OSMO 32 C 199/2026-31

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Zdeňkem Piskačem ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, IČO IČO žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, okres Most ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá co do částka a co do zákonného úroku z prodlení 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částka spolu se zákonným úrokem z prodlení 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částka spolu se zákonným úrokem z prodlení 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení – to vše z titulu „Smlouvy o podnikatelském úvěru č. hodnota-9988“, kterou uzavřela žalobkyně se žalovaným dne datum na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši částka, který měl být splacen v celé výši dne datum. Žalovaný úvěr vyčerpal, řádně jej však nesplatil v dohodnutém termínu, splatnost úvěru nastala ke dni datum. Žalovaný na konto smlouvy neuhradil ničeho. Dlužná částka byla dle žaloby tvořena neuhrazenou jistinou částka, poplatkem za poskytnutí úvěru částka a smluvní pokutou částka. Žalobkyně dále požadovala zaplacení zákonných úroků z prodlení, jak je specifikováno výše. Pro případ, že by soud neměl za prokázaný žalobní titul z tvrzené úvěrové smlouvy, navrhla žalobkyně přiznání nároku na zaplacení dlužné částky z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, neboť finanční prostředky byly prokazatelně poukázány na jeho bankovní účet.

2. Oběma účastníkům bylo doručeno usnesení spolu s výzvou, aby se ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, současně byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, soud proto dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez jednání podle § 115a o. s. ř.

3. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména dále popsán níže, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:

Odpovědí banky právnická osoba., ze dne datum měl soud za prokázané, že účet č. č. účtu byl veden na jméno žalovaného + Výpisem z tohoto účtu měl soud za prokázanou platbu od žalobkyně žalovanému ve výši částka dne datum (shodně vyplývá též z interní listiny žalobkyně – Potvrzení o provedené platbě).

Smlouvou o podnikatelském úvěru č. hodnota-9988, kterou žalovaný podepsal dne datum elektronicky pomocí SMS kódu, měl soud za prokázané uzavření této smlouvy mezi účastníky řízení. Předmětem byl úvěr žalovaného, který byl označen pomocí identifikačního čísla, místa podnikání, bylo uvedeno i číslo jeho bankovního účtu, žalovaný byl tedy označen jako podnikatel – fyzická osoba podnikající dle živnostenského oprávnění. Předmětem byl úvěr ve výši částka na 70 dní s poplatkem ve výši 1 % denně za každý den čerpání úvěru. Splatnost úvěru byla stanovena na datum. Žalovaný měl úvěr splatit nejpozději do dne splatnosti úvěru. Za poskytnutí úvěru měl být žalovanému podle čl. 5.3 smlouvy účtován poplatek za poskytnutí úvěru v souladu s čl. III smlouvy ve výši 1 % z částky úvěru denně, nezávisle na již vrácené částce. V případě prodlení žalovaného se splacením úvěru trvajícího více než 90 dnů, bude žalovanému počínaje od 91. dne trvání jeho prodlení účtován poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 0,02 % denně z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru. Dále bylo dle čl. VII Prodlení a sankce stanoveno, že v případě prodlení žalovaného s úhradou úvěru nebo jakékoli jeho dílčí části po dni splatnosti úvěru je žalovaný povinen uhradit smluvní pokutu 0,1 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně a úroky z prodlení z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru, a to v případě prodlení (i) trvajícího do 90 dní ode dne splatnosti úvěru (včetně) ve výši 0,5 % denně, či (ii) trvajícího více než 90 dní ode dne splatnosti úvěru ve výši 0,02 % denně. Úrok z prodlení a smluvní pokutu byl žalovaný povinen hradit od vzniku prodlení, tj. od prvního dne po dni splatnosti úvěru do jeho úplného zaplacení.

Listinou označenou „ID banky“ měl soud za prokázané, že žalobkyně tímto způsobem ověřila totožnost žalovaného.

Listinou „payments info“ měl soud za prokázané, že žalovaný uhradil z účtu uvedeného ve smlouvě částka.

Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne datum učiněnou zástupcem žalobkyně + Podacím lístkem ze dne datum měl soud za prokázané, že žalobkyně před podáním žaloby řádně vyzvala prostřednictvím svého zástupce žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu, a že se tato výzva žalovanému dostala do dispozice.

