OSPM 38 C 268/2023-410

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Chaloupkovou ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobce: Jméno žalobce A, narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce B zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_006⟫ za účasti vedlejšího účastníka Jméno účastníka sídlem Adresa účastníka zastoupená advokátem Jméno advokáta C sídlem Adresa advokáta C ⟪LB:lb_007⟫ pro žaloba o zaplacení 5 794 274,72 Kč s přísl.

I. Žaloba, kterou se domáhal žalobce po žalovaném zaplacení částky ve výši 5 794 274,72 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 5 660 771,91 Kč od 14. 4. 2023 do zaplacení a z částky 133 502,81 Kč od 4. 9. 2023 do zaplacení a náhrady nákladů řízení se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému plnou náhradu nákladů řízení ve výši 383 691 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

III. Žalobce je povinen zaplatit vedlejšímu účastníkovi na straně žalovaného plnou náhradu nákladů řízení ve výši 386 863,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce vedlejšího účastníka na straně žalovaného.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 4. 9. 2023 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu částku ve výši 5 794 274,72 Kč s příslušenstvím z právního důvodu odpovědnosti žalovaného vystupujícího v pozici advokáta za škodu způsobenou porušením jeho povinnosti při výkonu advokacie při poskytování právních služeb pro žalobce. Svá tvrzení žalobce doplnil dále podáním ze dne 30. 11. 2023 (viz č.l. 218 a násl.), podáním ze dne 4. 1. 2024 (viz č.l. 254 a násl.) a podáním ze dne 9. 2. 2024 (viz č.l. 317 a násl.). Soud shrnuje argumentaci žalobce plynoucí z jednotlivých podání z důvodu přehlednosti v následujících bodech souhrnně bez rozlišení konkrétního podání žalobce.

2. K popisu skutkového děje žalobcem lze shrnout v stručných bodech následující podstatné sutkové okolnosti: a. Žalobce je synem jméno FO, který v souvislosti s výkonem svého podnikání uzavřel dne 8. 1. 2009 se společností právnická osoba. rámcovou kupní smlouvu na odběr pohonných hmot, ve které bylo mimo jiné obsaženo ujednání o způsobu uzavírání dílčích kupních smluv na pohonné hmoty, ujednání o splatnosti kupní ceny na základě vystavených faktur, o prodloužení promlčecí doby na 10 let a dále byla ve smlouvě obsažena rozhodčí doložka. b. Otec žalobce dne 21. 8. 2014 zemřel, spáchal sebevraždu.

c. Soud se tedy musel dále zabývat tím, zda mohl žalovaný na základě podkladů, které měl od žalobce k dispozici k danému závěru dospět. Je tedy důležité se zabývat tím, jaké podklady mu byly skutečně doručeny. Žalobce ve svých tvrzeních uváděl, že žalovanému přítelkyně žalobce z adresy e-mail na adresu e-mail zaslala dne 26. 1. 2021 celkem 6 zpráv, ve kterých jednak popsala situaci a jednak zaslala podklady a dokumenty, které se týkaly pozůstalostního řízení, podané rozhodčí žaloby a byly připojeny k žalobě zaslané k rozhodčímu soudu, žalovaný však popíral doručení zprávy, která měla obsahovat dokumenty připojené k rozhodčí žalobě (viz bod 20 odůvodnění). Ze shora popsaného skutkového závěru soudu vyplývá, že soud nemá za prokázané, že by se dokumenty, které byly připojeny k rozhodčí žalobě, dostaly se zprávou 26. 1. 2021 do dispozice žalovaného. K dispozici však měl rozhodčí žalobu a usnesení vztahující se k pozůstalostnímu řízení, žalovaný tak informaci o postavení žalobce při uzavírání smluv měl a námitku vznést mohl. Soud tedy uzavírá, že žalovaný mohl z podkladů zjistit, že žalobce není přímým dlužníkem věřitele společnosti právnická osoba. a pokud tedy na obranu žalobce tyto námitky neuvedl, pochybil a pochybení je v příčinné souvislosti s výkonem advokacie. Soud ale upozorňuje, že se jedná jen o posouzení jednoho z titulů, které samo o sobě mohlo vést k úspěchu, nicméně není izolováno od následujících okolností.

d. Naopak skutečnosti, že v pozůstalostním řízení učinili dědicové výhradu soupisu pozůstalosti a pohledávka společnosti právnická osoba. nebyla do pozůstalostního řízení přihlášena, nemůže mít na závěr o nedostatku pasivní legitimace žalobce v rozhodčím řízení žádný vliv. Pozůstalost tvoří jmění zůstavitele kromě práv a povinností vázaných výlučně na osobu zůstavitele. Dědické právo (tedy právo na pozůstalost) vzniká smrtí zůstavitele (§ 1475 odstavec 1,2 a § 1479 OZ), ale nabytí dědictví potvrzuje soud až dodatečně konkrétní osobě, jejíž dědické právo bylo prokázáno (§ 1670 OZ) a dědictví neodmítla (§ 1690 OZ). V pozůstalostním řízení je třeba určit pozůstalostní jmění a čistou hodnotu majetku v době smrti zůstavitele, proto dochází k vyčíslení aktiv a pasiv pozůstalosti ke dni smrti zůstavitele (§1684 OZ) neboť právě do práv a povinností z nich dědic vstupuje. Je důležité, aby taková práva a povinnosti byla v pozůstalostním řízení transparentně uváděna právě proto, aby se dědicové se stavem pozůstalosti ke dni úmrtí zůstavitele mohli seznámit, neboť o nich nemusí mít kompletní informace. Pohledávky a závazky vzniklé po úmrtí zůstavitele již ale pro dědice nečitelné nejsou, jsou to dědicové a případně ustanovený správce pozůstalosti, kdo činí právní jednání vedoucí k jejich vzniku, o nich tedy informace dědicové mají, nejedná se o „skryté“ dluhy, o jejichž existenci nemají dědicové potuchy. Koncepce pozůstalostního řízení je postavena na principu ochrany práv věřitelů s možností omezené odpovědnosti dědiců za dluhy zůstavitele při využití výhrady soupisu do výše nabitých aktiv pozůstalosti. Tato ochrana je však odůvodněna právě tím, že dědicové nemusí být o dluzích svého předchůdce detailně informováni. Proto je nanejvýš žádoucí, i když to není nezbytným předpokladem, aby v pasivech pozůstalosti byly dluhy věřitelů zůstavitele transparentně zahrnuty. Pokud však se jedná o dluhy, které vzniknou v důsledku jednání po úmrtí zůstavitele, pak se jedná o dluhy, o nichž informace mají mít, správce pozůstalosti by měl s dědici být ve styku a měl by svým jednáním dědice chránit před zvyšováním minusových položek pozůstalosti a také o správě dědice informovat. Není tedy již žádný důvod, proč by měla i na dluhy vzniklé v tomto období dopadat nějaká zvýšená ochrana dědiců. Zahrnutí nově vzniklých dluhů do pasiv pozůstalosti tak nemá svůj důvod a ani není možné v situaci, kdy ke dni úmrtí nastává stop stav pro vyčíslení hodnoty pozůstalosti, která pak následně připadne dědici. Na tom nic nemění skutečnost, že doba do právní moci usnesení o pozůstalosti může být a v daném případě také byla, od úmrtí oddálena o téměř 2 roky. Zahrnutí dluhů vzniklých po úmrtí zůstavitele do pozůstalosti tedy není nutným předpokladem budoucího možného uplatnění a vymáhání dluhu a není pro tento postup dán ani žádný zákonný podklad a důvod. Výhrada soupisu majetku v pozůstalostním řízení pak není omezením možnosti vymáhat dluhy. Tato námitka by tedy neměla v rozhodčím řízení šanci na úspěch. f. Soud se však musel zabývat dále tím, zda jiný právní důvod, který by vedl k závěru, že žalobce je osobou z jiného právního důvodu povolanou k zaplacení částky uvedené v rozhodčím nálezu. Takovým právním důvodem, který byl též žalobcem zmiňován a mohl vést k uložení povinnosti žalovanému je ručitelské prohlášení ze dne 22. 8. 2014. Žalobce namítal nedostatek arbitrability rozhodčího soudu pro neplatnost ručitelského prohlášení předně z důvodu, že k podpisu ručitelského prohlášení došlo den následující po úmrtí jméno FO a dlužník v den podpisu tohoto ručitelského prohlášení již nežil, jeho právní osobnost neexistovala. Tento argument nemůže vést k závěru, že je ručitelské prohlášení neplatné. Je pravdou, že ručení je akcesorickým závazkovým vztahem mezi věřitelem a ručitelem, který navazuje na vztah hlavní existující mezi dlužníkem a věřitelem, nicméně jeho existence a trvání je vázáno na existenci hlavního závazkového vztahu, smrt hlavního dlužníka má právní dopad na existenci jak hlavního, tak akcesorického závazku jen tehdy, pokud by se jednalo o plnění, které je omezeno jen na osobu dlužníka (viz § 2009 odstavec 2 OZ), jinak povinnosti nezaniká. Pokud tedy nezaniká hlavní dluh a v daném případě dluhy z podnikatelské činnosti otce žalobce nezanikly a plynule společně s obchodním závodem přešly jako pozůstalost na dědice, pak je možné posílit jistotu věřitele zajišťujícími instrumenty včetně ručení. Ručení vzniká uzavřením dohody mezi ručitelem a věřitelem, k platnému uzavření takové dohody není třeba patricipace dlužníka. Forma dohody o ručení není zákonem předepsána, může být i ústní a musí obsahovat prohlášení ručitele (nabídku ručitele), že konkrétně označenému věřiteli, kterému je adresováno, splní vymezený dluh, neučiní-li tak dlužník sám, ručení lze platně převzít i za dluhy dosud neexistující, ale v budoucnu vzniklé (viz § 2019), k převzetí ručení může dojít i v obchodních podmínkách. Dluh musí být vymezen způsobem, který je nezaměnitelný s jiným závazkem (viz rozhodnutí NS sp.zn. 32 Cdo 1769/2009 a §§ 2018-2028, ale současně postačí k platnému vymezení dluhu odkaz na konkrétní smlouvu (viz např. rozhodnutí NS 32 Cdo 83/2013, 32 Cdo 4481/2017). Na vymezení dluhu v ručitelské dohodě nejsou požadovány natolik náročné předpoklady, jako na specifikaci dluhu v uznávacím prohlášení (viz bod j). V daném případě bylo zjištěno, že sice ručitelské prohlášení je v písemné podobě podepsáno až po úmrtí jméno FO, ale odkazuje jednoznačně na rámcovou kupní smlouvu ze dne 8. 1. 2009, č. 200901, jejíž účinnost nezanikla smrtí jméno FO, neboť dluhy z ní nebyly vázány na jeho osobu a ani z jiných důvodů nelze takto účinnost smlouvy omezit. Prohlášení dále vymezuje, že ručení je přebíráno za dluhy z dílčích kupních smluv, jimiž dochází k odběru pohonných hmot a vztahuje se na kupní ceny včetně těch v budoucnu vzniklých dluhů, smluvních pokut a jiných dluhů navazujících a dokonce pro případ neplatnosti rámcové kupní smlouvy i na dluhy z bezdůvodného obohacení, pokud by měly původ v odběru pohonných hmot. Pravidla pro uplatnění dluhu vůči ručiteli jsou také sjednána., a to tak, že ručitel splní dluh tehdy, pokud dlužník do 7dmi dnů po výzvě věřitele dluh nesplní. Ručitelské prohlášení žalobce podepsal ověřeným podpisem u právnická osoba. Podpis věřitele na ručitelském prohlášení není připojen, nicméně s ohledem na skutečnost, že OZ nevyžaduje písemnou formu ručitelské dohody, akceptace věřitelem mít písemnou formu nemusí a postačí tak ústní přijetí. V dané situaci písemný návrh ručitelského prohlášení byl vypracován věřitelem společností právnická osoba., což žalobce ve svých tvrzeních uvedl, a vzhledem k tomu, že není nezbytná písemná forma takovéto smlouvy, není třeba, aby podpis na návrhu byl připojen. Věřitel následně podle ručitelské smlouvy postupoval, žalobce i jeho matku k plnění vyzval. Není důvodu tedy pochybovat o tom, že podepsaný návrh ručitelského prohlášení též akceptoval. Neplatnost ručitelské dohody pro nedostatek formy a určitosti a srozumitelnosti obsahu tak soud nedovodil. g. Je sice nepochybné, že k podpisu ručitelského prohlášení došlo pouhý den po úmrtí jméno FO a lze i uvěřit tvrzení žalobce, že s ohledem na důvod vedoucí k úmrtí otce žalobce, který spáchal sebevraždu, že v rodině žalobce nastal šok, nelze ani pochybovat o zármutku pozůstalých a nepříznivé až tíživé rodinné situaci, vlivu úmrtí na psychický stav rodinných příslušníků včetně žalobce. Tyto skutečnosti však samy o sobě nepostačují k závěru o neplatnosti jednání žalobce pro porušení dobrých mravů vedoucího k uzavření ručitelské dohody, neboť nenaplňuje žádný z důvodů, které by neplatnost takového jednání způsobila dle § 574 a následující OZ. Ani žalobcem tvrzený nátlak nebyl prokázán a již vůbec nebyl ani podrobněji vysvětlen v tom smyslu, zda se jednalo o fyzický či psychický nátlak, v čem konkrétně měl spočívat apod. Na právní jednání je třeba dle § 574 OZ hledět spíše jako na platná. Prohlášení bylo podepsáno žalobcem úředně ověřeným podpisem na pobočce právnická osoba., lze tedy předpokládat, že od momentu předložení prohlášení věřitelem do momentu jeho podpisu na této pobočce měl žalobce dostatečný časový prostor, aby si prohlášení, které má necelé dvě stránky textu přečetl. Fyzický nátlak na žalobce tvrzen nebyl a není ani s ohledem na místo podpisu pravděpodobný. Psychický nátlak, který by naplňoval předpoklady ustanovení § 587 OZ a který by natolik zasáhl do svobody projevu vůle žalobce, také nebyl tvrzen a prokázán. Ani lest či hrozba ve smyslu § 587 odstavec 2 OZ nebyla tvrzena či prokázána. Soud tedy nemůže dojít k závěru o neplatnosti ručitelské dohody v důsledku nenaplnění předpokladů nedostatku svobody projevu vůle a tím dojít k závěru o platném právním jednání. Z tvrzení žalobce lze také dovodit argumentaci, že žalobce jednal v omylu, když nevěděl, co podepisuje a domníval se, že se jedná jen o „jakousi deklaraci nezbytnosti budoucího řešení dluhů otce“. Jak už soud uvedl, žalobce měl časový prostor na to, aby si prohlášení přečetl, prohlášení není psáno nesrozumitelně, nejasně. Je možné, že žalobce neznal přesně skutečnou výši dluhů svého otce u věřitele, výše ani nebyla v prohlášení uvedena, rozhodně ale jednoznačný text nenasvědčuje závěru, že by se mohlo jednat jen o deklaraci nezbytnosti budoucího řešení. Pokud by si žalobce text přečetl a sám se nezeptal na výši dluhu a aniž by tuto informaci měl, prohlášení podepsal, musel si být vědom rizik, které na sebe jako ručitel přejímá, a to zejména za situace, kdy byl sám podnikatelem. V dané situaci se nejedná o vztah, v němž jsou účastníci v nerovném vztahu a je potřeba jednoho výrazněji chránit, než druhého. Nejedná se o vztah spotřebitelský, ale o vztah podnikatelský. Žalobce věděl, že se jeho otec dostal do pozice, kdy mu vznikly dluhy a on již neuměl situaci řešit, spáchal sebevraždu. Žalobce měl být obezřetný, měl se snažit pochopit, jaká je hloubka problému, který mezi jeho otcem a věřiteli vznikl, neměl bezmyšlenkovitě a bez přemýšlení podepisovat dokumenty, byť soud chápe, že situace, v níž se ocitl, je nepříjemná, psychicky náročná a velmi citlivá. Tyto skutečnosti si měl ale žalobce uvědomit a být o to více opatrný a nad tím, co podepisuje přemýšlet a vyhodnotit konkrétní skutečnou výši dluhů. Omyl ve smyslu § 583 OZ vedoucí k závěru o neplatnosti jednání, tak nemohl na straně žalobce také vzniknout. Neplatnost ručitelské dohody pro nedostatek existence a svobody omyluprosté vůle či pro rozpor projevu vůle s dobrými mravy soud neshledal, neboť nebyl prokázán. h. Podmínkou uplatnění práva proti ručiteli je dle § 2021 OZ předchozí písemná výzva dlužníkovi. Tuto podmínku splnil věřitel společnost právnická osoba. prostřednictvím právní zástupkyně, když dopisy ze dne 14. 5. 2019 zaslala výzvu žalobci i jeho matce, byť v dopise jako dlužníka uváděla otce žalobce, který zemřel, je třeba hodnotit výzvu podle obsahu. V dopise byla shrnuta podstata vzniklého dluhu a bez ohledu na správné hodnocení, kdo v té době byl dlužníkem a ručitelem, výzva směřovala správným adresátům. Výzva byla následně opakována 17. 2. 2020. O jejich doručení soud nepochybuje proto, že na ni bylo reagováno, upozornění matce žalobce, která jako právní nástupce vstoupila do pozice dlužníka tedy zasláno bylo a před podáním žaloby k zaplacení nedošlo. Z titulu ručení by tak žaloba mohla být úspěšná a naopak žalobce by s námitkou nedostatku předchozího uplatnění po dlužníkovi nemohl úspěšný být.

