OSMB 9 C 312/2024-90

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 14 414,87 Kč s příslušenstvím; o zaplacení 55 660 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku

III. Zamítá se žaloba ve zbývající části žalobního návrhu, tj. co do částky částka, spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši částka, se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení, úrokem ve výši 24,51 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

IV. Zamítá se žaloba ve zbývající části žalobního návrhu, tj. co do částky částka, spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši částka, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 8 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky částka s příslušenstvím a částky částka s příslušenstvím, řízení prvotně vedená Okresním soudem v adresa pod sp. zn. spisová značka (o zaplacení částky částka s příslušenstvím) a pod sp. zn. spisová značka (o zaplacení částky částka s příslušenstvím). Řízení byla soudem spojena ke společnému projednání a rozhodnutí pod sp. zn. spisová značka.

2. Své nároky o zaplacení částky částka s příslušenstvím žalobkyně odůvodnila zejména poukazem na následující skutečnosti: společnost COFIDIS s.r.o. (dále též jen „právní předchůdkyně žalobkyně I“), a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru COFIAUTO č. hodnota, a to dne datum. Právní předchůdkyně žalobkyně I posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet úvěr, žalovaný sdělil informace o svých osobních poměrech, příjmech a výdajích, předložil také doklady k ověření těchto skutečností. Žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši částka bezhotovostním převodem ve prospěch účtu obchodníka na koupi ve smlouvě sjednaného zboží. Žalovaný se zavázal vrátit půjčené finanční prostředky s pevnou zápůjční úrokovou sazbou ve výši 24,51 % ve 30měsíčních splátkách po částka. Žalovaný svou povinnost porušil a dané splátky nehradil řádně a včas, došlo k zesplatnění úvěru ke dni datum, dlužná částka činila částka. Žalovaný na danou pohledávku uhradil částku částka. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, s účinností ke dni datum, postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně po žalovaném požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši částka, dlužné smluvní pokuty ve výši částka, kapitalizovaných úroků ve výši částka, úroků ve výši 24,51 % ročně z dlužné částky ve výši částka od datum do zaplacení a úroků prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny částka od datum do zaplacení. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, ovšem bezvýsledně.

3. Tvrzený nárok o zaplacení částky částka s příslušenstvím žalobkyně zdůvodnila zejména následovně: společnost právnická osoba. (dále též jen „právní předchůdkyně žalobkyně II“), a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru č. hodnota, a to dne datum. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet úvěr, žalovaný sdělil informace o svých osobních poměrech, příjmech a výdajích, předložil také doklady k ověření těchto skutečností. Žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši částka, a to v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit úrok v pevné výši částka, dále zaplatit úhradu za poplatky za sjednané služby - poskytnutí úvěru ve výši částka, úhradu za administrativní činnost ve výši částka, a umožnění splátek v hotovosti v místě svého bydliště ve výši částka. Celkovou dlužnou částku ve výši částka byl žalovaný povinen uhradit v 14měsíčních splátkách po částka. Žalovaný svou povinnost porušil a dané splátky nehradil řádně a včas, poslední splátka byla uhrazena dne datum. Žalovaný na danou pohledávku uhradil pouze částku částka. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, s účinností ke dni datum, postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně po žalovaném požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši částka, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši částka, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši částka, úhradu za administrativní činnost ve výši částka, úhradu za možnost splátek v hotovosti ve výši částka, smluvní pokutu ve výši částka, úrok ve výši částka, a zákonný úrok z prodlení ve výši částka, úrok z úvěru ve výš 8 % ročně z dlužné jistiny částka od datum do zaplacení a zákonné úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, ovšem též bezvýsledně.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a věc projednal a rozhodl bez nařízení ústního jednání, neboť žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

6. Žalovaný je státním občanem Slovenské republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle dle čl. 4 odst. 1 nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne datum, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Dle čl. 4 odst. 2 nařízení se na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. V daném případě má žalovaný bydliště na území České republiky, a proto může být žalován u soudů České republiky a české soudy jsou tak příslušné k projednání a rozhodnutí ve věci.

7. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru COFIAUTO č. hodnota ze dne datum bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně I, společnost COFIDIS s.r.o.., uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši částka na koupi osobního automobilu jméno FO. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně celkovou částku částka ve 30měsíčních splátkách po částka. Úroková sazba činila 24,51 %, RPSN 27,46 %.

9. Z výplatních pásek žalovaného, které byly poskytnuty právní předchůdkyně žalobkyně I bylo zjištěno, že jeho příjem žalovaného za měsíc březen 2021 činil částka, za duben 2021 činil částka a za měsíc květen 2021 částku částka.

10. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně I počítala s příjmem žalovaného ve výši částka, výdaji na bydlení ve výši částka, hypotékou/leasingem ve výši částka, kdy rozdíl mezi příjmy a výdaji činil částka, úvěrová splátka byla stanovena částkou částka.

11. Z dokladu o čerpání úvěru soud zjistil, že dne datum byla částka částka zaslána na účet ACP právnická osoba., a to dle smlouvy o spotřebitelském úvěru na financování koupě osobního automobilu.

12. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaný celkem na danou pohledávku uhradil částku částka.

13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum spolu se seznamem pohledávek bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně I postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni.

14. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum spolu s podacím lístkem z téhož dne bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně I žalovanému oznámila postoupení předmětných pohledávek na žalobkyni.

15. Dopisem ze dne datum právní předchůdkyně žalobkyně I odstoupila od smlouvy o úvěru a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dluhu.

16. Z výzvy ze dne datum spolu s podacím lístkem z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván prostřednictvím zástupce žalobkyně k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby.

17. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne datum bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně II, společnost právnická osoba., uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši částka. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutou částku vrátit spolu s poplatkem ve výši částka, který se skládal z úroku ve výši částka, částky částka za poskytnutí úvěru, částky částka za náklady vyhodnocení úvěru a částku částka inkasní poplatek. Celkovou dlužnou částku ve výši částka byl žalovaný povinna uhradit v 14měsíčních splátkách ve výši částka.

18. Z žádosti o úvěr ze dne datum soud zjistil, že žalovaný žádal o úvěr ve výši částka, uvedl, že je zaměstnaný od datum, má příjem částka, výdaje částka na bydlení, částka na dopravu, jídlo a osobní náklady, je svobodný, bydlí u rodičů, nemá žádnou vyživovací povinnost. Z mzdových lístků byl zjištěn příjem žalovaného za měsíc únor 2022 částka částka, za březen 2022 částka částka, za měsíc duben 2022 částka částka. Z pracovní smlouvy ze dne datum byl zjištěn zaměstnavatel žalovaného právnická osoba, pracovní poměr byl uzavřen na dobu neurčitou.

19. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně II žalovanému oznámila postoupení předmětných pohledávek na žalobkyni.

20. Z výzvy ze dne datum spolu s podacím lístkem ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván prostřednictvím zástupce žalobkyně k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby.

21. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum spolu se seznamem pohledávek bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně II postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni.

22. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu:

23. Na žalobkyni byla platně postoupena pohledávka za žalovaným z titulu smlouvy spotřebitelském úvěru COFIAUTO č. hodnota, a to dne datum, uzavřená mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně I. Právní předchůdkyně žalobkyně I poskytla na základě smlouvy o úvěru žalovanému peněžní prostředky ve výši částka, převodem na účet ACP právnická osoba. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně I vrátit celkem částku celkovou částku částka ve 30měsíčních splátkách po částka. Právní předchůdkyně žalobkyně I řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně II v souvislosti s poskytnutým úvěrem uhradil pouze částku částka.

24. Dále byla na žalobkyni platně postoupena pohledávka za žalovanou z titulu smlouvy úvěru č. hodnota ze dne datum, uzavřená mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně II. Právní předchůdkyně žalobkyně II poskytla na základě smlouvy o úvěru žalovanému peněžní prostředky ve výši částka a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně II vrátit celkem částku částka, která se skládala z jistiny ve výši částka, částka, který se skládal z úroku ve výši částka, částky částka za poskytnutí úvěru, částky částka za náklady vyhodnocení úvěru a částku částka inkasní poplatek. Žalovaný se zavázal částku uhradit v 14měsíčních splátkách ve výši částka. Právní předchůdkyně žalobkyně neprovedla před poskytnutím úvěrů řádně kontrolu úvěruschopnosti žalované. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně II v souvislosti s poskytnutým úvěrem uhradil pouze částku částka.

