OSME 17 C 347/2023-52

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Dášou Kozákovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Anonymizováno IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_002⟫ zastoupená advokátem Anonymizováno. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_005⟫ o 17 717 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v rozsahu požadavku na zaplacení kapitalizovaného úroku od datum do datum v částce 1 259,60 Kč a v rozsahu úroku ve výši 10,20 % ročně z částky 12 001,15 Kč od datum do zaplacení, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 700 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 700 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v rozsahu požadavku na zaplacení částky 17 017 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 615,72 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce 1 212,78 Kč, úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 12 001,15 Kč od datum do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 001,15 Kč od datum do datum a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 301,15 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne datum ke zdejšímu soudu s žalobou, ve znění jejího doplnění, ve které se po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 17 717 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně nárok odůvodnila tím, že se jedná o neuhrazený dluh ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaný a společnost právnická osoba, IČ IČO (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřeli dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. tel. číslo, na základě které mu poskytla v hotovosti jistinu ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 17 017 Kč, představující úrok ve výši 1 048 Kč (úroková sazba 18,70 % ročně), poplatkem za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a poplatkem za komfortní a flexibilní splácení ve výši 3 484 Kč, a to v 12 měsíčních splátkách po 3 085 Kč. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne datum právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Aktuální výše dlužné částky činí 17 717 Kč, z toho na jistině 12 001,15 Kč a na poplatcích 5 715,85 Kč. Příslušenství výše uvedených pohledávek se skládá z kapitalizovaných úroků, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení, a dále ze smluvních úroků a zákonných úroků dále běžících. Všechny výše uvedené pohledávky byly dne datum s účinností ke dni datum postoupeny na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno.

2. Částečným zpětvzetím vzala žalobkyně žalobu v rozsahu zaplacení kapitalizovaného úroku od datum do datum v částce 1 259,60 Kč a v rozsahu úroku ve výši 10,20 % ročně z částky 12 001,15 Kč od datum do zaplacení zpět s odůvodněním, že se žalovaný dostal do prodlení dne datum. Soud proto řízení v této části postupem dle § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) zastavil.

3. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

4. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř., v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán, žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.

5. Soud na základě provedených důkazů učinil následující skutková zjištění:

6. Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. tel. číslo. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 15 469 Kč, jenž představuje kapitalizovaný úrok, poplatek za zpracování zápůjčky a poplatek za komfortní a flexibilní splácení, a to v 12 měsíčních splátkách po 3 085 Kč. Svým podpisem žalovaný potvrdil převzetí zápůjčky ve výši 20 000 Kč v hotovosti. Úroková sazba činila 86 % a RPSN činilo 154,19 %. Žalovaný si ve smlouvě sjednal také doplňkové pojištění ve výši 1 548 Kč /viz smlouva o spotřebitelském úvěru včetně smluvních podmínek na č. l. 13 – 14 spisu (shodně na č. l. 43 – 44), zařazení zákazníka do pojistného programu na č. l. 40 spisu/. V rámci posouzení úvěruschopnosti vyplnil žalovaný kartu zákazníka. V kartě ze dne datum uvedl, že nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí ve vlastním domě/bytě, je svobodný, pracuje jako mechanik svářeč na plný úvazek s čistým měsíčním příjmem ve výši 29 650 Kč, další čisté příjmy domácnosti činí 6 000 Kč, jeho odhadované měsíční výdaje jsou 4 000 Kč a interní splátky zápůjček jsou 4 000 Kč. Údaje uvedené v kartě zákazníka měly být ověřeny pracovní smlouvou, výpisy z bankovního účtu a výplatními páskami /viz zákaznická karta na č. l. 12 spisu (shodně na č. l. 41)/. Žalovaný na svůj shora popsaný dluh uhradil do podání žaloby celkem částku ve výši 19 300 Kč /viz tabulka umoření na č. l. 15 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne datum smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni s účinností ke dni datum. Postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum /viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 16 – 20 spisu, seznam postoupených pohledávek na č. l. 21 – 22 spisu, oznámení o postoupení pohledávek vč. informace o zpracování osobních údajů na č. l. 23 spisu, podací lístek na č. l. 24 spisu/. Žalovaný byl vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne datum /viz výzva k plnění na č. l. 25 – 26 spisu, podací lístek na č. l. 27 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedených plateb) uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

7. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o zápůjčce, dle které právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému téhož dne v hotovosti částku 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku spolu s poplatky v částce 15 469 Kč a pojištěním ve výši 1 548 Kč splácet v 12 měsíčních splátkách ve výši 3 085 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovaným ze shora uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně na předmětnou smlouvu částku 19 300 Kč.

8. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala, neboť předložila pouze formulář nazvaný karta zákazníka, ve kterém právní předchůdkyně žalobkyně zaznamenala jednotlivé údaje ve vztahu k příjmům a výdajům žalovaného. Z jeho dalšího obsahu se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala údaje z pracovní smlouvy, výpisů z bankovního účtu a výplatních pásek žalovaného, kdy však tyto listiny soudu ze strany žalobkyně předloženy nebyly. Ve svém souhrnu sice žalovaný příjem vykazoval, nicméně faktem zůstává, že výdaje, zde navíc uváděné v nereálné výši, nijak doloženy a ověřovány nebyly. Za popsané situace soud uzavírá, že při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí nepostupovala. Její postup je odborné péči velmi vzdálen, když se bez bližších znalostí majetkových poměrů žalovaného a především s nulovou znalostí jeho výdajů, rozhodla finanční prostředky žalovanému poskytnout. Soudu zcela uniká, na základě jakých zjištění mohla žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně dospět k závěru, že žalovaný bude schopen zápůjčku splatit, když neměla žádnou představu o tom, jaké jsou jeho skutečné výdajové poměry, neboť tyto nebyly zmapovány.

9. V tomto směru soud konstatuje, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že její právní předchůdkyně své povinnosti ve smyslu § 86 ZoSÚ dostála, neunesla (pro nepřítomnost žalobkyně nebylo možno tuto při ústním jednání postupem dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. v uvedeném ohledu vyzvat k doplnění tvrzení a označení a předložení důkazů). Pro absenci dostatečných tvrzení a důkazů z hlediska zkoumání úvěruschopnosti, nelze dovodit, že by ze strany právní předchůdkyně byla úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí zkoumána.

10. Po právní stránce soud hodnotil věc dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

11. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

12. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

15. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

17. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

21. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ činí poskytovatel předmětné posouzení zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K takovémuto porovnání však vzhledem k nedostatku podkladů v daném případě nemohlo vůbec dojít a evidentně ani nedošlo.

22. Podepsaný soud si stojí za tím, že v § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. kupř. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp.zn. 27 Co 132/2019 nebo sp.zn. 23 Co 128/2019, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od datum a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti). Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. V této souvislosti dále podepsaný soud připomíná rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 11. 1. 2024 ve věci C-755/22, podle jehož závěru musí být Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky.

23. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila, když posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je pak absolutní neplatnost dotčené smlouvy o zápůjčce a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky v částce 20 000 Kč v rozsahu 700 Kč nevrátil, na úkor právní předchůdkyně žalobkyně se tak bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy v částce 700 Kč, žalobkyni dle § 2991 a 2993 o. z. vrátit, a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z. V řízení bylo prokázáno, že pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek dle § 1879 a násl. o. z. postoupena na žalobkyni, která je tedy k jejímu uplatnění aktivně věcně legitimována. Jak konstatoval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 19. 10. 2011 sp. zn. 31 Cdo 678/2009, je-li pohledávka ve smlouvě o postoupení pohledávky identifikována dostatečně určitě, je smlouva platná, i když později vyjde najevo, že jde o pohledávku z jiného právního titulu, například z titulu bezdůvodného obohacení.

24. Žalovaný byl povinen vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění, jak je shora uvedeno. Výzva k plnění, a to do 10 dnů od obdržení, kterou obsahovalo oznámení o postoupení pohledávky, byla právní předchůdkyní žalobkyně odeslána dne datum na adresu žalovaného, přičemž lze předpokládat, že dne datum byla výzva žalovanému doručena (§ 573 o. z.). S ohledem na desetidenní lhůtu stanovenou ve výzvě, se tak žalovaný do prodlení dostal dnem datum. Soud proto přiznal žalobkyni dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z částky 700 Kč ode dne datum do zaplacení v požadované výši, která je v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. adresa k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř.

25. Ve zbývajícím rozsahu (tedy v rozsahu požadavku na zaplacení sjednaného úroku za poskytnutí zápůjčky, poplatku za zpracování zápůjčky, poplatku za komfortní a flexibilní splácení a pojištění) soud žalobu zamítl, neboť nebylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy, od níž své další nároky žalobkyně odvíjela, a z hlediska úroku z prodlení nebylo prokázáno, že by se žalovaný do prodlení dostal dříve, než jak je popsáno shora.

26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 a § 151 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl ve věci úspěšnější, žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.