OSOL 20 C 276/2024-236

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ludmilou Papicovou ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_006⟫ pro 43 336,37 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 43 336,37 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 43 336,37 Kč od 2. 7. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 18 417 Kč k rukám zástupce žalované, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 11. 11. 2024 domáhala zaplacení částky 43 336,37 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná jako věřitel poskytla právnímu předchůdci žalobkyně jméno FO (dále jen „postupitel) jako dlužníkovi na základě úvěrové smlouvy ze dne 15. 5. 2008 úvěr ve výši 20 000 Kč, který se postupitel zavázal vrátit v 18 + 1 měsíčních splátkách po 1 528 Kč, tedy zavázal se vrátit celkovou částku 29 032 Kč. Úroková sazba tak činila 59,95 % ročně. V důsledku prodlení postupitele se splácením dluhu bylo zahájeno rozhodčí řízení, které skončilo vydáním rozhodčího nálezu rozhodce tituly před jménem jméno FO č. j. Anonymizováno ze dne 5. 1. 2011, na základě kterého byla postupiteli uložena povinnost zaplatit žalované nejen částku, která mu byla v rámci úvěru reálně poskytnuta, ale rovněž excesivní úroky a řadu nepřiměřených smluvních pokut, jakož i náklady rozhodčího řízení. Postupitel před zahájením exekučního řízení uhradil žalované částku 16 084 Kč, poté žalovaná zahájila vůči postupiteli na základě exekučního titulu – vydaného Rozhodčího nálezu – exekuční řízení, které bylo vedeno soudním exekutorem tituly před jménem jméno FO, Exekutorský úřad adresa, a to pod sp. zn. spisová značka. Exekuční řízení bylo zastaveno usnesením soudního exekutora č. j. spisová značka ze dne 13. 1. 2023, které nabylo právní moci dne 1. 2. 2023, když rozhodce neměl pravomoc rozhodčí nález vydat, a tento rozhodčí nález tak nikdy nemohl být způsobilým exekučním titulem. V průběhu exekučního řízení soudní exekutor vyplatil žalované jakožto oprávněné částku 67 875,11 Kč, postupitel tedy uhradil žalované před zahájením exekučního řízení a následně v jeho průběhu částku v celkové výši 83 959,11 Kč, ač reálně obdržel od žalované částku 18 472 Kč. Na straně žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši vymožené částky, od které je třeba odečíst částku 18 472 Kč, kterou žalovaná reálně poskytla postupiteli. Společně s vrácením této částky pak vznikl žalované i nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 18 472 Kč, a to za dobu ode dne následujícího po dni, kdy byla původní jistina postupiteli vyplacena, až do dne právní moci usnesení o zastavení exekučního řízení, tedy částku 22 150,74 Kč představující zákonný úrok z prodlení z částky 18 472 Kč (v rozmezí 7,05 % - 14,00 % p. a.) ode dne 16. 5. 2008 do 1. 2. 2023. Celkově je tak žalovaná oprávněna si z vyplaceného plnění ponechat částku 40 622,74 Kč a ve zbývajícím rozsahu se jedná o bezdůvodné obohacení. Promlčecí doba mohla započít až poté, co odpadl důvod plnění, tj. od zastavení exekuce. Vzhledem k datu pravomocného usnesení o jejím zastavení je na vztah bezdůvodného obohacení nutno aplikovat zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „nový občanský zákoník“), pokud by se měla uplatnit předchozí právní úprava, má žalobkyně za to, že je třeba aplikovat promlčecí lhůtu uvedenou v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v rozhodném znění, jelikož se jedná o tzv. absolutní obchod. S ohledem na judikaturu Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) a spotřebitelský charakter věci by měla být případně subsidiárně aplikována objektivní promlčecí doba. Námitka promlčení je navíc v rozporu s dobrými mravy, jelikož žalovaná si musela být vědoma neplatnosti smluv i vad rozhodčího a exekučního řízení, resp. úmyslně vyvolala a udržovala protiprávní stav. Postupitel proto prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení předžalobní výzvou k plnění ze dne 17. 6. 2024, jelikož žalovaná dlužnou částku ve lhůtě k zaplacení poskytnuté žalované v rámci předžalobní výzvy neuhradila, má žalobkyně rovněž nárok na příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 43 336,37 Kč od 2. 7. 2024 do zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 25. 10. 2024 byla pohledávka za žalovanou na vydání shora specifikovaného bezdůvodného obohacení postoupena právním předchůdcem žalobkyně na žalobkyni.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, jelikož předmětnou úvěrovou smlouvu považuje za platnou, protože neobsahuje nepřiměřené podmínky rozporné s dobrými mravy, současně byla uzavřena v době, kdy poskytovatelé úvěrů neměli povinnost prověřovat úvěruschopnost, nadto úvěruschopnost právního předchůdce žalobkyně prověřena byla; s ohledem na uplynutí dlouhé doby od poskytnutí úvěrů do zahájení nynějšího řízení (16 let) již nemá povinnost uchovávat podklady. Úplata sjednaná ve smlouvě byla protiplněním za poskytnutí finančních prostředků, zákonodárce v obchodním zákoníku počítal s možností, že vedle úplaty budou sjednány i úroky. Sjednaný úrok (19 % ročně) nepřesahuje obvyklý úrok v daném místě a čase (dle řad ARAD 13,41 % ročně). I pokud by soud dospěl k závěru o její neplatnosti, poukázala na možnost moderace, popř. na možnost vyhodnotit jako neplatnou pouze část, kterou lze oddělit od zbývajícího obsahu smlouvy. Alternativně poukázala také na promlčení nároku na vydání bezdůvodného obohacení; odkazovanou judikaturu Nejvyššího soudu odmítla jako nepřiléhavou, i po zastavení exekuce oprávněnému a soudnímu exekutorovi náleží přiznané plnění, jelikož neplatnost smlouvy a neoprávněnost přijatého plnění nebyla nikdy konstatována. Rozhodčí nález nebyl způsobilým exekučním titulem vzhledem k netransparentní rozhodčí doložce, zastavením exekuce tudíž nedošlo k tomu, že by byla stanovena na jisto otázka neplatnosti úvěrové smlouvy, tento okamžik proto pro plynutí promlčecí lhůty nemůže být relevantní; nelze vycházet ze závěru, že by povinný o vzniku bezdůvodného obohacení v důsledku zastavení exekučního řízení věděl, jelikož hmotněprávní titul nadále trvá. Dále argumentovala ve prospěch aplikace zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „starý občanský zákoník“), a to s ohledem na dobu uzavření smlouvy a s ohledem na to, že právní předchůdce žalobkyně vystupoval jako spotřebitel. Subjektivní promlčecí doba v délce dvou let běžela od každé platby „přeplácející“ poskytnutou jistinu a úrok z prodlení (byla-li by úvěrová smlouva shledána neplatnou), všechny platby do dne 11. 11. 2022 jsou tedy promlčeny. Právní předchůdce žalobkyně se měl správně domáhat vydání bezdůvodného obohacení paralelně se snahou o zastavení exekučních řízení, jelikož ještě před pravomocným skončením exekučního řízení neplatností úvěrové smlouvy argumentovala.