Soud po provedeném dokazování nemá za prokázané tvrzení žalobce, že e-mailová zpráva datovaná dne 26. 1. 2021 v 11.08.30 hod s předmětem Rozhodčí soud II. část a obsahující soubor označený č. 20210125175508273.pdf byla doručena do dispozice žalovaného a ani tvrzení, že se jednalo o dokumenty připojené k rozhodčí žalobě.

i. Dle názoru žalobce namítáno mělo být dále promlčení předmětného dluhu s ohledem na skutečnost, že k jeho vzniku došlo v průběhu září až prosince 2014 a rozhodčí žaloba byla podána až v prosinci 2020, tedy po 6ti letech od splatnosti dluhu a tím po uplynutí řádné 3leté promlčecí lhůty. Jak už soud shora uvedl, smluvní vztah mezi věřitelem a otcem žalovaného byl postaven na rámcové smlouvě ze dne 8. 1. 2009, ve které bylo sjednáno prodloužení promlčecí doby na 10 let. Tato možnost byla pro podnikatele upravena v ustanovení § 401 Obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb. Ujednání rámcové smlouvě v této části soud shledává jako platné. Dle ustanovení § 2023 OZ může ručitel vůči věřiteli uplatnit veškeré námitky, které by mohl uplatnit dlužník, tedy i námitku promlčení. Dle § 2025 OZ se však právo věřitele nemůže promlčet před promlčením práva vůči dlužníkovi. Pokud pak se na hlavní dluh, jehož nositelem se dle shora uvedené argumentace stala dědička obchodního závodu, tedy matka žalobce uplatní 10ti letá promlčecí doba, která s ohledem na vznik dluhů neuplynula před zářím 2024 (dluhy začaly vznikat od září do prosince 2014), pak ani dluh z titulu ručení se nepromlčí před uplynutím promlčecí doby vůči dlužníkovi. Tato námitka by tedy nebyla v rozhodčím řízení úspěšná. j. K právnímu hodnocení a dopadům podpisu dokumentu nazvaného uznání dluhu ze dne 9. 3. 2015 (viz bod 13 odůvodnění) se soud vyjádří jen stručně, neboť v tomto se shoduje s hodnocením rozhodce. Uznání dluhu je dle § 2053 a 2054 OZ jeho utvrzením, platí tedy vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době jeho uznání trval v rozsahu v uznání uvedeném. Na specifikaci dluhu, který je uznáván s ohledem na právní dopady takového jednání jsou kladeny přísné nároky. Dluh by měl být specifikován jednoznačně a určitě, nepostačuje odkaz na obecnou smlouvu stanovující obchodní podmínky, neboť dluh musí být vymezen takovým způsobem, aby nebyl zaměnitelný. Pokud pak právním důvodem vzniku dluhu bylo vícero dílčích smluv, bylo vystaveno vícero faktur apod., pro platné uznání by bylo nezbytné, aby byl jednoznačně vymezen (čísly faktur, obdobím a částkami k němu se vztahujícími apod.). Na rozdíl od ručitelské dohody v případě uznání dluhu soud tedy neshledává jednání platným, neboť nejsou splněny obsahové náležitosti uznání, byť písemná forma byla dodržena. S odkazem na judikaturu např. rozhodnutí NS sp. zn. 32 Odo 1251/2006, 29 Cdo 4975/2010, 29 Odo 1126/2003, 32 Odo 376/2003, 33 Odo 779/2002 apod.) tak soud uzavírá, že uznání dluhu pozici žalobce v rozhodčím řízení nemohlo zhoršit, nicméně rozhodce na tomto dokumentu ani své rozhodnutí nepostavil. k. Namítán měl být dle názoru žalobce též nedostatek arbitrability pro neplatnost rozhodčí doložky pro nedodržení písemné formy, resp. nedostatek podpisu věřitele společnosti právnická osoba. na rozhodčí doložce obsažené v ručitelském prohlášení, když současně nedošlo ani ke zhojení tohoto nedostatku jiným právním jednáním stran a ani podáním rozhodčí žaloby. K tomuto nutno říci, že rozhodčí smlouvy se objevily ve dvou z hodnocených dokumentů. Předně byla obsažena dohoda v rámcové kupní smlouvě ze dne 8. 1. 2009. Tato dohoda však mohla založit pravomoc rozhodce jen vůči hlavnímu dlužníkovi, nemůže se vztáhnout na akcesorický vztah, který vznikl mezi jinými subjekty (viz. rozsudek NS sp. zn. 23 Cdo 111/2009, ze které plyne, že „……….z žádného ustanovení zákona o rozhodčím řízení nevyplývá, že by se rozhodčí doložka vztahovala i na subjekty mimo právní vztah, v němž je rozhodčí doložkou založena pravomoc rozhodce či stálého rozhodčího soudu k rozhodování ve věci. Hovoří-li ustanovení § 2 odst. 4 zákona o rozhodčím řízení o „právech s těmito právy souvisejícími“, má na mysli práva, která vznikla mezi subjekty rozhodčí doložky v souvislosti s právním vztahem, pro který je rozhodčí doložka sjednána, např. náhrada škody plynoucí z porušení smlouvy, bezdůvodné obohacení apod. Rozhodčí doložka ovšem nedopadá na takové právní vztahy, jejichž subjektem jsou třetí osoby, které s vedením rozhodčího řízení nevyslovily souhlas. Spor mezi ručitelem a věřitelem by bylo možné rozhodovat v rozhodčím řízení pouze v případě, že by ručitel a věřitel projevili vlastní vůli přenést pravomoc o rozhodování sporu mezi nimi do rozhodčího řízení, ať už v rozhodčí doložce v ručitelském prohlášení nebo jiným způsobem. …………………..“).

ii. 1 078 916 kč od 4. 12. 2014 do zaplacení

iii. 1 120 907 Kč od 1. 1. 2015 do zaplacení

iv. 92 857 Kč za dobu od 2. 2. 2015 do zaplacení.

l. Soud se proto věnoval tomu, zda by námitka nedostatku pravomoci rozhodčího soudu vůči žalobci, tedy neplatnost ujednání obsažené v ručitelské dohodě (ručitelském prohlášení), mohla být úspěšná a zda, pokud by byla řádně uplatněna v rozhodčím řízení, mohla vést ke zrušení rozhodčího nálezu v následném soudním řízení s ohledem na argumentaci soudů, že nelze vycházet z námitek, které nebyly v řízení před rozhodcem uplatněny. Námitka nedostatku pravomoci rozhodce může být navíc vznesena nejpozději při prvním úkonu ve věci samé dle § 15 odstavec 2 zákona č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení. Je nepochybné, že rozhodování o vztazích mezi žalobcem a společností právnická osoba. bylo možné podrobit pravomoci rozhodce, jednalo se o podnikatelský majetkový spor, bylo možné ohledně něj uzavřít smír, nejednalo se o vztah spotřebitelský, nebyly naplněny ani jiné výjimky vymezené § 2 zákona o rozhodčím řízení. Žalobce namítal, že nebyla dodržena forma rozhodčí smlouvy, když nebyla uzavřena písemně (viz § 3 zákona o rozhodčím řízení), resp. když nebyl připojen podpis věřitele na tomto dokumentu a tím tedy že nebyl naplněn předpoklad § 561 OZ. Na rozdíl od ručitelské dohody (jejíž součástí rozhodčí ujednání bylo), pro kterou není obligatorně zákonem vyžadována písemná forma, u rozhodčí smlouvy tato forma zákonem stanovena je. Platí tedy § 582 OZ, že takové jednání při nedodržení zákonné formy bude absolutně neplatné dle § 588 OZ. I pro toto jednání ale platí základní pravidlo plynoucí z ustanovení § 574 OZ, tedy že na právní jednání je třeba hledět spíše jako na platné, než neplatné. Občanský zákoník preferuje zachování platnosti smluv a navíc je nutné se zabývat skutečnou vůlí stran. Ustanovení § 3 odstavec 2 zákona o rozhodčím řízení, pokud je rozhodčí doložka součástí podmínek, jimiž se řídí smlouva hlavní, k níž se rozhodčí doložka vztahuje, je rozhodčí doložka platně ujednána i tehdy, jestliže písemný návrh hlavní smlouvy s rozhodčí doložkou byl druhou stranou přijat způsobem, z něhož je patrný souhlas s obsahem rozhodčí smlouvy. Písemná forma je také zachována tehdy, pokud je obsažena rozhodčí doložka v obchodních podmínkách, na které se smlouva dovolává (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1130/2011). Velmi často se jedná o situace, kdy jedna strana plní či jinak fakticky dá najevo, že akceptovala ustanovení smlouvy hlavní. V takových případech tedy vyžadována jednoznačná a výslovná písemná akceptace není. Dle usnesení KS v Hradci Králové sp. zn. 44 Cm 125/2007 se námitky neplatnosti rozhodčí smlouvy může dovolávat jen ten účastník podnikatelského vztahu, k jehož ochraně by byla neplatnost stanovena. Dle rozsudku NS sp. zn. 23 Cdo 2563/2019 tvoří-li rozhodčí doložka součást podmínek, jimiž se řídí smlouva hlavní, k níž se rozhodčí doložka vztahuje, je rozhodčí doložka platně ujednána i tehdy, jestliže písemný návrh hlavní smlouvy s rozhodčí doložkou byl přijat způsobem, z něhož je patrný její souhlas s obsahem rozhodčí smlouvy. Současně je možné vyjádřit souhlas s rozhodčí smlouvou též provedením jednání bez vyrozumění navrhovatele tím, že se podle ní zachová, zejména že poskytne a nebo přijme plnění. V dané situaci byla předložena listina - písemný návrh dokumentu obsahujícího převzetí ručení a současně ujednání o rozhodčím řízení věřitelem, zástupcem společnosti právnická osoba. panem jméno FO žalobci. V tomto návrhu nebyl uveden podpis věřitele, bylo však nepochybné, že tento návrh odpovídá jeho vůli. Poté, kdy žalobce připojil na tomto dokumentu podpis a vrátil jej věřiteli se věřitel podle něj choval, opakovaně vyzýval k plnění a upozorňoval na možnost rozhodčího řízení, sám pak žalobu u rozhodčího soudu podal, byť tedy svůj podpis na dokumentu nepřipojil, jeho vůle byla z jeho faktického jednání patrná. Dle názoru soudu tak není možné považovat ujednání o rozhodčí smlouvě za absolutně neplatné jen proto, že nebyl důsledně dodržen formální požadavek spočívající v připojení podpisu věřitele (jeho zástupce) na dokumentu zejména v situaci, kdy na vztah mezi hlavním dlužníkem (matkou žalobce) a věřitelem je pravomoc rozhodčího soudu jednoznačně odvozena z rozhodčí smlouvy obsažené v rámcové kupní smlouvě. Tím by došlo k rozštěpení pravomoci řešit spory ze smlouvy hlavní a z akcesorického smluvního ujednání o ručení. Takový přístup by byl dle názoru soudu nepřiměřeně přísně formální. I kdyby však bylo možné uzavřít, že v rozhodčím řízení by žalobce s touto námitkou mohl uspět, nemohl by být s touto námitkou úspěšný v civilním soudním řízení. Tento argument tedy nemá navíc žádný dopad na posouzení existence dluhu snižující majetek žalobce jako takového, jen na jeho uplatnění v rámci rozhodčího řízení. Proto by soud musel uzavřít, že není dána příčinná souvislost mezi porušením povinnosti advokáta námitku neplatnosti rozhodčí smlouvy vznést a škodou vzniklou u žalobce spočívající v existenci dluhu. A nakonec je třeba uvést, že pokud žalovaný neměl k dispozici konkrétní dokument – ručitelskou dohodu s rozhodčí doložkou, tak ani neměl možnost tuto námitku vznést, neboť k tomu neměl dostatečné podklady (viz. argumentace v bodě 77 pod písmenem b).

