OSPH02 45 C 168/2019-103

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobců: a) nezletilý celé jméno žalobce, datum narození ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa žalobce, žalobce, žalobce, žalobkyně, žalobkyně, žalobce a žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ b) celé jméno žalobkyně, datum narození ⟪LB:lb_004⟫ bytem adresa žalobce, žalobce, žalobce, žalobkyně, žalobkyně, žalobce a žalobkyně ⟪LB:lb_005⟫ c) celé jméno žalobce, datum narození ⟪LB:lb_006⟫ bytem adresa žalobce, žalobce, žalobce, žalobkyně, žalobkyně, žalobce a žalobkyně ⟪LB:lb_007⟫ d) celé jméno žalobkyně, datum narození ⟪LB:lb_008⟫ bytem adresa žalobce, žalobce, žalobce, žalobkyně, žalobkyně, žalobce a žalobkyně ⟪LB:lb_009⟫ e) celé jméno žalobce, datum narození ⟪LB:lb_010⟫ bytem adresa žalobce, žalobce, žalobce, žalobkyně, žalobkyně, žalobce a žalobkyně ⟪LB:lb_011⟫ f) celé jméno žalobce, datum narození ⟪LB:lb_012⟫ bytem adresa žalobce, žalobce, žalobce, žalobkyně, žalobkyně, žalobce a žalobkyně ⟪LB:lb_013⟫ g) celé jméno žalobkyně, datum narození ⟪LB:lb_014⟫ bytem adresa žalobce, žalobce, žalobce, žalobkyně, žalobkyně, žalobce a žalobkyně ⟪LB:lb_015⟫ všichni zastoupeni advokátem JUDr. jméno příjmení, Ph.D. ⟪LB:lb_016⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_017⟫ proti ⟪LB:lb_018⟫ žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových ⟪LB:lb_019⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_020⟫ pro zaplacení 4 900 000 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se částečně, zastavuje, a sice co do částky, kterou se žalobci domáhali, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci a) částku 367.500,00 Kč, žalobci b) částku 268.000,00 Kč, žalobci c) částku 268.000,00 Kč, žalobci d) částku 134.000,00 Kč, a žalobci e) částku 134.000,00 Kč.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) úrok z prodlení z částky 367.500,00 Kč ve výši 9,75 % ročně od 4.11.2019 do 8.2.2021, žalobci b) úrok z prodlení z částky 268.000,00 Kč ve výši 9,75 % ročně z uvedené částky od 4.11.2019 do 8.2.2021, žalobci c) úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 268.000,00 Kč od 4.11.2019 do 8.2.2021, žalobci d) úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 134.000,00 Kč od 4.11.2019 do 8.2.2021 a žalobci e) úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 134.000,00 Kč od 4.11.2019 do 8.2.2021, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v části, kterou se žalobci domáhali uložení povinnosti žalované, zaplatit žalobci a) částku 1.432.500,00 Kč, žalobci b) částku 632.000,00 Kč, žalobci c) částku 632.000,00 Kč, žalobci d) částku 316.000,00 Kč, žalobci e) částku 316.000,00 Kč, žalobci f) částku 200.000,00 Kč, a žalobci g) částku 200.000,00 Kč, to vše vždy se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 3.5.2019 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům a), b), c), d) a e) na náhradě nákladů řízení částku v celkové výši 144 552 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobci f) a g) jsou povinni zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 3 600 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobci se domáhali na žalované zaplacení žalobci 1) částky 1800 000 Kč, žalobkyni 2) částky 900 000 Kč, žalobci 3) částky 900 000 Kč, žalobkyni 4) částky 450 000 Kč, žalobci 5) částky 450 000 Kč, žalobci 6) částky 200 000 Kč a žalobkyni 7) částky 200 000 Kč, to vše s příslušenstvím z titulu nezákonného rozhodnutí, rozsudku název soudu ze dne datum rozhodnutí, sp.zn. spisová značka (a spisová značka), kterým byla mimo jiné nařízena ústavní výchova prvních tří žalobců a tito byli umístěni do právnická osoba, příjmení 82, PSČ obec u obec Nezletilí žalobci 1-3 pak byli umístěni ve výše specifikovaném zařízení od 21.2.2018. Proti uvedenému rozhodnutí podali žalobci dne 20.2.2018 odvolání, kterému vyhověl rozsudkem název soudu dne datum rozhodnutí, pod č.j. číslo jednací a rozhodnutí o ústavní výchově nezletilých změnil tak, že tato se nenařizuje. Fakticky byly všichni nezletilí odňati z péče rodičů a prarodičů od 21. 2. 