OSPH08 22 C 89/2025-167

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Janem Maruškou ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení 784 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 784 500 Kč s úrokem ve výši 172 680 Kč a úrokem z prodlení ve výši 700 Kč denně od 30. 1. 2025 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 71 910 Kč, a to k rukám Jméno advokáta, advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 18. 4. 2025 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 784 500 Kč s příslušenstvím. V žalobě dále uvedl, že dne 29. 1. 2024 uzavřeli účastníci smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobce poskytl žalované zápůjčku ve výši 1 439 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit zápůjčku s úrokem ve výši 12 ročně nejpozději do 29. 1. 2025, a to ve splátkách ve výši 150 000 Kč a v případě prodlení dále také úrok z prodlení ve výši 700 Kč za každý den tohoto prodlení. Žalovaná vrátila žalobci pouze částku ve výši 654 500 Kč, tedy je dosud v prodlení s vrácením částky ve výši 784 500 Kč a zaplacením úroku za období od 29. 1. 2024 do 29. 1. 2025 ve výši 172 680 Kč. Přestože žalobce vyzval žalovanou k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne 2. 3. 2025, která byla žalované doručena dne 12. 3. 2025, žalovaná dluh odmítla uhradit.

2. Žalovaná k věci v podání ze dne 18. 7. 2025 uvedla, že nárok žalobce v celém rozsahu odmítá a navrhla proto žalobu zamítnout. Namítla, že Smlouva, která je reálným kontraktem, je neplatná, neboť zápůjčka nebyla nikdy žalované poskytnuta. Smlouvu měl za žalovanou podepsat jednatel jméno FO dne 29. 1. 2024, který také podepsal prohlášení o přijetí peněžních prostředků ze dne 23. 1. 2024 (dále také jen „Prohlášení“). Aby Prohlášení bylo chápáno jako poskytnutí peněz žalované, mělo mít formulaci, že žalovaná prohlašuje, že převzala peníze, to ale nemá. Jde pouze o prohlášení pana jméno FO, neboť ten uvedl, že převzal peněžní prostředky pro žalovanou, tedy toto prohlášení je koncipováno svým obsahem nikoliv tak, že jsou peněžní prostředky předávány žalované, ale že jsou předávány panu jméno FO, aby je předal žalované. Prohlášení podle žalované dále odporuje ust. § 4 odst. 1 zákona č. 254/2004 Sb. o omezení plateb v hotovosti. Podle uvedeného zákona je žalobce povinen provést platbu zápůjčky bezhotovostně a příjemce platby takovou platbu v hotovosti nesmí přijmout. Částka 1 439 000 Kč nebyla panem jméno FO vložena na účet ani do pokladny žalované. Žádný závazek k vrácení uvedené částky neplyne ani z účetnictví žalované, tedy není v neplyne ani z účetní závěrky žalované za rok 2024. Žalovaná neeviduje ani žádné platby na účtu či z pokladny ve prospěch žalobce, tedy nesplatila žalobci část zápůjčky ve výši 654 000 Kč, jak žalobce uvedl v žalobě. Žalovaná má i podezření, že daná smluvní dokumentace může být smyšlená či antedatovaná, ale nejpravděpodobnější se nyní jeví, že žalobce i žalované se stali obětí pana jméno FO. Pan jméno FO se stal společníkem a jednatelem žalované, neboť slíbil přivést investora k financování autolakovny. Pan jméno FO ale v době uzavření Smlouvy, tvrdil, že investora ještě nemá, že má peníze tvrdil až v březnu 2024, ale dané tvrzení mělo charakter, že tyto peníze získal on a teprve je vloží do společnosti. Nakonec však došlo k rozchodu společníků a pan jméno FO žalovanou opustil. Jednatel žalované pan jméno FO se se žalobcem setkal pouze jednou a neměl nikdy informaci, že by byl žalobce v nějakém přímém obchodním kontaktu se žalovanou.

