OSPH09 67 C 128/2026-34

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Kloudovou ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_005⟫ zastoupena Jméno Zástupce, advokátkou ⟪LB:lb_006⟫ sídlem Anonymizováno ⟪LB:lb_007⟫ proti ⟪LB:lb_008⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_009⟫ o zaplacení částky 155 549 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 73 684 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do: ⟪LB:lb_001⟫ - částky 38 363 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 112 047 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, ⟪LB:lb_002⟫ - částky 43 502 Kč, ⟪LB:lb_003⟫ - úroku ve výši 87,52 % ročně z částky 88 525,23 Kč od 30. 7. 2024 do 20. 8. 2024 ve výši 4 512,64 Kč a co do úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 88 525,23 Kč od 21. 8. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 30. 7. 2024 dosáhne částky 387 072 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 31. 3. 2026, doplněnou podáním ze dne 5. 5. 2026, domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni dlužnou částku ve výši 155 549 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že dne 9. 2. 2024 byla mezi ní jako věřitelem a žalovaným jako klientem uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota (dále jen „smlouva“), na jejímž základě byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 89 000 Kč (dále jen „úvěr“). K vyplacení úvěru žalovanému došlo dne 9. 2. 2024. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 87,52 % ročně splácet ve 48měsíčních splátkách po 7 658 Kč, splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem březen 2024, a to dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu Oznámení žalobkyně (věřitele) o schválení úvěru. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází SOLUS a NRKI umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného atd.). Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru; celkem ve splátkách uhradil částku 15 316 Kč. Před zesplatněním celého úvěru v důsledku tohoto prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši 998 Kč. Žalobkyně v souladu se smlouvou uplatňuje právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, tedy u splátek č. 3 a 4, v celkové výši 2 × 499 Kč, splatnou ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni dále právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 400 Kč (dle smlouvy 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů, tedy prodlení se splátkou č. hodnota a 4). Následně došlo v důsledku prodlení žalovaného automaticky k zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 3 splatné dne 22. 5. 2024. K datu 28. 7. 2024 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Dle bodu 6.4. smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši 107 835,16 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Před zesplatněním úvěru byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné splátky. V bodě 6.5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den následující po dni zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 30. 7. 2024 až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2.2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží v případě prodlení s hrazením jistiny poskytnutého úvěru až do data skutečného vrácení této jistiny žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje i sjednané úroky za poskytnutí úvěru za dobu po zesplatnění úvěru, když tyto úroky i nadále přirůstají pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru. Na základě smlouvy tak žalovaný žalobkyni dluží na nové jistině úvěru částku ve výši 107 835,16 Kč, smluvní pokutu dle bodu 6.1 smlouvy ve výši 998 Kč, smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy kapitalizovanou k datu vyhotovení žaloby ve výši 43 502 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 Smlouvy ve výši 400 Kč a příslušenství (smluvní a zákonné úroky). Žalovaný tyto částky žalobkyni neuhradil ani na základě předžalobní výzvy.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal po celou dobu řízení nečinný.

