OSPH06 11 C 92/2026-34

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Ladou Horákovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 18 230 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 17. 4. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 8 230 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 4 000 Kč od 17. 4. 2024 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou dne 15. 8. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 18 230 Kč s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení účastníci uzavřeli dne 13. 12. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 10 000 Kč s dohodnutým úrokem ve výši 40 % měsíčně, který se žalovaná zavázala splácet v dohodnutých měsíčních splátkách, splatných vždy k 12. dni v měsíci. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, který neuhradila ani na základě opakovaných upomínek, v důsledku čehož žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni 16. 4. 2024 a žalovanou vyzvala k jeho úhradě. Dluh v celkové výši 18 230 Kč, zahrnující i kapitalizovanou výši smluvní pokuty v částce 4 000 Kč, žalovaná nezaplatila ani na základě písemné předžalobní výzvy k plnění. Žalobkyně současně požádala o přiznání zákonného úroku z prodlení specifikovaného ve výroku I. a II. tohoto rozsudku. Pro případ, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, požádala žalobkyně o přisouzení jistiny žalované částky z titulu vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované, které byly finanční prostředky ve výši 10 000 Kč poskytnuty.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Na den 8. 4. 2026 nařídil soud ve věci jednání, k němuž předvolal obě strany. Právní zástupkyně žalobkyně svou neúčast u jednání předem omluvila, žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.

4. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 13. 12. 2023, a to prostředky na dálku, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše 20 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 40 % měsíčně a roční procentní sazbou nákladů (dále jen „RPSN“) ve výši 5 536,06 %, který se žalovaná zavázala vrátit v dohodnutých měsíčních splátkách s dohodnutou splatností (viz Smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 13. 12. 2023 a fotokopie OP a rodného listu žalované).

Úvěruschopnost žalované ověřila žalobkyně výpisy z účtu žalované za období měsíců září až listopad 2023 (viz cit. výpisy z účtu č. č. účtu).

Potvrzením o provedené platbě ze dne 13. 12. 2023 a zejména pak sdělením právnická osoba. ze dne 10. 3. 2026 (viz č. l. 27 spisu) bylo prokázáno, že na shora označený účet žalované č. č. účtu byla dne 13. 12. 2023 připsána částka ve výši 10 000 Kč z účtu žalobkyně.

Dopisem žalobkyně ze dne 13. 4. 2024 bylo prokázáno, že žalobkyně zesplatnila poskytnutý úvěr č. hodnota ke dni 13. 4. 2024 a současně žalovanou vyzvala k úhradě vzniklého dluhu.

Předžalobní upomínkou ze dne 14. 6. 2025 a podacím lístkem z téhož data bylo prokázáno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy.

5. Po právním zhodnocení skutkových zjištění soud právně kvalifikoval smlouvu uzavřenou mezi žalovanou a původním věřitelem jako smlouvu o úvěru podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), a to uzavřenou adhezním způsobem ve smyslu ust. § 1798 a násl. o. z. Žalovaná na straně úvěrované uzavřela smlouvu v postavení spotřebitele a původní věřitel na straně úvěrujícího v postavení podnikatele ve smyslu ust. § 419, § 420 a § 1810 a násl. o. z. Smlouva rovněž podléhá režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V předmětné úvěrové smlouvě, uzavřené distančním způsobem, byla za poskytnutí úvěru sjednána úroková sazba ve výši 40 % měsíčně, tj. 480 % ročně, a RPSN ve výši 5 536,06 %. Tato sazba mnohonásobně převyšovala průměrnou úrokovou sazbu spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy. K výši úrokové sazby, kterou lze považovat za souladnou s dobrými mravy, se přitom opakovaně vyjádřil Nejvyšší soud ČR např. v rozhodnutí ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. 20 Cdo 644/2021, v němž posuzoval nárok žalobkyně uplatněný v exekučním řízení a úvěrovou smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a klientem dne 2. 12. 2015, na jejímž základě žalobkyně poskytla úvěr mimo jiné s výpůjční úrokovou sazbou 109,56 % ročně, a vyhodnotil žalobkyní požadované a rozhodcem přisouzené plnění jako natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení povinného, že bylo namístě exekuci zastavit, a to bez ohledu na pasivitu povinného při uzavírání předmětné úvěrové smlouvy a v řízení před rozhodcem. Shodně tak v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za situace, kdy dohodnutá výše úroku v tam řešeném případě (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici obvyklé úrokové míry, jednalo se o ujednání rozporné s dobrými mravy, a tedy neplatné ve smyslu § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, zrušený ke dni 1. 1. 2014.

Jak soud konstatoval již shora, v daném případě byla sjednána úroková sazba ve výši 40 % měsíčně, tj. 480 % ročně, a RPSN ve výši 5 536,06 %, tedy ve výši zjevně kolidující s dobrými mravy, pročež předmětnou úvěrovou smlouvu soud podle ust. § 588 věta prvá o. z. ve spojení s § 576 a § 577 o. z. a contrario zhodnotil coby absolutně neplatné právní jednání jako celek. Dle soudu zde není možná moderace podle § 577 o. z. na obvyklou, ještě přípustnou, výši úroku z úvěru, neboť žalobkyně jako profesionálka na trhu poskytování nebankovních úvěrů staví své podnikání právě na zjevně neobvyklé vysoké sazbě úroku z úvěru a vyvažuje tím podnikatelské riziko nevrácení části úvěru. Z tohoto důvodu lze uzavřít, že žalobkyně by úvěry se standardní sazbou, byť v horní části rozmezí, neposkytovala, tedy smlouvy s takovou sazbou by neuzavírala.

6. V případě absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru jsou si strany povinny vrátit bez zbytečného odkladu vše, co si poskytly na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení podle § 2991 a násl. o. z., tzn. že spotřebitel je povinen vrátit celou jistinu, od které se odečte jím případně již uhrazená částka. V tomto směru bylo prokázáno, že žalobkyně poukázala na účet žalované dne 13. 12. 2023 platbu ve výši 10 000 Kč, kterou soud posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalované, z něhož žalovaná ani žalobkyni ničeho nevrátila Soud proto ve výroku I. tohoto rozsudku uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 17. 4. 2024 podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

7. Z důvodu absolutní neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy nevzniklo žalobkyni právo na zaplacení dalších nároků plynoucích z této smlouvy, která je absolutně jako celek neplatná, tj. žalobou uplatňované další částky 8 423 Kč. V tomto rozsahu proto soud žalobu zamítl a rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

8. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., na jehož základě, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byla žalobkyně úspěšnou do přiznané částky 10 000 Kč, zatímco žalovaná byla procesně úspěšnou ohledně zamítnuté částky 8 423 Kč. Jelikož byl celkový procesní úspěch žalobkyně pouze v nepatrné míře, soud ve výroku III. tohoto rozsudku rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 6.

Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon tohoto rozhodnutí, popř. návrh na nařízení exekuce.