3. Dále žalovaná v podání ze dne 10. 10. 2025 doplnila, že na přelomu roku 2023/2024 se tehdy jediný společník a jednatel jméno FO domluvil na spolupráci s jméno FO, který následně vstoupil do společnosti žalované jako společník a jednatel, neboť tvrdil, že má zajištěného investora, který mu poskytne peníze a pomůže tak s rozvojem společnosti. jméno FO měl jako protiplnění za získání obchodního podílu v žalované přinést do společnosti peníze. Teprve v dubnu 2024 začal jméno FO tvrdit, že peníze už má a začal z nich nakupovat materiál a nářadí pro žalovanou. Žalovaná potvrdila, že pan jméno FO posílal žalobci 1 175 EUR dne 30. 1. 2024 s tím, že jej o to požádal jméno FO, neboť z důvodu komplikací nemohl poslat peníze žalobci sám. Žalovaná dále namítla, že listiny předložené žalobcem byly vyhotoveny až dodatečně s cílem obohatit se na žalované. Žalovaná proto sporuje pravost daných listina i podpisů na nich.

4. Žalobce v podání ze dne 28. 10. 2025 doplnil, že na základě Smlouvy poskytl zápůjčku žalované k rukám jednatele žalované jméno FO v hotovosti, a to prostřednictvím kurýra za směněnou kryptoměnu. Jednatelé žalované pak žalobci sdělovali, že zápůjčka byla utracena za nákup zařízení pro autoservis v souladu se Smlouvou, a to především u společností právnická osoba, právnická osoba., právnická osoba, jméno FO a dalších. Žalovaná postupně vracela žalobci zápůjčku, a to převážně bezhotovostními převody přes právnická osoba.

5. V závěrečném návrhu žalobce shrnul, že žalobce poskytl žalované zápůjčku a žalovaná ji byla povinna podle dohodnutých podmínek žalobci vrátit, což v plném rozsahu neučinila. Na platnost Smlouvy nemá vliv, že zápůjčka byla poskytnuta v jiné měně, než je uvedeno ve Smlouvě. Žalobce proto navrhl, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu i náhradu nákladů řízení.

6. Žalovaná v závěrečném návrhu uvedla, že dva kamarádi, pan jméno FO a pan jméno FO, si mezi sebou půjčili peníze. Pan jméno FO za to, že uvedené finanční prostředky použil ve prospěch žalované, což žalovaná nesporuje, dostal obchodní podíl ve společnosti. Jelikož to následně nefungovalo, tak ze společnosti poté odešel. Žalobce se těchto peněz domáhá po společnosti, tedy snaží se hojit na společnosti samotné, přestože dlužníkem je pan jméno FO. Žalovaná dále namítla neplatnost Smlouvy s tím, že finanční prostředky byly poskytnuty v eurech, nikoliv v korunách. Uvedené písemné doklady pak neodpovídají ani datem, kdy měla být zápůjčka poskytnuta, ani místem, kde měla být podle uvedených písemných dokladů podepsána. Uvedené důkazy jsou pak v rozporu i s tvrzením žalobce, že finanční částky předával žalované postupně, jak vypovídal svědek jméno FO, respektive v rozporu s tvrzením svědka jméno FO, podle kterého tento částku převzal najednou. Tvrzení svědka jméno FO jsou nevěrohodná, např. že měl převzít zapůjčenou částku bez potvrzení, že tuto částku nepředal žalované, že vracel peníze žalobci po velmi malých částkách, že si bral peníze z poklady společnosti, navíc toto jeho jednání není jednáním s péčí řádného hospodáře. Vzhledem k uvedeným skutečnostem, pak žalovaná navrhla vyžádat originály uvedených dokumentů tak, aby mohla být ověřena jejich pravost, aby mohlo být prokázáno, že tyto dokumenty byly podepsány dodatečně. Žalovaná shrnula, že žádný dluh vůči žalobci nemá, nemůže ani takový dluh uznat a uzavřít smír, neboť by šlo o jednání v rozporu s péčí řádného hospodáře. Proto navrhla žalobu zamítnout.

