OSPH08 29 C 27/2026-35

USNESENÍ ⟪LB:lb_001⟫ Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Kociánem ve věci ⟪LB:lb_002⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený datum bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem JUDr. Ing. Janem Matysem sídlem Sokolovská 351/25, 186 00 Praha 8 - Karlín ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Mgr. Miroslavem Krutinou sídlem Vyšehradská 423/27, 128 00 Praha ⟪LB:lb_005⟫ o zaplacení 33 550 Kč s příslušenstvím

Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 18. 5. 2026, č. j. 29 C 27/2026-35, se ve výroku II. opravuje tak, že se ve výroku dvakrát chybně uvedená částka ve znění: „60 050 Kč“ nahrazuje takto: „6 050 Kč“.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 27 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 27 500 Kč od 1. 2. 2026 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 60 050 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 60 050 Kč od 1. 2. 2026 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 12 342 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Při vyhlášení shora specifikovaného rozhodnutí došlo ke zjevné nesprávnosti patrné i z obsahu spisu. Je zřejmé, že částka 60 050 Kč zcela převyšuje žalobní žádání. Součet částek 27 500 Kč (přiznáno výrokem I. rozsudku) a 6 050 Kč pak dává předmět řízení. Účastníci byli navíc přímo po vyhlášení rozsudku o chybě zpraveni a bylo jim sděleno, že správná částka je 6 050 Kč.

Soud proto v souladu s ustanovením § 164 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) uvedenou zjevnou nesprávnost tímto usnesením opravil.

1. Žalobce se v řízení domáhal po žalovaném zaplacení částky 33 550 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tak, že je bývalým nájemcem bytu č. hodnota na adrese adresa, ve vlastnictví žalovaného jakožto pronajímatele (dále jen „Byt“), kdy nájem trval v období 1. 12. 2020 do 30. 11. 2021. Žalovaný byl v souladu se smluvním ujednáním stran povinen vyúčtovat žalobci dle § 7 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen „BZ“), skutečnou výši nákladů a záloh za rok 2021 do konce roku 2022 (dále již jen „Vyúčtování“). Toto Vyúčtování však žalobce nikdy neobdržel, pročež má nárok na pokutu za prodlení s nepeněžitým plněním dle § 13 BZ. V řízení vedeném zdejším soudem pod sp. zn. 8 C 44/2024 (dále jen „předchozí řízení“) již bylo pravomocně postaveno najisto, že žalovaný je mj. povinen vrátit žalobci přeplatek na zálohách za služby a dále, že je povinen zaplatit žalobci předmětnou pokutu za období 1. 1. 2023–31. 3. 2024, přičemž soudy rozhodující v předchozím řízení neshledaly ani žádný důvod pro její modifikaci. Předmětem tohoto řízení je pak pokuta dle § 13 BZ za stále trvající nedodání Vyúčtování služeb za další období, a sice 1. 4. 2024–31. 1. 2026, což při sazbě 50 Kč/den činí žalovanou částku 33 550 Kč.

2. Žalovaný nárok žalobce neuznal ani zčásti. Namítal v první řadě, že došlo k promlčení žalobního nároku požadovaného za období 1. 5. 2025–31. 1. 2026, když ke splatnosti vyúčtování došlo 30. 4. 2022. Dle rozsudku Nejvyššího soudu (dále jen „NS“) ze dne 28. 6. 2025, sp. zn. 26 Cdo 3124/2024 totiž dospěl NS k závěru, že povinnost zaplatit pokutu dle § 13 BZ může vzniknout jen do promlčení utvrzovaného nepeněžitého plnění. K tomu tedy došlo 30. 4. 2025 a dnem následujícím nastává promlčení žalobního nároku v předmětné části. Žalovaný pak připomněl, že pokuty dle § 13 BZ se lze domáhat toliko, je-li spravedlivé splnění povinnosti, jež je pokutou utvrzováno, požadovat. V rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 14. 8. 2025, č. j. 8 C 44/2024-205 (dále též „předchozí rozsudek“), byly zálohové platby vyúčtovány, byl zjištěn přeplatek ve výši 14 175 Kč, a ten byl žalovanému uložen k navrácení žalobci, vč. úroku z prodlení od 16. 1. 2023. Toto datum žalovaný považuje za faktické vyúčtování zálohových plateb žalobce, a není spravedlivé po žalovaném po dobu vedení předchozího řízení, tj. po 13. 4. 2024, tím spíše usiloval-li žalovaný v předchozím řízení o prokázání, že vyúčtování předal (jakkoliv se toto následně neprokázalo). Konečně, předchozím rozsudkem bylo žalobci na pokutě za nedodání Vyúčtování přiznáno za žalované období 22 800 Kč. Tato částka převyšuje částku samotných zaplacených záloh, tj. 16 500 Kč. Již vyplacená smluvní pokuta se tedy již nutně jeví jako dostatečná a bylo by nemravné, aby byl žalovaný sankcionován nadále. Žalovaný proto navrhl pro případný závěr soudu o základu nároku moderaci zákonné pokuty podle § 2051 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

