OSNB 7 C 146/2025-53

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristinou Steinmetzovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení částky 373 292,44 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 240 888,76 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 5.12.2024 do zaplacení, to vše v měsíčních splátkách po 10 000 Kč splatných vždy ke každému poslednímu kalendářnímu dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek při nesplnění, byť i jedné z nich.

II. Žaloba se zamítá do částky 132 403,68 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení v částce 29 048,65 Kč, kapitalizovaného úroku v částce 16 308,61 Kč, úroku ve výši 10,2 % ročně z částky 367 687,44 Kč od 27.2.2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 373 292,44 Kč od 25.9.2024 do 4.12.2024, úroku z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 132 403,68 Kč od 5.12.2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 2% ročně z částky 240 888,76 Kč od 5.12.2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady tohoto řízení v rozsahu 16 % v částce částka k rukám advokáta tituly před jménem Anonymizováno tituly za jménem, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částek vymezených ve výroku I. a II. rozsudku. Uvedla, že její právní předchůdkyně právnická osoba., IČO: IČO, sídlem adresa poskytla žalovanému úvěr ve výši částka, který měl splácet formou dohodnutých měsíčních splátek spolu s úrokem v sazbě 10,20 %. p.a. Jelikož žalovaný porušil smluvní podmínky, když nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, došlo k zesplatnění úvěru k datum. K postoupení pohledávky na žalobkyni došlo smlouvou z datum s účinností k datum. Žalobkyně požaduje k úhradě mimo dlužné jistiny částka, úhradu smluvní pokuty a poplatků v částce částka, úroky a úroky z prodlení jednak v kapitalizované výši a dále jdoucí do zaplacení jako ve výroku I. a II.

2. Žalovaný se jednání ve věci samé účastnil, k žalobě uváděl, že jeho poměry mu nedovolují závazek v dohledné době splatit.

3. Po provedeném dokazování měl soud zjištěn následující skutkový stav.

4. Mezi žalovaným a společností právnická osoba., IČO: IČO, sídlem adresa ( dále jen „banka“), byla dne datum uzavřena Smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti úvěr splácet tzv. Expres půjčka, na jejímž základě měla banka poskytnout žalovanému částku částka. Tyto prostředky měly být čerpány téhož dne. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté prostředky v 120 měsíčních splátkách po částka, spolu s úrokem v sazbě 10,20%. Tyto skutečnosti soud zjistil z doložené úvěrové smlouvy.

5. Z výpisu účtu žalovaného č. č. účtu soud dále zjistil, že částka částka byla čerpána žalovaným dne datum na tento účet vedený na jeho jméno.

6. Dopisem ze dne datum byl žalovaný informován o zesplatnění úvěru k datu datum.

7. V žádosti o úvěr z datum žalovaný ke své osobě uvedl, že je svobodný, žije u rodičů, nemá vyživovací povinnost, a je zaměstnán na dobu neurčitou u společnosti právnická osoba s příjmem částka na nižší vedoucí pozici. Celkový příjem domácnosti vypočetl na 100 tis. Kč a zdroj příjmů označila 1. Jiné splátky závazků neuvedl.

8. Výše příjmu žalovaného v částce částka za poslední 3 měsíce průměrně byla doložena potvrzením zaměstnavatele právnická osoba z datum.

9. K výzvě soudu týkající se doplnění tvrzení a důkazů ohledně způsobu zkoumání úvěruschopnosti žalované doložila žalobkyně vyjádření k procesu tohoto posuzování zpracované tituly před jménem jméno FO, Anonymizováno právnická osoba. datované datum, dle kterého měla banka vycházet z žádosti žalovaného o úvěr, kontroly veškerých dostupných registrů, od disponibilní částky byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (bydlení), náklady vyživované osoby a ostatní. Dle doložené tabulky bylo vycházeno z příjmu částka, dosavadní interní splátky byly zjištěny ve výši částka, externí částka, podíl klienta na bydlení byl uvažován 26,77%. Dále doložila úvěrovou interní angažovanost k neuvedenému datu v částkách částka, částka, částka u 3 splátkových závazků.