25. Soud věc posoudil podle následujících ustanovení:

26. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

27. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

28. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

29. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

30. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

31. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně I a II a žalovaným byly uzavřeny smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., soud se však zabýval otázkou, zda byly uzavřeny platně v souladu s ustanoveními ZSÚ, zejména zda právní předchůdkyně žalobkyně I a II před uzavřením smlouvy dostatečně zkoumaly schopnost žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet (§ 86 a § 87 ZSÚ).

32. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne datum ve věci OPR-právnická osoba. proti GK, C-679-18, uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy, resp. smlouvy o zápůjčce, ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudního dvora Evropské unie - tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní (k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).

33. Poskytovatel úvěru či zápůjčky je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně. Žalobkyně ovšem neprokázala naplnění této povinnosti, postup dle ust. § 86 odst. 1 ZSÚ, který ukládá povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě mimo jiné nezbytných, a hlavně spolehlivých informací získaných od spotřebitele, a pakliže by to nestačilo, pak i z jiných zdrojů, přičemž tento postup je nutné následně doložit.

34. Dle názoru soudu, v daném případě právní předchůdkyně žalobkyně I nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 a § 78), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně ověřila výdaje žalovaného, nezkoumala jeho skutečné měsíční výdaje, ani jinak nezkoumala majetkovou stránku žalovaného, pouze se spolehla na jeho tvrzení, co se týče jeho výdajů. Žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně I provedla lustraci v základních databázích BRKI, NRKI, ani neprokázala, že by provedla lustraci v centrální evidenci exekucí nebo lustraci v insolvenčním rejstříku. Právní předchůdkyně žalobkyně I se prakticky spolehla na tvrzení žalovaného, poskytnuté údaje dostatečně neověřovala. Je tedy zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně I nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně neprokázala, že by řádně posoudila možnosti žalovaného pohledávku splácet. K tvrzeným údajům žalobkyně nepředložila důkazy prokazující jejich pravdivost, například výpis z účtu či nájemní smlouvu. Zda žalobkyně provedla lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku, či v rejstříku exekucí, žalobkyně nedoložila. Žalobkyně tak neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní co do řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného, a tedy i co do platného sjednání smlouvy o úvěru. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní nelze v civilním nalézacím řízení delegovat na soud, je pouze na účastníkovi samém, aby rozhodné skutečnosti tvrdil a prokázal, a tím byl ve věci úspěšný.

35. Dle názoru soudu, v daném případě právní předchůdkyně žalobkyně I nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ),

36. Dle názoru soudu, ani co do žalované částky částka právní předchůdkyně žalobkyně II nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 a § 78), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně II ověřila výdaje žalovaného, nezkoumala jeho skutečné měsíční výdaje, ani jinak nezkoumala majetkovou stránku žalovaného, pouze se spolehla na jeho tvrzení, co se týče jeho výdajů. Žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně II provedla lustraci v základních databázích BRKI, NRKI, ani neprokázala, že by provedla lustraci v centrální evidenci exekucí nebo lustraci v insolvenčním rejstříku. Právní předchůdkyně žalobkyně II se prakticky spolehla na tvrzení žalovaného, poskytnuté údaje dostatečně neověřovala. Žalobkyně tak neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní co do řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného, a tedy i co do platného sjednání smlouvy o úvěru. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní nelze v civilním nalézacím řízení delegovat na soud, je pouze na účastníkovi samém, aby rozhodné skutečnosti tvrdil a prokázal, a tím byl ve věci úspěšný.

