OSPH09 34 C 138/2026-24

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl soudkyní JUDr. Petrou Kruliš Hejdovou ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení 100 975,47 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 72 781,65 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 72 781,65 Kč od 23. 12. 2025 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 28 193,82 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 73 883,13 Kč od 24. 7. 2025 do 22. 12. 2025 a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 1 101,48 Kč od 23. 12. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 9 367,39 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám Jméno advokátky, advokátky.

1. Žalobkyně se po žalovaném v žalobě ze dne 26. 2. 2026 domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím a též uhrazení nákladů nalézacího řízení. K odůvodnění žaloby uvedla, že uzavřela se žalovaným dne 6. 1. 2025 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě bylo žalovanému poskytnuto na bankovní účet č. č. účtu celkem 82 157 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku v ujednané době vrátit společně se smluvním úrokem ve výši 0,32 % denně a poplatky. Žalovaný však na svůj dluh doposud uhradil toliko 9 375,35 Kč, pročež žalobkyně dne 23. 7. 2025 smlouvu vypověděla a žalovaný se dostal do prodlení se splacením celého zbytku úvěru ode dne 24. 7. 2025. Žalobkyně dále žádala v souladu s čl. VIII odst. 1 smlouvy po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, přičemž žalovaný se měl dostat do prodlení s řádným placením splátek již 18. 5. 2025, a pokuta tak byla žalobou kapitalizována na 6 214,02 Kč za období od 19. 5. 2025 do 17. 8. 2025. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka právní zástupkyní žalobkyně dne 18. 12. 2025.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“) neboť žalobkyně s tímto postupem vyslovila svůj souhlas již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaný se k výzvě v usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 29. 4. 2026, č. j. EPR č. účtu-10, s doložkou dle § 101 odst. 4 o. s. ř. v soudem určené lhůtě nevyjádřil, přičemž ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů.

4. Na základě listinných důkazů založených ve spise dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

5. Z Exportů ze systému České národní banky ARAD ze dne 18. 6. 2026 byla soudem zjištěna průměrná úroková sazba spotřebitelského úvěru v lednu 2025 ve výši 8,63 % ročně a RPSN ve výši 8,95 % (Exporty ze systému České národní banky ARAD ze dne 18. 6. 2026).

6. Ze Smlouvy „o revolvingovém spotřebitelském úvěru Flexi půjčka“ č. hodnota soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným dne 6. 1. 2025. Předmětem této smlouvy byl úvěrový limit 80 000 Kč, jehož vyčerpanou část se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit v pravidelných denních splátkách do 5. 2. 2025, a to společně s úrokem 0,322 % z úvěrované částky denně, poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a roční úrokovou sazbou ve výši 199,93 %. Finanční prostředky měly být vyplaceny na bankovní účet označený žalovaným IBAN č. IBAN.

7. Z Potvrzení o provedených platbách soud zjistil, že žalobkyně poskytla na základě této smlouvy na bankovní účet č. č. účtu dne 8. 1. 2025 částku 5 000 Kč, dne 22. 1. 2025 částku 1 000 Kč, dne 6. 1. 2025 částku 40 000 Kč, dne 29. 1. 2025 částku 700 Kč, dne 21. 3. 2025 částku 694 Kč, dne 18. 1. 2025 částku 1 300 Kč, dne 19. 3. 2025 částku 30 913 Kč a dne 19. 3. 2025 částku 2 550 Kč.

8. Z vyjádření České spořitelny a. s, ze dne 8. 6. 2026 soud zjistil, že majitelem účtu č. č. účtu je žalovaný a že na tento účet byla dne 8. 1. 2025 připsána částka 5 000 Kč, dne 22. 1. 2025 částka 1 000 Kč, dne 6. 1. 2025 částka 40 000 Kč, dne 29. 1. 2025 částka 700 Kč, dne 21. 3. 2025 částka 694 Kč, dne 18. 1. 2025 částka 1 300 Kč, dne 19. 3. 2025 částka 30 913 Kč a dne 19. 3. 2025 částka 2 550 Kč.

9. Z Předžalobní výzvy ze dne 14. 12. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k její úhradě do 3 dnů od data doručení listin. Z Podacího lístku s datem 16. 12. 2025 soud zjistil, že listina byla předána k poštovní přepravě dne 16. 12. 2025.

