OSPH02 28 C 44/2025-238

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Adélou Balážovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobců: a) Jméno žalobce A, narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A ⟪LB:lb_002⟫ b) Jméno žalobce B, narozená Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce A ⟪LB:lb_003⟫ oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalované: Anonymizováno, IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno za níž jedná Jméno žalované sídlem Adresa žalované ⟪LB:lb_006⟫ pro zaplacení 2x 2 012 931,30 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) částku 50 000 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni b) částku 50 000 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit každému ze žalobců částku ve výši 1 927 777,30 Kč, se zamítá.

IV. Žalobce a) je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 840 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobkyně b) je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 840 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 1. 4. 2025 se žalobci domáhali náhrady nemajetkové újmy s odůvodněním, že usnesením Policie ČR ze dne 22. 11. 2021, č. j. NCOZ-4519-3955/TČ-2016-412201-H bylo zahájeno trestní stíhání žalobce a) dle §160 odst. 1 trestního řádu pro přečin padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 alinea 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“) a přečin nadržování podle § 366 odst. 1 tr. zákoníku, a žalobkyně b) pro přečin křivá výpověď a nepravdivý znalecký posudek podle § 346 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a přečin nadržování podle § 366 odst. 1 tr. zákoníku. Ke stížnosti žalobců bylo usnesením Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 9. 5. 2022, č. j. VZV 34/2018-5094, stížnosti částečně vyhověno a žalobce a) byl nadále trestně stíhán pro přečin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem nadržování podle § 366 odst. 1 tr. zákoníku a žalobkyně b) byla nadále trestně stíhána pro přečin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Ministrem spravedlnosti byla následně podána k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona, která byla shledána důvodná a rozhodnutí VSZ bylo zrušeno. Následně bylo rozhodnuto usnesením Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 8. 4. 20245, č.j. VZV 34/2023-100, tak, že bylo usnesení o zahájení trestního stíhání žalobců zrušeno a věc byla odložena. Žalobci požadoval odškodnit majetkovou škodu spočívající v nákladech za obhajobu a dále nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání. Ohledně nákladů obhajoby žalobci uvedli, že zaplatili celkovou částku ve výši 1 025 862,60 Kč s tím, že každý ze žalobců tak požaduje 50 % z této částky. Ohledně nemajetkové újmy žalobci uvedli, že trestní řízení bylo nepřiměřeně dlouhé a bylo zasaženo do osobní sféry žalobců, neboť v důsledku trestního stíhání žili v permanentním stresu, měli problémy se spánkem a obávali se o osud profesní kariéry. Omezili své společenské aktivity a zejména došlo k zásahu do vztahu s dcerou. Negativní dopady mělo trestní stíhání i na profesní stránku žalobců s tím, že o celé věci byla informována Česká advokátní komora, která se celou věcí musela taktéž zabývat a řešila, zda pozastaví žalobcům výkon advokacie či nikoliv, čemuž předcházelo správní řízení. Celé trestní stíhání mělo dopad i do další činnosti žalobců, neboť žalobce a) byla předsedou představenstva investičního fondu právnická osoba., IČO IČO, a žalobkyně b) byla předsedkyní dozorčí rady. Na tuto pozici z důvodu trestního stíhání rezignovala, žalobce a) pak na své pozici zůstal, nicméně došlo k narušení obchodů společnosti. Celá kauza pak byla silně medializována. Každý ze žalobců proto požadoval na nemajetkové újmě přiznat částku 1 500 000 Kč. Svůj nárok uplatnili u žalované dne 4. 10. 2024, ke dni podání žaloby však nebylo o žádosti žalobců rozhodnuto.