3. Soud dospěl ve věci k následujícímu skutkovému stavu.

4. V první řadě soud vycházel z nesporných tvrzení stran ve smyslu § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle nichž žalovaný byl vskutku pronajímatelem Bytu žalobci jakožto nájemci v období od 1. 12. 2020 do 30. 11. 2021.

5. V rámci nájemního vztahu se účastníci dohodli, že pronajímatel provede konečné vyúčtování zálohových plateb až na základě obdržených faktur od příslušných dodavatelů jednotlivých médií za příslušné období (tj. kalendářní rok), přičemž zálohové platby budou vždy vyúčtovány do 31. 12. následujícího kalendářního roku. Případný přeplatek se pronajímatel zavázal vrátit nájemci a případný nedoplatek se nájemce zavázal uhradit pronajímateli do 15 kalendářních dnů po předložení příslušného vyúčtování pronajímatelem (zjištěno ze Smlouvy o nájmu bytu z 27. 11. 2020, č. l. 5–8).

6. Žalobce se v předchozím řízení za obdobných skutkových tvrzení z totožného titulu v podobě nájemního vztahu domáhal po žalovaném zaplacení částky 49 300 Kč s příslušenstvím. Ta byla v rozsahu 16 500 Kč s příslušenstvím složena z nevrácených nespotřebovaných zálohových plateb na služby spojených s nájmem („přeplatek“), v rozsahu 22 800 Kč s příslušenstvím se jednalo o pokutu za prodlení s poskytnutím Vyúčtování dle § 13 BZ v období 1. 1. 2023 do 31. 3. 2024 ve výši 50 Kč/denně, a konečně v rozsahu 10 000 Kč s příslušenstvím šlo o nevrácenou jistotu dle § 2254 o. z. složenou žalobcem před zahájením nájemního vztahu. Žalovaný se v předchozím řízení bránil mj. tím, že Vyúčtování mělo být žalobci ve skutečnosti řádně předáno po výzvě učiněné e-mailem v říjnu 2022, kdy žalobce odmítl Vyúčtování převzít a nevzniklo mu proto právo na úhradu zákonné pokuty. Soud však po provedeném dokazování dospěl k závěru, že k předání Vyúčtování nedošlo (když klíčový svědek soudem vyslechnutý jméno FO byl shledám soudem nevěrohodným) a též, že žalovaným předložené Vyúčtování ani nesplňuje zákonné náležitosti dle § 7 BZ. I kdyby tedy k předání došlo, nemohlo by to vyvolat účinky dle posledně uvedeného ustanovení. Soud v předchozím řízení shledal nárok žalobce na úhradu pokuty dle § 13 BZ v plném rozsahu důvodným a nevyhověl tam vznesenému návrhu na její moderaci. Žalobce se totiž s vyúčtováním opakovaně připomínal a žalovaný měl dostatečný časový prostor na to, aby žalobci Vyúčtování poskytl. Až v průběhu řízení předložil neúplný, a ne zcela věrohodný dokument, kterým mělo vyúčtování být, a to přesto, že pro pronájem bytů využíval realitního makléře, který má s touto činností i přípravou vyúčtování pro své klienty zkušenosti. Soud v předchozím rozsudku provedl v odstavcích 49–52 podrobné rozúčtování jak zaplacených záloh žalobcem, tak spotřebovaných nákladů na služby ve smyslu § 7 BZ a dospěl k závěru, že žalobci náleží přeplatek 14 175,50 Kč (zjištěno z přechozího rozsudku, č. l. 205–212 připojeného spisu).