3. Soud rozhodl ve věci rozsudkem dne 17. 4. 2025, č. j. spisová značka tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalované zaplatit žalobkyni náklady řízení. Proti rozsudku podala žalovaná odvolání. Okresní soud uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovanou dne 15. 5. 2008 úvěrovou smlouvu č. hodnota, přičemž v důsledku neplnění povinností z této smlouvy byl vydán rozhodčí nález rozhodce tituly před jménem jméno FO ze dne 5. 11. 2011 sp. zn. Anonymizováno, a to na základě rozhodčí doložky obsažené v předmětné úvěrové smlouvě, který se stal exekučním titulem ve smyslu § 40 odst. 1 písm. c) exekučního řádu. Na základě tohoto bylo vedeno exekuční řízení pod sp. zn. spisová značka, které bylo zastaveno k návrhu povinného (právní předchůdce žalobkyně) přímo soudním exekutorem podle § 55 odst. 3 exekučního řádu, jelikož oprávněná (žalovaná) se zastavením exekuce vyslovila souhlas. Důvodem pro zastavení exekuce byly okolnosti spadající pod § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, konkrétně netransparentní (a proto neplatná) rozhodčí doložka obsažená v předmětné úvěrové smlouvě. Soud z rozhodnutí soudního exekutora ve smyslu § 135 odst. 2 o. s. ř. vychází, přičemž otázku, která byla vyřešena ve výroku pravomocného rozhodnutí (rozhodnutí soudního exekutora je považováno za rozhodnutí exekučního soudu podle § 28 exekučního řádu) již samostatně neposuzuje (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2013, sp. zn. spisová značka). Soud proto vycházel z toho, že exekuce byla zastavena z důvodu neplatnosti rozhodčí doložky, přičemž i z obsahu rozhodčí doložky v předmětné úvěrové smlouvě vyplývá, že určení osoby konkrétního rozhodce bylo svěřeno třetí osobě (právnická osoba.). Pro účastníky rozhodčího řízení je takto určená osoba rozhodce zcela nepředvídatelná a rozhodčí doložka proto trpí vadou netransparentnosti; soud jí hodnotí jako neplatnou podle § 39 starého občanského zákoníku (k netransparentním rozhodčím doložkám srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2014, sp. zn. 21 Cdo 174/2014, a judikaturu v něm citovanou). Usnesení soudního exekutora tituly před jménem jméno FO ze dne 13. 1. 2023, č. j. spisová značka nabylo v rozsahu výroku o zastavení exekuce právní moci dne 1. 2. 2023. Dne 1. 2. 2023 tak došlo k odpadnutí důvodu, na jehož základě bylo vymoženo plnění. Právním důvodem vymáhání nesplněné povinnosti v exekučním řízení byl výše zmíněný exekuční titul (rozhodčí nález), teprve v důsledku rozhodnutí soudního exekutora o zastavení exekuce byla jednak jednoznačně deklarována neplatnost exekučního titulu, ale současně teprve k tomuto okamžiku pravomocně odpadly právní důvody, na jejichž základě bylo plnění v exekuci vymoženo, od tohoto okamžiku lze vymožené plnění považovat za vymožené plnění na základě právního důvodu, který odpadl. Tento okamžik je počátkem běhu objektivní promlčecí doby k uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení (srov. rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. 31 Cdo 3309/2011). Okresní soud pak dospěl k závěru, že žalované nesvědčí žádný hmotněprávní titul pro ponechání si plnění, pokud by byl hmotněprávní titul platný, nedošlo by na straně žalované k bezdůvodnému obohacení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2176/2013). V tomto případě však tomu takto není, když soud dospěl k jednoznačnému závěru, že předmětná úvěrová smlouva je neplatná pro rozpor s dobrými mravy, neboť má tzv. formulářový charakter (smluvní ujednání jsou podnikatelem předchystána a spotřebitel má pouze možnost smlouvu přijmout, nebo nepřijmout). Sjednaná úplata za poskytnutí úvěru má podle soudu fakticky povahu skrytého úroku, jelikož její funkce je totožná (stejně jako sjednaný úrok představuje odměnu za poskytnutí peněz, nikoliv odměnu za jejich „rezervaci“). Pokud je přihlédnuto k faktickým parametrům úvěrů (výše půjčené jistiny, doba půjčení, výše splátek a jejich četnost), tak faktická úroková sazba činí cca 55 % ročně, což je více než trojnásobek obvyklého úroku v daném čase a místě (již tato okolnost působí rozpor úvěrových smluv s dobrými mravy, srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Rovněž tak s ohledem na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, je třeba prověření úvěruschopnosti (resp. schopnosti úvěr splatit) považovat za obecný předpoklad mravného jednání podnikatele při poskytování úvěru/půjčky bez ohledu na skutečnost, zda tato povinnost byla stanovena právním předpisem, což žalovaná neučinila. Nárok žalobkyně pak promlčen není, když okresní soud k námitce žalované uzavřel, že úvěrová smlouva obsahující rozhodčí doložku byla uzavřena před účinností nového občanského zákoníku (ten je účinný od 1. 1. 2014), na základě rozhodčí doložky byl, rovněž před účinností nového občanského zákoníku, vydán rozhodčí nález, který byl exekučním titulem v následně vedeném exekučním řízení. K pravomocnému zastavení exekučního řízení došlo až za účinnosti nového občanského zákoníku. Podle ustanovení § 3028 odst. 3 nového občanského zákoníku je třeba na vztah bezdůvodného obohacení aplikovat dosavadní právní předpisy (tj. právní předpisy účinné před 1. 1. 2014), jelikož bezdůvodné obohacení má původ v právním vztahu založeném za předchozí právní úpravy uzavřením úvěrové smlouvy. Soud předmětnou smlouvu vyhodnotil jako smlouvu o úvěru ve smyslu § 497 a násl. obchodního zákoníku, úvěrová smlouva představuje tzv. absolutní obchod ve smyslu § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku, pročež se uplatní § 397 obchodního zákoníku a délka promlčecí lhůty je čtyři roky. Objektivní promlčecí lhůta tak začala běžet od pravomocného zastavení exekuce (dne 1. 2. 2023), ke dni podání žaloby (dne 11. 11. 2024) dosud neuplynula.

4. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání.

5. Usnesením Krajského soudu v adresa – pobočka v Anonymizováno ze dne datum, č. j. spisová značka byl rozsudek okresního soudu k odvolání žalované zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Krajský soud uzavřel, že je nepochybné, že v důsledku nezpůsobilého exekučního titulu a zastavení exekuce, na základě nichž bylo předmětné plnění vymoženo, došlo k odpadnutí procesního důvodu, pro který si oprávněná mohla vymožené plnění ponechat. Otázkou však dle krajského soudu zůstalo, zda existuje platný hmotněprávní důvod – titul pro ponechání si takového plnění, případně jeho části. Okresní soud řádně neposoudil otázku platnosti úvěrových smluv z důvodu tvrzeného rozporu ujednaného úroku s dobrými mravy, kdy neměl dostatečný podklad pro svůj právní závěr, že dané úvěrové smlouvy jsou neplatné. Okresní soud neměl žádný podklad pro své konstatování, že obvyklá úroková sazba v době uzavření úvěrových smluv činila cca 13,4 % ročně, toto jeho skutkové zjištění není čímkoli podložené, přičemž v tomto směru není přiléhavé vzít případně za svá obdobná skutková tvrzení účastníků, kdy se jedná o objektivní skutečnost, kterou je třeba verifikovat u bankovních institucí úvěry poskytující. Rovněž tak výpočet faktického úroku v celkové výši cca 55 % ročně ze strany okresního soudu je zcela nepřezkoumatelný, kdy tento nebyl ničím podložen. Správně vypočtený úrok pak bylo nutno porovnat s obvyklým úrokem bank u úvěrů s obdobnými parametry. Krajský soud proto ve snaze objektivizovat výši úroku doplnil dokazování o sdělení bank k tomu, jaká byla požadovaná úroková sazba za spotřebitelský bezúčelový úvěr ve výši 20 000 Kč na dobu trvání 18 měsíců poskytnutý v květnu 2008, kdy zprávou právnická osoba. bylo prokázáno, že to bylo 16,8 %, zprávou právnická osoba. bylo prokázáno, že to bylo 21,9 % a zprávou právnická osoba., bylo prokázáno, že to bylo 18,9 %, v průměru tedy 19,2 %.