4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který zcela odpovídá žalobním tvrzením, na která soud v plném rozsahu odkazuje, mezi žalobkyní a žalovaným jakožto podnikatelem byla uzavřena úvěrová smlouva, žalovaný čerpal úvěr částka, nesplatil ničeho, zaplatil žalobkyni nicméně verifikační platbu ve výši částka. Poplatek za poskytnutí úvěru činil částka, když je za 70 dní trvání úvěru účtován ve výši 1 % denně, a následně po dobu 90 dní prodlení další 0,02 % denně. Dále byl žalovaný povinen hradit dle smlouvy i smluvní úroky z prodlení ve výši 0,5 % denně z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru po dobu 90 dní a smluvní pokutu 0,1 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně z nesplacené jistiny úvěru. Žalovaný smlouvu sjednal jako fyzická osoba podnikající, finanční prostředky byly nicméně poskytnuty na bankovní účet, který měl zřízen jako fyzická osoba nepodnikající.

5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

6. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ust. § 2048 o. z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzované povinnosti vznikla škoda.

8. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku.

9. Podle ust. § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

10. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Případný závěr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů je však zásahem výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu. Uzavřel-li podnikatel fyzická osoba smlouvu s jiným podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti, nelze vyloučit, že mu bude přináležet zákonná ochrana jako tzv. slabší straně za podmínek § 433 o. z. Práva dovolávat se ochrany prostřednictvím právní úpravy poskytující ochranu před zneužívajícím jednáním jiného podnikatele podle § 433 o. z. nezbavuje podnikatele, je-li v závazku slabší stranou, ani ustanovení § 1797 o. z. Je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, dopadá působnost právní úpravy o adhezní kontraktaci i na vztahy mezi podnikateli (nevyloučí-li si ji strany za splnění zákonných předpokladů podle § 1801 o. z.). Pouhá nepřiměřenost úplaty, tedy i úroku, však předmětem přezkumu právní úpravou adhezních smluv (prostřednictvím § 1800 odst. 2 o. z.) být nemůže. Samotná výše úroků nebude ve vztazích mezi podnikateli zpravidla bez dalších okolností představovat naplnění zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z. Je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, nepůjde v otázce samotné výše úroku bez naplnění dalších zákonných předpokladů § 433 o. z. o důvodnou aplikaci tohoto ustanovení.

11. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

12. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

13. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

14. Soud se v dané věci nejprve zabýval platností smlouvy o úvěru, neboť k případné absolutní neplatnosti smlouvy soud přihlíží ex offo a účastník v takovém případě nemusí tvrdit a namítat neplatnost takového úkonu, neboť soud je povinen zkoumat všechny důvody absolutní neplatnosti (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. spisová značka). V dané věci byl dle předložené smlouvy o úvěru sjednán poplatek nahrazující úroky z úvěru ve výši 1 % denně po dobu prvních 70 dní. Ohledně úroků z poskytnutých finančních prostředků (ať již formou úvěru či zápůjčky) existuje poměrně bohatá judikatura Nejvyššího soudu České republiky, kdy lze konkrétně uvést např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. spisová značka, sp. zn. spisová značka, sp. zn. spisová značka a sp. zn. spisová značka, od kterých také není žádný důvod se v dané věci odchylovat. Konkrétně v rozhodnutí sp. zn. spisová značka Nejvyšší soud dovodil, že: „Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Dále se v něm Nejvyšší soud odkázal na svoji ustálenou judikaturu ohledně pojmu dobrých mravů (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka) a věc uzavřel se závěrem, že: „Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy.“ Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. spisová značka lze úroky z prodlení posoudit z hlediska souladu nebo rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné a nelze je shledat neplatné jen co do výše, která přesahuje rámec dobrých mravů. Veškerá tato judikatura vydaná za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.), je přitom plně použitelná i za účinnosti o. z. (viz Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I., komentář, 1. vydání, adresa: právnická osoba. Beck, 2014, str. 2077 – 2091).

15. Také Ústavní soud České republiky již v nálezu sp. zn. III. ÚS 4084/12 dospěl k závěru, že úvěrová smlouva s úrokem 79 % ročně a RPSN ve výši 115,32 % ročně (spolu s dalšími sankcemi) naplňuje svým obsahem kritéria zjevné nespravedlnosti a je namístě přistoupit k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Tato judikatura se dále prohlubovala a např. nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. II. ÚS 3194/18 dovodil, že v případě zcela a naprosto zjevného nesouladu přisouzeného plnění s dobrými mravy v neprospěch spotřebitele není vyloučeno, že již tato okolnost sama o sobě může vést k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. V návaznosti na judikaturu Ústavního soudu pak Nejvyšší soud v rozhodnutích sp. zn. spisová značka, spisová značka, spisová značka nebo spisová značka uzavřel, že přiznané plnění je ve svém souhrnu natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení dlužníka, že je namístě exekuci dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavit bez ohledu na pasivitu dlužníka, s tím, že další okolnosti se stávají podružnými, přičemž šlo o případy, kde se RPSN pohybovala od 94,98 % po 148,17 %, a jejíž zaplacení bylo zajištěno smluvními pokutami.

