OSPH02 19 C 164/2024-104

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Mgr. Ing. Danielem Zejdou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce, adresa zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Anonymizováno ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení 260 599 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 186 724,58 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna nahradit žalobci částku ve výši 73 874,42 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 26 276,66 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit mu částku 260 599 Kč jako náhradu škody způsobené nezákonným trestním stíháním vedeným u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 3 T 123/2016. Tvrdí, že proti němu bylo dne 12. 11. 2016 zahájeno trestní řízení pro přečin podle § 283 odst. 1 trestního zákoníku, přičemž po zrušení předchozích rozhodnutí Nejvyšším soudem byl rozsudkem ze dne 4. 12. 2020 zcela zproštěn obžaloby, neboť žalovaný skutek nebyl trestným činem. Uplatněný nárok představuje zejména náklady obhajoby, náklady na cestovné mezi Spojenými státy americkými a Českou republikou v souvislosti s účastí na hlavních líčeních a veřejném zasedání, náklady na ubytování při těchto pobytech a náklady na překlad rozhodnutí Nejvyššího soudu. Žalobce uvádí, že svůj nárok řádně a včas uplatnil u žalované dne 3. 8. 2024, přičemž nesouhlasí s námitkou promlčení, neboť se o pravomocném skončení trestního řízení a o vzniku škody dozvěděl až doručením rozsudku dne 10. 8. 2021, nikoli již dne 4. 12. 2020 či dne 10. 12. 2020, kdy byl rozsudek doručen jeho obhájci.

2. Žalovaná navrhuje zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Namítá především promlčení uplatněného nároku s odkazem na § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“), podle něhož se nárok na náhradu škody promlčí ve tříleté subjektivní lhůtě ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Podle žalované trestní řízení pravomocně skončilo dne 4. 12. 2020 a nejpozději dne 10. 12. 2020, kdy byl zprošťující rozsudek doručen do datové schránky obhájce žalobce, se žalobce musel dozvědět o vzniku škody, přičemž tříletá promlčecí lhůta uplynula dne 5. 12. 2023. Nárok byl uplatněn až dne 3. 8. 2024, tedy po uplynutí promlčecí doby. Nad rámec námitky promlčení žalovaná zpochybňuje i účelnost a přiměřenost některých nákladů, zejména délku pobytů žalobce v České republice, počet ubytovaných osob a charakter některých úkonů právní služby, jakož i náklady na překlad rozhodnutí Nejvyššího soudu, které podle jejího názoru nebyly nezbytné.

3. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 1. 4. 2025 žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve prospěch žalované. Vyšel ze zjištění, že žalobce byl pravomocně zproštěn obžaloby a že zprošťující rozsudek byl doručen jeho obhájci dne 10. 12. 2020. Dospěl k závěru, že nejpozději tímto dnem se žalobce dozvěděl o vzniku škody a o tom, kdo za ni odpovídá, a že tříletá subjektivní promlčecí lhůta začala běžet dne 5. 12. 2020 a uplynula dne 5. 12. 2023. Uplatnění nároku dne 3. 8. 2024 proto považoval za opožděné. Námitku žalobce, že vznesená námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy, neshledal důvodnou, neboť neshledal okolnosti natolik výjimečné intenzity, které by odůvodňovaly odepření práva žalované uplatnit námitku promlčení.

4. K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. 10. 2025 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud shledal, že závěr o počátku běhu promlčecí lhůty byl předčasný a vycházel z neúplně zjištěného skutkového stavu, zejména pokud jde o otázku, kdy se žalobce skutečně dozvěděl o pravomocném skončení trestního řízení a o vzniku škody, a zda bylo možné bez dalšího vycházet z doručení rozsudku obhájci. Soud prvního stupně se podle odvolacího soudu dostatečně nevypořádal ani s námitkami žalobce týkajícími se právní moci zprošťujícího rozsudku a významu jeho nepřítomnosti při vyhlášení rozhodnutí. Z těchto důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a uložil soudu prvního stupně, aby se věcí znovu zabýval a doplnil dokazování v naznačeném směru.

5. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

6. Soud provedl dokazování při ústních jednáních konaných dne 11. 11. 2025 a dne 3. 2. 2026, a to zejména listinnými důkazy založenými ve spise tohoto soudu a podstatným obsahem připojeného trestního spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 3 T 123/2016.

