OSPH02 10 C 93/2025-182

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Lukášem Kučerou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce ⟪LB:lb_002⟫ bytem Adresa žalobce ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátkou Jméno advokátky ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: Anonymizováno ⟪LB:lb_007⟫ sídlem Vyšehradská 427/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město ⟪LB:lb_008⟫ za níž jedná Anonymizováno – Jméno žalované ⟪LB:lb_009⟫ sídlem Adresa žalované ⟪LB:lb_010⟫ o zaplacení 215 250 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 215 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 215 250 Kč od datum do zaplacení se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 215 250 Kč s příslušenstvím z titulu nesprávného úřednímu postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Okresním soudem v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. anonymizováno. Žalobu odůvodnil tím, že dne datum podal žalobce žádost o poskytnutí informace k Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou., přičemž žádaná informace byla žalobci poskytnuta až dne datum. Naříkané řízení tak trvalo 11 let a 3 měsíce. Věc nebyla skutkově ani právně obtížná, věc měla pro žalobce standardní význam, když žalobce dále uvedl, že v dané věci šlo o shromažďování dat a podkladů pro zpracování vědecké (diplomové) práce, když pro žalobce tak shromáždění relevantních dat bylo velmi významné. V důsledků průtahů v řízení pak žalobce neměl pro svoji výzkumnou část práce relevantní podklady, což se logicky projevilo na objektivnosti a kvalitě výzkumu žalobce a relevance a objektivnosti informací, jež (i pro průtahy v předmětném řízení) nebyly úplné. Dále žalobce uvedl, že v důsledku průtahů v řízení a neposkytnutí informací s takto neúplnými výsledky pracovali jako se zdroji i další diplomanti. Žalobce byl v roce Anonymizováno osloven dalšími kolegy s tím, zda již má informace, jež požadoval úplné a kompletní a zda a jak by změnil výsledky výzkumné části diplomové práce. To však žalobce ještě ani v roce Anonymizováno aAnonymizovánoAnonymizováno nemohl učinit, neboť došlo k extrémním průtahům právě v nyní posuzované věci. Žalobce rovněž uvedl, že průtahy v posuzovaném řízení výrazně omezily možnost žalobce mít kompletní a srovnávací informace pro případný další vědecký výzkum, jež by sloužily jako srovnávací materiál pro další vědeckou činnost, když žalobce zvažuje zpracování rigorózní práce na obdobné téma. Žalobce má za to, že má právo na základní zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 153 750 Kč (10x 15 000 Kč, + 3x 1 250 Kč). Vzhledem k tomu, že se jednalo o věc standardního až mírně vyššího významu pro žalobce, má žalobce za to, že částka základního zadostiučinění by měla činit 15 000 Kč za rok řízení, když za první 2 roky je částka poloviční. Dle názoru žalobce není na místě snížení ani zvýšení základní částky pro právní či skutkovou či právní složitost věci, naopak šlo o poměrně jednoduché řízení, nekonala se ústní jednání, dokazování bylo prováděno jen omezeně a listinami, proto je na místě navýšení základního zadostiučinění o 20 %. Věc probíhala na 2 stupních správní soustavy a 1 stupni soudní soustavy, tzn. není zde důvod pro snížení základní částky. Pro postup správních orgánů ve věci, opakované chybné a i nezákonné (nicotné) rozhodnutí, extrémní průtah v řízení o opravném prostředku (stížnosti) má žalobce za to, že pro postup dotčených orgánů je na místě navýšení základního zadostiučinění o 20 %. Žalobce tedy žádá o náhradu nemajetkové újmy ve výši 215 250 Kč. Žalobce nárok uplatnil u žalované dne datum, přičemž žalovaná nárok žalobce projednala a stanoviskem ze dne datum žalobci sdělila, že v naříkaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a poskytla žalobci zadostiučinění formou konstatování porušení práva, finanční kompenzaci žalobci neposkytla.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že k projednání žádosti žalobce došlo dne datum, kdy žalovaná konstatovala, že v naříkaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a poskytla žalobci zadostiučiní formou konstatování nesprávného úředního postupu. Dále uvedla, že předmětem naříkaného řízení byla žádost o informaci dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, přičemž konkrétně šlo ze strany žalobce o shromažďování dat a podkladů pro zpracování vědecké (diplomové) práce, tudíž potřeba požadované informace odpadla jejím odevzdáním, které lze předpokládat v řádech měsíců od podání žádosti. Současně žalobce o průběh řízení od postoupení věci Ministerstvu spravedlnosti v roce Anonymizováno nejevil žádný zájem, což uvedené jen dále potvrzuje. V důsledku v podstatě nulového významu řízení a zájmu žalobce o průběh po jeho drtivou část lze konstatovat, že požadované peněžité zadostiučinění není v projednávaném případě důvodné.

