OSPH08 43 C 202/2025-62

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Šárkou Kohoutovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení 374 000 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do nároku na zaplacení smluvního úroku z prodlení ve výši 0,15 % denně z částky 374 000 Kč od 31. 5. 2015 do 4. 4. 2025 zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 374 000 Kč spolu s úrokem ve výši 10 % ročně z částky 374 000 Kč od 31. 5. 2015 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 1 350 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky 374 000 Kč s příslušenstvím. Žalobce poskytl žalovanému dvě osobní zápůjčky ve výši 200 000 Kč dne 3. 2. 2014 a ve výši 210 000 Kč dne 10. 4. 2014. Žalovaný se tyto půjčky zavázal uhradit v pravidelných splátkách ve výši 6 000 Kč měsíčně splatných vždy k 30. dni v měsíci, počínaje od 30. 11. 2014. Dne 27. 5. 2015 žalovaný uvedený dluh vůči žalobci co do důvodu i výše uznal. Žalovaný na dluh uhradil 6 splátek v celkové výši 36 000 Kč, přičemž od 30. 5. 2015 již splátky hrazeny nebyly. Dluh se stal proto splatným dne 30. 5. 2015. Podle čl. Anonymizováno odst. Anonymizováno uznání dluhu se účastníci dohodli, že výše uvedený dluh je úročen běžným úrokem ve výši 10% ročně z dlužné částky. Žalobce požaduje tento úrok pouze z dlužné částky od její splatnosti, tj. od 31. 5. 2015 do zaplacení. Podle čl. Anonymizováno odst. Anonymizováno Uznání dluhu se účastníci dále dohodli, že v případě zesplatnění dluhu žalovaný zaplatí žalobci sankční úrok z prodlení ve výši 0,15% z dlužné částky za každý den prodlení. Žalobce požaduje tento smluvní úrok z prodlení z dlužné částky od její splatnosti, tj. od 31. 5. 2015 do 4. 4. 2025. Žalobce vyzýval žalovaného k uhrazení dlužné částky, žalovaný však ničeho neuhradil.

2. Žalovaný nárok požadovaný žalobou neuznal a navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný pracoval jako OSVČ a žalobce mu zprostředkovával zakázky. Pro chování žalobce byla spolupráce stran ukončena. Žalovaný se dostal do finančních potíží a byl žalobci zavázán. Na základě dohody mezi stranami byla na žalobce převedena chata ve vlastnictví žalovaného. Dohoda spočívala v tom, že žalobce zajistí opravu, následný prodej chaty a část výtěžku poskytne žalovanému na umoření dluhu. Žalobce dohodu nesplnil a žádné prostředky žalovanému nevyplatil. Žalovaný popřel, že by měl vůči žalobci závazek ve výši 500 000 Kč. Nárok je uplatňován účelově, bezdůvodně a v rozporu s dobrými mravy.

3. V průběhu řízení a po výzvě k doplacení soudního poplatku vzal žalobce podáním ze dne 16. 2. 2026 svou žalobu zpět co do nároku na zaplacení smluvního úroku z prodlení ve výši 0,15 % denně z částky 374 000 Kč od 31. 5. 2015 do 4. 4. 2025. Vzhledem k tomu, že žalobce ani přes výzvu soudu nedoplatil soudní poplatek, přičemž vzal žalobu zpět, soud nezjišťoval případný nesouhlas žalovaného se zastavením řízení v této části, ačkoliv k němu došlo po zahájení jednání ve věci samé (§ 96 odst. 3, odst. 4 o.s.ř.), ale řízení částečně zastavil dle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (výrok I.)

4. Z provedených důkazů, hodnocených jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, učinil soud následující skutková zjištění.

5. Dne 27. 5. 2015 byla sepsána dohoda o uznání dluhu a splátkový kalendář. V této dohodě žalovaný uznal co do důvodu i výše a druhu svůj dluh vůči žalobci ve výši 410 000 Kč, který vznikl na základě osobní půjčky 200 000 Kč vyplacené v hotovosti do rukou dlužníka dne 3. 2. 2014 a osobní půjčky 210 000 Kč vyplacené v hotovosti do rukou dlužníka dne 10. 4. 2014. Současně byl v dohodě sjednán splátkový kalendář. Do 30. 11. 2014 měla být uhrazena první splátka 6 000 Kč v hotovosti do rukou věřitele. Žalovaný se jako dlužník zavázal uhradit zbývající dlužnou částku v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6 000 Kč nejpozději do 30. dne každého následujícího měsíce až do konečné úhrady dluhu. Sjednán byl běžný úrok 10% p.a. V případě zesplatnění dluhu byl dlužník povinen zaplatit věřiteli sankční úrok z prodlení ve výši 0,15% z dlužné částky za každý i započatý den prodlení. Dnem uhrazení dlužné částky byl sjednán jako den, kdy uhradí dlužník splátku v hotovosti a do jeho rukou. Podpisy obou stran byly úředně ověřeny (prokázáno dohodou o uznání dluhu a splátkový kalendář na č. l. 18 spisu ze dne 27. 5. 2015 vč. originálu této dohody).

