OSPH08 28 C 358/2015-497

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše Holčapka, Ph.D., a přísedících Antonie Slavíkové a Olgy Suché ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalované: Jméno žalované, IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_006⟫ o náhradu nákladů na výživu pozůstalé manželky

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 503,98 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení: ⟪LB:lb_001⟫ - ve výši 8,25 % ročně z částky 3 167,48 Kč za dobu od 1. 5. 2021 do 7. 3. 2024; ⟪LB:lb_002⟫ - ve výši 8,25 % ročně z částky 3 167,48 Kč za dobu od 1. 6. 2021 do 7. 3. 2024; ⟪LB:lb_003⟫ - ve výši 8,25 % ročně z částky 3 167,48 Kč za dobu od 1. 7. 2021 do 7. 3. 2024; ⟪LB:lb_004⟫ - ve výši 8,5 % ročně z částky 3 167,48 Kč za dobu od 1. 8. 2021 do 7. 3. 2024; ⟪LB:lb_005⟫ - ve výši 8,5 % ročně z částky 3 167,48 Kč za dobu od 1. 9. 2021 do 7. 3. 2024; ⟪LB:lb_006⟫ - ve výši 8,5 % ročně z částky 3 167,48 Kč za dobu od 1. 10. 2021 do 7. 3. 2024; ⟪LB:lb_007⟫ - ve výši 8,5 % ročně z částky 3 167,48 Kč za dobu od 1. 11. 2021 do 7. 3. 2024; ⟪LB:lb_008⟫ - ve výši 8,5 % ročně z částky 3 167,48 Kč za dobu od 1. 12. 2021 do 7. 3. 2024; ⟪LB:lb_009⟫ - ve výši 8,5 % ročně z částky 3 167,48 Kč za dobu od 1. 1. 2022 do 7. 3. 2024; ⟪LB:lb_010⟫ - ve výši 11,75 % ročně z částky 3 283,66 Kč za dobu od 1. 2. 2022 do 7. 3. 2024; ⟪LB:lb_011⟫ - ve výši 11,75 % ročně z částky 3 283,66 Kč za dobu od 1. 3. 2022 do 7. 3. 2024; ⟪LB:lb_012⟫ - ve výši 11,75 % ročně z částky 3 283,66 Kč za dobu od 1. 4. 2022 do 7. 3. 2024; ⟪LB:lb_013⟫ - ve výši 11,75 % ročně z částky 3 283,66 Kč za dobu od 1. 5. 2022 do 7. 3. 2024; ⟪LB:lb_014⟫ - ve výši 11,75 % ročně z částky 3 283,66 Kč za dobu od 1. 6. 2022 do 7. 3. 2024; ⟪LB:lb_015⟫ - ve výši 11,75 % ročně z částky 3 552,92 Kč za dobu od 1. 7. 2022 do 7. 3. 2024; ⟪LB:lb_016⟫ - ve výši 15 % ročně z částky 3 552,92 Kč za dobu od 1. 8. 2022 do 7. 3. 2024; ⟪LB:lb_017⟫ - ve výši 15 % ročně z částky 3 552,92 Kč za dobu od 1. 9. 2022 do 7. 3. 2024; ⟪LB:lb_018⟫ - ve výši 15 % ročně z částky 3 737,67 Kč za dobu od 1. 10. 2022 do 7. 3. 2024; ⟪LB:lb_019⟫ - ve výši 15 % ročně z částky 3 737,67 Kč za dobu od 1. 11. 2022 do 7. 3. 2024; ⟪LB:lb_020⟫ - ve výši 15 % ročně z částky 3 737,67 Kč za dobu od 1. 12. 2022 do 7. 3. 2024; ⟪LB:lb_021⟫ - ve výši 15 % ročně z částky 3 737,67 Kč za dobu od 1. 1. 2023 do 7. 3. 2024; ⟪LB:lb_022⟫ - ve výši 15 % ročně z částky 3 928,30 Kč za dobu od 1. 2. 2023 do 7. 3. 2024; ⟪LB:lb_023⟫ - ve výši 15 % ročně z částky 3 928,30 Kč za dobu od 1. 3. 2023 do 7. 3. 2024; ⟪LB:lb_024⟫ - ve výši 15 % ročně z částky 3 928,30 Kč za dobu od 1. 4. 2023 do 7. 3. 2024; ⟪LB:lb_025⟫ - ve výši 15 % ročně z částky 3 928,30 Kč za dobu od 1. 5. 2023 do 7. 3. 2024; ⟪LB:lb_026⟫ - ve výši 15 % ročně z částky 3 928,30 Kč za dobu od 1. 6. 2023 do 7. 3. 2024; ⟪LB:lb_027⟫ - ve výši 15 % ročně z částky 4 118,65 Kč za dobu od 1. 7. 2023 do 7. 3. 2024; ⟪LB:lb_028⟫ - ve výši 15 % ročně z částky 4 118,65 Kč za dobu od 1. 8. 2023 do 7. 3. 2024; ⟪LB:lb_029⟫ - ve výši 15 % ročně z částky 4 118,65 Kč za dobu od 1. 9. 2023 do 7. 3. 2024; ⟪LB:lb_030⟫ - ve výši 15 % ročně z částky 4 118,65 Kč za dobu od 1. 10. 2023 do 7. 3. 2024; ⟪LB:lb_031⟫ - ve výši 15 % ročně z částky 4 118,65 Kč za dobu od 1. 11. 2023 do 7. 3. 2024; ⟪LB:lb_032⟫ - ve výši 15 % ročně z částky 4 118,65 Kč za dobu od 1. 12. 2023 do 7. 3. 2024; ⟪LB:lb_033⟫ - ve výši 14,75 % ročně z částky 4 118,65 Kč za dobu od 1. 1. 2024 do 7. 3. 2024; ⟪LB:lb_034⟫ - ve výši 14,75 % ročně z částky 4 208,65 Kč za dobu od 1. 2. 2024 do 7. 3. 2024; ⟪LB:lb_035⟫ - ve výši 14,75 % ročně z částky 4 208,65 Kč za dobu od 1. 3. 2024 do 7. 3. 2024; ⟪LB:lb_036⟫ - ve výši 14,75 % ročně z částky 490,68 Kč za dobu od 8. 3. 2024 do 31. 3. 2024; ⟪LB:lb_037⟫ - ve výši 14,75 % ročně z částky 4 699,33 Kč za dobu od 1. 4. 2024 do 4. 4. 2024; ⟪LB:lb_038⟫ - ve výši 14,75 % ročně z částky 497,33 Kč za dobu od 5. 4. 2024 do 30. 4. 2024; ⟪LB:lb_039⟫ - ve výši 14,75 % ročně z částky 4 705,98 Kč za dobu od 1. 5. 2024 do 3. 5. 2024; ⟪LB:lb_040⟫ - ve výši 14,75 % ročně z částky 503,98 Kč za dobu od 4. 5. 2024 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna platit žalobkyni za období počínající od 1. 5. 2024 částku 4 208,65 Kč měsíčně, a to vždy nejpozději do posledního dne měsíce, za který je hrazeno.

IV. Žaloba se zamítá v rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala, aby jí byla žalovaná povinna zaplatit částku 2 730 415,02 Kč.