m. Až dne 1. 4. 2021 se žalovaný ozval s dotazem, jak se případ u rozhodčího soudu vyvíjí a zda bylo nařízené jednání odročeno a současně uvedl, že účtuje za své služby za dvě hodiny práce odměnu. Následovala telefonická komunikace mezi přítelkyní žalobce a žalovaným. n. Dne 7. 5. 2021 žalovaný sdělil e-mailem žalobci, že dne 17. 5. 2021, kdy by se mělo konat jednání u rozhodčího soudu má s ohledem na dříve nařízené jednání v jiné věci kolizi, nicméně žádá o zaslání předvolání s tím, že připraví plnou moc a pokusí se požádat o odročení nařízeného jednání. o. Dne 10. 5. 2021 žalovaný zaslal žalobci e-mailem návrh plné moci s tím, že požádá o odročení nařízeného rozhodčího jednání. Plná moc podepsaná ze strany žalobce a jeho matky byla podepsána a naskenována a zaslána e-mailem dne 11. 5. 2021 žalobci. p. Žalovaný následně rozhodčí soud požádal o odročení nařízeného jednání a rozhodčímu soudu zaslal plnou moc podepsanou žalobcem a jeho matkou. Usnesením ze dne 12. 5. 2021 byl žalovaný vyrozuměn rozhodčím soudem, že této již třetí žádosti o odročení jednání není vyhověno z důvodu vědomosti žalovaného jako právního zástupce žalobce o kolizi před převzetím zastoupení. O této skutečnosti žalovaný žalobce informoval. q. Žalovaný nezajistil substituci u jednání dne 17. 5. 2021 a ve věci nesepsal a rozhodčímu soudu neposlal ani žádné vyjádření. r. Žalobce zajistil lékařské potvrzení o tom, že se nemůže jednání zúčastnit a dne 17. 5. 2021 zaslal elektronickou cestou omluvu své a matčiny nepřítomnosti u nařízeného jednání soudu a současně zaslal též omluvu dne 19. 5. 2021 na vědomí žalovanému. Ten mu sdělil, že omluva nepostačuje pro odročení jednání, neboť přípis neobsahuje též žádost o odročení nařízeného jednání s. Dne 19. 7. 2021 žalovaný zaslal žalobci rozhodčí nález, kterým byla žalobci uložena povinnost zaplatit společnosti právnická osoba. částku ve výši 3 302 017 Kč s příslušenstvím a náklady rozhodčího řízení, též jej poučil o možném výkonu rozhodnutí a shrnul, že další možnosti obrany proti rozhodčímu nálezu neshledává reálnými. t. Rozhodce vyšel z argumentace, že žalobce je přímým dlužníkem společnosti právnická osoba., neboť právě jeho právním jednáním, které učinil osobně žalobce, v rámci pokračování v provozování živnosti svého otce, byl dluh vzniklý v období od září 2014 do prosince 2014 založen. u. V srpnu 2021 převzal současný právní zástupce žalobce jeho zastoupení a byl podán návrh na zrušení rozhodčího nálezu, rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2022 č.j. 41 Cm 44/2021-35 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 10. 2022 č.j. 4 Cmo 95/2020-60 byla žaloba zamítnuta s odůvodněním, že v civilním řízení o zrušení rozhodčího nálezu se již nelze dovolávat skutečností, které bylo třeba namítat v rozhodčím řízení a s ohledem na pasivitu žalovaného, který se jednání neúčastnil, v řízení nepodal žádné vyjádření a nevznesl žádné námitky, pak již nemůže být v takovémto civilním řízení s takto dodatečně vznesenými námitkami úspěšný.

v. Namítán měl být též nedostatek arbitrability pro neplatnost rozhodčí doložky pro nedodržení písemné formy, resp. nedostatek podpisu věřitele společnosti právnická osoba. na rozhodčí doložce obsažené v ručitelském prohlášení, když současně nedošlo ani ke zhojení tohoto nedostatku jiným právním jednáním stran a ani podáním rozhodčí žaloby.

3. K právní argumentaci žalobce uvedl následující. Žalovaný vykonávající profesi advokáta zapsaného do seznamu vedeného Českou advokátní komorou pod č. hodnota převzal právní zastoupení žalobce, nechal si udělit pro zastupování v rozhodčím řízení plnou moc, kterou přijal a zaslal k Rozhodčímu soudu při Hospodářské komoře a Agrární komoře a minimálně od ledna 2021 s ním, resp. s jeho přítelkyní komunikoval a měl k dispozici od žalobce veškeré podklady. Žalobce očekával, že mu bude poskytována žalovaným kvalifikovaná právní pomoc, která mu byla přislíbena. Za studium podkladů si žalovaný vyúčtoval též odměnu. Žalovaný však v rozhodčím řízení nevypracoval žádné vyjádření, nařízeného jednání se nezúčastnil, nezajistil substituci. V tom shledává žalobce porušení povinností žalovaného. Pokud by tak pasivní nebyl a na obranu žalobce by uvedl argumenty, které jsou uvedeny níže, mohl by být žalobce v rozhodčím řízení úspěšný a nebyla by mu uložena povinnost k zaplacení částky v celkově vyčíslené výši 3 302 017 Kč se zákonným úrokem z prodlení a náhrada nákladů řízení ve výši 208 671 Kč. Tato částka společně s náklady oprávněného a náklady exekutora v exekučním řízení, které žalobce a náklady spojenými s žalobami na zrušení rozhodčího nálezu (celkem tedy ve výši 5 794 274,72 Kč) představují škodu, která je v příčinné souvislosti s porušením povinnosti žalovaného při výkonu advokacie a žalovaný tak dle § 2913 Občanského zákoníku odpovídá za vzniklou škodu v plné výši. Žalobce se domnívá, že pokud by v řízení před rozhodčím soudem byly vzneseny níže uvedené námitky, byl by v rozhodčím řízení či případně v následujícím řízení o rozhodčího nálezu se svojí obranou úspěšný. Argumenty, které dle názoru žalobce mohly vést k úspěšnému zamítnutí rozhodčí žaloby či ke zrušení rozhodčího nálezu jsou následující:

1. žalobce jako fyzická osoba pokračoval až do skončení pozůstalostního řízení v provozování živnosti svého otce jméno FO, vstoupil tak do jeho práv a povinností, když v provozu živnosti pokračoval vlastním jménem, a proto i veškeré dluhy, které jeho činností vznikly jsou jeho výlučné závazky, které vznikly až po smrti otce žalobce, a nemohly tak být předmětem dědění. Odmítnutí pozůstalosti žalobcem tak nemohlo mít na osobu aktivně z dluhu povolanou, tedy věřiteli dlužnou, žádný vliv. Byl to totiž právě a jen žalobce, kdo od společnosti právnická osoba. odebral pohonné hmoty, a byl tak povinen za jejich odběr kupní cenu této společnosti jako věřiteli sám zaplatit. Stejným způsobem argumentoval i rozhodce v rozhodčím nálezu. Žalobce pokračoval v provozování živnosti vlastním jménem a vlastním jménem též odebíral po smrti svého otce pohonné hmoty od věřitele společnosti právnická osoba., a to na základě jeho otcem uzavřené rámcové kupní smlouvy ze dne 8. 1. 2009.

2. Správa pozůstalosti je správou prostou, jejímž cílem je zachování statu quo a zamezení zhoršování stavu pozůstalosti, při takové správě není cílem rozmnožování majetku, ale provádění jen nezbytných úkonů a ochrana před zhoršením jejího stavu. Při správě pozůstalosti by tak nemohl být žalobce oprávněn uzavírat další kupní smlouvy a zatěžovat pozůstalost novými dluhy. Takové jednání mohl žalobce činit jen jako pokračovatel v provozu živnosti a činit je vlastním jménem a na vlastní účet. Na taková jednání je pak třeba hledět pod vlivem současně platného Občanského zákoníku spíše jako na platná právní jednání a není možné, aby se nyní dovolával případné vlastní nepoctivosti a porušoval zásadu pacta sunt servanda.

3. Ani s námitkou promlčení nemohl být žalobce v rozhodčím řízení úspěšný, neboť na ručitelském prohlášení ani na uznání dluhu nebyl úspěch rozhodčí žaloby rozhodcem založen. Navíc kupní smlouva z roku 2009 jednoznačně stanovila prodloužení promlčecí doby a bylo jednoznačné, že na základě ní se odběr pohonných hmot odvíjel i po smrti jméno FO.

4. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, nárok žalobce neuznal. Na svoji obranu předně uvedl, že veškeré dokumenty, které se týkaly rozhodčího řízení obdržel až od právního zástupce žalobce jako přílohy přípisu ze dne 21. 4. 2023. V podání ze dne 24. 10. 2023 (viz. č.l. 100 a násl.) podrobně žalovaný popsal v časovém sledu postup, jak se s případem žalobce seznamoval a jak spolu komunikovali, přičemž upozornil, že byl od poloviny ledna 2021 v kontaktu s manželkou (později zjistil, že se jednalo o přítelkyni) žalobce, se kterou již v průběhu roku 2016 řešil nějaké jiné právní záležitosti. Přítelkyní žalobce byl kontaktován v první polovině ledna roku 2021 a obdržel od ní postupně dne 26. 1. 2021 5 emailových zpráv, v nichž obdržel některé podklady a popis událostí. Žalovaný uváděl, že výslovně upozorňoval na to, že nemá časovou kapacitu se věci věnovat v tom rozsahu, aby převzal právní zastoupení, a dále argumentoval tím, že upozorňoval na nekompletnost zaslané dokumentace zejména, že chybí přílohy k rozhodčí žalobě, a on tak nemůže sdělit, zda by mohl být v rozhodčím řízení žalobce úspěšný. Přítelkyně žalobce měla následně zařídit odročení nařízeného jednání v rozhodčím řízení. Když pak se dotazoval na stav věci e-mailem dne 1. 4. 2021, neobdržel žádnou reakci. Dne 7. 5. 2021 byl opětovně paní jméno FO kontaktován a bylo mu sděleno, že bylo nařízeno další jednání na den 17. 5. 2021. Vzhledem ke kolizi, kterou měl s jiným dříve nařízeným jednáním sdělil, že se nemůže nařízeného jednání zúčastnit a není schopen ani zajistit substituci jiným kolegou. Současně zopakoval, že nemá k dispozici kompletní podklady. Domluvili se, že se pokusí o odročení jednání tím, že žalovaný založí žalobcem udělenou plnou moc a s ohledem na kolizi pak o odročení jednání požádá. Současně ale upozornil, že tento výsledek není jistý a pokud se mu to nepodaří, musí požádat o odročení žalobce a jeho matka sami z důvodů na jejich straně. Žalovaný současně paní jméno FO informoval o následcích neodročení jednání. Ve stejném duchu následně zaslal paní jméno FO e-mailovou zprávu ze dne 7. 5. 2021, ke které připojil i fakturu na odsouhlasené právní služby. Dne 10. 5. 2021 pak zaslal žalovaný e-mailem paní jméno FO plnou moc k podpisu pro žalobce a jeho matku. Dne 11. 5. 2021 obdržel e-mailovou zprávu s podepsanou plnou mocí, plnou moc s žádostí o odročení nařízeného jednání následně dne 12. 5. 2021 zaslal rozhodčímu soudu. Téhož dne pak obdržel vyrozumění rozhodčího soudu, že jeho žádosti nebylo vyhověno, telefonicky paní jméno FO o tom informoval a paní jméno FO mu sdělila, že odročení jednání zařídí, následně se mu již neozvala. Dne 19. 5. 2021 obdržel žalovaný přípis od rozhodčího soudu, jehož přílohou byl zápis z ústního jednání, ze kterého bylo patrné, že se sice žalobce a jeho matka z jednání omluvili, nepožádali však o odročení jednání, jednání se proto konalo. Informaci sdělil žalovaný téhož dne paní jméno FO e-mailem. Dne 16. 7. 2021 žalovaný obdržel rozhodčí nález ze dne 28. 6. 2021, který dne 19. 7. 2021 poslal paní jméno FO a poučil ji o možných důsledcích s rozhodčím nálezem spojených. Svoji obranu následně žalovaný doplnil podáním ze dne 5. 1. 2024 (viz č.l. 51 a nás.).

5. Právní argumentaci žalovaného je možné shrnout v následujících bodech: a. žalovaný neměl od žalobce k dispozici kompletní dokumentaci, neměl k dispozici zejména přílohy a dokumenty k rozhodčí žalobě, nemohl proto ani zaujmou právně relevantní stanovisko b. Žalovaný neměl v úmyslu převzít zastoupení žalobce v rozhodčím řízení, neměl kapacitu na poskytování právních služeb v celém rozsahu a k převzetí právního zastoupení tak došlo jen ve snaze pomoci žalobci a jeho matce dosáhnout odročení nařízeného jednání o rozhodčího soudu dne 17. 5. 2021.

4. Stejně tak námitka nedostatku arbitrability pro neplatnost rozhodčí doložky také nemohla být úspěšná, neboť rozhodčí doložka byla obsažena též v uzavřené rámcové kupní smlouvě a bylo jednoznačné, že na základě ní se odběr pohonných hmot odvíjel i po smrti jméno FO.