6. Proti žalovanému, jako povinnému, byla vedena exekuce u Exekutorského úřadu adresa. Oprávněným byla právnická osoba. Exekuce byla vedena na částku 4 879 Kč s příslušenstvím, přičemž byla skončena vymožením (prokázáno oznámením o skončení exekuce č. j. Anonymizováno na č. l. 24 spisu).

7. Žalobce nabyl na základě kupní smlouvy ze dne 17. 12. 2012 nemovitosti žalovaného v k. ú. adresa. Sjednána byla kupní cena ve výši 1 130 000 Kč. Kupní cena byla započtena na pohledávku v totožné výši, kterou měl žalobce vůči žalovanému. Podpisu kupní smlouvy předcházela smlouva o zřízení zástavního práva k nemovitostem mezi žalobcem jako zástavním věřitelem a žalovaným a paní jméno FO, jako zástavními dlužníky. Předmětem zástavy byly nemovitosti ve vlastnictví zástavních dlužníků v k. ú. adresa za účelem zajištění půjčky ve výši 1 100 000 Kč pro případ neuhrazení půjčky do 31. 10. 2012. Dle prohlášení stran měly nemovitosti hodnotu ke dni podpisu smlouvy 1 400 000 Kč. Návrh na vklad zástavního práva k nemovitostem byl podán dne 7. 5. 2012. Zástavní právo následně zaniklo splynutím. Žalobce prodal nemovitosti, které nabyl od žalovaného na základě kupní smlouvy ze dne 29. 4. 2015, za částku 1 798 000 Kč (prokázáno návrhem na povolení vkladu zástavního práva k nemovitostem zaevidované katastrem nemovitostí pod č. j. Anonymizováno podané dne 7. 5. 2012; smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 7. 5. 2012; plnou mocí ze dne 7. 5. 2012, smlouvou mezi žalobcem a žalovaným, jejímž předmětem byl rekreační objekt ze dne 17. 12. 2012; kupní smlouvou mezi panem žalobcem a manželi Anonymizováno ze dne 29. 4. 2015 týkající se rekreačního objektu).

8. Žalobce vyzval žalovaného výzvou ze dne 18. 3. 2025 k zaplacení žalované částky (prokázáno výzvou k zaplacení před podáním žaloby ze dne 18. 3. 2025, potvrzením o podání zásilky č. Anonymizováno adresované žalovanému ze dne 18. 3. 2025).

9. Na základě provedeného dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu:

10. Účastníci sepsali dne 27. 5. 2015 dohodu o uznání dluhu a splátkovém kalendáři. Žalovaný v dohodě uznal co do důvodu i výše a druhu svůj dluh vůči žalobci ve výši 410 000 Kč, který vznikl na základě osobní půjčky 200 000 Kč vyplacené v hotovosti do rukou dlužníka dne 3. 2. 2014 a osobní půjčky 210 000 Kč vyplacené v hotovosti do rukou dlužníka dne 10. 4. 2014. Současně byl v dohodě sjednán splátkový kalendář. Do 30. 11. 2014 měla být uhrazena první splátka 6 000 Kč v hotovosti do rukou věřitele. Žalovaný se jako dlužník zavázal uhradit zbývající dlužnou částku v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6 000 Kč nejpozději do 30. dne každého následujícího měsíce až do konečné úhrady dluhu. Sjednán byl běžný úrok 10% p.a. V případě zesplatnění dluhu byl žalovaný povinen zaplatit žalobci sankční úrok z prodlení ve výši 0,15% z dlužné částky za každý i započatý den prodlení. Dnem uhrazení dlužné částky byl sjednán jako den, kdy uhradí dlužník splátku v hotovosti a do jeho rukou. Podpisy obou stran byly úředně ověřeny. V roce 2014, tedy před podpisem dohody, zřídil žalovaný ve prospěch žalobce zástavní právo na svých nemovitostech v k. ú. adresa za účelem zajištění půjčky ve výši 1 100 000 Kč. Žalobce prodal nemovitosti, které nabyl od žalovaného na základě kupní smlouvy ze dne 17. 12. 2012, za částku 1 798 000 Kč kupní smlouvou ze dne 29. 4. 2015.

11. Takto zjištěný stav soud posoudil podle zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).

12. Podle § 2053 o. z., uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

13. Podle § 565 o. z. je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.

14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. V řízení bylo prokázáno, že strany podepsaly dohodu o uznání dluhu (dále jen „dohoda“), v níž žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobci co do důvodu i výše ve výši 410 000 Kč s tím, že se tento dluh zavázal uhradit v pravidelných měsíčních splátkách 6 000 Kč v hotovosti do rukou žalobce, a to nejpozději do 30. dne každého následujícího měsíce až do konečné úhrady dluhu. Sjednán byl běžný úrok 10% p.a. (§ 1973 o. z.). V případě zesplatnění dluhu byl dlužník povinen zaplatit věřiteli sankční úrok z prodlení ve výši 0,15% z dlužné částky za každý i započatý den prodlení.

