OSMB 9 C 88/2022-63

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení částky částka s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky částka zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka do 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

III. Ve zbývající části, tj. co do částky částka, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka, kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši částka, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a úroku z úvěru ve výši 23,76 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeného Okresnímu soudu v adresa (dále jen soud) dne datum se žalobkyně domáhala zaplacení částky částka s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, kapitalizovaným úrokem ve výši částka, zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení, úrokem 23,76 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, i s náhradou nákladů řízení, s poukazem zejména na tyto skutečnosti: žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností BNP PARIBAS právnická osoba, dne datum smlouvu o úvěru, přičemž nároky z této smlouvy byly na žalobkyni postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. Podáním ze dne datum vzala žalobkyně žalobu zčásti zpět, a to co do částky částka. Předmětem řízení tak zůstal tvrzený nárok žalobkyně na zaplacení částky částka, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení do datum ve výši částka, kapitalizovaného úroku z úvěru do datum ve výši částka, dále zákonného úroku z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 8,25 % ročně a úroku z úvěru ve výši 23,76 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

2. Žalovaná před zahájením jednání uvedla, že je v nepříznivé finanční situaci a tuto bude řešit prostřednictvím insolvenčního řízení. Při jednání zdůraznila, že se skutečně žalobkyně nezajímala o její finanční situaci, nechtěla ničeho doložit. Žalovaná měla již v minulosti u žalobkyně otevřený úvěrový rámec, který se prostě průběžně navyšoval, a to podle žádosti žalované. Například v tomto případě žalovaná upozornila na svůj závazek z titulu hypotečního úvěru, přičemž jí bylo sděleno, že k tomu není potřeba nic dalšího uvádět a dokládat, protože má žalobkyně k dispozici příslušné registry. Žalovaná byla v době poskytování úvěru v těžké finanční situaci, kterou se snažila daným úvěrem řešit.

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní byl při jednání ve věci samé dne datum zjištěn následující skutkový stav, a to zejména z níže uvedených listinných důkazů, přičemž důkazy hodnotil soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

4. Z rámcové smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb ze dne datum vyplývá, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně byl založen smluvní vztah, na jehož základě mohla žalovaná čerpat jednotlivé bankovní produkty, včetně revolvingového úvěru, přičemž konkrétní podmínky jejich poskytnutí a splácení byly upraveny v navazujících produktových smlouvách a souvisejících obchodních podmínkách (Důkaz: Rámcová smlouva ze dne datum, Všeobecné obchodní podmínky pro poskytování bankovních produktů a služeb).

5. Ze žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne datum vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši částka, který byl sjednán na dobu neurčitou s pohyblivou úrokovou sazbou ve výši 23,76 % ročně a s RPSN ve výši 31 %, přičemž celková částka splatná spotřebitelem činila částka, a žalovaná se zavázala splácet úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši minimálně 5 % z dlužné částky, nejméně však částka, splatnými vždy k 17. dni v měsíci, a hradit rovněž náklady spojené s úvěrem, zejména úroky, poplatky za vedení úvěru a případné pojistné, přičemž smlouva současně obsahovala ujednání o následcích prodlení, včetně smluvní pokuty, nákladů vymáhání a povinnosti hradit zákonný úrok z prodlení (Důkaz: Smlouva o revolvingovém úvěru ze dne datum).

6. Nedílnou součástí smlouvy byly produktové podmínky pro revolvingové úvěry a sazebník pro úvěry upravující bližší podmínky čerpání a splácení úvěru a jeho nákladů (Důkaz: Produktové podmínky pro revolvingové úvěry, Sazebník pro úvěry), které soud co do jejich obsahu též zhodnotil.

7. Právní předchůdkyně žalobkyně dále doložila výstřižek (screenshot) z registru SOLUS, z něhož vyplývá, že žalovaná nebyla ke dni datum vedena jako osoba v prodlení se splácením závazků (Důkaz: výstřižek z registru SOLUS ze dne datum).

8. V žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne datum žalovaná k posouzení své úvěruschopnosti uvedla, že je zaměstnána u společnosti právnická osoba, kde pracuje od 11/2018 jako úředník, její čistý měsíční příjem činí částka, celkový příjem domácnosti částka, měsíční náklady domácnosti částka a její finanční závazky činí částka měsíčně, dále uvedla, že bydlí v nemovitosti, kterou splácí, má jedno vyživované dítě a její bankovní účet je veden déle než 10 let (Důkaz: Žádost o revolvingový úvěr ze dne datum). V dané žádosti nebyla blíže hodnocena existence hypotečního úvěru.