V. Žaloba se zamítá v rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala, aby jí byla žalovaná povinna zaplatit úrok z prodlení: ⟪LB:lb_001⟫ - ve výši 7,5 % ročně z částky 20 533 Kč za dobu od 15. 8. 2012 do zaplacení; ⟪LB:lb_002⟫ - ve výši 7,5 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 8. 2012 do zaplacení; ⟪LB:lb_003⟫ - ve výši 7,5 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 9. 2012 do zaplacení; ⟪LB:lb_004⟫ - ve výši 7,5 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 10. 2012 do zaplacení; ⟪LB:lb_005⟫ - ve výši 7,5 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 11. 2012 do zaplacení; ⟪LB:lb_006⟫ - ve výši 7,5 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 12. 2012 do zaplacení; ⟪LB:lb_007⟫ - ve výši 7,05 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 1. 2013 do zaplacení; ⟪LB:lb_008⟫ - ve výši 7,05 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 2. 2013 do zaplacení; ⟪LB:lb_009⟫ - ve výši 7,05 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 3. 2013 do zaplacení; ⟪LB:lb_010⟫ - ve výši 7,05 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 4. 2013 do zaplacení; ⟪LB:lb_011⟫ - ve výši 7,05 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 5. 2013 do zaplacení; ⟪LB:lb_012⟫ - ve výši 7,05 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 6. 2013 do zaplacení; ⟪LB:lb_013⟫ - ve výši 8,05 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 7. 2013 do zaplacení; ⟪LB:lb_014⟫ - ve výši 8,05 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 8. 2013 do zaplacení; ⟪LB:lb_015⟫ - ve výši 8,05 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 9. 2013 do zaplacení; ⟪LB:lb_016⟫ - ve výši 8,05 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 10. 2013 do zaplacení; ⟪LB:lb_017⟫ - ve výši 8,05 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 11. 2013 do zaplacení; ⟪LB:lb_018⟫ - ve výši 8,05 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 12. 2013 do zaplacení; ⟪LB:lb_019⟫ - ve výši 8,05 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 1. 2014 do zaplacení; ⟪LB:lb_020⟫ - ve výši 8,05 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 2. 2014 do zaplacení; ⟪LB:lb_021⟫ - ve výši 8,05 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 3. 2014 do zaplacení; ⟪LB:lb_022⟫ - ve výši 8,05 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 4. 2014 do zaplacení; ⟪LB:lb_023⟫ - ve výši 8,05 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 5. 2014 do zaplacení; ⟪LB:lb_024⟫ - ve výši 8,05 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 6. 2014 do zaplacení; ⟪LB:lb_025⟫ - ve výši 8,05 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 7. 2014 do zaplacení; ⟪LB:lb_026⟫ - ve výši 8,05 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 8. 2014 do zaplacení; ⟪LB:lb_027⟫ - ve výši 8,05 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 9. 2014 do zaplacení; ⟪LB:lb_028⟫ - ve výši 8,05 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 10. 2014 do zaplacení; ⟪LB:lb_029⟫ - ve výši 8,05 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 11. 2014 do zaplacení; ⟪LB:lb_030⟫ - ve výši 8,05 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 12. 2014 do zaplacení; ⟪LB:lb_031⟫ - ve výši 8,05 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 1. 2015 do zaplacení; ⟪LB:lb_032⟫ - ve výši 8,05 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 2. 2015 do zaplacení; ⟪LB:lb_033⟫ - ve výši 8,05 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 3. 2015 do zaplacení; ⟪LB:lb_034⟫ - ve výši 8,05 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 4. 2015 do zaplacení; ⟪LB:lb_035⟫ - ve výši 8,05 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 5. 2015 do zaplacení; ⟪LB:lb_036⟫ - ve výši 8,05 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 6. 2015 do zaplacení; ⟪LB:lb_037⟫ - ve výši 8,05 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 7. 2015 do zaplacení; ⟪LB:lb_038⟫ - ve výši 8,05 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 8. 2015 do zaplacení; ⟪LB:lb_039⟫ - ve výši 8,05 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 9. 2015 do zaplacení; ⟪LB:lb_040⟫ - ve výši 8,05 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 10. 2015 do zaplacení; ⟪LB:lb_041⟫ - ve výši 8,05 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 11. 2015 do zaplacení; ⟪LB:lb_042⟫ - ve výši 8,05 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 12. 2015 do zaplacení; ⟪LB:lb_043⟫ - ve výši 8,05 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 1. 2016 do zaplacení; ⟪LB:lb_044⟫ - ve výši 8,05 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 2. 2016 do zaplacení; ⟪LB:lb_045⟫ - ve výši 8,05 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 3. 2016 do zaplacení; ⟪LB:lb_046⟫ - ve výši 8,05 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 4. 2016 do zaplacení; ⟪LB:lb_047⟫ - ve výši 8,05 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 5. 2016 do zaplacení; ⟪LB:lb_048⟫ - ve výši 8,05 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 6. 2016 do zaplacení; ⟪LB:lb_049⟫ - ve výši 8,05 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 7. 2016 do zaplacení; ⟪LB:lb_050⟫ - ve výši 8,05 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 8. 2016 do zaplacení; ⟪LB:lb_051⟫ - ve výši 8,05 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 9. 2016 do zaplacení; ⟪LB:lb_052⟫ - ve výši 8,05 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 10. 2016 do zaplacení; ⟪LB:lb_053⟫ - ve výši 8,05 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 11. 2016 do zaplacení; ⟪LB:lb_054⟫ - ve výši 8,05 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 12. 2016 do zaplacení; ⟪LB:lb_055⟫ - ve výši 8,05 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 1. 2017 do zaplacení; ⟪LB:lb_056⟫ - ve výši 8,05 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 2. 2017 do zaplacení; ⟪LB:lb_057⟫ - ve výši 8,05 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 3. 2017 do zaplacení; ⟪LB:lb_058⟫ - ve výši 8,05 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 4. 2017 do zaplacení; ⟪LB:lb_059⟫ - ve výši 8,05 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 5. 2017 do zaplacení; ⟪LB:lb_060⟫ - ve výši 8,05 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 6. 2017 do zaplacení; ⟪LB:lb_061⟫ - ve výši 8,05 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 7. 2017 do zaplacení; ⟪LB:lb_062⟫ - ve výši 8,05 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 8. 2017 do zaplacení; ⟪LB:lb_063⟫ - ve výši 8,05 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 9. 2017 do zaplacení; ⟪LB:lb_064⟫ - ve výši 8,05 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 10. 2017 do zaplacení; ⟪LB:lb_065⟫ - ve výši 8,05 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 11. 2017 do zaplacení; ⟪LB:lb_066⟫ - ve výši 8,05 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 12. 2017 do zaplacení; ⟪LB:lb_067⟫ - ve výši 8,05 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 1. 2018 do zaplacení; ⟪LB:lb_068⟫ - ve výši 8,5 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 2. 2018 do zaplacení; ⟪LB:lb_069⟫ - ve výši 8,5 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 3. 2018 do zaplacení; ⟪LB:lb_070⟫ - ve výši 8,5 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 4. 2018 do zaplacení; ⟪LB:lb_071⟫ - ve výši 8,5 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 5. 2018 do zaplacení; ⟪LB:lb_072⟫ - ve výši 8,5 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 6. 2018 do zaplacení; ⟪LB:lb_073⟫ - ve výši 9 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 7. 2018 do zaplacení; ⟪LB:lb_074⟫ - ve výši 9 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 8. 2018 do zaplacení; ⟪LB:lb_075⟫ - ve výši 9 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 9. 2018 do zaplacení; ⟪LB:lb_076⟫ - ve výši 9 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 10. 2018 do zaplacení; ⟪LB:lb_077⟫ - ve výši 9 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 11. 2018 do zaplacení; ⟪LB:lb_078⟫ - ve výši 9 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 12. 2018 do zaplacení; ⟪LB:lb_079⟫ - ve výši 9,75 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 1. 2019 do zaplacení; ⟪LB:lb_080⟫ - ve výši 9,75 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 2. 2019 do zaplacení; ⟪LB:lb_081⟫ - ve výši 9,75 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 3. 2019 do zaplacení; ⟪LB:lb_082⟫ - ve výši 9,75 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 4. 2019 do zaplacení; ⟪LB:lb_083⟫ - ve výši 9,75 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 5. 2019 do zaplacení; ⟪LB:lb_084⟫ - ve výši 9,75 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 6. 2019 do zaplacení; ⟪LB:lb_085⟫ - ve výši 10 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 7. 2019 do zaplacení; ⟪LB:lb_086⟫ - ve výši 10 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 8. 2019 do zaplacení; ⟪LB:lb_087⟫ - ve výši 10 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 9. 2019 do zaplacení; ⟪LB:lb_088⟫ - ve výši 10 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 10. 2019 do zaplacení; ⟪LB:lb_089⟫ - ve výši 10 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 11. 2019 do zaplacení; ⟪LB:lb_090⟫ - ve výši 10 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 12. 2019 do zaplacení; ⟪LB:lb_091⟫ - ve výši 10 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 2. 2020 do zaplacení; ⟪LB:lb_092⟫ - ve výši 10 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 3. 2020 do zaplacení; ⟪LB:lb_093⟫ - ve výši 10 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 4. 2020 do zaplacení; ⟪LB:lb_094⟫ - ve výši 10 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 5. 2020 do zaplacení; ⟪LB:lb_095⟫ - ve výši 10 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 6. 2020 do zaplacení; ⟪LB:lb_096⟫ - ve výši 8,25 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 7. 2020 do zaplacení; ⟪LB:lb_097⟫ - ve výši 8,25 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 8. 2020 do zaplacení; ⟪LB:lb_098⟫ - ve výši 8,25 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 9. 2020 do zaplacení; ⟪LB:lb_099⟫ - ve výši 8,25 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 10. 2020 do zaplacení; ⟪LB:lb_100⟫ - ve výši 8,25 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 11. 2020 do zaplacení; ⟪LB:lb_101⟫ - ve výši 8,25 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 12. 2020 do zaplacení; ⟪LB:lb_102⟫ - ve výši 8,25 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 1. 2021 do zaplacení; ⟪LB:lb_103⟫ - ve výši 8,25 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 2. 2021 do zaplacení; ⟪LB:lb_104⟫ - ve výši 8,25 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 3. 2021 do zaplacení; ⟪LB:lb_105⟫ - ve výši 8,25 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 4. 2021 do 30. 4. 2021; ⟪LB:lb_106⟫ - ve výši 8,25 % ročně z částky 18 832,52 Kč za dobu od 1. 5. 2021 do zaplacení; ⟪LB:lb_107⟫ - ve výši 8,25 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 5. 2021 do 31. 5. 2021; ⟪LB:lb_108⟫ - ve výši 8,25 % ročně z částky 18 832,52 Kč za dobu od 1. 6. 2021 do zaplacení; ⟪LB:lb_109⟫ - ve výši 8,25 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 6. 2021 do 30. 6. 2021; ⟪LB:lb_110⟫ - ve výši 8,25 % ročně z částky 18 832,52 Kč za dobu od 1. 7. 2021 do zaplacení; ⟪LB:lb_111⟫ - ve výši 8,5 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 7. 2021 do 31. 7. 2021; ⟪LB:lb_112⟫ - ve výši 8,5 % ročně z částky 18 832,52 Kč za dobu od 1. 8. 2021 do zaplacení; ⟪LB:lb_113⟫ - ve výši 8,5 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 8. 2021 do 31. 8. 2021; ⟪LB:lb_114⟫ - ve výši 8,5 % ročně z částky 18 832,52 Kč za dobu od 1. 9. 2021 do zaplacení; ⟪LB:lb_115⟫ - ve výši 8,5 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 9. 2021 do 30. 9. 2021; ⟪LB:lb_116⟫ - ve výši 8,5 % ročně z částky 18 832,52 Kč za dobu od 1. 10. 2021 do zaplacení; ⟪LB:lb_117⟫ - ve výši 8,5 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 10. 2021 do 31. 10. 2021; ⟪LB:lb_118⟫ - ve výši 8,5 % ročně z částky 18 832,52 Kč za dobu od 1. 11. 2021 do zaplacení; ⟪LB:lb_119⟫ - ve výši 8,5 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 11. 2021 do 30. 11. 2021; ⟪LB:lb_120⟫ - ve výši 8,5 % ročně z částky 18 832,52 Kč za dobu od 1. 12. 2021 do zaplacení; ⟪LB:lb_121⟫ - ve výši 8,5 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 12. 2021 do 31. 12. 2021; ⟪LB:lb_122⟫ - ve výši 8,5 % ročně z částky 18 832,52 Kč za dobu od 1. 1. 2022 do zaplacení; ⟪LB:lb_123⟫ - ve výši 11,75 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 1. 2022 do 31. 1. 2022; ⟪LB:lb_124⟫ - ve výši 11,75 % ročně z částky 18 716,34 Kč za dobu od 1. 2. 2022 do zaplacení; ⟪LB:lb_125⟫ - ve výši 11,75 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 2. 2022 do 28. 2. 2022; ⟪LB:lb_126⟫ - ve výši 11,75 % ročně z částky 18 716,34 Kč za dobu od 1. 3. 2022 do zaplacení; ⟪LB:lb_127⟫ - ve výši 11,75 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 3. 2022 do 31. 3. 2022; ⟪LB:lb_128⟫ - ve výši 11,75 % ročně z částky 18 716,34 Kč za dobu od 1. 4. 2022 do zaplacení; ⟪LB:lb_129⟫ - ve výši 11,75 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 4. 2022 do 30. 4. 2022; ⟪LB:lb_130⟫ - ve výši 11,75 % ročně z částky 18 716,34 Kč za dobu od 1. 5. 2022 do zaplacení; ⟪LB:lb_131⟫ - ve výši 11,75 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 5. 2022 do 31. 5. 2022; ⟪LB:lb_132⟫ - ve výši 11,75 % ročně z částky 18 716,34 Kč za dobu od 1. 6. 2022 do zaplacení; ⟪LB:lb_133⟫ - ve výši 11,75 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 6. 2022 do 30. 6. 2022; ⟪LB:lb_134⟫ - ve výši 11,75 % ročně z částky 18 447,08 Kč za dobu od 1. 7. 2022 do zaplacení; ⟪LB:lb_135⟫ - ve výši 15 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 7. 2022 do 31. 7. 2022; ⟪LB:lb_136⟫ - ve výši 15 % ročně z částky 18 447,08 Kč za dobu od 1. 8. 2022 do zaplacení; ⟪LB:lb_137⟫ - ve výši 15 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 8. 2022 do 31. 8. 2022; ⟪LB:lb_138⟫ - ve výši 15 % ročně z částky 18 447,08 Kč za dobu od 1. 9. 2022 do zaplacení; ⟪LB:lb_139⟫ - ve výši 15 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 9. 2022 do 30. 9. 2022; ⟪LB:lb_140⟫ - ve výši 15 % ročně z částky 18 262,33 Kč za dobu od 1. 10. 2022 do zaplacení; ⟪LB:lb_141⟫ - ve výši 15 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 10. 2022 do 31. 10. 2022; ⟪LB:lb_142⟫ - ve výši 15 % ročně z částky 18 262,33 Kč za dobu od 1. 11. 2022 do zaplacení; ⟪LB:lb_143⟫ - ve výši 15 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 11. 2022 do 30. 11. 2022; ⟪LB:lb_144⟫ - ve výši 15 % ročně z částky 18 262,33 Kč za dobu od 1. 12. 2022 do zaplacení; ⟪LB:lb_145⟫ - ve výši 15 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do 31. 12. 2022; ⟪LB:lb_146⟫ - ve výši 15 % ročně z částky 18 262,33 Kč za dobu od 1. 1. 2023 do zaplacení; ⟪LB:lb_147⟫ - ve výši 15 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 1. 2023 do 31. 1. 2023; ⟪LB:lb_148⟫ - ve výši 15 % ročně z částky 18 071,70 Kč za dobu od 1. 2. 2023 do zaplacení; ⟪LB:lb_149⟫ - ve výši 15 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 2. 2023 do 28. 2. 2023; ⟪LB:lb_150⟫ - ve výši 15 % ročně z částky 18 071,70 Kč za dobu od 1. 3. 2023 do zaplacení; ⟪LB:lb_151⟫ - ve výši 15 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 3. 2023 do 31. 3. 2023; ⟪LB:lb_152⟫ - ve výši 15 % ročně z částky 18 071,70 Kč za dobu od 1. 4. 2023 do zaplacení; ⟪LB:lb_153⟫ - ve výši 15 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 4. 2023 do 30. 4. 2023; ⟪LB:lb_154⟫ - ve výši 15 % ročně z částky 18 071,70 Kč za dobu od 1. 5. 2023 do zaplacení; ⟪LB:lb_155⟫ - ve výši 15 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 5. 2023 do 31. 5. 2023; ⟪LB:lb_156⟫ - ve výši 15 % ročně z částky 18 071,70 Kč za dobu od 1. 6. 2023 do zaplacení; ⟪LB:lb_157⟫ - ve výši 15 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 6. 2023 do 30. 6. 2023; ⟪LB:lb_158⟫ - ve výši 15 % ročně z částky 17 881,35 Kč za dobu od 1. 7. 2023 do zaplacení; ⟪LB:lb_159⟫ - ve výši 15 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 7. 2023 do 31. 7. 2023; ⟪LB:lb_160⟫ - ve výši 15 % ročně z částky 17 881,35 Kč za dobu od 1. 8. 2023 do zaplacení; ⟪LB:lb_161⟫ - ve výši 15 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 8. 2023 do 31. 8. 2023; ⟪LB:lb_162⟫ - ve výši 15 % ročně z částky 17 881,35 Kč za dobu od 1. 9. 2023 do zaplacení; ⟪LB:lb_163⟫ - ve výši 15 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 9. 2023 do 30. 9. 2023; ⟪LB:lb_164⟫ - ve výši 15 % ročně z částky 17 881,35 Kč za dobu od 1. 10. 2023 do zaplacení; ⟪LB:lb_165⟫ - ve výši 15 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 10. 2023 do 31. 10. 2023; ⟪LB:lb_166⟫ - ve výši 15 % ročně z částky 17 881,35 Kč za dobu od 1. 11. 2023 do zaplacení; ⟪LB:lb_167⟫ - ve výši 15 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 11. 2023 do 30. 11. 2023; ⟪LB:lb_168⟫ - ve výši 15 % ročně z částky 17 881,35 Kč za dobu od 1. 12. 2023 do zaplacení; ⟪LB:lb_169⟫ - ve výši 15 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 12. 2023 do 31. 12. 2023; ⟪LB:lb_170⟫ - ve výši 15 % ročně z částky 17 881,35 Kč za dobu od 1. 1. 2024 do zaplacení; ⟪LB:lb_171⟫ - ve výši 0,25 % ročně z částky 4 118,65 Kč za dobu od 1. 1. 2024 do zaplacení; ⟪LB:lb_172⟫ - ve výši 14,75 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 1. 2024 do 31. 1. 2024; ⟪LB:lb_173⟫ - ve výši 14,75 % ročně z částky 17 791,35 Kč za dobu od 1. 2. 2024 do zaplacení; ⟪LB:lb_174⟫ - ve výši 14,75 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 15. 2. 2024 do 29. 2. 2024; ⟪LB:lb_175⟫ - ve výši 14,75 % ročně z částky 17 791,35 Kč za dobu od 1. 3. 2024 do zaplacení; ⟪LB:lb_176⟫ - ve výši 14,75 % ročně z částky 21 509,32 Kč za dobu od 15. 3. 2024 do 31. 3. 2024; ⟪LB:lb_177⟫ - ve výši 14,75 % ročně z částky 17 300,67 Kč za dobu od 1. 4. 2024 do 4. 4. 2024; ⟪LB:lb_178⟫ - ve výši 14,75 % ročně z částky 21 502,67 Kč za dobu od 5. 4. 2024 do 14. 4. 2024; ⟪LB:lb_179⟫ - ve výši 14,75 % ročně z částky 43 502,67 Kč za dobu od 15. 4. 2024 do 30. 4. 2024; ⟪LB:lb_180⟫ - ve výši 14,75 % ročně z částky 39 294,02 Kč za dobu od 1. 5. 2024 do 3. 5. 2024; ⟪LB:lb_181⟫ - ve výši 14,75 % ročně z částky 43 496,02 Kč za dobu od 4. 5. 2024 do zaplacení.