7. Jelikož žalobce je ruský státní příslušník, ale žalovaná právnickou osobou se sídlem v České republice, na závazkový poměr účastníků, který je poměrem s mezinárodním prvkem, dopadá režim zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen „ZMPS“), v platném znění, kterého se však použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, či přímo použitelných ustanovení práva Evropské Unie (§ 1 a 2 ZMPS). Ve vztahu k Rusku je dosud závazná Smlouva mezi Českou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních ze dne 12. srpna 1982, která byla uveřejněna pod číslem 95/1983 Sb. mezinárodních smluv, ta však normy upravující závazkové poměry neobsahuje. Pravomoc zdejšího soudu k rozhodnutí této věci proto vyplývá z ust. čl. 4 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 1215/2015 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť žalovaná má v České republice své sídlo. Rozhodným právem bude právo české, a to na základě dohody účastníků v čl. 4.2 Smlouvy ve smyslu ust. čl. 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I).

8. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

9. Dne 29. 1. 2024 podepsali žalobce jako zapůjčitel a jméno FO - jednatel žalované (kterým byl v období od 23. 1. 2024 do 14. 11. 2024 s přičemž každý z jednatelů zastupuje společnost samostatně – viz výpis z obchodního rejstříku na žalovanou) za žalovanou jako vydlužitele smlouvu o zápůjčce, kterou se zapůjčitel zavázal poskytnout vydlužiteli zápůjčku ve výši 1 439 000 Kč a vydlužitel se podpisem smlouvy zavazuje předanou zápůjčku vrátit způsobem, za podmínek a ve lhůtě stanovené níže v této smlouvě (viz čl. 1. a 2.1 Smlouvy). Smluvní strany se dohodli na tom, že zapůjčitel poskytne vydlužiteli zápůjčku nejpozději do 29. 1. 2024 (viz čl. 2.2 Smlouvy). Zapůjčitel poskytne vydlužiteli zápůjčku tak, že odešle nebo zajistí odeslání zápůjčky na účet vydlužitele nebo k rukám jednatelů vydlužitele (viz čl. 2.3 Smlouvy). Zapůjčitel s vydlužitelem se dohodli na úročení zápůjčky, přičemž úrok z poskytnuté zápůjčky si smluvní strany dohodly ve výši 12 % ročně (viz čl. 2.4 Smlouvy). Vydlužitel se zavazuje zapůjčiteli vrátit zápůjčku spolu se sjednanými úroky touto smlouvou o zápůjčce nejpozději do 29. 1. 2025, a to ve splátkách ve výši 15 000 Kč. Zápůjčka je splatná v hotovosti v sídle zapůjčitele nedohodnou-li se smluvní strany jinak. Je možné rovněž sjednat vrácení zápůjčky bezhotovostně zasláním na uvedený účet zapůjčitele (viz čl. 2.5 Smlouvy). V případě, že vydlužitel bude v prodlení s úhradou zápůjčky zapůjčiteli, zavazuje se vydlužitel platit zapůjčiteli od prvního dne prodlení s úhradou zápůjčky vedle úroků sjednaných v článku 2 odst. 2.4 smlouvy i úroky z prodlení ve výši 700 Kč denně z dlužné částky (viz čl. 3.1 Smlouvy). Peněžní prostředky budou vydlužiteli na základě této smlouvy o zápůjčce poskytnuty výlučně za účelem rozvoje a rozšíření autoservisu morotika.cz (viz čl. 3.2 Smlouvy). Tato smlouva o zápůjčce jakož i práva a povinnosti vzniklé na základě této smlouvy o zápůjčce nebo v souvislosti s ní, se řídí občanským zákoníkem a ostatními právní mi předpisy České republiky (viz čl. 4.2 Smlouvy).