2018 do 15.11.2018, kdy byli z dětského domova propuštěni zpět do péče rodičů. Postupem soudu prvého stupně bylo v případě všech žalobců hrubě, v několika směrech a velmi zásadně zasaženo do jejich základních lidských práv. Umístěním nezletilých v dětském domově jim i jejich rodičům a prarodičům vznikla nemajetková újma na jejich právech, a to zejména porušením jejich práva na rodinný život, práva na osobní svobodu, práva na soukromí. Nezletilí trpěli intenzivní citovou deprivací, silným ochuzením osobních vztahů, ztrátou pocitu bezpečí, silným pocitem nejistoty. To vše bylo umocněno ještě tím, že děti byly od sebe odloučeny, ačkoliv doma obývaly společnou místnost a byly zvyklé být spolu. Prakticky stejnými negativními pocity trpěli i rodiče a prarodiče nezletilých. V průběhu pobytu došlo navíc k negativnímu zásahu do soukromí, do tělesné integrity a do intimní sféry prvního žalobce, když tento byl opakovaně sexuálně zneužíván a znásilněn jiným nezletilým, s nímž byl umístěn ve stejné místnosti. Utrpěnou nemajetkovou újmu tak dle žalobců nelze nahradit jinak než peněžitým zadostiučiněním, přičemž to může jen do určité míry kompenzovat hlubokou a nevratnou újmu v jejich osobním životě a osobnostních právech. Z vylíčených okolností je zřejmé, že protiprávní zásah byl nezávažnější pro první tři žalobce, kteří jsou nezletilí. Žalobci konstatovali, že s ohledem na povahu zásahu považuj za přiměřenou částku ve výši zhruba odpovídající 3-4 násobku průměrné měsíční mzdy za každý měsíc trvání zásahu každému z nezletilých. V případě rodičů resp. prarodičů, se jeví přiměřená náhrada v poloviční či čtvrtřinové výši takto stanovené částky. První ze žalobců dále požadoval za zvlášť intenzivní zásah, způsobený pohlavním zneužitím a znásilněním, nad rámec již požadovaného další částku ve výši 900.000 Kč. Žalobci uplatnili předběžně svůj nárok u žalované dne 3. 5. 2019, tato však jejich žádost nevypořádala. Navrhli proto, aby soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala, přičemž učinila nesporným, že u ní žalobci 3. 5. 2019 uplatnili žádost o předběžné projednání nároku na zadostiučinění nemajetkových újem, jež jim měly být způsobeny rozsudkem název soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka ve věci projednávané pod j. č. spisová značka, jímž bylo rozhodnuto o nařízení ústavní výchovy nezletilých žalobců a) – c) s umístěním do právnická osoba v obec u obec, jež bylo následně změněno rozsudkem název soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací tak, že ústavní výchova nezletilých žalobců a) – c) se nenařizuje. S ohledem na skutečnost, že rozsudek název soudu byl předběžně vykonatelný, lze na něj optikou zákona č. 82/1998 Sb. pohlížet jako na nezákonné rozhodnutí. Žalovaná stanoviskem ze dne 4. 2. 2021 tuto žádost vyřídila tak, že žalobci a) uhradila částku 367.500 Kč, žalobkyni b) částku 268.000 Kč, žalobci c) částku 268.000 Kč, žalobkyni d) částku 134.000 Kč a žalobci e) částku 134.000 Kč. Ve vztahu k žalobcům f) a g) žalovaná neshledala vznesené nároky oprávněnými ani co do základu, a to mj. z důvodu, že tito nebyli účastníky řízení (ani zúčastněnými osobami), v němž bylo vydáno předmětné nezákonné rozhodnutí. Žalovaná má za to, že částky, které byly těmto žalobcům poskytnuty v rámci mimosoudního projednání věci, jsou zcela přiměřené a žaloba je tak nejen v rozsahu již poskytnutého plnění, ale i co do žalovaného rozdílu nedůvodná. Žalovaná zohlednila, že předmětným nezákonným rozhodnutím fakticky došlo k odloučení žalobců a) – c), jakožto nezletilých dětí, od jejich rodičů, žalobců d) a e), což mělo jistě dopad do jejich života a bylo způsobilé zapříčinit vznik nemajetkových újem. Vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou separací nezletilých dětí od jejich rodičů lze, podle názoru žalované, připodobnit nemajetkové újmě, jež vznikne člověku, jenž je v důsledku nezákonně nařízené vazby, či výkonu trestu odnětí svobody odtržen od svých nejbližších příbuzných. Dále odkázala na závěry název soudu vyjádřené v nálezu vydaném pod sp. zn. IV. ÚS 2287/18 s tím, že ohledně šestého a sedmého žalobce není naplněna podmínka aktivní legitimace, když tito nebyli účastníky daného řízení. Ve vztahu ke čtvrtému a pátému žalobci považovala žalovaná za přiměřenou částku 500 Kč za každý den, kdy byli žalobci coby rodiče odloučeni od svých nezletilých dětí. Jelikož nezletilé děti musely logicky odloučení od rodičů snášet ještě úkorněji, zejména byly-li odloučeny od svých rodičů ve věku, kdy dochází k formování a utužování vztahů v rámci primární rodiny, přistoupila žalovaná k navýšení poskytnutého zadostiučinění u druhého a třetího žalobce na dvojnásobek oproti jejich rodičům. Co se týká prvního žalobce, s ohledem na výjimečné okolnosti, spočívající v pohlavním zneužití ze strany jiného chovance dětského domova, žalovaná ještě navýšila plnění poskytované jeho sourozencům o jednu polovinu. Takto poskytnutá plnění jsou z pohledu žalované zcela dostatečná. S ohledem na shora uvedené žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl a uložil žalobcům povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení.

