OSPH07 18 C 22/2023

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Moravcem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 65 243 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 21. 2. 2023 do zaplacení.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 203 466 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 21. 2. 2023 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám Mgr. jméno příjmení, advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení v částce 22 570 Kč.

1. Žalobkyně se žalobou podanou podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona obec národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen„ ZOdpŠk“) domáhala po žalované náhrady nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v za nepřiměřené době řízení o nárocích žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy ve výši celkem 1 300 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 5. 8. 2008 do zaplacení v souvislosti s těmito nezákonnými rozhodnutími: (1.) odvoláním z funkce ekonomické náměstkyně ke dni 31. 12. 2002, provedeným rozhodnutím ředitele anonymizováno 5 slov ze dne 20. 1. 2003, číslo jednací číslo, (2.) kázeňským trestem uloženým rozhodnutím náměstkyně ředitele anonymizováno 5 slov ze dne 16. 7. 2004, číslo jednací číslo, (3.) odnětím osobního příplatku provedeným rozhodnutím ředitele anonymizováno 5 slov ze dne 21. 11. 2005, číslo jednací číslo, (4.) nesprávným započtením doby praxe provedeným rozhodnutím ředitele anonymizováno 5 slov ze dne 1. 1. 2007, číslo jednací číslo, a postupem při nápravě, (5.) diskriminujícím převedením do zálohy provedeným rozhodnutím ředitele anonymizováno 5 slov ze dne 8. 9. 2011 a (6.) ustanovením na diskriminující nové služební místo provedeným rozhodnutím ředitele anonymizována tři slova územní celek ze dne 1. 12. 2012 O těchto nárocích žalobkyně bylo vedeno nejprve řízení u Krajského soudu v Ústí nad Labem zahájené dne 5. 5. 2008, v němž bylo následně dne 7. 7. 2009 rozhodnuto tak, že věcně příslušné k rozhodování ve věci jsou okresní soudy, řízení proto bylo dále vedeno Okresním soudem v Ústí nad Labem. Ten 20. 11. 2013 rozhodl o rozdělení řízení a postoupení části řízení právě ohledně shora popsaných nároků žalobkyně k projednání a rozhodnutí řediteli anonymizována tři slova O zahájení řízení před služebním funkcionářem byla žalobkyně vyrozuměna písemností jí doručenou 16. 4. 2015. Písemností ze dne 11. 5. 2015 byla vyrozuměna o přerušení správního řízení do rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání žalobkyně, o kterém bylo rozhodnuto dne 19. 12. 2016, přičemž o pokračování správního řízení byla žalobkyně vyrozuměna až 7. 7. 2017. V řízení před služebním funkcionářem bylo o nárocích žalobkyně rozhodnuto až 28. 1. 2018. Na základě odvolání žalobkyně byla následně věc dne 6. 3. 2018 postoupena stát. instituce, které o odvolání rozhodlo 15. 6. 2018 tak, že bylo prvostupňové rozhodnutí zrušeno a řízení zastaveno s tím, že ve věci mělo být rozhodováno v občanském soudním řízení. Toto rozhodnutí bylo následně na základě žaloby podané ve správním soudnictví zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2019 a věc byla vrácena odvolacímu správnímu orgánu k dalšímu řízení. Odvolací správní orgán pak rozhodl 5. 4. 2019 o zrušení rozhodnutí prvostupňového správního orgánu a věc mu vrátil k novému projednání. Tento pak rozhodl znovu dne 19. 12. 2019 o zamítnutí žalobkyní uplatněného nároku, proti čemuž se žalobkyně odvolala, načež bylo její odvolání rozhodnutím odvolacího správního orgánu ze dne 14. 4. 2020 zamítnuto. Toto rozhodnutí žalobkyně napadla žalobou ve správním soudnictví podanou dne 17. 6. 2020, o které bylo rozhodnuto dne 30. 12. 2021 tak, že žaloba byla odmítnuta s odůvodněním, že ve věci navrhovatelky má být s poukazem na nález Ústavního soudu rozhodováno v občanském soudním řízení, načež žalobkyně uplatnila své nároky, uplatněné v občanském soudním řízení již prvotně, dne žalobou z 1. 2. 2022 u Obvodního soudu pro Prahu 7, kde je o nich vedeno řízení sp. zn. spisová značka, které doposud pravomocně neskončilo. S ohledem na to, že žaloba byla podána v návaznosti na poučení ze strany správního soudu a její podání až v roce 2022 je důsledkem předchozích rozhodnutí civilních i správních soudů, je nutno dle žalobkyně danou věc stále posoudit jako jediné řízení. Toto řízení pak doposud trvalo více než 15 let a doposud nebylo skončeno, přičemž nejde o věc skutkově složitou. Hned v úvodu došlo k nečinnosti na straně soudu prvého stupně v délce asi tří let. Také další postup soudu prvého stupně nebyl koncentrovaný a řízení nebylo vedeno tak, aby bylo možné jej skončit na jediném jednání (či jen několika málo jednáních). K dalším průtahům došlo zejména na straně správních orgánů, jejichž rozhodnutí byla opakovaně rušena, což prodlužovalo celkovou délku řízení. Největší pozornosti je však třeba věnovat tomu, že v řízení došlo opakovaně ke změně příslušnosti, kdy nárok byl nejprve uplatněn v občanském soudním řízení, načež bylo rozhodnuto o tom, že má být projednán v řízení před služebním funkcionářem, aby po několika letech bylo opětovně rozhodnuto tak, že o něm má být rozhodováno v občanském soudním řízení. Vzniklé průtahy byly způsobeny prakticky výlučně postupem soudů a správních orgánů, které jsou tak zodpovědné za nepřiměřenou délku řízení, které mělo pro žalobkyni zvýšený význam, neboť se jednalo o spor z ochrany osobnostních práv související se služebním poměrem, kde se zvýšený význam řízení presumuje. Navrhovatelka proto požaduje, aby jí bylo poskytnuto zadostiučinění ve výši 20 000 Kč za první dva roky řízení a 20 000 Kč za každý další rok, po který řízení trvá, a to až doposud. Ze strany žalované jí bylo doposud dobrovolně poskytnuto zadostiučinění ve výši 62 541 Kč. K námitce žalované, že žalobkyni již bylo poskytnuto zadostiučinění za část řízení, která byla vedena před Krajským, resp. Okresním soudem v Ústí nad Labem uvedla, že dané zadostiučinění bylo poskytnuto za část řízení, která se vedla o jiných nárocích žalobkyně.