7. Z písemných podání účastníků bylo zřejmé, že mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce Jméno žalobce byl trestně stíhán pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 trestního zákoníku, že dne 4. 12. 2020 byl Obvodním soudem pro Prahu 6 vyhlášen zprošťující rozsudek a že tento rozsudek byl doručen obhájci žalobce do datové schránky dne 10. 12. 2020 a samotnému žalobci dne 10. 8. 2021. Nesporné bylo rovněž to, že žalobce uplatnil nárok na náhradu škody u žalované žádostí ze dne 3. 8. 2024 a že žalovaná tento nárok v rámci předběžného projednání odmítla s poukazem na promlčení.

8. Z protokolu o hlavním líčení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6 dne 4. 12. 2020 od 10:00 hodin soud zjistil, že hlavní líčení proběhlo v nepřítomnosti obžalovaného, tedy nynějšího žalobce, a že při tomto jednání byl vyhlášen rozsudek, jímž byl žalobce zproštěn obžaloby. Z téhož protokolu soud zjistil, že přítomný obhájce žalobce tituly před jménem jméno FO se po vyhlášení rozsudku vzdal práva na odvolání a že práva na odvolání se vzdal rovněž přítomný státní zástupce. Z písemného vyhotovení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 4. 12. 2020 soud zjistil, že na rozsudku je vyznačena doložka právní moci ke dni 4. 12. 2020. Z listin založených na č. l. 359 a 360 trestního spisu soud dále zjistil, že právní zástupce žalobce elektronickým podáním ze dne 12. 8. 2021 informoval trestní soud o tom, že rozsudek byl žalobci doručen dne 10. 8. 2021, a že k tomuto podání byla přiložena konvertovaná dodejka podepsaná žalobcem potvrzující převzetí písemnosti dne 10. 8. 2021.

9. Z listiny založené ve spise na č. l. 7 soud zjistil, že žalobce zakoupil dne 16. 6. 2017 letenku na let ze právnická osoba do Anonymizováno s přestupem v Anonymizováno na datum odletu 12. 7. 2017 a zpáteční let dne 23. 9. 2017, přičemž celková cena letenky činila 1 533,25 USD. Z listiny na č. l. 18 soud zjistil, že žalobce zakoupil dne 26. 5. 2019 letenku ze právnická osoba do Anonymizováno s datem odletu 25. 6. 2019 a zpáteční cestou dne 2. 5. 2019, přičemž celková cena této letenky činila 1 127,27 USD. Z listiny na č. l. 19 soud zjistil, že žalobce zakoupil dne 16. 9. 2019 letenku ze právnická osoba do Anonymizováno s odletem dne 21. 10. 2019 a zpátečním letem dne 6. 11. 2019, přičemž celková částka činila 981,85 USD.

10. Z potvrzení o ubytování na č. l. 11 soud zjistil, že žalobce uhradil ubytování v období od 13. 9. 2017 do 22. 9. 2017 v celkové výši 990,12 USD. Z listiny na č. l. 12 soud zjistil, že žalobce uhradil ubytování v období od 22. 10. 2019 do 6. 11. 2019 v celkové výši 987,15 USD. Z listiny na č. l. 25 soud zjistil, že žalobce uhradil ubytování v období od 26. 4. 2019 do 1. 5. 2019 v celkové výši 717,77 USD. Z těchto listin soud dovodil konkrétní výši nákladů na ubytování, které žalobce v souvislosti s účastí na jednotlivých jednáních v trestní věci vynaložil.

11. Z faktur vystavených advokátní kanceláří jméno FO založených na č. l. 20 až 24, soud zjistil, že žalobci byly za právní služby v trestní věci účtovány částky 40 075 Kč, 26 829,74 Kč, 51 307 Kč a 11 247 Kč za jednotlivá období let 2016 až 2021, přičemž tyto částky představovaly náklady obhajoby v trestním řízení.

12. Z potvrzení o ceně překladu soud zjistil, že žalobce uhradil dne 12. 4. 2020 částku 1 913,56 USD za překlad z českého do anglického jazyka, a z vyjádření právního zástupce žalobce soud zjistil, že v rámci žalovaného nároku je dále uplatňována částka 47 375,91 Kč za překlad rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky.

13. Na základě shora uvedených důkazů soud zjistil, že žalobce v souvislosti s trestním stíháním vynaložil konkrétně vyčíslené náklady na leteckou dopravu, ubytování, právní zastoupení a překlady rozhodnutí, přičemž data jednotlivých cest, délka pobytu v České republice a výše jednotlivých plateb byly doloženy listinnými důkazy. Dále má soud za prokázané i vynaložení shora uvedených nákladů na obhajobu, resp. skutečnost, že tyto mu byla jeho obhájci fakturovány.

14. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku. Z provedených důkazů soud žádné další pro věc podstatné skutečnosti nezjistil.

15. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

16. Podle ust. § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

17. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

18. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo podle zákona zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

19. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

20. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

21. Podle ust. § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem ("o. z.").

22. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Rozhodnutí o zproštění obžaloby je přitom rozhodnutím, které (byť nikoliv výslovně) „ruší“ účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, ve smyslu zákona „nezákonným“ a zakládá proto nárok na náhradu škody (odškodnění nemajetkové újmy) v právním režimu zákona (Srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90). Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. S usnesením o zahájení trestního stíhání je proto třeba s ohledem na způsob skončení trestního stíhání žalobce nakládat v režimu OdpŠk jako s nezákonným rozhodnutím. Uvedená judikatorní východiska platí bezpochyby (a mezi účastníky o tom ostatně není sporu, žalovaná existenci odpovědnostního titulu představovaného nezákonným rozhodnutím uznává) analogicky po novele zákona provedené zákonem č. 160/2006 Sb. i pro oblast nároků nemajetkové povahy, jak se podává např. i z rozhodnutí Nejvyššího soudu z 27. 6. 2012, sp.zn. 30 Cdo 2813/2011.

23. Z nesporných tvrzení a z provedeného dokazováním má soud za prokázané, že v posuzovaném řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, a to usnesení o zahájení trestního stíhání, a je tak dán odpovědnostní titulu dle zákona č. 82/1998 Sb. Dále bylo nesporné, že žalobce splnil i další podmínku pro projednání věci u soudu, a to předběžné uplatnění nároku u žalované.

24. Soud dále zkoumal, zda byly dány i další z předpokladů vzniku odpovědnosti státu, tedy vznik škody na straně žalobce a příčinná souvislost mezi vydání nezákonného rozhodnutí a vznikem nemajetkové újmy. Pokud jsou splněny tyto tři předpoklady vzniku odpovědnosti státu za škodu, pak se stát této odpovědnosti nemůže zprostit.

25. Soud se nejprve zabýval žalovanou vznesenou námitkou promlčení. Z provedeného dokazování, zejména z připojeného trestního spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 3 T 123/2016, zjistil, že zprošťující rozsudek byl vyhlášen dne 4. 12. 2020 při hlavním líčení konaném v nepřítomnosti obžalovaného, že písemné vyhotovení rozsudku bylo doručeno obhájci dne 10. 12. 2020 a žalobci samotnému prokazatelně až dne 10. 8. 2021. Současně bylo zjištěno, že žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 3. 8. 2024.

26. Podle § 32 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody promlčí ve tříleté subjektivní lhůtě ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. V případech nároku vyplývajícího z trestního stíhání skončeného zproštěním obžaloby je však třeba počátek běhu této lhůty spojovat s pravomocným skončením trestní věci, neboť teprve tímto okamžikem je odpovědnostní titul postaven najisto.

27. V trestním řízení nemůže rozsudek vůči nepřítomnému obžalovanému nabýt právní moci dříve, než mu je doručen a než marně uplyne lhůta k podání odvolání. Samotné doručení obhájci ani protokolární vzdání se odvolání obhájcem bez přítomnosti obžalovaného nemůže bez dalšího konstituovat právní moc rozhodnutí vůči obviněnému, jde-li o úkon s potenciálně zásadními a nevratnými důsledky pro jeho procesní postavení.

28. Soud proto vychází z toho, že právní moc zprošťujícího rozsudku ve vztahu k žalobci mohla nastat nejdříve po doručení dne 10. 8. 2021 a po následném marném uplynutí odvolací lhůty. Tříletá subjektivní promlčecí doba tak nemohla začít běžet dříve než na konci srpna 2021. Uplatnil-li žalobce svůj nárok u žalované dne 3. 8. 2024, učinil tak před uplynutím této lhůty. Námitku promlčení proto soud neshledal důvodnou, neboť žalobcův nárok byl uplatněn včas.

29. Soud se dále zabýval nároky žalobce na náhradu nákladů vynaložených na leteckou dopravu mezi Spojenými státy americkými a Českou republikou a na ubytování v České republice v souvislosti s účastí na jednotlivých úkonech trestního řízení vedeného proti němu u Obvodního soudu pro Prahu 6.