VI. Žaloba se zamítá v rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala, aby jí byla žalovaná povinna platit za období počínající od 1. 6. 2024 částku 17 791,35 Kč měsíčně.

VII. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované k rukám právní zástupkyně žalované náhradu nákladů řízení ve výši 247 761 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VIII. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 8 náhradu nákladů řízení státu ve výši 3 052 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IX. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 8 náhradu nákladů řízení státu ve výši 497 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou došlou původně Okresnímu soudu Praha-východ dne 31. 7. 2015 domáhala původně proti společnosti Anonymizovánoo., IČO IČO, náhrady nákladů na výživu pozůstalé manželky zemřelého zaměstnance v částce 22 000 Kč měsíčně počínaje od 4. 8. 2012. Svůj návrh odůvodnila tím, že dne 3. 8. 2012 došlo ve Spolkové republice Německo k dopravní nehodě, na které bylo účastno vozidlo původní žalované řízené manželem žalobkyně jméno FO. Při nehodě došlo mj. k jeho usmrcení. Šlo o pracovní úraz, neboť pan jméno FO vozidlo řídil v rámci výkonu své práce v pracovněprávním vztahu s původní žalovanou. jméno FO žalobkyni byl povinen živit a fakticky živil, neboť žili ve společné domácnosti společně s nezletilým synem, který při nehodě rovněž zemřel. Ve vztahu k požadované náhradě žalobkyně uvedla, že účetnictví žalované je neprůkazné, že zemřelý pobíral od zaměstnavatele v rozhodném druhém čtvrtletí roku 2012 kolem 44 000 Kč měsíčně a že nelze jednoznačně odlišit určitou část vyplácených prostředků jako cestovní náhrady (případně že nešlo o cestovní náhrady, nýbrž zastřenou odměnu za práci), tudíž jí náleží jedna polovina z celé uvedené částky. Náhrada by pak měla být snížena o vdovský důchod vyplacený žalobkyni za období od 3. 8. 2012 do 5. 8. 2013 v celkové výši 93 458 Kč.

2. Podáním došlým soudu dne 11. 4. 2024, upřesněným podáním ze dne 16. 4. 2024 žalobkyně žalobu rozšířila o zákonný úrok z prodlení z jednotlivých měsíčních částek, a to vždy od 15. dne měsíce, na který má být placeno. Tuto změnu žaloby soud připustil usnesením při ústním jednání dne 22. 4. 2024.