10. Dne 29. 1. 2024 podepsal jméno FO – jednatel žalované potvrzení o přijetí peněžních prostředků s následujícím textem: Já, jméno FO., nar. datum, místo narození: adresa, doklad (pas) č. hodnota, č. povolení k pobytu: Anonymizováno, registrovaný na adrese: adresa, jsem dne 29. 1. 2024 obdržel od jméno FO, nar. datum, místo narození: adresa, SSSR, Lenigrad, doklad: IBAN (povolení k pobytu v Bulharsku), č. pasu: Anonymizováno, registrovaného na adrese Bulharsko, adresa, peněžní prostředky v částce 1 439 000 Kč českých korun pro společnost právnická osoba, IČ IČO žalované, kde jsem jednatelem (viz Prohlášení v originále a s překladem do českého jazyka, jež účastníci učinil nesporným). Peníze (60 000 EUR) byly předány kurýrem jméno FO dne 29. 1. 2024 v hotovosti (viz výpověď jméno FO).

11. Žalovaná uhradila žalobci v době od 30. 1. 2024 do 5. 1. 2025 částku celkem ve výši 20 916,32 EUR a 39 920 Kč (viz výpisy z účtu na č.l. 99 – 142 s poznámkou servis), tedy v přepočtu ve výši 562 828 Kč (žalovaná netvrdila, že by žalobci vrátila částku vyšší).

12. Dopisem ze dne 2. 3. 2025 informoval žalobce žalovanou, že mu dosud neuhradila ze zápůjčky poskytnuté jí podle Smlouvy částku ve výši 784 500 Kč a smluvní úrok z prodlení za dobu od 30. 1. 2025 do 2. 3. 2025 ve výši 21 700 Kč. Žalobce proto vyzval žalovanou k uzavření dohody o narovnání, podle které by žalovaná uhradila do osmi dnů od doručení této výzvy žalobci částku ve výši 550 000 Kč a žalobce by se vzdal zbývající částky zápůjčky a veškerého příslušenství včetně úroků z prodlení, jinak zahájí soudní vymáhání celého dluhu (viz výzva žalobce ze dne 2. 3. 2025). Tato výzva byla žalované dodána do datové schránky dne 2. 3. 2025, přičemž do datové schránky se dne 20. 3. 2025 přihlásila oprávněná osoba za žalovanou (viz doručenka datové zprávy).

13. Soud uvěřil výpovědi jméno FO, tedy jeho výpověď hodnotil soud jako věrohodnou, neboť jeho výpověď byla konzistentní, odpovídala ostatním v řízení provedeným listinným důkazům (např. že vracel peníze přes Anonymizováno s poznámkou servis jak vyplývá z výpisů z účtu) a žádné skutečnosti snižující jeho věrohodnost soud nezjistil ani ze způsobu, jakým sděloval soudu zjišťované skutečnosti a či z jeho chování při výpovědi. S ohledem na obsah výpovědi jméno FO, který adekvátně odpověděl i na všechny otázky zástupce žalované, dotazujícího se i na podrobnosti související s zápůjčkou či použitím zapůjčených peněz, nelze jeho výpověď považovat za naučenou, jak uvedla žalovaná. Taktéž tvrzení žalované o nevěrohodnosti některých částí výpovědi jméno FO, které žalovaná označila za jednání jméno FO v rozporu s péčí řádného hospodáře, byť pro posouzení této věci jsou irelevantní, naopak podle soudu potvrzují autenticitu výpovědi jméno FO.

14. Soud neprovedl další navržené důkazy, a to výslech žalobce, jednatele žalované jméno FO, znaleckým posudkem na posouzení pravosti listin, originály Smlouvy či Prohlášení, neboť o věci bylo možno rozhodnout na základě již provedeného dokazování a další dokazování proto nebylo nutné.

15. Podle § 555 zákona č. 89/2012, občanský zákoník (dále jen „o. z.“) právní jednání se posuzuje podle svého obsahu (odstavec 1).

