OSPH05 15 C 254/2022-446

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Barborou Hněvkovskou jako samosoudkyní ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce ⟪LB:lb_002⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_003⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalované: Česká republika – Jméno žalované, IČO: IČO žalované ⟪LB:lb_006⟫ sídlem Adresa žalované ⟪LB:lb_007⟫ o nahrazení projevu vůle

I. Nahrazuje se projev vůle žalované spočívající v uzavření smlouvy o převodu vlastnického práva k pozemku ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, s žalobcem následujícího znění:

Smlouva o bezúplatném převodu pozemku

Jméno žalované se sídlem adresa

Anonymizováno

(dále jen převádějící) a

Jméno žalobce, r. č. RČ, bytem adresa

(dále jen nabyvatel) uzavírají podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o půdě)

Smlouvu o bezúplatném převodu pozemku

1. Jméno žalované (dále jen SPÚ) jako převádějící je příslušný hospodařit ve smyslu zákona č. 503/2012 Sb. o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o SPÚ) s pozemky ve vlastnictví státu, vedenými na listu vlastnictví číslo hodnota u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj - Katastrální pracoviště Praha-západ, pro katastrální území adresa.

SPÚ převádí touto smlouvou do vlastnictví nabyvatele následující pozemek: parcela číslo Anonymizováno v katastrálním území adresa, o výměře je Anonymizováno m², druh pozemku – orná půda, zapsaný v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště adresa, na listu vlastnictví číslo hodnota pro katastrální území adresa, obec adresa, který byl vydělen oddělovacím geometrickým plánem číslo hodnota, vypracovaným Ing. jméno FO a ověřený Ing. jméno FO z pozemku parcela číslo Anonymizováno v KÚ adresa, čímž bude touto smlouvou vypořádán nárok nabyvatele ve výši 146 854,80 Kč.

Oddělovací geometrický plán číslo hodnota, vypracovaný Ing. jméno FO a ověřený Ing. jméno FO tvoří nedílnou součást této smlouvy.

2. Nabyvateli vznikl nárok na bezúplatný převod pozemku z vlastnictví státu podle § 11a zákona o půdě na základě: ⟪LB:lb_001⟫ – pravomocného rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha (dále jen pozemkový úřad) ze dne 10. června 2003, č. j. PÚ 2562/94/1, které nabylo právní moci dne 30. června 2003, jímž bylo určeno, že panu jméno FO, narozenému 28. června 1922, jako osobě oprávněné, nelze vydat pozemky nebo jejich části v katastrálním území adresa, obec adresa, ⟪LB:lb_002⟫ – pravomocného rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha ze dne 17. února 2006, č. j. PÚ 3557/05, které nabylo právní moci dne 14. března 2006, a kterým bylo určeno, že oprávněné osobě, paní jméno FO, narozené 9. listopadu 1926 a jméno FO, narozenému Datum narození žalobce, obce adresa, ⟪LB:lb_003⟫ – rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 21. března 2007, č. j. 11 C 161/2006–12, které nabylo právní moci dne 8. května 2007, jímž bylo určeno, že panu jméno FO, narozenému 28. června 1922, jako osobě oprávněné, nelze vydat pozemky v katastrálním území adresa, obec adresa. ⟪LB:lb_004⟫ – usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 14. května 2007, č. j. 26 D 1479/2003–191, které nabylo právní moci dne 13. července 2007, bylo potvrzeno nabytí dědictví po zůstaviteli jméno FO, narozeném datum, zemřelém datum, pozůstalou manželkou jméno FO, narozenou datum a jméno FO. ⟪LB:lb_005⟫ - usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 1. 10. 2015, č. j. 26 D 491/2015-138, které nabylo právní moci dne 12. 10. 2015, a kterým bylo potvrzeno nabytí dědictví po zůstavitelce jméno FO, narozené datum, zemřelé datum, nabyvatelem jméno FO.

Nevydané pozemky byly oceněny znaleckým posudkem znalce Ing. adresa ze dne 2. 11. 2021, podle vyhlášky č. 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. celkovou částkou 1 598 750 Kč. Touto smlouvou bude vypořádán restituční nárok nabyvatele ve výši 146 854,80 Kč.

