OSOV 127 C 13/2022-47

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Viktorem Doležílkem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 34 873,68 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 6 268 Kč s 11,75% úrokem z prodlení od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 28 605,68 Kč s 11,75% úrokem z prodlení z částky 9 127,16 Kč od datum do zaplacení a smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 11 968 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 199,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 34 873,68 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení a úroků, jak jsou tyto specifikovány ve výroku I. a II. tohoto rozsudku, z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit společně se sjednanými úroky ve výši 8 504 Kč v 72 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 433 Kč, včetně měsíčního poplatku za doplňkovou službu anonymizováno ve výši 176 Kč. Před uzavřením Smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to jak jeho příjmovou, tak výdajovou stránku. Jelikož žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas (dohromady zaplatil toliko 1 732 Kč) a dostal se do prodlení se splátkou splatnou dne datum, žalobkyně úvěr ke dni datum zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Ke dni sepsání žaloby žalobkyně eviduje pohledávku ve výši 34 873,68 Kč, která sestává z neuhrazené jistiny ve výši 9 730,11 Kč, zbývající části úroků ve výši 7 744,97 Kč, zbývající část doplňkové služby anonymizováno ve výši 11 968 Kč, nákladů na upomínání 800 Kč, smluvní pokuty ve výši 4 865,05 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka, avšak zaplaceno nebylo ničeho.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. K ústnímu jednání dne datum se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast neomluvil. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků.

4. Soud po provedeném dokazování u jednání vzal z listinných důkazů za prokázané následující skutečnosti:

5. Z listiny označené jako Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo opatřené datem ze dne datum, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému v hotovosti finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, a to faktickou výplatou částky 8 000 Kč na účet žalovaného a v částce 2 000 Kč započtením nároku žalobkyně na náklady na vyřizování úvěru. Žalovaný je v listině označen svým jménem a příjmením, rodným číslem a adresou trvalého bydliště. Listina je podepsána pomocí SMS kódu číslo. Žalovaný měl podle textu smlouvy zaplatit žalobkyni kromě samotného úvěru také úroky ve výši 8 504 Kč, při úrokové sazbě 23 % p. a. a anonymizováno 38,64 % Tyto částky měly být podle textu smlouvy splatné v 72 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 257 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci. V příloze číslo označené jako„ Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele“ žalovaný uvedl, že je svobodný, vyživuje 1 osobu a neuvedl své nejvyšší dosažené vzdělání. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán u společnosti právnická osoba Dále u položky„ ulice situace anonymizováno – průměrní hodnoty za měsíc“ uvedl příjem 22 478 Kč; náklady na bydlení 3 000 Kč; pravidelné finanční závazky 3 746 Kč (splátka úvěru); sázky 6 285 Kč, jednorázové závazky„ NE“ a finanční zůstatek spotřebitele 7 014 Kč.

6. Z listiny označené jako anonymizováno pohybu – anonymizováno platba soud zjistil, že dne datum žalobkyně poukázala na účet žalovaného částku 8 000 Kč, a to s variabilním symbolem číslo, který odpovídá číslu návrhu úvěrové smlouvy.

7. Z listiny označené Potvrzení o vyplacení úvěru a opakovaná platební instrukce soud zjistil, že žalobkyně potvrdila žalovanému vyplacení úvěru podle smlouvy. Z této listiny dále vyplývají platební instrukce pro žalovaného, konkrétně výše splátek 433 Kč, jejichž splatnost je vždy k 15. dni v měsíci od datum do datum.

8. Z listin označených jako výpis z Centrální evidence exekucí a výpis z insolvenčního rejstříku soud zjistil, že dne datum nebyla proti žalovanému vedena žádná exekuce ani stran něj neprobíhalo insolvenční řízení.

9. Z listiny označené jako Výplatní pásky za srpen rok se podává, že žalovaný u zaměstnavatele anonymizována čtyři slova, a.s dosahoval měsíčního výdělku 22 478,05 Kč.

10. Z Výpisu z běžného účtu číslo bankovní účet za období od datum do datum soud zjistil, že se žalovaný na počátku období nacházel v debetu - 4 959,35 Kč, na konci období v debetu - 5 038,39 Kč. Žalovaný obdržel dne datum od svého zaměstnavatele výplatu 17 852 Kč.

11. Z Výpisu z běžného účtu číslo bankovní účet za období od datum do datum soud zjistil, že se žalovaný na počátku období nacházel v debetu - 5 038,39 Kč, na konci období v debetu - 5 193,77 Kč. Žalovaný obdržel dne datum od svého zaměstnavatele výplatu 20 249 Kč.

12. Z listiny označené jako Zesplatnění úvěru, poslední předžalobní upomínka s oznámením o převzetí právního zastoupení ze dne datum včetně podacího lístku z téhož dne, soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k předčasnému splacení pohledávek z úvěrové smlouvy ve výši 35 140,48 Kč do datum. Zástupce žalobkyně odeslal uvedenou listinu dne datum žalovanému.

13. Z ostatních v řízení provedených, avšak v rozsudku neuvedených, důkazů soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti.

14. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu: Žalovaný se dne datum dohodl s žalobkyní mj. tak, že tato mu poskytne bezhotovostním převodem částku 8 000 Kč, kterou žalovaný s úroky ve výši 8 504 Kč vrátí; žalovaný žalobkyni oproti obdržení peněž doposud uhradil částku 1 732 Kč; žalobkyně před vzájemným ujednáním nezjišťovala dostatečně, jestli žalovaný bude s to dostát své povinnosti peněžní prostředky s dalšími poplatky vrátit.

15. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Dle ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

18. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:

22. Soud uvádí, že uzavřenou smlouvu hodnotí jakožto smlouvu o úvěru, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena žalobkyní jako podnikatelkou v rámci její podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem, v důsledku čehož na smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak zákona o spotřebitelském úvěru. příjmení relevanci mají pak v projednávaném sporu citované ust. §§ 86 a 87 ZoSÚ, neboť tyto upravují povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR z rozhodnutí z datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

23. Dále podepsaný soud konstatuje, že ačkoliv by při užití toliko jazykového výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ (v intencích vnitrostátních předpisů) v případě absence řádného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru přicházela v úvahu relativní neplatnost takové smlouvy, je soud povinen užít rovněž eurokonformní výklad tohoto ustanovení. Přitom je zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Lze zmínit rozsudek Evropského soudního dvora (druhého senátu) ze dne datum, sp. zn. C číslo, který v rámci rozhodování o předběžné otázce uzavřel, že články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

24. Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

25. Soud přitom nevzal za prokázáno, že by před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Nejprve je třeba uvést, že žalobkyně dostatečně zkoumala příjmy žalovaného, neboť si z výplatnice žalovaného a výpisů z účtu ověřila měsíční příjem, kterého žalovaný dosahoval. Informace stran výdajové stránky žalovaného, které žalobkyni poskytl, však zjevně nebyly reálné (např. náklady na bydlení měly být tvořeny částkou toliko 3 000 Kč). Jak uvedl žalovaný ve vlastním prohlášení – dotazníku, finanční zůstatek činil 7 014 Kč, avšak toto prohlášení žalovaného zcela nekoresponduje s konečnými zůstatky na bankovním účtu žalovaného, kdy nelze přehlédnout počáteční zůstatek na účtu žalovaného, který je minusový, stejně jako zůstatek konečný, který se rovněž dostává do minusových hodnot. Žalobkyně tak s ohledem na záporný počáteční i konečný zůstatek na účtu neměla žalovanému úvěr vůbec poskytnout, když z tohoto je zcela zřejmé, že jakékoliv další platby a splátky si žalovaný jednoznačně dovolit nemohl. Pokud by tak měla žalobkyně např. za to, taková finanční situace žalovaného se týkala toliko období stran předloženého výpisu z účtu, měla si např. vyžádat výpisy další. Soud byl připraven u ústního jednání v tomto směru žalobkyni poučit o nutnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, avšak žalobkyně se nedostavila k jednání před soudem a připravila se tak o možnost být ze strany soudu poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. S ohledem na neunesení důkazního břemene ohledně splnění povinností posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo ze dne datum, pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.).

26. S ohledem na vše výše uvedené soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, v níž byl sjednán spotřebitelský úvěr, nebyla platně uzavřena. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku, poplatcích a smluvních pokutách. Žalobkyně tak má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., a podle § číslo odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je žalovaný povinen toto obohacení v celkovém rozsahu 6 268 Kč vrátit. Jelikož žalovaný oproti obdržení částky ve výši 8 000 Kč uhradil žalobkyni 1 732 Kč, soud žalobě vyhověl právě ohledně částky 6 268 Kč představující nevrácené peněžní prostředky poskytnuté žalovanému, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud vzal za prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění a žalovaný se dostala do prodlení dne datum, pročež soud co do úrokového příslušenství žalobě v takovém rozsahu vyhověl, jak je rovněž uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku; úroky přitom byly přiznány podle § 1970 o. z. a ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II.).

27. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a vyplývá z poměru procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalovaného. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení celkem částky 42 556,98 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 7 184 Kč (výrok I. tohoto rozhodnutí) a neúspěšná byla co do částky 35 372,98 Kč (výrok II. tohoto rozhodnutí). Je tedy zjevné, že převážně procesně úspěšnější byl žalovaný (z větší části byla žaloba zamítnuta) a jeho celkový úspěch tak představuje 83,2 % a neúspěch 16,8 %. Na náhradě nákladů řízení tak soud žalovanému přiznal 66,4 % nákladů řízení, které mu vznikly. Účastníku, jenž nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst․ 2 o. s. ř. a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, náleží náhrada, a to ve výši 300 Kč dle ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. V daném případě se přitom žalovaný zúčastnil jednoho jednání ve věci dne datum. Z celkové náhrady nákladů řízení ve výši 300 Kč pak náleží žalovanému 66,4 %, což představuje částka 199,20 Kč Lhůta splatnosti byla určena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.