OSPH06 6 C 140/2025-35

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudcem Mgr. Nikolou Daňkem ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalované: Česká republika – Ministerstvo obrany sídlem Tychonova 1, 160 01 Praha 6 ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení 50 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 42 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % z 11 000 Kč od 22. 5. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % z 24 000 Kč od 31. 10. 2025 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % z 7 500 Kč od 16. 2. 2026 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení 7 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % z 7 500 Kč od 16. 2. 2026 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 18 276,80 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 22. 5. 2025 domáhá po žalované zaplacení 50 000 Kč s příslušenstvím jako přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena nepřiměřenou délkou správního řízení, a to od 15. 6. 2024 do 16. 2. 2026. Žalobce uvedl, že s ním bylo vedeno správní řízení o jeho žádosti ze dne 25. 3. 2018 o doplacení náhrady zvýšených životních nákladů za období 1. 8. 2015 – 31. 7. 2017 doručené služebnímu orgánu, náčelníkovi Generálního štábu AČR (dále též jen „žádost o doplacení“ a „správní řízení“). Žalobce namítá, že správní řízení od tohoto data probíhá střídavě před služebními orgány a správními soudy dodnes, přičemž v současnosti žalobce podal dvě žaloby k Městskému soudu v Praze (vedené pod sp. zn. 10 Ad 2/2026 a sp. zn. 11 Ad 2/2026). Žalobce uvedl, že mu žalovaná již mimosoudně poskytla přiměřené zadostiučinění v penězích za období od 25. 3. 2018 do 14. 6. 2024. Podáním ze dne 21. 11. 2024 žalobce rozšířil svoji předchozí žádost zadostiučinění ze dne 14. 6. 2024 o následující období, a to od 15. 6. 2024 do 21. 11. 2024. Žalobce sdělil, že žalovaná namísto toho, aby celé období od 5. 10. 2023 do 21. 11. 2024 posoudila najednou, vyhodnotila přípis ze dne 21. 11. 2024 jako samostatnou žádost a uvedla, že ji vyřídí odděleně. Podle žalobce žalovaná v 6měsíční lhůtě, která uplynula dne 21. 5. 2024, žalobci žádné zadostiučinění vztahující se k období od 14. 6. 2024 do 21. 11. 2024 neposkytla, a to ani v morální formě s odůvodněním, že zadostiučinění poskytnuté za nepřiměřené dlouhé řízení za období 25. 3. 2018 – 14. 6. 2024 je dostatečné a za další období počínající datem 15. 6. 2024 již z tohoto důvodu nelze žádné zadostiučinění poskytnout. Takový závěr žalobce považuje za absurdní. Žalobce při vyčíslení zadostiučinění vycházel ze základní částky 17 000 Kč za jeden rok řízení, kterou uznala sama žalovaná ve svém stanovisku jako adekvátní a kterou navýšil o 20 % z důvodu většího významu pro žalobce (pracovněprávní charakter sporu), dále o 10 % z důvodu velkého množství jednotlivých průtahů v řízení, které si vyžádaly opakované využívání prostředků proti nečinnosti (hledisko postupu orgánu veřejné moci), dále o 10 % z důvodu minimální skutkové a procesní složitosti věci a o 10 % z důvodu, že se žalobce na délce řízení nijak nepodílel a naopak opakovaně aktivně brojil proti nečinnosti žádostmi o její odstranění i několika žalobami na ochranu před nečinností.

2. Žalovaná ve svém vyjádření nárok žalobce neuznala a navrhla žalobu zamítnout, jelikož je přesvědčena, že délka správního řízení neměla žádný dopad do majetkové sféry žalobce, který již byl v této věci několikrát a dostatečně odškodněn, a to ve výši 97 131,10 Kč. Další zadostiučinění by podle žalované bylo v rozporu s účelností a hospodárností vynaložených finančních prostředků státu. Žalovaná dále uvedla, že ve správním řízení rozhodl Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 29. 5. 2025, sp. zn. 6 Ad 9/2024, tak, že rozhodnutí služebních orgánů zrušil a věc vrátil služebnímu orgánu prvního stupně k dalšímu řízení. Podle žalované důvodem pro zrušení rozhodnutí služebních orgánů nebyla meritorní otázka úhrady výše primárního nároku žalobce, nýbrž absence výslovného uvedení výše sazby zákonného úroku z prodlení v textu výrokové části rozhodnutí. Jelikož úroky v zákonné výši byly spolu s jistinou žalobci vyplaceny, má žalovaná za to, že primárnímu nároku žalobce bylo již plně vyhověno. Žalobce tak podle žalované již není v nejistotě ohledně délky a není tak splněn elementární požadavek na opodstatněnost náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení. Žalovaná je rovněž toho názoru, že by soud měl přihlédnout k okolnostem případu žalobce, který je osobou s právním vzděláním, disponuje vysokou odbornou erudicí v oblasti znalosti všech svých věcných i procesních práv a je rovněž velmi zdatný v jejich uplatňování. Podle žalované během období, o které žalobce rozšířil žalobu, nedocházelo k žádným průtahům. Věc byla navíc řešena na několik stupních správních orgánu a u správního soudu byla věc dvakrát, což svědčí o její komplikovanosti. Žalovaná dodává, že žalobce již mnoho let vede nebo vedl s žalovanou několik desítek soudních sporů a vedení soudních sporů je tak pro žalobce již rutinní záležitostí, přičemž množství žalobcem iniciovaných soudních sporů zeslabuje intenzitu prožívání újmy způsobené jedním z nich. Žalovaná má za to, že potencionální újma žalobce je zcela odlišná od případů jiných osob, které např. vedou jeden soudní spor, jsou bez právního vzdělání, a které jsou po dobu soudních řízení ve značné existenční nejistotě. Správní řízení podle žalované mělo pro žalobce pouze nepatrný význam, kdy nepřišel ani o práci a nebyl v hmotné nouzi. Ochrana daná zákonem č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) [dále též jen „OdpŠk“], tak v tomto případě na žalobce nedopadá. Žalovaná rovněž namítá, že žalobce sice rozšířil žalobu dne 31. 10. 2025, nicméně období od 20. 6. do 31. 10. 2025 nebylo prvotně uplatněno u žalované.