3. Převádějící převádí nabyvateli pozemek uvedený v čl. 1 v této smlouvy se všemi právy a povinnostmi a nabyvatel jej do svého výlučného vlastnictví přijímá.

Nabyvatel prohlašuje, že jeho nárok, který má být touto smlouvou vypořádán, dosud nebyl celý vypořádán, a že jej nepostoupil, ani nepostoupí žádnému postupníkovi. Nepravdivé prohlášení a jednání učiněna nabyvatelem v rozporu s tímto prohlášením činí tuto smlouvu neplatnou od samého počátku.

4. Nabyvatel prohlašuje, že je mu stav převáděného pozemku znám a tento pozemek do svého vlastnictví přijímá.

5. Účastníci smlouvy jsou touto smlouvou vázáni až do pravomocného rozhodnutí Katastrálního úřadu o návrhu na povolení vkladu do katastru nemovitostí. Vlastnické právo převáděnému pozemku přechází na nabyvatele vkladem do katastru nemovitostí.

Tato smlouva nabývá účinnosti dnem uveřejnění v registru smluv dle zákona č. 340/2015 Sb. o zvláštních podmínkách účinnosti některých smluv, uveřejňování těchto smluv a o registru smluv (zákon o registru smluv). Uveřejnění této smlouvy v souladu se zákonem o registru smluv zajistí převádějící

Jméno žalované Jméno žalobce

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Sporným v tomto řízení zůstalo, zda má žalobce nárok z rozhodnutí č. j. PÚ 3557/05, o kterém tvrdí, že ho nabyl po své matce jméno FO na základě dědického usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 1. 10. 2015, č. j. 26 D 491/2015-138. jméno FO vyzvala dne 21. 3. 2012 Pozemkový fond České republiky k poskytnutí peněžité náhrady ve výši 1 121,24 Kč, tato částka byla stanovena znaleckým posudkem Ing. adresa ze dne 3. 4. 2006. Uvedená částka byla matce žalobce skutečně uhrazena, což bylo mezi účastníky nesporné. Z provedených důkazů vyplývá, že matka žalobce v té době věděla, že má možnost uspokojit svůj nárok ve veřejných nabídkách, případně požadovat vyplacení náhrady v penězích. V dřívějších letech též žalovanou vyzvala k poskytnutí náhradních pozemků, následně v roce 2012 požádala o vyplacení peněžité náhrady. Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 28 Cdo 175/2025-419 s odkazem na právní názor Ústavního soudu ze dne 22. 5. 2024, sp. zn. I. ÚS 2763/23, týkající se rovného postavení dvou kategorií oprávněných osob, je možné kombinovat v rámci jednoho restitučního nároku jak finanční plnění, tak převod náhradního pozemku. Ústavní soud ve shora zmíněném nálezu uvedl, že přijme-li oprávněná osoba od státu na vypořádání svého restitučního nároku nižší peněžitou náhradu, než jaká jí skutečně náleží, zbytek jejího restitučního nároku nezaniká, nebyl-li ovšem zjištěn její jednoznačný projev vůle se ho vzdát. Z provedených důkazů nevyplývá jednoznačná vůle paní jméno FO vzdát se zbytku svého restitučního nároku. jméno FO jen vyplnila formulář, který jí zaslala právní předchůdkyně žalované a souhlasila s doporučením Pozemkového fondu k vyplacení finanční náhrady ve výši 1 121,24 Kč. V letech předcházejících této výzvě však matka žalobce požadovala uspokojení svého restitučního nároku převodem náhradních pozemků a stejně tak následně žalobce po smrti své matky požadoval uspokojení nároku po své matce převodem náhradních pozemků, čemuž nebylo nikdy ze strany žalované, ani jejího právního předchůdce vyhověno. Ze skutkových zjištění tak nevyplynulo, že by matka žalobce projevila vůli se práva na uspokojení zbývající části restitučního nároku vzdát nebo že přijetím peněžité náhrady jej považuje v celém rozsahu za vypořádaný. Za takový projev vůle nelze považovat přijetí peněžité náhrady nižší, než původně uplatňovala. Platí totiž, že případný sporný úkon, který je zjevně proti zájmům oprávněných osob, nelze vyložit k jejich tíži. Ve světle rozhodnutí Ústavního soudu I ÚS 2763/23 tak má soud za to, že odporuje principu spravedlnosti, účelu restitučních zákonů a požadavkům vymezených judikaturou Ústavního soudu na přiměřenost finanční náhrady, aby restituční nárok matky žalobce byl považován za zcela vypořádaný, pokud jí byla poskytnuta za odňaté a nevydané pozemky finanční náhrada ve výši 1 121,24 Kč, ačkoliv správně vypočtená náhrada by s ohledem na charakter odňatých pozemků a citovanou judikaturu byla mnohem vyšší. Soud tak uzavírá, že restituční nárok matky žalobce paní jméno FO nebyl vyplacením peněžité náhrady ve výši 1 121,24 Kč zcela vypořádán, když v současné době je tento nárok mnohonásobně vyšší, žalobce tak zdědil dosud nevypořádaný restituční nárok po své matce na základě dědického usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 1. 10. 2015, č. j. 26 D 491/2015-138 a má nárok na jeho řádné vypořádání převodem náhradního pozemku.

