OSPS 25 C 58/2021-18

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní titul Janou Srpovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu rozdílu částky požadované žalobcem, tj. částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení na straně jedné a částky přiznané ve výroku I. na straně druhé, tj. částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

III. Žalobce je povinen doplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň – sever soudní poplatek ve výši částka, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen žalobci zaplatit náklady řízení ve výši částka, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce titul. jméno jméno.

Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení částky částka s příslušenstvím z titulu nesplaceného dluhu vzniklého na základě smlouvy o úvěru ze dne datum, uzavřené distančním způsobem prostřednictvím internetových stránek webová adresa mezi žalovaným a právnická osoba s.r.o., IČO, sídlem adresa (dále jen„ původní věřitel“), která pohledávku z uvedené smlouvy postoupila žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Na základě smlouvy původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši částka se splatností do datum. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit společně s poplatkem za poskytnutí ve výši částka, přičemž na dlužné částce neuhradil ničeho.

Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání dne datum se bez omluvy nedostavil a žalobce svoji nepřítomnost omluvil, soud proto věc projednal a rozhodl v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

Žalobce prokázal, že je aktivně legitimován k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou žalobci, a to v souladu s ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2017 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem ze dne datum, který byl předán poštovnímu doručovateli téhož dne, jak jej patrné z podacího lístku.

Dle zjištěného skutkového stavu původní věřitel uzavřel s žalovaným dne datum smlouvu o úvěru číslo to elektronickými prostředky na dálku ve smyslu ust. § 562 o. z. Na základě smlouvy se původní věřitel zavázal žalovanému poskytnout částku částka, což splnil dne datum bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky s navýšením o částku částka jako poplatkem za poskytnutí úvěru. Úvěr měl být splacen nejpozději do datum Smluvní úrok byl součástí poplatku za poskytnutí úvěru a RPSN činila 649 %. Žalovaný na dlužné částce neuhradil ničeho a to ani přes písemnou výzvu ze dne datum, která byla dána k doručení téhož dne.

Podle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Dle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 243/2015 a dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 vyplývá, že„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokované sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“.

Uzavřenou smlouvu o úvěru soud považoval za absolutně neplatnou, když v době uzavření smlouvy o úvěru, tj. v lednu 2019, dle statistiky ČNB činila průměrná úroková sazba u úvěrů poskytovaných peněžními ústavy pro potřeby domácnosti do jednoho roku 8,48 %. Bylo by tak možné akceptovat až trojnásobek, tj. 25,44 %, dle smlouvy o úvěru však RPSN je v daném případě 649 %. Přestože RPSN není totéž co úrok, je zřejmé, že částka, kterou měl žalovaný zaplatit nad rámec půjčené částky, přesahuje i trojnásobek běžného smluvního úroku sjednaného pro dané období. Soud musí vždy hodnotit smlouvy jako celek a zkoumat veškeré její náležitosti. Soud tedy uzavřenou smlouvu považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy podle ust. § 580 o.s.ř, žalovanému však uložil z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. zaplatit žalobci částku částka (neuhrazená jistina). Do prodlení se žalovaný dostal v souvislosti s výzvou zaslanou dne datum s tím, že podle § 573 o. z. je třeba vyjít z toho, že k doručení došlo do 3 pracovních dnů, žalovaný je pak v prodlení od datum. Nárok na zákonný úrok z prodlení vyplývá z ust. § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku byla žaloba ze shora uvedených důvodů zamítnuta.

Podle položky číslo bod 1 písm. a) Sazebníku poplatků, přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, činí za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem je peněžité plnění do částky částka, soudní poplatek částka. Dle položky číslo odst. 1 písm. a) za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, jehož předmětem je peněžité plnění vyšší než částka do částky částka včetně, činí soudní poplatek částka. Podle položky číslo odst. 2 Sazebníku poplatků pokud soud platební rozkaz nevydá, pokračuje v řízení a doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Soud platební rozkaz nevydal s ohledem na výši poplatku, žalobci tak doměřil soudní poplatek ve výši částka ve výroku III. tohoto rozsudku.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci úspěch v poměru 71 % (neúspěšný byl z 29 %). Právo na náhradu nákladů řízení ve výši 42 % tedy svědčí žalobci. Při vyčíslení míry úspěchu a neúspěchu soud přihlížel v souladu s nálezem Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 2717/08 i k požadovanému příslušenství, když je nutno při rozhodování o nákladech řízení dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu tj. nejen jistiny, pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. Náklady řízení celkem tvoří soudní poplatek částka, odměna advokáta částka podle § 14b odst. 1 bod 2 vyhl. č. 177/1993 Sb. za 3 úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 citované vyhlášky (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) po částka, paušální náhrada hotových výdajů ve výši částka podle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky, za 3 úkony právní služby po částka. Jelikož zástupce žalobce prokázal, že je plátcem DPH, náleží mu podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř. rovněž náhrada této daně ve výši 21 % ze základu částka v částce částka, tj. celkem částka, z toho žalobci náleží poměrná část náhrady nákladů ve výši částka. Ve shora uvedené věci jsou dle názoru soudu splněny podmínky pro použití ust. § 14b odst. 1 citované vyhlášky, neboť předmětem řízení je peněžité plnění, u něhož tarifní hodnota nepřevyšuje částku částka. Soud má za to, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V této souvislosti soud pro stručnost odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne 29. 32. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11, kterým Ústavní soud sjednotil judikaturu obecních soudů v řízení o tzv. bagatelních věcech ohledně výše náhrady nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu zdejšího.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze podat návrh na výkon tohoto rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.