OSNB 9 C 153/2022-35

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Šárovcovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 11 090,82 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 198 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 3 892,82 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 532,64 Kč, úroku z prodlení ve výši 340,17 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 585,84 Kč od datum do datum a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 387,84 Kč od datum do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 29,8 % z celkových nákladů řízení, tedy částku ve výši 1 667,40 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 20. 5. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 090,82 Kč, smluvního úroku 8 532,64 Kč, zákonného úroku z prodlení 340,17 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 585,84 Kč od 23. 12. 2021 do zaplacení s tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČO (dále jen„ Původní věřitel“), dne 24. 4. 2020 smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr 12 000 Kč, převzetí peněz stvrdil žalovaný podpisem smlouvy. Původní věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru náležitě posoudil úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit poskytnutý úvěr s příslušenstvím za dobu trvání úvěru ve výši 10 302 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 593 Kč, poslední splátka byla splatná 24. 6. 2021. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, celkem uhradil 4 802 Kč a nejpozději ode dne následujícího po celkové splatnosti úvěru, tj. ode dne 25. 6. 2021 je v prodlení, čímž mu vznikla povinnost zaplatit Původnímu věřiteli sjednanou smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky (žalobkyně požadovala částku 4 500 Kč). Na žalobkyni byla pohledávka za žalovaným postoupena smlouvou ze dne 22. 12. 2021, s účinností k témuž dni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil.

2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil, k jednání soudu se bez omluvy nedostavil.

3. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 24. 4. 2020 soud zjistil, že byla uzavřena mezi Původním věřitelem a žalovaným, na jejím základě byl žalovanému poskytnut úvěr 12 000 Kč (převzetí peněz potvrdil žalovaný podpisem smlouvy), žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr a zaplatit Původnímu věřiteli náklady spotřebitelského úvěru ve výši 10 302 Kč (úrok 1 155 Kč, úhrada za poskytnutí úvěru 5 880 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 1 107 Kč, inkasní poplatek 2 160 Kč), a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 593 Kč, první splátka byla splatná 24. 5. 2020, každá další pak vždy k 24. dni v měsíci (celkem měl žalovaný zaplatit 22 302 Kč). Pro případ prodlení se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky, maximálně však 500 Kč za každou dlužnou splátku. Žalovaný se zavázal platit smluvní úrok 15 % ročně.

4. Ze žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru ze dne 24. 4. 2020 soud zjistil, že žalovaný požádal o úvěr 12 000 Kč a ke svým poměrům uvedl, že je starobní důchodce (toto mělo být ze strany Původního věřitele ověřeno výpisem z účtu a výměrem starobního důchodu) s důchodem 16 916 Kč měsíčně; jiný příjem žalovaný neuvedl. Výdaje žalovaného měly činit 3 000 Kč na bydlení a energie, 3 860 Kč na jídlo, dopravu a osobní náklady, na stávající půjčky měl žalovaný splácet 2 656 Kč měsíčně (celkem výdaje žalovaného měly činit 9 516 Kč). Žalovaný měl bydlet v nájmu, měl být vdovec bez vyživovací povinnosti a měl mít středoškolské vzdělání bez maturity. Totožnost žalovaného měla být při uzavírání smlouvy o úvěru ověřena z jeho občanského průkazu a řidičského průkazu.

5. Z oznámení ČSSZ o zvýšení vyplácených důchodů žalovanému ze dne 17. 12. 2019 soud zjistil, že starobní důchod byl žalovanému zvýšen od 1. 1. 2020 na částku 11 928 Kč a 3 490 Kč měsíčně, vdovecký důchod mu byl zvýšen na 1 861 Kč měsíčně; celkem tak žalovaný pobíral od 1. 1. 2020 důchody ve výši 17 279 Kč měsíčně.

6. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného (poskytnutého jen v částečné podobě, neboť většina údajů na výpisu byla začerněna) pak soud zjistil, že žalovanému byla vyplácena částka důchodů ve výši 17 279 Kč (dne datum, datum a datum). Dále měl žalovaný dle výpisu v březnu 2020 příjem od bezpečnostní služby ve výši 12 870 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021, uzavřené mezi Původním věřitelem, jako postupitelem, a žalobkyní, jako postupníkem, včetně přílohy označené jako anonymizováno spisová značka, dohody o úplatě za postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 a potvrzení o provedení transakce (datum zúčtování 22. 12. 2021) soud zjistil, že pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru číslo byla postoupena na žalobkyni, dlužná částka ke dni postoupení měla činit včetně zákonného úroku z prodlení a smluvní pokuty 27 426,49 Kč (jistina 9 585,84 Kč, dlužné úroky 732,98 Kč, neuhrazený poplatek za vyhodnocení úvěru 874,70 Kč, dlužný poplatek za sjednání úvěru 4 612,20 Kč, dluh z inkasního poplatku 1 694,28 Kč, zákonný úrok z prodlení 721,93 Kč, smluvní pokuta 4 500 Kč, úrok 1 204,56 Kč, paušální náklady 500 Kč, sankce 3 000 Kč). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno, jak soud zjistil z oznámení Původního věřitele ze dne 11. 1. 2022, které bylo dle poštovního podacího lístku žalovanému odesláno 12. 1. 2022 na adresu dle smlouvy o úvěru, tj. ulice a číslo, PSČ obec.

8. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou z datum, odeslanou dle poštovního podacího lístku datum na adresu žalovaného dle smlouvy o úvěru.

9. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne 24. 4. 2020 smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr 12 000 Kč, převzetí peněz potvrdil žalovaný podpisem smlouvy. Před poskytnutím úvěru žalovaný ke svým poměrům v rámci posuzování jeho úvěruschopnosti uvedl, že je starobní důchodce s důchodem ve výši 16 916 Kč měsíčně, resp. 17 279 Kč měsíčně (jiný příjem žalovaný neuvedl), jeho měsíční výdaje činí 3 000 Kč na bydlení a energie, 3 860 Kč na jídlo, dopravu a osobní náklady, 2 656 Kč na splátky stávajících půjček (celkem výdaje 9 516 Kč). Žalovaný měl bydlet v nájmu, měl být vdovec bez vyživovací povinnosti a měl mít středoškolské vzdělání bez maturity. Totožnost žalovaného byla ověřena občanským průkazem a řidičským průkazem. Žalovaný celkem na poskytnutý úvěr uhradil 4 802 Kč. Pohledávka Původního věřitele za žalovaným vyplývající ze shora uvedené smlouvy o úvěru byla postoupena na žalobkyni, která tak byla k podání žaloby oprávněna. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky v rámci oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 1. 2022, které mu bylo odesláno datum na adresu uvedenou ve smlouvě o úvěru.

10. Soud naopak nemá po provedeném dokazování za prokázané, že by Původní věřitel v souvislosti s poskytnutím úvěru ve výši 12 000 Kč žalovanému v dubnu 2020 blíže zkoumal jeho výdaje - nebylo prokázáno, že by ze strany žalovaného byly doloženy výdaje, kdy žalovaný uváděl výdaje na bydlení a energie pouze ve výši 3 000 Kč měsíčně, ačkoli měl bydlet v nájemním bytě; dále pak žalovaný uváděl výdaje 3 860 Kč měsíčně na jídlo, dopravu a osobní náklady a výdaje ve výši 2 656 Kč na splátky stávajících půjček, přičemž ani tyto splátky, resp. existence jiných úvěrů nebo půjček nebyla ze strany Původního věřitele nijak prověřována.

11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se mimo jiné určuje výše úroků z prodlení, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

17. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

18. V daném případě Původní věřitel poskytl žalovanému úvěr 12 000 Kč, aniž by před jeho poskytnutím náležitě posoudil úvěruschopnost žalovaného, jakožto spotřebitele, resp. bylo prokázáno, že toto posouzení provedl zcela nedostatečně, neboť Původní věřitel žádným způsobem neověřoval uváděné výdaje žalovaného na bydlení a energie ve výši 3 000 Kč měsíčně, ačkoli takové výdaje byly nepřiměřeně nízké, a to navíc za situace, kdy měl žalovaný bydlet v nájmu (jednalo se o opakující se měsíční výdaje, které byl žalovaný schopen doložit). Původní věřitel se pak blíže nezajímal ani o další uváděné výdaje žalovaného, zejména pak o splátky stávajících úvěrů a půjček, kdy takto měl žalovaný hradit 2 656 Kč měsíčně (Původní věřitel se nezajímal o platební historii, neověřoval, zda skutečně výše splátek uváděná žalovaným odpovídá tomu, co lze zjistit z registrů apod.). S ohledem na shora uvedené je třeba hodnotit Původním věřitelem učiněné posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr jako zcela nedostatečné, provedené čistě formalisticky, bez skutečného bližšího zkoumání a náležitého odborného posouzení.