2. Soud se dále zabýval vhodností tohoto pozemku k vydání žalobci. Z provedených důkazů, zejména ze sdělení Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy má soud za prokázané, že se jedná o pozemek dle platného Územního plánu SÚ hl. m. Prahy zařazený do plochy s rozdílným způsobem využití ZMK – zeleň městská a krajinná, v platné územně plánovací dokumentaci je vedený jako nezastavitelná plocha (pozemek dle sdělení není zahrnut platnou územně plánovací dokumentací do zastavitelného území); na pozemku se rovněž nenachází žádná veřejně prospěšná stavba, a nebylo ani zjištěno, že by v budoucnu mělo v tomto směru dojít k nějaké změně. Vydání pozemku tak nic nebrání. S ohledem na všechny uvedené skutečnosti proto soud pozemek parc. č. Anonymizováno v katastrálním území adresa, vydělený oddělovacím geometrickým plánem č. hodnota, vypracovaným Ing. jméno FO, z pozemku parc. č. Anonymizováno katastrálním území adresa, posoudil jako pozemek k převodu na žalobce způsobilý a vhodný a žalobě tak i ohledně vydání tohoto pozemku vyhověl, když v řízení nebyly zjištěny žádné okolnosti či překážky, které by vydání tohoto pozemku bránily.

3. Pro úplnost soud uvádí, že žalovaná s oceněním náhradních pozemků dle znaleckého posudku prof. Ing. jméno FO č. 597/11/2023 souhlasila. Aktuální výše restitučního nároku žalobce ve výši 301 433,03 Kč je mezi účastníky též nesporná, přičemž cena náhradního pozemku parc. č. Anonymizováno, k. ú. adresa ve výši 146 854,80 Kč tento dosud neuspokojený restituční nárok žalobce nepřesahuje.

4. Ze všech shora uvedených důvodů proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalobě ohledně vydání pozemku parc. č. Anonymizováno též vyhověl.

5. O nákladech řízení soud rozhodoval podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobce byl sice v řízení úspěšný a měl by tak nárok na náhradu nákladů řízení, nákladů řízení se však v plném rozsahu vzdal. Soud tak rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.)

6. Soud v původním řízení provedl dokazování listinnými důkazy a znaleckými posudky předloženými účastníky. Další návrhy na doplnění dokazování účastníci nevznesli a ani soud neshledal potřebu provedení dalšího dokazování.

7. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce je osobou oprávněnou dle zákona o půdě a že nevypořádaný restituční nárok žalobce činí ke dni rozhodnutí částku 7 491,77 Kč a nevypořádaný restituční nárok po matce žalobce činí 293 941,26 Kč. Dohromady tak restituční nárok žalobce činí 301 433,03 Kč.

8. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

9. Z rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha ze dne 10. 6. 2003, zn. PÚ 2562/94/1, které nabylo právní moci dne 30.6.2003, soud zjistil, že výrokem I. tohoto rozhodnutí bylo rozhodnuto tak, že oprávněná osoba jméno FO, nar. datum, není vlastníkem k id. 3/8 pozemku dle PK parc. č. hodnota - role, o výměře 990 m² v obci adresa, k. ú. adresa. Z odůvodnění uvedeného rozhodnutí vyplývá, že nárok na vydání nemovitostí byl uplatněn včas, p. jméno FO je právním nástupcem původních vlastníků předmětných pozemků a pozemky přešly na stát na základě výměru vydaného zemědělským referátem Ústředního národního výboru hl. m. Prahy ze dne 21. 2. 1951, zn. 611-7-14.XII.50-IX, o výkupu zemědělské půdy dle zák. č. 46/1948 Sb. Daný pozemek nelze vydat, neboť byl před nabytím účinnosti zákona o půdě zastavěn stavbou; oprávněným osobám (vedle p. jméno FO dále p. právnická osoba) proto přísluší náhrada dle § 11 odst. 2 a § 17 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“), popřípadě náhrada dle § 16 zákona o půdě (prokázáno rozhodnutím Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha ze dne 10. 6. 2003, zn. PÚ 2562/94/1 na č. l. 30 – 31 spisu).

10. Z rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha ze dne 17. 2. 2006, zn. PÚ 3557/05, které nabylo právní moci dne 14. 3. 2006, soud zjistil, že výrokem II. tohoto rozhodnutí bylo rozhodnuto tak, že dědicové oprávněné osoby jméno FO, nar. datum, a JUDr. Jméno žalobce, nar. Datum narození žalobce (žalobce) nejsou vlastníky každý k id. 1/4 pozemku dle PK parc. č. hodnota - role, o výměře 4721 m² v obci adresa, k. ú. adresa. Z odůvodnění uvedeného rozhodnutí vyplývá, že nárok na vydání nemovitostí byl uplatněn včas, na výměru Ústředního národního výboru hl. m. Prahy ze dne 21. 2. 1951, zn. 611-7-14.XII.50-IX, o výkupu zemědělské půdy dle zák. č. 46/1948 Sb. chybí vyznačení právní moci a předmětné pozemky byly vyvlastněny rozhodnutím rady ONV v Praze 13 ze dne 2. 7. 1958, sp. zn. 13/výst.-716-D 11/p 2441-4 pro účely plnění úkolů jednotného hospodářského plánu Družstevním podnikem strojírenským, lidovým výrobním družstvem v Praze 13. Daný pozemek nelze vydat, neboť byl před nabytím účinnosti zákona o půdě zastavěn; oprávněným osobám (vedle p. jméno FO a JUDr. jméno FO, Ph.D., dále p. jméno FO, p. jméno FO a p. právnická osoba) proto přísluší náhrada dle § 11 odst. 2 a § 17 zákona o půdě, popřípadě náhrada dle § 16 zákona o půdě (prokázáno rozhodnutím Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha ze dne 17. 2. 2006, zn. PÚ 3557/05) na č. l. 32 - 34 spisu).

11. Dne 5. 5. 2006 sdělil Pozemkový fond České republiky paní jméno FO, že jí zaregistrovali jako osobu oprávněnou, které vznikl nárok na náhradu za pozemky nevydané rozhodnutím MHMP PÚ č. j. 3557/05 ze dne 17. 2. 2006 a za tyto pozemky jí přísluší náhrada. Pozemek z rozhodnutí PÚ byl oceněn na základě znaleckého posudku č. hodnota ze dne 3. 4. 2006, vyhotoveného panem Ing. J. jméno FO, v celkové výši 4 484,95 Kč; její id ¼ pak dle sdělení právnická osoba ze dne 22. 10. 2007 činí 1 121,20 Kč. Pozemkový fond paní jméno FO doporučil, aby podala žádost o vyplacení finanční náhrady (prokázáno dopisem právnická osoba ČR ze dne 5. 5. 2006 na č. l. 205 spisu).

12. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 21. 3. 2007, č. j. 11 C 161/2006- 40, který nabyl právní moci dne 8.5.2007, bylo mj. určeno, že matka žalobce jméno FO a žalobce JUDr. Jméno žalobce, Ph.D., nejsou vlastníky (každý k id. 1/4) pozemku dle PK část parc. č. Anonymizováno1, nyní dle KN parc. č. Anonymizováno, o výměře 684 m² v obci adresa, k. ú. adresa, s tím, že tímto byl v daném rozsahu nahrazen výrok I. rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu Praha ze dne 17. 2. 2006, č. j. PÚ 3557/05, a uvedené oprávněné osoby mají právo na bezúplatný převod jiného pozemku ve vlastnictví státu od Pozemkového fondu České republiky. Jak vyplývá z odůvodnění rozsudku, na pozemcích parc. č. hodnota - Anonymizováno - 2439 v k. ú. adresa byl postaven a zkolaudován výrobní areál a jedná se tak o pozemky, které byly před 24. 6. 1991 zastavěny, dále s tím, že předmětné pozemky byly nejprve odňaty bez náhrady podle zák. č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě, a následně vyvlastněny bez vyplacení náhrady.

13. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 14. 5. 2007, č.j. 26 D 1479/2003-19, které nabylo právní moci dne 13.7.2007, bylo ve věci řízení o dědictví po zůstaviteli jméno FO, nar. datum, zemř. datum, potvrzeno, že pozůstalá manželka jméno FO a pozůstalý syn – žalobce nabyli veškerý majetek náležející do dědictví po zůstaviteli rovným dílem (prokázáno Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 14. 5. 2007, č.j. 26 D 1479/2003-19 na č. l. 16 spisu).

14. Výzvou k vydání náhradních pozemků podle § 16 zák. č. 229/1991 Sb. ze dne 18. 9. 2007, žalobce a jeho matka p. jméno FO vyzvali Pozemkový fond ČR k vydání jiného pozemku podle § 11 odst. 2 zák. č. 229/1991 Sb., a to za pozemek dle PK části parc. č. hodnota role o výměře 4721 m², LV č. hodnota, u právnická osoba pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště adresa. V této souvislosti jim bylo podáním žalované ze dne 22. 10. 2007, zn. PF/2007/R, PÚ č.j. 3557/05/jméno FO., sděleno, že nároky žalobce a p. jméno FO byly zaregistrovány a za nevydané pozemky jim přísluší dle zákona o půdě náhrada, dále s tím, že náhradní pozemky si lze vybrat z veřejné nabídky pozemků určených k převodu; rovněž byli žadatelé upozorněni, že nebudou-li trvat na převodu pozemku z vlastnictví státu, mohou požádat PF ČR o peněžitou náhradu. Konečně byli i upozorněni, že pozemky z rozhodnutí PÚ byly oceněny na základě znaleckého posudku č. hodnota ze dne 3. 4. 2006, vyhotoveného panem Ing. J. jméno FO, v celkové výši 4 484,95 Kč; id ¼ žalobce pak dle sdělení právnická osoba ze dne 22. 10. 2007 činí 1 121,20 Kč (prokázáno Výzvou k vydání náhradních pozemků ze dne 18. 9. 2007 na č. l. 86 spisu, dopisem Pozemkového fondu ČR ze dne 22. 10. 2007 na č. l. 86 spisu, Znaleckým posudkem č. hodnota ze dne 3. 4. 2006, vyhotoveného panem Ing. J. jméno FO na č. l. 81 spisu).

15. Výzvou k poskytnutí peněžité/finanční náhrady ze dne 21. 3. 2012 vyzvala paní jméno FO (matka žalobce) na předepsaném formuláři Pozemkový fond České republiky k poskytnutí peněžité náhrady k vypořádání nároku za nevydané pozemky ve výši 1 121,24 Kč (prokázáno Výzvou k poskytnutí peněžité/finanční náhrady ze dne 21. 3. 2012 na č. l. 272).

16. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 1. 10. 2015, č.j. 26 D 491/2015-138, které nabylo právní moci dne 12.10.2015, bylo ve věci řízení o dědictví po zůstavitelce jméno FO, nar. datum, zemř. datum, potvrzeno, že veškerou pozůstalost nabyl jako dědictví ze zákona jediný dědic – žalobce (prokázáno Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 1.10.2015, č.j. 26 D 491/2015-138 na č. l. 21 spisu).

17. Z Žádosti o přecenění restitučních nároků ze dne 27. 9. 2018 soud zjistil, že žalobce požádal žalovanou o přecenění svých výše specifikovaných restitučních nároků tak, aby odpovídaly nárokům skutečným, a to s tím, že se v případě předmětných pozemků v k.ú. adresa jednalo o pozemky určené pro stavbu (prokázáno z Žádosti o přecenění restitučních nároků ze dne 27. 9. 2018 na č. l. 65 spisu).