3. Původní žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala, přičemž namítala, že pan jméno FO nebyl při nehodě připoután, což představovalo porušení základních právních povinností; došlo k jeho vymrštění z vozidla na vozovku a střetu těla s protijedoucími motorovými vozidly. Ani nynější žalovaná (předtím vystupující jako vedlejší účastnice) nárok neuznala, přičemž dále namítala, že průměrný měsíční výdělek pana jméno FO činil 9 800 Kč, takže náhradu pro žalobkyni je nutno vypočíst z něho a krátit ji o 50 % v důsledku nepřipoutání pana jméno FO bezpečnostními pásy. Jinak ale nezpochybňovala, že k nehodě došlo v rámci plnění pracovních úkolů panem jméno FO pro původní žalovanou.

4. Po rozšíření žaloby žalobkyní vznesla žalovaná ve vztahu k úrokům z prodlení námitku promlčení, neboť je žalobkyně uplatnila až po uplynutí tříleté promlčecí doby a právo na úrok z prodlení se tak podle žalované promlčelo jako celek.

5. Z provedených důkazů, hodnocených jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, učinil soud následující skutková zjištění.

6. Žalobkyně byla manželkou pana jméno FO od 15. 3. 2003 do jeho úmrtí dne 3. 8. 2012 (zjištěno z oddacího listu, lustrace ohledně žalobkyně v centrální evidenci obyvatel a úmrtního listu pana jméno FO).

7. S ohledem na to, že o samotném základu nároku vyplývajícím z toho, že žalobkyně jako pozůstalá manželka po zaměstnanci má právo na náhradu v důsledku usmrcení pana jméno FO při pracovním úrazu (uvedené nehodě), mezi účastníky zásadní spor nebyl, se soud soustředil při zjišťování skutkového stavu především na ty okolnosti, které mají význam pro pasivní věcnou legitimaci žalované a posouzení výše náhrady, tzn. zejména na okolnosti nehody odůvodňující krácení náhrady a na výdělek pana jméno FO z pracovněprávního vztahu s původní žalovanou.

8. Společnost Anonymizováno (později s obchodní firmou právnická osoba.) vznikla zápisem do obchodního rejstříku dne 20. 1. 1999 a zanikla výmazem z obchodního rejstříku dne 4. 7. 2023, zanikla tedy v průběhu nynějšího řízení (zjištěno z úplného výpisu z obchodního rejstříku ohledně původní žalované). K tomu lze dodat, že o pokračování v řízení s nynější žalovanou (předtím vystupující jako vedlejší účastnice) na místě původní žalované rozhodl Městský soud v Praze v rámci odvolacího řízení usnesením ze dne 19. 7. 2023, č. j. 62 Co 209/2023-331.

K okolnostem nehody.

9. K dopravní nehodě došlo tak, že vozidlo řízené panem jméno FO při jízdě po dálnici ve Spolkové republice Německo směrem na Drážďany vyjelo z vozovky doprava, narazilo do svodidel, odrazilo se doleva, prorazilo středová svodidla a převrátilo se; přitom byli pan jméno FO a jeho syn vymrštěni z kabiny vozidla a přejelo je protijedoucí vozidlo; v okamžiku nehody jelo vozidlo řízené panem jméno FO rychlostí nejvýše 90 km/h (zjištěno ze sdělení jméno FO ze dne 5. 11. 2012 a k němu připojených informací ze spisu o šetření nehody ve Spolkové republice Německo; k tomu soud podotýká, že žádná ze stran nezpochybňovala autenticitu těchto informací ani správnost překladů z originálního německého znění některých dokumentů do českého jazyka).

10. Žalobkyně uplatnila vůči původní žalované nárok mj. na náhradu za usmrcení pana jméno FO podle § 427 a § 444 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), v jiném soudním řízení, přičemž tento nárok jí byl soudy přiznán v rozsahu jedné poloviny; v rozsahu druhé poloviny soudy konstatovaly, že pan jméno FO nebyl připoután a tato skutečnost se významně podílela na jeho smrti (zjištěno z rozsudku Okresního soud Praha-východ ze dne 3. 2. 2017, č. j. 7 C 321/2013-251, a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2018, č. j. 23 Co 167/2015-321).

11. Soud k tomu jako dílčí skutkový závěr uvádí, že z dostupných dokladů o šetření nehody vyplývá, že pan jméno FO nebyl při nehodě připoután, jinak nelze předpokládat, že by byl (podobně jako jeho syn) vymrštěn z kabiny vozidla, přičemž se s ním pak střetlo jiné vozidlo. Pochopitelně nelze vědět s jistotou, jaký by byl rozsah následků, kdyby zůstal v kabině, nicméně lze mít rozumně za to, že uvedené skutečnosti zásadně přispěly k jeho usmrcení. Lze podotknout, že žalobkyně tento závěr ani nijak konkrétně nerozporovala, pouze argumentovala tím, že na nehodu mělo stěžejní vliv nedodržování povinné doby odpočinku řidičem, za což činila odpovědnou původní žalovanou. K tomu soud však uvádí, že i kdyby k nehodě podstatně přispělo nedodržení povinného odpočinku, neměnilo by to nic na tom, že na výsledek mělo velmi podstatný vliv i uvedené nepřipoutání. Soud neprováděl k otázce nedodržení povinné doby odpočinku vlastní dokazování, neboť by to pro věc nebylo stěžejní; žalovaná nároku oponovala jen co jedné poloviny z důvodu nepřipoutání, tudíž lze pro tyto účely vyjít z předpokladu, že v rozsahu jedné poloviny k nehodě došlo z příčin, které odpovědnost zaměstnavatele za pracovní úraz nevylučovaly. Tento závěr se ostatně shoduje s tím, co k tomu uzavřely soudy ve shora uvedeném řízení vedeném u Okresního soudu adresa-východ, kde se k otázce nedodržení povinné doby odpočinku dokazování vedlo.

K výdělku pana jméno FO před nehodou.

12. Původní žalovaná jako zaměstnavatel a pan jméno FO jako zaměstnanec uzavřeli dne 2. 5. 2011 pracovní smlouvu s pracovním zařazením „řidič“ a mzdou ve výši 12 900 Kč měsíčně (zjištěno z uvedené pracovní smlouvy). Dodatkem k pracovní smlouvě ze dne 31. 12. 2011 bylo sjednáno, že „ustanovení“ pracovní smlouvy o výši mzdy se ruší a ta je nově stanovena mzdovým výměrem platným od 1. 1. 2012 (zjištěno z uvedeného dodatku). Mzdový výměr soudu předložen nebyl, na výši mzdy od ledna 2012 lze tedy usuzovat pouze z dostupných mzdových listů a dále uvedených dokladů o výplatách a výpovědí svědků.

13. Podle mzdového listu pana jméno FO za listopad 2011 činil jeho „platový základ“ 12 900 Kč a čistá mzda 10 855 Kč (zjištěno z uvedeného mzdového listu). Vedle této částky mu zřejmě mělo být vyplaceno dalších 23 773 Kč jako „diety“ a dalších 7 403 Kč jako „vyrovnání cestovní náhrady“, celkem tedy 41 031 Kč (zjištěno přehledu jízd v listopadu 2011, tabulky na č. l. 149 a výkazu řidiče za listopad 2011). Soud k posledně uvedenému podotýká, že žádný z účastníků k tomu nepředložil žádné další dokumenty, které by způsob výpočtu uvedených částek nějak blíže objasňovaly, nicméně šlo o měsíc, který nebyl základem pro výpočet náhrady, jež byla předmětem řízení.

14. Podle mzdového listu pana jméno FO za březen 2012 činil jeho „platový základ“ 9 800 Kč, čistá mzda 8 988 Kč a částka k výplatě 9 988 Kč (zjištěno z uvedeného mzdového listu). Zda mu vedle toho mělo být vyplaceno něco dalšího a o co věcně šlo, podle mínění soudu z listiny označené jako „prémiový list řidiče“ za březen 2012 ani z výkazu řidiče za březen 2012 (které soud provedl k důkazu) nelze s dostatečnou jistotou vyvodit. Žádný z účastníků k tomu nepředložil žádné další dokumenty, nicméně šlo o měsíc, který nebyl základem pro výpočet náhrady, jež byla předmětem řízení.

15. Podle mzdového listu pana jméno FO za květen 2012 činil jeho „platový základ“ 9 800 Kč, průměrný hodinový výdělek 56,48 Kč a čistá mzda 8 722 Kč (zjištěno z uvedeného mzdového listu). Zda mu vedle toho mělo být vyplaceno něco dalšího a o co věcně šlo, podle mínění soudu z listiny označené jako „prémiový list řidiče“ za květen 2012 ani z výkazu řidiče za květen 2012 (které soud provedl k důkazu) nelze s dostatečnou jistotou vyvodit. Žádný z účastníků k tomu nepředložil žádné další dokumenty.

16. Podle mzdového listu pana jméno FO za červen 2012 činil jeho „platový základ“ 9 800 Kč, průměrný hodinový výdělek 56,48 Kč a čistá mzda 8 681 Kč (zjištěno z uvedeného mzdového listu). Zda mu vedle toho mělo být vyplaceno něco dalšího a o co věcně šlo, podle mínění soudu z listiny označené jako „prémiový list řidiče“ za červen 2012 ani z výkazu řidiče za červen 2012 (které soud provedl k důkazu) nelze s dostatečnou jistotou vyvodit. Žádný z účastníků k tomu nepředložil žádné další dokumenty.

17. Podle mzdového listu pana jméno FO za červenec 2012 činil jeho „platový základ“ 9 800 Kč a čistá mzda 8 764 Kč (zjištěno z uvedeného mzdového listu). Zda mu vedle toho mělo být vyplaceno něco dalšího a o co věcně šlo, podle mínění soudu z listiny označené jako „prémiový list řidiče“ za červenec 2012 ani z výkazu řidiče za červenec 2012 (které soud provedl k důkazu) nelze s dostatečnou jistotou vyvodit. Žádný z účastníků k tomu nepředložil žádné další dokumenty, nicméně šlo o měsíc, který nebyl základem pro výpočet náhrady, jež byla předmětem řízení.

