žalovaného č. účtu ve výši 700 Kč dne 13.11.2025 na účet č. účtu pod VS var. symbol. Potvrzením Air bank ze dne 08.10.2025, že žalovaný uhradil z běžného účtu číslo č. účtu částku 1 855 Kč na účet č. účtu, VS var. symbol. Potvrzením ČSOB o platně z účtu žalovaného č. účtu ve výši 1 065 Kč dne 14.8.2025 pod VS var. symbol. Potvrzením Air bank ze dne 30.9.2025, že žalovaný uhradil z běžného účtu číslo č. účtu částku 2 065, kód transakce: 131211532662 a částku 1 903 Kč, kód transakce: 125382795942.

9. Pro nadbytečnost, resp. nesouvislost s projednávanou věcí soud neprováděl důkaz listinami dalšími předloženými žalovaným, zejména rozsudky okresních soudů a rozhodnutím – Příkazem ze dne 14. února 2024, Č. j. 2024 / 23023 /650, sp. zn. Sp/2022/117/573, České národní banky.

10. Za nesporná vzal soud tvrzení obou účastníků, že v souvislosti se smlouvou ze dne datum žalobkyně žalovanému poskytla částku částka a k této skutečnosti neprováděl důkazní řízení.

11. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník, dále jen o.z.) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

12. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

16. Podle § 588 o.z., věta první, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

17. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Soud po zhodnocení provedených důkazů podle ustanovení § 132 o.s.ř. každého důkazu jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti a po aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k následujícímu:

19. Nejprve se soud z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

20. V projednávané věci žalobkyně sice tvrdí avšak neprokazuje, že by žalobkyně s odbornou péčí posuzovala schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet úvěr poskytnutý ve výši 10 000 Kč včetně celkového navýšení ve lhůtě 24 měsíců od poskytnutí finančních prostředků s úrokovou sazbou 49,2% p.a. při stanovených sankčních poplatcích. Žalobkyně soudu nepředložila žádný dokument, ze kterého by vyplývalo, že byly zjišťovány majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, výdaje, zaměstnání, počet členů domácnosti, zda byl veden v registru dlužníků bank apod. samotná „karta klienta“ nemá žádnou vypovídací hodnotu o tom, jak byly údaje v ní obsažené získány či ověřovány.

21. Žalobkyně, coby poskytovatel úvěru, je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinna náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebitel v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

22. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona č. 257/2016 Sb.), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

23. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008. Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku konstatoval, že: “….poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady...“.

24. Nalézací soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně nejenže neprokázala, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí poskytovatel úvěru ověřoval bonitu žalovaného, ale ani, že by ji vůbec jakkoliv ověřoval.

25. Pro úplnost soud dodává, že pokud dle ustanovení § 87 odst. zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (např. podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru), nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Tento závěr je plně v souladu, jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, kde mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, tak s nálezem Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, III.ÚS 4129/18, který na citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

26. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odst. 3 o.s.ř. soudem poučena o tom, že dosud nedoplnila skutková tvrzení ohledně ověření bonity dlužníka a nenavrhla důkazy potřebné k prokázání tvrzení ohledně kvalifikovaného prověření bonity žalovaného ke splácení úvěru. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz. např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř., a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.

27. Poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 až 3 je sice nastavena přísně tak, že ji soud uplatňuje při jednání i vůči účastníkům majícím zástupce, současně však neodnímá odpovědnost účastníka řízení za jeho výsledek, když případnou neúčast u jednání musí spojovat s vědomím, že mu nemůže být poskytnuto poučení podle § 118a odst. 1 a 3, neboť to se poskytuje pouze přítomnému účastníku. Nedostavení se účastníka k jednání není v žádném směru důvodem pro odročování jednání za účelem splnění poučovací povinnosti podle § 118a odst. 1 až 3. Nemohl-li tedy soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a, proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (NS 21 Cdo 5237/2007).

28. S ohledem na shora uvedené závěry, soudu po právní stránce nezbylo, než věc posoudit tak, že smlouva o úvěru uzavřená dne 9.3.2025 mezi žalobkyní a žalovaným je absolutně neplatná podle § 588 o.z., neboť svým obsahem nebo účelem zjevně odporuje zákonu, nebo jej obchází, anebo se příčí dobrým mravům.

