OSNB 5 C 49/2022-24

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Homolovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 9.807 Kč s příslušenstvím,

I. Řízení se v části o zaplacení 4.630 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 7.000 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,5% od 10. 12. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v části o zaplacení 1.459,04 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 10% z částky 7.000 Kč od 15. 6. 2021 do 9. 12. 2021 a ve výši 1,5% z částky 7.000 Kč od 10. 12. 2021 do zaplacení, zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 513,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám anonymizováno jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne datum se žalobkyně vůči žalované domáhala zaplacení jistiny ve výši 7.000 Kč, částky smluvní pokuty ve výši 2.807 Kč a příslušenství sestávajícího z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z jistiny ve výši 769,04 Kč a kapitalizovaného úroku z jistiny ve výši 1.760 Kč (zahrnující i částku paušalizovaných nákladů na upomínání ve výši 150 Kč). Žalobu pak odůvodnila zejména tím, že nárok na shora uvedená finanční plnění nabyla z titulu„ smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, kterou uzavřela se společností právnická osoba, (dále jen„ původní věřitel“). Původní věřitel na základě smlouvy o úvěru číslo ze dne datum poskytl žalované úvěr ve výši 7.000 Kč formou bezhotovostního převodu na bankovní účet. Žalovaná nejprve na internetových stránkách webová adresa vyplnila do zde uloženého formuláře registrační údaje, jehož součástí bylo zadání čísla občanského průkazu a kopie občanského průkazu a následně provedla tzv. verifikační platbu. Žalovaná se poskytnuté plnění zavázala splatit ve lhůtě do datum, a to spolu s poplatkem za úvěr ve výši 1.610 Kč. Žalovaná však této své povinnosti nedostála a nesplatila ničeho. Z tohoto důvodu původnímu věřiteli v souladu s ujednáním uvedeným ve čtvrtém odstavci třetí strany úvěrové smlouvy vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny, která byla vyčíslena na 2.807 Kč. Žalovaná byla o zaplacení opakovaně upomínána.

2. K výzvě soudu žalobkyně sdělila, že stran procesu zkoumání tzv. úvěruschopnosti žalované nedisponuje žádnými důkazními prostředky. V souvislosti s tímto konstatováním proto žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, a to co do shora popsané částky kapitalizovaného smluvního úroku a částky smluvní pokuty, tj. vše v celkové výši 4.567 Kč (1.760 + 2.807). Vzhledem k tomu, že žalobkyně akt částečného zpětvzetí provedla ještě před zahájením prvého jednání ve věci samé, soud tomuto návrhu vyhověl bez zjišťování stanoviska žalované a s odkazem na § 96 odst. 2 o. s. ř. řízení v této části zastavil (výrok I. tohoto rozsudku).

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K jednání se pak žalovaná bez řádné a včasné omluvy nedostavila, ačkoliv byla k jednání řádně předvolána. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalované ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Soud provedl dokazování smlouvou o úvěru číslo ze dne datum, všeobecnými obchodními podmínkami, výpisem z účtu ze dne datum, upomínkami ze dne datum a ze dne datum, předžalobní výzvou ze dne datum, dohodou o postoupení pohledávek ze dne datum, potvrzením o přijetí platby ze dne datum, oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum, dopisem s návrhem na mimosoudní řešení ze dne 7 7. 2021, předžalobní upomínkou ze dne datum včetně podacího archu, a má za prokázaný tento skutkový stav věci:

Mezi společností právnická osoba a žalovanou byla prostředky na dálku (přes internet) uzavřena smlouva o úvěru číslo ze dne datum. Jejímu uzavření předcházelo zřízení uživatelského účtu pro žalovanou registrací na stránkách společnosti na internetové adrese webová adresa. Registrací tak žalovaná sdělila společnosti právnická osoba své jméno a příjmení, rodné číslo, číslo OP, skutečně užívané telefonní číslo, skutečně užívanou emailovou adresu, číslo svého účtu a kód banky (bankovní účet). Žalovaná rovněž provedla dne datum tzv. verifikační platbu na účet společnosti právnická osoba, ve výši 0,10 Kč. Úvěr byl žalované vyplacen obratem na její účet u právnická osoba, č. bankovní účet ve výši 7.000 Kč. Poskytnutý úvěr spolu s poplatkem za jeho poskytnutí ve výši 8.610 Kč se žalovaná zavázala vrátit ve lhůtě do datum. Žalovaná však úvěr ve lhůtě splatnosti neuhradila. Původní věřitel pak pohledávku z výše specifikované smlouvy o úvěru postoupil na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Postoupení pohledávky bylo žalované řádně oznámeno dopisem ze dne datum. Žalovaná na svůj dluh ani přes opakované upomínky ničeho nezaplatila.

5. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datum (dále jen z. s. ú.), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

7. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

8. Podle § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú. (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Podle § 1880 odst. 1 a 2 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. (2) Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

16. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Výše zákonného úroku z prodlení je upravena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k datům počátku prodlení.