3. Ze shodných tvrzení účastníků, která soud vzal za svá skutková zjištění, bylo zjištěno, že žalobce nárok za posuzované řízení u žalované uplatnil dne datum, přičemž žalovaná nárok žalobce projednala a konstatovala, že v naříkaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a poskytla žalobci zadostiučiní formou konstatování nesprávného úředního postupu, což žalobci sdělila stanoviskem ze dne datum.

4. Ze spisu Okresního soudu v Jablonci sp. zn. Anonymizováno bylo zjištěno, adresa.

5. Ze spisu Krajského soudu v adresa – pobočka v Liberci sp. zn. Anonymizováno zjištěno, adresa.

6. Z diplomová práce žalobce s názvem: Některé otázky odpovědnosti za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem bylo zjištěno, že diplomová práce byla zpracována v březnu Anonymizováno. Při zpracování diplomové práce žalobce oslovil 86 soudů s obdobným dotaz na poskytnutí informací, jak je uvedeno shora. Z 86 oslovených soud informaci poskytla převážná většina z nich (69 soudů), avšak našly se i soudy, které informace neposkytly.

7. Z diplomová práce jméno FO s názvem: Náhrada nemajetkové újmy způsobená průtahy v soudním řízení bylo zjištěno, že diplomová práce byla zpracována v roce Anonymizováno, kdy v diplomové práci je výslovné poděkování žalobci, který mu pomohl se zpracováním dané diplomové práce. jméno FO se zaměřil na analýzu obdobných informací jako žalobce získaných dle zákona č. 106/1999 Sb., a to s tím rozdílem, že žádal informace za období let 2016-2020.

8. Z výslechu žalobce bylo zjištěno, že byl studentem Anonymizováno, kde studoval magisterský obor Právo od roku Anonymizováno do Anonymizováno, kde si zvolil téma diplomové práce: Některé otázky odpovědnosti za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Diplomová práce spočívala v tom, jak v České republice probíhá odškodňování náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení, a to zejména soudních řízení. Žalobce chtěl udělat výzkum, který spočíval v oslovení všech okresních soudů ohledně řízení týkajících se odškodnění nepřiměřené délky řízení. Předpokládal, že od všech soudů dostane odpověď v souladu se zákonem o svobodném přístupu k informací, a to v zákonné lhůtě. Drtivá většina soudů mu tyto informace poskytla bez potíží, nicméně některé soudy vyžadovaly zaplacení poplatku nebo informaci neposkytly vůbec. Do termínu odevzdání diplomové práce mu chyběla poskytnutá informace z 8-9 soudů. Jeho vedoucí práce pak vnímal jeho výzkum jako neucelený, když neměl informace ze všech soudů. V březnu Anonymizováno pak obhájil diplomovou práci, kdy jeho práce byla hodnocena pozitivně, kdy v rámci práce i zdůvodnil, proč tyto informace nezískal. Nedostatek těchto informací se nijak neodrazil na jeho výsledné známce. V průběhu daného řízení podal správní žalobu a následně se jednou telefonicky dotazoval na stav řízení, kdy mu bylo sděleno, že spis se nachází u Ministerstva Anonymizováno. U Ministerstva Anonymizováno se pak již nedotazoval na stav řízení. Dále bylo zjištěno, že danému tématu se chtěl věnovat v rámci rigorózní práce, kdy čekal až budeme mít kompletní informace s tím, že znovu nepodávat žádost o poskytnutí informací k Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou. O rigorózní práci začal vážněji uvažovat v období, kdy jej požádal o pomoc s diplomovou prací jeho známý pan jméno FO, což mohlo být okolo roku Anonymizováno.