7. Proti předchozímu rozsudku se žalovaný neodvolával. Odvolal se proti němu toliko žalobce v rozsahu soudem prvního stupně zamítnuté částky 8 863,66 Kč, který nesouhlasil se soudem prvního stupně důvodně shledanou námitkou započtení žalovaného ve smyslu § 98 o. s. ř. Žalovaný měl totiž dle soudu prvního stupně nárok na náhradu nákladů právního zastoupení ve výši 6 002 Kč, vč. zákonného úroku z prodlení od 9. 3 2021 do 3. 3. 2025 ve výši 1 961,66 Kč, při vymáhání dlužného nájemného a záloh na služby za únor a březen 2021. Žalovaný měl dle názoru soudu prvního stupně nárok i na částku 900 Kč, jakožto pokuty dle § 13 BZ za 18denní prodlení s povinností žalobce nahlásit změnu počtu osob žijících v Bytě. Přezkum předchozího rozsudku odvolacím soudem v předchozím řízení se tedy nikterak netýkal povinnosti žalovaného uhradit pokutu za prodlení s Vyúčtováním ani soudem prvního stupně provedeného vyúčtování žalobcem uhrazených záloh za rok 2021. Předchozí rozsudek nabyl právní moci ve výroku I., jímž byla mj. přiznána žalobci částka 22 800 Kč s příslušenstvím na základě § 13 BZ za 456denní prodlení s předáním Vyúčtování, dne 2. 10. 2025 (zjištěno z předchozího rozsudku ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2026, č. j. 53 Co 330/2025-241).

8. Z ručně psaného vyúčtování předaného svědkem jméno FO v předchozím řízení při jednání 21. 1. 2025, č. l. 67 připojeného spisu, soud zjistil, že dokument se týká období 6 měsíců od 1. 12. 2020 do 31. 5. 2021. Je zde uvedeno následující: 6 x 3300 = 19 800,- rok 2021 25038/12 x 5 = 10 432,-, rok 2020 30233/12 x 1 = 2 519,-, následuje součet těchto čísel 12 951,- elektřina 20131 počátek, 20491 konec, 360, celkem 4343 Kč, počátek diviš 20143-20207 = 64. Následuje výpočet 4343: 360 x 64 = 772, celkem 13 723,- 5x 3 300 = 165 000,- po odečtení 2776,- přeplatek. Dokument neobsahuje označení, podpis ani datum.

9. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k dobrovolné úhradě žalobcem tvrzeného dluhu (zjištěno z předžalobní upomínky, č. l. 9).

10. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil s ohledem na níže provedené právní posouzení věci žádné podstatné skutečnosti.

11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

12. Podle § 7 BZ není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období (odst. 1). Poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování (odst. 2).

13. Podle § 13 BZ jestliže poskytovatel služeb nebo příjemce služeb nesplní svoji povinnost stanovenou tímto zákonem, zejména nesplní-li příjemce služeb povinnost oznámit změnu počtu osob, nebo nedoručí-li poskytovatel služeb včas vyúčtování nebo nesplní povinnosti spojené s právem příjemce služeb nahlížet do podkladů k vyúčtování a povinnosti spojené s vypořádáním námitek, je povinen zaplatit druhé straně pokutu, ledaže by splnění povinností ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany (odst. 1). Výši pokuty poskytovatel služeb ujedná alespoň s dvoutřetinovou většinou nájemců v domě, nebo o ní rozhodne družstvo, anebo společenství. Ujednaná výše pokuty nesmí přesáhnout 50 Kč za každý započatý den prodlení. Nedojde-li k ujednání s nájemci nebo rozhodnutí družstva anebo společenství, činí výše pokuty 50 Kč za každý započatý den prodlení (odst. 2).