18. Podle mzdového listu pana jméno FO za srpen 2012 činil jeho „platový základ“ 9 800 Kč a čistá mzda 1 136 Kč (zjištěno z uvedeného mzdového listu). Zda mu vedle toho mělo být vyplaceno něco dalšího a o co věcně šlo, podle mínění soudu z listiny označené jako „prémiový list řidiče“ za srpen 2012 ani z výkazu řidiče za srpen 2012 (které soud provedl k důkazu) nelze s dostatečnou jistotou vyvodit. Žádný z účastníků k tomu nepředložil žádné další dokumenty, nicméně šlo o měsíc, který nebyl základem pro výpočet náhrady, jež byla předmětem řízení.

19. jméno FO nebyly za měsíce duben, květen a červen 2012 vyplaceny žádné dávky nemocenského pojištění, nebyl příjemcem důchodu a nebyl evidován jako OSVČ či zaměstnavatel (zjištěno ze sdělení Pražské správy sociálního zabezpečení ze dne 8. 7. 2020 a 6. 10. 2020). Za období od 1. 1. 2012 do 3. 8. 2012 činil jeho vyměřovací základ pro účely důchodového pojištění částku 70 569 Kč (zjištěno ze sdělení Pražské správy sociálního zabezpečení ze dne 4. 3. 2021 a evidenčního listu důchodového pojištění).

20. Žalobkyně na svůj účet inkasovala od původní žalované v lednu 2012 částku 10 855 Kč (což by korespondovalo s čistou mzdou pana jméno FO za listopad 2011, nicméně z výpisu z účtu to nelze s jistotou dovodit – pozn. soudu), v únoru 2012 částky 30 118 Kč a 5 942 Kč (zjištěno z výpisu z účtu ze dne 23. 2. 2012). Žalobkyně na svůj účet dále inkasovala od původní žalované v únoru 2022 částku 8 722 Kč a v březnu 2012 částku 33 183 Kč (zjištěno z výpisu z účtu ze dne 23. 3. 2012). Žalobkyně na svůj účet dále inkasovala od původní žalované v březnu 2012 částku 8 064 Kč a v dubnu 2012 částku 28 049 Kč označenou jako „jméno FO diety“ (zjištěno z výpisu z účtu ze dne 23. 4. 2012). Žalobkyně na svůj účet dále inkasovala od původní žalované v dubnu 2012 částku 9 988 Kč (což by korespondovalo s částkou k výplatě pro pana jméno FO za březen 2012 – pozn. soudu) a v květnu 2012 částku 35 555 Kč (zjištěno z výpisu z účtu ze dne 23. 5. 2012). Žalobkyně na svůj účet dále inkasovala od původní žalované v červnu 2012 částku 8 722 Kč a 35 476 Kč (zjištěno z výpisu z účtu ze dne 22. 6. 2012). Žalobkyně na svůj účet dále inkasovala od původní žalované v červenci 2012 částku 8 722 Kč (což by korespondovalo s čistou mzdou pana jméno FO za květen 2012 – pozn. soudu) a 38 167 Kč (zjištěno z výpisu z účtu ze dne 23. 7. 2012). Žalobkyně na svůj účet dále inkasovala od původní žalované v srpnu 2012 částku 8 681 Kč (což by korespondovalo s čistou mzdou pana jméno FO za červen 2012 – pozn. soudu) a 31 308 Kč (zjištěno z výpisu z účtu ze dne 23. 8. 2012).

21. Soudu nebyl žádným z účastníků předložen mzdový list pana jméno FO za duben 2012. Na jeho obsah lze nicméně s praktickou jistotou usuzovat tak, že „platový základ“, tedy zřejmě mzda určená mzdovým výměrem (rovněž soudu nepředloženým), činil stejně jako v ostatních měsících roku 2012 částku 9 800 Kč. V řízení nevyplynula žádná indicie, že zrovna v dubnu 2012 by měla být určená mzda jiná, navíc lze v tomto směru zohlednit i shora uvedený vyměřovací základ na důchodové pojištění, který za období nepatrně přesahující sedm měsíců roku 2012 činil 70 569 Kč, tj. průměrně zhruba 10 000 Kč měsíčně. Dále je namístě přihlédnout k tomu, že na účet žalobkyně byly vypláceny částky zjevně určené panu jméno FO se zhruba měsíčním zpožděním: částka 9 988 Kč, kterou měl obdržet dle mzdového listu za březen 2012, byla vyplacena 30. 4. 2012, částka 8 722 Kč, kterou měl obdržet dle mzdového listu za květen 2012, byla vyplacena 2. 7. 2012, částka 8 681 Kč, kterou měl obdržet dle mzdového listu za červen 2012, byla vyplacena 1. 8. 2012. Dne 1. 6. 2012 byla takto na účet žalobkyně vyplacena částka rovněž 8 722 Kč. Z uvedené časové souslednosti lze pokládat za vysoce pravděpodobné, že posledně uvedená částka byla tím, co měl obdržet podle (chybějícího) mzdového listu za duben 2012, což ovšem obsahově zcela koresponduje s měsícem následujícím (květnem), ohledně něhož mzdový list k dispozici je.

22. Vzhledem k tomu soud dospěl k závěru, že podle mzdových listů zaměstnavatele činil průměrný hodinový výdělek pana jméno FO v měsících dubnu, květnu a červnu 2012 částku 56,48 Kč, neboť ve mzdových listech za květen a červen je takto uveden a s ohledem na výše řečené lze pokládat za prakticky jisté, že v dubnu byl shodný jako v květnu, neboť se shodovala i celková měsíční částka za duben a květen skutečně vyplacená.

23. Soud nepřehlíží, že dle výpisů z účtu vyplácela původní žalovaná na účet žalobkyně vedle částek odpovídajících mzdovým listům též částky další, a to zpravidla tak, že během jednoho kalendářního měsíce šlo o jednu platbu odpovídající mzdovému listu a jednu platbu částky v řádu okolo 30 tisíc korun. Podle žalované šlo o cestovní náhrady pana jméno FO jako řidiče, podle žalobkyně šlo však o další odměnu za práci, která byla pouze zastírána do podoby cestovních náhrad. Z dostupných listinných důkazů nelze tyto úhrady podrobněji identifikovat či zjistit, jak byla vypočtena jejich výše. Účetní dokumenty původní žalované k dispozici nejsou; insolvenční správce původní žalované v konečné zprávě uvedl, že původní žalovaná s ním nekomunikovala a nepředala mu žádné dokumenty (zjištěno z konečné zprávy z insolvenčního řízení vedeného ohledně původní žalované). Soud nicméně k této otázce provedl dokazování též výslechy několika svědků.

24. Svědkyně jméno FO ve své výpovědi uvedla, že u původní žalované pracovala jako mzdová účetní přibližně v období let 2007 až 2018. K systému odměňování u původní žalované v roce 2012 uvedla, že řidičům byla vyplácena mzda na úrovni zaručené mzdy a dále cestovní náhrady. Žádné neoficiální odměny vedle toho vypláceny nebyly. Celkem řidičům bylo vypláceno 30 až 50 tisíc korun měsíčně, ale šlo o souhrn mzdy a cestovních náhrad. V rámci cestovních náhrad bylo možno v souladu s tehdejšími předpisy navýšit kapesné až o 40 %. Pokud šlo o listiny označené jako prémiové listy, podle svědkyně nešlo o částku, kterou by řidiči měli dostávat v penězích, ale již si nepamatovala, do čeho se promítla.

25. Svědek jméno FO ve své výpovědi uvedl, že u původní žalované pracoval jako řidič kamionové dopravy přibližně v období let 2007 až 2014 nebo 2015. jméno FO tam pracoval na stejné pozici. Podle svědka u původní žalované během doby, kdy u ní svědek pracoval, existovaly asi tři různé způsoby odměňování. Jak to bylo v roce 2012 si již nevzpomínal, nicméně uvedl, že vše, co inkasoval od původní žalované, mu chodilo na účet, nic v hotovosti nedostával, přičemž mu chodily měsíčně dvě částky, pevná mzda a doplatek spočívající v dietách resp. cestovních náhradách. Přesnou částku pevné mzdy si nepamatoval, měl za to, že když u původní žalované končil, činila asi 13 000 Kč měsíčně. Cestovní náhrady činily měsíčně řádově 27 až 30 tisíc korun.

26. Svědek jméno FO ve své výpovědi uvedl, že u původní žalované pracoval asi 15 let, skončil asi v roce 2014. K systému odměňování uvedl, že se měnil, v některé době to bylo podle kilometrů, v některé době podle fakturace, nepamatoval si, v jaké době to bylo jakým způsobem. Peníze mu byly vypláceny na účet, ne v hotovosti. V některé době to byla jedna platba, v jiné době asi dvě platby, a to základ a prémie. Základem byla minimální mzda řidiče mezinárodní dopravy. Prémie za kilometry svědek vysvětloval tak, že pokud někdo odjel více kilometrů, měl více peněz. Částky počítala asi účetní. Dále uvedl, že si myslí, že sazbu za kilometr měli v pracovní smlouvě. Cestovní náhrady byly podle něho zahrnuty v prémiích.

27. Soud k této otázce neprovedl navrhovaný důkaz znaleckým posudkem soudem ustanoveného znalce, který by měl zjistit, kolik by činila správná výše částek cestovních náhrad a zda nějaká část vyplacených částek představovala výkonovou odměnu. Nešlo primárně o odbornou otázku, neboť výpočet cestovních náhrad je v podstatě aplikací pracovněprávních předpisů na konkrétní skutkové okolnosti. Zásadním limitem pro provedení takového výpočtu v současnosti, ať již soudem, znalcem nebo kýmkoli jiným, je ovšem absence nezbytných podkladů, zejména detailů jednotlivých cest, včetně toho, zda by kromě stravného připadaly do úvahy nějaké další položky náhrad, například výdajů za ubytování či nutných vedlejších výdajů (předložené měsíční výkazy cest neobsahují detaily, z nichž by bylo možno cestovní náhrady reálně vypočíst). Nelze ani pominout, že zaměstnavatel u zahraniční pracovní cesty může poskytnout i další cestovní náhrady vedle těch uvedených v zákoně (viz § 166 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, dále jen „zákoník práce“) a může zaměstnanci poskytnout kapesné do výše dalších 40 % zahraničního stravného (viz § 180 a § 170 odst. 3 zákoníku práce), na což ostatně poukazovala i svědkyně jméno FO coby mzdová účetní původní žalované.