3. Žalobce v reakci na vyjádření žalované uvedl, že žalovaná neuvádí pravdu. Žalobce se ve správním řízení domáhal nároku na zaplacení mnohem vyšší částky než 484 855,12 Kč, která mu byla rozhodnutím náčelníka Generálního štábu AČR přiznána, tudíž je zde pořád značná část nároku, ohledně které nebylo žalobci vyhověno. Správní řízení tak podle žalobce stále probíhá a netýká se jen nějaké okrajové části nároku žalobce. Žalobce dále namítá, že po procesní a skutkové stránce se jednalo o věc jednoduchou, kdy nebylo zapotřebí vyslechnout svědky, po skutkové stránce nebylo zapotřebí rozsáhlé dokazování. Sporná je pouze právní složitost, kdy mohla být věc právně složitější s ohledem na to, že nebyla doposud judikována, nicméně má za to, že právní profesionál mohl věc vyřešit dříve a ani právní složitost neospravedlňuje, aby věc trvala tak dlouho. To, že věc byla řešena na více instancí, podle žalobce bylo dáno tím, že správní orgány vydávaly nezákonné a procesně nesprávné rozhodnutí.

4. Soud vzal za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků, a to:

Správní řízení je vedeno o žádosti o doplacení a nebylo doposud skončeno. Dne 21. 11. 2024 žalobce doplnil žádost o zadostiučinění ze dne 14. 6. 2024 adresovanou žalované. Žalovaná poskytla žalobci zadostiučinění v penězích pouze za období od 25. 3. 2018 do 14. 6. 2024, a to ve výši 97 131,10 Kč. Dne 26. 5. 2025 bylo žalobci v reakci na doplnění žádosti ze dne 21. 11. 2024 doručeno stanovisko žalované ze dne ze dne 15. 5. 2025, č. j. MO č. účtu-Anonymizováno, ve kterém byl žalobce informován o tom, že zadostiučinění v penězích za období od 25. 3. 2018 do 14. 6. 2024 je dostatečné a za další dobu počínající datem 15. 6. 2024 již z tohoto důvodu nelze žádné zadostiučinění poskytnout. V dubnu 2024 byla žalobci vyplacena částka 484 855,12 Kč na základě rozhodnutí ze dne 3. 10. 2023, č. j. MO č. účtu-Anonymizováno. Ve správním řízení žalobce třikrát podal žalobu proti nečinnosti správních orgánů. Žalobce nedostal žádné zvláštní odškodnění za jednotlivé průtahy. V současnosti žalobce podal dvě žaloby k Městskému soudu v Praze, o kterých dosud nebylo rozhodnuto, přičemž první žaloba je vedena v řízení pod sp. zn. 10 Ad 2/2026 a druhá žaloba pod sp. zn. 11 Ad 2/2026.

5. Sporné zůstalo skutková tvrzení, a to, zda primárnímu nároku žalobce bylo ve správním řízení již plně vyhověno.

6. Ze správního spisu zn. SPMO č. účtu–Anonymizováno (dokumenty 1 – 68) soud zjistil, že:

Žádost o doplacení, ve které se žalobce domáhá doplacení 40 198,67 EUR byla náčelníkovi Generálního štábu AČR doručena dne 28. 3. 2018.

Rozhodnutím náčelníka Generálního štábu AČR ze dne 14. 6. 2018, č. j. Anonymizováno č. účtu-Anonymizováno, byla žádost zamítnuta.

Žalobce dne 21. 6. 2018 proti výše uvedenému rozhodnutí podal odvolání k ministryni obrany.

Žalobce dne 24. 10. 2018 podal k ministrovi obrany žádost o přijetí opatření proti nečinnosti služebního orgánu.

Dne 21. 1. 2019 podal žalobce k ministru obrany další žádost o přijetí opatření proti nečinnosti služebního orgánu.

Rozhodnutím o odvolání ze dne 12. 2. 2019, č. j. MO č. účtu-Anonymizováno, ministr obrany rozhodnutí ze dne 14. 6. 2018 potvrdil.

