OSPH08 27 C 251/2024-44

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Pavlem Jarošem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ manžela: Jméno manžela, Anonymizováno Datum narození manžela, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Jméno advokátky Anonymizováno Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ a ⟪LB:lb_003⟫ manželky: Jméno manželky, Anonymizováno Datum narození manželky Anonymizováno Adresa manželky Anonymizováno Anonymizováno Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_004⟫ o rozvod manželství

I. Manželství Jméno manžela, narozeného Datum narození manžela, a Jméno manželky, rozené rodné přijmení, narozené Datum narození manželky, uzavřené 17. 11. 2007 před Úřadem městské části adresa, se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Manžel dne 30. 9. 2024 podal návrh na rozvod manželství, které spolu manželé uzavřeli dne 17. 11. 2007. Návrh odůvodnil tím, že v průběhu manželství vyšlo najevo, že manželka je patrně stižena duševním onemocněním. Jedná se o letitý problém, který se nedaří vyřešit. Manželka si ho nepřipouští; duševní onemocnění neřeší. Stejné pocity mají nezletilé dcery. Péče o dcery je v posledních měsících výlučně na manželovi. Manželka se o děti nestará, manželovi s ničím nepomůže, nechodí ani do práce. Za takové situace manžel pro zachování svého psychického zdraví a zdraví dětí nevidí jinou možnost, než aby se rozvedli. Dcery byly manželovi svěřeny do péče. Manžel se s nimi odstěhoval od manželky; rok spolu už nežijí. Manžel si nepřeje v manželství zůstávat a nelze ho k tomu nutit.

2. Manželka s rozvodem nesouhlasila. Podle ní manželství není natolik rozvráceno a lze ho obnovit, na čemž má manželka zájem. Nesouhlasila s tím, že příčinou rozvratu je její duševní stav. Soudy v řízení ve věci péče o děti nekonstatovaly manželčinu duševní poruchu. Manželství trvá 18 let a problémy nastaly až v posledních letech. Zachování manželství je v zájmu nezletilých dcer a vztahu matky s dcerami. Poukazovala na to, že rozvodem jí bude způsobena poměrně závažná újma; v tom, že dojde k přerušení kontaktu s dětmi, a co se týče finanční stránky. Manželka se léta starala o děti a o domácnost a tím se snížily její šance pracovně se uplatnit. Manžel jí předběžně sdělil, že si bude chtít ponechat společný dům, a nabízel manželce minimální vypořádání. Podle manželky manželství sice vykazuje problémy, ale nejde o trvalý a nenapravitelný rozvrat. Rozvod je v rozporu se zájmem manželky, která se na rozvratu manželství převážně nepodílela. Manžel se snaží vyvinit z problémů v manželství s tím, že manželka údajně trpí duševní poruchou, ale nepodpořil ji. Podle manželky by soud mohl zvažovat situaci podle § 755 odst. 2 občanského zákoníku, a navrhla popřípadě tento institut využít. Manželka navrhla, aby soud návrh na rozvod manželství zamítl.

3. Soud má za prokázány následující skutečnosti.

4. Manželé spolu dne 17. 11. 2007 uzavřeli manželství. Prokazuje to kopie „Oddacího listu“ vydaného Městskou částí adresa dne 23. 9. 2024.

5. Manželé spolu mají dcery jméno FO, narozenou datum, a jméno FO, narozenou datum, které jsou ještě nezletilé. Dcery byly pro dobu před rozvodem a pro dobu po rozvodu soudně svěřeny do péče manžela; manželce bylo stanoveno výživné a byl upraven styk manželky s dcerami. Prokazuje to rozsudek Obvodního soudu pro adresa ze dne 25. 11. 2024 č. j. 0 P 253/2024-178 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2025 č. j. 70 Co 67/2025-219.

6. Městská část adresa jako opatrovník, který byl ustanoven dcerám pro opatrovnické řízení, ve svém vyjádření dne 12. 6. 2025 uvedla, že v rámci kolizního opatrovnictví neevidovala žádné zvláštní důvody, pro které by byl rozvod rodičů v rozporu se zájmy nezletilých dětí – jméno FO a jméno FO /§ 755 odst. 2 písm. a) občanského zákoníku/.

