OSNA 8 C 305/2025-42

Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Baudyšem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce., IČ: IČO žalobce ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobce ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ trvale bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 11.844 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 8.144 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 419,03 Kč, úroku ve výši 8 % ročně z částky 4.814,34 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 823,51 Kč a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5.041,39 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 3.700 Kč, a to formou pravidelných měsíčních splátek po 800 Kč splatných vždy ke každému 15. dni v měsíci počínaje měsícem, v němž tento rozsudek nabude právní moci, to vše pod ztrátou výhody splátek v případě prodlení s řádným zaplacením kterékoliv splátky.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou u soudu dne datum domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 11.844 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne datum byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba. uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota, na základě které byly žalovanému v den podpisu smlouvy poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 6.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit společně s úrokem ve výši 304 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 2.940 Kč, úhradou za administrativní činnost ve výši 820 Kč a úhradou za splácení v hotovosti ve výši 1.080 Kč. Tuto celkovou dlužnou částku 11.144 Kč se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce vrátit v 14 pravidelných měsíčních splátkách po 796 Kč. Žalobce dále tvrdil, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas, když poslední splátku úvěru uhradil dne datum ve výši 500 Kč. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky právnímu předchůdci vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dlužné částky, která je tvořena zbývající částí jistiny úvěru ve výši 4.814,34 Kč, úrokem za dobu poskytnutí úvěru 227,05 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 2.310 Kč, úhradou za administrativní činnost ve výši 644,04 Kč a úhradou za možnost hrazení splátek v hotovosti ve výši 848,57 Kč. Žalobce dále tvrdil, že jeho právní předchůdce společnost právnická osoba., na základě smlouvy ze dne datum postoupil pohledávku za žalovaným žalobci, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval.

3. Soud vyzval oba účastníky, aby sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto souhlasila a žalovaný ve stanovené lhůtě proti rozhodnutí bez jednání ničeho nenamítal, rozhodl soud podle § 115a o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky.

4. Smlouvou o úvěru č. hodnota ze dne datum má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba. smlouvu o úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6.000 Kč předané v hotovosti při podpisu smlouvy. Smluvní strany si dále sjednaly souhrnný poplatek za náklady na poskytnutí úvěru ve výši 5.144 Kč, které tvoří úrok ve výši 304 Kč, úplata za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 2.940 Kč, úhrada za administrativní činnost ve výši 820 Kč a úhrada za splácení v hotovosti ve výši 1.080 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal, že úvěr spolu s poplatkem právnímu předchůdci žalobce vrátí, a to v 14 pravidelných měsíčních splátkách po 796 Kč.

5. Z přehledu úhrad v hotovosti soud zjistil, že žalobce eviduje 4 splátky úvěru dne datum ve výši 800 Kč, dne datum ve výši 500 Kč, dne datum ve výši 500 Kč, dne datum ve výši 500 Kč.

6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum a seznamem postupovaných pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce postoupil na žalobce mimo jiné i pohledávku za žalovaným z výše uvedené smlouvy o úvěru.

7. Oznámením o postoupení pohledávek z datum má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému, že postoupil pohledávku za žalovaným z titulu smlouvy o úvěru na žalobce.

8. Výzvou k plnění ze dne datum a podacím lístkem z datum má soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné pohledávky ze smlouvy o úvěru ve výši 13.547,46 Kč z titulu smlouvy o úvěru.

9. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Dne datum uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba. smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6.000 Kč předané v hotovosti při podpisu smlouvy, které se žalovaný zavázal vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5.144 Kč v 14 pravidelných měsíčních splátkách po 796 Kč. Žalovaný dluh řádně nesplácel, když na svůj dluh uhradil celkem hodnota Kč a ke dni splatnosti úvěru dlužil žalobci na jistině úvěru 4.814,34 Kč, na úroku za dobu poskytnutí úvěru 227,05 Kč, na úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 2.310 Kč, na úhradě za administrativní činnost 644,04 Kč a na úhradě za možnost hrazení splátek v hotovosti 848,57 Kč. Právní předchůdce žalobce úvěr poskytl, aniž provedl řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku ze smlouvy o úvěru na žalobce. Žalobce následně vyzval žalovaného k úhradě částky 13.547,46 Kč, žalovaný však žalobci dosud ničeho neuhradil.

10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto:

11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

13. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále též jen jako „s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 86 odst. 2 s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek.

19. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, zda ze strany právního předchůdce žalobce došlo k řádnému posouzení schopnosti spotřebitelský úvěr splácet, když žalobce v tomto směru soudu nepředložil žádné relevantní důkazy, kterými by doložil, že se otázkou příjmů a závazků skutečně zabýval. Z uvedeného je tak zřejmé, že žalobce neprokázal, že před uzavřením smlouvy při posouzení úvěruschopnosti žalovaného jeho právní předchůdce postupoval s odbornou péčí.

20. Pokud právní předchůdce žalobce přesto poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr, byla smlouva od počátku neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného.

21. Dle smlouvy o úvěru právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému v hotovosti částku 6.000 Kč, kterou měl žalovaný žalobci vrátit společně s poplatkem ve výši 5.144 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěr předchůdci žalobce řádně nevrátil, když na svůj dluh uhradil pouze 2.300 Kč a nadále dluží žalobci na jistině 3.700 Kč.

22. Jelikož žalovaný ve sjednané lhůtě ani později žalobci poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, na úkor žalobce se bezdůvodně obohatil (§ 2991 o. z.). Soud proto uložil žalovanému povinnost zbývající část dlužné jistiny ve výši 3.700 Kč představující bezdůvodné obohacení žalobci vrátit (výrok II. rozsudku). V souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu bylo žalovanému umožněno dluh splácet formou pravidelných měsíčních splátek s tím, že výše měsíční splátky odpovídá původně sjednané splátce poskytnutého úvěru.

23. S ohledem na shora uvedené závěry o neplatnosti smlouvy o úvěru soudu nezbylo, než uplatněný nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu zamítnout, neboť k ujednáním, ve kterých se žalovaný zavázal uhradit smluvní úrok, smluvní poplatky a smluvní pokutu, nebylo pro neplatnost smlouvy možné přihlédnout. V případě uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení soud vyšel z ustálené soudní praxe kladoucí důraz na zvýšenou ochranu spotřebitele, dle které je spotřebitel povinen vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož se spotřebitel po tuto dobu nemůže dostat do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemohl poskytovateli úvěru vzniknout ani nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. Soud proto nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu jako nedůvodný zamítl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl ve sporu převážně úspěšný, žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Hradci Králové, prostřednictvím zdejšího soudu.

Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon tohoto rozhodnutí.