2. Žalobkyně navrhla žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Žalovaná podrobně popsala průběh řízení o nárocích o nárocích žalobkyně, který je mezi stranami nesporný (s výhradou, že nikoliv všechny nároky žalobkyně uplatněné v průtažném řízení byly uplatněny již se zahájením řízení u Krajského soudu v Ústí nad Labem dne 5. 5. 2008, ale žaloba byla postupně žalobkyní rozšiřována, naposledy 22. 2. 2013). Dle žalované může žalobkyni příslušet proti žalované toliko právo na náhradu za průtahy v řízení před služebním funkcionářem, které bylo vedeno od 23. 3. 2015 do 8. 6. 2022, s výjimkou doby, po kterou bylo k návrhu žalobkyně přerušeno do rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání žalobkyně. Za toto období již žalovaná žalobkyni poskytla zadostiučinění ve výši 62 541 Kč (15 000 Kč za první dva roky a 15 000 Kč za každý další rok řízení). Zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení vedeného před soudy v obec bylo již žalobkyni poskytnuto Ministerstvem spravedlnosti, tudíž poskytnutí dalšího zadostiučinění by bylo duplicitním. K poskytnutí zadostiučinění za řízení nyní vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pak není žalovaná pasivně věcně legitimována, jelikož dané řízení netvoří dle žalované s řízením před služebním funkcionářem jeden celek.

3. Soud ve věci zjistil níže popsaný skutkový stav:

4. Soud vzal za vlastní skutková zjištění skutečnosti mezi účastníky nesporné, a sice že žalobkyně dne 5. 5. 2008 podala u Krajského soudu v Ústí nad Labem žalobu proti země – anonymizováno 5 slov na zaplacení částky 500 000 Kč s úroky z prodlení z důvodu její diskriminace, konkrétně z důvodu porušení rovného zacházení při jejím odměňování a z důvodu jejího neobjektivního služebního hodnocení a z dalších důvodů, které později upřesňovala.

5. Usnesením Vrchního soudu v Praze číslo jednací ze dne 7. 7. 2009 bylo rozhodnuto, že k projednání a rozhodnutí podané žaloby jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy a věc byla poté Krajským soudem v Ústí nad Labem postoupena dne 6. 8. 2009 Okresnímu soudu v Ústí nad Labem.

6. Původně žalovaná částka 500 000 Kč uvedená v žalobě ze dne 5. 5. 2008 byla rozšířena podáními ze dne 9. 1. 2013 a ze dne 22. 2. 2013 na konečnou žalovanou částku 3 820 457 Kč. Mezi požadovanými žalobními nároky byly i nároky na zaplacení nemajetkové újmy vzniklé v důsledku nezákonných rozhodnutí služebních funkcionářů, jak je v žalobě v nyní projednávané věci vymezila žalobkyně. Okresní soud v Ústí nad Labem usnesením č. j. číslo jednací ze dne 20. 11. 2013 řízení ohledně těchto nároků žalobkyně zastavil a rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc v uvedeném rozsahu postoupena k projednání a rozhodnutí řediteli anonymizováno 5 slov, neboť není dána pravomoc soudu ve věci rozhodnout, ale má tak učinit příslušný služební funkcionář podle zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, (dále také jen jako„ zákon o služebním poměru“) neboť z jeho ustanovení § 77 odst. 9 vyplývá, že o nárocích na peněžité zadostiučinění za újmy způsobené rozhodnutím služebního funkcionáře se rozhoduje v řízení o služebním poměru. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem tak, že usnesením č. j. číslo jednací ze dne 2. 12. 2014 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podala žalobkyně dovolání, o kterém rozhodl Nejvyšší soud České republiky v usnesení č. j. číslo jednací ze dne 19. 12. 2016 tak, že je zamítl, když rovněž dovodil, že k projednání a rozhodnutí o vznesených nárocích je oprávněn rozhodnout pouze příslušný služební funkcionář a ne soud. Okresní soud v Ústí nad Labem pak projednával zbývající část žalobních nároků.