6. V podání ze dne 24. 10. 2023 navrhl současně žalovaný, aby do řízení jako vedlejší účastník vstoupila pojišťovna Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno.Anonymizováno. a uvedl, že z opatrnosti informoval tuto pojišťovnu o uplatněné škodě a předložil k prostudování veškeré podklady a pojišťovna mu sdělila, že předpoklady odpovědnosti nebyly naplněny.

7. K výzvě soudu dne 6. 11. 2023 oznámila pojišťovna Jméno účastníka a.s., že do řízení jako vedlejší účastník na straně žalovaného vstupuje (viz č.l. 212). Stanovisko vedlejšího účastníka bylo obdobné jako žalovaného. Nad rámec jeho argumentace vedlejší účastník uvedl, že nebyly splněny předpoklady odpovědnosti advokáta za škodu, ze strany žalovaného nebyla porušena žádná povinnost, žalovaný řádně informoval již při udělování plné moci, že se nařízeného jednání nemůže zúčastnit a že nemůže ani zajistit substituci, řádně o neodročení jednání klienta informoval. Žalobce navíc žalovanému nesdělil žádné věcné výhrady proti uplatněným pohledávkám společnosti právnická osoba., žalovaný nabyl dojmu, že cílem a snahou žalobce je pouhé oddálení nepříznivého rozhodnutí. Námitky nedostatku arbitrability a promlčení nemohly být navíc úspěšné a přivodit úspěch v rozhodčím řízení. Vedlejší účastník po provedení účastnického výslechu žalobce a svědkyně jméno FO pak podáním ze dne 18. 4. 2024 dále namítal, že nemůže být pravdivé tvrzení žalobce, že neměl žádné zkušenosti a spoléhal výlučně na žalovaného, když jsou proti žalobci vedeny exekuce soudními exekutory tituly před jménem právnická osoba, tituly před jménem jméno FO, tituly před jménem jméno FO a tituly před jménem jméno FO a exekučními tituly – elektronickými platebními rozkazy, rozsudky pro zmeškání, trestními příkazy může být prokázáno, že žalobce již zkušenost s civilním, trestním a exekučním řízením měl.

8. Soud zjistil z provedených důkazů následující skutkový stav. Žalovaný je advokátem zapsaným v seznamu vedeném Českou advokátní komorou pod evidenčním číslem hodnota, IČ IČO žalovaného (viz seznam advokátů vedený ČAK). Žalobce je synem jméno FO, nar. 31. 3. 1963 zemřelého 21. 8. 2014 (viz. úmrtní list č.l. 246), který podnikal jako živnostník pod IČ IČO (viz. spis živnostenského úřadu č.l. 230 - 248) s předmětem podnikání silniční motorová doprava nákladní. V rámci své podnikatelské činnosti uzavřel jméno FO dne 8. 1. 2009 se společností právnická osoba. IČ IČO rámcovou kupní smlouvu č. 200901 (viz č.l. 64-66), kterou strany upravily obecné obchodní podmínky a způsob uzavírání samotných dílčích kupních smluv. Předmětem dílčích kupních smluv byl nákup pohonných hmot jméno FO za kupní cenu dle ceníku této společnosti. V rámcové kupní smlouvě byla splatnost kupní ceny za takto odebrané pohonné hmoty dohodnuta na základě měsíčně vystavovaných faktur, byla sjednána pravidla pro dodání, jakost zboží, byla sjednána smluvní pokuta za prodlení s úhradou kupní ceny. V rámcové smlouvě byla obsažena dvě další podstatná ustanovení pro tento spor, a to prodloužení promlčecí lhůty na 10 let v čl. X a dále pak ujednání o možnosti řešit soudní spory u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky jedním rozhodcem jmenovaným předsedou tohoto soudu s tím, že spor může být rozhodnut bez jednání. (viz čl IX.). Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou.

9. Dále pak bylo prokázáno, že poté, kdy jméno FO dne 21. 8. 2014 zemřel (viz čl. 246) kontaktoval statutární zástupce společnosti právnická osoba. pan jméno FO žalobce a jeho matku a předložil jim k podpisu ručitelské prohlášení (viz účastnický výslech žalobce č.l. 358-360 při ústním jednání dne 2. 4. 2024, svědecký výslech jméno FO č.l. 353 až 354 při ústním jednání dne 2. 4. 2024 a listina – ručitelské prohlášení č.l. 63, 78-79). Na tomto ručitelském prohlášení žalobce připojil téhož dne podpis, který byl ověřen právnická osoba., pobočka adresa (viz č.l 63 rubová strana, 123, účastnický výslech žalobce). V ručitelském prohlášení se žalovaný zavázal, že v případě, že dlužník jméno FO nesplní do 7dmi dnů po písemné výzvě své závazky vůči společnosti právnická osoba. z kupní smlouvy č. 200901 ze dne 8. 1. 2009, která stanoví podmínky pro uzavírání dílčích kupních smluv na odběr pohonných hmot a další práva a povinnosti, a to i ty v budoucnu vzniklé, včetně smluvních pokud, náhrad škody či dluhy z právního důvodu bezdůvodného obohacení, bude-li smlouva neplatná, a příslušenství k nim, splní ručitel jakýkoliv závazek dlužníka (viz. č.l. 63, 123, 78-79). V ručitelském prohlášení bylo obsaženo též ustanovení, že si ručitel a věřitel dohodli možnosti řešit soudní spory z ručitelského prohlášení u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky jedním rozhodcem jmenovaným předsedou tohoto soudu s tím, že spor může být rozhodnut bez jednání. V ručitelském prohlášení nebyl připojen podpis věřitele – společnosti právnická osoba.

10. Žalobce tvrdil, že k podpisu ručitelského prohlášení došlo pod nátlakem, aniž by blíže konkrétní podobu nátlaku specifikoval a určitě vymezil, v čem měl spočívat. Žalovaný v účastnickém výslechu dne 2. 4. 2024 (viz č.l. 358-360) hovořil o tom, že pan jméno FO dodával otci naftu, odebírali ji i po jeho smrti. Před smrtí otce se s panem jméno FO setkali a on jim nechtěl říci výši dluhu. Když si pak otec vzal prášky, tak je hned pan jméno FO kontaktoval, volal jim denně a dal jim podepsat papíry týkající se dluhu na naftě. Co v papírech bylo si nepamatuje, byl to hrozný zmatek, byl na ně hrozný tlak. Papíry si přečetl, ale již si nepamatuje, co v nich bylo. Myslel si, že to zvládne, všude možně si půjčoval, aby to zvládl. V době úmrtí otce byl dluh něco přes 3 miliony. Z tohoto vyjádření ale nelze ani psychický a ani fyzický nátlak na žalobce dovodit. Ani žádným jiným důkazem nebyl prokázán psychický či fyzický nátlak, který by byl na žalobce vyvíjen.

11. Tvrzení, že se žalobce neseznámil s obsahem ručitelského prohlášení, že nevěděl, co podepisuje, že mu věřitel sdělil, že je to jen dohoda o nutnosti budoucího řešení dluhů jeho otce, že se nacházel ve stavu rozrušení a že neznal výši dluhů svého otce nevyplývají ani z účastnického výslechu žalobce, který uvedl, že přibližnou výši dluhu znal a že ručitelské prohlášení, které mu bylo předloženo k podpisu si přečíst mohl, jen si to již nepamatuje (viz účastnický výslech žalobce č.l. 358 -360). Matka žalobce jméno FO ve svědeckém výslechu dne 2. 4. 2024 (viz č.l. 353 – 354) taktéž tato tvrzení nepotvrdila, uvedla, že manžel odebíral od pana jméno FO naftu, moc do podnikání manžela neviděla. Když se začal manžel chovat divně, šel se žalobce pana jméno FO zeptat, co se děje, ten mu řekl, aby se o nic nestaral. Těsně po pohřbu přijeli k panu jméno FO, pamatuje si, že u pana jméno FO těsně po smrti manžela něco podepsali, ale nepamatuje si, co to bylo. Přítelkyně žalobce jméno FO ve svědeckém výslechu dne 2. 4. 2024 (viz č.l. 354- 358), že do řešení problémů se společností právnická osoba. a pozůstalostí po tchánovi byla vtažena až po ¼ roce, k okolnostem podpisu ručitelského prohlášení se tedy nevyjadřovala.

12. V pozůstalostním řízení, které bylo vedeno u Okresního soudu v Lounech, byl usnesením č.j. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno-Anonymizováno ze dne 5. 9. 2014 jmenován žalobce správcem pozůstalosti (viz č.l. 79 rub až 80). Následně dne 8. 9. 2014 se obrátil žalobce na obecní živnostenský úřad Městského úřadu v Lounech, kterému oznámil pokračování v provozování živnosti „Silniční motorová doprava – nákladní nad 3,5 tuny“ jméno FO, svého otce, z pozice správce pozůstalosti dle (viz č.l. 242- 247, spis živnostenského úřadu č.l. 230 - 248). V období od 30. 9. 2014 do 31. 12. 2014 žalobce odebral při provozu živnosti jméno FO od společnosti právnická osoba. pohonné hmoty a byly vystaveny tyto faktury (viz čl 322-335.)

13. Z výpovědi svědkyň jméno FO, přítelkyně žalobce a matky žalobce a z výpovědi žalobce jako účastníka řízení (viz č.l. 353-354, 354-358 a 358-360) soud zjistil, že docházelo k předávání peněz v hotovosti a placení společnosti právnická osoba., při platbě však žalobce neurčil, na jakou fakturu má být platba určena, přiřazení platby prováděl jednatel společnosti právnická osoba. pan jméno FO dle svého uvážení.

14. V roce 2013 a 2014, tedy před úmrtím jméno FO docházelo k odběru pohonných hmot a byly vystavovány na kupní cenu v následujícím rozsahu (viz přehledy faktur a jednotlivé faktury č.l. 322-335, 261-303):

Rok 2013

Vystavení číslo částka splatnost zaplacena

31.01.2013 130100037 1 043 551,00 06.03.2013 03.04.2013

28.02.2013 130100087 1 182 677,00 31.03.2013 02.05.2013

31.03.2013 130100136 1 151 889,00 02.05.2013 04.07.2013

30.04.2013 130100186 1 023 602,00 01.06.2013 03.09.2013

31.05.2013 130100237 1 041 892,00 03.07.2013 07.10.2013

30.06.2013 130100290 1 251 406,00 31.07.2013 08.11.2013

31.07.2013 130100342 1 263 026,00 31.08.2013 16.12.2013

31.08.2013 130100393 614 139,00 02.10.2013 23.12.2013

30.09.2013 130100445 522 441,00 31.10.2013 06.01.2014

31.10.2013 130100495 1 058 855,00 01.12.2013 17.04.2014

30.11.2013 130100546 871 120,00 01.01.2014 16.05.2014

31.12.2013 130100597 782 975,00 01.02.2014 16.05.2014

Rok 2014

Vystavení číslo částka splatnost zaplacena

31.01.2014 140100043 558 166,00 05.03.2014 16.05.2014

28.02.2014 140100102 657 415,00 02.04.2014 09.06.2014

31.03.2014 140100158 1 000 198,00 01.05.2014 03.07.2014

30.04.2014 140100216 1 634 131,00 01.06.2014 26.08.2014

31.05.2014 140100276 1 378 148,00 02.07.2014 02.10.2014

30.06.2014 140100304 1 398 830,00 31.07.2014 21.11.2014

31.07.2014 140100393 1 045 486,00 03.09.2014 01.10.2015

Vystaveno až po úmrtí jméno FO _________________________________________________________________________

31.08.2014 140100422 1 131 514,00 01.10.2014

30.09.2014 140100507 1 009 337,00 31.10.2014

31.10.2014 140100565 1 078 916,00 03.12.2014

30.11.2014 140100624 1 120 907,00 31.12.2014

31.12.2014 140100683 92 857,00 01.02.2015

15. Žalobce dále též podepsal dokument nazvaný inventarizace pohledávek k 31. 12. 2014, v němž byl vyčíslen dluh z odběru pohonných hmot vůči společnosti právnická osoba. ve výši 5 189 239 Kč a odpovídající těmto vystaveným fakturám:

Vystavení číslo částka splatnost

31.07.2014 140100393 zůstatek 755 708 03.09.2014

31.08.2014 140100422 1 131 514,00 01.10.2014

30.09.2014 140100507 1 009 337,00 31.10.2014

31.10.2014 140100565 1 078 916,00 03.12.2014

30.11.2014 140100624 1 120 907,00 31.12.2014

31.12.2014 140100683 92 857,00 01.02.2015

16. Dne 9. 3. 2015 byl ověřeně podepsán žalobcem a jeho matkou dokument s názvem uznání dluhu dle § 2053 jméno FO, ve kterém oba prohlašují, že uznávají co do důvodu i výše dluh ve výši 4 994 079 Kč vůči společnosti právnická osoba. z titulu ručení za dlužníka, otce žalobce za neuhrazené pohonné hmoty odebrané dle kupní smlouvy č. 200901 ze dne 8. 1. 2009 a zavazují se dluh jako ručitelé uhradit i bez další výzvy (viz č.l. 78).

17. Usnesením ze dne 30. 3. 2016 č.j. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno-Anonymizováno bylo ukončeno pozůstalostní řízení po jméno FO, jediným dědicem se stala jeho manželka a matka žalobce, žalobce a jeho bratr jméno FO dědictví odmítli. Z usnesení dále plyne, že pozůstalost byla předlužena, výše předlužení činilo 6 785 626,02, aktiva pozůstalosti činila 1 501 411,30 Kč, dluhy pak 8 287 037,32 Kč, majetek zahrnoval též závod provozovaný jméno FO pod IČ IČO. jméno FO jméno FO za společností právnická osoba. nebyly v pasivech pozůstalosti zahrnuty (viz. č.l. 80 rub až 85).

