OSPH01 18 C 175/2019-43

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl zastupující soudkyní Mgr. Kateřinou Kozákovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ pro náhradu škody a zadostiučinění za nemajetkovou újmu

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 33 982 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. jdoucím z této částky za dobu od 6. 10. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části, jíž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 34 479 Kč s příslušenstvím a úroku z prodlení z částky 33 982 Kč za dobu od 5. 4. 2019 do 5. 10. 2019.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 10. 10. 2019 domáhala náhrady škody ve výši 21 876 Kč a zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 46 858 Kč s příslušenstvím, a to v důsledku nesprávného úředního postupu v řízení ohledně výměny části oplocení.

2. Ze žalobních tvrzení vyplývá, že žalobkyně dne 7. 7.2016 podala ke stavebnímu úřadu obec žádost o vydání územního souhlasu s umístěním stavby - výměnou části stávajícího oplocení na pozemku parc. číslo (s pozemkem parc. číslo) v k.ú. a obci obec, přičemž řízení o této žádosti bylo vedeno pod spis. zn. anonymizováno číslo. Dne 15. 11. 2016 stavební úřad namísto vydání územního souhlasu zahájil pod číslo jednací územní řízení. Po téměř 15 měsících od podání žádosti vydal stavební úřad územní rozhodnutí spis. zn. anonymizováno číslo, číslo jednací, kterým sice rozhodl o umístění stavby, avšak dále zcela bezdůvodně a nesprávně stanovil podmínky pro umístění stavby a její provedení. Toto rozhodnutí bylo rozhodnutím Krajského úřadu Středočeského kraje, odbor územního plánování a stavebního řádu (dále jen,,krajský úřad") ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací, spisová značka: anonymizováno číslo rok ústavní nález, zrušeno a věc byla stavebnímu úřadu vrácena k novému projednání. Krajský úřad konstatoval nesprávný úřední postup stavebního úřadu a porušení stavebního zákona (§ 103 a § 109) i správního řádu (§ 2, § 3 a § 68), stejně tak konstatoval opakované nedodržování zákonem stanovené pořádkové lhůty pro rozhodnutí v dané věci a uvedl závazný právní názor, že účastníkem řízení je, mimo žalobkyně, pouze územní celek a nikoliv jakákoli jiná třetí osoba. Stavební úřad pak dne 15. 6. 2018 vydal územní rozhodnutí spis. zn. anonymizováno číslo, číslo jednací, ve kterém však opět nerespektoval závazné právní názory krajského úřadu. K následně podanému odvolání žalobkyní krajský úřad svým rozhodnutím ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací, spis. zn. anonymizováno číslo ústavní nález, zrušil rozhodnutí stavební úřadu a územní řízení zastavil. V odůvodnění svého rozhodnutí krajský úřad konstatoval, že ze strany stavebního úřadu došlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť bylo vedeno zcela nadbytečné řízení a jak vydané rozhodnutí, tak i postup stavebního úřadu jsou nezákonné. Rovněž krajský úřad jasně konstatoval, že stavební úřad opakovaně nedodržoval zákonem stanovené pořádkové lhůty pro rozhodnutí ve věci. Rozhodnutí krajského úřadu bylo žalobkyni doručeno dne 22. 10. 2018. Žalobkyně se proto v souvislosti s tímto řízením domáhá náhrady škody spočívající v odměně jejích právních zástupců, kteří celkem vykonali 11 úkonů, za něž jim žalobkyně uhradila cenu 18 876 Kč, jejíž náhrady se nyní domáhá po žalované, a dále pak vynaložila 3 000 Kč na zpracování posudku rozhledových trojúhelníků. Jelikož navíc řízení před správním orgánem trvalo od 7. 7. 2016 do 22. 10. 2018, tedy 2 roky a 3,5 měsíce, tedy nepřiměřeně dlouhou dobu, když navíc stavební úřad postupoval vůči žalobkyni diskriminačně, neboť rozhodoval ve skutkově shodných věcech odlišně, domáhá se žalobkyně též náhrady nemajetkové újmy za délku řízení, přičemž za první dva roky požaduje vždy 15 000 Kč, za další měsíce pak částku 1 667 Kč měsíčně, to celé navýšené o 30 % s ohledem na okolnosti případu, celkem tedy 46 858 Kč. Žalobkyně uplatnila u žalované dopisem ze dne 5. 4. 2019 tyto nároky, ale dosud jí žalovaná k těmto nárokům nesdělila žádné stanovisko, ani je neuhradila. Žalovaná je tedy od 5. 4. 2019 v prodlení s úhradou uvedených částek a žalobkyni tak vznikl též nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení z těchto částek.

3. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 10. 1. 2020 po rekapitulaci průběhu správního řízení uvedla, že vadná rozhodnutí nikdy nenabyla právní moci, když byla na základě odvolání žalobkyně zrušena, proto jí nelze přiznat náhradu tvrzené materiální škody, přičemž pro úplnost též uvedla, že nesouhlasí s výší této škody, když žalobkyně účtuje úkony, které provedla sama bez právního zastoupení a ani nedokládá, že by tyto úkony právním zástupcům vůbec uhradila. Ohledně nemajetkové újmy je pak třeba, aby na řízen dopadal čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (dále je„ Úmluva“), což není tento případ, když se nejedná o právo soukromoprávní povahy, ale o právo vyplývající z veřejnoprávních předpisů. Vznik nemajetkové újmy se tak nepresumuje a žalobkyně musí její vznik a výši prokázat, což však nečiní. Proto žalovaná navrhla, aby byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta.

4. K tomu následně žalobkyně dne 11. 5. 2020 uvedla, že se náhrady škody domáhá v důsledku nesprávného úředního postupu, za který považuje celé územní řízení vzhledem tomu, že celé toto řízení v prvé řadě toto řízení nemělo být vedeno, dále doplnila potvrzení o úhradách úkonů právním zástupcům (a to včetně úkonů, které pro ni byly provedeny a uhrazeny, byť ještě nebyla žalobkyně přímo zastupována). Žalobkyně ve správním řízení navíc byla zasažena na svých právech, zejména na právu vlastnickém a právu na soukromí, proto jí náleží též náhrada nemajetkové újmy za mnohonásobně překročenou délku řízení, jež vůbec nemělo být vedeno.

5. Jelikož žalobkyně současně vzala svou žalobu v rozsahu náhrady nemajetkové újmy ve výši 273 Kč s příslušenstvím zpět, neboť v důsledku administrativního pochybení v žalobě uvedla částku 46 858 Kč namísto 46 585 Kč, bylo řízení v tomto rozsahu usnesením ze dne 8. 7. 2020, č.j. číslo jednací, zastaveno. Usnesení o částečném zastavení řízení nabylo právní moci dne 25.7.2020.

6. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující tvrzení:

7. Dne 7. 7. 2016 žalobkyně podala obecním úřadu (města), stavební úřad, (dále jen„ stavební úřad“), žádost o územní souhlas s výměnou části stávajícího oplocení na severní hranici pozemku p. číslo v k.ú. obec. Této žádosti byla přidělena sp. zn. anonymizováno číslo (žádost o územní souhlas ze dne 7. 7. 2016, spis stavebního úřadu). Dne 18. 10. 2016 stavební úřad rozhodl o projednání požadovaného záměru v územním řízení dle § 96 odst. 5 zákona č. 183/2006 Sb., stavebního zákona (dále jen „s.z.“), to vše z důvodu, že záměr či žádost nesplňují podmínky podle § 96 odst. 1 s.z. (usnesení číslo jednací). Samotné územní řízení bylo zahájeno dne 15. 11. 2016 (usnesení číslo jednací). Dne 8.2.2017 stavební úřad rozhodl o přerušení územního řízení, a to do předložení dokumentace rozhledových poměrů v křižovatce (rozhodnutí SÚ obec číslo jednací). Dne 1. 3. 2017 podala žalobkyně proti citovanému usnesení o přerušení řízení odvolání sepsané advokátní kanceláří právnická osoba Následně dodala i požadovanou dokumentaci - posouzení rozhledových poměrů v křižovatce. Krajský úřad Středočeského kraje odvolání žalobkyně svým rozhodnutím ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací, zamítl a usnesení stavebního úřadu potvrdil (usnesení číslo jednací, rozhodnutí číslo jednací, faktury číslo číslo 2017, výpis z účtu žalobkyně). Dne 4.10.2017, po opakovaných urgencích žalobkyně, vydal stavební úřad územní rozhodnutí spis. zn. anonymizováno číslo, číslo jednací, kterým sice rozhodl o umístění stavby, avšak dále zcela bezdůvodně a nesprávně stanovil podmínky pro umístění stavby a její provedení (rozhodnutí stát. instituce, stavební úřad, sp. zn. anonymizováno číslo, číslo jednací). Proti citovanému rozhodnutí stavebního úřadu o umístění stavby podala žalobkyně dne 24. 10. 2017 odvolání, které dne 7. 11. 2017 ještě doplnila. Dne 19. 2. 2018 odvolací správní orgán rozhodnutí stavebního úřadu zrušil a věc vrátil stavebnímu úřadu k novému projednání s tím, že rozhodování o umisťování stavby je v daném případě nadbytečné, stavebním úřadem nebyly dodržovány zákonem stanovené pořádkové lhůty a účastníkem řízení měla být pouze obec Tursko, nikoli sousedé z okolních pozemků, kteří vůči výměně plotu opakovaně podávali námitky (rozhodnutí číslo jednací, odvolání žalobkyně včetně doplnění, rozhodnutí číslo jednací, faktura číslo výpis z účtu žalobkyně). Dne 15. 6. 2018 pak stavební úřad vydal v pořadí druhé územní rozhodnutí, proti němuž žalobkyně opět podala dne 3. 7. 2018 odvolání, kterému odvolací správní orgán ve svém rozhodnutí ze dne 11. 10. 2018 opět vyhověl a napadené rozhodnutí zrušil a řízení zastavil s tím, že stavba žádné územní rozhodnutí ani jakékoliv jiné povolení stavebního úřadu nevyžaduje a jelikož stavební úřad tento závazný právní názor zjevně ignoroval, z důvodu zásady hospodárnosti rozhodl o zastavení řízení, přičemž toto rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne datum rozhodnutí (rozhodnutí číslo jednací, odvolání žalobkyně, rozhodnutí číslo jednací).

