OSOL 14 C 12/2025-248

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem tituly před jménem jméno FO ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovaným: 1. Jméno žalované, narozený Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupený advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A ⟪LB:lb_004⟫ 2. Jméno advokátky B, narozená Datum narození advokátky B bytem Adresa advokátky B zastoupená advokátkou Jméno advokátky C sídlem Adresa advokátky C ⟪LB:lb_005⟫ 3. Jméno advokátky D, narozená Datum narození advokátky D bytem Adresa advokátky D ⟪LB:lb_006⟫ 4. Jméno advokátky E, narozená Datum narození advokátky E bytem Adresa advokátky E zastoupená opatrovnicí Jméno opatrovnice bytem Adresa opatrovnice zastoupená advokátkou Jméno advokátky F sídlem Adresa advokátky F ⟪LB:lb_007⟫ o podílové spoluvlastnictví

I. Žalobkyně je povinna zaplatit státu – České republice na nákladech řízení částku 0 Kč.

II. Žalovaný 1) je povinen zaplatit státu – České republice na nákladech řízení částku 7 141 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

III. Žalovaná 2) je povinna zaplatit státu – České republice na nákladech řízení částku 9 522 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

IV. Žalovaná 3) je povinna zaplatit státu – České republice na nákladech řízení částku 7 141 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

V. Žalovaná 4) je povinna zaplatit státu – České republice na nákladech řízení částku 2 381 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

VI. Soud vrací žalobkyni část složené zálohy ve výši 22 618 Kč.

Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 11. 2. 2026, č.j. 14 C 12/2025-248 byla výrokem V. uložena povinnost zaplatit na nákladech soudního řízení státu – České republice na účet Okresního soudu v Olomouci žalobkyni odpovídající 1/12 těchto nákladů, žalovanému 1), odpovídající ¼ těchto nákladů, žalované 2) odpovídající 8/24 těchto nákladů, žalované 3) oldpovídající ¼ těchto nákladů, žalované 4) odpovídající 1/12 těchto nákladů, přičemž výše částek, lhůta splatnosti a místo plnění budou stanoveny v samostatném usnesení.

Podle § 139 odst. 2 o. s. ř. byl-li podán znalecký posudek nebo proveden tlumočnický úkon, vzniká právo na náhradu hotových výdajů a na odměnu (znalečné a tlumočné). Zvláštní předpisy stanoví, komu a v jaké výši se znalečné a tlumočné vyplácí.

V dané věci byl podán znalecký posudek č. hodnota-Anonymizováno/Anonymizováno ze dne 23. 1. 2026 tituly před jménem jméno FO, znalcem v oboru ekonomika, ceny a odhady nemovitostí. Znalci bylo přiznáno znalečné ve výši 28 567 Kč, které bylo do výše 1/12 nákladů, tj. v částce 2 382 Kč proplaceno ze žalobkyní složené zálohy a ve zbytku, tedy v částce 26 185 Kč z rozpočtových prostředků soudu. Státu tak vznikly náklady proplacením znalečného v celkové výši 26 185 Kč, které jsou povinni účastníci řízení zaplatit státu, jak jim bylo uloženo výše citovaným rozsudkem. Co se týče nákladů žalobkyně odpovídající 1/12, tak tyto byly zcela uhrazeny ze žalobkyní složené zálohy, tudíž soud rozhodl tak, že žalobkyně uhradí na nákladech řízení 0 Kč. Žalovaný 1) a žalovaná 3) jsou povinni uhradit každý 1/4 nákladů po 7 141 Kč, žalovaná 2) 8/24 nákladů ve výši 9 522 Kč a žalovaná 4) 1/12 nákladů ve výši 2 381 Kč. Soud stanovil splatnost této náhrady, a to v souladu § 160 odst. 1 o. s. ř. v obecné pariční lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Dne 10. 3. 2025 byla na účet soudu složena žalobkyní záloha ve výši 25 000Kč na provedení znaleckého posudku. Vzhledem k tomu, že předmětné řízení bylo pravomocně skončeno a záloha byla vyčerpaná do výše 2 382 Kč, rozhodl soud o vrácení nevyčerpané zálohy ve výši 22 618 Kč žalobkyni.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala vydání rozhodnutí, aby spoluvlastnictví k nemovité věci, pozemek p. č. st. Anonymizováno/Anonymizováno, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba, budova bez čísla popisného nebo evidenčního, jiná stavba, zapsaný na listu vlastnictví č. hodnota v k. ú. adresa, v obci adresa, (dále jen „Nemovitosti“), byly přikázány do výlučného vlastnictví žalobkyně, a to za náhradu určenou rozhodnutím soudu.

