OSOV 40 C 251/2021-47

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kovářovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou titul jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ o zaplacení 25 505,65 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 465 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 6. 10. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se, co do částky 13 040,65 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 577,19 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 211,76 Kč, úrokem ve výši 29 % ročně z částky 8 686,29 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 052,75 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 484,74 Kč, úrokem ve výši 29 % ročně z částky 5 797,95 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 484,24 Kč od 21. 1. 2020 do 5. 10. 2021 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 019,24 Kč od 6. 10. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení na účet České republiky - Okresního soudu v Ostravě částku ve výši 5 417 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 26. 5. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 14 929,20 Kč spolu s příslušenstvím a částky 10 576,46 Kč spolu s příslušenstvím.

2. K odůvodnění prvního nároku žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, uzavřela dne 24. 8. 2017 s žalovanou Smlouvu o zápůjčce číslo na základě které poskytla žalované v den uzavření smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky smlouvy o půjčce obsažené na zadní straně smlouvy. Poskytovatel zápůjčky posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalované zápůjčku splácet. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit částku ve výši 8 075 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 610 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování a doručení ve výši 2 678 Kč a částky za administrativní činnost ve výši 3 787 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 285 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena dne 18. 10. 2018. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Poslední splátku uhradila dne 23. 10. 2017. Ke dni 19. 2. 2018 provedl právní předchůdce žalobkyně vyčíslení dlužné částky, která činila na dlužné jistině 8 686,29 Kč a na dlužném poplatku 6 242,91 Kč. Pohledávka z výše uvedené smlouvy se všemi právy s ní spojenými byla postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. Do postoupení pohledávky žalovaná uhradila částku v celkové výši 785 Kč. Příslušenstvím pohledávky je smluvní úrok ve výši 29 % ročně a úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny pohledávky. Žalobkyně úroky do dne postoupení pohledávky kapitalizovala, přičemž kapitalizovaný úrok činí 3 211,76 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení činí 1 577,19 Kč.

3. K odůvodnění druhého nároku žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, uzavřela dne 12. 6. 2017 s žalovanou Smlouvu o zápůjčce číslo na základě které poskytla žalované v den uzavření smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky smlouvy o půjčce obsažené na zadní straně smlouvy. Poskytovatel zápůjčky posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalované zápůjčku splácet. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit částku ve výši 7 233 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 431 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování a doručení ve výši 2 276 Kč a částky za administrativní činnost ve výši 3 526 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 254 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena dne 6. 8. 2018. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Poslední splátku uhradila dne 23. 10. 2017. Ke dni 19. 2. 2018 provedl právní předchůdce žalobkyně vyčíslení dlužné částky, která činila na dlužné jistině 5 797,95 Kč a na dlužném poplatku 4 778,50 Kč. Pohledávka z výše uvedené smlouvy se všemi právy s ní spojenými byla postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. Do postoupení pohledávky žalovaná uhradila částku v celkové výši 3 750 Kč. Příslušenstvím pohledávky je smluvní úrok ve výši 29 % ročně a úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny pohledávky. Žalobkyně úroky do dne postoupení pohledávky kapitalizovala, přičemž kapitalizovaný úrok činí 2 484,74 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení činí 1 052,75 Kč.

4. Před podáním žaloby byla právním zástupcem žalobkyně žalované zaslána předžalobní výzva. Žalovaná dlužnou částku doposud neuhradila.

5. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že před uzavření obou smluv o zápůjčce nebyla řádně zkoumána její úvěruschopnost a čerpání dvou půjček v nízkých nominálních hodnotách v krátkém časovém období po sobě svědčilo o její naprosto zoufalé ekonomické situaci. Dále žalovaná namítala, že jednání žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, jehož výsledkem bylo uzavření obou smluv o zápůjčce, lze označit jako jednání zjevně se příčící dobrým mravům a obcházející zákon, když zápůjčky byly poskytnuty s vidinou zisku nikoli z řádného splacení zápůjček s úroky, ale především z tzv. odměny za zpracování a doručení a dále tzv. částky za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti), což jsou položky, s nimiž zákon nepočítá a které mají jednoznačně za úkol navýšit částku, kterou dlužník při půjčce vrátí, tedy nahradit smluvní úrok. Sjednání poplatků je proto ujednáním neplatným. Žalovaná proto navrhla, aby soud vypořádal dlužnou částku podle zásad o bezdůvodném obohacení. S ohledem na svou nepříznivou finanční situaci pak navrhla splácení dlužné částky ve splátkách ve výši stokorun..

