OSPH02 26 C 144/2022-33

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Henzlovou v právní věci žalobce / žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_001⟫ obec a číslo ⟪LB:lb_002⟫ Zastoupený /zastoupená: JUDr. jméno příjmení, advokátem, ulice a číslo, PSČ obec a číslo ⟪LB:lb_003⟫ Proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovanému / žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_005⟫ Jednající: Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení 700 878,90 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 700 878,90 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou ze dne datum domáhá zaplacení částky 700 877, 90 Kč s 15% úrokem z prodlení od datum do zaplacení. Svou žalobu odůvodnila tím, že z důvodu vydání mimořádných opatření ministerstva zdravotnictví číslo z datum s účinností od datum, mimořádného opatření, které bylo zrušeno mimořádným opatřením MZDR číslo z datum s účinností od datum, kterými byla omezena činnost provozovny stravovacích služeb tak, že se zakazuje přítomnost veřejnosti v provozovnách stravovacích služeb, a které bylo rozsudkem nejvyššího správního soudu č.j. 6 Ao 11/2021-48 z 22. 4. 2021 zrušeno, další vydané opatření MZDR číslo z datum účinné od 26. 4. 2021 bylo zrušeno mimořádným opatřením MZDR číslo z datum účinným od 3. 5. 2021 rozsudkem nejvyššího správního soudu č.j. 8 Ao 11/2021-24 z 1. 6. 2021 bylo konstatováno, že opatření obecné povahy ministerstva zdravotnictví ze dne 23. 4. 2021 č.j. MZDR 14601/2021-6/min/kam bylo v části článku I. bod 2 v rozporu se zákonem. Rozsudkem nejvyššího správního soudu č.j. 6 Ao 22/2021-44 z 21. 5. 2021 zrušil opatření obecné povahy mimořádné opatření ministerstva zdravotnictví ze dne 14. května 2021 č.j. MZDR-14601/2021-12/ a rozsudkem nejvyššího správního soudu č.j. 9 Ao 11/2021-31 z 16. 6. 2021 se konstatuje, že mimořádná opatření ministerstva zdravotnictví ze dne 19. 5. 2021 č.j. MZDR 14601/2021-13/min/kam bylo v části I. bod 1 písmeno A v rozporu se zákonem. Tato výše citovaná nezákonná mimořádná opatření omezila činnost provozovny stravovacích služeb tak, že se zakazuje přítomnost veřejnosti v provozovnách stravovacích služeb. Žalobkyni jako provozovateli stravovacích služeb vznikla tak v období datum až datum kdy platila nezákonná mimořádná opatření ministerstva zdravotnictví škoda a to ve výši žalované částky, škoda představuje ztrátu na tržbách, kterou žalobkyně vyčíslila porovnáním tržeb realizovaných na provozovně v období 12. 4. až datum, to je v době normálního provozu tržeb realizovaných na provozovně v období 12. 4. až datum, tedy v rozhodném období provozu omezeného na„ výdejové okénkový.“ Tržby v provozovně za období datum do datum činily podle denních obratů 362 241 Kč a od datum do datum 507 339,40 Kč, celkem tedy za období datum do datum činily tržby v provozovně celkem 869 580 Kč. V období od datum do datum činily podle denních obratů tržby v součtu částku 57 891,10 Kč od datum do datum 110 810 Kč tedy celkem činily v provozovně 168 701,10 Kč za období datum do datum. Žalobkyně tedy požaduje rozdíl mezi těmito dvěma veličinami, které představují ušlý zisk, za období, kdy platila nezákonná opatření ministerstva zdravotnictví. Žalobkyně se obrátila na žalovanou s žádostí o náhradu škody dne datum. Žalovaná se do datum, tedy do zákonné 6 měsíční lhůty k žádosti nevyjádřila, proto se žalobkyně obrátila na soud s žalobou.

