OSMO 50 C 108/2021-56

Okresní soud v Mostě rozhodl soudcem Mgr. Marianem Heresem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno.Anonymizováno.Anonymizováno., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_004⟫ pro Anonymizováno Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v části požadující zaplatit částku částka a zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky částka od 10. 6. 2021 do 16. 11. 2023, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

III. V části požadující zaplatit zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 29. 8. 2020 do 9. 6. 2021 z částky částka a od 17. 11. 2023 do zaplacení z částky částka, dále pak kapitalizovaný úrok ve výši částka, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka, smluvní pokutu ve výši částka, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, se žaloba zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 28. 4. 2021 domáhala na žalované zaplacení částky ve výši částka s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba (dále jen,,právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovanou dne 28. 4. 2018 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši částka. Žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit úvěr spolu s příslušenstvím, nejpozději do 14. 6. 2019. K uzavření smlouvy o úvěru došlo po řádném posouzení úvěryschopnosti žalované. Žalovaná na úvěr ničeho neuhradila. Pohledávka za žalovanou byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek žalobkyni. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši částka, smluvní pokuty ve výši částka, nákladů na upomínání ve výši částka, smluvního úroku v kapitalizované výši částka a zákonného úroku v kapitalizované výši částka. Žalobkyně dále požadovala uhradit zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z dlužné částky od 29. 8. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení zůstala zcela pasivní.

3. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když žalovaná se k jednání nedostavila a ani nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s rozhodnutím v její nepřítomnosti.

4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

5. Ze smlouvy o úvěru č. tel. číslo ze dne 28. 4. 2018 ve snění smlouvy o úvěru ze dne 15. 5. 2019 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy poskytla žalované úvěr ve výši částka. Žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně úvěr vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši částka, nejpozději do 14. 6. 2019. Pro případ prodlení žalované s úhradou úvěru byla mezi stranami dohodnuta smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny.

6. Potvrzení o provedených platbách prokazují, že byla z účtu právní předchůdkyně žalobkyně na účet č. č. účtu v období od 2. 5. 2018 do 29. 5. 2018 poukázána částka v celkové výši částka.

7. Zpráva právnická osoba., dokládá, že majitelem účtu č. č. účtu byla v době poskytnutí úvěru právní předchůdkyní žalobkyně žalovaná.

8. Z upomínek ze dne 13. 7. 2018, 12. 11. 2018, 26. 2. 2019, 28. 6. 2019 a 24. 7. 2019 soud zjistil, že žalovaná byla opakovaně právní předchůdkyní žalobkyně upomínána k úhradě dlužné částky.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 8. 2020, soud zjistil, že pohledávka za žalovanou přešla na žalobkyni. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne 8. 9. 2020, jak je doloženo poštovním podacím archem ze dne 9. 9. 2020.

10. Z předžalobní výzvy k úhradě ze dne 12. 4. 2021 (včetně poštovního podacího archu ze dne 15. 4. 2021) vyplývá, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby.

11. Podáním ze dne 21. 3. 2024 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět o částku částka, kterou žalobkyně započetla na dlužnou jistinu, a o zákonný úrok z prodlení za období od 10. 6. 2021 do 16. 11. 2023, tj. za dobu probíhajícího insolvenčního řízení. V rozsahu částečného zpětvzetí soud řízení částečně zastavil (výrok I. rozsudku).

12. Žalobkyně nepředložila soudu žádné další listiny, které by dokládaly zkoumání úvěruschopnosti žalované při uzavření úvěrové smlouvy.

13. Na právní posouzení věci soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen,,o.z.“), neboť ke vzniku právních vztahů mezi účastníky došlo již za jeho účinnosti (po 1. 1. 2014).

14. Dle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Dle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

21. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Dle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

23. Dle § 87 odst. 1 věta první a třetí a odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

24. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou jako spotřebitelem uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši částka. Žalovaná se zavázala právní předchůdkyni úvěr vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši částka, nejpozději do 14. 6. 2019. Žalovaná na úvěr uhradila částka. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávky.