6. Žalobkyně v replice uvedla, že její právní předchůdce dospěl po vyhodnocení informací získaných od žalované k závěru, že její schopnosti splácet zápůjčku jsou dostatečné. Vzhledem k tomu, že předmětné pohledávky byly žalobkyni postoupeny, nemá žalobkyně zákaznickou kartu ani další podklady o úvěruschopnosti žalované k dispozici. Předmětná smlouva byla uzavřena až po 1. 12. 2016 za účinnosti zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy spotřebitel může uplatit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. V dané věci tato lhůta již uplynula a žalovaná již nemůže neplatnost smlouvy namítat. Požadovaná výše úroků a nákladů není v rozporu s dobrými mravy. Poplatek za administrativní činnost a za hotovostní inkaso je pak paušální cenou za plnění služby související s poskytnutím zápůjčky, které budou žalované ze strany věřitele poskytovány minimálně po dobu, na kterou byla smlouva sjednána.

7. U jednání soud provedl důkazy listinami založenými žalobkyní do spisu. Z provedených důkazů soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním. Dne 12. 6. 2017 uzavřela žalovaná se společností právnická osoba Smlouvu o zápůjčce číslo. Žalovaná byla ve smlouvě označena jménem a příjmením, rodným číslem a adresou svého bydliště. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí jistiny v hotovosti a zavázala se uhradit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 7 233 Kč, tj. celkem 15 233 Kč, a to v 60 týdenních splátkách ve výši 254 Kč a poslední splátku ve výši 247 Kč (zjištěno ze Smlouvy o zápůjčce číslo). Žalovaná uhradila částku v celkové výši 3 750 Kč (zjištěno z Tabulky umoření ke smlouvě číslo). Dne 24. 8. 2017 uzavřela žalovaná se společností právnická osoba Smlouvu o zápůjčce číslo. Žalovaná byla ve smlouvě označena jménem a příjmením, rodným číslem a adresou svého bydliště. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí jistiny v hotovosti a zavázala se uhradit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 8 075 Kč, tj. celkem 17 075 Kč, a to v 60 týdenních splátkách ve výši 285 Kč a poslední splátku ve výši 260 Kč (zjištěno ze Smlouvy o zápůjčce číslo). Žalovaná uhradila částku v celkové výši 785 Kč (zjištěno z Tabulky umoření ke smlouvě číslo). Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 včetně příslušné strany 20 Seznamu postoupených pohledávek). Dne 14. 2. 2020 odeslala žalobkyně žalované na adresu jejího bydliště uvedenou ve smlouvě oznámení společnosti právnická osoba o postoupení pohledávky. Doručení zásilky do dispozice žalované nebylo prokázáno, neboť zásilka není v evidenci (zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávek ve spojení s Podacím lístkem ze dne 14. 2. 2020 a Sledováním zásilky). Dne 12. 5. 2020 odeslala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalované na její adresu uvedenou ve smlouvě předžalobní výzvu. Doručení zásilky do dispozice žalované nebylo prokázáno, neboť zásilka není v evidenci (zjištěno z Výzvy k plnění ve spojení s Podacím lístkem ze dne 12. 5. 2020 a Sledováním zásilky). Žalobkyně je obchodní společností zapsanou v Obchodním rejstříku vedeném název soudu, oddíl C, vložka číslo s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona (zjištěno z Výpisu z OR žalobkyně).

8. Podle ust. § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud zato, že předmětné pohledávky původního věřitele společnosti právnická osoba za žalovanou byly všechny platně postoupeny na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby.

9. Po právní stránce soud hodnotil obě uzavřené smlouvy jako smlouvu o zápůjčce uzavřené žalobkyní jako podnikatelkou v rámci její podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na uzavřené smlouvy nejen ustanovení § 2390 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o zápůjčce, ale i zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ ZoSÚ“).

10. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

11. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978). V tomto směru lze odkázat i na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018.

14. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

15. Žalobkyně v řízení neprokázala, že při uzavření smlouvy původní věřitel s odbornou péčí posoudil schopnost žalované úvěr splácet. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

16. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované bez prokázaného právního důvodu částku 8 000 Kč a poté i částku 9 000 Kč. Žalovaná se přijetím těchto částek bezdůvodně obohatila ve smyslu ust. § 2991 o.z. a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o.z. je povinna toto obohacení vrátit. Žalovaná tak neučinila, a to ani po doručení kvalifikované výzvy v podobě žaloby.

17. V tomto případě bylo prokázáno, že žalované byla poskytnuta předchůdcem žalobkyně částka v celkové výši 17 000 Kč. Žalovaná fakticky zaplatila 4 535 Kč. Žalobkyni proto z titulu bezdůvodného obohacení náleží částka 12 465 Kč. V tomto ohledu nebyl soud vázán tím, že žalobkyně použila část z celkových úhrad na úhradu souhrnných poplatků, neboť tato ujednání považuje soud za neplatná, a tudíž tento nárok žalobkyni ani nevznikl, a proto na jeho úhradu nemohla použít žalovanou zaplacené částky. Přestože právní zástupce žalobkyně odeslal žalované oznámení o postoupení pohledávky spolu s výzvou k úhradě, nebylo prokázáno, že tato výzvy byly doručeny do dispozice žalované. První výzva k plnění, která byla prokazatelně doručena do dispozice žalované, byla až dne 4. 10. 2021 předžalobní výzva. Soud proto žalovanou zavázal uhradit žalobkyni podle ust. § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. také úroky z prodlení z dlužné částky, ale až od 6. 10. 2021, což je první prokázaný den prodlení žalované. Splatnost nebyla dle názoru soudu sjednána a žalovaná byla podle ust. § 1958 odst. 2 o.z. povinna poprvé plnit až poté, kdy k tomu byla žalobkyní vyzvána, což v posuzované věci nastalo až doručením předžalobní výzvy.

18. S ohledem na vše výše uvedené soud proto žalobu v celém zbývajícím rozsahu zamítnul, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

19. Usnesením podepsaného soudu ze dne 19. 11. 2021, č.j. 40 C 251/2021-33, které nabylo právní moci dne 12. 1. 2022, byla žalované v souladu s ust. § 30 o.s.ř. ustanovena právním zástupcem advokátka titul jméno příjmení. Podle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V posuzované věci žalobkyně byla ve sporu procesně neúspěšná, rovněž u ní nejsou splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a proto je povinna uhradit státu část nákladů, které vznikly v souvislosti s řízením. Procesní úspěch žalované v řízení činil při zohlednění úspěchu v podstatné části žalobkyní požadovaného příslušenství 74 %. Soudu proto uložil žalobkyni povinnost zaplatit částku 5 417 Kč, tj. náklady, které soudu vznikly v souvislosti s ustanovením právního zástupce žalované a odpovídají rozsahu neúspěchu žalobkyně (výrok III.). Plně úspěšnému žalované by vzniklo právo na náhradu nákladů řízení ve výši 7 320 Kč, sestávající z odměny advokáta za celkem 3 úkony právní služby, a to za převzetí věci dle ust. § 11 odst. 1 písm. b) převzetí věci, píst. d) písemné vyjádření a účast u jednání soudu dle písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění (dále jen vyhlášky) a tří režijních paušálů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky, tj. celkem 900 Kč.

20. Lhůtu k plnění soud stanovil ve splátkách ve výši 500 Kč, a to s ohledem na stávající sociální a finanční situaci žalované. Soud přihlédl k aktivnímu přístupu žalované, která se snažila vzniklou situaci s přihlédnutím ke svým finančním možnostem vyřešit. Žalobkyně s výší splátek souhlasila. Právo žalobkyně na úhradu pohledávky je současně chráněno i uložením plnění pod ztrátou výhody splátek.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.