19. Soud proto dospěl k závěru, že Původní věřitel neměl bez dalšího žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč s měsíční splátkou 1 593 Kč poskytnout, a pokud tak i přes uvedená nedostatečná zjištění učinil, je třeba uzavřenou smlouvu o úvěru hodnotit jako neplatnou, a to dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Postupem podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru pak byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 198 Kč, představující vyčerpanou a nesplacenou jistinou úvěru (jistina úvěru 12 000 Kč, žalovaný uhradil 4 802 Kč - platby žalovaného je třeba s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru započítat na částku, která byla žalovanému na základě neplatně uzavřené smlouvy o úvěru Původním věřitelem skutečně poskytnuta), a to spolu se se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 19. 1. 2022, kdy nejpozději k tomuto datu byl žalovaný v prodlení (žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky výzvou učiněnou v oznámení o postoupení pohledávky na žalobkyni, která mu byla odeslána 12. 1. 2022; ve smyslu § 573 o. z. se taková výzva považuje za doručenou třetím dnem, tj. datum – pondělí, a žalovaný tak měl zaplatit dne 18. 1. 2022, což neučinil a od 19. 1. 2022 je v prodlení; pokud jde o výši úroku z prodlení, pak ke dni 19. 1. 2022 činil zákonný úrok z prodlení 11,75 % ročně, avšak žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení pouze ve výši 8,25 % ročně, a proto pouze v této výši byl žalovanému úrok z prodlení uložen k zaplacení) do zaplacení.

20. Ve zbývající části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 892,82 Kč (rozdíl mezi celkovou žalovanou částkou 11 090,82 Kč a částkou přiznanou 7 198 Kč), včetně kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 8 532,64 Kč, úroku z prodlení ve výši 340,17 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 585,84 Kč od 23. 12. 2021 do 18. 1. 2022 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 387,84 Kč od 19. 1. 2022 do zaplacení, byla žaloba zamítnuta. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru nebylo možné žalobkyni přiznat smluvní úrok, smluvní pokutu ani další poplatky ve smlouvě sjednané; v průběhu řízení pak nebylo prokázáno, že by se žalovaný dostal do prodlení dříve než ke dni 19. 1. 2022.

21. Podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

22. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 29,8 % - žalobkyně byla úspěšná ohledně částky 7 198 Kč a neúspěšná ohledně částky 3 892,82 Kč, tedy ve vztahu k celkové původně žalované částce ve výši 11 090,82 Kč byla žalobkyně úspěšná v 64,9 %, neúspěšná v 35,1 % - žalobkyni proto byla přiznána náhrada nákladů řízení v rozsahu odpovídajícím jejímu úspěchu sníženému o její neúspěch, tedy uvedených 29,8 %.

23. Celkové náklady řízení vynaložené žalobkyní činily 5 595,23 Kč a tvořil je zaplacený soudní poplatek 800 Kč a náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty 11 090,82 Kč, sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 1 580 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci (účast u jednání soudu dne datum), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., v souvislosti s cestou k jednání soudu realizovanou dne datum poloviční náhrada ve výši 683 Kč (136 km při ceně 44,10 Kč za litr motorové nafty dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., při průměrné spotřebě 4,3 l číslo km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla) podle § 13 a. t., poloviční náhrada za ztrátu času v trvání čtyř půlhodin v částce 200 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 963 Kč ve výši 832,23 Kč. Zástupce žalobkyně realizoval dne datum cestu na dvě jednání u Okresního soudu v Nymburce (druhé řízení je vedeno pod sp. zn. 9 C 164/2022), a proto bylo žalobkyni přiznáno jízdné v tomto řízení pouze v poloviční výše, podobně jako náhrada za ztrátu času. Žalobkyni tak byla vůči žalovanému přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 1 667,40 Kč, tedy 29,8 % z celkových nákladů řízení ve výši 5 595,23 Kč.

24. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo nařízení exekuce.