3. Žalobci vzali během závěrečné řeči žalobu částečně zpět, a to co do žalovanou poskytnutého plnění v rozsahu, ve kterém se domáhali na žalované, aby zaplatila žalobci a) částku 367.500,00 Kč, žalobci b) částku 268.000,00 Kč, žalobci c) částku 268.000,00 Kč, žalobci d) částku 134.000,00 Kč, a žalobci e) částku 134.000,00 Kč.

4. Stanoviskem žalované ze dne 4.2.2021 byla žádost žalobců o předběžné projednání nároku shora uvedeného ze dne 3.5.2019 vypořádána s tím, že každému ze žalobců byla přiznána částka, žalobcům a), b), c) částka 268 tis. Kč, žalobci a) ještě další částka, dovršující tedy do 367.500,00 Kč, dále žalobcům d) a e) částka 134 tis. Kč, a žalobcům f) a g) částka žádná.

Anonymizovaný odstavec.

Anonymizovaný odstavec.

Anonymizovaný odstavec.

8. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

9. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

10. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

11. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

12. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

13. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

14. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

15. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

16. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

17. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

18. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k: a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

19. Podle ust. § 96 odst. 1 občanského soudního řádu může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle ust. § 96 odst. 2 věta prvá občanského soudního řádu je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

20. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud podle § 96 odst. 2 o. s. ř. řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby ve výroku ad I. zastavil.

Anonymizovaný odstavec.