25. Soudní dvůr právnická osoba v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

26. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

27. Byť shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

28. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

29. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná nemusela neplatnost smlouvy o úvěru namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla právní předchůdkyní žalobkyně řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalované. Žalobkyně, ačkoliv byla soudem vyzvána nepředložila soudu žádný důkaz o tom, že se právní předchůdkyně žalobkyně skutečně zabývala řádným zjišťováním majetkových poměrů žalované včetně jejích výdajů, neboť soudu nedoložila ani pracovní smlouvu či jiný doklad o příjmech žalované ani žádné doklady o výdajích žalované. Posouzení úvěruschopnosti žalované tak dle soudu s ohledem na zjištěné okolnosti nebylo provedeno, v souladu se shora citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru ani s uvedenou judikaturou, s odbornou péčí.

30. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo částečně prokázat tvrzení obsažená v žalobě týkající se jistiny a tato jsou zcela v souladu s právní úpravou, vyhověl soud podané žalobě v částce částka z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované (výrok II. rozsudku). Soud žalobkyni nepřiznal úrok z prodlení z této částky ve smyslu § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, z nichž by byl zřejmý okamžik vzniku prodlení žalované s úhradou dlužné částky.

31. Dle rozsudku NS ČR ze dne 20.4.2022, sp.zn. spisová značka ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). S ohledem na skutečnost, že žalovaná neuvedla žádná tvrzení, ze kterých by soud mohl stanovit míru možných splátek vymáhané pohledávky, určil dobu splatnosti od právní moci tohoto rozhodnutí v souladu s ustanovením § 160 o.s.ř., jako třídenní. S ohledem na novou dobu splatnosti určenou soudem, se nemohla žalovaná dostat do prodlení, proto soud nepřiznal zákonný úrok z prodlení, za dobu předcházející.

32. V části požadující zaplacení smluvní pokuty, nákladů na upomínání, smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení soud žalobu z výše popsaných důvodů zamítnul (výrok III).

33. O náhradě nákladů řízení (viz výrok IV.) soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná do částky částka (jistina částka, částka částka uhrazená žalovanou po podání žaloby a částka částka představující zákonný úrok z prolení ve výši 9,75 % z částky částka od 10. 6. 2021 do 16. 11. 2023 za dobu probíhajícího insolvenčního řízení se žalovanou), což představuje 82 % ve věci. Žalovaná byla úspěšná co do částky částka (smluvní úrok v kapitalizované výši částka, zákonný úrok z prodlení v kapitalizované výši částka, zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky částka od 29. 8. 2020 do 9. 6. 2021 v kapitalizované výši částka a zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky částka od 17. 11. 2023 do vyhlášení rozhodnutí dne 27. 5. 2024 v kapitalizované výši částka), což představuje 18 % ve věci. Rozdíl činí 64 %. V tomto rozsahu má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní v obdobných věcech, kdy se jednotlivé žaloby liší pouze označením žalovaných, číslem smlouvy a údaji o výši dluhu, byly náklady řízení stanoveny dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Náklady žalobkyně tvoří odměna za zastupování za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva) 3 x částka, tj. celkem částka, náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po částka dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, tj. částka, náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši částka a zaplacený soudní poplatek ve výši částka, tj. celkem částka. Z toho má žalobkyně nárok na 56 %, tj. částka.

34. Smluvní pokutu v celkové výši částka posuzoval soud pro účely stanovení míry úspěchu ve věci jako samostatný nárok. Jelikož byla žalobkyně co do smluvní pokuty neúspěšná ve 100 %, náleží jí náhrada nákladů co do smluvní pokuty ve výši částka.

35. Soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Protože žalovaná byla po celou dobu řízení pasivní, nejsou soudu známy její aktuální sociální a majetkové poměry. Proto soud lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil v délce tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.