Poté, co Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 4. 2022, č. j. 9 Ad 4/2019-45, rozhodnutí ministra obrany zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, vydala ministryně obrany nové rozhodnutí o odvolání ze dne 11. 8. 2022, č. j. č. účtu-Anonymizováno, kterým bylo zrušeno rozhodnutí náčelníka Generálního štábu AČR a věc mu byla vrácena k novému projednání a rozhodnutí.

Dne 18. 10. 2022 žalobce podal k Ministerstvu obrany podnět k přijetí opatření proti nečinnosti.

Dne 9. 12. 2022 byl vydán příkaz k odstranění nečinnosti ministryně obrany, č. j. MO č. účtu-Anonymizováno.

Rozhodnutím náčelníka Generálního štábu AČR ze dne 31. 1. 2023, č. j. MO č. účtu-1304, byla žádost ze dne 25. 3. 2018 opětovně zamítnuta.

Rozhodnutím o odvolání ze dne 21. 6. 2023, č. j. MO č. účtu-Anonymizováno, ministryně obrany správního orgánu prvního stupně zrušila a věc mu vrátila k novému projednání.

Rozhodnutím ze dne 3. 10. 2023, č. j. MO č. účtu-Anonymizováno, náčelník Generálního štábu AČR žádosti ze dne 25. 3. 2018 částečně vyhověl a žalobci přiznal 484 855,12 Kč s úroky z prodlení.

Rozhodnutím o odvolání ze dne 24. 11. 2023, č. j. MO č. účtu-Anonymizováno, ministryně obrany rozhodnutí správního orgánu prvního stupně opětovně zrušila a věc mu vrátila k novému projednání.

Rozhodnutím ze dne 8. 3. 2024, č. j. MO č. účtu-Anonymizováno, náčelník Generálního štábu AČR žádosti ze dne 25. 3. 2018 opětovně částečně vyhověl a žalobci přiznal 484 855,12 Kč s úroky z prodlení.

7. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2025, č. j. 6 Ad 9/2024-57, soud zjistil, že Městský soud v Praze zrušil rozhodnutí ministryně obrany o odvolání ze dne 30. 4. 2024, č. j. MO č. účtu-Anonymizováno, a rozhodnutí náčelníka Generálního štábu Armády České republiky ze dne 8. 3. 2024, č.j. MO č. účtu-Anonymizováno, a věc vrátil správnímu orgánu I. stupně k dalšímu řízení, a to pro nepřezkoumatelnost.

8. Ze správního spisu zn. SPMO č. účtu–Anonymizováno (dokumenty 71 – 94) soud zjistil, že:

Rozhodnutím ze dne 10. 7. 2025, č. j. MO č. účtu-1304, náčelník Generálního štábu AČR žádosti ze dne 25. 3. 2018 opětovně částečně vyhověl a žalobci přiznal 484 855,12 Kč s úroky z prodlení (výrok I.), přiznal žalobci náhradu nákladů řízení (výrok II.) a ve zbylém rozsahu žádost zamítnul (výrok III.).

Žalobce proti výrokům II. a III. uvedeného rozhodnutí podal dne 21. 7. 2025 odvolání.

Rozhodnutím o odvolání ze dne 22. 10. 2025, č. j. MO č. účtu-Anonymizováno, ministryně obrany rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ve výroku II. zrušila a věc mu v této části vrátila k novému projednání (první výrok), ve zbytku rozhodnutí potvrdila (druhý výrok) a rozhodla o náhradě nákladů řízení (třetí výrok).

Rozhodnutím z „listopadu“ 2025, č. j. MO č. účtu-Anonymizováno, náčelník Generálního štábu AČR žádosti ze dne 25. 3. 2018 podruhé částečně vyhověl a žalobci přiznal 484 855,12 Kč s úroky z prodlení (výrok I.), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.) a ve zbylém rozsahu žádost podruhé zamítnul (výrok III.).

Žalobce proti výrokům II. a III. uvedeného rozhodnutí podal dne 18. 11. 2025 odvolání.

Rozhodnutím o odvolání ze dne 3. 2. 2026, č. j. MO č. účtu-Anonymizováno, ministr obrany rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ve výroku II. potvrdil a odvolání zamítl (první výrok), ve výroku III. potvrdil a odvolání zamítl (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (třetí výrok).

9. Ze sdělení ministryně obrany ze dne 24. února 2023, č. j. MO č. účtu-Anonymizováno, soud zjistil, že ministryně obrany v reakci na žádost o zadostiučinění ze dne 8. 9. 2022 konstatovala, že délka řízení byla nepřiměřená. Pro zadostiučinění bylo jako základní částka stanoveno 17 000 Kč. Základní částka nebyla upravena u kritéria „celková složitost věci“, neboť se věcně i právně jednalo o průměrně složitou věc; byla navýšena o 20 % u kritéria „podíl stěžovatele na délce řízení“, neboť se žalobce na délce řízení nikterak nepodílel; snížena o 20 % u kritéria „počet stupňů správních a soudních orgánů“ a zvýšena o 10 % u kritéria „význam řízení pro žadatele“, neboť se jednalo pracovněprávní věc.