2. Žalovaná učinila nesporným uplatnění nároku dne 4. 10. 2024 s tím, že o žádosti bylo rozhodnuto stanoviskem ze dne 23. 4. 2025, kterým bylo žádosti žalobců částečně vyhověno. Žalovaná dále učinila nesporným, tvrzení žalobců ohledně zahájení trestního stíhání a následného zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání. Dále uvedla, že z žádosti žalobců vyplynulo, že co se týče majetkové škody, žalobci uplatnili alternativně obhajné v částce 512 931,30 Kč s tím, že dle advokátního tarifu by obhajné činilo 50 400 Kč. Žalovaná vycházela z přehledu úkonů předloženého žalobci, přičemž za sporné úkony považovala stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 26. 11. 2021, za kterou přiznala náhradu ve výši ½ úkonu, dále považovala za neúčelný úkon doplnění stížnosti ze dne 10. 1. 2022 a vyjádření či jinou komunikaci s ČAK ze dnů 31. 1. 2022, 14. 3. 2022, 24, 5, 2022, 30, 1, 2023 a 6. 2. 2023. Za tyto položky tak došlo k celkovému krácení náhrady ve výši 11 616 Kč. Dále žalovaná neposkytla náhradu za právní úkony písemné podání ze dne 17. 12. 2021 (žádost o přezkum postupu policejního orgánu) a 6. 10. 2022 (sdělení k výzvě PČR), které v trestním spise nedohledala. Z toho důvodu došlo ke krácení náhrady o dalších 3 630 Kč. Celkem tedy žalovaná na náhradě přiznala žalobcům částku 35 154 Kč (pro každého z nich). Co se týče náhrady nemajetkové újmy, žalovaná uzavřela, že dle odůvodnění odložení celé věci státním zástupcem bylo shledáno, došlo ze strany žalobců ke spáchání jednání, ze kterého byli obviněni, nicméně uvedené jednání nenaplňuje znaky žádného trestného činu a odpovědnost za kárná provinění zanikla. Odpovědnostní titul tedy v dané věci sice existuje, nicméně pokud by žalobcům bylo přiznáno peněžité zadostiučinění, odporovalo by to jednak § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jednak § 6 odst. 2 o. z. Z toho důvodu navrhla žalobu zamítnout.

3. Podáním ze dne 26. 5. 2025 vzali žalobci svou žalobu částečně zpět co do nároku na náhradu majetkové škody ve výši 35 154 Kč pro každého ze žalobců z důvodu, že jim byla tato částka žalovanou dne 25. 4. 2025 přiznána a vyplacena. Usnesením ze dne 3. 10. 2025 proto soud žalobu co do této částky pro každého ze žalobců zastavil.

4. Na základě provedeného dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž předložené důkazy považoval za zcela hodnověrné, a po přihlédnutí ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, dospěl soud k závěru o následujícím skutkovém stavu:

5. Z usnesení Policie ČR ze dne 22. 11. 2021, č. j. NCOZ-4519-3955/TČ-2016-412201-H, včetně doručenek soud zjistil, že dne 22. 11. 2021 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce a) dle §160 odst. 1 trestního řádu pro přečin padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 alinea 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“) a přečin nadržování podle § 366 odst. 1 tr. zákoníku, a žalobkyně b) pro přečin křivá výpověď a nepravdivý znalecký posudek podle § 346 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a přečin nadržování podle § 366 odst. 1 tr. zákoníku.

6. Ze stížností ze dne 26. 11. 2021 a doplnění stížností ze dne 16. 12. 2021 a 10. 1. 2022 (čl. 12–24 spisu) soud zjistil, že žalobci podali dne 26. 11. 2021 prostřednictvím obhájce stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, kterou následně doplnili.

7. Z usnesení státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 9. 5. 2022 (čl. 30 spisu) soud zjistil, že usnesení o zahájení trestního stíhání žalobců bylo částečně zrušeno a částečně byly stížnosti žalobců zamítnuty.

8. Z usnesení státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 8. 4. 2024 (čl. 42 spisu) bylo zjištěno, že usnesení o zahájení trestního stíhání žalobců bylo zrušeno a věc byla odložena. Z odůvodnění usnesení vyplývá, že dle závěru Nejvyššího soudu lhaní žalobců v procesním postavení svědka nebylo trestným činem (bod 31 odůvodnění) a jednání spočívající ve vystavení falešného prohlášení o pravosti podpisu a antedataci souboru listin nenaplňovalo znaky skutkové podstaty žádného trestného činu (bod 32 a 33 odůvodnění).

9. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2024, sp. zn. 3TZ 7/2023, soud zjistil, že Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ve věci žalobců byl porušen zákon v neprospěch obviněných, z toho důvodu usnesení o zamítnutí stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání zrušil a věc přikázal Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze k novému projednání a rozhodnutí.

10. Z přehled vydaných faktur ze dne 7. 5. 2024 (čl. 76–77 spisu) soud zjistil, že žalobcům byly ze strany advokátní kanceláře Anonymizováno vystaveny faktury v celkové částce 1 025 862,60 Kč v období od 31. 1. 2022 do 29. 2. 2024.

11. Z přehledu úkonů právní služby učiněných při obhajobě doktora Anonymizováno a doktorky Anonymizováno na (čl. 78 spisu) soud zjistil, že ve věci obhajoby žalobců bylo učiněno celkem 28 úkonů právní služby.

12. Z faktur a výpisů z účtu (čl. 79 až 92 spisu) soud zjistil, že žalobci uhradili za obhajobu v trestním stíhání částku celkem 1 025 862,60 Kč.

13. Z rozhodnutí představenstva ČAK ze dne 6. 2. 2023 (čl. 93 spisu) vyplývá, že Česká advokátní komora projednala možnost pozastavení výkonu advokacie žalobců a rozhodla dne 6. 2. 2023 tak, že výkon advokacie nepozastavila.