22. Ke zvláště uplatněné újmě prvního žalobce soud musí konstatovat, že ač vzal za prokázané zneužití nezletilého jméno jiným chovancem Soukromého dětského domova, nebylo prokázáno tvrzení žalobců, že k tomuto docházelo opakovaně a dlouhodobě. Z listin, které pohlavní zneužití nezletilého jméno uváděli, zejména ze zprávy SDD a vyjádření státní zástupkyně, je zřejmé, že se jednalo o ojedinělý incident, nikoliv pokračující pohlavní zneužívání. Aniž by tedy soud jakkoli měl v úmyslu znevažovat újmu, která se nezletilému jméno během pobytu v SDD stala, nelze současně potvrdit, že by tato újma byla prokázána v tvrzeném rozsahu. Ze spisu přitom vyplývá, že byl okamžitě po incidentu vyšetřen lékařem a rovněž také sexuologem, aniž by byli shledány negativní důsledky, když bylo přímo uvedeno, že je na rodince komunikativní, většinou pozitivně naladěný. Ani v žalobě nebyly kromě obecných tvrzení o doživotních následcích tvrzeny žádné negativní následky či dopady do života tohoto žalobce. V této souvislosti nutno ještě podotknout, že konkrétní dopad do života prvního žalobce v daném případě nebyl jednoznačně prokázán (byť samozřejmě si jej lze částečně představit), když tento žalobce nemohl být podroben znaleckému zkoumání z důvodu té hrozící sekundární viktimizace oběti, kdy by v něm byla znovu oživována negativní vzpomínka. Žalobci v této souvislosti nepředložili ani výsledky šetření dané věci policií, ačkoliv z řízení vyplynulo, že událost byla na policii hlášena. Bez ohledu na rozsah tohoto konkrétního zásahu do integrity prvního žalobce však nutno konstatovat, že došlo k přerušení příčinné souvislosti mezi jednáním státu, kdy tedy došlo k tomu nezákonnému rozhodnutí, a umístěním dětí v soukromém rodinném zařízení, protože došlo k excesu, za který nemůže stát odpovídat. Odpovědnost je v daném případě právě na soukromém zařízení, v němž byli nezletilí umístěni. S ohledem na to již soud další zadostiučinění tohoto konkrétního zásahu nepřiznal.

23. Ze strany žalované byla již prvním pěti žalobcům přiznána částka, kterou soud podrobil jakémusi testu ústavnosti, kdy vycházel rovněž z rozhodnutí II. ÚS 2232/2021, název soudu, ve kterém, v němž byl řešen, mimo jiné, případ matky s dítětem, které bylo tři dny poté, co se narodilo, odebráno matce, a po dobu dvou let a čtyř měsíců bylo nepřetržitě drženo v kojeneckém ústavu, mimo dosah matky a mimo jakékoli její působení. Tato doba trvala 3,5x déle, než konkrétní řízení současných žalobců, a ve vztahu k rodiči bylo přiznáno odškodné, odpovídající v přepočtu na délku řízení žalobců částce ve výši 229 000 Kč a dítěti 261.500,00 Kč. V daném případě by tyto částky soud považoval za adekvátní, ovšem pouze pokud by děti byly trvale od 21.2.2018 do 15.11.2018 mimo jakýkoli kontakt s rodiči. Protože se tak však v daném případě nestalo, naopak bylo prokázáno, že děti byly každý druhý druhý víkend z rodičů a rovněž větší část prázdnin, lze považovat žalovanou poskytnuté zadostiučinění rodičům i dětem považovat za adekvátní. Soud proto dospěl k závěru, že samotná újma, způsobená žalobcům, byla odškodněna v dostatečné intenzitě, přičemž navýšení odškodného ze strany. S ohledem na to tedy soud žalobu ve vztahu k prvním pěti žalobcům zamítl přesahujícím již žalovanou vyplacenou částkou.

24. Pokud jde o žalobce f) a g), tito nebyli účastníky původního řízení, v němž bylo vyhlášeno předmětné nezákonné rozhodnutí. Na tuto skutečnost poukázala již žalovaná ve svém vyjádření k žalobě, přičemž odkázala na nález IV. ÚS 2287/2018. Přestože žalobci s tímto posouzením nesouhlasí a uvádí, že situace zde není stejná, když v daném případě byla řešena situace, kdy další člen rodiny, který nebyl účastníkem toho trestního stíhání, se domáhal nemajetkové újmy, která mu byla nezákonným rozhodnutím způsobem, zatímco v současném případě se jedná o nemajetkovou újmu, která byla způsobena právě dalším osobám, nelze než konstatovat, že se mýlí. Rovněž v případě žalobců f) a g) se jedná o újmu zprostředkovanou, která nebyla způsobena přímo jim, ale skrze nezákonné rozhodnutí jejich rodinným příslušníkům, protože v daném případě nebylo rozhodováno o právech žalobců f) a g), ale ostatních jejich rodinných příslušníků. Nic na tom nemění ani skutečnost, že s těmito žalobci f) a g) žijí ve společné domácnosti. Argumentace žalobců, že by podobný výklad ad absurdum vedl k odmítnutí spravedlnosti účastníku, který nebyl formálně pojat do řízení, ačkoliv s ním jednáno být mělo, je zcela nepřípadná. Právě na takové případy totiž pamatuje shora citované ust. § 7 odst. 2 ODŠZ. Proto soud žalobu proti těmto osobám zamítl v plném rozsahu.