18. Byť žalobce opakovaně poukazoval na nesprávné ocenění svých restitučních nároků a žádal žalovanou o převod náhradních zemědělských pozemků, byl ze soutěže o náhradní pozemky žalovanou vyloučen s argumentací, že nedisponuje požadovanou výší restitučních nároků. Uvedené skutečnosti vyplývají mimo jiné z podání žalobce ze dne 3. 9. 2018, žádosti oprávněné osoby podle ust. § 11a zákona o půdě ze dne 29. 5. 2018 a 27. 9. 2018 a podání Státního pozemkového úřadu ze dne 30. 7. 2018 (prokázáno dopisem ze dne 3. 9. 2018 na č. l. 29 spisu, dopisem ze dne 29. 5. 2018 na č. l. 79 spisu, 27. 9. 2018 na č. l. 65 spisu a 30. 7. 2018 na č. l. 67 spisu).

19. Ze znaleckého posudku znalce Ing. jméno FO č. hodnota ze dne 15.1.2019, bylo zjištěno, že znalec rovněž ocenil předmětné pozemky jakožto stavební a vycházel z již finančně vypořádaného podílu matky žalobce p. jméno FO dle rozhodnutí Pozemkového úřadu ze dne 17. 2. 2006, č.j. PÚ 3557/05. Výsledná cena restitučního nároku byla stanovena částkou 768 440 Kč (prokázáno znaleckým posudek znalce Ing. jméno FO č. hodnota ze dne 15. 1. 2019 na č. l. 83 spisu).

20. Žalovaná při stanovení výše nároku žalobce vycházela ze znaleckého posudku znalce z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, specializace odhady nemovitostí, Ing. adresa ze dne 2. 11. 2021. Ze závěru tohoto znaleckého posudku vyplývá, že pozemek parc. č. hodnota, k.ú. adresa, (dle rozhodnutí PÚ 2562/94/1) o výměře 990 m² byl oceněn jakožto pozemek stavební částkou 247 500 Kč, pozemek parc. č. hodnota, k.ú. adresa, (dle rozhodnutí PÚ 3557/05) o výměře 4721 m² byl oceněn jakožto pozemek stavební částkou 1 180 250 Kč, a pozemek parc. č. hodnota, k.ú. adresa, (dle rozsudku 11 C 161/2006) o výměře 684 m² byl oceněn jakožto pozemek stavební částkou 171 000 Kč. K vypracování tohoto znaleckého posudku žalovaná přistoupila s ohledem na zjištění, že matka žalobce p. jméno FO požádala o poskytnutí peněžité náhrady dle § 16 odst. 1 zákona o půdě za nárok vzniklý na základě pravomocného rozhodnutí Pozemkového úřadu ze dne 17. 2. 2006, které nabylo právní moci dne 14. 3. 2006, pod č.j. PÚ 3557/05, a tato peněžitá náhrada v částce 1 121,24 Kč jí byla skutečně prostřednictvím poštovní poukázky uhrazena. Tyto skutečnosti nebyly účastníky nijak sporovány (prokázáno znaleckým posudkem Ing. adresa na č. l. 147 spisu).

21. Geometrickým plánem Ing. jméno FO adresa ze dne 17. 8. 2022 byly z původního pozemku Anonymizováno vyděleny mimo jiné pozemky parc. č. Anonymizováno o výměře 17 176 m2 a parc. č. Anonymizováno výměře 1 500 m2, které zůstaly předmětem tohoto řízení (prokázáno Geometrickým plánem Ing. jméno FO adresa na č. l. 166-167 spisu).

22. Ze sdělení Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy č.j. IPR 9515/2023 ze dne 25. 7. 2023 k pozemkům prac. č. Anonymizováno a parc. č. Anonymizováno v k. ú. adresa dle GP Anonymizováno vyplývá, že předmětné pozemky parc. č. Anonymizováno a parc. č. Anonymizováno v k. ú. adresa jsou dle platného Územního plánu SÚ hl. m. Prahy zařazeny do plochy s rozdílným způsobem využití ZMK – zeleň městská a krajinná, jedná se tedy o nezastavitelnou plochu mimo zastavěné území. Na předmětných pozemcích není v platném ÚP (územním plánu) vymezena žádná VPS (veřejně prospěšná stavba) a ani není plánována, pozemky tak nejsou veřejně prospěšnou stavbou dotčeny (prokázáno Sdělením IPR Praha ze dne 25. 7. 2023 včetně přílohy na č. l. 224 – 226 spisu).