14. Z výpisu z obchodního rejstříku ohledně společnosti právnická osoba., IČO IČO (čl. 95 spisu), soud zjistil, že žalobce a) je od 16. 3. 2009 předsedou představenstva společnosti a žalobkyně b) byla od 16. 3. 2009 do 18. 1. 2024 předsedkyní dozorčí rady společnosti.

15. Z oznámení o odstoupení z funkce člena dozorčí rady ze dne 30. 11. 2023 (čl. 99 spisu) soud zjistil, že žalobkyně b) oznámila společnosti právnická osoba. odstoupení z funkce člena dozorčí rady.

16. Z výpisu z obchodního rejstříku společnosti právnická osoba, IČO IČO (čl. 100 spisu), soud zjistil, že žalobce a) je od 11. 9. 2023 jednatelem této společnosti, která vznikla dne 11. 9. 2023, přičemž společníkem byla společnost právnická osoba.

17. Ze sdělení právnická osoba ze dne 26. 10. 2023 (čl. 102 spisu) soud zjistil, že právnická osoba k dotazu spol. právnická osoba. sdělila, že v rámci elektronické aukce byla společnost právnická osoba podrobena compliance prověření, přičemž nebyly naplněny důvody, aby byla z účasti v aukci vyloučena a dále bylo uvedeno, že aukce byla zrušena v souladu s čl. 7, který umožňoval zrušit aukci bez udání důvodu a odmítnout všechny předložené návrhy.

18. Z novinových článků (čl. 108–123 spisu) soud zjistil, že novináři informovali o probíhajícím trestním stíhání obou žalobců i o zrušení elektronické aukce, kterou uvedli do spojitosti s trestním stíháním žalobce a).

19. Z výslechu žalobce a) soud zjistil, že žalobci byli obviněni v listopadu 2021 nejprve pro právní kvalifikaci, která měla spočívat v tom, že měl antedatovat ověření podpisu v ověřovací knize a manželka měla vyplnit to pole, a tím měla nadržovat trestnému činu. Toto později bylo zrušeno s tím, že nadále byli stíháni pouze pro trestný čin křivé výpovědi. Vykonávali víc než 40 let, manželka zhruba 30 let, advokátní praxi bez nějakých problémů. Tedy byli v permanentním stresu. Ten stav trval dva a půl roku od zahájení až do zrušení obvinění. Několikrát byla v advokátní kanceláři policie, samozřejmě novináři volali do kanceláře a ptali se zaměstnanců. Dokonce se stalo, že v průběhu jednoho civilního sporu druhá strana upozorňovala, že je trestně stíhán a že klient je tím pádem nevěrohodný. V té době byl nějakých 30 let v orgánech ČAK, ve zkušební komisi, zkoušel při advokátních zkouškách. Musel vysvětlovat celému představenstvu, že se ničeho nedopustil. Byl prošetřován ČNB jako funkcionář tohoto fondu, jako člen představenstva a byl prověřován auditory, a hrozilo, že donutí firmu, ať žalobce odvolají z funkce. Manželka ta rezignovala, vzdala to. Přátelské styky se omezily a všichni čekali, jak to dopadne. Dceři v té době bylo 16 až 18 let, o stíhání se dozvěděla velmi záhy, protože adresa je malá. Nějaká její přítelkyně jí sdělila, že jsou s manželkou stíháni a že mají problémy na komoře, neboť její strýc byl asi advokát. Doma bylo slzavé údolí, plakala, měla o ně strach, co se bude dít, ale potom se o tom začalo psát, bylo to i v novinách na Seznamu, to už četla, o tom už mluvila celá třída, potom to dospělo tak daleko, že říkala, že pokud by ten tlak byl na ni velký ve třídě, což nakonec asi úplně nebyl, tak radši dojde někam jinam a nedostuduje to. Kolegové se v kanceláři ptali, komunikace byla jiná, těžší. Hrozilo, že někdo z těch kolegů třeba odejde z práce.

20. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku. Z dalších provedených důkazů soud žádné další pro věc podstatné skutečnosti nezjistil, proto skutková zjištění z těchto provedených důkazů soud v rámci tohoto odůvodnění dále nerozebírá.