30. Z provedeného dokazování, zejména z předložených potvrzení o zakoupení letenek a o úhradě ubytování, jakož i z obsahu trestního spisu, soud zjistil, že žalobce se osobně účastnil hlavních líčení a dalších procesních úkonů, k nimž byl předvolán, a že k této účasti byl nucen přicestovat z místa svého bydliště ve Spojených státech amerických.

31. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náleží poškozenému náhrada skutečné škody, která mu vznikla v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. V případě nezákonného trestního stíhání je za škodu považována mimo jiné majetková újma spočívající v účelně vynaložených nákladech, které poškozený musel nést v důsledku vedení trestního řízení. Mezi takové náklady typicky patří náklady na obhajobu, ale rovněž náklady na cestu a pobyt, je-li osobní účast obviněného u procesních úkonů nezbytná nebo důvodná.

32. Soud má za prokázané, že žalobce měl v rozhodném období trvalé bydliště mimo území České republiky a že jeho osobní účast u hlavních líčení a veřejných zasedání byla objektivně způsobilá přispět k ochraně jeho procesních práv. Účast obžalovaného u hlavního líčení je zásadním projevem práva na obhajobu a nelze ji bez dalšího redukovat na pouhou formalitu. Bylo-li proti žalobci vedeno trestní řízení, v jehož rámci hrozilo vyslovení viny a uložení trestu, bylo zcela legitimní, aby využil svého práva být osobně přítomen projednání věci a aby za tím účelem vynaložil náklady na dopravu a pobyt.

33. Žalovaná v řízení namítala, že délka pobytů žalobce v České republice přesahovala samotné dny konání jednání, a dovozovala z toho neúčelnost části nákladů. Soud však tuto námitku nepovažuje za důvodnou. Při posuzování účelnosti nákladů je třeba vycházet z konkrétních okolností případu, zejména z nutnosti přicestovat z jiného kontinentu, z časové náročnosti mezinárodní dopravy, z možnosti změn v programu jednání a z potřeby zajistit si adekvátní časový prostor před i po samotném jednání. Nelze spravedlivě požadovat, aby obviněný cestoval tak, že by jeho přílet i odlet bezprostředně časově navazovaly na jednací den bez jakékoli časové rezervy.

34. Soud proto uzavírá, že náklady na leteckou dopravu žalobce do České republiky a zpět, jakož i náklady na ubytování v době bezprostředně související s konáním procesních úkonů, a to celkově v žalobcem vynaložené výši 146 249,58 Kč, jak byly prokázány v rámci dokazování, byly vynaloženy žalobce v příčinné souvislosti s trestním stíháním a byly účelné. Tyto náklady by žalobci nevznikly, pokud by proti němu nebylo vedeno trestní řízení, a představují tak skutečnou škodu ve smyslu § 31 odst. 1 OdpŠk. V rozsahu, v němž žalobce prokázal výši těchto nákladů předloženými listinnými důkazy a jejich věcnou souvislost s konkrétními úkony trestního řízení, shledal soud jeho nárok důvodným a žalobě v této části vyhověl.

35. Soud se dále zabýval částí žalobního nároku ve výši 47 375,91 Kč, jíž se žalobce domáhal coby náhrady nákladů vynaložených na překlad rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky do anglického jazyka. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce si na vlastní náklady zajistil překlad uvedeného rozhodnutí a že tyto náklady zahrnul do požadované náhrady škody. Spornou mezi účastníky byla otázka, zda takto vynaložené náklady představují účelně vynaloženou škodu ve smyslu § 31 odst. 1 OdpŠk.

36. Poškozenému náleží náhrada skutečné škody, která mu vznikla v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Předpokladem přiznání náhrady je nejen existence příčinné souvislosti, ale též účelnost a nezbytnost vynaloženého nákladu. Účelnost je třeba posuzovat objektivně, tedy podle toho, zda bylo v konkrétní situaci rozumné a potřebné takový náklad vynaložit, a zda neexistoval jiný, právním řádem předvídaný postup, kterým bylo možno sledovaného cíle dosáhnout bez vzniku dodatečné majetkové újmy. V trestním řízení je právo obviněného na tlumočení a překlad rozhodnutí upraveno procesními předpisy, které stanoví, za jakých podmínek a v jakém rozsahu má být obviněnému rozhodnutí přeloženo do jazyka, jemuž rozumí. Jestliže žalobce měl za to, že mu náleží překlad rozhodnutí Nejvyššího soudu, bylo na místě, aby tohoto práva využil procesním postupem vůči příslušnému soudu a aby nejprve požádal o zajištění překladu v rámci trestního řízení. Teprve v případě, že by takové žádosti nebylo vyhověno nebo by mu bylo právo na překlad odepřeno, bylo by možno uvažovat o tom, že náklady na překlad zajištěný vlastní iniciativou představují účelně vynaloženou škodu.