28. Soud po zhodnocení provedených důkazů nepovažoval za prokázané, že by pan jméno FO dosahoval průměrného výdělku ve výši tvrzené žalobkyní (tedy 44 000 Kč měsíčně), neboť z dokazování plyne, že stejně jako další řidiči u původní žalované pobíral mzdu a cestovní náhrady (které se v rámci průměrného výdělku nezohledňují, k tomu viz § 353 zákoníku práce), přičemž z důkazů vyplývá jeho průměrný hodinový výdělek za druhé čtvrtletí 2012 ve výši 56,48 Kč. V tomto smyslu soud žalobkyni i poučil podle § 118a odst. 3 o. s. ř. při ústním jednání konaném dne 22. 4. 2024. Žalobkyně po tomto poučení argumentovala tím, že vzhledem k nezachování mzdového výměru v účetnictví označuje za důkaz veškeré mzdové účetnictví původní žalované s tím, že pokud původní ani nynější žalovaná nejsou s to je předložit, měla by nynější žalovaná nést důkazní břemeno o tom, že nějaká část vyplacených prostředků představovala cestovní náhrady. Podle žalobkyně je spravedlivé, aby důkazní, případně vysvětlovací břemeno nesla nynější žalovaná na místě původní žalované coby zaměstnavatele, neboť žalobkyně je slabší stranou.

29. Soud k tomu předně uvádí, že i přes absenci mzdového výměru lze usuzovat na to, jaká mzda byla panu jméno FO v roce 2012 zaměstnavatelem stanovena, neboť se objevuje ve mzdových listech, částky vypočtené dle mzdových listů byly skutečně vypláceny a není k dispozici sebemenší indicie o tom, že by pan jméno FO vůči zaměstnavateli namítal, že by měl inkasovat v tomto směru více. Zásadnější pro posouzení věci bylo spíše to, zda by měla žalobkyně prokázat, že průměrný výdělek byl ve skutečnosti vyšší než 56,48 Kč za hodinu (neboť další částky vyplácené ve prospěch pana jméno FO nebyly ve skutečnosti cestovními náhradami), nebo zda má soud předpokládat, že vše vyplacené ve prospěch pana jméno FO bylo mzdou, a žalovaná má prokazovat opak. Je totiž evidentní, že vzhledem k absenci podkladů od původní žalované (která zanikla a ani insolvenčnímu správci žádné dokumenty nepředala, tudíž v současnost zřejmě není, kde by je kterýkoli z nynějších účastníků řízení vzal) zde otázka důkazního břemene v podstatě předurčuje výsledek sporu.

30. Soud v tomto směru dospěl k závěru, že je povinností žalobkyně prokázat, že průměrný výdělek pana jméno FO byl vyšší než shora uvedená částka 56,48 Kč za hodinu, a proto ji, jak je uvedeno výše, tak i procesně poučil. Podle mínění soudu ze zákona nevyplývá opora pro nic jiného. Nutno podotknout, že nynější žalovaná není univerzální právní nástupkyní původní žalované. Nynější žalovaná provozuje zákonné úrazové pojištění, které vzniká na základě právního předpisu (k tomu viz níže) a v němž si své „klienty“ nijak nevybírá a nemá k nim bližší vztah. Soud nepokládá za adekvátní dovozovat, že by nynější žalovaná měla být postihována za to, že se nezachovaly či nejsou účastníkům dostupné podklady o výpočtu částek (zejména cestovních náhrad) zaměstnavatelem pana jméno FO. Pokud by soud měl hodnotit věc z toho hlediska, který z účastníků by měl k těmto podkladům fakticky blíže, byla by to spíše žalobkyně, neboť její manžel, pan jméno FO, si mohl takové podklady od zaměstnavatele v té době vyžadovat a mohl si je archivovat, naproti tomu žalovaná takové podklady od zaměstnavatelů logicky nedostává a není ani důvod, aby je dostávala. Soud proto dospěl k závěru, že ani z hlediska obecné spravedlnosti není důvodu, proč by měl zatížit nynější žalovanou důkazním břemenem (či povinností něco vysvětlovat) o tom, že průměrný hodinový výdělek pana jméno FO nebyl vyšší než zjištěných 56,48 Kč.

31. Soud k tomu tedy jako dílčí skutkový závěr uvádí, že v řízení nebylo prokázáno, že by průměrný hodinový výdělek pana jméno FO v měsících dubnu, květnu a červnu 2012 byl vyšší než 56,48 Kč.

K dalším skutkovým okolnostem.

32. Žalobkyni byl přiznán vdovský důchod ve výši 7 724 Kč měsíčně, od ledna 2013 pak 7 834 Kč měsíčně (zjištěno z rozhodnutí právnická osoba ze dne 23. 4. 2013). Celkový vyplacený důchod činil za období od 3. 8. 2012 do 5. 8. 2013 částku 93 458 Kč (zjištěno z oznámení o výplatě důchodu).

33. Žalovaná uhradila žalobkyni dne 7. 3. 2024 částku 371 081 Kč (mezi stranami o tom nebylo sporu), míněnou žalovanou jako úhrada částky 362 677 Kč na nárok žalobkyně do 31. 12. 2023 a dále částek 4 202 Kč na leden 2024 a únor 2024. Dále žalovaná uhradila žalobkyni dne 4. 4. 2024 částku 4 202 Kč míněnou jako úhradu za březen 2024 a dne 3. 5. 2024 částku 4 202 Kč míněnou jako úhradu za duben 2024 (mezi stranami o tom nebylo sporu).

34. Z dalších provedených důkazů (listina označená jako „Povinnosti řidiče“ původní žalované) soud žádná další pro věc podstatná skutková zjištění nad rámec výše uvedených neučinil.

35. Soud neprováděl důkaz listinami týkajícími se úhrady nákladů na převoz těl, pohřeb a zřízení hrobu (č. l. 39 až 41), neboť pro nynější spor neměly důkazní význam.

36. Jiné relevantní důkazy nebyly navrhovány, ani nevyplynuly z obsahu spisu.

37. Zjištěný skutkový stav lze stručně shrnout tak, že pan jméno FO jako zaměstnanec původní žalované byl usmrcen při plnění pracovního úkolu (řízení vozidla při pracovní cestě). jméno FO nebyl připoután, což mělo podstatný vliv na rozsah následku (usmrcení). V měsících dubnu, květnu a červnu 2012 dosáhl pan jméno FO průměrného hodinového výdělku ve výši 56,48 Kč. Podle dokazování byli u původní žalované řidiči vypláceni v různých obdobích podle různých systémů, a to i tak, že pobírali – relativně nízkou – mzdu a vedle toho jim byly vypláceny cestovní náhrady. Nebylo prokázáno, že by průměrný hodinový výdělek pana jméno FO byl vyšší než uvedený. Žalobkyni byl vyplacen vdovský důchod za období od 3. 8. 2012 do 5. 8. 2013 v částce celkem 93 458 Kč. Žalovaná žalobkyni v průběhu řízení částečně plnila, jak je uvedeno výše (v tomu odpovídajícím rozsahu vzala žalobkyně žalobu zpět a řízení bylo zčásti zastaveno – pozn. soudu).

38. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Podle § 365 odst. 1 zákoníku práce ve znění účinném ke dni 3. 8. 2012 platilo, že ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona do dne nabytí účinnosti právní úpravy úrazového pojištění zaměstnanců se řídí odpovědnost zaměstnavatele za škodu při pracovních úrazech a nemocech z povolání § 272 až 274 a ustanoveními této hlavy, § 205d zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění zákona č. 231/1992 Sb., zákona č. 74/1994 Sb. a zákona č. 220/2000 Sb., a vyhláškou č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, ve znění vyhlášky č. 43/1995 Sb., vyhlášky č. 98/1996 Sb., vyhlášky č. 74/2000 Sb. a vyhlášky č. 487/2001 Sb.

39. Podle § 366 odst. 1 zákoníku práce ve znění účinném ke dni 3. 8. 2012 zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Podle odst. 4 téhož ustanovení zaměstnavatel je povinen nahradit škodu, i když dodržel povinnosti vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, pokud se odpovědnosti zcela nebo zčásti nezprostí.

40. Podle § 367 odst. 1 zákoníku práce ve znění účinném ke dni 3. 8. 2012 zaměstnavatel se zprostí odpovědnosti zcela, prokáže-li, že škoda vznikla a) tím, že postižený zaměstnanec svým zaviněním porušil právní, nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány, nebo b) v důsledku opilosti postiženého zaměstnance nebo v důsledku zneužití jiných návykových látek a zaměstnavatel nemohl škodě zabránit, a že tyto skutečnosti byly jedinou příčinou škody. Podle odst. 2 téhož ustanovení zaměstnavatel se zprostí odpovědnosti zčásti, prokáže-li, že škoda vznikla a) v důsledku skutečností uvedených v odstavci 1 písm. a) a b) a že tyto skutečnosti byly jednou z příčin škody, b) proto, že si zaměstnanec počínal v rozporu s obvyklým způsobem chování tak, že je zřejmé, že ačkoliv neporušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jednal lehkomyslně, přestože si musel vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem být vědom, že si může způsobit újmu na zdraví. Za lehkomyslné jednání není možné považovat běžnou neopatrnost a jednání vyplývající z rizika práce. Podle odst. 3 téhož ustanovení, zprostí-li se zaměstnavatel odpovědnosti zčásti, je povinen určit zaměstnavatel část škody, kterou nese zaměstnanec, podle míry jeho zavinění; v případě uvedeném v odstavci 2 písm. b) je však povinen uhradit zaměstnavatel alespoň jednu třetinu škody. Podle odst. 4 téhož ustanovení při posuzování, zda zaměstnanec porušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, se zaměstnavatel nemůže dovolávat všeobecných ustanovení, podle nichž si má každý počínat tak, aby neohrožoval zdraví své a zdraví jiných.