10. Dále byla doložena platební historie úvěrového účtu ke smlouvě č. hodnota, ze které vyplývá, že žalovaný za období datum až datum na řádných a částečných splátkách úvěru uhradil celkem částku částka celkem (splátky v částce 6 444,47 korun byly uhrazeny ve dnech 20-04-2021, 20-05-2021, 21-06-2021, 20-07-2021, 20-08-2021, 20-09-2021, 20-10-2021, 22 11 2021, 20-12-202,1 20-01-2022, a 21- 2- 2022, 21- 03-2022, 20-04-2022, 20-05-2022, 20-06-2022, 22-08-2022 a 21-11 2022. Mimo tyto částky uhradil 20-07-2022 částku 126,44 korun a 6 320,39 korun, 20-09 2022 částku 4836,80 korun, 22-09 2022 částku 1 608,51 korun, 20-10-2022 84,28 korun, 21-10-2022 částku 6362,56 korun, 20-12-2022 částku 68,30 korun, 29- 12 -2022 částku 6397,68 korun a 600 korun, a 06-04-2023 částky 6627,63 korun, 6552,92 korun, 600 korun a 6485,44 korun, 20-04-2023 částku 26,67 korun, 31- 05-2023 1 777,68 korun, 9 -6 -2023 částky 4753,05 korun, částku 600 korun. 6492,60 korun, 600 korun, 20-06-2023 částku 67,87 korun, 1-8- 2023 částku 5274,92 korun a 18-08-2023 částku 1205,21 korun, 600 korun, a 3055,79 korun, 21-08-2023 částku 3462,02 korun, 600 korun a 937,98 korun, 22-09-2023 částku 5573,48 korun, 600 korun a 685,64 korun, 27 -12 -2023 částku 5968,13 korun, 600 korun a 3,19 korun.)

11. Předžalobní výzvou z datum byl žalovaný vyzván k zaplacení předmětné částky do datum. O postoupení pohledávky na žalobkyni smlouvou z datum byl vyrozuměn dopisem z datum.

12. Žalobkyně byla vyzvána soudem při jednání dne datum k doplnění případných dalších důkazů k zkoumání úvěruschopnosti pod následky posouzení závazkového vztahu jako neplatného právního jednání z tohoto důvodu a vypořádání přijatých plateb jako bezdůvodného obohacení. K tomuto v podání z datum uvedla, že každé posouzení musí být přiměřené povaze úvěru, břemeno tvrzení a důkazní o možnostech spotřebitele jistinu úvěru vrátit nese sám spotřebitel. Oproti tomu žalovaný jiné splátky tohoto závazku nad rámec zjištění plynoucích z provedeného dokazování netvrdil, ani neprokázal.

13. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ( dále jen z.s.ú.) účinných ke dni uzavření předmětné smlouvy dne datum.

14. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu v části. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny úvěru, úroků, úroků z prodlení, poplatků a smluvních pokut ze smlouvy sjednané její právní předchůdkyní se žalovaným v rámci podnikatelské činnosti předchůdkyně. Takto bylo poskytnuta žalovanému fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění, tedy výkon činnosti upravené v ust. § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 písm. a) z.s.ú. Žalobkyně současně prokázala, že v souladu s § 1879 a násl. o. z. vstoupila do práv původního věřitele na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Soud se dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. spisová značka, tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018, které reflektují právní úpravu předchozího zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 145/2010 Sb., dle názoru soudu, a v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne datum ve věci OPR-právnická osoba. proti Anonymizováno použitelných i za účinnosti této právní úpravy.