3. Jednání dne 30. 6. 2026 se konalo v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání bez omluvy nedostavil, ač mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno na adresu trvalého bydliště dne 1. 6. 2026. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Mezi žalobkyní jako poskytovatelem úvěru a žalovaným jako klientem byla uzavřena dne 9. 2. 2024 Smlouva o úvěru č. hodnota, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 89 000 Kč s tím, že celková částka, kterou měl žalovaný žalobkyni vrátit ve 48měsíčních splátkách po 7 658 Kč, činila částku 322 560 Kč při sjednaném úroku za poskytnutí úvěru ve výši 87,51 %. Mezi stranami bylo ujednáno, že splátky budou žalovaným hrazeny nejpozději do 20. dne příslušného kalendářního měsíce (část A. smlouvy – základní parametry úvěru). V části B. smlouvy je upraven proces uzavření smlouvy, úročení úvěru, splácení úvěru. Jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů (čl. 6.1. smlouvy). Jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem k automatickému zesplatnění celého úvěru (čl. 6.3 smlouvy). Ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nesplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru (čl. 4.2. smlouvy). V případě, že klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nové jistiny úvěru za každý den prodlení (čl. 6.5 smlouvy). Součástí smlouvy bylo též pojištění schopnosti splácet úvěr, za které se žalovaný zavázal hradit pojistné ve výši 938 Kč měsíčně (Návrh na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 9. 2. 2024, Dodatek č. hodnota k návrhu smlouvy o úvěru, Příloha č. hodnota k Návrhu smlouvy o úvěru – pojištění schopnosti splácet, Přihláška do pojištění, kopie OP žalovaného, Předsmluvní formulář žalobkyně k úvěru, Oznámení o schválení úvěru ze dne 12. 2. 2024 včetně splátkového kalendáře). Dne 9. 2. 2024 byly žalovanému na účet uvedený ve smlouvě poskytnuty žalobkyní finanční prostředky ve výši 89 000 Kč (Doklad o vyplacení úvěru). Před poskytnutím úvěru si žalobkyně opatřila výpisy z bankovního účtu žalovaného, kdy každý měsíc byla ve prospěch účtu poukázána mzda žalovaného za měsíce listopad 2023 až únor 2024; žalobkyně si rovněž vyžádala výpis z Nebankovního registru klientských informací (NRKI). Výsledky zjišťování úvěruschopnosti žalobkyně zaznamenala v interním dokumentu Hodnocení klienta (výpis z NRKI, formulář Hodnocení klienta, čtyři detaily úhrady zachycující výplatu mzdy za měsíce listopad 2023 až únor 2024). Dopisy ze dne 24. 6. 2024 a 23. 7. 2024 byl žalovaný žalobkyní vyzván k úhradě dlužných splátek a upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru (citované dopisy bez dokladu o jejich odeslání). Dopisem ze dne 28. 7. 2024 byl žalovaný informován žalobkyní o okamžitém zesplatnění všech závazků vyplývajících z výše citované smlouvy o úvěru, a to z důvodu prodlení s úhradou splátek úvěru (oznámení ze dne 28. 7. 2024 bez dokladu o odeslání). Dne 9. 3. 2024 byl žalovaný vyzván právní zástupkyní žalobkyně k úhradě dlužné částky ve výši 112 047 Kč z titulu smlouvy o úvěru do 15 dnů (předžalobní výzva ze dne 9. 3. 2024, podací arch).

5. Dle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Dle § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

7. Dle § 588 věty prvé o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

8. V dané věci bylo v řízení prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 9. 2. 2024 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 89 000 Kč a žalovaný se je zavázal splácet spolu s úroky ve výši 87,51 % ročně, přičemž RPSN činila 132,73 %.

9. Soud se v daném případě s ohledem na sjednanou výši úroku za poskytnutí finančních prostředků zabýval otázkou platnosti předmětné smlouvy o úvěru.

10. V posuzované věci byla mezi účastníky ujednána úroková sazba ve výši 87,51 % ročně. V měsíci únoru 2024, kdy byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle veřejně dostupné databáze ARAD České národní banky činil úrok u bankami poskytovaných spotřebitelských úvěrů vyjma kontokorentních úvěrů a kreditních karet průměrně 8,71 % ročně. Úrok sjednaný v předmětné úvěrové smlouvě ve výši 87,51 % ročně tedy dosahuje desetinásobku úroku obvyklého u bankovních subjektů v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy. Roční procentuální sazba nákladů vyjadřující celkové náklady úvěru pak v daném případě činila dokonce 132,73 %. Z judikatury Nejvyššího soudu plyne, že ujednání o výši úroku lze považovat za ujednání v rozporu s dobrými mravy v případě, že sjednaná výše úroku převyšuje hranici obvyklé výše úroku několikanásobně, nejméně však trojnásobně až čtyřnásobně (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005, sp. zn. 33 Cdo 212/2014). Ke stejnému závěru došel i Finanční arbitr ve svém nálezu ze dne 25. 8. 2017, sp. zn. FA/SU/707/2016, kdy dovodil, že ujednání o výši úroku lze považovat za ujednání v rozporu s dobrými mravy v případě, že sjednaná výše úroku převyšuje hranici obvyklé výše úroku několikanásobně, nejméně však trojnásobně až čtyřnásobně. Soudu náleží zkoumat z úřední povinnosti otázku kolize uzavřené smlouvy o úvěru s dobrými mravy, potažmo zákonnými principy na ochranu spotřebitele coby slabší strany. Za situace, kdy si žalobkyně a žalovaný ujednali roční úrokovou sazbu ve výši 87,51 % ročně a tato výše úroku z úvěru dosahuje desetinásobku průměrné úrokové sazby uplatňované bankami v době uzavření smlouvy o úvěru (dle statistiky České národní banky ARAD), dospěl soud k závěru, že takové ujednání o úroku z úvěru se příčí dobrým mravům a je třeba z tohoto důvodu posoudit úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou (§ 588 o. z.). Soud na tomto místě rovněž odkazuje na závěry Městského soudu v Praze přijaté v analogických věcech (úvěrujícím byla nebankovní společnost a spor se týkal úvěrových smluv, u nichž byla zkoumána kolize s dobrými mravy z důvodu nepřiměřeně vysoké roční úrokové sazby), vyjádřené např. v rozsudcích Městského soudu v Praze sp. zn. 22 Co 197/2019, sp. zn. 35 Co 345/2022 či sp. zn. 53 Co 92/2022, a to i s ohledem na požadavek jednotného rozhodování dle § 13 o. z. S ohledem na skutečnost, že ujednání o úroku z úvěru a jeho výši je podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru a takové ujednání nelze od smlouvy oddělit, soud shledává celou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou (srov. rozhodnutí Městského soudu v Praze č. j. 25 Co 116/2022-66, č. j. 22 Co 197/201999, č. j. 19 Co 102/2022-61).