21. Soud posoudil věc po právní stránce podle těchto ustanovení:

22. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

23. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

24. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

25. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

26. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

27. Podle § 31 odst. 1, 2 OdpŠk, náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Podle odst. 3 zákona jsou náklady zastoupení součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

28. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

29. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

30. Ust. § 15 odst. 2 OdpŠk pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

31. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

32. Možnost odškodnění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Byl tak naplněn závazek vyplývající z č. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Podle čl. 41 Úmluvy, jestliže Soud zjistí, že došlo k porušení Úmluvy nebo Protokolů k ní, a jestliže vnitrostátní právo dotčené Vysoké smluvní strany umožňuje pouze částečnou nápravu, přizná Soud v případě potřeby poškozené straně spravedlivé zadostiučinění. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva na vnitrostátní úroveň.

33. Co se týče nároku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání, předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

34. Žalobci se žalobou domáhali finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí, a to ve výši 1 500 000 Kč pro každého ze žalobců. Žalovaná žalobcům na tento nárok neposkytla finanční zadostiučinění, nárok odškodnila konstatováním vydání nezákonného rozhodnutí a omluvou.

35. Usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). V daném případě bylo usnesení o zahájení trestního stíhání zrušeno a věc byla odložena, čímž je dána odpovědnost žalované za škodu a nemajetkovou újmu vzniklou žalobcům z titulu vydání nezákonného rozhodnutí dle § 7 odst. 1 OdpŠk, což ostatně uznala i sama žalovaná.

36. Nezákonným rozhodnutím tak je usnesení usnesením Policie ČR ze dne 22. 11. 2021, č. j. NCOZ-4519-3955/TČ-2016-412201-H, o zahájení trestního stíhání žalobců, které bylo odklizeno usnesením Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 8. 4. 20245, č.j. VZV 34/2023-100, které nabylo právní moci dne 16. 4. 2024.

37. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk [k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod číslem 67/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].

38. Soud se tak zabýval tím, zda je dostačujícím zadostiučiněním konstatování nezákonnosti rozhodnutí a omluva nebo zda žalobcům náleží zadostiučinění v penězích (§ 31a odst. 2 OdpŠk). Při stanovení formy či výše zadostiučinění soud vychází především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédne i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 nebo ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod číslem 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

39. Povahou trestní věci se má na mysli zejména závažnost trestného činu, kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části trestního zákoníku).

40. Žalobce a) byl nejprve stíhán pro přečin padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku a přečin nadržování podle § 366 odst. 1 tr. zákoníku, a žalobkyně b) pro přečin křivá výpověď a nepravdivý znalecký posudek podle § 346 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a přečin nadržování podle § 366 odst. 1 tr. zákoníku. V průběhu došlo ke změně právní kvalifikace a žalobce a) byl nadále trestně stíhán pro přečin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem nadržování podle § 366 odst. 1 tr. zákoníku a žalobkyně b) byla nadále trestně stíhána pro přečin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Tato trestná činnost nevyvolává zvýšenou míru společenského odsouzení jako je tomu například u trestných činů násilných nebo sexuálních. Žalobcům ani nehrozil trest odnětí svobody, neboť ve věci ani nedošlo k podání obžaloby a s ohledem na hrozící trestní sazbu ve výši maximálně 5 let a dosavadní bezúhonnost žalobců by bylo lze očekávat, že v případě podání obžaloby by byl navrhován trest podmíněný.

41. Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby zohledňují individuálních následky trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných výše. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) - mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit.

42. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění „liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08). Toto samo je však (bohužel) průvodním jevem každého takového trestního stíhání, tedy nelze pouze z těchto skutečností dovozovat nárok na zadostiučinění každého poškozeného za tvrzenou nemajetkovou újmu, ale právě naopak je třeba konkrétně u každého poškozeného individuálně zkoumat zásahy do jeho osobnostní sféry a jejich konkrétní projevy.

43. Žalobci tvrdili na osobnostních zásazích následující: Bylo zasaženo do jejich práva na osobní čest a dobré jméno, na soukromý a rodinný život a do profesního života. V rámci rodinného života se jednalo o zásah do vztahů s dcerou, došlo k utlumení společenského života žalobců. V profesní stránce došlo k silné dehonestaci žalobců a došlo i k zásahům v činnosti žalobců mimo výkon advokacie. Celá věc pak byla silně medializována.

44. Z účastnické výpovědi žalobce a) a dalších provedených listin dospěl soud k závěru, že k zásahům do práv žalobců, co se týče jejich profesního života, které tvrdili, došlo v příčinné souvislosti s trestním stíháním. Se žalobci skutečně bylo zahájeno správní řízení ohledně pozastavení výkonu advokacie, přičemž pověst žalobců zcela jistě v profesní sféře určitým způsobem utrpěla. Žalobci však nijak nedoložili, že by došlo k úbytku klientů a z provedeného dokazování vyplynula i skutečnost, že k pozastavení výkonu nedošlo. Ohledně působení žalobců ve společnosti právnická osoba. pak soud nedospěl k závěru, že by došlo k zásahu do práv žalobců, neboť žalobkyně na svou pozici rezignovala až téměř v závěru trestního stíhání (prosinec 2023, přičemž trestní stíhání bylo pravomocně skončeno v dubnu 2024) a z ničeho nevyplynulo, že by k této rezignaci byla žalobkyně b) nějak nucena, když sám žalobce a) uvedl, že jenom sama nechtěla ohledně svého postavení někomu něco vysvětlovat. Stejně tak zásahy do rodinné sféry žalobců nebyly kromě výslechu žalobce a) ničím podloženy. Soud tak neměl ze strany žalobců, a to ani přes poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. tvrzení zásahy do práv vyjma profesní pověsti, jakkoliv prokázané.