10. Ze sdělení velení Armády České republiky ze dne 13. října 2023, č. j. MO č. účtu-Anonymizováno, soud zjistil, že náčelník Generálního štábu Armády České republiky v reakci na žádost o zadostiučinění ze dne 26. 4. 2023 konstatoval, že délka řízení byla nepřiměřená. Pro zadostiučinění bylo jako základní částka stanoveno 17 000 Kč pro období od 8. 9. 2022 do 26. 4. 2023. Základní částka nebyla upravena u kritéria „celková složitost věci“, byla navýšena o 20 % u kritéria „podíl stěžovatele na délce řízení“, snížena o 20 % u kritéria „počet stupňů správních a soudních orgánů“ a zvýšena o 10 % u kritéria „význam řízení pro žadatele“.

11. Ze sdělení velení Armády České republiky ze dne 25. března 2024, č. j. MO č. účtu-Anonymizováno, soud zjistil, že náčelník Generálního štábu Armády České republiky v reakci na žádost o zadostiučinění ze dne 4. 10. 2023 konstatoval, že délka řízení byla nepřiměřená. Pro zadostiučinění bylo jako základní částka stanoveno 17 000 Kč pro období od 26. 4. 2023 do 4. 10. 2023. Základní částka nebyla upravena u kritéria „celková složitost věci“, byla navýšena o 20 % u kritéria „podíl stěžovatele na délce řízení“, snížena o 20 % u kritéria „počet stupňů správních a soudních orgánů“ a zvýšena o 10 % u kritéria „význam řízení pro žadatele“.

12. Ze sdělení velení Armády České republiky ze dne 13. října 2023, č. j. MO č. účtu-Anonymizováno, soud zjistil, že náčelník Generálního štábu Armády České republiky v reakci na žádost o zadostiučinění ze dne 14. 6. 2024 konstatoval, že délka řízení byla nepřiměřená. Pro zadostiučinění bylo jako základní částka stanoveno 17 000 Kč pro období od 5. 10. 2023 do 14. 6. 2024. Základní částka nebyla upravena u kritéria „celková složitost věci“, byla navýšena o 20 % u kritéria „podíl stěžovatele na délce řízení“, snížena o 20 % u kritéria „počet stupňů správních a soudních orgánů“ a zvýšena o 10 % u kritéria „význam řízení pro žadatele“.

13. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti, jež by měly význam pro posouzení věci. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přihlédl přitom ke všemu, co uvedli účastnici řízení. Soud nemá žádné pochybnosti o skutečnostech vyplývajících z výše uvedených listinných důkazů. Provedené dokazování postačilo k získání dostatečných zjištění o skutkovém stavu.

14. Soud pro nadbytečnost neprovedl žalobcem navrhovaný důkaz spisem Městského soudu v Praze sp. zn. 6 Ad 9/2024, neboť jej žalobce navrhoval ještě v době, kdy toto řízení před správním soudem ještě nebylo skončeno a soudu tak postačilo provést jako důkaz rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2025, č. j. 6 Ad 9/2024-57, ze kterého vyplynuly důvody pro zrušení rozhodnutí správních orgánů.

15. Na základě shodných tvrzení účastníků po zhodnocení výše uvedených důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

Správní řízení je vedeno o žádosti o doplacení a nebylo doposud skončeno. Dne 21. 11. 2024 žalobce doplnil žádost o zadostiučinění ze dne 14. 6. 2024 adresovanou žalované. Žalovaná poskytla žalobci zadostiučinění v penězích pouze za období od 25. 3. 2018 do 14. 6. 2024, a to ve výši 97 131,10 Kč. Dne 26. 5. 2025 bylo žalobci v reakci na doplnění žádosti ze dne 21. 11. 2024 doručeno stanovisko žalované ze dne ze dne 15. 5. 2025, č. j. MO č. účtu-Anonymizováno, ve kterém byl žalobce informován o tom, že zadostiučinění v penězích za období od 25. 3. 2018 do 14. 6. 2024 je dostatečné a za další dobu počínající datem 15. 6. 2024 již z tohoto důvodu nelze žádné zadostiučinění poskytnout. V dubnu 2024 byla žalobci vyplacena částka 484 855,12 Kč na základě rozhodnutí ze dne 3. 10. 2023, č. j. MO č. účtu-Anonymizováno. Ve správním řízení žalobce třikrát podal žalobu proti nečinnosti správních orgánů. O žádosti o doplacení bylo rozhodnuto dvěma pravomocnými rozhodnutími, a to jednak rozhodnutím náčelníka Generálního štábu AČR ze dne 10. 7. 2025, č. j. MO č. účtu-Anonymizováno, ve spojení s rozhodnutím o odvolání ministryně obrany ze dne 22. 10. 2025, č. j. MO č. účtu-Anonymizováno, a jednak rozhodnutím náčelníka Generálního štábu AČR z „listopadu“ 2025, č. j. MO č. účtu-Anonymizováno, ve spojení s rozhodnutím o odvolání ministra obrany ze dne 3. 2. 2026, č. j. MO č. účtu-8694. V současnosti žalobce podal dvě žaloby k Městskému soudu v Praze, o kterých dosud nebylo rozhodnuto, přičemž první žaloba je vedena v řízení pod sp. zn. 10 Ad 2/2026 a druhá žaloba pod sp. zn. 11 Ad 2/2026.