18. Dne 14. 5. 2019 a 17. 2. 2020 vyzvala dopisem právní zástupkyně společnosti právnická osoba. tituly před jménem jméno FO žalobce jako ručitele a dlužníka a jeho matku jako ručitele k zaplacení dluhu ve výši 3 302 017 Kč, ve výzvě podrobně popsala skutkový stav, faktury k jejich zaplacení vyzývá, zkonstatovala původní rámcovou kupní smlouvu a též úmrtí otce žalobce a též skutečnost, že dluh, k jehož zaplacení vyzývá vznikl v rámci pokračování živnosti po otci žalobce a vyzvala k zaplacení dluhu (viz č.l. 67 - 70, 85 rub až 87, 133 rub až 135). Výzvy byly žalobci i jeho matce doručeny, neboť na ně dne 10. 3. 2020 reagovali oba oslovení dopisem (viz č.l. 69, 93), byly předloženy též doručenky.

19. Dne 21. 12. 2020 byla podána zástupkyní společnosti Anonymizováno žaloba k Rozhodčímu soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. V žalobě, která směřovala proti žalobci a jeho matce byl popsán skutkový děj – uzavření rámcové kupní smlouvy, úmrtí podnikatele jméno FO a následné pokračování v provozování živnosti žalobcem s tím, že v době tohoto pokračování v provozování živnosti žalobce odebral pohonné hmoty a byly vystaveny faktury blíže popsané v bodě 12 odůvodnění znějící na celkovou částku 3 302 017 Kč za období září až prosinec 2014. Požadováno pak bylo zaplacení jistiny a příslušenství a náklady rozhodčího řízení (viz č.l. 90-92).

20. V lednu 2021 se spojila přítelkyně žalobce jméno FO se žalovaným a následně mu dne 26. 1. 2021 zaslala emailem z adresy e-mail na adresu e-mail celkem 6 emailových zpráv, ve kterých jednak popsala situaci a zaslala podklady a dokumenty. Jednalo se o následující zprávy: a. zpráva odeslaná dne 26. 1. 2021 v 11.08.01 hod, s předmětem Rozhodčí řízení I. část., ve které doložila dokumenty vztahující se k rozhodčímu řízení (viz č.l. 25, 152-160), a to předvolání k rozhodčímu soudu na jednání nařízené 24. 2. 2021, oznámení o jmenování rozhodce tituly před jménem jméno FO a jeho přijetí této funkce, žaloba zaslaná k rozhodčímu soudu doručenka z datové schránky potvrzující doručení žaloby, potvrzení o zaplacení poplatku za rozhodčí řízení, doručení této zprávy potvrdil též žalovaný, b. zpráva odeslaná dne 26. 1. 2021 v 11.08.30 hod, s předmětem Rozhodčí řízení II. část., ve které měly být doloženy další dokumenty vztahující se k rozhodčí žalobě (viz č.l. 24 rub), jehož přílohou měl být soubor označený č. 20210125175508273.pdf, dle svědkyně adresa v něm měly být obsaženy dokumenty, které byly připojeny k rozhodčí žalobě, dle účastnického výslechu žalovaného a dle jeho tvrzení se jednalo o zprávu, která nebyla žalovanému do jeho dispozice doručena, dle tvrzení žalovaného se tyto dokumenty dostaly do jeho dispozice až jako přílohy dopisu ze dne 21. 4. 2023 (viz č.l. 111-148),

21. Na tyto zprávy nebylo žalovaným nijak písemně ani ve zprávách reagováno až do 1. 4. 2021. Jeho tvrzení, že upozorňoval na nedostatečnou dokumentaci je podpořeno jen jeho účastnickým výslechem a záznamy o telefonním hovoru s přítelkyní žalovaného, jiné důkazy na podporu tohoto tvrzení doloženy nebyly, soud toto tvrzení tedy považuje za neprokázané.

22. Ze zprávy ze dne 1. 4. 2021 (viz č.l. 168, 176) soud zjistil, že se žalovaný dotazoval žalobce, zda došlo k odročení jednání nařízeného na únor 2021 a požádal o zaplacení poskytnutých právních služeb, které ve vztahu k předmětné věci vyčíslil na 3 hodiny po 2 000 Kč bez DPH za studium podkladů a 2 telefonické konzultace. Emailem byla zpráva opět zasílána 7. 5. 2021, vystavena byla faktura (viz č.l. 175 - 177). Přítelkyně žalovaného na zprávu reagovala téhož dne tak, že fakturu dostala a zaplatí ji a přikládá usnesení na 17. 5. 2021 (č.l. 177).Z účastnických výslechů žalobce a žalovaného a svědkyně jméno FO (viz č.l. 354-358) vyplynulo, že v tento den se mělo konat jednání u rozhodčího soudu. Dne 10. 5. 2021 zaslal žalovaný plnou moc k podpisu žalobci a jeho matce (viz č.l. 178) s tím, že žalovaný požádá o odročení nařízeného jednání pro kolizi s dříve nařízeným jiným jednáním. Ti podepsanou plnou moc, kterou zmocňují žalovaného k zastupování v řízení č.j. Rsp 556/20 před rozhodčím soudem zaslali žalovanému dne 11. 5. 2021 (viz č.l. 179-180). Žalovaný následně dne 12. 5. 2021 požádal o odročení nařízeného jednání rozhodčí soud (viz č.l. 181 – 183), ale žádosti nebylo vyhověno, což rozhodčí soud sdělil žalovanému usnesením ze dne 12. 5. 2021 (viz č.l. 184). Informaci o této skutečnosti telefonicky žalovaný předal přítelkyni žalobce (shodná tvrzení účastníků, výslechy jméno FO č.l. 354-358). Konkrétní okamžik, kdy se tak přesně stalo z provedeného dokazování nelze dovodit, z výpovědí vyplynulo, že to však bylo ještě před nařízeným jednáním. Dne 17. 5. 2021 žalobce obdržel od své ošetřující lékařky potvrzení, že není schopen se ze zdravotních důvodů dostavit k rozhodčímu jednání a obdržel též poukaz na další vyšetření (viz č.l. 196 rub). Téhož dne byla zaslána omluva ze zdravotních důvodů na straně žalobce a jeho matky z e-mailu e-mail k rozhodčímu soudu a dne 19. 5. 2021 tuto zprávu přeposlala ze stejné adresy přítelkyně žalobce žalovanému (viz č.l. 197). Žalovaný na tuto zprávu reagoval téhož dne a uvedl, že ze zprávy nevyplývá žádost o odročení jednání (viz č.l. 198).

23. Dne 17. 5. 2021 se konalo jednání u rozhodčího soudu, jednání se nezúčastnil žalobce, ani jeho matka ani žalovaný, ústní jednání bylo zahájeno ve 14. 05 hod, byly zkonstatovány omluvy žalovaných a skutečnost, že o odročení jednání nežádají. Byly provedeny důkazy a ukončeno projednávání věci s tím, že rozhodčí nález bude písemně doručen stranám (viz protokol o ústním jednání před rozhodcem č.l. 206-207).

24. Žalovaný založil do spisu též záznamy o tel. hovorech uskutečněných ve dnech 10. 2. 2021, 7. 5. 2021 a 12. 5. 2021 (viz č.l. 208-210) mezi žalovaným a přítelkyní žalobce, ze kterých je patrné, že je podepsal výlučně žalovaný, jméno FO pak při svém svědeckém výslechu zachycený obsah hovoru nepotvrdila (viz č.l. 356 rubová strana). Ze záznamu je patrné, že v rámci hovoru dne 10. 2. 2021 sdělil přítelkyni žalobce, že nemá kompletní podklady, zejména pak přílohy rozhodčí žaloby a nemůže tak sdělit kvalifikované stanovisko a z podkladů, které k dispozici má, že předběžně uzavírá, že nárok by mohl být po právu. Dále pak, že nemůže převzít zastoupení ve věci z časových důvodů a přítelkyně žalobce přislíbila, že zařídí odročení jednání nařízeného na 24. 2. 2021. V rámci tel. hovoru ze dne 7. 5. 2021 pak měla být přítelkyně žalobce informována o tom, že dne 17. 5. 2021 má žalovaný již jiné nařízené jednání, že nemá stále kompletní dokumentaci a že pokud by chtěli pomoci s odročením jednání, musel by do spisu založit plnou moc a o odročení požádat, není však jisté, že by mu bylo vyhověno a pokud by se tak stalo, museli by o odročení jednání požádat sami, současně byla poučena o následcích, pokud k odročení nedojde. Dne 12. 5. 2021 pak měl žalovaný přítelkyni žalobce informovat o tom, že nebylo jeho žádosti o odročení jednání vyhověno a poučil přítelkyni žalobce, že mohou požádat o odročení z důležitých důvodů sami, ale vyhověno jim být nemusí, přítelkyně žalobce přislíbila, že odročení zařídí. Soud uzavírá, že sice uvěřil žalovanému, že telefonní hovory proběhly, nicméně jejich obsah prokázán nebyl s ohledem na skutečnost, že svědkyně jméno FO žalovaným zachycené skutečnosti v záznamech nepotvrdila a žádný jiný důkaz na podporu tvrzení o obsahu telefonátů proveden nebyl.

25. Dne 28. 6. 2021 byl vydán rozhodčí nález Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky č.j. Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno, v němž byl uveden žalovaný jako zástupce žalobce a jeho matky a kterým byla uložena žalobci povinnost zaplatit 3 302 017 Kč se zákonným úrokem z prodlení a náhrada nákladů rozhodčího řízení ve výši 208 671 Kč a žaloba byla vůči matce žalobce zamítnuta. Rozhodce předně shledal svoji pravomoc o věci rozhodovat, rozhodčí dohodu odvodil jednak z rámcové kupní smlouvy a jednak z ručitelské dohody, kdy sice na straně jedné zdůraznil, že podpis věřitele nebyl připojen, nicméně z podané žaloby lze dovodit, že měl zájem na uzavření rozhodčí smlouvy a tuto akceptoval. Jako důvod pro vyhovění žalobě proti žalobci uvedl, že odebral pohonné hmoty jako pokračovatel v povozu živnosti jméno FO po jeho úmrtí, proto se nemůže jednat o dluhy jméno FO, ale o vlastní dluh žalobce, který na základě rámcové kupní smlouvy nadále odebíral jako pokračovatel v provozování živnosti pohonné hmoty a dluh tak vznikl jednáním, které lze přičítat výlučně žalobci. U matky žalobce pak soud dovodil, že ona sama pohonné hmoty neodebírala, její dluh to tak není. Rozhodčí nález se stal dne 15. 7. 2021 pravomocným a vykonatelným (viz č.l. 71-75, 12).

26. Dne 19. 7. 2021 zaslal žalovaný na adresu e-mail rozhodčí nález a zápis o jednání (viz č.l. 199) a poučil jej o tom, že proti rozhodčímu nálezu není přípustný opravný prostředek, obecně informoval o možnosti podat žalobu na jeho zrušení s tím, že nevidí možný úspěch takového postupu, dále uvedl, že se jedná o exekuční titul a je třeba se připravit na vymáhání dluhu.

27. Žalobce prostřednictvím současného právního zástupce podal dne 15. 10. 2021 u Městského soudu v Praze žalobu na zrušení rozhodčího nálezu, věc byla vedena u Městského soudu v Praze pod sp. zn. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno. V řízení namítal žalobce nezákonnost rozhodnutí ze stejných důvodů, jako jsou uvedeny shora. Rozsudkem tohoto soudu ze dne 25. 3. 2022 byla žaloba zamítnuta s odůvodněním, že soud nepřezkoumává nález po věcné stránce, ale jen z důvodů dle § 31 písmeno b),c), které však musely již v rozhodčím řízení jako argumenty zaznít. V daném případě však byl žalobce pasivní, nezúčastnil se jednání, nesdělil žádné námitky, nepodal vyjádření. Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce pak rozsudek Městského soudu v Praze dne 25. 10. 2022 potvrdil rozsudkem č.j. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno-Anonymizováno (viz. žaloby a odvolání a obě rozhodnutí č.l. 36-46 a 48-51).

28. Na základě rozhodčího nálezu, byla nařízena exekuce, jejím provedením byl pověřen tituly před jménem jméno FO soudem v Lounech dne 18. 8. 2021 č.j. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno-Anonymizováno, řízení je vedeno u exekutora pod sp. zn. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno. V řízení byla dosud vymožena částka ve výši 435 938,45 Kč (viz. PUNE č.l. 12-20, 320 -321).

29. Dopisem ze dne 17. 3. 2023 vyzval žalobce prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k zaplacení částky ve výši 5 701 196,76 Kč, která odpovídá jistině ve výši 3 302 017 Kč, úroku z prodlení vyčísleného ke dni sepisu upomínky ve výši 2 190 508,76 Kč a nákladům rozhodčího řízení 208 671 Kč (viz č.l. 106-109). Dopisem ze dne 12. 4. 2023 požádal žalovaný o zaslání veškeré dokumentace včetně rozhodnutí soudů a příloh rozhodčí žaloby (viz č.l. 110). Dopisem ze dne 21. 4. 2023 byly zaslány podklady právním zástupcem žalobce žalovanému (viz č.l. 111-148). Dopisem ze dne 28. 4. 2023 pak žalovaný prostřednictvím právního zástupce odmítl svoji odpovědnost za škodu, kterou po něm žalobce k zaplacení požadoval (viz č.l. 149-150).

30. PZ žalobce vyzval žalovaného dopisem ze dne 17. 3. 2023 předžalobní upomínkou k zaplacení škody (viz č.l. 106-109), žalovaný na to reagoval dopisem ze dne 12. 4. 2023 a žádal o a zaslaní dokumentace, zejména pak příloh rozhodčí žaloby (viz č.l. 110) a PZ žalobce pak dopisem ze dne 21. 4. 2023 dokumentaci žalovanému zaslal (viz č.l. 111-148). PZ žalovaného pak dopisem ze dne 28. 4. 2023 sdělil, má za to, že odpovědnost za škodu žalovanému nevznikla (viz č.l. 149-150).

