OSNB 3 C 94/2025-110

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Neumannem ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného/B, Anonymizováno ⟪LB:lb_006⟫ pro 390 915,32 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 102 783,30 Kč spolu s ⟪LB:lb_001⟫ - kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 32,48 Kč, ⟪LB:lb_002⟫ - úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 875 Kč od 16. 9. 2024 do zaplacení, úrokem 12,75 % ročně z částky 875 Kč od 16. 9. 2024 do zaplacení, ⟪LB:lb_003⟫ - úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 102 783,30 Kč od 16. 7. 2025 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do ⟪LB:lb_001⟫ - částky 288 132,02 Kč, ⟪LB:lb_002⟫ - kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 685,89 Kč, ⟪LB:lb_003⟫ - kapitalizovaných úroků ve výši 53 219,06 Kč, ⟪LB:lb_004⟫ - úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 363 120,32 Kč od 11. 6. 2024 do 15. 7. 2025, ⟪LB:lb_005⟫ - úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 260 610,46 Kč od 16. 7. 2025 do zaplacení, ⟪LB:lb_006⟫ - úroku z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky 102 783,30 Kč od 16. 7. 2025 do zaplacení, ⟪LB:lb_007⟫ - úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 362 621,32 Kč od 11. 6. 2024 do zaplacení, ⟪LB:lb_008⟫ - úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 11. 6. 2024 do zaplacení, ⟪LB:lb_009⟫ - úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 11. 6. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne datum domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky částka spolu s příslušenstvím specifikovaném ve výroku I. a II. Uvedla, že dlužná částka se skládá ze samostatných 3 nároků plynoucí ze závazkového vztahu mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba. (dříve Anonymizováno, a.s. a dále také jako „banka“). Žalovaný uzavřel s bankou dne datum smlouvu o bankovních a platebních službách, na základě které vedla banka pro žalovaného účet č. č. účtu. První nárok vyplývá z nedovoleného přečerpání finančních prostředků na tomto účtu, který žalovaný nevyrovnal, ač k tomu dle smlouvy byl povinen. Nedovelený debetní zůstatek byl na jistině ve výši částka a na úroku ve výši částka. K jistině náleží i úrok a úrok z prodlení. Druhý nárok plyne z uzavřené smlouvy o půjčce ze dne datum, na základě které byly žalovanému bankou poskytnuty finanční prostředky ve výši částka, které se žalovaný zavázal vrátit v pravidelných 96 měsíčních splátkách. Úroková sazba byla sjednána ve výši 24,5% ročně. Žalovaný se dostal do prodlení, úvěr tak byl dne datum zesplatněn. Dluh z druhého nároku je tvořen jistinou ve výši částka, poplatky ve výši částka, úroku kapitalizovaného ke dni datum ve výši částka, úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni datum ve výši částka a dále plynoucího úroku a úroku z prodlení. Třetí nárok plyne z uzavřené smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne datum uzavřené mezi bankou a žalovaným. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr do limitu částka. Žalovaný však úvěr nesplácel a ten byl tak k datum zesplatněn. Dlužná částka je tvořena jistinou ve výši částka, smluvní pokutou ve výši částka, úroku ke dni zesplatnění ve výši částka. Pohledávky byly smlouvou o postoupení pohledávek postoupení na žalobkyni, o této skutečnosti byl žalovaný informován. Žalobkyně žalovaného vyzvala k plnění předžalobní výzvou. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nesporoval tvrzení v ní uvedená.

3. Po provedeném dokazování soud učinil následující skutková zjištění:

4. Z listiny označené jako rámcová smlouva o poskytování bankovních služeb ze dne datum soud zjistil, že mezi žalovaným a bankou byla uzavřena dne datum, na základě které vedla banka pro žalovaného účet č. č. účtu.

5. Z vyrozumění o postoupení pohledávek včetně dokladů o odeslání soud zjistil, že banka vyrozuměla žalovaného o postoupení všech třech shora uvedených pohledávek.

6. Z listiny označené jako Návrh na uzavření Smlouvy o Anonymizováno a Akceptace návrhu na uzavření Smlouvy o Anonymizováno soud zjistil, že mezi žalovaným a bankou byla dne datum uzavřena smlouvy o úvěru, na základě které měl žalovaný obdržet úvěr ve výši částka, který se zavázal zaplatit v 96 splátkách po částka. Úvěr měl být vyplacen z části částka, ve zbylé části měl pokrýt jiné závazky žalovaného u banky.

