OSPH07 8 C 46/2020

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem Mgr Pavlem Punčochářem v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa žalobkyně, ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_005⟫ bytem adresa žalovaného, ⟪LB:lb_006⟫ zastoupený opatrovníkem příjmení částí obec a číslo, IČO, ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa, ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 1.357,78 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1.357,78 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 1.357,78 Kč od 3. 5. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1.200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal zaplacení shora uvedené částky s tím, že žalobci vznikla pohledávka za žalovaným na základě poskytnutí zdravotní péče na Interní klinice Fakultní nemocnice Královské Vinohrady. Jelikož žalovaný coby státní příslušník Polské republiky neměl v této době žádné platně uzavřené zdravotní pojištění, z něhož by mohla být cena za poskytnuté zdravotní služby uhrazena, žalobce proto žalovanému vyúčtoval daňovým dokladem číslo částku za poskytnuté služby se splatností dne 2. 5. 2017, avšak žalovaný žalobci neuhradil ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný.

3. Předně soud posuzoval svou pravomoc k projednání a rozhodnutí ve věci samé, neboť žalovaný je občanem Polské republiky a soudu není známo bydliště žalovaného. Příslušnost zdejšího soudu je dána dle čl. 7 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen,,Brusel I bis“), dle kterého ve věcech deliktní či kvazideliktní odpovědnosti lze žalovat v místě soudu, kde došlo nebo může dojít ke škodné události. V daném případě žalovaný neměl žádné platně uzavřené zdravotní pojištění, z něhož by mohla být cena za poskytnuté zdravotní služby uhrazena, v důsledku čehož žalobci vznikl nárok na náhradu škody jakožto účelně vynaložených nákladů spojených s provedením zdravotních úkonů na území České republiky, a proto soud shledal, že je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci.

4. Rozhodné právo je upraveno nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. 7. 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (dále jen,,Řím II“), podle jehož čl. 4 odst. 1 je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy právo země, kde škoda vznikla, v daném případě v České republice. Z uvedeného tedy vyplývá, že na daný případ se bude aplikovat český právní řád.

5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

6. Předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřesahující částku 10.000 Kč, pročež zdejší soud potupoval podle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. a rozhodoval na základě účastníky předložených důkazů. Z daňového dokladu číslo bylo zjištěno, že žalobce žalovanému vystavil doklad na částku 1.357,78 Kč za poskytnutí zdravotní péče (ambulance) na Interní klinice dne 11. 3. 2017 s datem splatnosti dne 2. 5. 2017. Z ambulantního účtu vystaveného dne 14. 3. 2017 bylo zjištěno, že žalovaný neměl platně uzavřené zdravotní pojištění a rovněž byl zjištěn seznam výkonů, které byly žalobcem provedeny. Předžalobní upomínkou ze dne 22. 5. 2017 byl žalovaný vyzván k uhrazení dlužné částky před podáním žaloby, která byla žalovanému zaslána pod podacím číslem RR číslo. Žalovaným nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že by žalobci něčeho plnil.

7. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen,, zákon č. 372/2011 Sb.“), je poskytovatelem zdravotních služeb fyzická nebo právnická osoba, jež má oprávnění k poskytování zdravotních služeb dle tohoto zákona, přičemž dle ust. § 111 odst. 2 cit. zákona fakultní nemocnice poskytují zdravotní služby.

8. Podle ust. § 41 odst. 1 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb. je pacient při poskytování zdravotních služeb povinen uhradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem.

9. Podle ust. § 2636 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen,,o. z.“), smlouvou o péči o zdraví se poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba. Podle odst. 2 téhož ustanovení příkazce zaplatí poskytovateli odměnu, je-li to ujednáno; to neplatí, stanoví-li jiný právní předpis, že se péče o zdraví hradí výlučně z jiných zdrojů.

10. Na základě shora zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba na zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím byla podána po právu. V řízení bylo prokázáno, že žalobce je aktivně legitimován k podání žaloby, jakož i že žalovanému poskytl výše blíže specifikovanou zdravotní péči v celkové částce 1.357,78 Kč. V řízení ze strany žalovaného nebylo tvrzeno, tím méně pak prokázáno, že by žalovaný byl v rozhodném období účasten veřejného zdravotního pojištění či jinak zdravotně pojištěn. Ze strany žalovaného nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by dlužnou částku zaplatil, anebo že u žalobce v daném rozsahu ošetřen nebyl. Z daného důvodu byla žalovanému uložena povinnost dlužnou částku ve výši 1.357,78 Kč žalobci zaplatit v souladu s ust. § 2636 o. z. ve spojení s ust. § 41 odst. 1 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb. Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení v souladu s ust. § 1968 a § 1970 o.z.

11. Nákladový výrok je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť ve věci samé byl zcela úspěšný žalobce. Náklady sestávají z uhrazeného soudního poplatku ve výši 1.000 Kč a paušální náhrady. Pro výpočet náhrady nákladů soud vycházel z vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen,,Vyhláška“). Náklady žalobce sestávají ze dvou úkonů, výzvy k plnění a podání ve věci samé, proto žalobci náleží paušální odměna ve výši 200 Kč dle § 2 odst. 1 ve spojení s ust. § 1 odst. 3 Vyhlášky. Celkem žalobci bylo přiznáno na náhradě nákladů řízení částka 1.200 Kč.

12. Lhůta k plnění je stanovena dle ust. § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o.s.ř.).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.