45. Pokud jde o kritéria, která je při posuzování nemajetkové újmy a stanovení formy či výše zadostiučinění nutno zejména zvažovat (definovaná v již odkazovaném rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011), tj. povaha trestní věci, délka trestního stíhání, a především dopady trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby, vyplynulo z provedeného dokazování, že žalobci byli stíháni pro přečiny, za které jim hrozilo uložení trestu odnětí svobody ve výměře 1 až 5 let. Jak uvedeno výše, s ohledem na dosavadní bezúhonnost žalobců zjevně nehrozilo uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, navíc ve věci ani nebyla podána obžaloba. To je okolnost, která vzniklou nemajetkovou újmu do jisté míry snižuje. NA druhou stranu žalobci byli stíháni za trestný čin, který souvisel s výkonem jejich profesní činnosti, s čímž samozřejmě o to více může být spojena obava ze ztráty možnosti svou profesi i dále vykonávat, přičemž ve věci bylo prokázáno, že s žalobci bylo i vedeno správní řízení Českou advokátní komorou ohledně pozastavení výkonu jejich činnosti. Žalobci byli trestně stíháni poprvé a trestní stíhání tak na ně muselo působit intenzivněji než na osobu, která se do takovéhoto střetu s orgány činnými v trestním řízení dostává opakovaně či dokonce pravidelně. To jsou naopak všechno skutečnosti, která dopady trestního stíhání a způsobenou nemajetkovou újmu umocňují, a to zásadním způsobem.

46. Pokud jde o délku trestního stíhání, toto bylo zahájeno usnesením ze dne 22. 11. 2021, doručeným žalobci a) dne 26. 11. 2021, žalobkyni b) dne 24. 11. 2021, a skončeno bylo právní mocí zrušujícím usnesením dne 16. 4. 2024. Trestní stíhání tedy trvalo 2 roky a 5 měsíců. Délka trestního stíhání nebyla dle názoru soudu nepřiměřená s ohledem na okolnosti projednávané věci. Ačkoliv se jednalo pouze o přípravnou fázi, žalobci byli obviněni v průběhu trestního stíhání v kauze spojené se zadáváním veřejných zakázek, ve kterém bylo obviněno mnoho osob a trestní stíhání v této věci započalo v roce 2018 a nebylo doposud skončeno. V rámci trestního stíhání bylo vyslýcháno značné množství osob, bylo vypracováno několik znaleckých posudků. Soud ani nedospěl k závěru, že by se orgány činné v trestním řízení dopouštěli jakýchkoliv průtahů.

47. Z provedených důkazů nevyplynulo, že by trestní stíhání mělo být vůči žalobcům zahájeno svévolně či šikanózně. Z odůvodnění zrušujícího usnesení vyplývá, že žalobci u svého výslechu skutečně lhali a dopustili se porušení svých stavovských porušení. Je však třeba konstatovat, že na druhé straně došlo k porušení ze strany orgánů činných v trestním řízení, což ostatně konstatoval sám Nejvyšší soud, neboť žalobci byli oprávněni s odkazem na § 100 odst. 2 tr. řádu odepřít výpověď, či dokonce nepravdivě své jednání popřít z důvodu, že se obávali, že by jim hrozilo trestní stíhání. Trestní stíhání žalobců tak nemělo být při dostatečném vyhodnocení ze strany orgánů činných v trestním řízení ani zahajováno. To je rovněž okolnost, která nemajetkovou újmu umocňuje.