9. Ze zprávy Krajského soudu v adresa ze dne datum a výňatku ze skartačního návrhu bylo zjištěno, že nelze zapůjčit spis vedený pod sp. zn. Anonymizováno, neboť byl dle výňatku ze skartačního návrhu, na základě ukončeného skartačního řízení v březnu Anonymizováno skartován.

10. Ze zprávy Ministerstva spravedlnosti ze dne datum bylo zjištěno, že ministerstvo v naříkané věci nevede samostatný spis, kdy spis pod sp. zn. Anonymizováno byl vrácen Okresního soudu v Jablonci.

11. Soud k důkazu zamítl spis Krajského soudu v adresa, a to z důvodu, že byl již skartován, spis Ministerstva Anonymizováno sp. zn. Anonymizováno, neboť celý spis včetně ministerstva je obsažen ve spise Okresního soudu v Jablonci pod sp. zn. Anonymizováno a v neposlední řadě zamítl výslech svědka tituly před jménem jméno FO z důvodu nadbytečnost, když soud má dostatečně zjištěný skutkový stav včetně významu řízení pro žalobce.

12. Soud z provedených listinných důkazů učinil níže rozvedená skutková zjištění rozhodná pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku.

13. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení:

Podle ustanovení § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

Podle ustanovení § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

Podle ustanovení § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

Podle ustanovení § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

Podle ustanovení § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem („o. z.“).

Podle ustanovení § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 citovaného ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

Podle ustanovení § 14 odst. 1 citovaného zákona se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ustanovení odst. 3 citovaného § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

Ustanovení § 15 odst. 2 citovaného zákona pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

14. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

15. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

16. S ohledem na uvedené, soud prvotně posuzoval, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně, zda došlo k porušení povinnosti soudu vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, když délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005). Základní kritéria k posouzení, zda je délka řízení přiměřená, zakotvil zákonodárce v § 31a odst. 3 OdpŠk. Ovšem je třeba mít na mysli, že tato kritéria jsou stanovena pouze demonstrativním výčtem, soud tak musí přihlédnout i k dalším okolnostem projednávané věci.

17. Délka posuzovaného řízení vzhledem k posuzované nemajetkové újmě žalobce činí 11 let a 3 měsíce. Již zde soud konstatuje, že ze Stanoviska Nejvyššího soudu, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále také jen „Stanovisko“) plyne obecný závěr, že je nezbytné zohlednit také to, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá. Řízení podle zákona č. 106/1999 Sb. je řízením, jehož předmětem je základní právo nebo svoboda. Současně nelze délku takového řízení v trvání 11 let a 3 měsíců považovat za přiměřenou. Řízení jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobných věcech zpravidla očekávat. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk a tím k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které mu náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 OdpŠk). V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě mu vznikla nemajetková újma. Soud však shledal, že není na místě žalobci poskytnout peněžitou formou zadostiučinění, neboť konstatování je v tomto případě plně dostačující formou zadostiučinění, jak bude podrobně popsáno dále.

18. Podle ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí OdpŠk, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení, a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

19. Soud neshledal, že daná věc byla po právní ani skutkové stránce složitá, jednání poškozeného rovněž nezapříčinilo takto nepřiměřenou délku řízení.

20. Soud dále uvádí, že Nejvyšší soud ve Stanovisku konstatoval, že význam řízení pro poškozeného je velmi důležitým objektivním kritériem, jemuž je třeba věnovat obzvláště velkou pozornost. V rozsudku sp. zn. 30 Cdo 1313/2010, Nejvyšší soud uvedl, že kritérium významu předmětu řízení pro účastníka (§ 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk), tj. to, co je pro něj v sázce, je nejdůležitějším kritériem pro stanovení formy a případné výše odškodnění. Odškodnění za nepřiměřenou délku řízení se totiž poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je význam předmětu řízení pro poškozeného. V rozsudku sp. zn. 30 Cdo 2800/2009, Nejvyšší soud vyslovil, že zvýšený význam předmětu řízení pro svou osobu tvrdí a prokazuje při uplatnění nároku z odpovědnosti za neprojednání věci v přiměřené lhůtě poškozený. Výjimku z uvedeného pravidla představují taková řízení, která již povahou svého předmětu mají pro jejich účastníky zvýšený význam, jako jsou například věci trestní, opatrovnické, pracovně-právní spory, věci osobního stavu, sociálního zabezpečení a věci týkající se zdraví nebo života nebo taková řízení, která s přihlédnutím k vysokému věku účastníka nebo jeho zdravotnímu stavu je třeba vyřídit přednostně. U těch se zvýšený význam předmětu řízení pro účastníka ve smyslu § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk presumuje.