16. Přestože uvedené právní závěry Nejvyššího soudu a Ústavního soudu byly ve své většině vysloveny v rámci exekučního řízení, soud je přesvědčen o tom, že jsou použitelné i pro řízení nalézací, které je svou podstatou určeno k tomu, aby v něm byly posouzeny všechny relevantní aspekty hmotného práva. V exekučním řízení jde pouze o faktický výkon rozhodnutí, nikoli o nalézání práva.

17. Předmětnou smlouvou o úvěru byla mezi účastníky sjednána úroková sazba z úvěru nazvaná poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 % denně. Navýšení úvěru o 70 % za 70 dní se vymyká běžným navýšením, a to i v případě prodlení se splacením. V tomto směru není třeba ani zkoumat obvyklou úrokovou sazbu, neboť ta se pohybuje řádově níže. Dohodnuté navýšení úvěru enormně převyšuje obvyklou úrokovou míru, což vede soud k jednoznačnému závěru, že jde o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a je tedy neplatné. K tomu se dále připojuje i sjednaný smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně za prvních 90 dní a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně. Na tomto závěru nic nemění ani to, že žalobkyně není bankou, neboť tato skutečnost přece nemůže znamenat, že by si žalobkyně mohla sjednávat takto nemravné navýšení dlužné částky za několik měsíců prodlení. Neobstojí ani případná argumentace, že se jednalo o vyjádření svobodné vůle účastníků s důsledky pacta sunt servanda, neboť korektiv dobrých mravů se uplatňuje právě na smluvní ujednání. Smluvní ujednání nejsou vyloučena ze soudního přezkumu, naopak ta musí soud ex offo vždy přezkoumávat z hlediska souladu s dobrými mravy. Je zcela zjevné, že žalobkyně se prostřednictvím takto sestavené úvěrové smlouvy snažila dosáhnout zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran a získat tak prospěch neodpovídající jejímu skutečnému plnění.

18. Soud proto posoudil smlouvu o úvěru v důsledku rozporu s dobrými mravy jako absolutně neplatnou, a to podle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z. Podle citovaných ustanovené se jedná vždy o neplatnost absolutní, neboť ani ustanoveními § 1793 o. z. nebo § 1813 o. z. nejsou vyloučena ustanovení o absolutní neplatnosti právního jednání, které je zjevně v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný proto nemusel neplatnost namítat a soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti.

19. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru posoudil soud faktické plnění žalobkyně žalovanému jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení dle citovaného § 2991 odst. 1 o. z. Uvedené jiné právní hodnocení nevyžadovalo poučení dle ust. § 118a odst. 2 o. s. ř., neboť toto soud poskytuje jen za předpokladu, kdy je třeba, aby účastník v této souvislosti doplnil svá skutková tvrzení. Tak tomu v posuzované věci nebylo, žalobkyní vylíčené skutečnosti a předložené důkazy pro rozhodnutí soudu poskytují dostatečný základ. Žalobkyně poskytla žalovanému částku částka, žalovaný ničeho nevrátil, nárok žalobkyně je proto důvodný co do částky částka, o kterou se žalovaný skutečně bezdůvodně obohatil na úkon žalobkyně. Tuto částku soud žalobkyni přiznal, a z ní i zákonné úroky z prodlení ode dne prokazatelného prodlení žalovaného, ohledně výše zákonných úroků z prodlení soud vycházel z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

20. Ve zbývající části soud žalobu ze shora uvedených důvodů zamítl, a to právě vzhledem k výše podrobně zdůvodněné absolutní neplatnosti celé smlouvy o úvěru.

21. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

22. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby. Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení. V daném případě měla žalobkyně úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 53,6 %, neúspěch žalobkyně, a tudíž úspěch žalovaného, tak činil 46,4 %. Odečtením úspěchu žalovaného od úspěchu žalobkyně dospěl soud k procentuální výši nákladů řízení, které soud jako oprávněné žalobkyni přiznal ve výši 7,2 %, a to z celkových, tzn. ještě poměrně nesnížených nákladů řízení, které činily částka, tzn., že soud žalobkyni přiznal na náhradě nákladů řízení částku částka. Celkové (tedy ještě poměrně nesnížené) náklady řízení byly tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby částka dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem částka za tři úkony právní služby po částka dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (soud ohledně nákladů řízení aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částka, a úspěšné žalobkyni v něm byla přiznána náhrada nákladů řízení) a třemi režijními paušály po částka dle § 14b odst. 6 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. celkem částka, a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů částka dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobkyně.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Mostě.

Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu nebo podle řádu exekučního, zák. č. 120/2001 Sb.