48. Pokud jde o dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobců, provedenými důkazy (výpovědi svědků a žalobce, které soud hodnotil jako věrohodné) byly prokázány obecné dopady spojené většinou s každým trestním stíháním, tj. psychická zátěž, stres, nervozita, pocit nejistoty, obavy z odsouzení. Trestní stíhání mělo dopad na společenské chování žalobců, kdy omezili své aktivity. Co se týče profesní sféry, pak se žalobci bylo zahájeno i správní řízení ohledně výkonu jejich činnosti, kdy je nepochybné, že zahájení trestního stíhání žalobce v očích kolegů jistě i značně dehonestovalo. Na druhou stranu soud přes poučení žalobců k nutnosti svá tvrzení prokázat, neměl za prokázané, že by v důsledku trestního stíhání došlo k jakýmkoliv zásahům v pracovním kolektivu advokátní kanceláři žalobců, či že by došlo k narušení jejich činnosti v investičním fondu či v obchodních příležitostech s tímto spojenými. Žalobkyně b) se sama zcela dobrovolně rozhodla rezignovat na svou pozici předsedkyně dozorčí rady, bez prokázání skutečnosti, že by na ní v tomto směru byl vyvíjen jakýkoliv tlak či že by k tomuto kroku byla vyzvána. Stejně tak tvrzení žalobce a) o tom, že došlo ke zrušení tendru právnická osoba z důvodu trestního stíhání, má soud za zcela neprokázaná. Na druhou stranu na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že celá kauza byla silně medializována, kdy sice se neztotožnil s tvrzením žalobců, že by mělo dojít k excesu ze strany orgánu činných v trestním řízení tím, že by účelově měli médiím poskytovat nějaké informace, nicméně s ohledem na profesní činnost žalobců medializace celé kauzy jejich nemajetkovou újmu jistě umocňovala.

49. Na základě všech uvedených skutečností, které mají nemajetkovou újmu umocňovat či naopak snižovat, vzal soud za prokázané, že v důsledku trestního stíhání vznikla žalobcům významná nemajetková újma, za kterou je namístě poskytnout zadostiučinění v penězích, když pouhé konstatování porušení práva a omluva nejsou dostatečné. Soud se pak v tomto směru neztotožnil s námitkou žalované, že s by přiznání takového zadostiučinění mělo být v rozporu s dobrými mravy či všeobecným vnímáním spravedlnosti, neboť jak uvedl již výše, žalobci se sice mohli dopustit uvedeného jednání kladeného jim za vinu, nicméně co se týče „lhaní“, pak toto bylo jejich zákonné právo, jak konstatoval sám Nejvyšší soud, a žalobci tak neměli být pro uvedené trestně stíháni. Stejně tak ohledně případného antedatování listin či podpisů, ani toto jednání nebylo možné kvalifikovat jako trestný čin, orgány činné v trestním řízení tak měli být při své činnosti důslednější a jednání správně kvalifikovat a případně postupovat cestou předání České advokátní komoře k vyhodnocení ohledně možného kárného provinění.

50. Případ žalobců pak soud porovnal s následujícími případy odškodňování nemajetkových újem:

51. Řízení u zdejšího soudu pod sp. zn. 28 C 168/2016 – v této věci byl poškozený stíhán pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, pro kterou byl ohrožen též trestem odnětí svobody ve výměře 1 roku až 5 let. Trestní stíhání v porovnávané věci trvalo podobnou dobu 2 let a 3 měsíců, nicméně věc došla až do fáze soudního řízení. U poškozeného došlo k zásahům do profesní cti a došlo ke značnému společenskému dosouzení, celá věc byla silně medializována a soud shledal i zásahy do osobnostní sféry, kdy byly narušeny rodinné vztahy poškozeného. Soud shledal za adekvátní zadostiučinění částku 107 500 Kč.

52. Řízení u zdejšího soudu pod sp. zn. 18 C 183/2016 a následně u MS Praha pod sp. zn. 12 Co 102/2019 – v této věci byla poškozená stíhána taktéž pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, pro kterou byla ohrožena též trestem odnětí svobody ve výměře 1 roku až 5 let. Trestní stíhání v porovnávané věci trvalo stejnou dobu 2 let a 5 měsíců, nicméně věc opět došla až do fáze soudního řízení. Ve věci byly shledány zásahy do profesního života a věc byla silně medializována. Soud shledal za adekvátní zadostiučinění částku 75 000 Kč.

53. Řízení u zdejšího soudu pod sp. zn. 19 C 184/2016 a následně u MS Praha pod sp. zn. 19 Co 355/2019 – v této věci byl poškozený také stíhán pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, pro kterou byl ohrožen též trestem odnětí svobody ve výměře 1 roku až 5 let. Trestní stíhání v porovnávané věci trvalo podobnou dobu 2 let a 6 měsíců, nicméně věc opět došla až do fáze soudního řízení. U poškozeného došlo k zásahům do profesní cti a došlo ke značnému společenskému dosouzení, celá věc byla silně medializována a soud shledal i zásahy do zdravotního stavu poškozeného. Soud shledal za adekvátní zadostiučinění částku 80 000 Kč.