6. Krajský soud dále uvedl, že se neztotožňuje s názorem žalobkyně ohledně výpočtu úroku pomocí internetových kalkulaček, kdy krajský soud standardně při výpočtu úroku za poskytnutí úvěru postupuje jiným způsobem, přičemž tento postup nebyl doposud rozporován. V případě, že tedy poskytnutá částka na 18 měsíců činila 20 000 Kč, což představuje 100 % a vráceno mělo být celkem včetně všech skrytých poplatků 29 032 Kč, tj. o 9.032 Kč více za 18 měsíců, pak na roční období 12 měsíců připadá částka 6 021Kč, což činí z částky 20 000 Kč 30 %, Úroková sazba tedy činí dle krajského soudu 30 % ročně. Pokud pak úrok v úvěrové smlouvě činil 30 %, pak se nejedná ani dvojnásobek úroku běžně požadovaného bankami za obdobný typ úvěru ve shodném časovém období, a ujednaný úrok tedy nemůže být v rozporu s dobrými mravy. Z tohoto důvodu není ani neplatná úvěrová smlouva.

7. Pokud pak jde o otázku řádného neposouzení úvěruschopnosti předchůdce žalobkyně, povinnost zabývat se řádně úvěruschopností pod sankcí neplatnosti smlouvy zavedl do právního řádu až zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy v tomto směru je argumentace žalované zcela oprávněná. V době uzavírání smlouvy v roce 2008 tedy tato povinnost neexistovala, a i s přihlédnutím k okresním soudem citovanému rozhodnutí Ústavního soudu nelze dle krajského soudu klást na žalovanou takového přehnaně přísné požadavky. To vše i vzhledem k výši částky 20 000 Kč, jež byla předmětem úvěrové smlouvy a nízké výši splátek. Z tohoto důvodu tedy krajský soud úvěrovou smlouvu neplatnou neshledal.

8. S ohledem na shora uvedené krajský soud dospěl k závěru, že předmětná úvěrová smlouva není neplatná pro řádné nepřezkoumání úvěruschopnosti dlužníka ani z důvodu nemravného úroku. Úvěrová smlouva může být případně neplatná pouze zčásti, např. v ujednáních o smluvních pokutách, jak také namítá žalobkyně, a žalovaná tedy jednoznačně má hmotněprávní titul minimálně pro ponechání si částečného plnění, tímto názorem je okresní soud vázán. Tímto se však otvírá prostor pro další procesní postup a dokazování, který přesahuje rámec činnosti odvolacího soudu a vedl by k popření zásady dvouinstančnosti řízení, kdy není najisto postaveno, zda daná úvěrová smlouva je či není neplatná alespoň v části vztahující se k ujednaným smluvním sankcím, čímž je třeba se podrobněji zabývat, případně zda je platná jako celek. Je tak předčasný i závěr okresního soudu o tom, zda nějaké bezdůvodné obohacení na straně žalované vůbec vzniklo či nikoli a v jaké výši. Byla-li na podkladě rozhodčího nálezu vedena exekuce, pak po dobu, kdy probíhala, přetrvával i důvod, pro který vymožené plnění náleželo žalované jako oprávněné - procesní důvod. Tento důvod odpadl až tím, že exekuce byla zastavena, a po vyřešení otázky, zda a v jakém rozsahu povinný - předchůdce žalobkyně (podle hmotného práva) měl i přesto povinnost plnit či nikoliv, lze na vymožené plnění, které povinný neměl podle hmotného práva povinnost žalované plnit, pohlížet jako na bezdůvodné obohacení (tedy plnění, pro jehož přijetí odpadl právní důvod). S ohledem na změnu právního názoru bude nutno žalobkyni v souladu s ust. § 118a o. s. ř. na toto upozornit a vyzvat k doplnění tvrzení a označení důkazů k tomu, čeho se vlastně domáhá (s ohledem na platnost smlouvy, příp. pouze částečnou neplatnost) a jaká částka byla vymožena nad rámec toho, na co žalované vznikl nárok dle platné (zčásti platné) smlouvy. Jednoznačně má žalovaná nárok na poskytnutou a nevrácenou jistinu a zákonný úrok (tyto žalobkyně ani nežaluje) otázkou pak zůstává, co dále zahrnovala vymožená částka a zda na ni vznikl či nevznikl žalované nárok (zda to byly smluvní pokuty-z jakých částek, za jaké období, v jaké výši, náklady rozhodčího řízení, náklady exekuce). Bude tedy třeba nároky žalobkyně s ohledem na změnu právního názoru, kterou do věci vnesl krajský soud (nepůjde o nároky požadované z titulu absolutně neplatné smlouvy), řádně kvantifikovat, rozklíčovat jednotlivé požadované položky a opětovně posoudit otázku jejich promlčení. V tomto směru bude na okresním soudu, aby opětovně vyhodnotil v řízení již provedené důkazy, jsa vázán dle § 226 odst. 1 o. s. ř. právním názorem odvolacího soudu, eventuelně provedl důkazy další, jejichž potřeba provedení vyjde v řízení najevo. V dalším řízení bude na okresním soudu, aby se znovu a řádně zabýval otázkou částečné ne/platnosti úvěrové smlouvy z hlediska dalších námitek žalobkyně, vyjma z důvodu neposouzení úvěruschopnosti a nemravného úroku, a po vyhodnocení této otázky pak věc dále po doplnění tvrzení ze strany žalobkyně a provedeném dokazování právně posoudil ve smyslu toho, jaké nároky žalobkyni z případně částečně neplatné či zcela platné úvěrové smlouvy plynou v návaznosti na zastavenou exekuci, jak popsáno v bodě 26. odůvodnění, resp. jaké vymožené plnění v exekuci a z jakého důvodu žalované nenáleží, tyto nechal žalobkyni řádně vyčíslit a doložit, a následně se vypořádal s námitkou promlčení žalované.