31. K celkovému dluhu žalobce vůči společnosti právnická osoba. je možné shrnout, že z provedeného dokazování vyplývá tato jeho výše: a. jistina ve výši 3 302 017 Kč, k jejímuž zaplacení byl žalobce zavázán rozhodčím nálezem (viz rozhodčí nález č.l. 71-75), b. úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky:

32. Vedlejší účastník navrhl k důkazu po výslechu žalobce a svědkyně jméno FO ke zpochybnění jejich tvrzení, že žalobce neměl žádnou zkušenost se soudními i jinými spory a právním zastoupením, a že tedy důvěřoval zcela žalovanému, a to podáním ze dne 18. 4. 2024 (viz č.l. 363), tedy po koncentraci řízení listiny, které soud k důkazu následně provedl a z nichž zjistil, že již v 3. 7. 2017 byl vydán trestní příkaz, na jehož základě byla uložena žalobci povinnost k zaplacení částky 31 535 Kč a že její zaplacení je vymáháno prostřednictvím exekuce vedené u tituly před jménem jméno FO pod sp. zn. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno, že dne 8. 12. 2017 byl vydán OS v Lounech elektronický platební rozkaz č.j. EPR č. účtu a dne 9. 9. 2021 byl vyhlášen OS v Lounech rozsudek ve věci Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno, kterými byla taktéž uložena žalobci platební povinnost a že jsou proti žalobci vedeny exekuce u tituly před jménem jméno FO v řízení sp. zn. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno, Anonymizováno AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno/Anonymizováno u tituly před jménem jméno FO pak v řízení sp. zn. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno u tituly před jménem právnická osoba sp. zn. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno (viz č.l. 364-380).

33. Kromě již popsaných a shora uvedených skutečností zjištěných z popsaných důkazů soud dále zjistil následující. Ze svědeckého výslechu jméno FO provedeného dne 2. 4. 2024 (viz č.l. 353-354) soud zjistil dále, že pan jméno FO, statutární zástupce společnosti právnická osoba., poslal manžela na policii, podal nějaké trestní oznámení, podal i insolvenční návrh, psychicky na ně tlačil, ona ale na tom nebyla zdravotně a psychicky moc dobře, takže se děti snažily, aby těch informací moc neměla. Ona se stala jedinou dědičkou, kluci se dědictví zřekli. Jak je to se splácením dluhu panu jméno FO neví, ona dostala zánět mozkových blan a ochrnula, dostala invaliditu II. stupně, vzali ji dům, vzali jí všechno, je proti ní vedena insolvence, tak to snad už bude lepší. jméno FO papíry podepsala proto, že si mysleli, že to zvládnou, bylo to těsně po pohřbu, pamatuje si, že u pana jméno FO těsně po smrti manžela něco podepsali, ale nepamatuje si, co to bylo. Se žalovaným se nikdy nepotkala, stále se syna a snachy ptala, kdy za ním pojedou, syn na to reagoval tak, že pojedou, až se ten pán ozve a dá jim vědět. Nepamatuje si, že plnou moc pro něj podepsala, ale potvrdila, že podpis na listině na č.l. 182 je její, okolnosti podpisu však si nepamatovala.

34. Svědkyně jméno FO, přítelkyně žalobce ve svědeckém výslechu dne 2. 4. 2024 (viz č.l. 353-354 rub) uvedla, že poprvé viděla žalovaného v roce 2014 nebo 2015, kdy spolu řešili po smrti tchána okolnosti okolo Anonymizováno. Opět se na žalovaného obrátili, když dostali žalobu od právnická osoba., od které odebíral tchán i oni pohonné hmoty. Po smrti tchána byla do řešení záležitostí vtažena asi po ¼ roce. Ví o tom, že žalobce byl ustanoven správcem dědictví po tchánovi, že pokračoval v provozování živnosti. Tchán měl Anonymizováno, ten pak skončil, žalobce platil panu jméno FO peníze, které také sám vydělal. jméno FO si dělal, co chtěl, na příjmový doklad, který vystavil, dopisoval variabilní symbol podle sebe. Až do konce roku 2014 v podstatě veškeré peníze, které vydělali, platili panu jméno FO, pak však začali odebírat pohonné hmoty u Anonymizováno s ohledem na nižší ceny, začaly jim tedy peníze zbývat. U podpisu dokumentů žalobcem a tchýní nebyla, jen to od nich slyšela, ona až ten poslední dokument, který měl být přímo vykonatelný, zakázala podepsat, když bylo vysvětleno, že by rovnou šli do exekuce. Ona komunikovala v době, kdy byla podána žaloba společnosti právnická osoba. u rozhodčího soudu, s žalovaným, žalovaného jim doporučil bratr manželky žalovaného, že je bojovník. Vše řešili po telefonu nebo e-mailu, řešila to ona nebo žalobce. Žalovanému vše v několika e-mailech popsala a odeslala mu dokumenty. Pak se chvíli nic nedělo, pak potřebovali vyměnit nějaké pozemky, na kterých chtěl bratr pana žalobce stavět a byla na nich zástava na hypotéku za jiné, tak potřebovali řízení pozdržet. První odročení jednání se povedlo, pozemky vyměnit ale nestihli, tchýně navíc měla vážné zdravotní problémy. Další odročení jednání, které již vnímali jako problematické, řešili již se žalovaným, on jim zaslal plnou moc s tím, že k tomu soudu půjde. Brali to tak, že je žalovaný zastupuje a oni se na něj obrací s celým problémem, vnímali to jako celé řešení, na nedostatek kapacity žalovaného a na nedostatek času nebyli upozorněni. O tom, že jednání v květnu 2021 nebude odročeno byla žalovaným informována a byla jí sdělena i informace, že žalovaný k jednání nejde. Nedokázala ale uvést, kdy se to dozvěděla. Žalobci pak žalovaný doporučil, aby se z jednání omluvil ze zdravotních důvodů, žalobce si od lékařky zajistil lékařské potvrzení pod pohrůžkou, že jestli mu nepomůže, skončí jako otec. Svědkyně omluvenku zaslala na rozhodčí soud, ale následně se dozvěděla, že to udělala špatně. Se žalovaným nikdy situaci věcně neprobírali, myslí si, že žalovanému poslala všechno kromě informací, co vše společnosti právnická osoba. zaplatili. Žalovaný k věci přistupoval laxně, nic se nedělo. Vybavuje si, že paní jméno FO se ptala, co se bude dít a oni čekali, až se jim žalovaný ozve. Žádná omezení v zastupování žalovaného ona nevnímala. V současné době probíhá exekuce a oni splácejí 40 000 Kč měsíčně, zaplatili také 250 000 Kč. K záznamům o hovorech s žalovaným na č.l. 208-210 jejich obsah nepotvrdila. Potvrdila ale, že inventarizaci pohledávek ke dni 31. 12. 2014 (viz č.l. 315) vůči společnosti právnická osoba., žádné rozpory ve vztahu k dluhům vůči právnická osoba. žalovanému nesdělovala, on se neptal.

35. Žalovaný ve svém účastnickém výslechu provedeném soudem dne 2. 4. 2024 (viz. čl. 351 rub až 353) popsal skutkový děj shodně, jak jej uvedl v rámci svých tvrzení.

36. Žalobce ve svém účastnickém výslechu provedeném dne 2. 4. 2024 (viz. č.l. 358 – 360) popsal, že on před smrtí otce pracoval na kamionech a bagru, myslel si, že po smrti otce zvládne pokračovat v jeho podnikání dál. jméno FO na ně vyvíjel tlak. On se dědictví vzdal, byl jmenován správcem pozůstalosti. Před smrtí otce se s panem jméno FO setkali a on jim nechtěl říci výši dluhu. Když si pak otec vzal prášky, tak je hned pan jméno FO kontaktoval, volal jim denně. Dal jim podepsat papíry týkající se dluhu na naftě. Co v papírech bylo si nepamatuje, byl to hrozný zmatek, byl na ně hrozný tlak. Papíry si přečetl, ale již si nepamatuje, co v nich bylo. Myslel si, že to zvládne, všude možně si půjčoval, aby to zvládl. V době úmrtí otce byl dluh něco přes 3 miliony. O administrativních věcech nic neví, řešila to přítelkyně. jméno FO podal trestní oznámení, pak insolvenci, obě věci vyřešili. Ví o tom, že probíhal rozhodčí soud, ale moc o něm neví, s žalovaným komunikovala jeho přítelkyně. Pamatuje si, že spolu komunikovali o tom, že musí mít nějakou omluvu od doktorky, doktorka mu něco napsala poté, kdy jí řekl, že pokud mu to nenapíše, udělá totéž, co otec. On se žalovaným mluvil po telefonu tak 3 - 4krát, obsah hovorů si již nevybaví kromě toho o omluvě z jednání u rozhodce. Osobně se nikdy nepotkali. Věcně to se žalovaným řešila jeho přítelkyně. Pak si uvědomuje, že jim žalovaný poslal, že to prohráli. Teď posílají exekutorovi 40 000 Kč měsíčně. jméno FO nosili peníze, o papírech, administrativě ale on nic neví. Veškeré peníze, které vydělali dávali panu jméno FO. Celkově 2krát chtěli posunout termín jednání, dělali to kvůli přepisu pozemků na bráchu.

37. Soud aplikoval zejména následující právní předpisy

38. Podle § 16 zákona č. 85/1996 Sb. v platném znění o advokacii je advokát povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny. Pokyny klienta však není vázán, jsou-li v rozporu s právním nebo stavovským předpisem; o tom je advokát povinen klienta přiměřeně poučit. Při výkonu advokacie je advokát povinen jednat čestně a svědomitě; je povinen využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné.

39. Podle § 24 odstavec 1) stejného zákona advokát odpovídá klientovi za újmu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie. Advokát odpovídá za újmu způsobenou klientovi i tehdy, byla-li újma způsobena v souvislosti s výkonem advokacie jeho zástupcem nebo jiným jeho zaměstnancem než zaměstnaným advokátem; odpovědnost těchto osob za újmu způsobenou zaměstnavateli podle zvláštních právních předpisů tím není dotčena.

40. Podle § 436 zákona č. 89/2012 Občanského zákoníku (dále jen jméno FO) kdo je oprávněn právně jednat jménem jiného, je jeho zástupcem; ze zastoupení vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému. Není-li zřejmé, že někdo jedná za jiného, platí, že jedná vlastním jménem.

41. Podle § 440 jméno FO odstavec 1, 2 překročil-li zástupce zástupčí oprávnění, zavazuje právní jednání zastoupeného, pokud překročení schválí bez zbytečného odkladu. To platí i v případě, kdy za jiného právně jedná osoba, která k tomu není oprávněna. Není-li právní jednání bez zbytečného odkladu schváleno, je osoba, která právně jednala za jiného, zavázána sama. Osoba, se kterou bylo jednáno a která byla v dobré víře, může na jednajícím požadovat, aby splnil, co bylo ujednáno, anebo aby nahradil škodu.

42. Podle § 502 jméno FO je obchodní závod (dále jen „závod“) organizovaný soubor jmění, který podnikatel vytvořil a který z jeho vůle slouží k provozování jeho činnosti. Má se za to, že závod tvoří vše, co zpravidla slouží k jeho provozu.

43. Podle § 574 jméno FO na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné.

44. Podle § 561 jméno FO k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Jedná-li více osob, vyžadují se jejich projevy na téže listině při právním jednání, kterým se zřizuje nebo převádí věcné právo k nemovité věci, anebo kterým se takové právo mění nebo ruší.

45. Podle § 562 jméno FO písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

46. Podle § 587 jméno FO kdo byl k právnímu jednání přinucen hrozbou tělesného nebo duševního násilí vyvolávající vzhledem k významu a pravděpodobnosti hrozícího nebezpečí i k osobním vlastnostem toho, jemuž bylo vyhrožováno, jeho důvodnou obavu, má právo namítnout neplatnost právního jednání. Kdo přivedl jiného k právnímu jednání hrozbou nebo lstí, nahradí vždy újmu z toho vzniklou.

47. Podle § 583 jméno FO jednal-li někdo v omylu o rozhodující okolnosti a byl-li v omyl uveden druhou stranou, je právní jednání neplatné.

48. Podle § 1400 odstavec 1, 2 jméno FO každý, komu je svěřena správa majetku, který mu nepatří, ve prospěch někoho jiného (dále jen „beneficient“), je správcem cizího majetku. Má se za to, že správce právně jedná jako zástupce vlastníka.

49. Podle § 1405 jméno FO kdo vykonává prostou správu cizího majetku, činí vše, co je nutné k jeho zachování.

50. Podle § 1406 jméno FO uplatňuje při prosté správě všechna práva týkající se spravovaného majetku a řádně s ním hospodaří. jméno FO nesmí bez souhlasu beneficienta změnit účel spravovaného majetku.

51. Podle § 1407 jméno FO Spravuje-li správce peněžní prostředky, musí je vynaložit obezřetně. Bylo-li něco ze spravovaného majetku vynaloženo určitým způsobem dříve, může správce zvolený způsob později změnit.

52. Podle § 1408 odstavec 1, 2 jméno FO správce může ze spravovaného majetku něco zcizit, je-li to v zájmu zachování hodnoty, podstaty a účelu spravovaného majetku nebo je-li to nutné k zaplacení dluhů s tímto majetkem spojených; jinak jen za protiplnění. Za stejným účelem může správce spravovaný majetek zastavit nebo jinak použít jako jistotu. K těmto právním jednáním musí správci udělit souhlas beneficient. Souhlas k zcizení majetku správce nepotřebuje, hrozí-li mu rychlá zkáza nebo je-li pravděpodobné, že rychle ztratí na hodnotě.

53. Podle § 1475 odstavec 1, 2 a 3 je dědické právo je právo na pozůstalost nebo na poměrný podíl z ní. Pozůstalost tvoří celé jmění zůstavitele, kromě práv a povinností vázaných výlučně na jeho osobu, ledaže byly jako dluh uznány nebo uplatněny u orgánu veřejné moci. Komu náleží dědické právo, je dědic, a pozůstalost ve vztahu k dědici je dědictvím.

54. Podle § 1479 jméno FO dědické právo vzniká smrtí zůstavitele. Kdo zemře před zůstavitelem, nebo současně s ním, nedědí.

55. Podle § 1670 jméno FO nabytí dědictví potvrzuje soud. Soud potvrdí nabytí dědictví osobě, jejíž dědické právo bylo prokázáno.