16. Podle čl. 6 odst. 1 věty první úmluvy o ochraně lidských práv (dále též jen „úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu.

17. Podle čl. 38 odst. 2 věty první Listiny základních práv a svobod, vyhlášené pod č. 2/1993 Sb. (dále též jen „listina“) má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům.

18. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci (odstavec 1). Stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu (odstavec 3).

19. Podle § 6 odst. 1 OdpŠk ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady.

20. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinností učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (odstavec 1). Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda (odstavec 2).

21. Podle § 14 OdpŠk nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6 (odstavec 1). Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu (odstavec 3).

22. Podle § 15 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku (odstavec 1). Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen (odstavec 2).

23. Podle § 31a OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odstavec 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odstavec 2). V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k

a) celkové délce řízení,

b) složitosti řízení,

c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,

d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a

e) významu předmětu řízení pro poškozeného (odstavec 3).

24. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále též jen „s. ř.“), správní orgán vyřizuje věci bez zbytečných průtahů. Nečiní-li správní orgán úkony v zákonem stanovené lhůtě nebo ve lhůtě přiměřené, není-li zákonná lhůta stanovena, užije se ke zjednání nápravy ustanovení o ochraně před nečinností (§ 80). Podle odstavce 2 téhož zákonného ustanovení správní orgán postupuje tak, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady, a dotčené osoby co nejméně zatěžuje. Správní orgán opatřuje podklady přednostně s využitím úřední evidence, do níž má přístup. Podklady od dotčené osoby vyžaduje jen tehdy, stanoví-li tak právní předpis.

25. Podle § 71 s. ř. správní orgán je povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu (odstavec 1). Pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, je správní orgán povinen vydat rozhodnutí nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení, k nimž se připočítává doba a) až 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, nebo jde-li o zvlášť složitý případ, b) nutná k provedení dožádání podle § 13 odst. 3, ke zpracování znaleckého posudku nebo k doručení písemnosti do ciziny (odstavec 3).

26. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009) vyplývá, že k nepřiměřenosti celkové délky řízení lze dojít nezávisle na existenci jednotlivých průtahů v řízení, z čehož vyplývá i významová odlišnost práva na projednání věci bez zbytečného průtahu, zakotveného v čl. 38 odst. 2 listiny a práva na projednání věci v přiměřené lhůtě stanoveného v čl. 6 odst. 1 úmluvy (srov. část III stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněného pod číslem 58/2011 Sb. Soudních rozhodnutí a stanovisek, dále též jen „Stanovisko“). V části V stanoviska přitom Nejvyšší soud dovodil, že při úvaze o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění je třeba přihlížet k celkové době, po kterou řízení trvalo, nikoliv tedy jen k době, po kterou docházelo k průtahům ve smyslu nečinnosti.

27. Evropský soud pro lidská práva (dále též jen „ESLP“) opakovaně rozhodl, že přiměřenost délky soudního řízení je třeba hodnotit s ohledem na složitost věci, chování stěžovatele, postup vnitrostátních orgánů a rovněž podle toho, co je pro stěžovatele v řízení v sázce (rozsudek ESLP ze dne 18. 4. 2006 ve věci Patta proti České republice, č. 12605/02, § 66 a v něm obsažený odkaz na rozsudek ve věci Frydlender proti Francii [velký senát], č. 30979/96, § 43, ESLP 2000-VII). Nahlédnutí délky konkrétního řízení optikou těchto kritérií, která odpovídají kritériím § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk, pak umožňuje učinit závěr o tom, zda v konkrétní věci bylo či nebylo porušeno právo na její projednání v přiměřené lhůtě.

28. Před aplikací uvedených kritérií je nezbytné určit počátek a konec doby, kterou lze ve smyslu § 31a odst. 3 písm. a) OdpŠk považovat za celkovou dobu řízení. Po stanovení rozhodné doby je třeba s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk posoudit, zda byla při projednávání věci zachována či překročena doba přiměřená. Platí přitom, že pouze příčiny prodloužení řízení spočívající na straně státu, mohou vést k závěru o porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (srov. rozsudek ESLP ve věci Metzová proti České republice ze dne 18. 4. 2006, č. 38194/02, § 27).

29. Nejvyšší soud dále v rozsudku ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 31 Cdo 2402/2020, odůvodnil závěr, podle něhož ve správních řízeních, jejichž předmětem je základní právo či svoboda, je v první řadě třeba zkoumat přiměřenost jeho délky v souladu s čl. 6 odst. 1 úmluvy, a to bez ohledu na to, zda na takové řízení navazoval soudní přezkum. V případě, že právo na projednání věci v přiměřené době, které svým obsahem koresponduje s právem zakotveným v čl. 38 odst. 2 listiny, bylo porušeno, svědčí dotčené osobě nárok na náhradu újmy způsobené nesprávným úředním postupem ve smyslu čl. 36 odst. 3 listiny. Při posouzení formy a výše této náhrady je přitom nezbytné přihlížet k celkové délce řízení před správními orgány a soudy, které až ve svém souhrnu vedlo k realizaci předmětného základního práva, a nikoli k dílčím průtahům při vydání jednotlivých rozhodnutí, jež by zakládala odpovědnost státu za nesprávný úřední postup.