9. Soud při vázanosti právním názorem odvolacího soudu učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění:

10. Ze shodných skutkových tvrzení účastníků, že právní předchůdce žalobkyně žalované před zahájením exekučních řízení uhradil částku 16 084 Kč a v průběhu exekučního řízení pak částku 67 875,11 Kč.

11. Ze sdělení bank, že požadovaná úroková sazba za spotřebitelský bezúčelový úvěr ve výši 20 000 Kč na dobu trvání 18 měsíců poskytnutý v květnu 2008 byla u právnická osoba. 16,8 %, u právnická osoba. 21,9 % a u právnická osoba. 18,9 %, v průměru tedy 19,2 %.

12. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 15. 5. 2008, že právní předchůdce žalobkyně jméno FO (zde dále jen „dlužník“) a žalovaná uzavřeli dne 15. 5. 2008 smlouvu o úvěru, na základě které se žalovaná zavázala poskytnout dlužníkovi úvěr ve výši 20 000 Kč a dlužník se zavázal zaplatit žalované za poskytnutý úvěr poplatek ve výši 1 528 Kč, úrok ve výši 19 % ročně a smluvní odměnu roční ve výši 6 %, resp. splatit úvěr v 18měsíčních splátkách ve výši 1 528 Kč. Strany se dále ve smlouvě dohodly, že poplatek za poskytnutý úvěru bude započten věřitelem oproti vyplacené jistině a dlužníkovi tak bude vyplacena jistina ponížená o tento poplatek. Součástí úvěrové smlouvy byl splátkový kalendář obsahující rozpis 18 splátek úvěru po 1 528 Kč. Součástí úvěrové smlouvy byly rovněž všeobecné obchodní podmínky, kdy bylo ujednáno, že úvěr je splatný spolu se smluvní odměnou a úrokem v pravidelných měsíčních splátkách, za poskytnutí úvěru se dlužník zavazuje zaplatit smluvní odměnu a úrok za každý rok, na který byla smlouva uzavřena. V čl. XIII. podmínek si účastníci smlouvy sjednali pro případ prodlení dlužníka smluvní pokutu ve výši 3 % z úvěru za každý započatý kalendářní měsíc prodlení až do zaplacení úvěru včetně odměny a úroku, paušální náhradu nákladů vynaložených věřitelem v souvislosti s vymáháním dlužné částky ve výši 20 % z úvěru, nejméně 2 000 Kč, přičemž náhrada nezahrnuje náklady rozhodčího ani soudního řízení, a poplatky za upomínky ve výši 40 Kč za jednu upomínku. V bodě 17.2 je obsaženo ujednání o tom, že veškeré majetkové spory budou rozhodovány v rozhodčím řízení s vyloučením pravomoci obecných soudů, strany se dohodly, že spor bude rozhodovat rozhodce, zásadně jmenovaný právnická osoba., IČO: IČO. (úvěrová smlouva – součást rozhodčího spisu sp. zn. spisová značka).