41. Soud dospěl k závěru, že pan jméno FO utrpěl pracovní úraz ve smyslu uvedené zákonné definice, přičemž ovšem k tomu, že byl usmrcen, podstatně přispělo i to, že nebyl připoután, což je v rozporu s právními předpisy (k tomu lze odkázat na § 6 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění účinném ke dni 3. 8. 2012, přičemž žádná ze stran ani netvrdila, že by ve Spolkové republice Německo při řízení kamionu na dálnici neplatilo obdobné pravidlo). Nelze exaktně stanovit vliv nepřipoutání na výsledek nehody, nicméně vymrštění z kabiny vozidla a následný střet s protijedoucím vozidlem se při rozumném uvažování jeví jako okolnost, která k jeho usmrcení zřejmě přispěla velmi podstatně. Soud proto považoval za adekvátní, shodně jako Okresní soud Praha-východ ve shora uvedeném rozsudku ze dne 3. 2. 2017, č. j. 7 C 321/2013251, potvrzeném shora uvedeným rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2018, č. j. 23 Co 167/2015-321, určit vliv této okolnosti na jednu polovinu. Lze tedy uzavřít, že původní žalovaná odpovídala za pracovní úraz pana jméno FO v rozsahu jedné poloviny.

42. Podle § 205d odst. 1 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném od 1. 1. 2001 (dále jen „zákoník práce 1965“), zaměstnavatelé zaměstnávající alespoň jednoho zaměstnance jsou pro případ své odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání pojištěni (dále jen „zákonné pojištění“) u právnická osoba, akciová společnost, pokud s ní měli sjednáno toto pojištění k 31. prosinci 1992. Ostatní zaměstnavatelé jsou pojištěni u Kooperativy, československé družstevní pojišťovny, akciová společnost, případně jejího právního nástupce v České republice (dále jen „pojišťovny“). To se nevztahuje na organizační složky státu. Podle odst. 7 téhož ustanovení bližší podmínky a sazby pojistného stanoví vyhláškou Ministerstvo financí. Podle odst. 8 téhož ustanovení, pokud při zániku zaměstnavatele nepřejdou práva a povinnosti z pracovněprávního vztahu na jiného zaměstnavatele, má poškozený (pozůstalý) právo přímo vůči pojišťovně, aby mu škodu nahradila v témže rozsahu, v jakém by mu ji byl povinen nahradit sám pojištěný zaměstnavatel.

43. Podle § 1 odst. 1 vyhlášky Ministerstva financí č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, ve znění účinném ke dni 3. 8. 2012, vydané k provedení § 205d zákoníku práce 1965, zákonným pojištěním pro případ své odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání (dále jen „zákonné pojištění“) jsou pojištěny a) u právnická osoba, a. s., ti zaměstnavatelé, kteří s ní měli sjednáno toto pojištění k 31. prosinci 1992; takto pojištěny jsou i zaměstnavatelé, na které přejdou práva a povinnosti z pracovněprávního vztahu při vzniku právního nástupce těchto zaměstnavatelů, b) u Kooperativy, pojišťovny, a. s., ostatní zaměstnavatelé. Podle odst. 2 písm. b) téhož ustanovení, není-li právního nástupce zaměstnavatele, který zanikl po 31. prosinci 1992, má poškozený, který utrpěl pracovní úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání po vzniku zákonného pojištění, právo na plnění podle § 2 přímo vůči té pojišťovně, u které byl pojištěn jeho zaměstnavatel před svým zánikem.

44. S ohledem na to, že původní žalovaná vznikla v roce 1999 a zanikla v roce 2023, je k povinnosti poskytnout pojistné plnění v souvislosti s odpovědností původní žalované za pracovní úraz pana jméno FO podle citovaných ustanovení pasivně věcně legitimována žalovaná.

45. Podle § 375 odst. 1 zákoníku práce ve znění účinném ke dni 3. 8. 2012, zemře-li zaměstnanec následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, je zaměstnavatel povinen v rozsahu své odpovědnosti poskytnout (…) c) náhradu nákladů na výživu pozůstalých.

46. Podle § 377 odst. 1 zákoníku práce ve znění účinném ke dni 3. 8. 2012 náhrada nákladů na výživu pozůstalých přísluší pozůstalým, kterým zemřelý zaměstnanec výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat, a to do doby, do které by tuto povinnost měl, nejdéle však do konce kalendářního měsíce, kdy by zemřelý zaměstnanec dosáhl 65 let věku. Podle odst. 2 téhož ustanovení náhrada nákladů podle odstavce 1 přísluší pozůstalým ve výši 50 % průměrného výdělku zaměstnance, zjištěného před jeho smrtí, pokud výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat jedné osobě, a 80 % tohoto průměrného výdělku, pokud výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat více osobám. Od částek připadajících na jednotlivé pozůstalé se odečte důchod přiznaný pozůstalým. K případnému výdělku pozůstalých se nepřihlíží. Podle odst. 3 téhož ustanovení při výpočtu náhrady nákladů na výživu pozůstalých se vychází z průměrného výdělku zemřelého zaměstnance; náhrada nákladů na výživu všech pozůstalých nesmí však úhrnem převýšit částku, do které by příslušela zemřelému zaměstnanci náhrada za ztrátu na výdělku podle § 371, a nesmí být poskytována déle, než by příslušela zemřelému zaměstnanci podle § 371 odst. 6.

47. Z citovaného ustanovení vyplývá, že žalobkyni přísluší náhrada na nákladů, při níž je třeba vyjít z 50 % průměrného výdělku pana jméno FO, neboť coby manželce byl povinen poskytovat jí výživu. Je zřejmé, že k vyživovací povinnosti vůči nezletilému synovi zde nelze přihlížet, neboť ten při nehodě rovněž zahynul. Zjištěnou náhradu je namístě krátit o jednu polovinu z důvodu částečného zproštění odpovědnosti (k tomu viz výše) a dále je třeba zohlednit (odečíst) vyplácený vdovský důchod.

48. Podle § 352 zákoníku práce průměrným výdělkem zaměstnance se rozumí průměrný hrubý výdělek, nestanovíli pracovněprávní předpisy jinak.

49. Podle § 353 odst. 1 zákoníku práce průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období. Podle odst. 2 téhož ustanovení za odpracovanou dobu se považuje doba, za kterou zaměstnanci přísluší mzda nebo plat.

50. Podle § 354 odst. 1 zákoníku práce, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí.

51. Podle § 356 odst. 1 zákoníku práce průměrný výdělek se zjistí jako průměrný hodinový výdělek. Podle odst. 2 téhož ustanovení, má-li být uplatněn průměrný hrubý měsíční výdělek, přepočítá se průměrný hodinový výdělek na 1 měsíc podle průměrného počtu pracovních hodin připadajících na 1 měsíc v průměrném roce; průměrný rok pro tento účel má 365,25 dnů. Průměrný hodinový výdělek zaměstnance se vynásobí týdenní pracovní dobou zaměstnance a koeficientem 4,348, který vyjadřuje průměrný počet týdnů připadajících na 1 měsíc v průměrném roce.

52. Vzhledem k datu pracovního úrazu (3. 8. 2012) vycházel soud z průměrného hrubého výdělku za druhé čtvrtletí 2012. Ten činil ve všech jeho měsících, a tedy i za čtvrtletí jako takové, 56,48 Kč za hodinu, což při přepočtu na měsíc činí 9 823 Kč (= 56,48 x 40 x 4,348). Za pouze část srpna 2012 (od 3. 8. do 31. 8.) jde pak o 9 189,26 Kč (= 9 823 Kč x 29 / 31).

53. Pro další období je namístě takto vypočtený průměrný hrubý výdělek zvýšit (valorizovat) podle příslušných prováděcích předpisů vydaných v intencích § 390 odst. 2 zákoníku práce, a to počínaje od 1. 1. 2013 na 9 911,40 Kč (podle nařízení vlády č. 483/2012 Sb.), od 1. 1. 2014 na 9 951,05 Kč (podle nařízení vlády č. 439/2013 Sb.), od 1. 1. 2015 na 10 110,27 Kč (podle nařízení vlády č. 306/2014 Sb.), od 1. 1. 2016 na 10 150,27 Kč (podle nařízení vlády č. 351/2015 Sb.), od 1. 1. 2017 na 10 373,58 Kč (podle nařízení vlády č. 433/2016 Sb.), od 1. 1. 2018 na 10 736,66 Kč (podle nařízení vlády č. 406/2017 Sb.), od 1. 1. 2019 na 11 101,71 Kč (podle nařízení vlády č. 321/2018 Sb.), od 1. 1. 2020 na 11 830 Kč (podle nařízení vlády č. 321/2019 Sb.), od 1. 1. 2021 na 12 669,93 Kč (podle nařízení vlády č. 517/2020 Sb.), od 1. 1. 2022 na 13 134,64 Kč (podle nařízení vlády č. 508/2021 Sb.), od 1. 6. 2022 na 14 211,68 Kč (podle nařízení vlády č. 138/2022 Sb.), od 1. 9. 2022 na 14 950,69 Kč (podle nařízení vlády č. 256/2022 Sb.), od 1. 1. 2023 na 15 713,18 Kč (podle nařízení vlády č. 413/2022 Sb.), od 1. 6. 2023 na 16 474,58 Kč (podle nařízení vlády č. 131/2023 Sb.) a od 1. 1. 2024 na 16 834,58 Kč (podle nařízení vlády č. 338/2023 Sb.).

54. Na žalobkyni z takto vypočtených částek připadá 50 % a plnění je namístě snížit o jednu polovinu z důvodu částečného zproštění odpovědnosti. Z toho vyplývá výsledný nárok za jednotlivé měsíce ve výši jedné čtvrtiny vypočteného průměrného hrubého výdělku pana jméno FO. V období od srpna 2012 do července 2013 je nárok žalobkyně zcela pokryt vdovským důchodem (při jeho odečtení za jednotlivé měsíce nevzniká žádný doplatek, na který by měla žalobkyně od žalované právo). V měsíci srpnu 2013 je nutno zohlednit na něj připadající část vdovského důchodu ve výši 505 Kč.