54. Žalobci pak odkázali na věc vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. 23 C 144/2018 a následně u MS Praha pod sp. zn. 12 Co 8/2021. Soudu však dospěl k závěru, že tato věc není srovnatelná s případem žalobců, neboť poškozený byl stíhán pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, za které bylo možné v případě vydání odsuzujícího rozsudku uložit žalobci trest odnětí svobody 5–12 let. S ohledem na výši trestní sazby, poškozenému hrozil trest spojený s odnětím svobody. Poškozený nebyl dosud soudně trestán, nicméně samotné trestní stíhání trvalo 9 let a 7 měsíců. V uvedeném případě se navíc jednalo o akademického pracovníka, přičemž soud má za to, že ve věci žalobců se sice jedná o taktéž o osoby s poměrně veřejnou funkcí, tj. advokátů, kteří jsou jistě pod dohledem veřejnosti, nicméně právě s ohledem na charakter jejich činnosti a znalost práva má za to, že naopak u žalobců by mělo být zohledněno, že si musí být stejně jako např. politici vědomi, že na ně často bude veřejností nahlíženo s nelibostí a svou profesi si tedy volí s vědomím, že budou vystaveni větší míře stresu.

55. Po zohlednění shora učiněných zjištění a porovnání případu žalobců s uvedenými případy, soud dospěl k závěru, že případ žalobce je nejvíce podobný případu sp. zn. 18 C 183/2016, kdy však u žalobců šlo navíc o sdílenou újmu. Soud dospěl k závěru, že žalobci prokázali svá tvrzení ohledně dopadů do profesní sféry a určitou medializaci případu, neměl však prokázané žádné další dopady do osobností či rodinné sféry nad rámec běžných dopadů trestního stíhání. Soud tak za adekvátní pro žalobce považoval zadostiučinění ve výši 50 000 Kč pro každého ze žalobců.

56. Z toho důvodu soud žalobcům v částce 50 000 Kč vyhověl, do zbylé částky ve výši 1 450 000 Kč nezbylo soudu než nárok žalobců zamítnout (výrok II).

57. Co se týče nároku na náhradu majetkové škody z titulu náhrady nákladů za obhajobu soud na základě provedeného dokazování a odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení posoudil soud věc po právní stránce následovně: judikatura rozvinula ve vztahu k zahájení (vedení) trestního stíhání svůj názor tak, že nárok na náhradu škody se posuzuje podle § 5 písm. a), ustanovení § 7 a ustanovení § 8 OdpŠk jako nárok na náhradu škody způsobenou nezákonným rozhodnutím s tím, že rozhodujícím měřítkem je pozdější výsledek trestního řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 25 Cdo 1388/2004). Z ustanovení § 7 a ustanovení § 8 OdpŠk vyplývá, že proto, aby poškozený mohl být se svým nárokem na náhradu škody v podobě vynaložených nákladů na obhajobu v souvislosti s nezákonně vedeným trestním stíháním úspěšný, je nutné naplnění tří podmínek: 1. existence nezákonného rozhodnutí, 2. vznik škody a 3. příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Tyto podmínky pak musí být naplněny současně. Nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím má pak ten, v jehož případě bylo pravomocné rozhodnutí pro nezákonnost změněno či zrušeno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je pak soud rozhodující o náhradě škody vázán. S ohledem na předběžnou vykonatelnost usnesení o zahájení trestního stíhání, je třeba za nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk považovat i usnesení o zahájení trestního stíhání. V případě vydání usnesení o zahájení trestního stíhání žalobců ze dne 22. 11. 2021, je tak nárok žalobkyně na náhradu škody nepochybně dán, k čemuž ostatně dospěla i žalovaná, když žalobcům částečně na tento nárok hradila.

58. Po částečném zpětvzetí zůstala mezi stranami sporná pouze náhrada za úkon doplnění stížnosti ze dne 10. 1. 2022 a vyjádření či jinou komunikaci s ČAK ze dnů 31. 1. 2022, 14. 3. 2022, 24. 5. 2022, 30, 1, 2023 a 6. 2. 2023, a dále výše náhrady za zbylé účtované úkony. Mezi stranami kromě citovaných úkonů nebylo sporu, že zbylé účtované úkony byly provedeny, žalovaná pouze sporovala výši sazby za jeden úkon právní služby. Při soudním jednání dne 25. 7. 2025 pak žalobci k dotazu soudu upřesnili, že co se týče sporných úkonů, pak již nežádají náhradu za úkony ze dne 17. 12. 2021 a 6. 10. 2022.