7. Okresní soud v Ústí nad Labem postoupil dne 23. 3. 2015 spisový materiál (část soudního spisu) týkající se žaloby na peněžité zadostiučinění ze nemajetkovou újmu ve výši 1 300 000 Kč řediteli anonymizována tři slova k vydání rozhodnutí podle zákona o služebním poměru. V dopise číslo jednací číslo ze dne 25.3.2015 postoupil ředitel anonymizována tři slova generálnímu řediteli anonymizována dvě slova České republiky k vyřízení žádost žalobkyně, která mu byla postoupena z Okresního soudu v Ústí nad Labem s odůvodněním, že se cítí být ve věci podjatý, neboť vznesené nároky žalobkyně plynou v převážné většině z rozhodnutí, které vydal on sám nebo jeho předchůdci a ve věci by tak měl rozhodnout jemu nadřízený služební funkcionář tak, aby byla zajištěna kontinuita a nestrannost rozhodování ve věcech služebního poměru. V dopise číslo jednací ze dne 31. 3. 2015 vyrozuměl generální ředitel anonymizována dvě slova České republiky žalobkyni, že zahajuje řízení ve věcech služebního poměru dle části dvanácté zákona o služebním poměru ve věci požadovaných nároků, které uplatnila u Okresního soudu v Ústí nad Labem. Vyrozumění bylo doručeno žalobkyni dne 16. 4. 2015. V dopise ze dne 8. 4. 2015 požádal předseda senátu poradní komise generálního ředitele anonymizována dvě slova země ředitele anonymizována tři slova o zaslání podkladových materiálu potřebných pro projednání žádosti žalobkyně o náhradu nemajetkové újmy. Vyžádané podkladové materiály byly zaslány na anonymizována dvě slova země spolu s průvodním dopisem Krajského ředitelství anonymizována tři slova číslo jednací číslo ze dne 12. 5. 2015, tedy více než po jednom měsíci od žádosti. V dopise číslo jednací ze dne 8. 4. 2015 sdělil předseda senátu poradní komise generálního ředitele anonymizována dvě slova země žalobkyni složení senátu poradní komise, která projedná její žádost o náhradu nemajetkové újmy. Vyrozumění bylo žalobkyni doručeno dne 17. 4. 2015. V e-mailové zprávě ze dne 11. 5. 2015 adresované anonymizována dvě slova České republiky informovala žalobkyně, že podala dne 5. 3. 2015 dovolání k Nejvyššímu soudu proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. spisová značka ze dne 2. 12. 2014, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. číslo jednací ze dne 20. 11. 2013 o postoupení žaloby o náhradu nemajetkové újmy ve výši 1 300 000 Kč k rozhodnutí řediteli anonymizována tři slova a z tohoto důvodu požádala žalobkyně o odložení věci do doby pravomocného rozhodnutí Nejvyššího soudu. V dopise číslo jednací ze dne 11. 5. 2015 sdělil generální ředitel anonymizováno země žalobkyni, že na základě její žádosti ze dne 11. 5. 2015 vyčká senát poradní komise do pravomocného rozhodnutí Nejvyššího soudu a poté bude v řízení ve věcech služebního poměru pokračovat. Dopis byl žalobkyni doručen dne 14. 5. 2015. V dopise ze dne 26. 5. 2017 vyzvala právní zástupkyně žalobkyně prostřednictvím anonymizována tři slova anonymizována dvě slova země k rozhodnutí o postoupeném návrhu na odškodnění nemajetkové újmy. V dopise konstatuje, že dne 20. 11. 2013 Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl, že nemajetková újma spojená se skutky, které byly popsány v podání žalobkyně ze dne 6. 8. 2013, se postupuje k projednání a rozhodnutí řediteli anonymizována tři slova anonymizována dvě slova a že správnost tohoto postupu byla následně potvrzena rozhodnutím odvolacího soudu a dovolacího Nejvyššího soudu, proto vyzývá služebního funkcionáře, aby o její žádosti o náhradu nemajetkové újmy rozhodl. Dále bylo spolu s dopisem předloženo usnesení Nejvyššího soudu č. j. číslo jednací ze dne 19. 12. 2016. V dopise číslo jednací ze dne 7. 6. 2017 vyrozuměl generální ředitel anonymizováno země právní zástupkyni žalobkyně o tom, že v návaznosti na usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo zamítnuto dovolání žalobkyně bude pokračováno v řízení o její žádosti o náhradu nemajetkové újmy. Vyrozumění bylo doručeno zástupkyni žalobkyně dne 22. 6. 2017. V dopise číslo jednací ze dne 19. 7. 2017 vyrozuměl předseda senátu poradní komise generálního ředitele anonymizována dvě slova země právní zástupkyni žalobkyně, že ústní jednání senátu proběhne dne 9. 8. 2017, které daného dne za účasti žalobkyně a její právní zástupkyně proběhlo, o čemž byl vyhotoven zápis, který byl zástupkyni žalobkyně doručen 16. 8. 2017. V e-mailové zprávě ze dne 21. 8. 2017 sděluje právní zástupkyně žalobkyně předsedovi senátu poradní komise, že do 15. 9. 2017 doloží žalobkyně upřesňující vyjádření k některým bodům a doplní důkazy, což zaslala v dopise ze dne 11. 9. 2017. V dopise číslo jednací ze dne 16.10.2017, vyzval generální ředitel anonymizována dvě slova právní zástupkyni žalobkyně k seznámení se se spisem před vydáním rozhodnutí, a to dne 23. 10. 2017. Dne 23. 10. 2017 žalobkyně písemně potvrdila, že se seznámila s podklady pro vydání rozhodnutí. Dne 28. 11. 2017 předseda senátu poradní komise provedl ohledání místa a ověření skutečností v anonymizována dvě slova část obce, kde byla žalobkyně služebně zařazena, o čemž byl sepsán protokol. V dopise číslo jednací ze dne 5. 12. 2017 nazvaném vyrozuměl předseda senátu poradní komise generálního ředitele anonymizována dvě slova země právní zástupkyni žalobkyně, že žalobkyně po seznámení se spisem dne 23. 10. 2017 požádala o doplnění materiálů, které byly doplněny. Současně jí bylo sděleno, že vzhledem ke skutečnosti, že došlo k rozšíření spisu, může se před vydáním rozhodnutí s obsahem spisu seznámit dne 19. 12. 2017. V e-mailové zprávě ze dne 6. 12. 2017 žalobkyně sděluje předsedovi senátu poradní komise okolnosti jejího služebního zařazení na anonymizováno stanici v část obce. Generální ředitel anonymizováno země podepsal rozhodnutí generálního ředitele anonymizována tři slova země ve věcech služebního poměru číslo jednací ze dne 26. 1. 2018, kterým žádost o přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 1 300 000 Kč řešenou podle ustanovení § 98 odst. 1 zákona o služebním poměru zamítl. Rozhodnutí bylo právní zástupkyni žalobkyně dodáno do datové schránky dne 30. 1. 2018.

8. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 13. 2. 2018 odvolání, které spolu s průvodním dopisem číslo jednací ze dne 6. 3. 2018 postoupil generální ředitel anonymizována tři slova k projednání poradní komisi mistra vnitra. Dne 14. 3. 2018 k projednání odvolání určen tříčlenný senát poradní komise ministra anonymizováno. Ředitel odboru správního stát. instituce v dopise číslo jednací ze dne 14. 3. 2018 vyrozuměl právní zástupkyni žalobkyně o určení senátu poradní komise ministra vnitra. Vyrozumění bylo doručeno dne 14. 3. 2018. Senát poradní komise ministra vnitra vypracoval dne 23. 4. 2018 doporučení pro ministra vnitra číslo jednací, aby vyčkal na vyřešení kompetenčního sporu v obdobných věcech, tedy zda má být žádost o náhradu nemajetkové újmy vzniklé v důsledku nezákonného rozhodnutí projednána služebním funkcionářem nebo stát. instituce podle zákona č. 82/1998 Sb., a pokud nevyčká, aby v odvolacím řízení napadené rozhodnutí zrušil a zastavil řízení podle ustanovení § 179 zákona o služebním poměru, neboť žádost je v režimu zákona o služebním poměru zjevně právně nepřípustná. anonymizována dvě slova následně podepsal rozhodnutí číslo jednací ze dne 15. 6. 2018, kterým rozhodnutí generálního ředitele anonymizována tři slova České republiky ve věcech služebního poměru číslo jednací ze dne 26. 1. 2018 zrušil a řízení zastavil, neboť žádost žalobkyně je podle zákona o služebním poměru zjevně právně nepřípustná, když o žádosti o zadostiučinění za nemajetkovou újmu mělo být rozhodnuto podle anonymizováno. Rozhodnutí bylo dodáno do datové schránky zástupkyně žalobkyně dne 18. 6. 2018.

9. Proti rozhodnutí ministra vnitra číslo jednací ze dne 15. 6. 2018 podala žalobkyně dne 13.7.2018 žalobu, o které rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem č. j. číslo jednací ze dne 14. 2. 2019 tak, že napadené rozhodnutí ministra vnitra zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění rozsudku soud konstatoval, že vzal při rozhodování ve věci v úvahu právní názor vyslovený v usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., ze dne 15.1.2019, č. j. Konf 11/2018-16, podle něhož projednání nároku na náhradu škody včetně nemajetkové újmy příslušníků bezpečnostních sborů nespadá pod režim zákona č. 82/1998 Sb. a že k projednání je příslušný služební funkcionář v řízení ve věcech služebního poměru. Rozsudek soudu nabyl právní moci dne 15. 2. 2019.

10. Dne 15. 3. 2019 určil ředitel odboru správního Ministerstva vnitra tříčlenný senát poradní komise ministra vnitra k novému projednání odvolání. Dne 28. 3. 2019 vypracoval senát poradní komise pro ministra vnitra doporučení číslo jednací, v němž navrhl ministrovi vnitra, aby rozhodnutí generálního ředitele anonymizována tři slova České republiky ve věcech služebního poměru číslo jednací ze dne 26. 1. 2018 zrušil a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Ministr anonymizováno podepsal rozhodnutí číslo jednací ze dne 5. 4. 2019, kterým napadené rozhodnutí generálního ředitele anonymizována tři slova České republiky číslo jednací ze dne 26. 1. 2018 zrušil a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Rozhodnutí ministra vnitra bylo dodáno do datové schránky právní zástupkyně žalobkyně dne 8. 4. 2019. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 8. 4. 2019.

11. Za účelem vydání nového rozhodnutí ve věci provedl předseda senátu poradní komise ve dnech 10. 9. 2019 až 23. 10. 2019, další šetření, a to nahlédnutím do spisů založených u odboru archivní a spisové služby a v kanceláři ministra vnitra. anonymizováno 5 slov České republiky v dopise číslo jednací ze dne 13. 11. 2019 vyrozuměl právní zástupkyni žalobkyně, že se může před vydáním rozhodnutí seznámit dne 27. 11. 2019 se spisem. Žalobkyně požádala o změnu termínu a se spisem se seznámila dne 26. 11. 2019, o čemž byl vyhotoven záznam číslo jednací ze dne 26. 11. 2019. anonymizována čtyři slova České republiky podepsal rozhodnutí ve věcech služebního poměru číslo jednací ze dne 19. 12. 2019, kterým žádost o náhradu nemajetkové újmy ve výši 1 300 000 Kč opět zamítl z části pro nedůvodnost, z části z důvodu promlčení nároku. Rozhodnutí bylo dodáno do datové schránky právní zástupkyně žalobkyně dne 19. 12. 2019.

12. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 23. 12. 2019 odvolání. anonymizována tři slova ČR postoupil odvolání spolu s průvodním dopisem číslo jednací ze dne 20. 1. 2020 k projednání ministrovi anonymizováno. Místopředseda poradní komise anonymizována dvě slova určil dne 28. 1. 2020 tříčlenný senát poradní komise k projednání odvolání. Spolu s průvodním dopisem číslo jednací ze dne 5. 2. 2020 zaslal generální ředitel anonymizováno ČR poradní komisi ministra anonymizováno doplnění odvolání žalobkyně ze dne 19. 12. 2019, které bylo doručeno na anonymizována dvě slova ČR dne 22. 1. 2020. Dne 24. 2. 2020 vypracoval senát poradní komise doporučení pro ministra anonymizováno číslo jednací s návrhem na zamítnutí odvolání a potvrzení napadeného rozhodnutí. O odvolání rozhodl anonymizována dvě slova v rozhodnutí číslo jednací ze dne 14. 4. 2020 tak, že odvolání zamítl a napadené zamítavé rozhodnutí potvrdil. Rozhodnutí o odvolání bylo do datové schránky právní zástupkyně žalobkyně dodáno dne 20. 4. 2020.