8. Žalobkyně si současně během územního řízení několikrát stěžovala na postup a podjatost konkrétních osob řešících její věc na stavebním úřadu, a to jak vedoucím stavebního úřadu, tak starostce, přičemž namítala, že v jiném obdobném případě bylo stavebním úřadem rozhodováno rozdílně, v řízení dochází k nedodržování lhůt a na stížnosti není dostatečně reagováno (stížnosti ze dne 22. 8. 2017 včetně doplnění podkladů ze dne 28. 8. 2017, replika ze dne 21. 2. 2018, urgence vyřízení stížnosti ze dne 22. 1. 2019, stížnost ze dne 6. 5. 2019, reakce vedoucí stavebního úřadu ze dne 7. 9. 2017, reakce starostky ze dnů 21. 5. 2019 a 3. 7. 2019).

9. Žalobkyni ve správním řízení popsaném v odst. 7 výše poskytovaly právní pomoc dvě právní kanceláře, a to právnická osoba, kteří žalobkyni poskytli právní služby spočívající v přípravě odvolání proti rozhodnutí obecní úřad (město), stavební úřad, ze dne 8.2.2017 obecní úřad (město), stavební úřad, číslo jednací, o přerušení územního řízení a připravili urgenci k vyřízení věci ze dne 17.7.2017 a Mgr. jméno příjmení, který převzal právní zastoupení žalobkyně dne 21.8.2017 a pro žalobkyni vykonal celkem deset úkonů právní služby. Mgr. příjmení pro žalobkyni uskutečnil tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení dne 21. 8. 2017, dvě urgence k vydání rozhodnutí ze dnů 22. 8 2017 a 3. 5. 2018, dvě porady ve dnech 17. 10. 2017 a 26. 6. 2018, vyjádření k podkladům pro rozhodnutí ze dne 4. 6. 2018, dvě odvolání proti rozhodnutím obecní úřad (město), stavební úřad, o umístění stavby, ze dnů 24. 10. 2017 a 3. 7. 2018 a dvě vyjádření k podaným odvoláním ze dnů 27. 11. 2017 a 30. 7. 2018. Žalobkyně za poskytnuté právní služby oběma advokátům zaplatila (faktury číslo čestné prohlášení žalobkyně o poradách ze dne 4. 4. 2019, jednotlivé úkony založené ve správním spise, potvrzení o úhradách právního zástupce žalobkyně).

10. Žalobkyně následně uplatnila u žalované nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ z.o.š.“), a to dne 5. 4. 2019 a v rozsahu požadovaném v rámci tohoto řízení. Dne 3. 7. 2019 žalovaná vyrozuměla žalobkyni o přijetí žádosti, neuhradila však ničeho (uplatnění nároku ze dne 5. 4. 2019, vyrozumění žalované ze dne 3. 7. 2019).