11. Vzhledem k datu uzavření smlouvy o úvěru na projednávanou věc dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Soud proto též zkoumal, zda žalobkyně splnila své povinnosti, které jí z citovaného zákona plynou.

12. Podle § 3 odst. 1 písm. c) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

13. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.

15. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná, přičemž soud podle druhé věty citovaného ustanovení k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

16. Podle důvodové zprávy k citovaným ustanovením je poskytovatel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí; toto posouzení přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba ke splácení úvěru. V opačném případě je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

17. V dané souvislosti je namístě odkázat na obsah nálezu Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 4129/18, podle něhož součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Obdobné závěry konstantně zastává i Nejvyšší soud, podle kterého nelze vycházet pouze ze souhrnných či dílčích údajů o příjmech, o nákladech a o výdajích uvedených žadatelem o úvěr v žádosti, aniž by poskytovatel úvěru tyto údaje jakkoliv ověřoval. Bez ověřených údajů o příjmech a o skutečných nákladech žadatele a o výdajích (všech) osob žijících s ním ve společné domácnosti (včetně doložení jejich výše) lze těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost splácet (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024). Z citovaného rozhodnutí též plyne, že odpovědnost za zjištění úplných, přesných a pravdivých údajů nezbytných pro posouzení schopnosti spotřebitele je na straně věřitele; pokud žadatel blíže nevyčíslí své příjmy a výdaje, nelze tyto údaje nahradit fiktivními údaji zjištěnými ze statistických modelů či využitím interních a externích datových zdrojů.

18. Žalobkyně se v projednávané věci k posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyjádřila zejména v rámci doplnění žaloby ze dne 5. 5. 2026 tak, že při zjišťování úvěruschopnosti vycházela z dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a SOLUS, dále z dokumentů „Hodnocení klienta“ a „Prohlášení dlužníka“. Soud se ztotožňuje se závěrem žalobkyně, že příjmová stránka žalovaného byla zkoumána řádně; předložení záznamů o úhradách mzdy za čtyři měsíce předcházející poskytnutí úvěru soud považuje za dostačující.

19. Na druhé straně však nelze žalobkyni přisvědčit, že by řádně zkoumala i výdajovou stránku žalovaného. Sama žalobkyně v doplnění žaloby uvedla, že při stanovení výdajů brala v potaz výlučně částku životního minima a údaje sdělené žalovaným, aniž by tyto údaje jakkoliv ověřila. Účelem částky životního minima však není stanovit obvyklé výdaje jednotlivých osob, nýbrž vymezit referenční údaje sloužící k posouzení a řešení tíživé sociální situace obyvatel, zejména jako podklad pro výpočet a poskytování dávek v systému pomoci v hmotné nouzi a státní sociální podpory. Využití této hodnoty tak nemůže z povahy mít při stanovení výdajů žádnou relevanci (k obdobnému závěru srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2024, č. j. 28 Co 213/2024-72, či ze dne 21. 11. 2025, č. j. 27 Co 251/2025-124). Navíc nelze přehlédnout, jak plyne z výše citovaných rozhodnutí vrcholných soudů, že fiktivní údaje zjištěné ze statistických modelů mohou posloužit jako doplňující pomůcka poskytovatele úvěru při prověřování úvěruschopnosti, v žádném případě však nemohou bez dalšího nahradit individuální údaje o výdajích žadatele. Při výpočtu výdajů žalovaného žalobkyně dále určila na základě tvrzení žalovaného položku nájemného a inkasa ve výši 6 407 Kč, přitom sama v doplnění žaloby uvádí, že tato částka je zcela nepřiměřená obvyklým poměrům. Oproti názoru žalobkyně má soud za to, že údaj nájemného a pravidelného inkasa ověřit lze, a to poměrně nenáročným způsobem – vyžádáním výpisů z účtu (stejně jako tomu žalobkyně učinila v případě ověřování příjmů), příp. vyžádáním nájemní smlouvy. Jak plyne z citované rozhodovací praxe vrcholných soudů, poskytovatel úvěru nemůže pouze spoléhat na údaje tvrzené samotným žadatelem, ale sám má tyto údaje prověřit. Daný závěr platí tím spíše v případech, kdy žadatel uvádí své výdaje ve výši, která zjevně neodpovídá obvyklým poměrům. Žalobkyni navíc musí být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí nebankovních finančních produktů (jsou to převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci); o to důkladněji měla úvěruschopnost žalovaného prověřit.