55. Dále je nutno zohlednit plnění žalované v průběhu řízení, kterým žalovaná na žalobou uplatněný nárok zčásti plnila, a to v rozsahu částek, které si za jednotlivé měsíce vypočetla (viz podání žalované ze dne 5. 1. 2024). V podrobnostech lze odkázat na následující výpočetní tabulku:

56. Při zohlednění celkové částky, na kterou vznikl žalobkyni ke dni vyhlášení rozsudku nárok a celkové částky vyplacené žalovanou k témuž dni žalobkyni dospěl soud k závěru, že nedoplatek za období od srpna 2013 (po zohlednění části vdovského důchodu) do současnosti činí 503,98 Kč a že žalobkyni přísluší pro další měsíce měsíční částka ve výši 4 208,65 Kč (nikoli pouze 4 202 Kč, které si vypočetla žalovaná). V tomto rozsahu co do jistiny soud žalobě vyhověl a ve zbytku jistiny ji zamítl.

57. Pokud jde o splatnost jednotlivých měsíčních částek, podle § 382 odst. 2 zákoníku práce ve znění účinném ke dni 3. 8. 2012 náhradu za ztrátu na výdělku a náhradu nákladů na výživu pozůstalých je zaměstnavatel povinen vyplácet pravidelně jednou měsíčně, pokud nebyl dohodnut jiný způsob výplaty. Zákon nestanoví, ke kterému konkrétnímu dni by mělo k vyplácení dojít. Soud neshledal důvodu, proč by to mělo být k 15. dni probíhajícího měsíce, jak uplatňovala žalobkyně. Obecně lze říci, že teprve na konci měsíce lze s jistotou říci, že nárok vznikl za celý měsíc (hypoteticky například při smrti vyživovaného pozůstalého nárok na výplatu končí, neboť byl pochopitelně vázán jen na jeho osobu). Zároveň ovšem není na místě s výplatou vyčkávat déle, neboť po skončení měsíce již nenastane nic, co by mělo na výši náhrady vliv. Soud proto nárok pokládal za splatný za jednotlivé měsíce vždy k poslednímu dni měsíce, na který se má hradit, ne již k jeho 15. dni.

58. Z toho též vyplývá způsob rozhodnutí o žalobkyní uplatněném nároku na měsíční částku za květen 2024 (měsíc vyhlášení rozsudku), neboť dle žalobkyně šlo o částku již splatnou, dle soudu však dosud nikoli, a to ani v soudem určené výši. Soud ji proto v rozsahu, v němž v tomto žalobě vyhověl, zahrnul do budoucích dávek (výrok III.), a v rozsahu, v němž žalobu zamítl, do již kapitalizované částky (výrok IV.) odpovídající tomu, co žalobkyně již měla za splatné; do budoucna v tomto žalobu zamítl od měsíce následujícího (výrok VI.).

59. Zákoník práce ve znění účinném ke dni 3. 8. 2012 neměl vlastní úpravu prodlení a úroku z prodlení, je tedy namístě aplikovat podle jeho § 4 občanskoprávní předpisy, zejména § 517 odst. 2 obč. zák. a § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném ke dni následujícím po splatnosti jednotlivých měsíčních částek. Soud proto o úroku z prodlení rozhodl v souladu s tím.

60. Ve vztahu k úroku z prodlení vznesla žalovaná námitku promlčení.

61. Podle § 389 zákoníku práce ve znění účinném ke dni 3. 8. 2012 nepromlčují se práva zaměstnance na náhradu za ztrátu na výdělku z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání nebo jiné škody na zdraví než z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání a práva na náhradu nákladů na výživu pozůstalých. Práva na jednotlivá plnění z nich vyplývající se však promlčují. Jinou úpravu promlčení zákoník práce ve znění účinném ke dni 3. 8. 2012 neobsahoval. Promlčení úroků z prodlení je tak namístě posoudit podle § 110 odst. 3 obč. zák. s tříletou promlčecí dobou.

62. Podle mínění soudu žalovaná důvodně namítla, že u těch úroků z prodlení, které žalobkyně uplatnila (rozšířením žaloby dne 11. 4. 2024) déle než tři roky poté, kdy prodlení nastalo, se úrok z prodlení promlčel jako celek. Jak uvedl Nejvyšší soud v usnesení ze dne 30. 4. 2013, sp. zn. 33 Cdo 572/2013, „povinnost dlužníka platit úroky z prodlení se splněním dluhu (závazku) nevzniká samostatně (nově) za každý den trvání prodlení, ale jednorázově v den, kterým se dlužník ocitl v prodlení se splněním tohoto závazku; tímto dnem počíná u tohoto práva běžet promlčecí doba a jejím uplynutím se právo promlčí ‚jako celek‘ (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 8. února 2007, sp. zn. 21 Cdo 681/2006, 21 Cdo 682/2006, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo hodnota, ročník 2007, pod číslem hodnota a ze dne 22. 9. 2011, sp. zn. 33 Cdo 3029/2011)“.

63. Soud zároveň nepokládal námitku promlčení za rozpornou s dobrými mravy, jak obecně argumentovala žalobkyně, z důvodu délky řízení, neboť délka řízení nemá žádný vliv na skutečnost, že žalobkyni nic nebránilo požadovat úrok z prodlení dříve, než jak učinila.

64. Soud proto přiznal žalobkyni úrok z prodlení z jednotlivých měsíčních částek ve vztahu k těm, které se staly splatnými po 11. 4. 2021 (tedy méně než tři roky před rozšířením žaloby), a to počínaje od prvního dne měsíce následujícího po měsíci, za který mělo být hrazeno (k datu splatnosti viz výše). Ve zbývajícím rozsahu žalobu co do úroku z prodlení zamítl.

65. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo, a dále ve vztahu k té části předmětu řízení, kde bylo řízení zastaveno pro zpětvzetí žaloby pro plnění žalované, podle § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř., podle něhož má žalovaná uhradit náklady řízení, jestliže žalobkyně vzala zpět návrh, který byl podán důvodně, pro chování žalované (zaplacení) během řízení. Ve vztahu k nároku za měsíce, které již ke dni vyhlášení rozsudku proběhly, byla žalobkyně při zohledněn plnění žalované úspěšná co do přibližně 375 000 Kč a neúspěšná co do přibližně 2 730 000 Kč. Ve vztahu k nároku do budoucna soud zohlednil, že přiznal žalobkyni přibližně 4 209 Kč měsíčně a nepřiznal přibližně 17 791 Kč měsíčně. S ohledem na to, že nárok je přiznáván do budoucna na dobu, která patrně přesáhne pět let, vycházel soud pro tyto účely z pětinásobku ročního plnění. Celkově proto uzavřel, že žalobkyně byla úspěšná v rozsahu přibližně 14 % a neúspěšná v rozsahu přibližně 86 % předmětu řízení. Převážně úspěšná tedy byla žalovaná.

66. Výše plné náhrady nákladů řízení žalované činí celkem 344 111,90 Kč a sestává z následujících položek:

a) odměna za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), po 13 580 Kč podle § 7, § 8 odst. 1 a 2, § 11 odst. 1 a. t. za 18 úkonů právní služby: převzetí a příprava zastoupení, účast při ústním jednání dne 21. 5. 2020, vyjádření ve věci samé ze dne 19. 5. 2021, účast při ústním jednání dne 8. 7. 2021, účast při ústním jednání dne 23. 9. 2021, účast při ústním jednání dne 21. 4. 2022, účast při ústním jednání dne 15. 6. 2022, účast při ústním jednání dne 3. 10. 2022, vyjádření ve věci samé ze dne 20. 10. 2022, účast při ústním jednání dne 12. 12. 2022, vyjádření k odvolání ze dne 8. 6. 2023, účast při ústním jednání dne 4. 12. 2023, vyjádření ve věci samé ze dne 5. 1. 2024, účast při ústním jednání dne 12. 2. 2024, účast při ústním jednání dne 18. 3. 2024, vyjádření ve věci samé ze dne 19. 4. 2024, účast při ústním jednání dne 22. 4. 2024, účast při ústním jednání dne 29. 5. 2024;

b) odměna za zastupování advokátem po 6 790 Kč podle § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 2 a. t. za 2 úkony právní služby: oznámení vedlejšího účastníka o vstupu do řízení, žádost o opravu chyby v psaní ze dne 24. 2. 2023;

c) paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. za uvedených 20 úkonů;

d) náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 2 a. t. třikrát po 6 790 Kč za ústní jednání dne 10. 2. 2022, 31. 8. 2022 a 25. 10. 2022, která byla odročena bez projednání věci;

e) náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 %, tedy 59 721,90 Kč.

67. S ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu stran přiznal soud žalované 72 % (86 % mínus 14 %) z výše uvedené částky, tedy 247 761 Kč.

68. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalované soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

69. O náhradě nákladů řízení státu soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř. a uložil povinnost k jejímu zaplacení oběma účastníkům v poměru jejich procesních úspěchů resp. neúspěchů, žalobkyni proto v rozsahu 86 % a žalované v rozsahu 14 %. Celková výše náhrady nákladů řízení státu činí celkem 3 549 Kč a sestává z přiznaného svědečného svědků Kratochvíla (1 858 Kč), jméno FO (982 Kč) a jméno FO (709 Kč). S ohledem na uvedený poměr uložil soud žalobkyni zaplatit státu částku 3 052 Kč a žalované zaplatit státu částku 497 Kč.

70. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává u Obvodního soudu pro Prahu 8 a rozhoduje o něm Městský soud v Praze. Není-li odvolání podáno elektronicky, je třeba podat je ve dvou vyhotoveních.

Nebude-li povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím splněna, lze se splnění domáhat prostřednictvím soudního výkonu rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo exekuce podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, ve znění pozdějších předpisů.