56. Podle § 1677 jméno FO odstavec 1, 2 povolal-li zůstavitel správce pozůstalosti nebo vykonavatele závěti, spravuje pozůstalost až do potvrzení nabytí dědictví správce pozůstalosti, jinak vykonavatel závěti. Nepovolal-li zůstavitel žádného z nich, spravuje pozůstalost dědic; je-li dědiců více a neujednají-li si nic jiného, spravují pozůstalost všichni dědicové. Je-li pro to vážný důvod, nařídí soud jiné opatření.

57. Podle § 1678 odstavec 1) jméno FO kdo spravuje pozůstalost, vykonává její prostou správu.

58. Podle § 1679 odstavec 2 správce dědictví nebo vykonavatel závěti může učinit úkon přesahující rozsah prosté správy, souhlasí-li s tím dědici. Nedohodnou-li se dědici nebo je-li dědicem osoba pod zvláštní ochranou, vyžaduje se souhlas soudu.

59. Podle § 1684 odstavec 1) jméno FO účelem soupisu pozůstalosti je zjistit pozůstalostní jmění a určit čistou hodnotu majetku v době smrti zůstavitele.

60. Podle § 1690 odstavec 1) jméno FO Soud potvrdí dědictví tomu, kdo dědictví neodmítl a má podle průběhu řízení o dědictví nejlepší dědické právo, poté, co je zabezpečeno, že vůle zůstavitele bude náležitě splněna.

61. Podle § 2009 jméno FO smrtí dlužníka povinnost nezanikne, ledaže jejím obsahem bylo plnění, které mělo být provedeno osobně dlužníkem. Smrtí věřitele právo zanikne, bylo-li plnění omezeno jen na jeho osobu.

62. Podle § 2018 jméno FO kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník věřiteli svůj dluh nesplní, stává se dlužníkovým ručitelem. Nepřijme-li věřitel ručitele, nemůže po něm nic žádat. Ručitelské prohlášení vyžaduje písemnou formu.

63. Podle § 2019 jméno FO ručení předpokládá platný dluh dlužníka; ručení lze poskytnout i pro dluhy budoucí nebo podmíněné, jakož i za soubor dluhů určitého druhu vznikajících dlužníku v určité době nebo soubor různých dluhů z téhož právního důvodu.

64. Podle § 2021 jméno FO věřitel má právo požadovat splnění na ručiteli, nesplnil-li dlužník v přiměřené lhůtě dluh, ač jej k tomu věřitel v písemné formě vyzval. Výzvy není třeba, nemůže-li ji věřitel uskutečnit nebo je-li nepochybné, že dlužník dluh nesplní.

65. Podle § 2023 odstavec 1 jméno FO ručitel může vůči věřiteli uplatnit všechny námitky, které má proti věřiteli dlužník.

66. Podle § 2025 jméno FO právo věřitele vůči ručiteli se nepromlčí před promlčením práva vůči dlužníkovi.

67. Podle § 2053 jméno FO uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

68. Podle § 2913 odstavec 1 a 2 jméno FO poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. Povinnosti k náhradě se škůdce zprostí, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Překážka vzniklá ze škůdcových osobních poměrů nebo vzniklá až v době, kdy byl škůdce s plněním smluvené povinnosti v prodlení, ani překážka, kterou byl škůdce podle smlouvy povinen překonat, ho však povinnosti k náhradě nezprostí.

69. Podle § 2952 jméno FO se hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

70. Podle § 13 odstavec 1) zákona č. 455/1991 Sb. živnostenského zákona zemře-li podnikatel, mohou v provozování živnosti pokračovat za podmínek stanovených v odstavcích 2 až 5 až do skončení řízení o projednání dědictví

a) správce pozůstalosti, anebo vykonavatel závěti, náleží-li mu správa pozůstalosti29),

b) dědicové ze zákona, pokud není dědiců ze závěti,

c) dědicové ze závěti a pozůstalý manžel nebo partner28a), i když není dědicem, je-li spoluvlastníkem majetku používaného k provozování živnosti,

d) insolvenční správce ustanovený soudem podle zvláštního právního předpisu26), nejdéle však do skončení insolvenčního řízení, a likvidační správce59),

e) pozůstalý manžel nebo partner28a) splňující podmínku uvedenou v písmenu c), pokud v živnosti nepokračují dědicové, nebo

f) svěřenský správce60), pokud byl závod pořízením pro případ smrti vložen do svěřenského fondu.

71. Podle § 3 zákona o rozhodčím řízení č. 216/1994 Sb. rozhodčí smlouva musí být uzavřena písemně, jinak je neplatná. Písemná forma je zachována i tehdy, je-li rozhodčí smlouva sjednána telegraficky, dálnopisem nebo elektronickými prostředky, jež umožňují zachycení jejich obsahu a určení osob, které rozhodčí smlouvu sjednaly. Tvoří-li však rozhodčí doložka součást podmínek, jimiž se řídí smlouva hlavní, k níž se rozhodčí doložka vztahuje, je rozhodčí doložka platně ujednána i tehdy, jestliže písemný návrh hlavní smlouvy s rozhodčí doložkou byl druhou stranou přijat způsobem, z něhož je patrný její souhlas s obsahem rozhodčí smlouvy.

72. Podle § 15 stejného zákona rozhodci jsou oprávněni zkoumat svou pravomoc. Dospějí-li k závěru, že podle rozhodčí smlouvy, která jim byla předložena, jejich pravomoc k rozhodnutí není dána, rozhodnou o tom usnesením. Námitku nedostatku pravomoci, zakládající se na neexistenci, neplatnosti nebo zániku rozhodčí smlouvy, nejde-li o neplatnost z důvodu, že ve věci nebylo možno rozhodčí smlouvu uzavřít, může strana vznést nejpozději při prvním úkonu v řízení, týkajícího se věci samé.

73. Podle § 31 stejného zákona Soud na návrh kterékoliv strany zruší rozhodčí nález, jestliže:

a) byl vydán ve věci, o níž nelze uzavřít platnou rozhodčí smlouvu,

b) rozhodčí smlouva je z jiných důvodů neplatná, nebo byla zrušena, anebo se na dohodnutou věc nevztahuje,

c) ve věci se zúčastnil rozhodce, který nebyl ani podle rozhodčí smlouvy, ani jinak povolán k rozhodování, nebo neměl způsobilost být rozhodcem,

d) rozhodčí nález nebyl usnesen většinou rozhodců,

e) straně nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat,

f) rozhodčí nález odsuzuje stranu k plnění, které nebylo oprávněným žádáno, nebo k plnění podle tuzemského práva nemožnému či nedovolenému,

g) se zjistí, že jsou dány důvody, pro které lze v občanském soudním řízení žádat o obnovu řízení.4)

74. Podle § 401 Obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb. platného v době uzavření rámcové smlouvy strana, vůči níž se právo promlčuje, může písemným prohlášením druhé straně prodloužit promlčecí dobu, a to i opakovaně; celková promlčecí doba nesmí být delší než 10 let od doby, kdy počala poprvé běžet. Toto prohlášení lze učinit i před počátkem běhu promlčecí doby.

75. Soud zjištěný skutkový stav hodnotí právně takto. Odpovědnost advokáta za škodu způsobenou při výkonu advokacie je založena na současném splnění následujících předpokladů: 1) pochybení advokáta při výkonu advokacie, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi výkonem advokacie a vznikem škody. Jedná se o objektivní odpovědnost za výsledek, která je založena na principu presumovaného zavinění. Otázku možného úspěchu žalobce v rozhodčím řízení, je tak třeba řešit jako otázku předběžnou.

76. K jednotlivým předpokladům odpovědnosti: Ad 1) Při úvaze, zda advokát vykonával své povinnosti při výkonu advokacie řádně soud vyšel z ustanovení § 16 zákona o advokacii č. 85/1996 Sb. v platném znění a přihlédl též k rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR, např. sp. zn. 25 Cdo 1242/2006, 25 Cdo 2038/2018, 25 Cdo 2726/2014, 25 Cdo č. účtu, 25 Cdo 5819/2017, 25 Cdo 2007/2009, 25 Cdo 2992/200723 Cdo 1397/2020, 25 Cdo 2533/2007 a 25 Cdo 2224/2012. Je povinností advokáta, pokud převzal právní zastoupení, využívat veškeré dostupné zákonné prostředky, které mohou sloužit k ochraně zájmů klienta v právní záležitosti. Při poskytování právních služeb, je povinen advokát postupovat samostatně a iniciativně, je povinen učinit vše, co považuje pro klienta za prospěšné. Dále je advokát povinen postupovat s odbornou péčí, poskytovat klientovi potřebná vysvětlení, informace, předestřít možné varianty přístupu, vyhodnocovat rizika a vyžadovat si pokyny (informovaný souhlas) v případě, že je to potřebné. Požadavky kladené na advokáta nemohou být bezbřehé a nepřiměřené, vždy je třeba postupovat s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu a charakteru pochybení a též např. ustálenosti výkladu určitého právního problému. Pokud není výslovně sjednáno, že smlouva mezi advokátem a klientem se vztahuje pouze na některé konkrétní vymezené úkony, je povinností advokáta postupovat tak, aby byly zájmy klienta řádným způsobem chráněny a prosazovány a advokát je povinen za tímto účelem využívat důsledně veškeré zákonné prostředky, jak hmotněprávní, tak procesněprávní.

77. Soud dospěl k závěru, že žalovaný porušil své obecné povinnosti vůči žalobci při výkonu advokacie. Je nepochybné, že žalovaný jako advokát se žalobcem uzavřel smlouvu, jejímž předmětem bylo poskytování právních služeb, byť se nejednalo o smlouvu v písemné formě, z jejíhož obsahu by bylo možné čerpat informace o konkrétním ujednání o dohodnutých právech a povinnostech, nicméně bylo prokázáno a mezi účastníky bylo též nesporné, že žalovaný se žalobcem, resp. jeho přítelkyní o sporu vedeném u rozhodčího soudu komunikoval, vystavil za poskytnuté právní služby fakturu na odměnu, plnou moc, která mu byla udělena pro zastupování v rozhodčím řízení skutečně do spisu založil a požádal o odročení nařízeného jednání. Současně nebylo prokázáno tvrzení žalovaného, že rozsah právních služeb byl omezen „jen“ na zaslání žádosti o odročení nařízeného jednání a že by žalobce v pozici klienta udělil žalovanému jiné pokyny, které by rozsah služeb omezovaly. Žalovaný tedy byl povinen podle § 16 zákona o advokacii chránit veškerými zákonnými prostředky práva a oprávněné zájmy žalobce a byl povinen též postupovat samostatně a iniciativně. Není tedy možné se ztotožnit se závěrem žalovaného, že pokud mu žalobce neposkytl žádné zpochybňující informace k žalovanému nároku a žalovaný současně neměl k dispozici kompletní dokumentaci a věděl to, nemohl sám žalobce bránit, a měl tedy vycházel jen z dojmu, že jedinou motivací žalobce je oddálit nařízené rozhodčí jednání. Žalovaný měl postupovat iniciativně a pokud neměl veškeré dostupné podklady, aby mohl sepsat vyjádření, měl na to žalobce výslovně upozornit a o dokumenty opětovně a též prokazatelně požádat, dohodnout si s ním schůzku, a nebo si zcela jednoznačně vyjasnit se žalobcem, že mu nebude žádné právní služby poskytovat. Žalovaný však na žádnou z emailem zaslaných zpráv výslovně neodpověděl v tomto smyslu, nesdělil žalobci informace, kterými se v tomto řízení bránil, tedy že nemá časovou ani personální kapacitu se věci věnovat, se žalobcem se nikdy osobně nesetkal, věc s ním neprojednal, setkání ani sám neinicioval a i přesto, že žalovaný věděl, že se nemůže zúčastnit pro kolizi nařízeného jednání u rozhodčího soudu a ani nemůže za sebe zajistit substituci, převzal na základě plné moci jeho zastoupení a plnou moc v rozhodčím řízení založil. Bez ohledu na to, že žalovaný mohl jednat v dobré víře a snaze žalobci pomoci oddálit jednání a tím i rozhodnutí v rozhodčím řízení, nevyjasněnost úlohy žalovaného, rozsahu poskytovaných služeb, vycházení z nekompletní dokumentace a jeho minimální aktivita při poskytování služeb, způsobila rozdílná očekávání žalobce a žalovaného. Zatímco žalobce mohl oprávněně očekávat iniciativu žalovaného, žalovaný dle svého tvrzení neměl kapacitu na to, aby takto aktivní služby žalobci poskytoval, neměl to ani v úmyslu a ani neměl kompletní podklady, aby věc mohl nastudovat. Tato nevyjasněnost byla v konečném důsledku pro pozici žalobce horší, než případné jednoznačné odmítnutí poskytování právních služeb na počátku komunikace o věci. Soud tedy dospěl k závěru, že bylo prokázáno, že žalovaný nepostupoval obecně při poskytování právních služeb v zájmu žalobce řádně, iniciativně a samostatně, nevyužil veškeré zákonné prostředky v zájmu žalobce a s žalobcem si jednoznačně svoji úlohu a případné omezení svého zastoupení nevyjasnil. Pochybení při výkonu advokacie tak v obecné rovině soud shledal. Tomu, zda došlo k porušení povinností v konkrétní podobě a nakolik toto ovlivnilo výsledek rozhodčího řízení, se soud věnuje níže u výkladu příčinné souvislosti a jednotlivých argumentů žalobce.