13. Proti tomuto rozhodnutí ministra vnitra podala žalobkyně dne 17. 6. 2020 žalobu u Městského soudu v Praze, který usnesením č. j. číslo jednací ze dne 30. 12. 2021 žalobu odmítl, a to s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. ústavní nález ze dne 30. 6. 2020, kterým bylo zrušeno usnesení zvláštního senátu číslo jednací ze dne 15. 1. 2019, když Ústavní soud vyslovil závazný právní názor, že žádosti o náhradu škody vzniklé v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí ve věcech služebního poměru mají být projednávány podle ZOdpŠk, a dále že o těchto žádostech tedy nemají rozhodovat služební funkcionáři podle zákona o služebním poměru. V poučení usnesení Městský soud v Praze uvedl, že se žalobkyně může domáhat svého práva podáním žaloby ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci usnesení u okresního (obvodního) soudu, který je obecným soudem účastníka, jemuž má být povinnost k plnění uložena. Usnesení nabylo právní moci dne 3. 1. 2022.

14. Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze podala žalobkyně dne 17. 1. 2022 kasační stížnost, o které rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem č. j. číslo jednací ze dne 8. 6. 2022 tak, že kasační stížnost zamítl.

15. Žalobkyně ve smyslu poučení Městského soudu v Praze uplatnila své nároky u zdejšího soudu žalobou z 1. 2. 2022, jíž se domáhá zaplacení částky 1 300 000 Kč s příslušenstvím (žaloba ve věci spisová značka se záznamem o ověření elektronického podání). V této věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka byla usnesením z 11. 5. 2022 vyzvána k úhradě soudního poplatku (usnesení č. j. číslo jednací). Usnesením z 15. 5. 2022 soud vyzval žalovanou k vyjádření k žalobě ve lhůtě 30 dnů (usnesení č. j. číslo jednací). Žalovaná své vyjádření podala 17. 6. 2022 (vyjádření žalované se záznamem o ověření elektronického podání), načež bylo toto vyjádření zasláno k případné replice žalobkyni (přípis č. j. číslo jednací). Ta se vyjádřila dne 27. 7. 2022 (replika žalobkyně se záznamem o ověření elektronického podání). Dne 26. 10. 2022 ve věci proběhlo první jednání, kde bylo provedeno obsáhlé dokazování listinnými důkazy a žalobkyně byla vyzvána k doplnění žaloby do 9. 11. 2022 (protokol o jednání z 26. 10. 2022). To učinila dne 3. 11. 2022 (podání žalobkyně se záznamem o ověření elektronického podání). Její podání bylo následně 14. 11. 2022 zasláno soudem k vyjádření žalované do 15 dnů (přípis soudu č. j. číslo jednací). Ta dne 28. 11. 2022 požádala z personálních důvodů a nutnosti doplnění spisového materiálu o prodloužení lhůty do 15. 12. 2022 (žádost žalované se záznamem o ověření elektronického podání), čemuž soud dne 1. 12. 2022 vyhověl (přípis č. j. číslo jednací). Žalovaná se k doplnění žaloby vyjádřila 14. 12. 2022 (vyjádření žalované se záznamem o ověření elektronického podání). Dne 1. 3. 2023 se ve věci konalo druhé jednání, při němž bylo prováděno obsahově rozsáhlé dokazování listinnými důkazy, žalobkyně v jeho závěru požádala o 14denní lhůtu k doplnění důkazních návrhů, načež bylo jednání odročeno na 12. 4. 2023 (protokol o jednání z 1. 3. 2023). Žalobkyně vznesla doplnění důkazních návrhů přípisy z 5. 3. 2023 a 22. 3. 2023 (označené přípisy se záznamy o ověření elektronických podání). Dne 12. 4. 2023 se konalo třetí jednání, kde bylo pokračováno v dokazování listinnými důkazy, dokazování bylo následně prohlášeno za skončené, jednání bylo odročeno na 3. 5. 2023 toliko za účelem přednesu závěrečných návrhů a vyhlášení rozsudku (protokol o jednání z 12. 4. 2023). Dne 3. 5. 2023 pak byl vyhlášen rozsudek, jímž byla žaloba zamítnuta ohledně všech žalobkyní uplatněných nároků (protokol o vyhlášení rozsudku). Žalobkyně následně podala dne 31. 5. 2023 proti rozsudku odvolání (odvolání žalobkyně se záznamem o ověření elektronického podání). Usnesením ze dne 2. 6. 2023 soud vyzval žalovanou, aby se k vyjádřila k odvolání žalobkyně ve lhůtě 15 dnů (usnesení č. j. číslo jednací). Své vyjádření žalovaná podala dne 19. 6. 2023 (vyjádření žalované k odvolání se záznamem o ověření elektronického podání), načež byl spis 13. 7. 2023 postoupen odvolacímu soudu (předkládací zpráva). Tomu byl spis doručen 18. 7. 2023 a dne 19. 9. 2023 se konalo jednání odvolacího soudu (výpis aplikace infoSoud k řízení vedenému Městským soudem v Praze pod sp. zn. spisová značka).

16. Dne 19. 8. 2022 uplatnila žalobkyně u žalované nárok na zaplacení peněžitého zadostiučinění za nepřiměřenou délku shora popsaných řízeních (uplatnění nároku na čl. 15 s dodejkou ISDS na čl. 20). Mezi účastníky je nesporné, že žalovaná poskytla na základě této žádosti žalované zadostiučinění 62 541 Kč.