30. V poměrech projednávané věci soud dospěl k závěrům, podle nichž bylo správní řízení ve věci žádosti žalobce o doplacení nepřiměřeně dlouhé, podle nichž nepřiměřenou délkou řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a podle nichž má žalobce právo na náhradu újmy způsobené nesprávným úředním postupem, když správní řízení bylo zahájeno dne 28. 3. 2018 (doručením žádosti orgánu veřejné moci) a doposud nebylo skončeno (ke dni 16. 2. 2026). Jelikož správní řízení ke dni rozhodování soudu nebylo skončeno, soud ohledně celkové délky řízení vyšel ze stavu ke dni svého rozhodování, přičemž překážkou není skutečnost, že žalobce nárok na náhradu újmy způsobené nesprávným úředním postupem za období od 20. 6. do 31. 10. 2025 neuplatnil u žalované (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3340/2011). Ostatně trvání na uplatnění nároku za dané období u správního úřadu ve smyslu § 14 OdpŠk by za situace, kdy žalovaná dala ve stanovisku ze dne 15. 5. 2025, č. j. MO č. účtu-Anonymizováno, žalobci najevo, že za dobu od 15. 6. 2024 nelze žádné zadostiučinění poskytnout, bylo projevem tzv. přepjatého formalismu a jednáním v rozporu s dobrými mravy.

31. Soud rovněž nesouhlasí se závěrem přijatým v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2025, č. j. 15 Co 182/2025-90, podle něhož by měly soudy posuzovat žalobcem vymezené období správního řízení odděleně od celkové doby správního řízení. Takový závěr je podle soudu v rozporu s výše uvedenými závěry Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 31 Cdo 2402/2020, podle něhož při posouzení formy a výše náhrady je nezbytné přihlížet k celkové délce řízení před správními orgány, a ze dne 14. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3340/2011, podle něhož musí soud ohledně celkové délky řízení vyjít ze stavu ke dni svého rozhodování).

32. Soud se nemůže ztotožnit ani s názorem žalované, podle níž je zadostiučinění poskytnuté za nepřiměřené dlouhé řízení za období 25. 3. 2018 – 14. 6. 2024 dostatečné a za další období počínající datem 15. 6. 2024 již z tohoto důvodu nelze žádné zadostiučinění poskytnout. Soud má naopak za to, že čím déle správní řízení trvá, tím je nemajetková újma žalobce vyšší a mělo by se mu dostat vyšší zadostiučinění. Pokud žalovaná nárok žalobce na zadostiučinění sama uznala pro předchozí období, nejeví se soudu logické, proč se tomu nyní brání.

33. Soud se tak s ohledem na shora uvedené závěry zabýval zákonnými kritérií uvedenými v § 31a odst. 3 OdpŠk.

34. Co se týče složitosti řízení, lze konstatovat, že správní řízení bylo průměrně složité, jak sama přiznala žalovaná ve sděleních ze dne 13. 10. 2023, 25. 3. 2024 a ze dne 13. 10. 2023, když věcně se sice jednalo o otázku neřešenou, nicméně skutkově ani procesně věc složitá nebyla, když nebylo zapotřebí téměř žádné dokazování. Soud rovněž souhlasí s žalobcem, že posuzování věci na mnoha stupních bylo dáno velkým množství pochybení na straně správních orgánů.

35. Dalším z uvedených kritérií podle § 31a odst. 3 OdpŠk je jednání poškozeného, jímž přispěl k průtahům, respektive k délce řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení. Žalobci v tomto ohledu nelze nic vyčíst. Naopak žalobce se svou aktivitou spočívající v podávání žádostí o přijetí opatření proti nečinnosti služebního orgánu a celkem 3 žalobami proti nečinnosti snažil správní řízení urychlit. Žalobce tak ničím nepřispěl k průtahům správního řízení.

36. Třetím z uvedených kritérií [§ 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk] je postup orgánů veřejné moci během řízení. I postup před správními úřady by měl být plynulý, prostý období nečinnosti a směřující k rozhodnutí ve věci. Správní řízení přitom bylo postiženo neefektivním postupem rozhodování, kdy od začátku správního řízení bylo vydáno celkem 6 rozhodnutí náčelníka Generálního štábu Armády České republiky, 6 rozhodnutí ministra obrany a 2 rozhodnutí správních soudů. Nelze přitom klást k tíži žalobce, že důsledně využíval svých procesních práv, když byl v řadě opravných prostředků úspěšný, což značí velké množství jednotlivých pochybení správních úřadů. V daném případě tak došlo k tzv. neopodstatněnému „ping pongu“ z důvodu procesních pochybení správních úřadů.