7. Z listiny označené jako Návrh na uzavření Smlouvy o kontokorentu a Akceptace návrhu na uzavření Smlouvy o kontokorentu soud zjistil, že mezi žalovaným a bankou byla uzavřena smlouva o úvěru dne datum, na základě které mohl žalovaný čerpat kontokorentní úvěr do výše částka. Úroková sazba byla sjednána ve výši 19,9 % ročně.

8. Z dopisů ze dne datum a datum včetně dokladů o odeslání soud zjistil, že banka zesplatnila oba úvěry k datum a vyzvala žalovaného k plnění. Banka ke dni datum odstoupila o smlouvy a o vedení běžného účtu pro žalovaného.

9. Z předžalobní výzvy ze dne datum včetně dokladu o odeslání soud zjistil, že žalovanému byla odeslána dne datum předžalobní výzva, žalovaný měl plnit do datum.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně příloh soud zjistil, že touto smlouvou ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni.

11. Z výpisu z běžného účtu soud zjistil, že soud zjistil, že žalovaný měl v za období 11/2022 na běžném účtu počáteční zůstatek ve výši – částka a konečný zůstatek ve výši – částka. Žalovaný měl limit čerpání ve výši částka (shora uvedený kontokorent).

12. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného za říjen 2022 soud zjistil, že žalovaný měl počáteční zůstatek ve výši – částka a končený zůstatek ve výši – částka. Dne datum byla na tento účet připsána částka od žalobkyně ve výši částka (tedy shora uvedený úvěr). Před vyplacením tohoto úvěru a uzavřením smlouvy o tomto úvěru zasílal v předmětném období žalovaný na sazka.cz finanční prostředky postupně v 6 případech.

13. Z výpisu z účtu žalovaného (č.l. 33 p.v. – 36 a 70 – 73) soud zjistil, že žalovaný tento účet využíval, z výpisu je patrné přečerpání ve výši částka. Výpis je veden za období datum – datum. Konečná jistina na kontokorentním úvěru činila částka.

14. Z výpisu z úvěrového účtu a výpisu z úvěru (č.l. 39 – 46, 74 – 81 a 59 – 58, 84 – 93 p.v.) soud zjistil, že žalovaný uhradil a úvěr označený jako Anonymizováno částku v souhrnné výši částka.

15. Z listiny označené jako Protokol o ověření úvěruschopnosti klienta včetně příloh soud zjistil, že banka měla zkoumat úvěruschopnost žalovaného u kontokorentního úvěru shora uvedeného (smlouva ze dne datum). Žalovaného lustrovala v registrech, příjem měl mít žalovaný ve výši částka, výdaje ve výši částka, z toho splátky půjček ve výši částka, výdaje na bydlení ve výši částka, výdaje na živobytí ve výši částka. Žalovaný měl 3 jiné úvěrové smlouvy a jednu kreditní kartu, přičemž u nejvyššího svého závazku měl dluh ve výši částka. Jednou byt žalovaný finanční institucí odmítnut. Žalovaný měl bydlet ve svém bytě/domě.

16. Soud neprovedl další navržené důkazy, neboť pro posouzení daného případu byly nadbytečné.

17. Na základě skutkových zjištění soud učinil následující závěr skutkového stavu. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba. (dříve Anonymizováno, a.s.). Žalovaný uzavřel s bankou dne datum smlouvu o bankovních a platebních službách, na základě které vedla banka pro žalovaného účet č. č. účtu. Mezi žalovaným a bankou byla dne datum uzavřena smlouvy o úvěru, na základě které měl žalovaný obdržet úvěr ve výši částka, který se zavázal zaplatit v 96 splátkách po částka. Úvěr měl být vyplacen z části částka, ve zbylé části měl pokrýt jiné závazky žalovaného u banky. Na tento úvěr žalovaný uhradil částka. Mezi žalovaným a bankou byla uzavřena smlouva o úvěru dne datum, na základě které mohl žalovaný čerpat kontokorentní úvěr do výše částka. Úroková sazba byla sjednána ve výši 19,9 % ročně. Žalovaný na této smlouvě dluží částka. Žalovaný přečerpal svůj běžný účet o částku v souhrnné výši částka Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni. Pohledávky byly smlouvou o postoupení pohledávek postoupeny na žalobkyni. Žalovaný byl vyzvána k úhradě dluhu dopisem ze dne datum, který mu byl dne datum odeslán, měl plnit do datum.

18. Soud naopak nemá za prokázané, že by právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, kdy k tomuto nebyly soudu předloženy žádné relevantní důkazy, které by toto prokazovaly.

19. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ( dále jen z.s.ú.) ve znění účinném ke dni uzavření obou smluv.

20. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

24. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

25. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

26. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu jen v části. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny a příslušenství ze smluv o úvěru sjednané mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Žalobkyně doložila aktivní legitimaci k žalobě na základě postoupení pohledávky, na jejímž základě vstoupila do práv její právní předchůdkyně právnická osoba. (dříve Anonymizováno.s.) dle § 1879 a násl. občanského zákoníku z.č. 89/2012 Sb.

27. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění, tedy činnost upravenou v § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 písm.a) z.s.ú.. Žalovaný měl poskytnuté částky splatit spolu s blíže specifikovanými poplatky a úroky. S ohledem na citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak ve shodě s judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. spisová značka, tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018, které reflektují právní úpravu předchozího zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 145/2010 Sb., dle názoru soudu a v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne datum ve věci OPR-právnická osoba. proti GK, C-679/18 použitelných i za účinnosti této právní úpravy. Posledně uvedené rozhodnutí Soudního dvora obsahuje závěr, dle něhož „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“

28. Citované ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až poté, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přičemž výchozími informacemi jsou skutečnosti sdělené úvěrovaným, avšak poskytovatelem prověřené s uvedením příkladů databází dlužníků apod. Význam tohoto postupu shrnuje právě Ústavní soud v posledně uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. spisová značka a Nejvyššího správního soudu sp.zn. spisová značka kdy uvedl, že „důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“

29. Ústavní soud tak dospěl k dílčímu závěru, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn, jak plyne i z judikatury Soudního dvora EU jen samotný dlužník -spotřebitel a věřitel, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by proto měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

30. Způsob tohoto prověření pak naznačuje Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne datum sp.zn. spisová značka takto: „pokud zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí, lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. adresa: právnická osoba. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze právnická osoba), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“

31. V projednávané věci právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů získaných od žalovaného, které dle názoru soudu nedostatečně prověřila a vyhodnotila, kdy soudu nebyly předloženy žádné listiny prokazující tuto skutečnost. Žalobkyně doložila alespoň nějaké listiny pouze k úvěrové smlouvě ze dne datum, kdy však samotný protokol o prověření úvěruschopnosti neprokazuje, že právní předchůdkyně žalobkyně skutečně zkoumala příjmy a výdaje žalovaného a další okolnosti týkající se schopnosti žalovaného úvěr splácet. Z příloh je navíc zřejmé, že žalovaný měl další závazky, kdy jeho dluhy dosahovaly výše přes 2,5 mil. Kč. K úvěrové smlouvě ze dne datum pak žalobkyně nedoložila žádné listiny, prokazující, že úvěruschopnost žalovaného byla jakýmkoli způsobem zkoumána. Z jediné listiny přiložené plyne, že žalovaný dobíjel účet na sazka.cz. Ve světle těchto zjištění lze mít minimálně důvodnou pochybnost o schopnosti žalovaného poskytnuté úvěry splatit. Soud proto uzavřel, že závazkový vztah nelze než hodnotit za neplatný i bez návrhu podle ust. § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s ust. § 588 o.z.

32. Převzal-li žalovaný předmět plnění na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit dle principů vydání bezdůvodného obohacení v § 2991 odst. 2 o.z. Na základě smlouvy ze dne datum žalovaný obdržel na svůj účet částku ve výši částka, ve zbylé části měly být pokryty jiné závazky žalovaného u banky, tyto zbylé finanční prostředky však žalovaný ve smyslu institutu bezdůvodného obohacení neobdržel. Na tento úvěr žalovaný uhradil částka. Na základě smlouvy ze dne datum žalovaný obdržel na svůj účet částku ve výši částka, z této neuhradil ničeho. Žalovaný je tedy povinen vydat žalobkyni částku v souhrnné výši 102 783,30. Žalovaný jiné úhrady netvrdil, ani tedy tuto neprokázal. Součástí plnění stanovil soud také úrok z prodlení dle § 1970 o.z. v zákonné výši dle nař.vl. 351/2023 Sb. od datum do zaplacení, když k úhradě pohledávky byla žalovaná vyzývána dopisem z datum, který mu byl odeslán dne datum, tj. v době odpovídající § 87 odst. 1 z.s.ú. (výrok I). Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou pro tuto absolutní neplatnost a částečnou nedospělost úroku z prodlení zamítl -výrok II.

33. Soud opravil chybu v počtech ve smyslu § 164 o. s. ř., kdy oproti vyhlášení rozsudku dne datum žalobkyni náleží jistina vyšší o částka, a proto vyhotovení tohoto rozhodnutí již tuto správnou částku obsahuje.

34. Lhůtu k plnění soud stanovil zákonnou třídenní dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Ve věci byl úspěšnější žalovaný, jemu však náklady nevznikly, proto je soud nepřiznal nikomu.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.