14. Podle § 2051 o. z. může soud na návrh dlužníka nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

15. Soud v první řadě při hodnocení žalobního nároku připomíná, že strany si v rámci autonomie vůle sjednaly odchylně od zákona (§ 7 BZ), dokdy má být Vyúčtování předáno, a sice do konce roku následujícího tomu, za nějž se vyúčtovává. Pokud se žalobce domáhá pokuty za nepředání Vyúčtování za rok 2021, pokuta začala vznikat od 1. 1. 2023, jelikož se jedná o první den prodlení. Tato okolnost plyne z nájemní smlouvy a shodně byla zjištěna i v předchozím řízení. Nelze tak přisvědčit žalovanému, že nárok je „promlčen“ od 1. 5. 2025. Soud však souhlasí s žalovaným potud, že z judikatury NS plyne nemožnost vzniku povinnosti zaplatit pokutu dle § 13 BZ, pokud se již promlčelo utvrzované nepeněžité plnění (srov. rozsudek NS ze dne 18. 6. 2025, sp. zn. 26 Cdo 3124/2024, či ze dne 13. 6. 2024, sp. zn. 26 Cdo 1206/2023). Pokud tedy v souladu s obecnou 3letou subjektivní lhůtou (§ 629 odst. 1 o. z.) došlo k promlčení povinnosti předat žalobci Vyúčtování dne 31. 12. 2025, ode dne následujícího žádné právo na úhradu pokuty dle § 13 BZ žalobci nevzniká a do budoucna již nikdy vznikat nebude. Pro úplnost nutno uvést, že se nejedná o „promlčení“ povinnosti zaplatit zákonnou pokutu, jak se žalovaný domníval, nýbrž o absenci vzniku povinnosti žalovaného pokutu zaplatit a tomu korespondujícího práva na straně žalobce tuto pokutu inkasovat.

16. Soud však veden následujícími úvahami nepřiznal pokutu již od 3. 10. 2025. Ust. § 13 BZ totiž obsahuje mj. korektiv, dle nějž splnění utvrzované povinnosti netrvá, pokud by její splnění (ve lhůtě) nebylo spravedlivé. Jakkoliv se lze ztotožnit se žalobcem, že žalovanému formálně povinnost dle § 7 BZ předat Vyúčtování trvá de facto doposud, nelze odhlédnout od skutečnosti, že předchozím rozsudkem došlo pravomocně k vyřešení sporných právních vztahů stran řízení, které by jinak byly řešeny právě Vyúčtováním. Soud v předchozím rozsudku po podrobném přepočtu jednotlivých položek standardně obsažených ve vyúčtováních dle § 7 BZ formuloval povinnost žalovaného navrátit za rok 2021 žalobci přeplatek na zálohách ve výši 14 175,50 Kč. Proti tomuto závěru pak žádný z účastníků ničeho nenamítal. Právní mocí výroku I. předchozího rozsudku, tj. dne 2. 10. 2025, tedy bylo pravomocně postaveno najisto veřejnou listinou, kolik bylo zaplaceno žalobcem na zálohách na služby, jaká částka z nich byla reálně spotřebována, a kolik tedy činí mezi účastníky řízení přeplatky/nedoplatky. Za takových okolností je materiálně zcela nepotřebné, aby žalovaný po tomto datu jakkoliv žalobci (duplicitně) náklady a zálohy za rok 2021 vyúčtovával, když ani dodatečně dodané vyúčtování by nemohlo zvrátit pravomocný rozsudek soudu totožné materie. Soud proto činí oproti názoru žalobce závěr, že od data 3. 10. 2025 povinnost žalovaného poskytnout Vyúčtování trvala toliko formálně a není spravedlivé po něm ve smyslu § 13 odst. 1 BZ nadále Vyúčtování od tohoto data požadovat.

17. Žalovaný se v předchozím řízení pokusil prokázat, že Vyúčtování bylo předáno, soud však toto za zjištěné nevzal a uvedl, že svědkem jméno FO předložený dokument, který Vyúčtováním měl být, nesplňuje zákonné náležitosti. Žalovaný tyto závěry soudu zjevně přijal, když se proti předchozímu rozsudku neodvolal, a zejména pak v tomto řízení již ani žádná tvrzení o předání Vyúčtování neformuloval. Soud je proto, obdobně jako v předchozím řízení, nucen konstatovat, že neshledává žádné důvody pro moderaci smluvní pokuty. Jakkoliv byl vztah dle shodných vyjádření účastníků vyhrocený, žalovaný netvrdil ani v předchozím a ani v tomto řízení jakékoliv subjektivní nebo objektivní pochopitelné okolnosti bránící mu či limitující jej v poskytnutí Vyúčtování. Měl dostatek prostoru k poskytnutí řádného vyúčtování, který nevyužil. Pokud pak žalovaný komparoval celkovou výši pokuty a celkový přeplatek 14 175,50 Kč, kdy tyto částky považuje za diametrálně nesouměřitelné, a pokutu tedy již nepřiměřenou, soud připomíná, že výše 50 Kč/denně vyvěrá ze samotné zákonné dikce. Měřítkem přiměřenosti pokuty nemůže být toliko odkaz na její výši, když žalovaný současně neformuluje žádný důvod, pro který mu bylo znemožněno Vyúčtování vyhotovit a žalobci předat. Žalovaný pomíjí skutečnost, že ke konečné částce pokuty nedošlo ničím jiným než jeho vlastní liknavostí. Nelze spustit ze zřetele v tomto směru judikaturu NS, že na nepřiměřenost pokuty dle § 13 nelze usuzovat z její celkové výše, byla-li důsledkem dlouhodobého prodlení a s ním spojeného navyšování pokuty o jinak přiměřenou „denní sazbu“; opačný závěr je nepřijatelný, neboť by ve svých důsledcích zvýhodňoval dlužníka (čím déle by dlužník své povinnosti neplnil, tím více by byl zvýhodněn při posuzování případné nepřiměřenosti výše pokuty) a znamenal by zpochybnění funkcí, které má pokuta plnit (srov. rozsudek NS ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1105/2020). Soud je pak toho názoru, že vzhledem k autoritativnímu zásahu do jinak legitimního práva oprávněného na inkaso smluvní či zákonné pokuty, moderace sama by měla sloužit zásadně jako nástroj výjimečný, umožňující soudu korigovat výši nepřiměřeného nároku na pokutu toliko tam, kde je na základě okolností nepřiměřenost nároku zjevná, což zde neplatí.

