OSME 8 C 115/2026-87

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Benešem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o 29 345,55 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 19 516 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 498,05 Kč za období od datum do datum a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 19 516 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 9 829,55 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 485 Kč, s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 27 245,55 Kč od datum do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 245,96 Kč za období od datum do datum a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky ve výši 9 829,55 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 388,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 29 345,55 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 485 Kč, s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 27 245,55 Kč od datum do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 744,01 Kč za období od datum do datum a spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 29 345,55 Kč ode dne datum do zaplacení, a to s odůvodněním, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne datum smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byly úvěrové podmínky. V průběhu trvání vztahu bylo možné měnit výše sjednaného úvěrového rámce, který činil 27 249 Kč. Žalovaný jej mohl čerpat vždy maximálně do výše nevyčerpaného zůstatku sjednaného rámce. Žalovaný se zavázal úvěr řádně a včas splácet, a to v pravidelných měsíčních splátkách. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 4 % z aktuální dlužné částky, když splatnost měsíční splátky byla stanovena na 20. den kalendářního měsíce. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím Správce financí, webového rozhraní, které je obdobou internetového bankovnictví. Žalovaný obdržel návrh smlouvy a souhlas se zněním smlouvy potvrdil kódem, který mu byl zaslán na telefonní číslo tel. číslo. Tímto kódem byla smlouva podepsána. Totožnost žalovaného byla ověřována prostřednictvím jméno FO. Čerpání úvěru proběhlo tím způsobem, že část byla použita k úhradě zboží (mobilní telefon iPhone 15 Pro v ceně 27 249 Kč) a část byla čerpána formou převodu hotovosti na bankovní účet. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného, kdy byla posuzována jeho příjmová a výdajová stránka. Žalobkyně užila výpočtu maximálního limitu měsíční splátky (,,MLS“) a dále zjišťovala, zda žalovaný neměl jiné závazky. Statistický model umožňuje identifikovat výši příjmu, který je schopen žadatel dlouhodobě dosahovat. Žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registrech SOLUS (s výsledkem nenalezen žádný závazek po splatnosti) a CEE (v registru nenalezen). Dle zprávy NRKI žalovaný nikdy nebyl v postavení dlužníka a jeho náklady na existující závazky tedy byly nulové. O řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného svědčila skutečnost, že žalovaný prováděl úhrady ve prospěch žalobkyně po dobu přesahující jeden rok, a to od 6/2024 do 8/2025. Žalovaný za dobu trvání úvěrového vztahu načerpal celkem částku ve výši 60 149 Kč a na poskytnutý úvěr žalobkyni uhradil celkem částku ve výši 40 633 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit úvěr řádně a včas, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru ke dni datum. Žalovaná částka činí celkem 29 345,55 Kč a je tvořena neuhrazenou jistinou ve výši 27 245,55 Kč, náklady na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvními pokutami účtovanými ve výši 1 500 Kč. Kapitalizovaný úrok ve výši 4 485 Kč byl spočten jako součet nezaplacených úroků jednotlivých splátek do zesplatnění úvěru a kapitalizovaného úroku ve výši 26,28 % ročně ode dne následujícího po zesplatnění, tj. ode dne datum do dne sepsání návrhu, tj. do datum, z částky 27 245,55 Kč. Od následujícího dne (od datum) do zaplacení byl požadován úrok ve výši 26,28 % ročně. Kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 744,01 Kč, jenž byl úročen sazbou ve výši 11,5 % ročně, byl spočten z jistiny, případných poplatků a smluvních pokut od datum do datum. Z celkové dlužné částky byl požadován úrok z prodlení. Zástupce žalobkyně zaslal žalovanému před podáním žaloby výzvu k úhradě dlužné částky.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání předvolán, žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalobkyně je právnickou osobou zapsanou v obchodním rejstříku /viz výpis z OR k žalobkyni v elektronickém systému CEPR/. Žalobkyně se žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota, jejíž součástí byly úvěrové podmínky. Při ověřování totožnosti žalovaného bylo využito ověřování jeho identity prostřednictvím jméno FO iD /viz smlouva o úvěru na č. l. 18 - 20, úvěrové podmínky na č. l. 11 - 15, záznam z auditního logu na č. l. 53 - 55, sjednání smlouvy na č. l. 58, dohledání informací na č. l. 67, sdělení banky na č. l. 79, sdělení právnická osoba. na č. l. 82 spisu/. Touto smlouvou se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout bezúčelový revolvingový úvěr s rámcem ve výši 27 249 Kč. Úvěr sloužil k zakoupení mobilního telefonu Iphone 15 Pro v ceně 27 249 Kč a měl být hrazen v pravidelných měsíčních splátkách s minimální měsíční splátkou ve výši 4 % z dlužné částky (minimálně však 400 Kč). Roční úroková sazba činila 26,28 % a RPSN činilo výši 29,7 %. Ve smlouvě bylo uvedeno, že žalovaný je svobodný, nemá žádné vyživované dítě, bydlí u rodičů, je zaměstnán s čistým měsíčním příjmem ve výši 28 000 Kč a příjem ostatních členů domácností činí 30 000 Kč. Výdaje na bydlení byly uvedeny ve výši 10 000 Kč, ostatní výdaje ve výši 4 000 Kč a u splátek všech úvěrů bylo uvedeno 0 Kč /viz smlouva o úvěru na č. l. 18 - 20, karta klienta na č. l. 21 spisu/. Před poskytnutím úvěru žalobkyně postupuje v souladu se svou metodikou posouzení úvěruschopnosti klienta. V době provedení lustrace žalovaný neměl žádný jiný úvěr. Dále bylo zjištěno, že žalovanému byly odmítnuty dvě jeho žádosti o splátkový úvěr. Jednak žádost o kreditní kartu, a to konkrétně žádost ze dne datum s částkou ve výši 60 000 Kč (splátkový úvěr) a dále žádost ze dne datum s úvěrovým rámcem ve výši 34 000 Kč (kreditní karta) /viz ověření bonity na č. l. 16 - 17, úvěrová zpráva na č. l. 22 spisu/. Finanční prostředky ve výši 27 249 Kč byly žalobkyní poskytnuty na nákup zboží - mobilní telefon iPhone 15 Pro, resp. na úhradu kupní ceny zboží, zakoupeného žalovaným prostřednictvím společnosti právnická osoba. /viz smlouva o úvěru na č. l. 18 - 20, faktura na č. l. 74, sdělení na č. l. 75, sdělení banky na č. l. 84 - 85 spisu/. Další finanční prostředky v celkové výši 32 900 Kč byly zaslány na bankovní účet vedený na žalovaného /viz přehled čerpání a úhrad na č. l. 23 - 24, opis proplacení na č. l. 56 - 57, sdělení banky vč. přehledu transakcí na č. l. 71 - 72 spisu/. Žalovaný čerpal finanční prostředky celkem ve výši 60 149 Kč a uhradil 40 633 Kč /viz přehled čerpání a úhrad na č. l. 23 - 24 spisu/. Žalobkyně z důvodu, že žalovaný neprováděl splátky úvěru řádně a včas, přistoupila k zesplatnění úvěru, a to ke dni datum. Žalovaného vyzvala k úhradě dluhu dopisem ze dne datum, předaným k poštovní přepravě dne datum, a to nejpozději do 14 dnů od sepsání výzvy, tj. do datum. Zásilka byla uložena a připravena k vyzvednutí dne datum. Dále byl žalovaný vyzván k úhradě předžalobní výzvou k plnění ze dne datum, předanou k poštovní přepravě dne datum. Po zesplatnění úvěru neuhradil žalovaný ničeho /viz výzva k zaplacení na č. l. 25, podací arch na č. l. 26, výpis ke sledování zásilky Anonymizováno na č. l. 80, předžalobní výzva na č. l. 27, podací arch na č. l. 28 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec evidovaných plateb) uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Z výňatku ze znaleckého posudku č. č. účtu soud neučinil žádné skutkové zjištění.