21. V řízení o poskytnutí informace se význam jeho předmětu pro poškozeného ve smyslu § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk odvíjí od toho, jak významná je požadovaná informace v době podání žádosti o její poskytnutí (popřípadě v průběhu řízení o její poskytnutí) pro žadatele. V souzené věci bylo prokázáno, že žalobce požadovanou informaci potřeboval k napsání diplomové práce, nicméně ze samotného výslechu žalobce i z jeho diplomové práce vyplývá, že diplomovou práci šlo napsat i bez požadované informace, přičemž na výslednou známku toto nemělo vliv. Soud pak i dospěl k závěru, že samotné neposkytnutí dané informace se neodrazilo na výsledné kvalitě diplomové práce, jak tvrdil žalobce, neboť informaci neposkytlo vícero soudů. Soud dále dospěl k závěru, že i kdyby tuto informaci neposkytl, byť jeden soud, tak toto nemohlo pokřivit informace pro celou diplomovou práci, neboť žalobce žádal informace z celé ČR, přičemž Okresní soud v Jablonci nad Nisou se na danou problematiku nespecializuje, kdy ani diplomová práce se nijak nezaměřovala na konkrétní justiční region. V řízení pak bylo dále prokázáno, že žalobce se nezajímal po obhajobě diplomové práce o dané řízení, když měl toliko jednou zavolat na soud a dotazovat se na stav řízení. Žalobce se pak ani o stav řízení více nezajímal v době (v roce Anonymizováno), kdy tvrdil, že přemýšlel znovu, že naváže na svoji diplomovou práci rigorózní prací. Soud pak má i za prokázané, a to zejména z diplomové práce pana jméno FO, že potřebné údaje nepotřeboval ani pan jméno FO k napsání vlastní diplomové práce, když jeho samotný výzkum se týkal jiného rozhodného období. Ze spisu ani nevyplynulo, že by povinný orgán úmyslně a plánovaně jednal tak, aby znemožnil žalobci získat požadované informace. Je pravdou, že rozhodnutí povinného orgánu skýtalo procesní nedostatky, které však byly následně po zásahu správním soudem odstraněny. Povinný orgán tak nejednal svévolně, ač se dopustil několika procesních pochybení. Bylo tedy prokázáno, že újma vzniklá žalobci nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení o poskytnutí informace byla zanedbatelná a odškodnění v penězích nepřichází v úvahu (srov. rovněž závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne datum, sp. zn. 30 Cdo 1209/2009, či z recentní judikatury ze dne 20. 4. 2023, sp. zn. 30 Cdo 760/2022–389, případně též Městského soudu v Praze v rozsudku ze dne 4. 10. 2023 č. j. 55 Co 271/2023–151).

22. Jak je uvedeno výše, soud dospěl k závěru, že není na místě poskytnout žalobci relutární zadostiučinění, když konstatování porušení práva shledal dostatečným prostředkem satisfakce, neboť význam řízení soud shledal zanedbatelným. Konstatování porušení práva již žalobci poskytla sama žalovaná a soudu tak nezbylo než žalobu zamítnout.

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a přiznal žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, náhradu nákladů řízení nezastoupeného účastníka podle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. ve výši 300 Kč za 2 úkony, a to vyjádření k žalobě a účast u jednání.

24. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.; náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit k rukám právní zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání k Městskému soudu v Praze do patnácti dnů od jeho doručení prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se domáhat nuceného splnění povinnosti návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.