18. Nutno konečně připomenout § 13 o. z., podle nějž může každý důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích. Skutkový stav je, vyjma skutečnosti, že žalovaný v tomto řízení nikterak netvrdil předání Vyúčtování, téměř shodný jako v předchozím řízení. Soud považuje právní posouzení věci v předchozím řízení za správné, a nevidí proto důvod se od něj (za přesvědčivého vysvětlení) jakkoliv odchylovat.

19. Soud shrnuje výše uvedené a konkluduje, že žalovaný byl povinen poskytnout žalobci vyúčtování, a to do 31. 12. 2022. Následující den se ocitl v prodlení a žalobci náleží pokuta dle § 13 BZ ve výši 50 Kč/den. Za období 1. 4. 2024–2. 10. 2025 se jedná o 550 dní, pročež žalobci náleží částka 27 500 Kč. Právní mocí předchozího rozsudku došlo k faktickému vyúčtování ve smyslu § 7 BZ roku 2021 a po tomto datu trvala povinnost žalovaného předat žalobci Vyúčtování již jen formálně. Není proto spravedlivé po něm splnění této povinnosti nadále požadovat. Soud tak zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal částky 6 050 Kč za období 3. 10. 2025–31. 1. 2026, tj. 121 dní. Od 1. 1. 2026 pak přistupuje druhý důvod zamítnutí žaloby, kterým je neexistence práva na pokutu dle § 13 BZ, jelikož k 31. 12. 2025 došlo k promlčení povinnosti žalovaného předat žalobci Vyúčtování. Právo na úrok z prodlení se podává ze znění § 1970 o. z. a jeho výše z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobce byl ve věci úspěšný v rozsahu částky 27 500 Kč, naopak nebyl úspěšný v rozsahu částky 6 050 Kč, byl tedy úspěšný v rozsahu přibližně 82 % a neúspěšný v rozsahu přibližně 18 %.

21. Výše náhrady nákladů řízení činí celkem 19 284 Kč a sestává z následujících položek:

a) soudní poplatek ve výši 1 678 Kč;

b) odměna za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), po 2 460 Kč podle § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 a. t. za 5 úkonů právní služby: převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, žaloba, vyjádření z 30. 3. 2026, účast při ústním jednání dne 18. 5. 2026, tj. celkem 12 300 Kč;

c) paušální náhrada hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. za uvedených 5 úkonů, tj. celkem 2 250 Kč;

d) náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 %, tedy 3 056 Kč.

22. S ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu přiznal soud žalobci 64 % (82 % mínus 18 %) z výše uvedené částky, tedy 12 342 Kč.

23. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

24. O lhůtách k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

Proti tomuto usnesení lze podat odvolání do patnácti dnů od jeho doručení k Městskému soudu v Praze podáním u soudu podepsaného ve trojím vyhotovení. Po právní moci tohoto opravného usnesení počíná znovu běžet patnáctidenní lhůta k podání odvolání proti opravovanému rozsudku, přičemž odvolání lze podat k Městskému soudu v Praze podáním u soudu podepsaného.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.