13. Z rozhodčího nálezu tituly před jménem jméno FO ze dne 5. 1. 2011, sp. zn. 9387/2010, že rozhodce tituly před jménem jméno FO uložil tímto rozhodčím nálezem vydaným na základě návrhu žalované dlužníkovi povinnost zaplatit žalované částku 12 948 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od 19. 8. 2008 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 600 Kč za každý započatý měsíc prodlení od srpna 2008 až do úplného zaplacení jistiny ve výši 12 948 Kč, poplatek ve výši 40 Kč, dále částku 4 000 Kč a náklady rozhodčího řízení ve výši 19 230 Kč.

14. Z usnesení soudního exekutora tituly před jménem jméno FO ze dne 13. 1. 2023, č. j. spisová značka, že byla tímto usnesením byla zastavena exekuce nařízená usnesením Okresního soudu v Anonymizováno ze dne datum, č. j. spisová značka. Z odůvodnění rozhodnutí se podává, že exekuční řízení bylo zastaveno podle ust. § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., pro nepřípustnost, a to z důvodu nezpůsobilého exekučního titulu – rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem, který byl určen netransparentním způsobem ze seznamu rozhodčí společnosti. Rozhodnutí nabylo právní moci v rozsahu výroku o zastavení dne 1. 2. 2023

15. Ze sdělení soudního exekutora, že v průběhu exekučního řízení bylo žalované zaplaceno 67 875,11 Kč.

16. Ze smlouvy o postoupení pohledávky, z oznámení o postoupení pohledávky a z podacího lístku, že smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 25. 10. 2024 byla pohledávka dlužníka za žalovanou ve výši 43 336,37 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalované v důsledku vyplacení plnění vymoženého před a v průběhu exekučního řízení žalovanou jako oprávněnou vůči dlužníkovi postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 29. 10. 2024.

17. Z předžalobní výzvy ze dne 17. 6. 2024 a z reakce žalované ze dne 2. 10. 2024, že dopisem ze dne 17. 6. 2024 vyzval právní předchůdce žalobkyně žalovanou k zaplacení částky 43 336,37 Kč nejpozději do 1. 7. 2024 jakožto bezdůvodného obohacení žalované vzniklého protiprávně vedenou exekucí s tím, že se jedná o předžalobní výzvu ve smyslu ust. § 142a o. s. ř. Žalovaná na předžalobní výzvu reagovala dopisem ze dne 2. 10. 2024, kde uvádí, že žalovaná obdržela v exekuci výtěžek v celkové výši 67 875,11 Kč, který byl již použit na úhradu závazků dlužníka vyplývajících z předmětné smlouvy o úvěru, která byla uzavřena platně a samotné zastavení exekuce nezpůsobuje zánik závazku ze smlouvy vyplývajícího.

18. Z odborného vyjádření Katedry matematické analýzy a aplikací matematiky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci doručené soudu dne 20. 2. 2026, že úroková sazba činila v případě úvěru následujícího parametru: půjčeno 20 000 Kč, vráceno 29 032 Kč, prostřednictvím 19 měsíčních splátek ve výši 1 528 Kč 48,48 % ročně.

19. Z ostatních provedených důkazů soud žádná relevantní skutková zjištění neučinil.

20. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovému stavu:

21. Právní předchůdce žalobkyně jméno FO a žalovaná uzavřeli dne 15. 5. 2008 smlouvu o úvěru, na základě které žalovaná poskytla dlužníkovi úvěr ve výši 20 000 Kč, resp. po odečtení poplatku za uzavření smlouvy ve výši 1 528 Kč byl poskytnut úvěr fakticky ve výši 18 472 Kč, a dlužník se zavázal zaplatit žalované za poskytnutý úvěr poplatek ve výši 1 528 Kč, úrok ve výši 19 % ročně a smluvní odměnu roční ve výši 6 %, resp. splatit úvěr v 18ti měsíčních splátkách ve výši 1 528 Kč. Strany se dále ve smlouvě dohodly, že poplatek za poskytnutí úvěru bude započten věřitelem oproti vyplacené jistině a dlužníkovi tak bude vyplacena jistina ponížená o tento poplatek. Součástí úvěrové smlouvy byl splátkový kalendář obsahující rozpis 18 splátek úvěru po 1 528 Kč. Úroková sazba tak činila dle propočtu Katedry matematické analýzy a aplikací matematiky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci 48,48 % ročně. Požadovaná úroková sazba za spotřebitelský bezúčelový úvěr ve výši 20 000 Kč na dobu trvání 18 měsíců poskytnutý v květnu 2008 byla u právnická osoba. 16,8 %, u právnická osoba. 21,9 % a u právnická osoba. 18,9 %, v průměru tedy 19,2 %. Součástí úvěrové smlouvy byly rovněž všeobecné obchodní podmínky, kdy bylo ujednáno, že úvěr je splatný spolu se smluvní odměnou a úrokem v pravidelných měsíčních splátkách, za poskytnutí úvěru se dlužník zavazuje zaplatit smluvní odměnu a úrok za každý rok, na který byla smlouva uzavřena. V čl. XIII. podmínek si účastníci smlouvy sjednali pro případ prodlení dlužníka smluvní pokutu ve výši 3 % z úvěru za každý započatý kalendářní měsíc prodlení až do zaplacení úvěru včetně odměny a úroku, paušální náhradu nákladů vynaložených věřitelem v souvislosti s vymáháním dlužné částky ve výši 20 % z úvěru, nejméně 2 000 Kč, přičemž náhrada nezahrnuje náklady rozhodčího ani soudního řízení, a poplatky za upomínky ve výši 40 Kč za jednu upomínku. V bodě 17.2 je obsaženo ujednání o tom, že veškeré majetkové spory budou rozhodovány v rozhodčím řízení s vyloučením pravomoci obecných soudů, strany se dohodly, že spor bude rozhodovat rozhodce, zásadně jmenovaný právnická osoba., IČO: IČO. (úvěrová smlouva – součást rozhodčího spisu sp. zn. spisová značka). Výše obvyklého úroku v době uzavření úvěrové smlouvy byla v průměru 19,2 %. Právní předchůdce žalobkyně žalované před zahájením exekučních řízení uhradil částku 16 084 Kč a v průběhu exekučního řízení pak částku 67 875,11 Kč. Rozhodce tituly před jménem jméno FO uložil rozhodčím nálezem sp. zn. 9387/2010 ze dne 5. 1. 2011 dlužníkovi povinnost zaplatit žalované částku 12 948 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od 19. 8. 2008 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 600 Kč za každý započatý měsíc prodlení od srpna 2008 až do úplného zaplacení jistiny ve výši 12 948 Kč, poplatek ve výši 40 Kč, dále částku 4 000 Kč a náklady rozhodčího řízení ve výši 19 230 Kč. K vymožení dlužné částky byla zahájena exekuce, která skončila usnesením soudního exekutora tituly před jménem jméno FO ze dne datum, č. j. spisová značka zastavením podle ust. § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., pro nepřípustnost, a to z důvodu nezpůsobilého exekučního titulu – rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem, který byl určen netransparentním způsobem ze seznamu rozhodčí společnosti. Rozhodnutí nabylo právní moci v rozsahu výroku o zastavení dne 1. 2. 2023. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 25. 10. 2024 byla pohledávka dlužníka za žalovanou ve výši 43 336,37 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalované v důsledku vyplacení plnění vymoženého před a v průběhu exekučního řízení žalovanou jako oprávněnou vůči dlužníkovi postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 29. 10. 2024. Dopisem ze dne 17. 6. 2024 vyzval právní předchůdce žalobkyně žalovanou k zaplacení částky 43 336,37 Kč ve lhůtě do 1. 7. 2024 jakožto bezdůvodného obohacení žalované vzniklého protiprávně vedenou exekucí s tím, že se jedná o předžalobní výzvu ve smyslu ust. § 142a o. s. ř. Žalovaná na předžalobní výzvu reagovala dopisem ze dne 2. 10. 2024, kde uvádí, že žalovaná obdržela v exekuci výtěžek v celkové výši 67 875,11 Kč, který byl již použit na úhradu závazků dlužníka vyplývajících z předmětné smlouvy o úvěru, která byla uzavřena platně a samotné zastavení exekuce nezpůsobuje zánik závazku ze smlouvy vyplývajícího.

22. Podle ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

23. Podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

24. Podle ustanovení § 52 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník je spotřebitelem fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

25. Podle ustanovení § 451 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník je bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

