OSOV 40 C 73/2021-27

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kovářovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 17 610 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 196 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 196 Kč od 12. 5. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 10 170 Kč spolu s úrokem ve výši 19,9 % ročně z částky 10 366 Kč od 22. 7. 2020 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 366 Kč od 22. 7. 2020 do 11. 5. 2021 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 170 Kč od 12. 5. 2021 do zaplacení, částky 3 295 Kč, částky 300 Kč, částky 2994 Kč a částky 655 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 8. 9. 2020 ve znění doplnění ze dne 28. 5. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 10 366 Kč spolu s příslušenstvím, částky 3 295 Kč, 300 Kč, 2 994 Kč a 655 Kč. Žalobkyně tvrdila, že uzavřela s žalovanou dne 19. 11. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které poskytla žalované peněžité prostředky ve výši 20 000 Kč tak, že částku ve výši 18 000 Kč převedla dne 23. 11. 2018 na účet určený žalovanou a částku 2 000 Kč převedla na účet zprostředkovatele jako jeho provizi. Žalovaná byla povinna uhradit poskytnuté peněžní prostředky společně s úroky. Celkovou částku úvěru ve výši 32 505 Kč byla žalovaná povinna uhradit ve 33 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 985 Kč splatných vždy do každého 20-tého dne daného měsíce na účet žalobkyně, přičemž první splátka byla splatná dne 20. 12. 2018. Žalovaná úvěr řádně a včas nesplácela. Z důvodu prodlení žalované s úhradou jedné splátky nebo jen její části po dobu delší než dva měsíce, odeslala žalobkyně žalované dne 21. 7. 2020 písemné Oznámení o zesplatnění úvěru. Žalobkyně odeslala žalované celkem tři upomínky, a to ze dne 22. 5. 2020, 24. 6. 2020 a Zesplatnění pro smlouvu číslo ze dne 21. 7. 2020, které je zároveň oznámením o zesplatnění úvěru, jehož součástí je i předžalobní výzva. Za každou písemně odeslanou upomínku je žalovaná povinna uhradit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 100 Kč, tedy celkem částku ve výši 300 Kč (tj. 3 x 100 Kč). Upomínky, včetně Oznámení o zesplatnění úvěru, byly žalované odeslány i do Schránky zákazníka v souladu s čl. XI. bod 4. Smlouvy o úvěru, přílohy číslo Úvěrových podmínek (čl. 12, 12.8), která byla zřízena žalované zejména za účelem doručování písemností. Žalovaná je v prodlení s úhradou částky ve výši 13 661 Kč, která se skládá z neuhrazených dlužných splátek ve výši 3 295 Kč a neuhrazené jistiny ve výši 10 366 Kč. Roční zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 41,30 % (dále i jen„ Smluvní úrok“). S ohledem na zesplatnění úvěru vznikla žalované povinnost k úhradě sjednaného smluvního úroku z neuhrazené jistiny 10 366 Kč, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru do okamžiku jeho úplného zaplacení. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně zkoumala řádně úvěruschopnost žalované, kdy žalovaná žalobkyni prokázala, že její příjmy jsou dostačující a úvěr ze Smlouvy o úvěru je schopna řádně splácet.

2. Žalovaná se nevyjádřila.

3. K jednání se žádný z účastníků nedostavil, když zástupce žalobkyně svou neúčast u jednání písemně omluvil. S ohledem na nepřítomnost účastníků a jejich zástupců soud ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) a rozhodoval pouze na základě obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Z provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

Žalobkyně je obchodní společností zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v obec, oddíl C, vložka číslo, jejímž předmětem činnosti je mj. poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (zjištěno z Výpisu z OR žalobkyně). Z výpisu ze seznamu subjektů finančního trhu soud zjistil, že žalobkyně od datum má povolení ČNB k činnosti podle zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení, poskytování vázáného spotřebitelského úvěru a poskytování spotřebitelského úvěru na bydlení.