17. Žalobkyně dále podala dne 9. 5. 2021 u Obvodního soudu pro Prahu 2 žalobu proti země - stát. instituce, jíž se domáhala zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení vedeného na základě její žaloby podané dne 5. 5. 2008 u Krajského soudu v Ústí nad Labem, o níž bylo po posouzení věcné příslušnosti následně rozhodováno v prvním stupni v řízení u Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. spisová značka. Žalobkyni již bylo za nepřiměřenou délku řízení poskytnuto stát. instituce zadostiučinění 166 175 Kč (žaloba žalobkyně z 9. 5. 2021). Obvodní soud pro Prahu 2 o této žalobě žalobkyně rozhodl dne 16. 9. 2022 tak, že žalobě vyhověl co do 39 102 Kč s příslušenstvím, v rozsahu 139 723 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl, a to poté, co dospěl k závěru že řízení vedené ve věci žalobkyně u Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. spisová značka na základě žaloby podané 5. 5. 2008 původně u Krajského soudu v Ústí nad Labem bylo vedeno na třech stupních soudní soustavy a u Ústavního soudu a bylo skončeno 12. 11. 2020, tedy trvalo 12 let a šest měsíců (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. 9. 2022, č. j. číslo jednací). Městský soud v Praze následně rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 změnil ve vyhovujícím výroku tak, že se žaloba zamítá, a to poté, co dospěl k závěru, že již poskytnuté zadostiučinění 166 175 Kč je zadostiučiněním dostatečným (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. 3. 2023, č. j. číslo jednací).

18. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádných skutečností pro posouzení a rozhodnutí věci významných, případně byly tyto skutečnosti mezi stranami nesporné a soud je vzal za svá skutková zjištění.

19. Soud z důvodu nadbytečnosti zamítl návrhy na provedení důkazu spisem Okresního soudu v Ústí nad Labem zn. spisová značka, Městského soudu v Praze zn. spisová značka a Nejvyššího správního soudu zn. spisová značka O průběhu a výsledku řízení Městského soudu v Praze zn. spisová značka a Nejvyššího správního soudu zn. spisová značka nebylo mezi stranami sporu. Za nepřiměřenou délku řízení u Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. spisová značka již bylo žalobkyni dáno zadostiučinění stát. instituce, poskytnutí dalšího zadostiučinění by pak bylo zadostiučiněním duplicitním, jak bude rozvedeno níže, pročež soud shledal, že opatřování skutkových zjištění k průběhu daného řízení z obsahu spisu by bylo nadbytečným – skutečnosti významné pro posouzení a rozhodnutí v nyní řešení věci týkající se daného řízení jsou mezi stranami nesporné. Soud zamítl též návrh na provedení důkazu výslechem žalobkyně, neboť i ten se jeví nadbytečným s ohledem na to, že v dané věci soud vychází z domněnky vzniku nemajetkové újmy na její straně, jakož i z presumpce zvýšeného významu řízení pro žalobkyni, jak bude odůvodněno níže.

20. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

21. Podle § 1 odst. 1 ZOdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

22. Podle § 13 ZOdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (odst. 1). Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda (odst. 2).

23. Podle § 31a ZOdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odst. 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odst. 2). V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného (odst. 3).

24. Dle mínění soudu je na místě na řízení, které bylo žalobkyní původně zahájeno u Krajského soudu v Ústní nad Labem dne 5. 5. 2008, následně vedeno u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. sp. zn. spisová značka, poté před služebním funkcionářem a nyní u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka, pohlížet ve světle judikatorních závěrů (srov. nález Ústavního soudu ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. ústavní nález, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. spisová značka) jako na jeden celek, neboť předmětem tohoto řízení je základní právo, a sice právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím dle čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. I na v dané věci vedené správní řízení se tak vztahuje právo na projednání věci bez zbytečných průtahů dle čl. 38 odst. 2 Listiny, které se považuje za obsahově shodné s právem na projednání věci v přiměřené době, zároveň uvedené zakládá vyvratitelnou domněnku vzniku nemajetkové újmy v případě, kdy je právo na projednání věci bez zbytečných průtahů porušeno.

25. Předpokladem vzniku odpovědnosti státu za škodu a povinnosti k poskytnutí zadostiučinění ve smyslu shora citovaných ustanovení je nesprávný úřední postup (případně nezákonné rozhodnutí), dále vznik škody a příčinná souvislost mezi nimi. Dalším předpokladem je uplatnění nároku u úřadu podle § 6 ZOdpŠk, a to předtím, než je nárok uplatněn u soudu (§14 odst. 3 ZOdpŠk).