2. Žalovaní 1), 3), 4) se ve věci vyjádřili tak, že nemají zájem na přikázání věci do svého vlastnictví, není to v souladu s jejich zájmem, navrhovali přikázání Nemovitostí do výlučného vlastnictví žalobkyně za příslušnou finanční náhradu. U procesního postoj žalované 2) bylo možné dovodit, že je shodný jako u žalovaných 1), 3),4), když tato se na výzvu soudu nevyjádřila s doložkou dle § 101 odst. 4 o. s. ř.

3. Se souhlasem účastníků soud rozhodl podle § 115a) o. s. ř. bez nařízení jednání, když skutková zjištění bylo třeba činit toliko z níže uvedených listinných důkazů. Žalobkyně podáním ze dne datum výslovně souhlasila s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání, žalovaní 1), 2), 3), 4) pak marným uplynutím lhůty k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání s tím, že nevyjádří-li se na výzvu soudu, soud bude mít za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění: ⟪LB:lb_001⟫ - Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že pozemek p. č. st. Anonymizováno/Anonymizováno, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba, budova bez čísla popisného nebo evidenčního, jiná stavba, zapsaný na listu vlastnictví č. hodnota v k. ú. adresa, v obci adresa, je v podílovém spoluvlastnictví následujících osob: právnická osoba podíl 1/12, Jméno žalované podíl 1/4, Jméno advokátky B podíl 8/24, Jméno advokátky D podíl 1/4, Jméno advokátky E podíl 1/12. ⟪LB:lb_002⟫ - Ze znaleckého posudku č. hodnota-Anonymizováno/Anonymizováno, vypracovaného dne datum znalcem tituly před jménem jméno FO, znalcem z oboru Ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí, bylo zjištěno, že celková obvyklá cena Nemovitostí činí 480 000 Kč, že se nejedná o nemovitost rezidenční, tj. s účelem využití pro bydlení, nemovitosti jsou reálně nedělitelné, jsou nedělitelné na bytové jednotky a cena vypořádacích podílů jednotlivých účastníků byla stanovena takto: právnická osoba podíl 1/12 - 40 000 Kč, Jméno žalované podíl 1/4 - 120 000 Kč, Jméno advokátky B podíl 8/24 – 160 000 Kč, Jméno advokátky D podíl 1/4 - 120 000 Kč, Jméno advokátky E podíl 1/12 - 40 000 Kč. ⟪LB:lb_003⟫ - O solventnosti žalobkyně v řízení nebylo pochyb, když je žalobkyně se zabývá koupí podílů nemovitých věcí a provádí poté vypořádávání takovýchto nemovitých věcí, když dostatečnou solventnost žalobkyně lze dovodit z účetní závěrky za roky 2024, která je uvedeny ve sbírce listin v obchodním rejstříku. ⟪LB:lb_004⟫ - Z dalších listinných důkazů, zejména pak listin, soud skutková zjištění nečinil, když shora uvedené listiny vytvořily dostatečný podklad pro rozhodnutí ve věci.

5. Na základě výše uvedených zjištění dospěl soud k tomu závěru o skutkovém stavu věci:

6. Z výpisu z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že pozemek p. č. st. Anonymizováno/Anonymizováno, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba, budova bez čísla popisného nebo evidenčního, jiná stavba, zapsaný na listu vlastnictví č. hodnota v k. ú. adresa, v obci adresa, je v podílovém spoluvlastnictví následujících osob: právnická osoba podíl 1/12, Jméno žalované podíl 1/4, Jméno advokátky B podíl 8/24, Jméno advokátky D podíl 1/4, Jméno advokátky E podíl 1/12. Ze znaleckého posudku č. hodnota-Anonymizováno/Anonymizováno, vypracovaného dne datum znalcem tituly před jménem jméno FO, znalcem z oboru Ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí, bylo zjištěno, že celková obvyklá cena Nemovitostí činí 480 000 Kč, že se nejedná o nemovitost rezidenční, tj. s účelem využití pro bydlení, nemovitosti jsou reálně nedělitelné, jsou nedělitelné na bytové jednotky a cena vypořádacích podílů jednotlivých účastníků byla stanovena takto: právnická osoba podíl 1/12 - 40 000 Kč, Jméno žalované podíl 1/4 - 120 000 Kč, Jméno advokátky B podíl 8/24 – 160 000 Kč, Jméno advokátky D podíl 1/4 - 120 000 Kč, Jméno advokátky E podíl 1/12 - 40 000 Kč. O solventnosti žalobkyně v řízení nebylo pochyb, když je žalobkyně se zabývá koupí podílů nemovitých věcí a provádí poté vypořádávání takovýchto nemovitých věcí, když dostatečnou solventnost žalobkyně lze dovodit z účetní závěrky za roky 2024, která je uvedeny ve sbírce listin v obchodním rejstříku.