11. Svá skutková zjištění soud opřel o výše uvedená shodná či nesporná tvrzení účastníků, jakož i o shora uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a věcné správnosti neměl žádných pochybností. Ostatně ani samými účastníky pravost či věcná správnost těchto listinných důkazů nebyla zpochybňována, a jakožto nadbytečný nebyl proveden pouze důkaz účastnickým výslechem žalobkyně, když soud došel k závěru, že po provedeném dokazování získal dostatek informací, na základě nichž bylo možno rozhodnout, a provádění tohoto důkazu by tak bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. V případě spisu Stavebního úřadu obec pak měl soud k dispozici celý spisový materiál, výše však zmiňuje pouze podstatný obsah tohoto spisu, který byl relevantní pro rozhodnutí soudu.

12. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na shora uvedené.

13. Uvedený skutkový stav posoudil soud po právní stránce následujícím způsobem:

14. Ohledně majetkové škody:

15. Dle § 22 z.o.š. (1) Územní celky v samostatné působnosti odpovídají za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. (2) Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

16. Dle § 31 z.o.š. (1) Náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. (2) Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. (3) Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. (4) Poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

17. V daném případě má soud za to, že ve věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu, v rámci něhož žalobkyni vznikla majetková škoda, za níž jí náleží náhrada.

18. Ve věci nebyla shledána nezákonná rozhodnutí (jak ostatně uváděla i žalovaná) když tato rozhodnutí nikdy nenabyla právní moci a byla odvolacím orgánem zrušena. Soud však ve věci shledal nesprávný úřední postup, za který považuje celé vedení nadbytečného územního řízení, když ve věci mělo být rozhodnuto územním souhlasem. S ohledem na to, že nesprávným úředním postupem bylo vedení celého řízení, nebylo nutné dále řešit jednotlivé průtahy a nedodržování lhůt, byť ze správního spisu a ostatně i ze sdělení stavebního úřadu a starostky vyplývá, že i tyto dílčí nesprávné úřední postupy v řízení byly shledány taktéž. Pokud však stavební úřad vedl řízení, jež vůbec vedeno být nemělo (a to tím spíše, že na toto byl upozorněn i odvolacím orgánem, přesto v něm však pokračoval), je celé takové řízení nesprávným úředním postupem stavebního úřadu, proto soud přistoupil ke stanovení výše majetkové škody, která žalobkyni v důsledku tohoto nesprávného úředního postupu vznikla.

19. Podle cit. ust. § 31 z.o.š. náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Soud po provedeném dokazování ve věci shledal za oprávněný nárok žalobkyně na nákladů právního zastoupení z celkem osm úkonů právní služby. Tyto úkony spočívají v přípravě odvolání proti rozhodnutí stavebního úřadu o přerušení řízení z 8.2.2017, převzetí a přípravy zastoupení dne 21. 8. 2017, dvou porad ve dnech 17. 10. 2017 a 26. 6. 2018, vyjádření k podkladům pro rozhodnutí ze dne 4. 6. 2018, dvou odvolání proti rozhodnutím stavebního úřadu o umístění stavby, ze dnů 24. 10. 2017 a 3. 7. 2018 a dvou vyjádření k podaným odvoláním ze dnů 27. 11. 2017 a 30. 7. 2018. Náhradu těchto úkonů soud přiznává ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, konkrétně v souladu s ust. §11, § 10 odst. 1 a §7, a to v částce 1 000 Kč za úkon + paušální náhradu 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, celkem tedy 11 700 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů za provedené urgence k vyřízení věci, když tyto dle názoru soudu nejsou sepsáními právního rozboru věci, jak byly označeny žalobkyní, ani jinými úkony, za něž dle § 11 či § 12 advokátního tarifu náleží odměna, proto byla náhrada škody přiznána pouze za zbylých 9 úkonů, celkem tedy 11 700 Kč.

20. Dále nebyla přiznána náhrada škody ve výši 3 000 Kč za vyhotovení posudku ohledně rozhledových poměrů, neboť v tomto případě se nejednalo o náklad účelně vynaložený na nápravu nesprávného úředního postupu, když se jednalo o náklad, který žalobkyně dobrovolně vynaložila na vyhovění požadavku stavebního úřadu, přestože zastávala názor, že dané řízení být vedeno vůbec nemá.