10. Na základě výše uvedených skutkových zjištění z jednotlivých písemných důkazů předložených žalobkyní soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně poskytla žalovanému v období od 8. 1. 2025 do 19. 3. 2025 na jeho žádost a v jeho prospěch peněžní prostředky ve výši 82 157 Kč a žalovaný se jí je zavázal do 5. 2. 2025 vrátit společně s denními úroky 0,322 % a poplatky s RPSN ve výši 199,93 %. V období, kdy byla uzavřena smlouva o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným, tj. leden 2025, činila průměrná úroková sazba u úvěru obdobného typu 8,63 % ročně a RPSN pak 8,95 %.

11. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

12. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, (dále „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující se zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Shora popsaný skutkový stav soud posoudil po právní stránce tak, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu citovaného speciálního zákonného ustanovení, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému na jeho žádost a v jeho prospěch peněžní prostředky a v níž se žalovaný zavázal poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem a poplatky vrátit. Zároveň však soud nemohl přehlédnout, že RPSN tohoto úvěru činila 199,93 % a smluvní úrok byl ujednán s četností denní e výši 0,322 %. Z přehledu ČNB přitom bylo zjištěno, že v době uzavření smlouvy, tj. v lednu 2025, byl běžný úrok u bankovních institucí pro spotřebitelské úvěry 8,63 % ročně a RPSN 8,95 %. Sjednaný úrok a poplatky tak tuto úroveň mnohonásobně převyšují. Soud proto dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků je zjevně v rozporu s dobrými mravy (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004), a proto je dle § 580 odst. 1 o. z. absolutně neplatné. Jelikož však úrok a poplatky představují podstatnou náležitost smlouvy o úvěru, nelze takové ujednání od smlouvy oddělit, a tedy celou smlouvu je třeba hodnotit jako absolutně neplatnou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2021, č. j. 24 Cdo 1611/2021-598, proti němuž byla ústavní stížnost usnesením Ústavního soudu ze dne 4. 1. 2022, sp. zn. III. ÚS 3142/21, odmítnuta). Z tohoto důvodu pak pozbylo smyslu zabývat se také žalobou vzneseným nárokem na smluvní pokutu.

16. Vzhledem k výše uvedenému závěru tak byl žalovaný povinen žalobkyni vrátit pouze to, co od ní získal (§ 2993 o. z.), tj. 82 157 Kč, přičemž dosud zaplatil toliko 9 375,35 Kč. Výrokem I. tohoto rozsudku mu proto bylo uloženo zaplatit rozdíl ve výši 72 781,65 Kč. Zároveň soud žalovanému uložil zaplatit z této částky též zákonný úrok z prodlení (§ 1968 a § 1970 o. z.) s tím, že za počátek prodlení s plněním uvedeného peněžitého dluhu soud považoval den 23. 12. 2025. Dne 16. 12. 2025 byla poštovnímu doručovateli předána předžalobní výzva, jež byla dle fikce v § 573 o. z. doručena žalovanému dne 19. 12. 2025, a splatnost dle lhůty k plnění ve výzvě stanovené tak nastala 22. 12. 2025. Výše úroku z prodlení je pak stanovena dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.).

17. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na absolutní neplatnost uzavřené smlouvy není uplatněný nárok po právu (výrok II.). Částečné zamítnutí pak soud mohl učinit bez nařízení jednání v souladu s § 115a o. s. ř., neboť nedospěl k závěru o nesplnění povinnosti tvrzení nebo neunesení důkazního břemene kterékoli ze stran řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2006, sp. zn. 21 Cdo 1696/2005, či nález Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2010, sp. zn. I ÚS 3271/09).

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. rozsudku tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 367,39 Kč, přičemž tato částka představuje 44,14 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 72,07 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 27,93 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 040 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 100 975,47 Kč sestávající z částky 5 140 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 570 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 5 140 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 6 písm. b) a. t. a a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 200 Kč ve výši 2 982 Kč, kterou je zástupkyně žalobkyně povinna z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupkyně žalobkyně.

19. O lhůtách k plnění rozhodl soud v souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř. a neshledal důvod k jejich prodloužení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 9. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.