21. Posledně uvedené rozhodnutí Soudního dvora obsahuje závěr, dle něhož „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“

22. Citované ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až poté, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přičemž výchozími informacemi jsou skutečnosti sdělené úvěrovaným, avšak poskytovatel prověřené s uvedením příkladů databází dlužníků apod. Význam tohoto postupu shrnuje právě Ústavní soud v posledně uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. spisová značka a Nejvyššího správního soudu sp.zn. spisová značka kdy uvedl, že „důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“

23. Ústavní soud tak dospěl k dílčímu závěru, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn, jak plyne i z judikatury Soudního dvora EU jen samotný dlužník -spotřebitel a věřitel, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by proto měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

24. Způsob tohoto prověření pak naznačuje Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne datum sp.zn. spisová značka takto: „pokud zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí, lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. adresa: právnická osoba. Beck, 2011, s. 98-109, Anonymizováno). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze právnická osoba), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“

25. V projednávané věci dle názoru soudu předchůdkyně žalobkyně nepostupovala v intencích citovaného ustanovení § 86 z.s.ú. a judikatorních rozhodnutí, tedy s řádnou péčí při poskytnutí úvěru žalované. Z informací převzatých od samotného žalovaného a ověřených úvěrující jen co se týče příjmu žalovaného a jeho dosavadních závazků v částce částka, měla již mít poskytovatelka úvěru minimálně pochybnost o schopnosti žalovaného dalšímu závazku se splátkou v částce částka měsíčně dostát. Žalovaný sice uvedl, že žije u rodičů, neměl vyživovací povinnost, přebíral v pořadí 4. úvěrový dluh, přesto žalobkyně nijak jeho výdaje v tomto směru blíže nezkoumala. Při příjmu okolo 26,7 tis. Kč měsíčně, započtení minimálních životních nákladů spolu se všemi úvěrovými závazky, nelze žalovaného považovat bez dalšího za kredibilního klienta. Nadto byl úvěr poskytnut bankovním subjektem, u kterého měl žalovaný vedený běžný účet, kde snadno lze učinit doplňující zjištění. Tento postup proto dle názoru soudu nelze hodnotit jako odbornou péči při zkoumání úvěruschopnosti úvěrovaného. Uvedenou smlouvu soud vyhodnotil jako právní jednání absolutně neplatné pro rozpor se zákonem a související zjevné narušení veřejného pořádku ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s ust. § 588 o. z., jež mezi smluvními stranami od samého počátku nemohlo založit subjektivní práva ani povinnosti.

26. Převzal-li žalovaný předmět plnění na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit dle principů vydání bezdůvodného obohacení v § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaný obdržel částku částka, dle doložené platební historie uhradil celkem částka, sám žádné úhrady netvrdil, proto soud uložil žalovanému vrátit částku požadované jistiny ve výši částka. Součástí tohoto plnění stanovil úrok z prodlení dle § 1970 o.z. v požadované výši od datum do zaplacení, když o úhradě zesplatněného dluhu byl žalovaný vyzýváa dopisem z datum ve lhůtě do datum (výrok I). Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou pro tuto absolutní neplatnost a částečnou nedospělost úroku z prodlení zamítl -výrok II.

27. O nákladech řízení soud rozhodoval dle poměrného úspěchu účastníků v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně činí 58:24 vzhledem k celkově uplatněné částce včetně kapitalizovaných úroků a úroků z prodlení. Žalobkyně tak má právo na náhradu nákladů v rozsahu 16%. Tyto sestávají z uhrazeného soudního poplatku částka, odměnou za zastoupení advokátem za 6 úkonů právní služby dle § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. a) d) g) vyhl.č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu ( dále jen AT) –převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a kvalifikované výzvy, účast na 2 jednáních a sepis doplnění žaloby z datum v částce po částka, náhrady hotových výdajů za tyto úkony v částce 2x300 Kč dle § 13 odst. 3 AT ve znění do datum, poté 4x450 Kč po účinnosti novely vyhl.č. 255/2014 Sb. to vše zvýšené o DPH v částce částka, celkem částka. Z této sumy 16% činí částku částka, kterou soud uložil v části neúspěšnému žalovanému nahradit žalobkyni.

28. K plnění dluhu povolil soud přiměřené splátky tak, aby dlužná jistina úvěru byla uhrazena v době 2 let, což považuje i vůči věřiteli za přiměřenou lhůtu a také možnostem žalovaného dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř. Náklady řízení uložil splnit v pariční zákonnou třídenní lhůtě s ohledem na jejich výši.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.