23. Pozemek parc. č. Anonymizováno o výměře 17 176 m2 v k. ú. adresa byl oceněn částkou 146 854,80 Kč, a to znaleckým posudkem znalkyně prof. Ing. jméno FO, Ph.D., č. 597/11/2023, ze dne 21. 8. 2023; výše ocenění pozemků nebyla žalovanou nijak sporována (prokázáno znaleckým posudkem znalkyně prof. Ing. jméno FO, Ph.D., č. 597/11/2023 na č. l. 238 – 257 spisu).

24. Z ostatních v řízení provedených důkazů nezjistil soud žádné další pro své rozhodnutí podstatné skutečnosti. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ust. § 132 o.s.ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně nejen v rozsahu restitučního nároku žalobce, o kterém již bylo soudem pravomocně rozhodnuto (výrok III. rozsudku zdejšího soudu č. j. 15 C 254/2022 – 313), ale i v rozsahu zděděného restitučního nároku po matce žalobce jméno FO.

25. Mezi účastníky není ve skutkové (i právní) rovině sporu o tom, že žalobce je oprávněnou osobou s restitučními nároky ve smyslu ustanovení § 4 zákona o půdě. Pozemky, kterých se týkal restituční nárok (v k. ú. adresa), nebyly žalobci vydány dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě pro jejich zastavěnost. Žalobci tak vznikl nárok na poskytnutí náhradního pozemku prostřednictvím žalované dle ustanovení § 11 odst. 2 a § 17 zákona o půdě. O nároku žalobce bylo pravomocně rozhodnuto v letech 2003 až 2007, do dnešního dne však tento nárok nebyl zcela uspokojen.

26. Postavení žalobce jakožto oprávněné osoby nebylo žalovanou nijak zpochybňováno, a to nejenom po celou dobu tohoto řízení, ale i v řízeních paralelně probíhajících, ani v době předchozí. Skutečnost, že žalobce je oprávněným dědicem byla mezi účastníky nesporná Postavení žalobce jakožto oprávněné osoby bylo prokázáno i shora citovanými rozhodnutími Pozemkového úřadu Praha PÚ 2562/94/1 ze dne 10.6.2003 a PÚ 3557/05 ze dne 17.2.2006, potažmo rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 10. 5. 2007, č.j. 11 C 161/2006-40, dále i rozhodnutími v dědickém řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 14.5.2007, č.j. 26 D 1479/2003-19, a ze dne 1.10.2015, č.j. 26 D 491/2015-138. V rámci uvedených dědických rozhodnutí nebyly sice restituční nároky žalobce v celém svém rozsahu jednoznačně konstatovány, soud však zohlednil při posouzení aktivní legitimace žalobce jeho postavení jakožto univerzálního dědice po svých rodičích (k tomu srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 28 Cdo 4148/2019).

27. V projednávané věci žalobce po částečném zrušení rozsudku zdejšího soudu Nejvyšším soudem ČR i nadále uplatňuje nárok na vydání náhradního pozemku parc. č. Anonymizováno v katastrálním území adresa za pozemky odňaté v rozhodném období státem, jež nemohly být jeho právním předchůdcům vydány pro zákonem stanovené překážky. Zákon pro uspokojování nároku oprávněných osob na převod náhradního pozemku zásadně předpokládá postup, kdy žalovaný převádí na oprávněné osoby náhradní pozemky prostřednictvím veřejných nabídek pozemků (§ 11a zákona č. 229/1991 Sb.). Z již ustálené soudní praxe nicméně plyne, že v případě liknavého, svévolného či diskriminujícího postupu žalovaného může oprávněná osoba nárok uplatnit u soudu žalobou na vydání konkrétního vhodného pozemku, aniž by důvodnost takové žaloby bylo lze vázat na podmínku jeho zahrnutí do veřejné nabídky, a že takový postup (jenž je výrazem zásady vigilantibus iura scripta sunt) nelze vůči ostatním oprávněným osobám pokládat za diskriminující (srovnej rozsudek ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 5389/2014, případně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2020, 28 Cdo 72/2020). Judikatura současně dovozuje, že jako přinejmenším liknavý (ba až svévolný) lze kvalifikovat i takový postup žalovaného, jímž bez ospravedlnitelného důvodu ztěžoval uspokojení nároku oprávněné osoby zásadně předpokládaným postupem (tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků) nesprávným ohodnocením nároku, tj. nesprávným určením ceny oprávněné osobě odňatých a nevydaných pozemků (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 28 Cdo 155/2016), a kdy proto nebylo možno na oprávněné osobě spravedlivě požadovat další účast ve veřejných nabídkách (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 837/2017, nebo ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1117/2015).