37. Z provedeného dokazování však nevyplynulo, že by žalobce před vynaložením nákladů na překlad rozhodnutí Nejvyššího soudu požádal tento soud o jeho přeložení do anglického jazyka, ani že by mu taková žádost byla zamítnuta či jinak odepřena. Toto ani žalobce netvrdil. Za této situace soud uzavírá, že žalobce nevyužil nejprve procesních prostředků, které mu právní řád poskytoval, a zvolil postup spočívající v přímém objednání překladu na vlastní náklady, aniž by bylo prokázáno, že takový postup byl nezbytný. Náklady na překlad rozhodnutí Nejvyššího soudu proto nelze považovat za účelně a nezbytně vynaložené na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí (ve smyslu § 31 odst. 1 OdpŠk), neboť jejich vznik nebyl bezprostředním a nevyhnutelným důsledkem trestního stíhání, nýbrž důsledkem procesní volby žalobce, který nevyužil nejprve zákonem předvídaný mechanismus zajištění překladu. V této části proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

38. V neposlední řadě se pak soud zabýval nárokem na náhradu nákladů na náklady obhajoby, které žalobce vyčíslil ve celkové výši 66 973,50 Kč. Jednotlivé úkony, jak tyto žalobce požadoval v žalobě, soud posoudil s ohledem na provedené dokazován podstatným obsahem trestního spisu následujícím způsobem: Úkon převzetí včetně první tel. porady dne 12.11.2016 (1. úkon) je potvrzena plnou mocí ze dne 15. 11. 2016 na č. l. 10 přílohového spisu a potvrzením o konání porady z téhož dne na č. l. 15. Odměnu za úkon další porada obhájce s klientem dne 15.11.2016 soud nepřiznal, neboť tento úkon byl již zahrnut v rámci převzetí věci a přípravy zastoupení ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a) AT. Úkon účast při vyšetřovacím úkonu – podání vysvětlení dne 15.11.2016 (2. úkon) je potvrzen z protokolu na č. l. 30 přílohového spisu s tím, že úkon trval od 10:00 hod. do 13:00 hod. Úkon další porada obhájce s klientem dne 22.11.2016 (3. úkon; ad potvrzení o konání porady na č. l. 15) je účelný ať už pro svou návaznost na podání vysvětlení, tak pro nadcházející výslech podezřelého. Jedná se však pouze o jeden úkon dle ust. § 11 odst. 1 písm. c) AT. Úkon účast při vyšetřovacím úkonu – výslech podezřelého dne 22.11.2016 (4. úkon) je potvrzen z protokolu na č. l. 25 přílohového spisu s tím, že úkon trval od 13:14 hod. do 13:32 hod. Úkon další porada obhájce s klientem dne 24.5.2017 (5. úkon; ad potvrzení o konání porady na č. l. 15 p.v.) je účelný ať už pro svou návaznost na vydaný trestní příkaz, tak pro sepis odporu proti trestnímu příkazu. Jedná se však pouze o jeden úkon dle ust. § 11 odst. 1 písm. c) AT. Úkon odpor proti trestnímu příkazu ze dne 26.5.2017 (6. úkon; ad podání na čl. 81 přílohového spisu) byl účelný, neboť vedl ke zrušení vydaného trestního příkazu. Odměnu za úkon žádost o odročení hlavního líčení ze dne 5.6.2017 soud nepřiznal, neboť se nejedná o úkon právní služby ve smyslu ve smyslu § 11 AT. Úkon další porada obhájce s klientem dne 18.9.2017 (7. úkon; ad potvrzení o konání porady na č. l. 15 p.v.) je účelný ať už pro svou návaznost na podaný odpor proti trestnímu příkazu, tak pro nadcházející hlavní líčení. Jedná se však pouze o jeden úkon dle ust. § 11 odst. 1 písm. c) AT. Účast na hlavním líčení dne 19.9.2017 (8. úkon) je potvrzena z protokolu na č. l. 98 přílohového spisu s tím, že úkon trval od 09:00 hod. do 10:49 hod. Úkon další porada obhájce s klientem dne 29.4.2019 (9. úkon; ad potvrzení o konání porady na č. l. 16) je účelný ať už pro svou návaznost na zrušení napadeného rozsudku, tak pro nadcházející hlavní líčení. Jedná se však pouze o jeden úkon dle ust. § 11 odst. 1 písm. c) AT. Účast na hlavním líčení dne 30.4.2019 (10. úkon) je potvrzena z protokolu na č. l. 211 přílohového spisu s tím, že úkon trval od 12:30 hod. do 14:15 hod. Úkon další porada obhájce s klientem dne 30.4.2019 (11. úkon; ad potvrzení o konání porady na č. l. 16) je účelný ať už pro svou návaznost na proběhlé hlavní líčení, tak pro sepis odvolání proti rozsudku. Jedná se však pouze o jeden úkon dle ust. § 11 odst. 1 písm. c) AT. Úkon odvolání obžalovaného dne 29.5.2019 (12. úkon; ad podání na čl. 224 a 242 přílohového spisu) byl účelný, neboť bylo zapotřebí odvrátit odsuzující rozsudek. Odměnu za úkon sdělení soudu dne 18.9.2019 soud nepřiznal, neboť se nejedná o úkon právní služby ve smyslu ve smyslu § 11 AT. Úkon další porada obhájce s klientem dne 22.10.2019 (13. úkon; ad potvrzení o konání porady na č. l. 16 p.v.) je účelný ať už pro svou návaznost na podané odvolání, tak pro nadcházející veřejné zasedání o odvolání. Jedná se však pouze o jeden úkon dle ust. § 11 odst. 1 písm. c) AT. Účast na veřejném zasedání o odvolání dne 23.10.2019 (14. úkon) je potvrzena z protokolu na č. l. 255 přílohového spisu s tím, že úkon trval od 09:00 hod. do 09:40 hod. Úkon další porada obhájce s klientem dne 31.10.2019 (15. úkon; ad potvrzení o konání porady na č. l. 15 p.v.) je účelný ať už pro svou návaznost na zamítnutí odvolání, tak pro sepis dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu. Jedná se však pouze o jeden úkon dle ust. § 11 odst. 1 písm. c) AT. Úkon dovolání obžalovaného dne 26.1.2020 (16. úkon; ad podání na čl. 277 přílohového spisu) byl účelný, neboť bylo zapotřebí odvrátit zamítavé rozhodnutí odvolacího soudu. Úkon sdělení soudu dne 25.8.2020 (17. úkon – ½ úkon); ad podání na čl. 302 přílohového spisu) byl účelný, neboť bylo zapotřebí reagovat na výzvu soudu. Úkon další porada obhájce s klientem dne 3.12.2020 (18. úkon; ad potvrzení o konání porady na č. l. 15 p.v.) je účelná pro svou návaznost na nadcházející hlavní líčení. Jedná se však pouze o jeden úkon dle ust. § 11 odst. 1 písm. c) AT. Úkon hlavní líčení dne 4.12.2020 (19. úkon) je potvrzena z protokolu na č. l. 326 přílohového spisu s tím, že úkon trval od 10:00 hod. do 10:30 hod.