37. Dle názoru soudu, tedy ani v tomto případě právní předchůdkyně žalobkyně II nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně předloženými důkazy neprokázala, že by situaci žalovaného před uzavřením smlouvy více zkoumala, tj. že řádně posoudila možnosti žalovaného pohledávku splácet. K tvrzeným údajům žalobkyně nepředložila důkazy prokazující jejich pravdivost, například výpis z účtu či nájemní smlouvu. Zda žalobkyně provedla lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku, či v rejstříku exekucí, žalobkyně nedoložila.

38. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 ZoSÚ právní předchůdkyně žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost.

39. Na základě výše uvedeného soud uzavírá, že žalobkyně v pozici poskytovatele úvěru ve výši žalované částky částka s příslušenstvím nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná; k této neplatnosti soud přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.). Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni toliko částku odpovídající jeho bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyně, tj. částku, která mu byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy, a kterou dosud nesplatil. Z dokazování vyplynulo, že žalovanému byla poskytnuta částka částka a žalovaný zaplatil částka. adresa 512 Kč tedy představuje výši bezdůvodného obohacení žalovaného na úkor žalobkyně, žalobkyně tak po právu nárokuje svou pohledávku co do uvedené výše. Výrokem I. rozsudku soud proto vyhověl žalobě co do částky částka. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno co do platného uzavření smlouvy, nezbylo soudu než žalobu co do zbývající části žalobního nároku zamítnout, tj. co do částky částka, spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši částka, se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení, úroku ve výši 24,51 % ročně z částky částka od datum do zaplacení (výrok III).

40. Na základě výše uvedeného soud dále uzavírá, že žalobkyně v pozici poskytovatele úvěru ve výši žalované částky částka s příslušenstvím nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je i tato spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná; k této neplatnosti soud přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.). Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni toliko částku odpovídající jeho bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyně, tj. částku, která mu byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy, a kterou dosud nesplatil. Z dokazování vyplynulo, že žalovanému byla poskytnuta částka částka a žalovaný zaplatil částka. Částka částka tedy představuje výši bezdůvodného obohacení žalovaného na úkor žalobkyně, žalobkyně tak po právu nárokuje svou pohledávku co do uvedené výše. Výrokem II. rozsudku soud proto vyhověl této části žaloby co do částky částka. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno co do platného uzavření smlouvy, nezbylo soudu než žalobu co do zbývající části žalobního nároku zamítnout, tj. co do částky částka, spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši částka, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 8 % ročně z částky částka od datum do zaplacení (výrok IV).

41. Soud výrokem III. a IV. tohoto rozsudku zamítl požadované příslušenství pohledávek žalobkyně (úroky z prodlení) z níže uvedených důvodů. Z § 87 odst. 1 a 2 ZoSÚ vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první, a jde tak o speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy oproti obecným zásadám vypořádání bezdůvodného obohacení vyplývajícím z § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z., která sleduje ochranu spotřebitele při vracení poskytnutých plnění. Textace ustanovení „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel úvěru má tedy nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli (ochuzenému) vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka.

42. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem V. podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení byl ve větším rozsahu úspěšnější žalovaný, ale tomu žádné náklady řízení nevznikly, jak vyplývá z obsahu spisu (žalovaný nebyl zastoupený a zůstal v řízení nečinný).

43. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce 15 dnů od právní moci rozsudku, kdy soud může lhůtu pro splnění povinností prodloužit. Soud při zohlednění procesní neaktivity žalovaného a s ohledem na předložené listinné důkazy stanovil jako dobu přiměřenou možnostem žalovaného vrátit zbytek obohacení do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť shledal důvod pro její prodloužení. Soud přihlédl ke skutečnosti, že by lhůta k plnění měla být v tomto případě poskytnuta dle majetkových možností a schopností žalovaného. Protože ovšem žalovaný byl v řízení zcela nečinný a v možnostech soudu nebylo zjistit jeho majetkové poměry, jeho možnosti a schopnosti, soud stanovil k plnění lhůtu 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť tuto lhůtu považuje za zcela přiměřenou vzhledem k výši přiznané částky a dalším okolnostem případu. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni přiznanou částku ve lhůtě delší než zákonné (zákonná lhůta dle § 160 odst. 1 o. s. ř. činí tři dny od právní moci rozsudku).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.