9. Žalovaná byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně informována o schválení úvěru a o základních podmínkách jeho čerpání a splácení úvodním dopisem ze dne datum, ve kterém jí byl oznámen úvěrový rámec ve výši částka, úroková sazba 23,76 % ročně, RPSN ve výši 29,87 % ročně, jakož i podmínky splácení formou minimálních měsíčních splátek ve výši 5 % z dlužné částky, nejméně částka, splatných vždy k 17. dni v měsíci (Důkaz: Úvodní dopis Banky ze dne datum).

10. Z předloženého výpisu z úvěrového účtu žalované vyplývá, že žalovaná čerpala poskytnutý úvěr postupně v několika transakcích, přičemž celkové čerpání činilo částka. Žalované byly účtovány poplatky, a to poplatek za dotaz na zůstatek ve výši částka dne datum, poplatek za dotaz na zůstatek ve výši částka dne datum, poplatek za výběr hotovosti ve výši částka dne datum, poplatek za rezervaci úvěru ve výši částka dne datum, poplatek za rezervaci úvěru ve výši částka dne datum, poplatek za rezervaci úvěru ve výši částka dne datum, poplatek za rezervaci úvěru ve výši částka dne datum a poplatek za rezervaci úvěru ve výši částka dne datum, celkem tedy částka, přičemž tyto poplatky byly zahrnuty právní předchůdkyní žalobkyně do jistiny. Ke dni datum činila dle výpisu celková dlužná částka částka, z toho jistina s poplatky částka, úroky částka, pojistné částka, poplatky částka a smluvní pokuta částka (Důkaz: Výpis z úvěrového účtu).

11. Z předloženého dopisu o odstoupení od smlouvy vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně z důvodu prodlení žalované se splácením úvěru odstoupila od smlouvy o úvěru č. hodnota, v důsledku čehož se stal celý dluh ke dni datum splatným, a žalovaná byla vyzvána k úhradě celkové dlužné částky ve výši částka, sestávající z dlužných splátek, nesplacené jistiny, smluvní pokuty a nákladů spojených s vymáháním. (Důkaz: Odstoupení od smlouvy ze dne datum)

12. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne datum se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě byla na žalobkyni postoupena pohledávka za žalovanou ze smlouvy o úvěru č. hodnota, a žalovaná byla současně informována, že novým věřitelem této pohledávky je žalobkyně. (Důkaz: Oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum)

13. Žalovaná byla právní zástupkyní žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne datum, ve které byla vyzvána k úhradě pohledávky ve výši částka ve lhůtě do datum, a byla současně poučena o možnosti soudního vymáhání v případě nesplnění této povinnosti. (Důkaz: Předžalobní výzva ze dne datum)

14. Po provedeném dokazování soud shrnuje zjištěný skutkový stav: žalované byl na základě smlouvy ze dne datum poskytnut právní předchůdkyní žalobkyně revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši částka, přičemž žalovaná z něj vyčerpala celkem částku částka. Žalovaná uhradila na úvěr pouze částku částka, následně částku v rámci insolvenčního řízení částka, celkem tedy částka. Pohledávka byla právní předchůdkyní žalobkyně platně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, s účinností ke dni datum. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované na základě údajů, které žalovaná sama uvedla o svých příjmových, majetkových a výdajových poměrech, a současně provedla kontrolu v dostupných registrech, přičemž žalovaná nebyla evidována jako osoba v prodlení se splácením závazků.

15. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s ust. § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.

16. Vzhledem k tomu, že smlouva o revolvingovém úvěru byla uzavřena dne datum, posoudil soud věc podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy.

17. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Dle ust. § 2390 o. z, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

19. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

20. Podle § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni datum, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

21. Podle § 78 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni datum, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, c) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se poskytování, změny nebo zániku spotřebitelského úvěru, byly-li pořízeny, včetně záznamu o poskytnuté radě podle § 85 odst. 3, záznamu o indexu použitém podle § 102 odst. 5, popřípadě obchodní podmínky, byly-li součástí smluvního vztahu, d) záznamy z jiné komunikace mezi poskytovatelem a spotřebitelem dokládající vznik, změnu nebo zánik spotřebitelského úvěru, byly-li pořízeny, a je-li z této komunikace zřejmá totožnost spotřebitele, a e) dokumenty nebo jiné záznamy uvedené v písmenech c) a d), pokud jeho jménem jednal jeho vázaný zástupce nebo zprostředkovatel vázaného spotřebitelského úvěru.

22. Podle § 84 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni datum, spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

23. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni datum, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

24. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni datum, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

25. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni datum, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni datum, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

27. Podle § 87 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni datum, změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

28. Podle § 580 odst. 1 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

29. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

30. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

31. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

32. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

33. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

34. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

35. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od datum, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

36. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne datum ve věci sp. zn. C-679/18, OPR-právnická osoba. vs. GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako „rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

37. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

38. V rozsudku č. j. spisová značka ze dne datum Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

39. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru (obdobně též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C-565/12 či rozsudek Krajského soudu v adresa č. j. spisová značka ze dne datum).

