OSPE 5 C 121/2026-19

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Okresní soud v Pelhřimově rozhodl samosoudcem JUDr. Martinem Nováčkem ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobce: Jméno žalobce., IČ IČO žalobce ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa žalobce ⟪LB:lb_005⟫ zastoupený advokátkou Jméno advokátky ⟪LB:lb_006⟫ sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_007⟫ proti ⟪LB:lb_008⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_009⟫ bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_010⟫ o zaplacení 11 522,50 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty 482,68 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 11 000 Kč s 11,5% úrokem z prodlení ročně z částky 11 000 Kč od 7.7.2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Pokud se žalobce domáhal, aby soud uložil žalovanému další povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 15 076,38 Kč s 11,5% úrokem z prodlení ročně z částky 11 522,50 Kč od 26.3.2026 do 6.7.2026, s 11,5% úrokem z prodlení ročně z částky 5 076,38 Kč od 7.7.2026 do zaplacení, v této části se návrh zamítá.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobci se vrací zpět z účtu Okresního soudu v Pelhřimově přeplatek soudního poplatku z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 44 Kč.

2 5 C 121/2026

1. Žalobce podal u soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 25 593,70 Kč s 11,5% úrokem z prodlení ročně z částky 11 522,50 Kč od 26.3.2026 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 482,68 Kč, když v návrhu uvedl, že mezi účastníky byla dne 24.11.2025 uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 31 300 Kč s možností postupného čerpání, nedílnou součástí této smlouvy jsou Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky žalobci vrátit v pravidelných denních splátkách, když prvá splátka byla splatná 24.12.2025 a konec kreditového rámce nastal 29.10.2030. Úvěr byl žalovanému vyplacen na bankovní účet č. č. účtu dne 24.11.2025 ve výši 11 000 Kč. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, žalobce smlouvu vypověděl, o čemž žalovaného informoval e-mailem z 25.3.2026, žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou celého úvěru dne 26.3.2026 a dluží žalobci částku ve výši 25 593,70 Kč sestávající se z jistiny 11 000 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 218,90 Kč (1,99% z vyplacené tranše), smluvního úroku 14 071,20 Kč (sazba 1,07% denně z nesplacené části jistiny), poplatku za službu „podezřelý výraz“ ve výši 109,80 Kč, poplatku za službu „podezřelý výraz“ ve výši 165 Kč, poplatku za službu „podezřelý výraz“ ve výši 28,80 Kč. Dále žalovaný žalobci dluží částku 482,68 Kč představující smluvní pokutu 0,1% denně z dlužné částky, je vypočtena za období prvých 90 dnů prodlení od 25.12.2025 do 25.3.2026.

2. Elektronický platební rozkaz soudem vydán nebyl s ohledem na značně vysoké úroky v návrhu uplatněné, a tedy nutnost posouzení otázky platnosti úvěrové smlouvy. K jednání soudu se účastníci nedostavili, žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud v průběhu jednání konstatoval listiny předložené soudu žalobcem. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne 24.11.2025 č. hodnota, uzavřené mezi účastníky, vyplývají skutečnosti uváděné žalobcem v návrhu, tedy sjednání úvěrového rámce (31 300 Kč), poplatku za vyplacení tranše úvěru 1,99% z vyplacené tranše, smluvního úroku 1,066% denně, poplatku 165 Kč za expresní vyplacení každé tranše – služba „podezřelý výraz“, poplatku 0,96 Kč denně za službu „podezřelý výraz“, poplatku 3,66 Kč denně za službu „podezřelý výraz“ v rámci možnosti odkladu splatnosti splátek o 60 dnů, sjednaných sankcí pro případ prodlení žalovaného ve formě smluvní pokuty 0,1% denně, hrazení účelně vynaložených nákladů v případě upomínání 35 Kč denně, maximálně však 490 Kč za jeden měsíc, datum splatnosti prvé denní splátky 24.12.2025, datum splatnosti úvěru (poslední den trvání smlouvy) 29.10.2030. Současně soud konstatoval z listin předložených žalobcem, že úvěrová částka 11 000 Kč byla na účet žalovaného odeslána, konstatoval doklady týkající se posouzení úvěruschopnosti žalovaného ve formě dokladů o jeho příjmech, ověření totožnosti apod.. Ze zprávy právnická osoba. adresa soud zjistil, že částka 11 000 Kč byly opravdu na ve smlouvě uvedený účet připsána 24.11.2025, jeho majitelem je žalovaný.

4. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále pouze o.z.). Vzhledem k tomu, že žalobce v žalobě nárokuje evidentně značně vysoký úrok ve výši 1,066% denně (v návrhu uvádí 1,07% denně), přistoupil soud nejprve z úřední povinnosti k přezkumu smlouvy z hlediska její platnosti.

5. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu

3 5 C 121/2026 oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

6. Dle ustálené judikatury je úroková míra v rozporu s dobrými mravy tehdy, pokud výše sjednaných úroků podstatně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době jejich sjednání, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů a půjček. Za nepřiměřenou se úroková sazba považuje tehdy, pokud výše sjednaných úroků podstatně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době jejich sjednání, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů a půjček. Za nepřiměřenou se úroková sazba považuje tehdy, pokud přesahuje obvyklou úrokovou míru přibližně trojnásobně. V tomto případě průměrná úroková sazba úvěrů poskytnutých bankami v domácí měně domácnostem pro spotřebu, bydlení a ostatní činila dle statistiky České národní banky v době uzavření úvěrové smlouvy 5,36% ročně. Sjednaný úrok 1,066% denně, tedy 390,55% ročně, nepochybně výrazným způsobem tuto obvyklou úrokovou míru přesahuje. V této části je tedy nepochybně úvěrová smlouva absolutně neplatná. Pokud se jedná o další ujednání úvěrové smlouvy, jedná se o ujednání týkající se sankcí pro případ prodlení žalovaného a poplatků za doplňkové služby, které soud uvedl shora. Smluvní pokuta sice svou výší neodporuje dle ustálené judikatury dobrým mravům, ovšem ve svém komplexu společně se sjednaným vysokým úrokem, poplatky za doplňkové služby a dalšími poplatky ve formě účelně vynaložených nákladů, různých poplatků v rámci vymáhání pohledávky, způsobují zřejmou nevyváženost a nepoměr podmínek smlouvy zakládající nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem, čímž se smlouva jako celek dostává do zřejmého rozporu s dobrými mravy, o tom svědčí i RPSN 2222,09%. Na tom nic nemění skutečnost, že žalovaný smlouvu v této popsané podobě uzavřel. Zákonná úprava předpokládá u uzavřených smluv jejich podrobení přezkumu z hlediska okolností zásadních pro jejich platnost, když je nutno vzít v úvahu i charakter tohoto smluvního vztahu, jehož právní rámec je vytvořen jednou smluvní stranou předem bez reálné možnosti změny textu smlouvy ze strany druhé. Soud tedy dospívá za této situace k závěru, že ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. je mezi účastníky uzavřená smlouva absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy s tím, že tato neplatnost se vztahuje k celé smlouvě, protože jednotlivá ujednání smlouvy tvoří jeden celek. Z tohoto důvodu není nutno přistupovat k posuzování platnosti úvěrové smlouvy z jiných hledisek, např. z hlediska posuzování úvěruschopnosti žalobcem při jejím uzavírání ve vztahu k žalovanému dle zákona o spotřebitelském úvěru.

7. Za této situace při konstatování neplatnosti smlouvy tedy žalobce nemá nárok na zaplacení částek z důvodu a v rozsahu, jak je uvedeno v návrhu, ale má nárok na zaplacení pouze bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 o.z. a § 2993 o.z., podle nichž kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat oč se obohatil a plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, neboť ze strany žalované nedošlo k vrácení toho, co od žalobce na základě neplatné smlouvy získala. Na základě smlouvy z 24.11.2025 získal žalovaný od žalobce částku 11 000 Kč, za této situace výše bezdůvodného obohacení na straně žalovaného činí tuto částku a soud tedy uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobci zaplatit. Současně soud ve smyslu § 1968 a § 1970 o.z. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci i úroky z prodlení z této částky od 7.7.2026 do zaplacení. Soud vychází z toho, že žalovaný byl k zaplacení částky z předmětné úvěrové smlouvy vyzván výzvou k úhradě z 26.6.2026, v níž byl vyzván k zaplacení částky do tří dnů, soud vychází z toho, že se musí jednat o lhůtu počítanou od doručení výzvy. K poštovní přepravě byla tato výzva předána dne 30.6.2026, ve smyslu § 573 o.z. se má za to, že došla třetí pracovní den po odeslání, tedy 3.7.2026 a za této situace třídenní lhůta k plnění uplynula 6.7.2026. Výše úroků z prodlení je dána dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sazbou 11,5% ročně. Soud tedy za této situace uložil žalovanému

4 5 C 121/2026 povinnost uvedenou v I. výroku tohoto rozsudku a ve zbývajícím rozsahu návrh žalobce II. výrokem tohoto rozsudku zamítl.

8. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalovaný byl ve věci úspěšný z více jak 50% předmětu řízení a měl by tedy mít právo na náhradu části nákladů řízení. Protože však žalovanému žádné náklady nevznikly, rozhodl soud, že žalovaný toto právo nemá.

9. Žalobce zaplatil soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 1044 Kč. Předmětem poplatkové povinnosti je částka 12 005,18 Kč, tedy součet žalované jistiny, poplatků a smluvní pokuty, příslušenství ve formě úroku ve výši 14 071,20 Kč není předmětem poplatkové povinnosti dle § 6 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění předpisů pozdějších (dále pouze poplatkový zákon). Za této situace činila dle Položky 2 odst. 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků, který tvoří přílohu poplatkového zákona, poplatková povinnost žalobce pouze 800 Kč a pokud žalobce zaplatil na soudním poplatku 1044 Kč, zaplatil o 244 Kč více, než činila jeho poplatková povinnost. K jeho návrhu však elektronický platební rozkaz vydán nebyl a z tohoto důvodu je nutno ve smyslu Položky 2 odst. 2 Sazebníku žalobci doměřit poplatek do výše Položky 1 odst. 1 písm. a) Sazebníku, tedy do částky 1 000 Kč. Protože fakticky žalobce zaplatil na soudním poplatku 1044 Kč, měla by se mu vrátit 244 Kč, ale měl by doplatit 200 Kč, rozhodl soud nyní o tom, že po vzájemném započtení těchto částek bude žalobci vráceno pouze 44 Kč a nebude mu částka 200 Kč doměřována.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do l5-ti dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, pobočka Tábor, prostřednictvím soudu podepsaného.

Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí či exekuci.