OSMO 46 C 213/2020-42

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Benešovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o 7 754,40 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 989 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 989 Kč od datum do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 2 765,40 Kč s příslušenstvím, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 410,40 Kč, k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, advokáta se sídlem v obec, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně doručila soudu dne datum návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky 7 754,40 Kč s úrokem z prodlení. Žalobkyně uvedla, že žalobkyně jako věřitelka (úvěrující) uzavřela dne datum se žalovaným jako dlužníkem (úvěrovaným) smlouvu o úvěru č. anonymizováno (dále jen smlouva), jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 5 291 Kč na nákup spotřebního zboží, který se žalovaný zavázal řádně splácet. Úvěr byl žalovanému poskytnut dne datum. Žalovaný se zavázal úvěr splatit 24 měsíčními splátkami po 302 Kč (celkem měl žalovaný splatit 7 248 Kč). V průběhu trvání smlouvy se žalovaný dostal do prodlení s úhradou měsíčních splátek, takže došlo k zesplatnění všech závazků žalovaného vyplývajících z úvěrové smlouvy. O tom byl žalovaný informován dopisem žalobkyně ze dne datum, kterým žalobkyně současně vyzvala žalovaného k úhradě celkové dlužné částky vyplývající z předmětné smlouvy. Dlužné splátky ke dni zesplatnění činily 6 436,68 Kč. Žalobkyně dále požaduje poplatek za odeslání upomínky 450 Kč, náklady na zesplatnění 200 Kč a kapitalizované příslušenství. Nadto požaduje žalobkyně smluvní pokutu podle sazebníku ve výši 90 Kč a 1 341 Kč.

2. Z doplnění žaloby ze dne datum vyplývá, že žalovaný byl v rámci prověřování úvěruschopnosti lustrován v interních i externích databázích, v insolvenčním rejstříku, v evidenci hledaných osob, jeho doklad byl prověřován, zda není ztracený či odcizený. Dále žalobkyně vycházela z údajů sdělených žalovaným, které byly poměřovány v rámci interních skóringových modelů.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Účastníci souhlasili dle § 115a o.s.ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. se má za to, že s takovým postupem souhlasí, když se k jim zaslané výzvě ve stanovené lhůtě nevyjádřili (žalovanému byla výzva k vyjádření společně se žalobou doručena na adresu trvalého pobytu zjištěnou z centrální evidence obyvatel).

5. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:

6. Ze smlouvy o obchodním zastoupení uzavřené mezi žalobkyní a právnická osoba příjmení vyplývá oprávnění posledně uvedeného k uzavírání úvěrových smluv jménem žalobkyně.

7. Z úvěrové smlouvy ze dne datum číslo anonymizováno soud zjistil, že žalovaný o sobě uvedl, že pracuje jako kvalifikovaný dělník v anonymizována dvě slova územní celek a obec s čistým příjmem 29 000 Kč, má pracovní poměr na dobu neurčitou. Žalovaný uvedl, že je rozvedený, avšak současně vyčíslil měsíční příjem domácnosti částkou 36 000 Kč. Uvedl, že bydlí v nájmu či podnájmu a má jednu vyživovací povinnost

8. Ze smlouvy o úvěru číslo anonymizováno z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud dále zjistil, že žalovaný požádal o poskytnutí úvěru ve výši 5 291 Kč na zakoupení postele a tento úvěr mu byl také poskytnut. Žalovaný se zavázal úvěr splatit 24 měsíčními splátkami po 302 Kč, celkem tedy 7 248 Kč. Úvěr byl úročen sazbou 24,10 % p.a. V rámci smlouvy/žádosti nejsou obsažena ujednání o smluvní pokutě ani o sankcích v rámci vymáhání. Pouze na zadní straně formuláře je obsažen sazebník sankcí bez konkrétní specifikace úpravy vzniku nároku na uvedené platby.

9. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ke smlouvě anonymizováno vyplývá, že obsahuje základní informace o úvěru, avšak není žalovaným podepsána.

10. Z úvěrových podmínek číslo anonymizováno ze dne datum a ze sazebníku k těmto podmínkám vyplývá, že tyto listiny nejsou žalovaným podepsány.

11. Z potvrzení o poskytnutí/proplacení úvěru ze dne datum vyplývá, že částka úvěru ve výši 5 291 Kč byla vyplacena v souvislosti s nákupem spotřebního zboží (postele) prodejci jméno příjmení ve obec.