7. Manžel při výslechu mj. uvedl, že problémy nejspíš začaly dříve, než si je začal uvědomovat. Nicméně poslední čtyři až pět roků „pozoroval nařčení ženy“, že jim někdo ničí a bere věci. Manželka obviňovala manžela, děti, svou sestru a neteře, že ničí věci, že dělají díry do oblečení; manžela obviňovala také z toho, že má jiné ženy. Bylo tam neustálé obviňování, scény a hádky a stupňovalo se to. Byly tomu přítomny i děti. Pokud neposlouchali, co manželka říká, tak manželka začala vyhrožovat, že si ublíží, případně dělala naschvály, záměrně zničila věci, např. rozstříhala dětem plavky nebo jim rozšlapala mušle a škeble. Manžel vyzval manželku, aby začala něco dělat se svým duševním stavem. Nabízel jí, že jí zavolá odbornou pomoc. Dal jí ultimátum. To nesplnila, a tak se v červenci 2024 s dcerami odstěhovali. Děti šly k manželově matce; manžel bydlel v hotelu nebo u své matky anebo ve společném domě, podle toho, jestli manželka byla, nebo nebyla doma. adresa se manžel s dětmi přestěhovali do jiného bytu. Teď, když jsou pryč, se jemu i dětem ulevilo; děti netrpí. Manžel od července 2024 s manželkou nežije, snaží se jí vyhýbat; rozhodně spolu nehospodaří. Pokud ho v posledním roce manželka žádala, aby řešili problémy formou společné terapie, tak ji manžel vyzval, ať manželka zajistí nějaký termín. Manžel „nedokáže si opravdu představit setrvání dál v manželství“.

8. Manželka při výslechu vypovídala ne vždy uspořádaně a k věci. Uvedla mj., že byla dlouhodobě v domácnosti vzhledem k tomu, že se starala o děti a o svou 84letou matku. Uvedla také, že situace se začala zhoršovat po covidu (pozn.: jaro 2023). V domácnosti jim někdo likvidoval různé věci. To samé probíhalo i u manželčiny sestry. Z výpovědi manželky vyplynulo, že dceru jméno FO viní z ničení věcí, čehož si prý jméno FO je vědoma. Manžela vinila ze lhaní v různých záležitostech a z vyhrožování. Vyjadřovala obavy, že v případě rozvodu by to pro ni znamenalo psychickou újmu. Trpí už teď, když nevídá děti. Rozvod by na ni měl velmi velký finanční dopad. Nastoupila opět do práce.

9. Soud provedl všechny označené důkazy.

10. Věrohodnost provedených listinných důkazů nebyla ničím zpochybněna. Pokud jde o výpovědi manželů, tak podle soudu oba vypovídali ze svého hlediska upřímně. Nicméně v případě manželky má soud podezření, že její výpověď má znaky nadměrné vztahovačnosti a podezíravostí, popř. i žárlivosti, protože nevyšel najevo žádný důvod, proč by měl manžel nebo dcery dělat věci, ze kterých je manželka vinila. V tomto směru není manželčina výpověď věrohodná.

11. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 755 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

12. Podle § 755 odst. 1 o. z. manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.

13. Podle § 755 odst. 2 o. z. přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu

a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo

b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let.

14. V daném případě soud došel k závěru, že manželství je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a že nelze očekávat jeho obnovení, přičemž nejsou splněny zákonné podmínky pro to, že by manželství nemohlo být rozvedeno.

15. Manžel rezolutně vyjádřil postoj, že nechce v manželství setrvávat; nechce být nucen setrvávat v manželství. V rozvodu vidí jediné řešení pro zachování svého duševního a fyzického zdraví i zdraví společných dětí. Podle manžela trvají manželské problémy čtyři až pět let, což manželka potvrdila vyjádřením, že problémy nastaly v posledních letech; jde tedy o letité problémy. Manželé spolu jeden rok nežijí v žádném směru. Manžel se vyhýbá kontaktům s manželkou. S manželkou se kvůli jejímu chování nechtějí stýkat ani dcery, což bylo zjištěno v opatrovnickém řízení (jak se uvádí ve výše označeném rozsudku Městského soudu v Praze). V řízení o rozvod manželství vůči sobě manželé nevyjádřili něco pozitivního. Manželka sice uváděla, že chce zachovat manželství, ale z jejích tvrzení ani z jejího výslechu nebylo patrné, že by k manželovi cítila nějaké citové spříznění, vřelost či sympatii.