2. Žalovaná nesouhlasila s žalobou, na svou obranu uvedla, že žalovaná k ochraně obyvatelstva a prevenci nebezpečí vzniku a rozšíření onemocnění COVID 19, způsobené novým koronavirem Sars-CoV-2 nařídila mimořádná opatření. Rozsudky nejvyššího správního soudu pak byly některá mimořádná opatření zrušena nebo bylo konstatováno, že byla vydána v rozporu se zákonem. Žalobkyně nebyla účastníkem dotčených řízení před nejvyšším správním soudem. Dále uvedla, že pandemie je vyšší mocí, u kterých z povahy věcí lze jen obtížně předvídat jejich vznik a zvyšují tak nárok na rychlou reakci státu, spočívající v přijímání ochranných opatření, jež se provádějí ve prospěch celé společnosti tj. v zájmu celku. Výše uvedená mimořádná opatření nejsou individuálními rozhodnutími, která předvídá ústava § 5 odškodňovacího zákona, podle kterého stát odpovídá za škodu způsobenou skutečnostmi výslovně v zákoně uvedenými, tedy individuálním rozhodnutím ve věci nebo nesprávným úředním postupem (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2020 č.j. 14A41/2020-111). U žalobkyně pak absentuje aktivní věcná legitimace, neboť možnost domáhat se náhrady škody ve smyslu odškodňovacího zákona je podmínkou účastenství dotčené osoby v řízení. Mimořádná opatření byla vydávána jako bez návrhová řízení bez účasti účastníků. Proto ani osobou, která s domáhala zrušení mimořádného opatření, nemůže být aktivně legitimována ve věci náhrady škody z tohoto nezákonného rozhodnutí. Dále nesouhlasila ani s žalobkyní tvrzenou příčinou souvislostí mezi tvrzeným nezákonným vydáním mimořádného opaření a vznikem škody na straně žalobkyně. Městský soud v Praze např. v rozsudku č.j. 69CO17/2022-165 ze dne 25. září 2022 uzavřel, že povaha mimořádných opatření ministerstva zdravotnictví a postup při jejich vydávání již sami o sobě vylučují, aby tato opatření byla (mohla být) odpovědnostním titulem - nezákonným rozhodnutím podle zákona (§ 5 písmeno a) zákona).

3. Mimořádné opatření ministerstva zdravotnictví je opatřením obecné povahy, které se vydává podle § 171 a následujících zákona č. 500/2004 sbírky (správní řád), není právním předpisem ani rozhodnutím, ale lze jej přezkoumat v řízení o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části podle § 101a a následujících s. ř. s.

4. I když lze mimořádná opatření ministerstva zdravotnictví přezkoumat v řízení o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části podle § 101a a následujících s. ř. s, samotná účast účastníků v řízení o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části nenaplňuje (ani) podmínku pro aktivní věcnou legitimaci žadatelů, jeho nositelů hmotně právního oprávnění k náhradě újmy proti státu podle zákona.

5. Podle § 7 odst. 1 zákona právo na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím nemají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla újma.

6. Postup ministerstva zdravotnictví při vydávání mimořádného opatření podle § 69 odst. 1 písm. i) (ZoVZ a povahy tohoto opatření je (také) zřejmé, že žalobkyně nebyla účastníkem řízení (postupu), ve kterém byla mimořádná opatření vydána, když nejde o akt individuální aplikace práva). Protože žalobkyně nebyla účastníkem řízení, v němž bylo mimořádné opatření vydáno, nesvědčí jí ani aktivní věcná legitimace k podání žaloby na náhradu újmy podle zákona.

7. S ohledem na z hora uvedené soud žalobu zamítl.

8. Vzhledem k tomu, že dle soudu není žalobkyně věcně legitimována k podání žaloby ani nebyla dána odpovědnost žalované za tvrzenou škodu v podobě ušlého zisku, soud se dále nezabýval otázkou vzniku škody a příčinné souvislosti, respektive výší ušlého zisku za tvrzenou škodu.

9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalované plnou náhradu nákladů řízení, neboť byla ve věci zcela úspěšná. Přiznal žalované náhradu nákladů řízení tvořenou z paušálních náhrad hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za 3 úkony (vyjádření k žalobě, přípravě k jednání a účast na ustním jednání) ve výši 900 Kč podle § 2 odst. 3 číslo sb.

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu. Nesplní-li žalobkyně dobrovolně co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, má žalovaná právo domáhat se plnění uložené povinnosti návrhem na nařízení exekuce.