59. Soud k tomuto odkazuje na ustálenou judikaturu, neboť jak uvedl např. Vrchní soud v Praze ve svém usnesení ze dne 25. 9. 2006, sp. zn. 1 Tmo 19/2006, publikovaném jako R 5/2008 Sb.s.r.: "Nechá-li se ustanovený obhájce zastupovat v trestním řízení zástupcem - advokátem, který je plátcem daně z přidané hodnoty, a zaplatí-li tomuto svému zástupci odměnu za zastoupení včetně částky odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je tento zástupce povinen odvést podle zvláštního předpisu, jde o náklady účelně vynaložené v souvislosti s poskytnutím právní služby [§ 13 odst. 1 vyhláška č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“)], na jejichž úhradu má ustanovený obhájce nárok." V tomto smyslu má tedy i neustanovený obhájce nárok na proplacení takových nákladů ze strany klienta a pro účely náhrady ze strany státu je pak nutné takové náklady přiznat.

60. Náklady se pak určují podle zvláštního právního předpisu a tímto zvláštním právním předpisem o mimosmluvní odměně je právě advokátní tarif, a to v této věci ve znění účinném do 31. 12. 2024.

61. V řízení bylo prokázáno, že žalobci využili v předmětném trestním řízení služeb obhájce, kterému na nákladech obhajoby zaplatili celkem částku 1 025 862,60 Kč vč. DPH (tj. 519 931,30 Kč každý ze žalobců), a že jim tedy vznikla v uvedené výši škoda, kterou však lze dle OdpŠk nahradit jen v rozsahu určeném dle advokátního tarifu.

62. Pokud jde o výši odměny obhájce za 1 úkon právní služby, žalobci byli stíháni pro přečin s horní hranicí trestní sazby 5 let. Dle § 10 odst. 3 písm. b) a. t. tak činí tarifní hodnota 10 000 Kč a odměna za 1 úkon právní služby 1 500 Kč (§ 7 bod 4. a. t.). Jelikož se pak jednalo o společnou obhajobu více obviněných jedním obhájcem, náleží obhájci u společných úkonů dle § 12 odst. 4 a. t. za každou takto obhajovanou osobu mimosmluvní odměna snížená o 20 %, tj. 1 200 Kč.

63. Pokud jde o úkony, které žalovaná neuznala: ⟪LB:lb_001⟫ - doplnění stížnosti ze dne 10. 1. 2022 – soud se zcela ztotožnil se závěrem žalované, že u tohoto podání se nejedná o účelný, a tedy účtovatelný úkon, neboť je součástí samotné stížnosti jako takové, ⟪LB:lb_002⟫ - vyjádření či jiná komunikace s ČAK ze dnů 31. 1. 2022, 14. 3. 2022, 24. 5. 2022, 30, 1, 2023 a 6. 2. 2023 – i v tomto směru se soud zcela ztotožnil s námitkami žalované, že tato podání nejsou v příčinné souvislosti se samotným trestním stíháním, neboť nejsou činěna vůči orgánům činným v trestním řízení v rámci obhajoby.

64. Co se týče nároků na odměnu a náhradu hotových výdajů za další vyúčtované úkony, které žalovaná uznala a vyplatila za ně žalobci náhradu, soud se s hodnocením žalované plně ztotožnil a těmito nároky se tak již nezabýval, když žalovaná tyto odměny a náhrady již žalobci ve výši náležející dle advokátního tarifu vyplatila a žaloba byla v tomto rozsahu vzata zpět.

65. S ohledem na uvedené tak soud zbylý požadovaný nárok žalobců na úhradu částky 477 777,30 Kč pro každého z žalobců za nedůvodný a žalobu do této částky zamítl (výrok II).

66. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) tak, že přiznal žalované, která byla v řízení převážně úspěšná (50 000 Kč za nemajetkovou újmu + 35 154 Kč obhajné uhrazené žalovanou, pro které řízení bylo zastaveno – úspěch žalobců v rozsahu 15 %; 477 777,30 Kč za obhajné – úspěch žalované v rozsahu 85 %), nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 70 %. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., podle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za úkon. Žalované tedy soud přiznal náhradu nákladů řízení za celkem 8 režijních paušálů, a to za vyjádření k žalobě, přípravu a účast na jednání dne 25. 7. 2025, přípravu a účast na jednání dne 19. 9. 2025, přípravu a účast na jednání dne 7. 11. 2025 a účast na vyhlášení rozsudku dne 14. 11. 2025. Výši náhrady tak činí celkem 1 680 Kč, přičemž tuto částku soud poměrně rozdělil mezi oba žalobce, tj. každého ze žalobců tak zavázal uhradit žalované částku 840 Kč.

67. Lhůta k plnění pro žalovanou byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 částí věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se organizační složka státu, která v řízení za žalovaného jedná, řídí. Lhůtu k plnění pro žalobce pak stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání k Městskému soudu v Praze do patnácti dnů od jeho doručení prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se domáhat nuceného splnění povinnosti návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.