19. Při právním hodnocení projednávaného nároku soud předně vyšel z povahy práv a povinností, které si mezi sebou původní věřitel a žalovaná ujednali prostřednictvím smlouvy o úvěru číslo ze dne datum. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud předmětný závazek právně kvalifikoval jako úvěr ve smyslu § 2395 o. z. Předmětný úvěr pak postupitel jako poskytovatel nebankovních půjček/úvěrů sjednal v rámci své podnikatelské činnosti, tedy jako poskytovatel ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaná naopak předmětný úvěr sjednala mimo rámec jakékoli podnikatelské či samostatně výdělečné činnosti, tedy jako spotřebitel ve smyslu § 419 o. z., a proto je třeba sjednaný úvěr právně kvalifikovat též jako spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú.

20. S ohledem na právní povahu sjednaného úvěru tak postupiteli ve smyslu § 86 odst. 1 z. s. ú. vznikla povinnost posoudit tzv. úvěruschopnost žalované. Splnění uvedené, svojí povahou předsmluvní, povinnosti představovalo nezbytnou podmínku poskytnutí spotřebitelského úvěru, přičemž její nesplnění příslušná právní úprava ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. sankcionuje neplatností. Charakter takto stanovené povinnosti pak svým významem přesahuje rovinu dvoustranného soukromoprávního poměru úvěrujícího a úvěrovaného a jako takový odráží i veřejný zájem na zajištění společensky akceptovatelné výměny majetkových hodnot tak, aby tato ve svém důsledku nezatěžovala veřejné sociální systémy. Přeneseně řečeno tak povinnost zkoumat tzv. úvěruschopnost přispívá k udržování veřejné pořádku, neboť:„ předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (citace viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018).

21. Ve vztahu k provedenému skutkovému posouzení však lze konstatovat, že žalobkyně na předložení důkazních prostředků vztahujících se k posuzování tzv. úvěruschopnosti žalované ze strany postupitele zcela rezignovala. Toto ostatně sama žalobkyně potvrdila, když k výzvě soudu sdělila, že žádnými takovými důkazními prostředky nedisponuje. Za daného stavu věci proto soud musel vycházet ze závěru, že původní věřitel při posuzování tzv. úvěruschopnosti žalované v rozporu s § 86 odst. 1 z. s. ú. nepostupoval s náležitou pečlivostí. Proto závazek ze smlouvy o úvěru soud po právní stránce vyhodnotil jako absolutně neplatný ve smyslu § 580 odst. 1 o. z., a to pro rozpor se zákonem.

22. Plnění poskytnutá na základě smlouvy o úvěru je tudíž na místě právně kvalifikovat jako závazek z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Právě a pouze pohledávku z tohoto závazku také žalobkyně ve smyslu § 1879 o. z. včetně jeho příslušenství mohla z titulu postoupení pohledávky nabýt. Z titulu bezdůvodného obohacení žalované tak soud uplatněný a dodatečně postoupený nárok (po částečném zpětvzetí žaloby) výrokem II. tohoto rozsudku uznal jako oprávněný co do částky jistiny 7.000 Kč.

23. Bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, a doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 1958 odst. 2 o.z. Teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. V daném případě je třeba za kvalifikovanou výzvu k zaplacení považovat předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky ve lhůtě nejpozději do datum. Soud proto rozhodl o povinnosti žalované zaplatit z přiznané částky zákonný úrok z prodlení od datum, neboť od této doby byla žalovaná prokazatelně v prodlení se zaplacením dlužné částky. Dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro rozhodné období 8,5% p.a. Lhůta k plnění byla určena s odkazem na § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok II. tohoto rozsudku).

24. V návaznosti na shora uvedené ohledně okamžiku, kdy se žalovaná dostala do prodlení, je žaloba v části o zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení za dobu od datum do datum ve výši 769,04 Kč nedůvodná a stejně tak co do rozdílu mezi úroky z prodlení původně požadovanými ve výši 10% a úroky z prodlení v zákonné výši.

25. Konečně jako nedůvodnou shledal soud žalobu v části o zaplacení„ účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 690 Kč“. Lze totiž přiznat jen skutečně a průkazně vynaložené náklady. Skutečnost, že žalovaná byla informována o„ nacenění“ jednotlivých úkonů neznamená, že žalobkyně je oprávněna takové náklady účtovat, aniž by prokázala, že je skutečně a účelně vynaložila. Navíc poštovné spojené s odesláním upomínky spadá do režijního paušálu, který advokátu náleží a byl mu přiznán za odeslání předžalobní výzvy. V rozsahu, v jakém tedy soud neshledal žalobu důvodnou, tj. co do částky 1.459,04 Kč (769,04 + 690), proto rozhodl o jejím zamítnutí včetně příslušenství (výrok III.).

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 513,40 Kč, přičemž tato částka představuje 14 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 57 % a úspěchu žalované v rozsahu 43 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 807 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 1 500 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 700 Kč ve výši 567 Kč.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.