7. Podle § 1140 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoliv žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

8. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o tom na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení vlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

9. Podle § 1147 odst. 1, 2 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě, v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

10. Ze zásady „nikdo nemůže být proti své vůli nucen, aby ve spoluvlastnictví setrval“ vyplývá dobrovolnost existence spoluvlastnictví (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 5159/2014). Spoluvlastník může zpravidla kdykoliv po ostatních spoluvlastnicích (dohodou či žalobou) požadovat (i) zrušení spoluvlastnictví, čímž může docílit zániku spoluvlastnictví jako celku, nebo (ii) oddělení ze spoluvlastnictví, čímž může docílit zrušení své účasti ve spoluvlastnictví při současné změně společné věci; ta je zmenšena o oddělenou část. Právo spoluvlastníka domáhat se zrušení spoluvlastnictví může být omezeno ujednáním spoluvlastníků (§ 1154 o. z.), pořízením pro případ smrti (§ 1155 odst. 2 o. z.), rozhodnutím soudu (§ 1155 odst. 1 o. z.) nebo přímo zákonem (§ 1140 odst. 2 o. z.). Podle § 1140 odst. 2 o. z. je na překážku zrušení spoluvlastnictví nevhodnost doby či vznik újmy jen některému ze spoluvlastníků. Mimoto judikatura připustila, že lze zcela výjimečně zamítnout žalobu na zrušení spoluvlastnictví i pro zjevné zneužití práva podle § 8 o. z. (srov. opět rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 5159/2014). Žalovaní, tedy spoluvlastníci, kteří návrh na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví nepodali, v řízení nenamítli, že by byla ve věci dána některá z výše uvedených překážek pro zrušení a vypořádání spoluvlastnictví účastníků. Současně ani nebylo soudem zjištěno, že by návrh žalobkyně představoval zjevné zneužití práva. Soud tedy dospěl k závěru, že spoluvlastnictví účastníků k Nemovitostem lze zrušit a vypořádat.

11. Dále se pak soud zabýval způsobem vypořádání spoluvlastnictví účastníků. S odkazem na: Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je sice řízením sporným, spadá však do kategorie řízení, v nichž z právní úpravy vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky (§ 153 odst. 2 občanského soudního řádu). V této souvislosti používaný termín iudicium duplex vystihuje skutečnost, že každý ze spoluvlastníků může podat žalobu, všichni spoluvlastníci mají postavení žalobce i žalovaného bez ohledu na to, kdo žalobu podal, soud není vázán návrhem, nýbrž zákonnou posloupností vypořádacích důvodů a rozsudek lze vykonat nejen na návrh žalobce proti žalovanému, ale i na návrh žalovaného proti žalobci. Primárním způsobem vypořádání spoluvlastnictví je rozdělení společné věci, sekundárním způsobem je přikázáním společné věci jednomu nebo více spoluvlastníkům za náhradu. Posledním možným způsobem je nařízení prodeje společné věci ve veřejné dražbě (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1618/2015).

12. V projednávané věci žalobkyně navrhla, aby Nemovitosti byly přikázány do výlučného vlastnictví žalobkyně, a to za náhradu dle znaleckého posudku. Žalovaní nenavrhli žádný jiný způsob vypořádání. Jak je nicméně uvedeno výše, soud není návrhy účastníků ohledně způsobu vypořádání vázán. Soud přisvědčuje žalobkyni v tom, že nejvhodnějším způsobem vypořádání spoluvlastnictví účastníků k Nemovitostem je přikázání Nemovitostí žalobkyni, a to za náhrady dle znaleckého posudku. Rozdělení společných Nemovitostí, které je primárním způsobem vypořádání spoluvlastnictví neshledal soud v projednávané věci možným, neboť znaleckým posudkem bylo zjištěno, že Nemovitosti nejsou reálně dělitelné, ani dělitelné na bytové jednotky.