16. Podle § 556 o. z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (odstavec 1). Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají (odstavec 2).

17. Podle ust. § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

18. Po posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

19. Je třeba přisvědčit žalované, že smlouva o zápůjčce je reálným kontraktem, tedy vznik právního vztahu (aktuálně poměru) z půjčky (aktuálně podle o. z. zápůjčky) předpokládá nejen smluvní ujednání stran, ale i skutečné odevzdání (slovy zákona „přenechání“) předmětu půjčky (předání peněz nebo bezhotovostní převod smluvené částky). Jinak řečeno, ke smlouvě o půjčce nedochází (a právní vztah z půjčky nevzniká) jen na základě dohody stran (účinným přijetím návrhu na uzavření smlouvy), ale až skutečným odevzdáním předmětu půjčky dlužníkovi. Při peněžité půjčce věřitel ze smlouvy o půjčce splní svůj závazek přenechat dlužníku peníze ve smyslu § 657 obč. zák. nejen jejich předáním dlužníkovi v hotovosti, ale i formou bezhotovostního platebního styku, tj. bezhotovostním převodem na účet dlužníka, popř. podle dohody smluvních stran na dlužníkem označený účet třetí osoby, k němuž má dlužník dispoziční oprávnění. Je i možnost, aby se smluvní strany dohodly, že peníze, které již byly dlužníku předány z jiného důvodu a které je povinen věřiteli vrátit, budou nadále (od uzavření smlouvy o půjčce) tvořit předmět půjčky (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3912/2010 ze dne 30. října 2012).

20. Ve sporu o vrácení půjčené částky má žalobce břemeno tvrzení, že se žalovaným dlužníkem uzavřel smlouvu o půjčce, že mu poskytl finanční prostředky a že žalovaný dluh řádně a včas nezaplatil. Důkazní břemeno ohledně tvrzení, že byla uzavřena smlouva o půjčce a že podle ní bylo dlužníku plněno, spočívá na věřiteli. Jsou-li tyto skutečnosti prokázány, pak věřitel unesl důkazní břemeno. Důkazní břemeno ohledně existence právní skutečnosti, která měla za následek zánik dluhu, leží na dlužníkovi (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 472/2007, ze dne 30. 4. 2009).

21. S ohledem na shora uvedenou judikaturu má soud v tomto řízení za prokázané (tedy žalobce v tomto smyslu unesl důkazní břemeno), že účastníci uzavřeli dne 29. 1. 2024 Smlouvu, která je smlouvou o zápůjčce podle ust. § 2390 a násl. o. z., kterou žalobce v pozici zapůjčitele poskytl žalované, za kterou oprávněn jednal její jednatel jméno FO, zápůjčku ve výši 1 439 000 Kč, kterou (byť v ekvivalentu 60 000 EUR) žalobce téhož dne přenechal v hotovosti jednateli žalované jméno FO. Žalovaná mu však dosud uhradila pouze částku ve výši 654 500 Kč (žalovaná netvrdila, že by žalobci uhradila více). Žalovaná je proto povinna zaplatit žalobci podle Smlouvy zbytek dosud (po lhůtě splatnosti dne 29. 1. 2025 – čl. 2.5 Smlouvy) nevrácené zápůjčky ve výši 784 500 Kč, úrok ve výši 12 % ročně z částky 1 439 000 Kč za dobu od 29. 1. 2024 do 29. 1. 2025 (čl. 2.4 Smlouvy), ale i smluvně sjednaný úrok z prodlení ve výši 700 Kč denně (čl. 3.1 Smlouvy ve spojení s ust. § 1968 a 1970 o. z.) z nevrácené jistiny ve výši 784 500 Kč od 30. 1. 2025 do zaplacení.

22. Námitky vznesené v řízení žalovanou nejsou důvodné.

23. Skutečnost, že zápůjčka byla sjednána v českých korunách, ale byla žalované předána v eurech, nemá podle soudu na platnost takové zápůjčky vliv, jak namítala žalovaná, rozhodující je pouze předání peněz (zastupitelné věci) jako předmětu zápůjčky.