26. Podle § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

27. Podle ustanovení § 524 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Soud po doplněném dokazování dospěl k závěru, že podaná žaloba není důvodná. Předně je třeba uvést, že právní předchůdce žalobkyně platně postoupil smlouvou o postoupení pohledávky předmět řízení na žalobkyni. Okresní soud danou věc posuzoval při vědomí vázanosti právním názorem krajského soudu dle ust. § 226 odst. 1 o. s. ř. o tom, že předmětná úvěrová smlouva není neplatná pro řádné nepřezkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Soud dále při novém projednání věci vycházel rovněž ze závazného právního názoru odvolacího soudu ve smyslu § 226 odst. 1 o. s. ř., podle něhož úvěrová smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně jméno FO a žalovanou dne 15. 5. 2008 není neplatná ani z důvodu tvrzeného rozporu sjednaného úročení s dobrými mravy. Po doplnění dokazování soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 15. 5. 2008 smlouvu o úvěru na částku 20 000 Kč, přičemž po započtení poplatku za uzavření smlouvy ve výši 1 528 Kč oproti vyplacené jistině byla dlužníkovi fakticky poskytnuta částka 18 472 Kč. Dlužník se zavázal zaplatit poplatek ve výši 1 528 Kč, úrok ve výši 19 % ročně a roční smluvní odměnu ve výši 6 %, přičemž úvěr měl být splacen v 18měsíčních splátkách po 1 528 Kč. Součástí smlouvy byl splátkový kalendář obsahující rozpis těchto splátek. Z provedeného důkazu propočtem Katedry matematické analýzy a aplikací matematiky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci bylo dále zjištěno, že efektivní úroková sazba u úvěru daných parametrů činila 48,48 % ročně. Současně bylo zjištěno, že u srovnatelných spotřebitelských bezúčelových úvěrů ve výši 20 000 Kč se splatností 18 měsíců činila v květnu 2008 požadovaná úroková sazba u právnická osoba., 16,8 %, u právnická osoba., 21,9 %, a u právnická osoba., 18,9 %, tedy v průměru 19,2 % ročně. Ani tato doplněná skutková zjištění však nezměnila skutkový základ věci natolik, aby se soud prvního stupně mohl od závazného právního názoru odvolacího soudu odchýlit. Doplněné dokazování skutkový stav toliko zpřesnilo a kvantifikovalo celkovou ekonomickou nákladovost úvěru a umožnilo její srovnání s tehdejšími bankovními produkty, neprokázalo však žádné nové okolnosti takové intenzity, které by odůvodňovaly závěr o absolutní neplatnosti smlouvy podle § 39 občanského zákoníku pro rozpor s dobrými mravy. Soud přitom vzal v úvahu, že sjednaná efektivní úroková sazba převyšovala průměrnou úrokovou sazbu tehdy běžně požadovanou bankami přibližně 2,5násobně. Takové navýšení samo o sobě bez dalších mimořádných okolností případu nepostačuje k závěru, že se ujednání o odplatě za poskytnutí úvěru příčí dobrým mravům, zvláště za situace, kdy věřitelem byla nebankovní instituce, u níž je obecně nutno počítat s vyšší cenou úvěru než u bankovních ústavů. Okresní soud proto uzavírá, že ani po doplnění dokazování nebyl zjištěn takový posun ve skutkovém základě věci, jenž by vylučoval aplikaci závazného právního názoru odvolacího soudu. Soud se proto od tohoto právního názoru neodchýlil a uzavřel, že předmětná úvěrová smlouva není neplatná ani z důvodu tvrzeného nemravně sjednaného úroku. Úvěrová smlouva tak může být dle názoru krajského soudu případně neplatná pouze zčásti, např. v ujednáních o smluvních pokutách, jak také namítá žalobkyně, a žalovaná tedy jednoznačně má hmotněprávní titul minimálně pro ponechání si částečného plnění.

28. Krajský soud proto dále uložil okresnímu soudu s ohledem na změnu právního názoru, aby žalobkyni v souladu s ust. § 118a o. s. ř. na toto upozornil a vyzval k doplnění tvrzení a označení důkazů k tomu, čeho se vlastně domáhá (s ohledem na platnost smlouvy, příp. pouze částečnou neplatnost) a jaká částka byla vymožena nad rámec toho, na co žalované vznikl nárok dle platné (zčásti platné) smlouvy. Bylo tedy třeba nároky žalobkyně s ohledem na změnu právního názoru, kterou do věci vnesl krajský soud (nepůjde o nároky požadované z titulu absolutně neplatné smlouvy), řádně kvantifikovat, rozklíčovat jednotlivé požadované položky a opětovně posoudit otázku jejich promlčení. Žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila a zbavila se tak svého práva být soudem ve směru naznačeném krajským soudem poučena dle § 118a o. s. ř. Žalobkyně tak neunesla ve věci své břemeno tvrzení a důkazní, aby bylo zřejmé, čeho se vlastně domáhá a soudu nezbylo, než podanou žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítnout.

29. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaná byla procesně plně úspěšným účastníkem a žalobkyně tak má povinnost nahradit jí účelně vynaložené náklady řízení. Náklady řízení žalované tvoří zaplacený soudní poplatek za odvolání ve výši 2 167 Kč, odměna advokáta dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za pět úkonů právní služby po 2 860 Kč v celkové výši 14 300 Kč, to převzetí a příprava zastoupení, odůvodnění odporu ze dne 18. 12. 2024, účast na jednání dne 10. 4. 2025, podání odvolání ze dne 27. 5. 2025 a účast na jednání odvolacího soudu dne 4. 11. 2025. Náklady řízení dále představuje náhrada hotových výdajů ve výši 1 950 Kč za 2 úkony právní služby po 300 Kč dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2024 (převzetí a příprava zastoupení, odůvodnění odporu ze dne 18. 12. 2024) a tři úkony právní služby po 450 Kč dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2025 (účast na jednání dne 10. 4. 2025, podání odvolání ze dne 27. 5. 2025 a účast na jednání odvolacího soudu dne 4. 11. 2025). Celkem tedy náklady soudního řízení činí částku 18 417 Kč. O místu plnění ve výroku II. tohoto rozsudku soud rozhodoval dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř., lhůtu k plnění soud určil dle § 160 odst. 1 o.s.ř. jako obvyklou pariční v délce tří dnů.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.