25. Výrok o náhradě nákladů řízení žalobců a) – e) je odůvodněn podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobcům, jež byli v řízení zcela úspěšní (i jen částečný úspěch ohledně nemajetkové újmy je považován jako úspěch plný), každému nárok na náhradu nákladů řízení v částce 28 910,40 Kč. Tarifní hodnota každého z nároků na zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu představuje částku 50 000 Kč (srov. rozhodnutí název soudu sp. zn. spisová značka). Náklady každého ze žalobců tak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 2 480 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. s tím, že odměna byla snížena z původní částky 3 100 Kč podle § 12 odst. 4 a. t., z částky 2 480 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. s tím, že odměna byla snížena z původní částky 3 100 Kč podle § 12 odst. 4 a. t., z částky 2 480 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 25. 3. 2022 s tím, že odměna byla snížena z původní částky 3 100 Kč podle § 12 odst. 4 a. t., z částky 2 480 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 8. 4. 2022 s tím, že odměna byla snížena z původní částky 3 100 Kč podle § 12 odst. 4 a. t., z částky 2 480 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 6. 5. 2022 s tím, že odměna byla snížena z původní částky 3 100 Kč podle § 12 odst. 4 a. t., z částky 2 480 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 17. 6. 2022 s tím, že odměna byla snížena z původní částky 3 100 Kč podle § 12 odst. 4 a. t., z částky 2 480 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 19. 8. 2022 s tím, že odměna byla snížena z původní částky 3 100 Kč podle § 12 odst. 4 a. t. a z částky 2 480 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 27. 9. 2022 s tím, že odměna byla snížena z původní částky 3 100 Kč podle § 12 odst. 4 a. t. včetně osmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 22 240 Kč ve výši 4 670,40 Kč. Soud s odkazem na ust. § 31 odst. 4 ODŠZ nepřiznal žalobcům náhradu výzvu k předběžnému projednání nároku u žalované, dále jako neúčelné soud zhodnotil úkon číslo - podání soudu, které následovalo po podání žaloby a reagovalo na výzvu soudu k doložení souhlasu soudu s úkony za nezletilé, ač právně zastoupeným účastníkům nutno takového souhlasu musela být předem známa. Rovněž jako neúčelný soud považuje úkon 6.5.2022 - písemná reakce na vyjádření žalované, když téhož dne se konalo ústní jednání, při kterém se žalobci mohli a rovněž vyjadřovali ve věci. Uvedené úkony proto soud nepřiznal.

26. Výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu k žalobcům f) a g) je odůvodněn podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Podle tohoto ustanovení má žalovaná, která byla ve vztahu k těmto žalobcům ve věci zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšným žalobcům f) a g). Žalovaná má podle § 151 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu za jednotlivé úkony, a to v paušalizované výši stanovené vyhláškou č. 254/2015 Sb. částkou 300 Kč za úkon. Vzhledem k tomu, že se žalovaná písemně vyjádřila k žalobě, dále na výzvu soudu 4.4.2022, načež se připravovala na ústní jednání ve dnech 25.3.2022, 6.5.2022, 17.6.2022, 19.8.2022, 27.9. 2022 a těchto se rovněž zúčastnila, přísluší žalované náhrada nákladů řízení v rozsahu 12 úkonů po 300 Kč, celkem tedy 3 600 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, mohou se žalobci domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.