24. Žalovaná dále vznesla námitku pravosti listin – Smlouvy a Prohlášení a podpisů žalobce i jméno FO na nich s odůvodněním, že podpisy na obou zmiňovaných listinách se liší. Nejenže Prohlášení žalobce vůbec nepodepsal a žalovanou označený podpis žalobce na tomto Prohlášení na č.l. 50 p. v. spisu je ve skutečnosti podpisem jméno FO, ale soud neshledal ani zásadní rozdíly v podpisech žalobce (na Smlouvě oproti plné moci ve spise) nebo jméno FO (na Smlouvě, Prohlášení, či na plné moci a listině přítomných z obchodního rejstříku) tak jak jsou zachyceny v podání žalované na č.l. 50 a 51 spisu. Především však z tvrzení žalobce vyplývá, že Smlouvu podepsal a z výpovědi jméno FO také vyplývá, že podepsal nejen Smlouvu, ale i Prohlášení, a proto soud dospěl k závěru, že jsou pravé, aniž by bylo třeba zadávat znalecký posudek z oboru písmoznalectví k prokázání jejich pravosti.

25. Soud dále poukazuje na skutečnost, že irelevantní je i námitka žalované, zda Smlouva či Prohlášení vznikly až dodatečně. Soud konstatuje, že ani Smlouva ani prohlášení nejsou právní jednání, pro které by o. z. stanovil obligatorně písemnou formu, a proto ani jejich dodatečné podepsání ze strany žalobce v případě Smlouvy, ale ani jejich případné dodatečné vyhotovení (pokud by k tomu došlo) bez dalšího nezpochybňuje závěry soudu o dohodě účastníků (žalobce a jednatele žalované jméno FO) na zápůjčce s obsahem uvedeným ve Smlouvě, předání peněz žalované a nesplnění všech závazků ze Smlouvy žalovanou, tedy nevrácení celé zápůjčky a zaplacení úroků ze zápůjčky.

26. Důvodná není ani námitka žalované, že Prohlášení předložené žalobcem nedokládá poskytnutí peněz žalované, neboť není potvrzením vydaným žalovanou. Pro výklad právního jednání je podle ust. § 556 odst. 1 věta první o. z. určující skutečná vůle (úmysl) jednajícího, která ale byla nebo musela být známa adresátovi tohoto právního jednání. Z výpovědi jméno FO jednoznačně vyplývá, že při uzavírání Smlouvy i převzetí finančních prostředků jednal jménem žalované jako její jednatel (byl oprávněn jménem žalované jednat samostatně), tak jak to tvrdí i žalobce jako adresát Prohlášení, které je jednostranným právním jednáním jméno FO. Ostatně i kdyby vůli jednajícího nebylo možno zjistit, je podle ust. § 556 odst. 1 věta druhá o. z. zřejmé, že stejný význam by tomuto jednání přikládala jakákoliv jiná osoba, které by bylo toto jednání určeno, a to už jenom z důvodu obsahu tohoto Prohlášení, které je podepsáno jméno FO a k jeho podpisu je připojena doložka – jednatel firmy právnická osoba.

27. Protože tedy Smlouvu o zápůjčce uzavřela se žalobcem v pozici vydlužitele žalovaná, za kterou jednal jméno FO, jsou pro posouzení věci irelevantní i další námitky žalované, že částka 1 439 000 Kč nebyla panem jméno FO vložena na účet ani do pokladny žalované a že žádný závazek k vrácení uvedené částky neplyne ani z účetnictví žalované, respektive z účetní závěrky žalované za rok 2024, neboť jak s žalobcem přenechanými penězi naložil jméno FO jako jednatel žalované je pro posouzení věci irelevantní. Proto k uvedeným tvrzením žalované soud žádné dokazování neprováděl (k tvrzení o nepředání peněz jméno FO do pokladny nebo na účet žalované), respektive z důkazů k nim provedených neučinil žádná relevantní skutková zjištění (z rozvahy pro podnikatele dni 31. 12. 2024), z kterého mělo podle žalované vyplývat z položky cizí zdroje a závazky, že uvedená zápůjčka se vůbec nedostala k žalované.

