OSMB 19 C 380/2022-17

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 15 348,31 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 733 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně jdoucím od 15. 11. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

-zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 14 858 Kč od 11. 5. 2022 do zaplacení, ⟪LB:lb_001⟫ - kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 157,84 Kč, ⟪LB:lb_002⟫ - kapitalizovaného úroku ve výši 4 042 Kč,

-kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 162,62 Kč, ⟪LB:lb_001⟫ - nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč, ⟪LB:lb_002⟫ - částky ve výši 490,31 Kč, se zamítá.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 26. 8. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 348,31 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru, který byl žalovanému poskytnut společností právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), na základě smlouvy o úvěru číslo ze dne 30. 3. 2021. Úvěrová smlouva byla uzavřena elektronicky na základě žádosti žalovaného podané prostřednictvím webových stránek webová adresa. Součástí úvěrové smlouvy byly obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. Na základě úvěrové smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč Tyto peněžní prostředky měly být splaceny spolu s úrokem ve výši 15 399,88 Kč dne 30. 9. 2022 formou 18 měsíčních splátek ve výši 1 966,66 Kč. Žalovaný však nedodržel sjednaný rozpis měsíčních splátek, když splátky nehradil řádně a včas, proto právní předchůdkyně úvěr ke dni 2. 3. 2022 zesplatnila. V důsledku prodlení vznikla žalovanému povinnost hradit smluvní pokutu. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021 byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni. Ke dni postoupení pohledávky činila dlužná částka 20 071 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 14 858 Kč, nesplaceného úroku ve výši 4 392 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 671 Kč a neuhrazené paušální náhrady nákladů za upomínání ve výši 150 Kč. Po postoupení pohledávky uhradil žalovaný částku 500 Kč. Žalovaný zbylou dlužnou částku neuhradil ani na základě předžalobní upomínky žalobkyně. Žalobkyně se proto žalobou domáhá po žalovaném zaplacení nesplacené jistiny úvěru ve výši 14 858 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 042 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč, dále žalobkyně požaduje úhradu smluvní pokuty ve výši 490,31 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 157,84 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 14 858 Kč od 11. 5. 2022 do zaplacení.

2. Úvěruschopnost žalovaného zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně nahlížením do registrů (insolvenční rejstřík, Bankovní a Nebankovní registr klientských informací).

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k tomuto procesnímu postupu nevyjádřil, ačkoli mu výzva k vyjádření byla řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a proto rozhodl bez nařízení jednání.

5. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 30. 3. 2021 se žalovaným prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu o úvěru, na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal čerpané peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 82,19 % splatit 18 měsíčními splátkami po 1 966,66 Kč do 18 měsíců ode dne poskytnutí finančních prostředku (prokázáno smlouvou o úvěru číslo ze dne 30. 3. 2021 a obchodními podmínkami). Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč poskytla, a to převodem na účet, který žalovaný uvedl ve smlouvě - bankovní účet (prokázáno výpisem z účtu žalobkyně). Žalovaný však uvedenou částku do sjednaného dne splatnosti uhradil pouze částečně. Žalobkyně uvedla, že dluh žalovaného sestává z nesplacené jistiny ve výši 14 858 Kč, žalovaný tedy zaplatil částku 5 142 Kč, kterou žalobkyně zaúčtovala na jistinu. Dle splátkového kalendáře, který je součástí úvěrové smlouvy, odpovídá tato částka započítaná na jistinu 7 předepsaným splátkám. Žalovaný tedy do okamžiku postoupení pohledávky uhradil celkem 7 splátek po 1 966,66 Kč, tj. částku 13 766,62 Kč. Po okamžiku postoupení pohledávky uhradil ještě částku 500 Kč Celkem tedy žalovaný uhradil 14 266,62 Kč (prokázáno tvrzením žalobkyně, které žalovaný nerozporoval, a úvěrovou smlouvou – splátkovým kalendářem). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní byla pohledávka za žalovaným z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek a společným prohlášením smluvních stran). Žalovaný byl o postoupení pohledávky řádně vyrozuměn a zároveň byl vyzván k úhradě dlužné částky (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 12. 4. 2022 a podacím archem ze dne 13. 4. 2022). Žalovaný byl k zaplacení opakovaně upomínán (prokázáno upomínkou ze dne 30. 11. 2021, opakovanou výzvou k úhradě ze dne 30. 12. 2021, dopisy ze dne 12. 4. 2022 a ze dne 17. 5. 2022). Žalovaný na dlužnou částku ničeho dalšího neuhradil, neučinil tak ani na základě předžalobní výzvy k plnění (prokázáno předžalobní výzvou k okamžité úhradě dluhu ze dne 2. 3. 2022, podacím archem ze stejného dne, výzvou před podáním žaloby ze dne 4. 8. 2022 a podacím archem z 5. 8. 2022).

6. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 z. s. ú., neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.

7. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného uvedla pouze skutečnost, že provedla lustraci v insolvenčním rejstříku, Bankovním registru klientských informací a Nebankovním registru klientských informací, neoznačila však žádné důkazní prostředky.

8. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

10. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

11. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

12. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

13. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

15. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

16. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C číslo, OPR- právnická osoba GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

18. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle

§ 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

19. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. pak postihuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí neplatnosti smlouvy, a to, jak již bylo uvedeno výše, neplatnosti absolutní, ke které je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Současně v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

21. Ústavní soud ČR zároveň v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, zdůraznil, že„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, … Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“

22. Zadlužování jednotlivců není podle názoru soudu jen problémem jednotlivce, ale negativně působí na celou společnost. Z uvedeného důvodu judikatura i zákon trvá na tom, aby úvěrující pečlivě hodnotili úvěruschopnost úvěrovaného, a to aktivním zjišťováním informací k této otázce a jejich následným odpovědným vyhodnocením, tak aby úvěrovaní nepadli do dluhové pasti.

23. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, tedy skutečnost, zda je žalovaný schopen poskytnutý úvěr splatit. Právní předchůdkyně žalobkyně nijak nezkoumala příjmovou ani výdajovou stránku žalovaného, neporovnávala jeho příjmy a výdaje, aby zjistila výši volných prostředků, nemohla tak náležité zjistit majetkovou situaci žalovaného. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 z. s. ú. a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalovanému poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou.

24. Jelikož však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku 20 000 Kč, kterou jí žalovaný co do 5 733 Kč nevrátil, soud dospěl k závěru, že se žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 o. z. bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky, která nebyla právní předchůdkyni žalobkyně, potažmo žalobkyni na jistině splacena, tj. částky 5 733 Kč, žalobkyni vrátit. Co do této částky tedy soud žalobě vyhověl. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl. Co se týče zákonného úroku z prodlení z částky 14 858 Kč ve výši 11,75% ročně od 11. 5. 2022 do zaplacení, soud žalobu zamítl s odkazem na judikaturu soudů týkající se úroků z prodlení ve vztahu k bezdůvodnému obohacení (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2723/2020). Dle závěrů judikatury prodlení nastává až na základě doručení žaloby žalovanému, a ode dne následujícího lze přiznat úroky z prodlení. Žalobu lze totiž považovat za řádnou hmotněprávní výzvu k vydání bezdůvodného obohacení až v okamžiku jejího doručení žalovanému, na rozdíl od žalobcem zaslané procesní předžalobní výzvy k plnění. Soud proto přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení z této částky dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. jdoucím ode dne následujícího po doručení žaloby, tj. od 15. 11. 2022, do zaplacení.

25. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.

26. Ve věci měl převážný úspěch žalovaný, kterému však v tomto řízení - podle obsahu spisu - žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.