78. Ad 3) Příčinná souvislost mezi vznikem škody a pochybením advokáta je dána tehdy, pokud si lze kladně odpovědět na otázku, zda by byl klient v předmětném sporu úspěšný, nebýt pochybení advokáta, případně zda by mu dluh vznikl. Břemeno důkazní i břemeno tvrzení o tom, že subjektivní právo klienta existovalo, či povinnost naopak neexistovala, leží na poškozeném, tedy žalobci, který musí prokázat, že by při řádném postupu advokáta svůj nárok či svoji obranu proti uplatněnému nároku prosadil (viz např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 1682/2013, 23 Cdo 1397/2020). Soud se tedy nejdříve musel zabývat předběžnou otázkou, zda by žalobce byl v rozhodčím řízení se svými námitkami úspěšný. K tomuto bodu směřovalo nejvíce výhrad a tvrzení žalobce, s nimiž se soud skutkově vypořádával po jednotlivých námitkách. I právní hodnocení proto soud bude uvádět po jednotlivých bodech a současně použije systematiku námitek a skutkových zjištění uvedených shora. a. Předně je třeba uvést, že závazkový vztah mezi jméno FO a společností právnická osoba. se odvíjel od rámcové smlouvy ze dne 8. 1. 2009 uzavřené ještě dle Obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb., kterou byly mezi těmito podnikateli nastaveny obecné podmínky v budoucnu uzavíraných kupních smluv na pohonné hmoty a z níž soud pro toto řízení nejpodstatnější považuje ustanovení o prodloužení promlčecí doby dle § 401 Obchodního zákoníku a současně uzavřena dohoda o tom, že spory vyplývající z této smlouvy a s touto smlouvou související budou řešeny u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky jedním rozhodcem jmenovaným předsedou tohoto soudu s tím, že spor může být rozhodnut bez jednání. Tato ustanovení a smlouvu jako takovou soud shledává platnou, účinky smlouvy nezanikly smrtí jméno FO a trvaly po dobu provozu obchodního závodu. b. Závěr uvedený v pod písmenem a) však neznamená, že by účinky této smlouvy zavazovaly též žalobce jako fyzickou osobu. Soud dospěl k závěru, že žalobce nebyl přímým dlužníkem společnosti právnická osoba. Žalobce se totiž stal po smrti svého otce správcem pozůstalosti, která byla mimo jiné věci tvořena též obchodním závodem s názvem „jméno FO“, IČ. Anonymizováno (dle § 502 OZ je obchodní závod – dříve v SOZ „podnik“ organizovaný soubor jmění, který podnik tvoří a slouží z vůle podnikatele k provozování jeho činnosti, tedy vše, co slouží k provozu podniku). Správa pozůstalosti dle § 1677 a násl. OZ je právní režim, který umožňuje plynule překonat období od data úmrtí zůstavitele, když k tomuto datu vstupují dědicové do práv a povinností zůstavitele až do momentu, kdy dojde k pravomocnému ukončení pozůstalostního řízení. Smyslem a účelem správy pozůstalosti je zajištění efektivního hospodaření se svěřeným majetkem tvořícím pozůstalost. Jedná se o prostou správu dle § 1405 až § 1408 OZ, správce jedná jako zástupce budoucích dědiců, tedy nositele pozůstalosti (§ 1400 odstavec 2 OZ a § 436 OZ). Beneficientem správy je osoba, která nabude pozůstalost se zpětnými účinky ke dni smrti zůstavitele, tedy dědic, kterému bylo potvrzeno, že vstoupil do práv a povinností zůstavitele. Z právních jednání je po dobu správy zavázána osoba, která pozůstalost spravuje, avšak po majetkové stránce jde o závazek ve prospěch či k tíži spravované pozůstalosti. Nositelem práv a povinností, dluhů a závazků ze smlouvy uzavřené v době správy pozůstalosti je tedy dědic, který dle pravomocného usnesení o pozůstalosti závod skutečně nabyl a do práv a povinností tak vstoupil. Prostou správu nelze vykládat tak, že by se jednalo jen o zakonzervování majetku. Podle povahy majetku půjde i o snahu pokračovat v dosavadním nakládání s konkrétními věcmi a právy, s nimiž nakládal zůstavitel, a to způsobem, který z předchozích jednání nevybočuje. Pokračování v provozování podnikatelské činnosti je judikaturou za takové možné jednání považováno. Za obvyklou správu lze podle judikatury považovat též hrazení plateb zajišťujících chod podniku. Jednání přesahující prostou správu by podle judikatury mohly být např. investice, které by měnily ráz chodu podniku, zcizení či zastavení nemovitostí apod. Při hodnocení toho, zda došlo k výkonu obvyklé správy, je třeba porovnat, zda jednání, která vedla ke vzniku dluhu řešeného v rozhodčím řízení, nevybočila z obvyklostí, tedy z předchozích obvyklých jednání zůstavitele při provozu obchodního závodu. Pokud by tomu tak bylo, soud by aplikoval ustanovení § 440 OZ a vyžadoval by schválení takového jednání dědici či soudem a pokud by k takovému schválení nedošlo, zavazovala by taková jednání výlučně žalobce jako zástupce, který režim prosté správy překročil (viz § 1679 odstavec 2) OZ). Při výkladu pojmu jednání přesahující rozsah prosté správy, je třeba vždy porovnávat dané jednání s předchozím obdobím. Judikaturou, která sice vycházela z předchozí právní úpravy, nicméně je použitelná i na úpravu současného znění OZ, byly za jednání nepřesahující prostou správu považovány platby zajišťující chod podniku, mimo jiné též např. za nákup surovin (např. rozhodnutí NS 24 Cdo 3642/2021, 28 Cdo 2243/2023). Žalobce byl potenciálním dědicem ze zákona po zůstaviteli a byl současně soudem ustanoveným správcem pozůstalosti, byl tak oprávněn dle ustanovení § 13 odstavec 1 písmeno a) živnostenského zákona č. 455/1991 Sb. pokračovat v provozování živnosti. Toto své oprávnění využil, živnostenskému úřadu pokračování v provozování živnosti nahlásil. Činnost spojená s pokračováním živnosti je však činností naplňující pojem správa pozůstalosti, ať již byla vykonávána žalobcem jako potenciálním dědicem, či jako v daném případě žalobcem jako správcem pozůstalosti. Veškerá jednání, která jsou v rámci pokračování v provozování živnosti činěna a nevybočí z obvyklého chodu podniku, jsou vykonávána jménem pozůstalosti (závodu zůstavitele) a na účet budoucích dědiců, kteří se stanou vlastníky závodu zůstavitele. Jakákoliv jednání, která žalobce činil v rámci pokračování v provozování živnosti a nevybočil současně z obvyklostí, nezavazovaly přímo jeho jako dlužníka, ale zavazovaly pozůstalost, resp. její část odpovídající obchodnímu závodu, a v konečném důsledku tedy dědice této části pozůstalosti, byť se jedná o jednání, která byla vykonána až po smrti zůstavitele. Pokud pak byla vykonávána taková jednání v rámci provozu obchodního závodu, vztahovala se na právní režim takových jednání i práva a povinnosti z nich vzniklá ustanovení smluv uzavřených při provozu takového závodu v minulosti, pokud jejich účinky trvají. Práva a povinnosti a obecné podmínky plynoucí z Rámcové smlouvy uzavřené zůstavitelem se společností právnická osoba. nejsou výjimkou a na vzniklý vztah se použijí se všemi důsledky, které s tím jsou spojeny, tedy včetně prodloužení promlčecí doby a možnosti obrátit se při řešení sporů na rozhodce. Přímým dlužníkem z takových jednání však není žalobce, ale dědic obchodního závodu, tedy matka žalobce. S touto námitkou tedy žalobce mohl být v rozhodčím řízení úspěšný, neboť skutečně z tohoto právního titulu nemohla být dovozena jeho pasivní legitimace. Je pravdou, že rozhodce dospěl k opačnému právnímu závěru a vnímal žalobce jako přímého dlužníka s odůvodněním, že nemohou jím učiněná právní jednání zavazovat dědice, ale výlučně žalobce jako fyzickou osobu, žalobce na tuto argumentaci v důsledku pasivity své i pasivity žalovaného však v rozhodčím řízení neupozorňoval, a proto ani v navazujícím soudním řízení s těmito námitkami úspěšný nebyl. Za předpokladu, že by žalovaný měl kompletní informace, měl kompletní dokumentaci od žalobce, mohl a měl k podobnému závěru dojít a námitku v rozhodčím řízení v písemné, a nebo ústní formě mohl vznést.

79. Soud tedy neshledal naplnění druhého z předpokladů, a to příčinné souvislosti mezi obecným pochybením žalovaného, případně konkrétními vymezenými porušeními povinností žalovaného při výkonu advokacie s v konečném důsledku rozhodčím nálezem uloženou povinností, neboť dospěl k závěru, že byť z jiného právního důvodu (z titulu ručení), než je uvedeno v rozhodčím nálezu, ale přesto povinnost žalobce vůči společnosti právnická osoba. zaplatit předmětnou částku, vznikla.

80. Ad 2) Posledním předpokladem odpovědnosti žalovaného za škodu by byl vznik škody Bylo prokázáno, že žalobce se dostal do pozice, kdy mu na základě rozhodčího nálezu byla uložena povinnost ve výši 3 302 017 Kč se zákonným úrokem z prodlení a náhrada nákladů řízení ve výši 208 671 Kč. Tento exekuční titul nebyl zrušen a je podkladem exekuce, která je proti žalobci vedena. Dluh je též žalobcem v exekučním řízení splácen a dle tvrzení žalobce je splaceno dosud 435 938,45 Kč. Soud při úvaze o tomto předpokladu vyšel z ustanovení § 2952 Občanského zákoníku a dospěl k závěru, že ani tehdy, pokud by byl splněn předchozí předpoklad odpovědnosti za škodu, tedy existence příčinné souvislosti s konkrétním pochybením advokáta (nevznesení v rozhodčím řízení konkrétní námitky), nemůže představovat uložená povinnost škodu žalobce, neboť jak shora soud již uvedl, z titulu ručení byl žalobce povinen částku zaplatit. Dluh, který představuje pasivum majetku žalobce mu tak vznikl, tedy nikoliv v důsledku pochybení žalovaného, ale jeho vlastním jednáním, nemůže tedy představovat škodu a nemůže mít ani nárok na poskytnutí náhrady za takový dluh po žalobci (viz § 2952 OZ druhá věta). Tyto skutečnosti však soud uvádí již nad rámec své argumentace, neboť neshledal naplnění příčinné souvislosti mezi pochybením žalovaného a vznikem dluhu.

81. Výrok II. tohoto rozsudku je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. S ohledem na plný úspěch žalovaného byl žalovanému přiznán nárok na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení soud stanovil dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále též jen „a. t.“). Náklady žalovaného, v řízení zastoupeného advokátem, sestávají podle § 137 o.s.ř. z odměny za zastoupení účastníka advokátem, hotových výdajů zástupce žalované a 21% DPH, jelikož zástupce žalovaného v průběhu řízení osvědčil, že je plátcem této daně. Žalovanému náleží plná náhrada nákladů řízení v částce 383 691 Kč, která odpovídá odměně advokáta za 10 úkonů právní služby stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 794 274,72 Kč sestávající z částky 31 500 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. Celkem bylo provedeno 10 úkonů, a to příprava a převzetí zastoupení, sepis vyjádření dne 24. 10. 2023 a 5. 1. 2024, účast u jednání dne 5. 12. 2023, 1. 2. 2024 (2 úkony), dne 2. 4. 2024 (3 úkony a 21. 5. 2024 (1 úkon), tedy 315 000 Kč. Dále pak náleží paušální náhrada výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. za 7 úkonů, tedy ve výši 2 100 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 317 100 Kč ve výši 66 591 Kč. Soud nepřiznal odměnu za reakci na předžalobní upomínku, neboť tento úkon není zahrnut ve výčtu v ustanovení § 11 AT, a u ústního jednání dne 21. 5. 2024 vyšel soud z času uvedeného v protokolu z jednání (tedy 9. 09 až 11. 05 hodin). Pokud se týká výše odměny za jeden úkon, soud vyšel z předmětu řízení, tedy částky 5 794 274,72 Kč a nikoliv žalovaným uváděných 6 745 132 kč, neboť neshledal důvod pro zahrnutí kapitalizovaného úroku z prodlení do tarifní hodnoty dle § 8 AT, neboť příslušenství není samostatným předmětem řízení a ze žádného zákonného ustanovení povinnost zahrnout v takovém případě příslušenství do základu tarifní hodnoty nevyplývá. Byť je soudu známo rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, s povinností zahrnout kapitalizované příslušenství do tarifní hodnoty se neztotožňuje.

82. Výrok III. tohoto rozsudku je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. S ohledem na plný úspěch žalovaného a tedy i vedlejšího účastníka na straně žalovaného, byl vedlejšímu účastníkovi na straně žalovanému přiznán nárok na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení soud stanovil dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále též jen „a. t.“). Náklady vedlejšího účastníka na straně žalovaného, v řízení zastoupeného advokátem, sestávají podle § 137 o.s.ř. z odměny za zastoupení účastníka advokátem, hotových výdajů zástupce žalované a 21% DPH, jelikož zástupce vedlejšího účastníka na straně žalovaného v průběhu řízení osvědčil, že je plátcem této daně. Vedlejšímu účastníkovi na straně žalovaného náleží plná náhrada nákladů řízení v částce 386 863,90 Kč, která odpovídá odměně advokáta za 10 úkonů právní služby stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 794 274,72 Kč sestávající z částky 31 500 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. Celkem bylo provedeno 10 úkonů, a to příprava a převzetí zastoupení, sepis vyjádření 1. 11. 2023 a 18. 4. 2024, účast u jednání dne 5. 12. 2023, 1. 2. 2024 (2 úkony), dne 2. 4. 2024 (3 úkony) a 21. 5. 2024 (1 úkon), tedy 315 000 Kč. Dále pak náleží paušální náhrada výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. za 7 úkonů, tedy ve výši 2 100 Kč. Dále pak mu náleží cestovní náhrada v celkové výši 2 622,20 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 5. 12. 2023 náhrada 627,47 Kč za 64 ujetých km v částce 427,47 Kč (34,40 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,3 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 1. 2. 2024 náhrada 664,90 Kč za 64 ujetých km v částce 464,90 Kč (38,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,3 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 2. 4. 2024 náhrada 664,90 Kč za 64 ujetých km v částce 464,90 Kč (38,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,3 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 21. 5. 2024 náhrada 664,90 Kč za 64 ujetých km v částce 464,90 Kč (38,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,3 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t. Daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 319 722,20 Kč ve výši 67 141 70 Kč.

83. O lhůtách a způsobu splnění veškerých povinností z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a povinným uložil obvyklou 3 denní pariční lhůtu, neboť nespatřil žádné důvody ke stanovení lhůty odlišné.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaní povinnosti uložené jim tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.