37. Nelze navíc přehlédnout, že správní úřady nerespektovaly ustanovení § 71 s. ř., když nerozhodovaly bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení. Průtahy byly dokonce potvrzeny i příkazem k odstranění nečinnosti ministryně obrany, č. j. MO č. účtu-Anonymizováno. Žalobce se rovněž třikrát domáhal u správního soudu ochrany před nečinností služebních orgánů. Soud nesouhlasí s argumentací žalované, že k průtahům vzniklým před obdobím od 15. 6. 2024 do 16. 2. 2026 soud nemůže přihlédnout, neboť tyto průtahy měly značný vliv na období uplatněné v žalobě a na to, že správní řízení doposud nebylo skončeno. Nelze nutit žalobce, aby s žádostí o zadostiučinění čekal až do ukončení správního řízení. Z obsahu správního spisu je přitom patrné, že momentálně byla o stejné věci vydána dvě rozhodnutí (rozhodnutí ze dne 10. 7. 2025, č. j. MO č. účtu-Anonymizováno, a rozhodnutí z „listopadu“ 2025, č. j. MO č. účtu-Anonymizováno) v rozporu s překážkou věci pravomocně rozhodnuté, přičemž proti oběma rozhodnutí žalobce brojí před správními soudy. Konec správního řízení je tak stále v nedohlednu. adresa později přitom žalobce zadostiučinění dostane, tím pro něj, s ohledem na inflaci, bude mít menší hodnotu. Je přitom běžné, že soudy v případech, kdy se žalobci domáhají zadostiučinění až po konci řízení, modifikují základní částku s ohledem na třetí kritérium za celé období, nikoliv jen pro to období, kdy dochází k jednotlivým průtahům. Není tak důvod činit rozdíly mezi žalobci, kteří žádají zadostiučinění až po skončení řízení, a těmi, kteří žádají zadostiučinění průběžně za jednotlivá období.

38. Čtvrtým z uvedených kritérií [§ 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk] je význam předmětu řízení pro poškozeného. Kritérium významu předmětu řízení pro účastníka, tedy to, co je pro něj v sázce, je přitom zásadně nejdůležitějším kritériem pro stanovení formy a případné výše odškodnění, neboť odškodnění za nepřiměřenou délku řízení se poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím je větší význam předmětu řízení pro poškozeného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. 30 Cdo 2366/2017). Význam řízení je dán typově v tom smyslu, že určité druhy řízení mají pro účastníky větší význam než řízení jiná. Je zjevné, že řízení o doplacení náhrady zvýšených životních nákladů má obecně zvýšený význam pro účastníky řízení, neboť se jedná o nárok ze služebního poměru, postaveného na roveň nároku z pracovního poměru. Lze tak přisvědčit argumentaci žalobce, že vleklý spor má negativní vliv i na atmosféru na pracovišti, které škodí, že spor doposud nebyl vyřešen, což může vést k důvodné obavě žalobce, že mu tato skutečnost bude vyčítána nadřízenými. Zvýšený význam pro žalobce tak nikterak nesnižuje skutečnost, že na doplacení výše uvedené náhrady není existenčně a materiálně závislý. Jak Nejvyšší soud vyjádřil v části V. stanoviska, náhrada imateriální újmy má sloužit ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden, a v níž byl tak udržován. Takový stav přitom vyplývá z nejistoty ohledně výsledku sporu. Žalovaná přitom nevyvrátila, že je význam řízení pro žalobce zvýšený, natožpak nevyvrátila vznik újmy.

39. Soud ani nepřisvědčil argumentaci žalované, že je řízení aktuálně vedeno pouze formálně, když Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 29. 5. 2025, č. j. 6 Ad 9/2024-57, žalované vytknul pouze neurčitost příslušenství žalobcova nároku o doplacení náhrad. Je tomu tak proto, že ačkoliv Městský soud v Praze skutečně nevyčetl správním orgánům žádné pochybení při právním posouzení samotného nároku na doplacení náhrad, nelze přehlédnout, že Městský soud v Praze rozhodnutí správních orgánů zrušil pro nepřezkoumatelnost v celém rozsahu. V takovém případě žalobce může rozporovat závěry správních orgánů na základě nových důvodů, a proto věc ohledně celého nároku nebyla stále s konečnou platností vyřešena. Soud tak má za to, že správní řízení mělo zvýšený význam pro žalobce, neboť je stále udržován v nejistotě, když stále neví, zda nebude jeho žádosti o doplacení vyhověno v celém rozsahu, a to ve výši 40 198,67 EUR (když byl zatím uspokojen jen v rozsahu 484 855,12 Kč), což rozhodně není nijak zanedbatelná částka.

40. Soud má dále za to, že závěry přijaté v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2025, č. j. 15 Co 447/2024–188, na které žalovaná odkazovala, nejsou aplikovatelné na projednávanou věc, neboť jsou zde značné rozdíly. Za prvé v tomto případě se žalobce nedomáhá zanedbatelné výše požadovaných doplatků (viz předchozí odstavec), přičemž již byl částečně úspěšný. Za druhé toto správní řízení netrvalo pouze 13 měsíců, ale doposud trvá již téměř 8 let, a za třetí se žalobce na průtazích tohoto řízení nikterak nepodílel. Za situace, kdy zvýšení významu řízení pro žalobce konstatovala sama žalovaná ve svých sdělení ze dne 13. 10. 2023, 25. 3. 2024, a ze dne 13. 10. 2023, považuje soud její tvrzení uvedená v tomto řízení o zmenšeném významu pro žalobce za účelová.