12. Z přehledu plateb vyplývá, že žalovaný splatil jen jedinou splátku ve výši 302 Kč (dne datum).

13. Z dopisu žalobkyně vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky a pohledávku zesplatnila ke dni datum (doloženo včetně dokladu o doručení – dodejky).

14. Z předžalobní výzvy ze dne datum a ze dne datum soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě rovněž před podáním žaloby. Předžalobní výzva byla žalovanému doručována na adresu uvedenou žalovaným ve smlouvě a dále na adresu předchozího trvalého pobytu žalovaného (dle přiloženého dokladu o odeslání).

15. Podle § 1 z. s. ú., tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

16. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

21. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. K výkladu § 86 z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne datum ve věci C číslo (právnická osoba GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

23. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

24. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

25. Okresní soud se proto, jak je již uvedeno výše, zabýval otázkou platnosti této smlouvy ve smyslu výše citovaných § 86, 87 z. s. ú. a § 588 o. z. pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet.

26. Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

27. Účelem úpravy neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. tudíž není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Jedná se tudíž ve smyslu výše citovaného § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní, k níž je soud povinen i bez návrhu přihlédnout (jak ostatně vyložil i Soudní dvůr EU).

28. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. je přitom rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem jí stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Okresní soud dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudní dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudní dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

29. Jak již bylo uvedeno v doplnění žaloby, žalobkyně při uzavírání smlouvy vycházela z tvrzení žalovaného (z osobního pohovoru) a z nahlédnutí do řady externích i interních databází. Žalobkyně si nevyžádala doložení dokladů o nákladech, výdajích a závazcích žalovaného. Z tvrzení žalobkyně ani z předložených důkazů rovněž nevyplývá, že žalobkyně ověřovala pravdivost tvrzení o příjmech žalovaného. Naopak skutečnost, že žalovaný při uváděném příjmu 36 000 Kč čistého měsíčně žádal o půjčku na zboží v ceně 5 569 Kč (postel), sama o sobě zakládá pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet (nutno podotknout, že žalovaný na úvěr zaplatil pouze jednu z celkových 24 splátek). Žalobkyně tak nesplnila svou zákonnou povinnost s řádnou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného, v důsledku čehož je posuzovaná úvěrová smlouva neplatná.

30. V projednávané věci žalobkyně poskytla žalovanému částku 5 291 Kč, z níž žalovaný splatil pouze 302 Kč. Žalovaný se tak bezdůvodně obohatil o 4 989 Kč. Uvedenou částku okresní soud žalobkyni přiznal, včetně úroku z prodlení a ve zbytku žalobu zamítl.

31. O lhůtě k plnění soudu rozhodnul dle ustanovení §160 o.s.ř.

32. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. v, kdy žalobkyně měla v řízení úspěch v rozsahu celkem 65 % a neúspěch v rozsahu 35 %, žalobkyni tak náleží 30 % nákladů. Tyto náklady jsou tvořeny paušální odměnou za zastoupení advokátem ve výši 2,5 x 200 Kč (převzetí zastoupení, písemná výzva a podání žaloby) dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., třemi režijními paušály po 100 Kč dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., 21% sazbou daně z přidané hodnoty ze součtu uvedených částek ve výši 168 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. a zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 400 Kč dle zákona o soudních poplatcích. Podíl 30 % z částky nákladů 1 368 Kč přitom činí 410,40 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení zástupkyni žalobkyně.

33. K aplikaci § 14b advokátního tarifu krajský soud připomíná, že žalobkyně je společností, jež se dlouhodobě zabývá správou a vymáháním pohledávek a soudu je z úřední činnosti známo, že u Okresního soudu v Mostě podává žaloby z titulu pohledávek ze smluv o úvěru na jednotných formulářích. (srov. např. sp. zn. Okresního soudu v Mostě sp. zn. 46 C 188/2016, 46 C 212/2016, 46 C 250/2016, 46 C 310/2016 nebo 46 C 321/2016, resp. 46 C 143/2018). V daném případě se pak nejednalo o případ v ničem specifický či výjimečný (žalovaný čerpal revolvingový úvěr od žalobkyně na základě typové smlouvy). Soud v daném případě tedy s ohledem na shora uvedené uzavřel, že podmínky pro uplatnění cit. §14b advokátního tarifu byly beze zbytku naplněny.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).

Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu a řádu exekučního, zákona č. 120/2001 Sb.