40. V rozsudku sp. zn. spisová značka ze dne datum Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

41. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum čj. spisová značka uvádí: Samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text "v době přiměřené jeho možnostem" míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze právnická osoba vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. adresa: právnická osoba. Beck, 2017, s. 436-440). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů "lichvářských" úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Právní věta předmětného rozsudku zní: Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů "lichvářských" úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

42. V průběhu řízení u zdejšího soudu bylo vedeno insolvenční řízení u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH spisová značka, zahájené dne datum podáním insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení, v jehož rámci byl úpadek žalované řešen konkursem. Usnesením ze dne datum byl zjištěn úpadek žalované a současně bylo povoleno oddlužení, které bylo následně usnesením ze dne datum zrušeno, přičemž toto usnesení nabylo právní moci dne datum. Po dobu trvání účinků rozhodnutí o úpadku nebylo možné v tomto řízení pokračovat. Usnesením Krajského soudu v Praze č. j. KSPH spisová značka ze dne datum byl konkurs na majetek dlužníků, včetně žalované, zrušen po splnění rozvrhového usnesení podle § 308 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona, přičemž toto usnesení nabylo právní moci dne datum. Zrušením konkursu zanikly účinky prohlášení konkursu, a tím odpadla překážka dalšího pokračování v tomto řízení. Jelikož žalobkyně i po skončení insolvenčního řízení na podané žalobě setrvala, musel soud o uplatněném nároku meritorně rozhodnout.

43. Dle zjištění soudu v daném případě právní předchůdkyně žalobkyně při posouzení schopnosti žalované splácet úvěr nedostála povinnostem stanoveným zákonem o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s dostatečnou pečlivostí při posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně kriticky hodnotila výdaje žalované ani že by dostatečně zkoumala její celkové majetkové a finanční poměry. Předložená žádost o revolvingový úvěr ze dne datum obsahuje toliko údaje tvrzené samotnou žalovanou, zejména o výši jejího příjmu, nákladech domácnosti, výši finančních závazků, způsobu bydlení a počtu vyživovaných osob. Žalobkyně však nepředložila žádné konkrétní důkazy o tom, že by tyto údaje byly před uzavřením smlouvy skutečně ověřeny způsobem přiměřeným dané situaci. Nebylo doloženo potvrzení zaměstnavatele, výplatní pásky, výpisy z bankovního účtu, listiny k nákladům na bydlení ani jiné podklady, z nichž by bylo možno ověřit skutečný příjem žalované, její pravidelné výdaje a celkovou bilanci domácnosti. Stejně tak nebylo prokázáno, že by byly ověřeny žalovanou tvrzené měsíční závazky nebo způsob plnění jejích dosavadních dluhů. Tvrzení žalobkyně o využití interního expertního systému, ukazatele minimálního disponibilního příjmu, tabulek minimálních nákladů na bydlení či srovnání příjmů podle statistik Ministerstva práce a sociálních věcí zůstala pouze v obecné rovině, aniž by k nim byl předložen jakýkoli konkrétní výstup vztahující se právě k žalované. Pokud jde o lustrace registrů, žalobkyně předložila pouze výstřižek z registru SOLUS ze dne datum, který je vzhledem k datu uzavření smlouvy dne datum bez relevantní vypovídací hodnoty pro posouzení tehdejší úvěruschopnosti žalované. Jiný aktuální výstup z registrů předložen nebyl. Žalobkyně tak neunesla břemeno tvrzení a důkazní ohledně toho, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně a dostatečně posoudila úvěruschopnost žalované ve smyslu § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Soud nemohl pominout ani § 78 citovaného zákona, podle něhož je poskytovatel povinen pořizovat a uchovávat dokumenty a jiné záznamy v rozsahu nezbytném pro hodnověrné osvědčení řádného plnění svých zákonných povinností, včetně dokumentů týkajících se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že žalobkyni lze přiznat toliko vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru.

44. Podáním doručeným soudu dne datum vzala žalobkyně žalobu zčásti zpět co do částky částka, neboť uvedená částka byla dne datum uhrazena insolvenčním správcem v rámci insolvenčního řízení vedeného na majetek žalované. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala žalobu v tomto rozsahu zpět před rozhodnutím ve věci samé, soud podle § 96 odst. 2 o. s. ř. řízení co do částky částka zastavil. Ke zpětvzetí žaloby došlo v důsledku částečné úhrady žalované pohledávky po zahájení řízení, procesní zavinění zastavení řízení v tomto rozsahu tak nese žalovaná. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I.

45. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalované byla fakticky poskytnuta částka částka. Žalovaná na tuto jistinu uhradila dne datum částku částka a dále dne datum byla v rámci insolvenčního řízení uhrazena částka částka, celkem tedy částka. Po odečtení těchto plateb zbývá nesplacená jistina ve výši částka. Žalovaná je proto povinna zaplatit žalobkyni částku částka, a soud proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II.

46. Co do zbývající části žalobního návrhu soud žalobu zamítl, tj. co do částky částka, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka, kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši částka, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a úroku z úvěru ve výši 23,76 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Soud neshledal důvodným nárok na další plnění nad rámec částky ve výši částka, tedy částky skutečně poskytnuté právní předchůdkyní žalobkyně žalované, ani nároky na příslušenství. Ve světle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum č. j. spisová značka platí, že v případě porušení povinnosti poskytovatele řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele náleží poskytovateli toliko vrácení dosud nesplacené jistiny, a to v době přiměřené možnostem spotřebitele. Dokud tato doba nebyla mezi stranami dohodnuta nebo určena soudem, nemohla se žalovaná dostat do prodlení s plněním peněžitého dluhu, a žalobkyni proto nevznikl nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Ze stejného důvodu nelze žalobkyni přiznat ani zákonný úrok z prodlení, neboť sankční režim § 87 omezuje nárok poskytovatele výlučně na vrácení nesplacené jistiny. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III.

47. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v části řízení, která byla zastavena co do částky částka, procesně úspěšná, neboť k úhradě této částky došlo až po podání žaloby. Při posouzení celkového procesního úspěchu však soud vycházel z celého předmětu řízení po posledním dispozičním úkonu žalobkyně a ze stavu ke dni vyhlášení rozsudku. Žalobkyně byla úspěšná co do částky částka přiznané výrokem II. a dále co do částky částka, ohledně níž bylo řízení zastaveno pro úhradu po podání žaloby, celkem tedy co do částky částka. Neúspěšná byla co do částky částka, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka, kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši částka, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a úroku z úvěru ve výši 23,76 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Procesní úspěch žalobkyně tak představuje 35,93 %, její procesní neúspěch 64,07 %. Soud při posouzení procesního úspěchu účastníků vycházel z celého předmětu řízení, tedy nejen z žalobou uplatněné jistiny, nýbrž též z jejího příslušenství, zejména z uplatněných úroků ve výši odpovídající stavu ke dni vyhlášení rozsudku. Příslušenství přitom v projednávané věci představovalo významnou část hodnoty sporu, a jeho opomenutí by vedlo k neodpovídajícímu, a tedy nesprávnému vyjádření skutečné míry úspěchu a neúspěchu účastníků. Skutečnost, že se příslušenství zpravidla nezapočítává pro účely určení soudního poplatku nebo tarifní hodnoty odměny advokáta, na uvedeném závěru nic nemění, protože jde o právní úpravy sledující odlišný účel než pravidlo náhrady nákladů podle míry úspěchu ve věci. Soud proto při výpočtu procesního úspěchu zohlednil i rozsah, v němž bylo žalobou požadované příslušenství přiznáno, případně zamítnuto, a teprve z takto určeného poměru úspěchu rozhodl o náhradě účelně vynaložených nákladů řízení. Tento postup odpovídá závěrům Ústavního soudu vysloveným v nálezu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 2717/08, jakož i navazující rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, zejména usnesení ze dne datum, sp. zn. spisová značka, usnesení ze dne datum, sp. zn. spisová značka, a usnesení ze dne datum, sp. zn. spisová značka. Úspěšnější byla žalovaná, jí však podle obsahu spisu žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

48. Co do lhůty k plnění soud uvádí, že při stanovení doby k úhradě přiznané částky přihlédl ke skutečnosti, že žalovaná prošla insolvenčním řízením, v jehož rámci byl její úpadek řešen konkursem, a že z majetkových poměrů žalované, jak vyšly v řízení najevo, lze usuzovat na její nepříznivou finanční situaci. Zákonná lhůta k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. činí tři dny od právní moci rozsudku, soud však může určit lhůtu delší. Soud měl za to, že v daném případě je namístě poskytnout žalované delší lhůtu k plnění, neboť nárok žalobkyně byl přiznán pouze co do nesplacené jistiny a účelem rozhodnutí není nepřiměřeně zatížit žalovanou bezprostřední povinností k jednorázové úhradě celé částky bez zohlednění jejích majetkových možností. Soud proto stanovil lhůtu k plnění v délce 2 měsíců od právní moci rozsudku, kterou považuje s ohledem na výši přiznané částky i všechny okolnosti případu za přiměřenou.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po právní moci rozsudku svého práva návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.