26. Soud ve věci dospěl k závěru, že byly naplněny všechny předpoklady vzniku odpovědnosti státu za újmu způsobenou žalobkyni nesprávným úředním postupem státu, neboť mezi stranami ani není sporu o tom, že řízení o nárocích žalobkyně trvalo (a trvá) nepřiměřeně dlouho. Řízení bylo zahájeno již dne 5. 5. 2008 a doposud nebylo skončeno, trvá tak již ke dni rozhodnutí soudu v této věci 15 let a 5 měsíců. Nepochybně se jedná o nepřiměřeně dlouhou dobu řízení, čímž bylo porušeno právo žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě, přičemž v době, kdy bylo vedeno řízení před služebním funkcionářem, byly stran správního orgánu překročeny i lhůty stanovené zákonem o služebním poměru pro vydání rozhodnutí v prvním stupni, jakož i pro rozhodnutí o odvolání. Řízení před správním orgánem bylo zahájeno dne 23. 3. 2015, kdy byla žaloba žalobkyně postoupena k vyřízení řediteli anonymizována tři slova (§ 178 odst. 2 písm. a) zákona o služebním poměru). K vydání prvního rozhodnutí ze strany správního orgánu pak došlo až 30. 1. 2018, tedy po uplynutí lhůty pro vydání rozhodnutí dle § 175 odst. 5 zákona o služebním poměru, přičemž se soud kloní k závěru, že se s ohledem na množství žalobkyní uplatněných nároků jeví, že šlo o věc složitější, pro kterou zákon o služebním poměru stanoví lhůtu pro rozhodnutí v délce 60 dní. Zároveň nutno přihlédnout k tomu, že řízení neběželo z důvodu jeho přerušení dle § 180 odst. 5 in fine zákona služebním poměru, a to na základě návrhu žalobkyně, přičemž přerušení trvalo od 11. 5. 2015 do 26. 5. 2017. Nepochybně však v řízení mohlo být pokračováno služebním orgánem dříve, neboť v řízení o dovolání žalobkyně bylo rozhodnuto již 19. 12. 2016, tudíž služební orgán mohl v řízení pokračovat nejpozději od února 2017. Dále nebyla dodržena ani 90denní lhůta (§ 190 odst. 8 zákona o služebním poměru) k rozhodnutí o odvolání žalobkyně proti rozhodnutí generálního ředitele anonymizována tři slova země ve věcech služebního poměru číslo jednací ze dne 26. 1. 2018, které žalobkyně podala 13. 2. 2018 a o kterém odvolací správní orgán rozhodl až dne 18. 6. 2018. Následně při novém rozhodování ve věci správním orgánem prvního stupně nebyla opětovně dodržena 60denní lhůta pro vydání rozhodnutí, které bylo vydáno až dne 19. 12. 2019, ač zrušující rozhodnutí odvolacího správního orgánu (vydané poté, co bylo jeho předcházející rozhodnutí zrušeno v soudním řízení správním) nabylo právní moci již 8. 4. 2019. Následně nebyla opětovně dodržena 90denní lhůta pro vydání rozhodnutí o odvolání žalobkyně podaném dne 23. 12. 2019, o němž odvolací správní orgán rozhodl až 20. 4. 2020. Neodůvodněné průtahy lze pak sledovat i v rámci řízení žalobkyně o žalobě proti rozhodnutí odvolacího správního orgánu ze dne 14. 4. 2020, číslo jednací, která byla podána dne 17. 6. 2020, pravomocně o ní pak bylo rozhodnuto až 3. 1. 2022, přičemž v řízení bylo rozhodováno bez nařízení jednání soudu. Soud připouští, že délka soudního řízení správního odpovídala organizační struktuře správních úseků krajských soudů v inkriminovaném období s tím, že spisový oběh a tedy i vyřizování napadlých věcí se řídí § 56 odst. 1 s. ř. s. Protože se v posuzovaném řízení nejednalo o žádnou z tzv. přednostních věcí (§ 56 odst. 2 a 3 s. ř. s.), bylo možné ve věci rozhodnout teprve v pořadí po vyřízení dříve napadlých věcí. V průběhu řízení vedeného nyní u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka pak soud neshledal, že by v něm bylo postupováno s přihlédnutím ke složitosti věci, která je patrna i z obsáhlého dokazování, které je ve věci vedeno, s průtahy (s výjimkou delší prodlevy mezi nápadem žaloby a výzvou žalované k zaplacení soudního poplatku, k níž došlo až více než tři měsíce od nápadu žaloby, na což však pak již plynule navazovaly další procesní úkony soudu). Jak již však bylo řečeno, celkovou délku řízení je na místě vnímat jako nepřiměřenou, a to bez ohledu na to, zda je nyní ve věci postupováno bezprůtažně. Je zřejmé, že na délku řízení měl nepochybně vliv vývoj judikatury, kdy o nárocích žalobkyně bylo vedeno nejprve občanské soudní řízení, následně bylo řízení vedeno před služebním funkcionářem (v souladu s právním názorem vysloveným v usnesení zvláštního senátu, zřízeného dle zákona č. 131/2002 Sb., ze dne 15. 1. 2019, číslo jednací), aby následně bylo opět vedeno občanské soudní řízení (poté, co bylo usnesení zvláštního senátu zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. ústavní nález), což je nepochybně skutečností, jíž nelze klást k tíži žalobkyni, zároveň tuto skutečnost nelze klást ku prospěchu žalované.

27. V důsledku porušení práva žalobkyně na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě jí vznikla nemajetková újma, jejíž vznik se s ohledem na shora citované judikatorní závěry presumuje, přičemž žalovaná ani neuváděla žádná tvrzení k vyvrácení domněnky vzniku žalobkyně újmy, naopak žalobkyni již peněžité zadostiučinění ve výši 62 541 Kč poskytla dobrovolně.

28. Pokud jde o složitost řízení (§ 31a odst. 3 písm. b) ZOdpŠk), hodnotí soud řízení jako složitější po stránce procesní i skutkové s ohledem na sporné otázky týkající se jednak věcné příslušnosti, tak s ohledem na charakter uplatněných nároků, což si vyžádalo obsáhlé dokazování, jak se podává i z dosavadního průběhu řízení sp. zn. spisová značka i předcházejícího řízení před služebním funkcionářem. S ohledem na to je dle mínění soudu namístě zadostiučinění ponížit o 10 %.

29. Při posouzení toho, jaký vliv mělo na délku řízení jednání žalobkyně (§ 31a odst. 3 písm. c) ZOdpŠk), neshledal soud žádných skutečností vedoucích k závěru, že by celkové délce řízení přispěla sama žalobkyně s tou výjimkou, že řízení před správním orgánem bylo k jejímu návrhu přerušeno dle § 180 odst. 5 in fine zákona služebním poměru. Nicméně je soud zároveň tohoto názoru, že řízení nemuselo být přerušeno od 11. 5. 2015 až do 26. 5. 2017, neboť v něm nepochybně správní orgán mohl s ohledem na to, že důvod přerušení odpadl s rozhodnutím Nejvyššího soudu dne 19. 12. 2016, pokračovat nejpozději od února 2017, tudíž žalobkyni lze klást k tíži pouze dobu přerušení od 11. 5. 2015 do ledna 2017 včetně, za níž jí dle mínění soudu zadostiučinění za nepřiměřenou dobu řízení nenáleží. Zbývající doba bezdůvodně trvajícího přerušení řízení od února 2017 do 26. 5. 2017 však jde již zcela k tíži státu.