16. Pokud manželka nesouhlasila s rozvodem, tak proto, že zachování manželství má být v zájmu nezletilých dcer; dojde prý k přerušení kontaktu s dětmi. K přerušení kontaktu manželky s dětmi však již došlo (dcery byly soudem svěřeny do výchovy manžela). Opatrovnický soud zjistil, že dcery mají přání být jen s otcem (manželem) a že se odmítají stýkat s matkou (manželkou); dcery mají k matce čím dále tím horší vztah a nemají valný zájem o to se s matkou jakkoli stýkat. Městská část adresa jako někdejší opatrovník dětí neevidoval žádné zvláštní důvody, pro které by byl rozvod rodičů v rozporu s jejich zájmy. Nesouhlas manželky s rozvodem je proto v tomto ohledu nedůvodný a nemůže být překážkou pro rozvod.

17. Manželka dále nesouhlasila s rozvodem z toho důvodu, že jí rozvodem bude způsobena újma, co se týče finanční stránky. Rozvod obecně může bývalým manželům způsobit finanční újmu, ale to není nic neobvyklého. Pokud by v daném případě manželka nebyla schopna po rozvodu se sama živit nebo jí byla rozvodem způsobena závažná újma, lze takovou situaci řešit jiným způsobem než nuceným zachováním manželství, např. výživným rozvedeného manžela. Stejně tak to platí pro obavu manželky z údajného manželova sdělení, že si manžel bude chtít ponechat společný dům a že nabízel manželce minimální vypořádání. Tuto obavu lze zažehnat např. návrhem na vypořádání společného jmění manželů soudem. Ani tyto námitky proto nejsou překážkou pro rozvod manželství.

18. Soud neshledal podmínky pro použití § 755 odst. 2 písm. a) o. z., a to z důvodů, jež jsou uvedeny výše v odst. 16. Soud neshledal podmínky ani pro použití § 755 odst. 2 písm. a) o. z., neboť nebylo prokázáno, že by se manželka na rozvratu manželských povinností převážně nepodílela; současně z toho, co bylo manžely tvrzeno, nevyplynuly mimořádné okolnosti, jež svědčí pro zachování manželství, a to mj. z důvodů uvedených výše v odst. 17.

19. Soud uzavírá, že za popsané situace je manželství jen formálním svazkem (přinejmenším poslední 1 rok, po který spolu manželé nežijí) a nemůže plnit svůj účel. Manželství je dobrovolným svazkem ženy a muže. Manžel rozhodně odmítá v manželství setrvat, k čemuž ho nelze nutit. Mj. pro toto manželovo odmítnutí lze obnovení manželského soužití považovat za vyloučené. Soud proto, - neshledaje zákonné důvody, pro které manželství nelze rozvést, - návrhu vyhověl a manželství účastníků rozvedl.

20. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 23 věty prvé zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. Podle tohoto ustanovení v řízení ve statusových věcech manželských nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledků řízení. V tomto řízení nevyšly najevo okolnosti, jež by odůvodňovaly přiznání náhrady nákladů řízení podle § 23 věty druhé tohoto zákona. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání. Odvolání se podává do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení tohoto rozsudku. Odvolání se podává u Obvodního soudu pro Prahu 8. O odvolání rozhoduje Městský soud v Praze.

Manžel, který přijal příjmení druhého manžela, může do šesti měsíců po rozvodu manželství oznámit matričnímu úřadu, že přijímá zpět své dřívější příjmení. To platí i tehdy, hodlá-li manžel, který přijal příjmení druhého manžela s tím, že bude ke společnému příjmení připojovat své dosavadní příjmení, popřípadě první ze svých příjmení, užívat napříště jen své dřívější příjmení.