16. Žalovaný předně popíral správnost obsahu dohody, konkrétně, že byla sepsána pravdivě či souvisle. Popřel, že by od žalobce obdržel v hotovosti částku 410 000 Kč a tvrdil, že si nepamatuje, že by žalobci něčeho na dluh uhradil. Vzhledem k tomu, že žalovaný písemně uznal svůj dluh co do důvodu i výše „má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trval“ (§ 2053 o. z.). Jedná se o vyvratitelnou domněnku, kterou mohl žalovaný vyvrátit, pokud by prokázal, že dluh nevznikl nebo zanikl (např. splněním, započtením, novací, narovnáním aj.).

17. Soud s ohledem na námitky žalovaného vyzval žalobce k předložení originálu dohody, kdy po jeho provedení k důkazu má za prokázané, že se stranami dokumentu nebylo manipulováno a ani žalovaný po provedení originálu listiny již ničeho nenamítal. Na konci dohody byly i úředně ověřené podpisy žalobce i žalovaného. Zde nutno doplnit, že žalovaný ani netvrdil, že by dohodu nepodepsal, sporoval její „správnost a souvislost“. Pokud žalovaný namítal, že uznání neodpovídalo skutečné dohodě stran, neuvedl ani po výzvě soudu dle § 118a odst. 1,3 o.s.ř. žádná konkrétní tvrzení o nesprávnosti listiny, resp. nedotvrdil, proč se domnívá, že listina je nepravdivá. Nedotvrdil – li žalovaný však žalovaný tyto skutečnosti, naopak uvedl, že nemá žádné důkazy, nemohl soud neurčitá tvrzení posoudit.

18. Dále žalovaný namítal, že si „není vědom toho, že by od žalobce v hotovosti tvrzené částky převzal“, sám však dodal, že k tomuto nemá žádné důkazy. Avšak pouhé tvrzení, že „si není vědom“ převzetí uznané částky od žalobce není opakem ve smyslu, který by mohl vyvrátit existenci dluhu. Žalovaný pak ani netvrdil, že by dluh zanikl, nebo byl nahrazen novým závazkem.

19. Žalovaný však tvrdil, že mu žalobce v rozporu s jejich vzájemnou dohodou nevyplatil ničeho na kupní cenu z prodeje jeho nemovitostí, které mu převedl na základě kupní smlouvy. K prokázání těchto tvrzení navrhl žalovaný výslech svědkyně jméno FO. Soud tento důkaz neprovedl, neboť prodej nemovitostí předcházel uznání dluhu v dohodě, přičemž závazky v dohodě uznané vznikly rovněž až po prodeji nemovitostí. Nutno doplnit, že v dané věci byl zástavní smlouvou a následnou kupní smlouvou zajištěn a uhrazen jiný dluh žalovaného. Nadto, i pokud by dluh z dohody měl být v budoucnu uhrazen z prodeje nemovitostí žalovaného, k jeho úhradě nedošlo a žalovaný obsah této dohody a ani samotnou dohodu přes poučení soudu dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. nedotvrdil, ačkoliv byl poučen o následcích nesplnění výzvy. Dluh žalovaného proto trvá.

20. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek uznaného dluhu, byl žalobce oprávněn požadovat úhradu celé dlužné částky. Žalovaný nepopíral, že by se nedostal do prodlení, popíral, že by vůbec na dluh něčeho uhradil. Soud proto vycházel z tvrzení žalobce, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou první splátky po uzavření dohody, tj. splátky splatné dne 30. 5. 2015.

21. Dále byl v dohodě mimo smluvního úroku 10 % ročně z dlužné částky sjednán i sankční úrok ve výši 0,15% z dlužné částky za každý i započatý den prodlení. Soud se v případě tohoto ujednání zabýval ze své úřední i tím, zda není výše 0,15 % denně, tj. přibližně 54,75 % ročně v rozporu s dobrými mravy. Soud pak uzavřel, že výše tohoto úroku je nepřiměřeně vysoká a jedná se o ujednání, který je zjevně v rozporu s dobrými mravy (§ 588 o. z.). Soud na prvním jednání ve věci žalobci sdělil, že má za to, že by se mohlo jednat o nárok na zaplacení smluvní pokuty (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 4725/2015). Soud proto vyzval žalobce k zaplacení doplatku soudního poplatku z kapitalizované výše tohoto nároku (2 017 917 Kč), přičemž žalobce následně vzal žalobu ohledně tohoto nároku zpět (viz výše).

22. Lze shrnout, že soud s ohledem na závěry výše uvedené posoudil žalobu jako důvodnou, a to ohledně dlužné jistiny 374 000 Kč (410 000 – 36 000 Kč) a smluvního úroku 10 % ročně z dlužné částky.

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobce se v řízení původně domáhal zaplacení částky 374 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 2 017 917 Kč, úspěšný byl v části jistiny a smluvního příslušenství – tj. v dané věci byl úspěšný žalovaný. Výše náhrady nákladů řízení činí celkem 1 350 Kč za podání odporu a 2x účast na jednání v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 450 Kč za každý úkon v případech neuvedených v odst. 1 a 2.

24. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 8. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.