41. Podle soudu není přiléhavý ani odkaz žalované na závěr Nejvyššího soudu, podle něhož velké množství žalobcem iniciovaných soudních sporů staví žalobce ve vztahu k prožívání intenzity újmy způsobené nepřiměřenou délkou jednoho z nich do jiné pozice, než v jaké by se nacházela osoba účastná jediného či několika málo soudních řízení (srov. obdobně rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva o nepřijatelnosti stížností ve věcech Havelka proti České republice ze dne 20. září 2011, č. stížností 7332/10, 42666/10 a 61523/10, nebo rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1661/2013, či ze dne 17. 5. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3110/2014). Je tomu tak již jen proto, že tento závěr byl přijat v případech, kdy se jednalo o nepřiměřeně dlouhá soudní řízení (ve který předmětem nebyly pracovněprávní věci), nikoliv nepřiměřená správní řízení. Žalobce navíc vede spor se správním úřadem, u kterého je ve služebním poměru. Ad absurdum by závěr žalované znamenal, že čím víckrát by správní úřad (u kterého je žalobce navíc ve služebním poměru) krátil práva žalobce, který by k uplatnění svých práv neustále musel zahajovat nová a nová správní řízení, tím menší by žalobce dostával zadostiučinění v případě nepřiměřeně dlouhých správních řízení. Soudu je přitom z úřední činnosti známo, že je žalobce v řadách případů úspěšný. Ostatně částečně úspěšný byl i v tomto původním správním řízení. S ohledem na § 6 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle něhož nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, soud z množství sporů žalobce vedených s žalovanou nikterak nedovodil snížený význam pro žalobce. Navíc se skutečnost, že žalobce vede velké množství soudních sporů a sporů před správními úřady, nikterak neodrazila v jeho přístupu v tom smyslu, že by nereagoval včas na výzvy správních úřadů či soudu, neplatil by včas soudní poplatky, neodstraňoval by včas nedostatky svých podání apod., tedy, že by nevěnoval správnímu řízení náležitou péči. Ani chování žalobce tak nijak nemůže svědčit o nižším významu předmětu řízení pro jeho osobu.

42. Po zhodnocení všech uvedených kritérií, jednotlivě i v jejich souhrnu, soud dospěl k závěru, podle něhož došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. Samotné konstatování porušení práva se poté nejeví jako zcela dostatečné. Soud tak při stanovení základní částky vyšel z toho, že je v souladu se stanoviskem namístě vyjít z 17 000 Kč, jak ostatně uznala žalovaná ve svých sděleních, když řízení trvá již téměř 8 let. Jelikož žalované období trvalo jeden rok a 8 měsíců, tvoří základní částka odškodnění žalobce 17 000 Kč + 11 333,33 Kč (8 měsíců × 1 416,67 Kč), což celkem činí 28 333,33 Kč.

43. Pokud se jedná o posouzení jednotlivých kritérií, soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, podle něhož, jde-li o kritérium složitosti řízení a jednání žalobce, není třeba základní částku nijak modifikovat. Jde-li poté o postup orgánů veřejné moci, s ohledem na nepřiměřenou délku řízení, neefektivní postup rozhodování a s ohledem na jednotlivé průtahy, má soud za to, že je v tomto ohledu namístě základní částku navýšit o 30 %. Jedná-li se o kritérium významu předmětu řízení pro žalobce, s ohledem na to, že řízení pro něj mělo zvýšený význam, soud navýšil základní částku o 20 %. Soud tak má za to, že je namístě základní částku ve výši 28 333,33 Kč je zvýšit o 50 %, tj. na celkovou částku 42 500 Kč.

44. Soud tak žalobě vyhověl co do výše 42 500 Kč spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení, který soud přiznal v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích.

45. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.

46. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, právo na náhradu nákladů řízení ve výši 18 276,80 Kč, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/2014). Tyto náklady představují zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 9a odst. 2 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 42 500 Kč za každý ze 3 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, žaloba, vyjádření ze dne 16. 7. 2025 k výzvě soudu a rozšíření žaloby ze dne 31. 10. 2025) a dále mu náleží paušální náhrada hotových výdajů po 450 Kč za každý ze 3 úkonů podle § 13 odst. 4 a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 810 Kč ve výši 2 060,10 Kč; a dále je představují náklady žalobce ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití § 13 odst. 4 a. t. per analogiam (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025) ve výši 450 Kč za 1 úkon, a to účast na jednání soudu konaném dne 16. 2. 2026.

47. Soud nepřiznal náhradu nákladů za vyjádření žalobce ze dne 5. 6. 2025, neboť jej neshledal jako účelně vynaložené, když skutečnosti zde uvedené mohl uvést již v žalobě.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 6.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu či exekuce.