30. Pokud jde o hodnocení postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d) ZOdpŠk), dospěl soud k závěru, že část řízení vedená před správním orgánem byla stižena průtahy, což mělo za následek, že nebylo rozhodnuto v tomu předepsaných lhůtách. Neodůvodněný průtah pak lze spatřit i v již shora zmíněném neodůvodněně trvajícím přerušení řízení v době od února 2017 do 26. 5. 2017. V řízení u Obvodního soudu pro Prahu 7 sp. zn. spisová značka pak soud – s výjimkou prodlení v mezidobí od podání žaloby do výzvy k zaplacení soudního poplatku – neshledal žádných pochybení.

31. Průtažné řízení je vedeno o nárocích s a priori zvýšeným významem pro žalobkyni (§ 31a odst. 3 písm. e) ZOdpŠk), neboť jde o věc pracovního charakteru, v níž se zvýšený význam věci presumuje (k tomu srov. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. stanovisko NS, uveřejněné pod číslo Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). S ohledem na to je dle mínění soudu namístě zadostiučinění povýšit o 20 % ulice význam řízení pro žalobkyni však nemůže být dán částkou, jíž tvoří předmět řízení, neboť výše dané částky je plně v dispozici žalobkyně a je zcela na jejím uvážení, přičemž tato úvaha není ani nijak ovlivněna výší soudního poplatku, který je jednotný (2 000 Kč) bez ohledu na výši žalobního žádání.

32. Při hodnocení újmy prizmatem shora popsaných skutečností soud dospěl k závěru, že je na místě poskytnou žalobkyni zadostiučinění v penězích, k čemuž odkazuje i na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, dle které je poskytnutí jiného než peněžitého zadostiučinění na místě toliko v případech, kdy byla délka řízení v nezanedbatelné míře způsobena vlastním chováním poškozeného, nebo byl-li význam předmětu řízení pro poškozeného pouze nepatrný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2011, sp. zn. spisová značka, jeho rozsudky ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. spisová značka, a ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. spisová značka), přičemž již z toho, že se průtažné řízení týká otázek souvisejících s pracovněprávní sférou žalobkyně, lze dovodit, že jeho význam pro žalobkyni byl zvýšený z povahy věci.

33. Při stanovení přiměřeného zadostiučinění v penězích proto soud vyšel z částky 17 000 Kč za rok řízení. Tato částka dle názoru soudu odráží ekonomickou realitu ČR a je současně přiměřená k základním částkám přisuzovaným obvykle v případech nepřiměřené délky řízení. Zároveň však soud dospěl k závěru, že za tu část řízení, která byla o nárocích žalobkyně vedena u Okresního, resp. Krajského soudu v Ústí nad Labem, nežli byla věc postoupena k řízení před služebním funkcionářem, již bylo žalobkyni zadostiučinění poskytnuto ze strany stát. instituce (viz řízení Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. spisová značka), neboť se odškodňuje nepřiměřená délka řízení jako takového, nikoliv samostatně jednotlivé předměty řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2021, sp. zn. spisová značka), tudíž poskytnutí dalšího zadostiučinění za tuto část řízení by nezbytně bylo zadostiučiněním duplicitním. Proto je žalobkyni nyní namístě poskytnou zadostiučinění toliko za dobu, po kterou se řízení vedlo před služebním funkcionářem a následně u Obvodního soudu pro Prahu 7, tj. za dobu od 23. 3. 2015 do dne vydání tohoto rozsudku (4. 10. 2023), tj. za osm let a šest měsíců. Od této doby řízení je však třeba pro účely výpočtu zadostiučinění odečíst dobu, po kterou bylo řízení před služebním funkcionářem k návrhu žalobkyně přerušeno, neboť tímto svým návrhem žalobkyně nezbytně přispěla k celkové délce řízení. Pouze pro účel výpočtu zadostiučinění (neboť dobu, po kterou je řízení přerušeno, je jinak v zásadě třeba započítávat do doby řízení – viz opět stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. stanovisko NS) proto soud od celkové délky řízení odpočetl jeden rok a osm měsíců, tj. období od května 2015 do ledna 2017, neboť delší přerušení řízení je třeba počítat na vrub prodlení správního orgánu s pokračováním v řízení. Žalobkyni tak náleží zadostiučinění za celkem šest let a 10 měsíců řízení. Takto stanovenou základní částku ve výši 116 167 Kč (6 x 17 000 Kč + (17 000 Kč: 12) x 10) soud dále modifikoval s ohledem na shora konstatované konkrétní okolnosti případu. Zohlednil tak výše zmíněnou složitost věci (- 10 %) a význam věci pro žalobkyni (+ 20 %). Celkový modifikační koeficient tak činí 1,1 (= 1 - 0,1 + 0,2). Takto vypočtené přiměřené zadostiučinění tudíž činí 127 784 Kč, z toho 62 541 Kč bylo již žalovanou poskytnuto žalobkyni dobrovolně, zbývá tak k úhradě 65 243 Kč, a proto soud žalobě co do této částky vyhověl. Vyhověl též nároku na zaplacení úroku z prodlení z této částky (§ 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) ve výši dle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. počínaje od 21. 2. 2023 (lhůta dle § 15 odst. 2 ZOdpŠk uplynula dne 19. 2. 2023, prodlení žalované tak nastalo 20. 2. 2023, úrok byl žádán od 21. 2. 2023).

34. Ve zbývající části soud žalobu zamítl coby nedůvodnou.

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v částce 22 570 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, které tvoří odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ AT”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) AT, z částky 3 100 Kč za žalobu dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, z částky 3 100 Kč za repliku k vyjádření žalované dle § 11 odst. 1 písm. d) AT a z částky 2 x 3 100 Kč za účast na dvou jednáních soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) AT, včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT a náhrady daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % z nákladů právního zastoupení 17 000 Kč ve výši 3 570 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 7. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí podle části šesté o. s. ř., či exekucí podle příslušných ustanovení zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.