21. Ohledně nemajetkové újmy:

22. Dle § 31a z.o.š. (1) Bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. (2) Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. (3) V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

23. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda na dané správní řízení dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy, a tedy zda je možno presumovat vznik nemajetkové újmy pouze ze samotné délky vedeného řízení a na daný případ následně aplikovat Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněným pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen„ Stanovisko“), přičemž s ohledem na to, že daným správním řízením bylo zasaženo do vlastnického práva žalobkyně, je odpověď na tuto otázku kladná.

24. Následně proto soud určil délku řízení, za nějž náleží žalobkyni náhrada nemajetkové újmy, přičemž došel k závěru, že dané řízení trvalo od 7. 7. 2016, kdy žalobkyně podala žádost o územní souhlas, a skončilo dne 22. 10. 2018, kdy bylo žalobkyni doručeno rozhodnutí odvolacího orgánu, kterým bylo dané řízení zastaveno, celkem proto trvalo 2 roky a 3,5 měsíce a za tuto délku tak náleží žalobkyni náhrada nemajetkové újmy v souladu se Stanoviskem.

25. Soud došel k závěru, že v daném případě nepostačuje konstatování porušení práva či např. omluva, a přistoupil proto k odškodnění finančnímu. V daném případě soud použil pro výpočet základní výše částku 15 000 Kč (tedy na spodní hranici s ohledem na předmět tohoto správního řízení, jímž byla výměna části oplocení), přičemž za první dva roky správního řízení, které nemělo být vedeno, když ve věci mělo být rozhodnuto již souhlasem s umístěním stavby, byla přiznána náhrada ve výši poloviční, tedy celkem 15 000 Kč za oba roky, v případě zbylého období pak poměrná část ve výši 1 250 Kč za měsíc, celkem tedy 19 375 Kč, jež činí základní náhradu nemajetkové újmy žalobkyně.

26. Následně soud zohledňoval hlediska uvedená v § 31a odst. 3 z.o.š., a došel k závěru, že je na místě přiznanou částku navýšit, a to o 15 % z hlediska postupu orgánů veřejné moci, když postup stavebního úřadu shledal velmi nestandardním, správní orgán pochybil nejen v tom, že o věci začal vést územní řízení či vyžadoval souhlasy osob, jež nebyly účastníky takového řízení, když nemělo docházet k výměně plotu na stranách pozemku, které s jejich nemovitostmi sousedily, v samotném řízení následně docházelo k průtahům a i poté, co byl stavební úřad odvolacím orgánem na svá pochybení upozorněn, tyto výtky ignoroval a rozhodl obdobně, což nakonec vyústilo v to, že odvolací orgán řízení pro jistotu zastavil sám. V případě ostatních hledisek pak soud nedošel k závěru, že by bylo na místě výslednou částku dále modifikovat.

27. Po navýšení o 15 % proto celková výše náhrady nemajetkové újmy žalobkyně za správní řízení, jež trvalo 2 roky a 3,5 měsíce, činí 22 282 Kč.

28. Z celkových nároků žalobkyně na náhradu majetkové škody ve výši 21 867 Kč tak byla žaloba shledána důvodnou co do částky 11 700 Kč, přičemž ve zbylém rozsahu byla zamítnuta, v případě nemajetkové újmy pak po částečném zpětvzetí požadovaná částka 46 585 Kč byla shledána důvodnou pouze co do 22 282 Kč, a ve zbylém rozsahu byla též zamítnuta. Žalobkyni tak byla celkem výrokem I. tohoto rozsudku přiznána částka 33 982 Kč, naopak co do částky 34 479 Kč byla žaloba výrokem II. zamítnuta, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení za období 6 měsíců, jež měla žalovaná na projednání nároku a dobrovolné plnění.

29. Ohledně stanovení data prodlení, za nějž žalobkyni náleží též zákonný úrok z prodlení z výše uvedených částek, pak musel soud konstatovat, že žalovaná nebyla v prodlení již od 5. 4. 2019, kdy u ní žalobkyně uplatnila předběžný nárok na náhradu, jak se domnívá žalobkyně, ale až po uplynutí 6 měsíční doby stanovené v § 15 odst. 1 k dobrovolnému plnění ze strany žalované, tedy od 6. 10. 2019, od kdy byl také zákonný úrok z prodlení žalobkyni přiznán.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, když poměr úspěchu a neúspěchu ve věci byl mezi oběma účastníky srovnatelný.

31. Ohledně místa plnění a pariční lhůty pak soud postupoval dle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.