6. Soud z hlediska zjištěného skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně poskytla úvěr po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí, když toto nemá za prokázané a příslušné důvody jsou rozvedeny dále.

7. Podle § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř.

8. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

9. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je dáno, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti shledal soud žalobu za důvodnou pouze zčásti. Předně se soud zabýval tím, zda žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru platně, tj. zda žalobkyně ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru před jejím uzavřením zkoumala s dostatečnou péčí majetkové poměry žalovaného a z takto získaných informací uzavřela, že bylo ve finančních možnostech žalovaného úvěr splácet. Z důkazů provedených v řízení však nevyplynulo, že by právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr po posouzení jeho schopnosti úvěr splácet s odbornou péčí, respektive taková skutečnost nebyla žalobkyní prokázána. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla především z nedoložených osobních, výdělkových a majetkových poměrů uvedených žalovaným v žádosti o půjčku, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Ve vztahu k poskytnutému plnění bylo v řízení prokázáno pouze to, že žalobkyně ověřovala splátkové zatížení žalovaného, k čemuž předložila úvěrovou zprávu. Z této zprávy sice vyplynulo, že žalovaný není zatížen žádnými splátkami, ale současně bylo z této zprávy patrné, že žalovanému byly v době blízce časově předcházející poskytnutí úvěru (smlouva ze dne datum) odmítnuty dvě žádosti o poskytnutí finančního produktu, a to konkrétně dne datum žádost o úvěr ve výši 60 000 Kč a dne datum žádost o kreditní kartu s rámcem ve výši 34 000 Kč. Žalobkyní pak nebylo dokládáno, že by jakkoliv ověřovala příjmy žalovaného (včetně případných dalších příjmů domácnosti), jakož i výdaje žalovaného. K tomuto žalovaná nepředložila žádné doklady, kdy vycházela toliko z informací, které byly uvedeny ve smlouvě. Žalobkyně tak vycházela pouze z informací od žalovaného, aniž by tyto nějakým způsobem ověřovala (s výjimkou provedení výpisu v nebankovním registru). Soud tedy s ohledem na výše uvedené uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je taková smlouva neplatná.