28. Obdobně to pak platí i pro námitku žalované, že žalovaná neeviduje ani žádné platby na účtu či z pokladny ve prospěch žalobce, tedy nesplatila žalobci část zápůjčky ve výši 654 000 Kč, jak žalobce uvedl v žalobě. Pro posouzení této věci je totiž irelevantní, kdo a z jakých zdrojů hradil závazky žalované ze Smlouvy, a proto se soud dále nezabýval ani skutečností, zda některou ze splátek kromě jméno FO uhradil i druhý jednatel žalované jméno FO a proč.

29. Pro posouzení věci je irelevantní i námitka žalované, že Prohlášení, respektive předání zápůjčky podle Smlouvy v hotovosti., odporuje ust. § 4 odst. 1 zákona č. 254/2004 Sb. o omezení plateb v hotovosti. Podle citovaného ustanovení zákona je poskytovatel platby, jejíž výše překračuje částku 270 000 Kč je povinen provést platbu bezhotovostně (odst. 1), příjemce platby, jejíž výše překračuje limit, nesmí tuto platbu přijmout, jestliže nebyla provedena bezhotovostně (odst. 2) a platba v cizí měně se pro účely tohoto zákona přepočte na koruny české směnným kursem devizového trhu vyhlášeným Českou národní bankou a platným ke dni provedení platby (odst. 3). Je třeba přisvědčit žalované, že předáním zápůjčky ve výši 1 439 000 Kč dne 29. 1. 2024 v hotovosti byl porušen zákon č. 254/2004 Sb., Smlouvu to však neplatnou nečiní. Účelem zákona o omezení plateb v hotovosti je omezit daňové úniky, racionalizovat a optimalizovat peněžní hotovostní oběh, zvýšit bezpečnost zúčastněných subjektů a v neposlední řadě působit proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, nikoliv zneplatnit soukromoprávní úkony, a samo porušení povinnosti provést bezhotovostní platbu není spojeno s neplatností právního úkonu, nýbrž může naplnit skutkovou podstatu správního deliktu ve smyslu zákona o omezení plateb v hotovosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 12. 2015, sp. zn. 32 Cdo 218/2014).

30. Vzhledem k tomu soud žalobě v plném rozsahu vyhověl (výrok I.).

31. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl (výrok II.) podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v řízení plně úspěšný, a proto mu soud proti žalované přiznal právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů tohoto řízení ve výši 71 910 Kč. Tyto náklady tvoří

a) odměna za zastupování za sedm advokátem žalobce učiněných úkonů právní služby, která činí z tarifní hodnoty ve výši 784 500 Kč částku ve výši 11 460 Kč za úkon podle ust. § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění:

 příprava a převzetí zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb ze dne 5. 1. 2025 podle ust. § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu,

 podání žaloby ze dne 19. 4. 2025 podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu,

 jednoduchá výzva k plnění podle ust. § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu,

 účast na jednání soudu dne 7. 10. 2025 podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) adv. tarifu,

 doplnění žalobce ze dne 28. 10. 2025 podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu,

 účast na jednání soudu dne 18. 12. 2025 podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) adv. tarifu,

 účast na jednání soudu dne 19. 12. 2025, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozsudku podle ust. § 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu, celkem částku ve výši 68 760 Kč,

b) náhrada hotových výdajů advokáta, která činí částku 450 Kč za každý úkon právní služby podle ust. § 13 odst. 1 a 4 adv. tarifu, celkem částku 3 150 Kč.

Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náklady řízení žalobce k rukám jeho advokáta. Lhůta k plnění byla stanovena podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 8. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.