13. Z výše uvedených důvodu soud vyhověl návrhu žalobce na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví účastníků k Nemovitostem, spoluvlastnictví zrušil (výrok I.) a vypořádal takovým způsobem, že Nemovitostí v celkové hodnotě 480 000 Kč (dle znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO) byly přikázány žalobkyni (výrok II.). Ohledně toho, komu Nemovitosti budou přikázány, vycházel soud z tvrzení žalobkyně, které žalovaní nijak nerozporovali. Výrokem III. pak soud zavázal žalobkyni, aby jednotlivým žalovaným zaplatila ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku každému částku vypořádacího podílu, jak vyplynulo ze znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO a jak podíl každého jednotlivého účastníka lze matematicky zjistit násobením jeho podílu s částkou obvyklé ceny Nemovitostí, tj. 480 000 Kč, konkrétně žalovanému 1) částku 120 000 Kč, žalované 2) 160 000 Kč, žalované 3) 120 000 Kč, žalované 4) 40 000 Kč. Lhůtu k plnění soud žalobkyni stanovil v souladu s § 160 odst. 1 části věty za středníkem o. s. ř. v délce 15 dnů s ohledem na výši částek, které má žalobkyně žalovaným uhradit.

14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu se stanoviskem pléna Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23, podle kterého v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, majícím povahu iudicii duplicis, není-li žaloba zamítnuta, zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Je proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody. Z odůvodnění stanoviska lze uvést následující: „Spor“ o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví může být zahájen na základě žaloby kteréhokoli spoluvlastníka, který se cítí být ve spoluvlastnictví nespokojen a nechce v něm setrvat; jako takové je dané řízení nutno vnímat perspektivou základního práva na ochranu vlastnictví zaručeného čl. 11 odst. 1 Listiny. Vlastnické právo zahrnuje i právo přestat být vlastníkem (věc opustit, zcizit); v případě spoluvlastnictví se specificky uplatňuje zásada, že nikdo nemůže být spravedlivě nucen setrvávat ve spoluvlastnictví (srov. usnesení sp. zn. I. ÚS 174/05 ze dne 12. 4. 2006). Pro případ, že se sami spoluvlastníci nedohodnou na oddělení ze spoluvlastnictví či jeho zrušení a vypořádání, má každý z nich právo obrátit se na soud s návrhem na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví (srov. § 1140 a § 1143 o. z.). Rozhodnutí nesetrvávat nadále ve spoluvlastnickém vztahu je svobodným rozhodnutím spoluvlastníka, jehož vlastnické právo je chráněno čl. 11 odst. 1 Listiny, ovšem stejnou měrou jako vlastnické právo kohokoli jiného, tedy i ostatních spoluvlastníků. Z druhé strany proto kromě toho, že nikdo nesmí být nucen ve spoluvlastnictví setrvat, platí rovněž, že nikoho nelze nutit k uzavření mimosoudní dohody (ať už se jí brání z objektivních, či subjektivních důvodů), ačkoliv smírné vyřešení věci, a zvláště ve věcech zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, je více než vítané a vhodné. Soud tedy v souladu s uvedenou judikaturou rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).

15. O nákladech států bylo soudem rozhodnuto v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Výsledek řízení znamená, že nákladová povinnost vůči státu se uloží tomu z účastníků, komu vznikne povinnost k náhradě nákladů řízení druhému účastníkovi. Jestliže povinnost nevznikla žádnému z účastníků s ohledem na výsledek (v projednávané věci s ohledem na povahu) sporu, rozdělí se náklady státu mezi účastníky rovnoměrně [srov. Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Doležílek, J. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání (1. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022 – výklad k § 148 o. s. ř.]. V řízení vznikly státu náklady za zpracování znaleckého posudku. Jelikož usnesení ze dne 29. 1. 2026, č. j. 14 C 12/2025-226, kterým bylo znalci určeno znalečné ve výši 28 567 Kč, v době vyhlášení tohoto rozsudku ještě nenabylo právní moci, uložil soud žalobkyni i žalovaným povinnost uhradit státu – České republice náklady státu v částce odpovídající dle podílu na Nemovitostech každého spoluvlastníka těchto nákladů, s tím, že výše částky, lhůta splatnosti a místo plnění budou specifikovány v samostatném usnesení poté, co usnesení ze dne 29. 1. 2026, č. j. 14 C 12/2025-226 nabude právní moci (výrok V.). U žalobkyně je pak při platební povinnosti žalobkyně zohlednit složenou zálohu za důkaz ve výší 25 000 Kč.

Proti tomuto usnesení mohou účastníci řízení podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci prostřednictvím podepsaného soudu.

Pokud náklady řízení nebudou dobrovolně uhrazeny do 30 dnů po marném uplynutí lhůty jejich splatnosti, předá soud bez zbytečného odkladu pohledávku (podklady k jejímu vymáhání, resp. údaje ve smyslu §162 odst. 2 daňového řádu) místně příslušnému celnímu úřadu.