14. Soud na tomto místě poukazuje také na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 11. 1. 2024, sp. zn. C-755/2022, z jehož závěrů plyne, že okolnost, že dluh ze spotřebitelského úvěru, a to celý či jeho část, byl ze strany spotřebitele splacen, nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil řádně povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru. Tedy ani skutečnost, že žalovaným bylo na předmětný závazek plněno, nemůže zvrátit závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti ze strany právní předchůdkyně žalobkyně.

15. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena platně, je následkem absolutní neplatnosti smlouvy v souladu s § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru redukce nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný od žalobkyně čerpal finanční prostředky ve výši 32 900 Kč (tyto byly převedeny na účet žalovaného) a dále byla za žalovaného uhrazena částka ve výši 27 249 Kč za nákup mobilního telefonu, který žalovaný zakoupil od společnosti právnická osoba. Celkově tedy byly ve prospěch žalovaného poskytnuty žalobkyní finanční prostředky ve výši 60 149 Kč. Žalovaný pak žalované uhradil částku ve výši 40 633 Kč. Soud tedy z uvedených důvodů uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši 19 516 Kč (60 149 Kč - 40 633 Kč), která představuje holý zůstatek neuhrazené poskytnuté jistiny. Žalovaný byl povinen vrátit tyto finanční prostředky bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění. V daném případě bylo prokázáno, že výzva k úhradě dluhu se do sféry dispozice žalovaného, v souladu s ustálenou judikaturou, dostala dne datum, kdy byla zásilka žalovanému doručována /srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3144/2018 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1239/2016/. Tohoto dne se tak žalovaný mohl objektivně s obsahem zásilky seznámit a byl tak vyrozuměn o povinnosti vrátit bezdůvodné obohacení žalobkyni. Ve výzvě k zaplacení byl termín pro zaplacení stanoven do 14 dní od sepsání výzvy (označena datem datum), tj. do dne datum, kdy se tak od následujícího dne, tedy od datum, žalovaný ocitl v prodlení a žalobkyni od tohoto dne náleží nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

16. Vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno platné uzavření předmětné smlouvy o úvěru, nemohl soud návrhu žalobkyně ve zbývajícím rozsahu vyhovět, neboť byl tvořen částkami vyplývajícími právě z absolutně neplatné smlouvy [náklady, smluvní pokuta, smluvní úrok běžící a kapitalizovaný, zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný za dané období, jakož i zákonný úrok z prodlení z částky, která přesahovala zůstatek samotné dlužné jistiny]. V této části tedy soud žalobkyní uplatněné nároky zamítl (viz výrok II. tohoto rozsudku).

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 388,60 Kč, přičemž tato částka představuje 13 % z jejich celkové výše 2 989 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 56,5 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 43,5 %) za řízení které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (k většímu počtu tzv. formulářových žalob žalobkyně viz databáze soudu ISAS). Z toho jednak soudní poplatek ve výši 1 174 Kč, odměna za zastupování advokátem v celkové výši 1 200 Kč (při tarifní hodnotě 29 345,55 Kč) za tři úkony právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně po 400 Kč/úkon (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, předžalobní výzva) podle ust. § 14b odst. 1 písm. c) bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění (dále jen,,AT“), dále paušální částka náhrady hotových výdajů 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč, to vše podle ustanovení § 1 odst. 2, § 2, § 6 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), a § 14b odst. 6 písm. a) AT. Dále z toho 21 % daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad zástupce žalobkyně ve výši 315 Kč, která patří k nákladům podle ustanovení § 137 odst. 2, 3 o. s. ř. za použití ustanovení § 14a AT, když dle předloženého osvědčení je zástupce žalobkyně registrován jako plátce daně. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení. Zaplacení nákladů řízení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku.

Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.