Dne 19. 11. 2018 11:03 vložila jméno příjmení do systému žalobkyně soubory ve formátu pdf. nazvané formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, obchodní podmínky, předpis úhrad a smlouva. Do systému pak již další události (penále a upomínky) byly vkládány automaticky (zjištěno ze Klientské složky číslo). Téhož dne uzavřela žalobkyně s žalovanou Smlouvu o úvěru, jíž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala splatit úvěr v 33 měsíčních splátkách ve výši 985 Kč, počínaje od 20. 12. 2018. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 41,3 % ročně. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr převodem na účet, jehož číslo bylo uvedeno ve smlouvě. Vedle osobních údajů žalované, bylo ve smlouvě uvedeno, že čistý měsíční příjem žalované činí 11 400 Kč, příjem domácnosti 60 000 Kč, žalovaná je vdaná, bydlí u syna, její výdaje na bydlení činí 2 500 Kč a splátky dalších úvěrů 3 000 Kč. Žalobkyně byla při uzavírání smlouvy zastoupena zprostředkovatelkou jméno příjmení (zjištěno ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo včetně Přílohy 1, 2 a 3).

Dne 19. 11. 2018 žalovaná vyplnila Čestné prohlášení spotřebitele (závazky a výdaje), v němž uvedla, že její měsíční příjem je 11 400 Kč a měsíčně vynakládá na bydlení 2 500 Kč, na jiné výdaje 2 500 Kč a ostatní závazky 3 000 Kč. V seznamu závazků nebyly uvedeny žádné závazky a dluhy.

Z Posouzení smlouvy o zprostředkovatelském úvěru číslo zjištěno, že tato listina byla vyhotovena po uzavření smlouvy dne 23. 11. 2018. Byly ověřeny údaje žalované v insolvenčním rejstříku, platové výměry žalované a běžný účet. Byly započteny příjmy žalované ve výši 11 400 Kč a výdaje v celkové výši 5 500 Kč. Dále žalobkyně započetla na výdaje žalované normativní náklady na bydlení dle místa bydliště žalované, životní minimum a stanovila nezabavitelnou částku zákazníka 8 031 Kč. Tvrzená výše příjmů byla prokázána předloženými výplatními lístky (zjištěno z Výplatních lístků za září 2018 a říjen 2018).

Ke dni 23. 11. 2018 žalovaná neměla žádný záznam v centrální evidenci exekucí (zjištěno z Výpisu z centrální evidence exekucí) a ani v insolvenčním rejstříku (zjištěno z Výpisu z insolvenčního rejstříku).

Dne 23. 11. 2018 převedla žalobkyně na účet žalované uvedený ve smlouvě o úvěru částku 18 000 Kč (zjištěno z Potvrzení o provedení transakce na částku 18 000 Kč) a částku 2 000 Kč na účet zprostředkovatelky úvěru jméno příjmení (zjištěno z Potvrzení o provedení transakce na částku 2 000 Kč). Z Bonity smlouvy soud zjistil, že žalovaná uhradila žalobkyni celkem 17 804 Kč.

Dopisem ze dne 21. 7. 2020 žalobkyně oznámila žalované, že z důvodu porušení smlouvy jí vyzývá k úhradě dlužné částky ve výši 13 661 Kč, smluvní pokuty ve výši 5 988 Kč a upomínacích nákladů ve výši 300 Kč do 10 dnů od odeslání tohoto Oznámení. Oznámení bylo odesláno žalované na adresu uvedenou ve smlouvě o úvěru ulice a číslo, PSČ obec téhož dne (zjištěno ze Zesplatnění ze dne 21. 7. 2020 včetně podacího lístku). Pro úplnost soud dodává, že se jedná o neexistující adresu, kdy PSČ neodpovídá uvedenému městu.

Z dalších žalobkyní předložených listin soud nečinil žádná skutková zjištění, neboť tato by byla nadbytečná. Konkrétně se jednalo o Výpis z centrální evidence exekucí jméno příjmení, Výpis z insolvenčního rejstříku jméno příjmení, Přehled vlastnických jiných práv pro jméno příjmení, Informace o stavbě č. ev. číslo a Informace o řízení V číslo 2018, které se vztahovaly k manželovi žalované, a dále o tyto listiny: Tabulka umoření, Upomínka 22. 5. 2020, Upomínka 24. 6. 2020, Čestné prohlášení jméno jméno ze dne 22. 5. 2020, Seznam odeslaných upomínek z 22. 5. 2020, Čestné prohlášení jméno jméno ze dne 24. 6. 2020, Seznam odeslaných upomínek ze dne 24. 6. 2020, Životní a existenční minimum 2018, Výše normativních nákladů na bydlení 2018, Tabulka výdajů na konečnou spotřebu domácnosti a Statistika rodinných účtů.