20. Ohledně ověřování osoby žalovaného v externích registrech a databázích má soud za prokázané, že žalobkyně před poskytnutím úvěru opatřila výpis z NRKI, avšak již není zřejmé, jakým způsobem výstupy z této databáze zhodnotila. Z výpisu plyne, že žalovaný podal před poskytnutím úvěru několik žádostí o úvěr, a to celkem u 11 rozdílných finančních institucí, přičemž není zřejmé, kolik žádostí podal celkem ani kolik žádostí bylo žalovanému zamítnuto. Vysoký počet žádostí je však sám o sobě rizikovým faktorem, jak sama žalobkyně ve výpisu uvádí. Z výpisu dále plyne, že žalovaný splácel v době poskytnutí předmětného úvěru další úvěry, a to o celkové hodnotě 1 311 072 Kč. Žalovaný měl též otevřený úvěrový rámec ve výši 29 000 Kč a v rozporu s tvrzením žalobkyně měl evidovaný dluh po splatnosti. Z výpisu z NRKI tedy plyne, že žalovaný byl rizikovým klientem. Žalobkyně neměla přehled o dalších splácených úvěrech a ani výši jednotlivých splátek, a tedy ani nemohla učinit závěr o celkových výdajích žalovaného.

21. Lze uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že by při uzavření úvěrové smlouvy splnila svou povinnost stanovenou jí zákonem spočívající v řádném ověření úvěruschopnosti. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou z. s. ú., je smlouva neplatná a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V poměrech projednávané věci pak bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, v jaké míře je v jeho možnostech dlužnou jistinu vrátit (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1902/2025). Žalobkyně v průběhu řízení sdělila, že žalovaný na úvěr uhradil celkem 15 316 Kč; vzhledem k tomu, že žalovaný zůstal po celou dobu řízení pasivní, dospěl soud k závěru, že dlužná výše jistiny činí 73 684 Kč (89 000 Kč – 15 316 Kč).

22. V případě určení neplatnosti smlouvy o úvěru dané nedostatečným zkoumáním úvěruschopnosti má věřitel právo na zaplacení nesplacené jistiny v nové lhůtě splatnosti. Nárok na zákonné úroky z prodlení mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době podle § 87 odst. 1 z. s. ú., tj. ve lhůtě, kterou si strany dohodnou nebo pokud dohody není, ve lhůtě určené soudem. Ukládá-li tedy soud spotřebiteli povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí z. s. ú., nastává povinnost plnit dluh až vyhlášením rozsudku, resp. ve lhůtě stanovené rozhodnutím soudu. Vzhledem k tomu, že se žalovaný do prodlení s plněním dluhu dosud nedostal, nemá žalobkyně nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262, rozsudek Městského soudu v Praze dne 15. 10. 2025, č. j. 72 Co 260/2025-75).

23. Co do dalších nároků požadovaných žalobkyní soud žalobu zamítl (výrok II.), neboť dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná jednak pro porušení povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost ve smyslu § 86 z. s. ú., jednak pro sjednání úroku v rozporu s dobrými mravy.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku III. rozsudku podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo, neboť ve věci úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly. Pro úplnost soud uvádí, že při posouzení úspěchu účastníků ve věci v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 zohlednil kromě samotné pohledávky i její příslušenství, které kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze podat návrhu na nařízení soudního výkonu rozhodnutí či nařízení exekuce.