28. V posuzované věci dospěl soud k závěru, že postup žalované při uspokojování restitučního nároku žalobce lze hodnotit jako liknavý a svévolný. Tento závěr v tomto směru má oporu v provedeném dokazování a je založen na posouzení všech relevantních hledisek a zjištěných skutkových okolností, jež vyšly v řízení najevo. Restituční nárok žalobce dosud nebyl zcela uspokojen, ačkoliv jej právní předchůdci žalobce uplatnili již v roce 1994, a pravomocně o něm bylo rozhodnuto v roce 2003, přičemž žalovaná dlouhodobě setrvávala na chybném ocenění výše žalobcova restitučního nároku, čímž bez relevantního důvodu ztěžovala jeho uspokojení zákonem předvídaným postupem prostřednictvím veřejné nabídky pozemků (§ 11a zákona č. 229/1991 Sb.). K přecenění restitučních nároků žalobce pak žalovaná přistoupila až v listopadu 2021. Pokud žalobce v předchozím období podal žádosti o převody náhradních pozemků z veřejné nabídky, byly tyto žalovanou vyřazovány právě s ohledem na evidovanou, dle žalované nedostatečnou, výši restitučního nároku žalobce. Žalobce se tak evidentně nemohl z důvodu špatného ocenění svého restitučního nároku provedeného stranou žalovanou účastnit veřejných nabídek, resp. takových nabídek, které by byly způsobilé k uspokojení jeho restitučního nároku. Soud v této souvislosti poukazuje na smysl zákona o půdě, tj. co nejdříve a nejsnadněji uspokojit nároky oprávněných osob, a to i v případech, kdy nelze dané pozemky vydat, např. právě pro jejich zastavěnost. Soud v této souvislosti poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 28 Cdo 5389/2014, dle kterého „Nárok oprávněné osoby na poskytnutí náhradního pozemku je právem, které je vymožitelné, je soudem chráněno a lze je realizovat uložením povinnosti uzavřít smlouvu. Poskytování náhradních pozemků oprávněným osobám patří k základním povinnostem Pozemkového fondu, přičemž struktura jeho nabídky musí mít takové kvalitativní a kvantitativní parametry, aby náhrada byla poskytnuta v co možná nejkratší době co možná nejširšímu okruhu oprávněných osob. Nesnáze při vyřizování nároků vyplývajících z restitučních právních předpisů nesmí státní orgán přesouvat na osoby oprávněné. Uspokojení nároku oprávněné osoby způsobem, jenž se vymyká zákonem stanovenému postupu (srov. § 11a zákona o půdě), je ovšem třeba mít za výjimečné, podmíněné zjištěními vedoucími k závěru, že postup Pozemkového fondu ČR (nyní pozemkového úřadu) lze kvalifikovat jako liknavý či svévolný; uspokojení nároku převodem pozemku do veřejné nabídky nezahrnutého je namístě tehdy, kdy se oprávněná osoba přes svůj aktivní přístup nemůže dlouhodobě domoci svých práv.“. Takového přístupu se žalobci po dobu mnoha let ze strany jméno FO úřadu nedostávalo. Soud proto uzavírá, že shora specifikovaný postup žalované je třeba hodnotit jako liknavý, až svévolný. K obdobnému závěru dospěly i soudy v paralelně probíhajících, či již skončených řízeních, týkajících se restitučního nároku žalobce. Ohledně posouzení otázky liknavosti či svévole ze strany žalované pak soud poukazuje na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu ČR, např. již citované rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 28 Cdo 5389/2014.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.