5. Po právní stránce soud hodnotil uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavřenou žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na uzavřenou smlouvu nejen ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ ZoSÚ“).

6. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

7. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008 /48/“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978). V tomto směru lze odkázat i na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018.

10. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

11. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008 /48/ dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

12. Soud nevzal za prokázáno, že žalobkyně při uzavření smlouvy posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet, neboť žalobkyně vůbec nezkoumala výdajovou stránku žalované, když se v této oblasti omezila na uvedení ničím nepodložených částek. Žalované byl žalobkyní poskytnut úvěr za situace, kdy žalobkyně zkoumala pouze příjmovou stránku žalované. Samotné zjištění výše příjmu (u žalované cca 11 400 Kč) nemusí být dostačující při zohlednění faktických výdajů. Skutečnost, že žalobkyně použila jako výdaj klienta státem publikované údaje o životním minimu a normativních nákladech na bydlení, jí nezbavuje povinnosti řádně zkoumat skutečnou výdajovou stránku. Zákonem stanovená výše životního minima je pouze minimální společensky uznaná hranice peněžních příjmů k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb. Tato částka následně slouží jako podklad pro výpočet případných dalších nároků. Rozhodně se nejedná o částku, za kterou průměrný člověk dlouhodobě žije a z níž uspokojí všechny své dlouhodobější potřeby. Tato částka nic nevypovídá o skutečných výdajích žadatele o úvěr. Žalobkyně zjištění a ověření výdajové stránky žalované vůbec neprováděla, když se spolehla pouze na ničím nepodložená tvrzení žalované. Na základě učiněných zjištění nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru číslo pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).

13. Soud byl připraven v souvislosti s provedeným dokazování žalobkyni vyzvat k doplnění důkazních návrhů k prokázání skutkových tvrzení a poučit ji dle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř., ovšem žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání připravila o možnost tohoto poučení. Žádné z ustanovení občanského soudního řádu neukládá soudu povinnost sdělovat ještě před jednáním účastníkům, že se určitá jimi tvrzená skutečnost z navržených důkazů neprokazuje. Soud totiž činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o.s.ř.

14. Provedenými důkazy vzal soud za prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši 18 000 Kč a žalovaná uhradila žalobkyni částku 17 804 Kč. První výzva k plnění, která byla doručena žalované, byla až žaloba.

15. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalobkyně poskytla žalované bez prokázaného právního důvodu částku 18 000 Kč. Žalovaná se přijetím této částky bezdůvodně obohatila ve smyslu ust. § 2991 o. z., a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je povinna toto obohacení vrátit. Žalovaná uhradila žalobkyni částku 17 804 Kč a zbytek neuhradila, a to ani po doručení výzvy k plnění. Soud proto žalobě vyhověl ohledně částky 196 Kč (nevrácené peněžní prostředky). V tomto ohledu nebyl soud vázán tím, jak žalobkyně provedla zápočet žalovanou hrazených splátek nejen na částečnou úhradu jistiny, ale i na úhradu jiných nároků stanovených smlouvu, neboť tato ujednání považuje soud za absolutně neplatná, tyto nároky žalobkyni ani nevznikly, a proto na jejich úhradu nemohla použít žalovanou zaplacené částky. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. také právo na úroky z prodlení za dobu od 12. 5. 2021, což je první prokázaný den prodlení žalované. Splatnost nebyla dle názoru soudu sjednána a žalovaná byla podle § 1958 odst. 2 o. z. povinna poprvé plnit až poté, kdy k tomu byla žalobkyní vyzvána. První výzva k plnění, která byla prokazatelně doručena žalované, byla až dne 10. 5. 2021 žaloba. Ohledně zbývajících dílčích nároků, a to částky 10 170 Kč spolu s úrokem ve výši 19,9 % ročně z částky 10 366 Kč od 22. 7. 2020 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 366 Kč od 22. 7. 2020 do 11. 5. 2021 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 170 Kč od 12. 5. 2021 do zaplacení, částky 3 295 Kč, částky 300 Kč, částky 2994 Kč a částky 655 Kč soud žalobu zamítnul.

16. Výrokem III. pak soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnější žalované podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

17. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.