OSPH08 39 C 132/2026-17

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní JUDr. Adélou Němečkovou, LL.M., ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_006⟫ pro zaplacení 16 338,15 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 27. 10. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zbytku zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 515 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne 26. 5. 2026 domáhala zaplacení částky ve výši 16 338,15 Kč s příslušenstvím (úrokem z prodlení). Svůj návrh odůvodnila tím, že dne datum uzavřela její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba, IČ IČO, s žalovanou prostřednictvím webových stránek smlouvu o úvěru č. Anonymizováno, na základě níž se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději dne 29. 6. 2024. Žalovaná úvěr řádně nesplatila a ke dni podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu byla nesplacená jistina ve výši 10 000 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 338,15 Kč. Právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu před podáním žaloby předžalobní upomínkou ze dne 16. 10. 2025. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 10. 2025 mezi společností právnická osoba, IČ IČO a žalobkyní přešla pohledávka za žalovanou na žalobkyni.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, případně se k němu na výzvu soudu nevyjádřili, a jejich souhlas se tak předpokládal podle § 101 odst. 4 o. s. ř.

4. Soud posoudil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým závěrům.

5. Ze smlouvy o úvěru č. Anonymizováno soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná spolu uzavřely dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které měla být poskytnuta žalované částka 10 000 Kč. Žalovaná se tak zavázala splatit načerpanou jistinu ve výši 10 000 Kč, úroková sazba byla sjednána posledním ve výši 12 % ročně a RPSN bylo 213,19 %. Tento výpočet je založen na předpokladu poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč. Z potvrzení o platbě právní předchůdkyně žalobkyně soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet žalované č. č. účtu částku ve výši 10 000 Kč (důkaz: doklad o zaplacení ze dne datum). Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovanou. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky oznámením ze dne 16. 10. 2025. Právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne 16. 10. 2025 k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (důkaz: Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 10. 2025, Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 16. 10. 2025 spolu s podacím lístkem ze dne 20. 10. 2025). Žalovaná netvrdila, že by na svém dluhu cokoliv uhradila a v řízení zůstala zcela nečinná.

6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že účastníci uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka celkem ve výši 10 000 Kč. Výši úroků a dalších plateb za služby považuje soud v jejich souhrnu za nepřiměřenou a rozpornou s dobrými mravy. RPSN (roční procentní sazba nákladů, tj. celkové skutečné náklady spotřebitelského úvěru vyjádřené jako roční procento z celkové výše úvěru) je 213,19 %, zápůjční úroková sazba je 12 % ročně.

13. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, dle kterého „V rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“. V uvedené věci byl sjednaný úrok výrazně vyšší než nejvyšší bankovní úroková sazba a soud dovodil, že se jedná o ujednání v rozporu s dobrými mravy (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.5.2012, sp. zn. 32 Cdo 242/2011). V dané věci byla smlouva (stejně jako dodatky) uzavřena v červenci roku 2023, přičemž dle databáze České národní banky ARAD (Statistika úrokových sazeb u spotřebitelů poskytované bankami) byla v červenci roku 2023 obvyklá úroková sazba úvěrů poskytovaných spotřebitelům ze strany banky 9,57 % ročně. Sjednaná roční procentní sazba nákladů (RPSN) ve výši 213,19 %, reflektující i další poplatky a náklady je pak mnohonásobně vyšší. Soud má za to, že dohoda o poplatcích ve spojení s úrokovou mírou podléhá korektivu dobrých mravů (§ 2 odst. 3 o. z.), na který jsou smluvní strany povinny dbát. Jelikož na uzavírání obdobných smluv právní předchůdkyně žalobkyně postavila svoje podnikání, které provozuje se záměrem produkovat určitý zisk, dospěl soud k závěru, že toto ustanovení nelze oddělit od zbytku smlouvy ve smyslu § 576 o.z., neboť nelze předpokládat, že by právní předchůdkyně žalobkyně takovou smlouvu, bez uvedených poplatků, vůbec uzavřela. Rozpor předmětných ustanovení s dobrými mravy má proto za následek neplatnost smlouvy jako celku, přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu.

14. Jak plyne ze shora uvedených skutkových zjištění, žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně přijala částku 10 000 Kč, a to na základě absolutně neplatné smlouvy ve smyslu § 588 o. z. Žalovaná byla proto povinna přijatou částku žalobkyni vydat, a to bez zbytečného odkladu poté, co věřitel plnění požadoval (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně eviduje za žalovanou nesplacenou jistinu ve výši 10 000 Kč. Žalobkyně má tak nárok na úhradu bezdůvodného obohacení v této výši. Jelikož smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nemohlo žalobkyni vzniknout právo na zaplacení smluvního úroku, a dalších poplatků vyplývajících ze smlouvy. V rozsahu těchto nároků proto soud žalobu zamítl.

15. Žalovaná byl k úhradě dluhu (a v důsledku tedy i k vydání bezdůvodného obohacení) prokazatelně vyzvána výzvou z 16. 10. 2025 s tím, že tato výzva byla podána na poštu 20. 10. 2025. S ohledem na ust. § 573 o. z. má soud za to, že výzva došla třetí pracovní den po odeslání (23. 10. 2025). Žalovaná měla bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu poté, co věřitel plnění požadoval (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž byla vyzvána k úhradě ve lhůtě 3 dnů. Nejpozději tedy měla žalovaná plnit dne 26. 10. 2025 a počínaje dnem 27. 10. 2025 se ocitla s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení. O výši úroku z prodlení soud rozhodl podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Soud žalobu zamítl, pokud šlo o úrok z prodlení, v němž žalobkyní uplatněný nárok na něj převyšoval to, na co jí vzniklo právo.

16. Nad rámec uvedeného soud podotýká, že nezkoumal, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného dle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, a to s ohledem na absolutní neplatnost úvěrové smlouvy.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 515 Kč po zaokrouhlení, přičemž tato částka představuje 22,40 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 61,20 % a úspěchu žalované v rozsahu 38,80 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 338,15 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t.

18. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

19. O lhůtě k plnění ve vztahu k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 8. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.