39. Soud tak při svém rozhodování vycházel z toho, že žalobce prokázal vynaložení nákladů souvisejících s jeho účastí v trestním řízení ve vztahu k 18,5 úkonům právní služby podle § 7, § 10 odst. 3 písm. b), § 11 odst. 1 písm. a), c), d), e), g), k), § 11 odst. 2 a § 11 odst. 3 AT (ve znění účinném do 1. 1. 2025) v sazbě 1 500 Kč, celkem tedy v částce 27 750 Kč. Za uvedené úkony právní služby soud podle § 13 odst. 4 AT (ve znění účinném do 1. 1. 2025) dále přiznal náhradu hotových výdajů 300 Kč/úkon, tj. 5 700 Kč. Současně přiznal náhradu za DPH 21% ve výši 7 025 Kč. Celkem tedy soud přiznal 40 475 Kč. Ve zbylé částce nárok zamítl.

40. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 26 276,66 Kč, přičemž tato částka představuje 43 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 71,5 % a úspěchu žalované v rozsahu 28,5 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 260 599 Kč sestávající z částky 9 380 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 11. 11. 2024, z částky 9 380 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (žaloba) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 11. 11. 2024, z částky 9 380 Kč za odvolání dle § 11 odst. 1 písm. k) a. t. ze dne 27. 4. 2025, z částky 9 380 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 11. 11. 2025 a z částky 9 380 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 3. 2. 2026 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 48 850 Kč ve výši 10 258,50 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.