29. Současně má soud v řízené za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč, což vyplývá ze shodných tvrzení účastníků. Soud proto po právním posouzení dospěl k závěru, že se v této výši žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť částka ve výši 10 000 Kč byla žalovanému poskytnuta bez právního důvodu.

30. Soud se tedy zabýval tím, v jaké výši bylo žalovaným na uvedené bezdůvodné obohacení plněno. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil do podání žaloby částku 6 888 Kč, po podání žaloby dne 28.4.2026 částku 2 412 Kč. O tuto částku ( 2 412 Kč) vzala žalobkyně svůj návrh částečně zpět.

31. Jak vyplývá z potvrzení ČSOB a Air Bank, žalovaný žalobkyni uhradil dne 12.11.2025 částku 700 Kč, dále částku 1 855 Kč, částku 1 065 Kč, částku 2 065, a částku 1 903 Kč, celkem 7 588 Kč.

32. Protože má soud úvěrovou smlouvu ze dne 9.3.2025 za absolutně neplatnou, tak veškeré žalobní nároky plynoucí z úvěrové smlouvy, tedy poplatky i smluvní pokutu a úrok z prodlení ve výši požadované žalobkyní zamítl, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku (úvěrovému vztahu), který byl neplatně sjednán. Na tom nic nemění skutečnost, že mohlo být plnění žalovaného žalobkyní započteno omylem na neplatně sjednané příslušenství jistiny.

33. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odst. 3 o.s.ř. soudem poučena o tom, že dosud nenavrhla důkazy potřebné k prokázání tvrzení ohledně částky, kterou žalovaný uhradil. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz. např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř., a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.

34. O částečném zastavení řízení v rozsahu žalobkyní navrhovaným (ohledně částky 2 412 Kč), soud rozhodl podle § 96 odst. 1,2 a 3 o.s.ř., když bylo řízení částečně zastaveno před zahájením jednání ve věci samé, soud souhlas žalovaného nepožadoval.

35. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení není soud vázán návrhem (§151odst. 1 o.s.ř.) a náhrada nákladů řízení, včetně náhrady nákladů řízení mezi účastníky, je kogentně upravena v ustanoveních § 142 až 151 o.s.ř. (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16.11.2000, sp.zn. 3 Cmo 243/99, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy č. 3/2001 na str. 78 nebo usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 26.5.2010, sp.zn. II. ÚS 1103/10, dostupné na internetových stránkách http:// nalus.usoud.cz). Podle § 142 odst. 1 věty prvé občanského soudního řádu, soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

36. Podle § 146 odst. 2 jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

37. Dle názoru Ústavního soudu prezentovaného v rozhodnutí III.ÚS 2985/14, právo žalující strany domáhat se svého nároku u soudu a využít k tomu služeb advokáta nezbavují obecný soud povinnosti brát na zřetel všechny relevantní okolnosti pro posouzení výše účelně vynaložených nákladů žalobce při vymáhání pohledávky, a že relevantní okolnosti je třeba vyhodnotit ústavně konformním způsobem, tedy racionálně a srozumitelně, s respektem k výkladu provedeným Ústavním soudem ohledně posuzování výše účelně vynaložených nákladů řízení.

38. Žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná, nicméně žalovaný zavinil zastavený řízení ohledně částky 2 412 Kč, soud tedy žalovanému přiznal vůči žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 81,84% z částky, jež sestává z nákladů právního zastoupení za 2 úkony právní á 1 660 Kč dle § 7 vyhl. 177/1996 Sb., 3x režijního paušálu á 450 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. 177/1996 Sb., (převzetí věci, vyjádření ze dne 23.2.2026) a dále 21% DPH dle § 137 odst. 3 občanského soudního řádu ve výši 886,20 Kč, celkem je tedy žalobkyně povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů částku 4 178,9 Kč.

39. Pokud jde o další požadované náklady žalovaného, tak podání ze dne 11.5.2026 a ze dne 23.7.2026 neobsahují již žádné nové skutečnosti, nebyly soudem vyžádány a nelze je posoudit jako náklady účelně vynaložené.

40. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalobkyni třídenní podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

41. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalobkyně povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalovaného.

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, a to do patnácti dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku, prostřednictvím Okresního soudu v Litoměřicích ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem.

Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 z.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění) nebo provedení exekuce podle z.č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů.