OSPS 2 C 123/2026-25

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Šmicovou ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalovanému: Jméno žalovaného ⟪LB:lb_006⟫ o 147 040 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 80 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 80 000 Kč od 17. 2. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zčásti, co do zaplacení částky 67 040 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 112 000 Kč od 30. 11. 2024 do 16. 2. 2026 a zákonného úroku z prodlení z částky 32 000 Kč od 17. 2. 2026 do zaplacení, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-sever doplatek soudního poplatku ve výši 1 470 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou nadepsanému soudu domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 147 040 Kč s příslušenstvím. Uplatňovaný nárok odůvodnila tím, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek od společnosti právnická osoba, která tuto pohledávku nabyla od společnosti právnická osoba, IČ IČO (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Dle žalobních tvrzení právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. Anonymizováno. V rámci zkoumání úvěruschopnosti požadovala právní předchůdkyně žalobkyně doložení příjmu žalovaného prostřednictvím služby Kontomatik nebo doložení výpisů z účtu za poslední 3 měsíce. Právní předchůdkyně žalobkyně podle smlouvy poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 80 000 Kč. Žalovaný se oproti tomu zavázal zaplatit úrok ve výši 40 % měsíčně. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou úvěru, pročež právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni datum zesplatnila. Žalobkyně v důsledku prodlení žalovaného požaduje také sjednanou smluvní pokutu. Žalovaný nezaplatil na splátkách úvěru ničeho, a to ani na předžalobní výzvu. Žalobkyně v žalobě dále uvedla, že pokud by soud neměl nárok z titulu shora uvedené smlouvy za prokázaný, požaduje vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ve věci samé bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Soud proto ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.

4. Žalobkyně je aktivně legitimována k uplatnění nároku u soudu, neboť pohledávku za žalovaným nabyla od společnosti De Vries právnická osoba., IČ IČO, na kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena právní předchůdkyní žalobkyně ve smyslu § 1879–1887 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), jak dokládají smlouva o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2026 včetně seznamu postupovaných pohledávek a smlouva o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2026 rovněž včetně seznamu postupovaných pohledávek. Žalobkyně dále doložila, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno ve smyslu § 1882 o. z. dopisem ze dne 6. 2. 2026 odeslaným podle podacího lístku dne 10. 2. 2026.

5. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru s označením Anonymizováno a dodatek k této smlouvě o snížení smluvního úroku dne datum (dále jen „smlouva“). Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku, kdy podpis žalovaného byl nahrazen zadáním hesla či kódu. Součástí smlouvy byly všeobecní obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. V rámci posuzování úvěruschopnosti právní předchůdkyně žalobkyně ověřila totožnost žalovaného na základě kopie občanského průkazu a vyžádala si od žalovaného doložení příjmu. Jiným způsobem úvěruschopnost zkoumána nebyla. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše sjednaného limitu 40 000 Kč, a to i opakovaně. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 80 000 Kč, a to v následujících platbách 4 000 Kč, 3 300 Kč, 2 500 Kč, 2 400 Kč, 2 500 Kč a 3 600 Kč dne datum, 6 000 Kč a 1 400 Kč dne datum, 14 300 kč dne datum a 40 000 Kč dne datum. Tyto částky byly žalovanému v uvedených dnech připsány na jeho bankovní účet č. č. účtu uvedený ve smlouvě, jak bylo zjištěno ze sdělení banky vyžádaného soudem k návrhu žalobkyně. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 9,9 % měsíčně. RPSN podle smlouvy dosahovala 210 %. Úvěr byl sjednán na dobu neurčitou. Žalovaný na splátkách úvěru nezaplatil ničeho. Žalovaný nic neuhradil ani na předžalobní výzvu, v níž mu byla poskytnuta dodatečná lhůta k plnění v délce 3 dnů. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne datum, jak vyplývá z podacího lístku.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Soud shledal nárok žalobkyně ze smlouvy nedůvodným. Žalobkyně v řízení neprokázala, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy důkladně prověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet v souladu s § 86 z. s. ú. Právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně nezkoumala ekonomickou situaci žalovaného. Byť si dle vlastních tvrzení vyžádal od žalovaného doklad o příjmu, nikterak nezkoumala výdajovou stránku žalovaného včetně jeho závazků a platební morálky. Soud tedy nemá za prokázané, že byla dostatečně zkoumána schopnost žalovaného úvěr splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně nemohla za takové situace bez důvodné pochybnosti uzavřít, že žalovaný je skutečně schopen úvěr splácet a jednala tak v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou z. s. ú. Soud proto podle § 87 odst. 1 z. s. ú. vyhodnotil smlouvu jako neplatnou. K této neplatnosti přihlíží soud ze zákona.

12. Soud nadto shledal smlouvu absolutně neplatnou pro její zjevný rozpor s dobrými mravy podle § 588 o. z., neboť protiplnění za poskytnutí úvěru (úroková sazba ve výši 9,9 % měsíčně, tj. 118,80 % ročně, RPSN ve výši 210 %) bylo sjednáno ve zcela zjevně nepřiměřené výši, která překračuje výši obvyklou v době uzavření smlouvy (dle databáze ČNB ARAD se jednalo o úrokovou sazbu pro revolvingové úvěry ve výši 15,09 % ročně, RPSN ve výši 9,25 %).

13. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy vypořádal soud žalobkyní uplatňovaný nárok v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z., neboť bylo plněno, aniž tu byl platný závazek. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení eventuálně uplatnila sama žalobkyně, a to pro případ, že soud nebude mít nárok ze smlouvy za prokázaný. Soud tedy žalobkyni již nepoučoval o následcích neunesení důkazního břemene ve vztahu k tvrzenému zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, když těchto následků si žalobkyně zjevně byla vědoma. S ohledem na shora uvedené soud přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky bezdůvodného obohacení žalovaného ve výši 80 000 Kč, když žalovanému byla tato částka poskytnuta a žalovaný ničeho neuhradil. Žalobkyni svědčí také právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky bezdůvodného obohacení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení žalovaného soud stanovil v návaznosti na zaslání předžalobní výzvy. Podle § 573 o. z. má soud za to, že předžalobní výzva se do dispozice žalovaného dostala třetí pracovní den po jejím odeslání, tedy dne datum. Žalovanému byla v předžalobní výzvě poskytnuta lhůta k plnění v délce 3 dnů, ode dne následujícího po uplynutí této lhůty, tj. od datum, je žalovaný v prodlení. Soud tedy žalobě v tomto rozsahu vyhověl. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 87 odst. 1 z. s. ú. podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný byl v řízení zcela nečinný, a soud proto nemohl zjistit jeho možnosti za účelem stanovení přiměřené lhůty. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť byla-li smlouva shledána neplatnou, nelze na jejím základě přiznat žalobou požadovaná plnění.

14. Soud výrokem III. tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to vzhledem k tomu, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek z částky 5 882 Kč na 7 352 Kč podle položky 1 sazebníku. Žalobkyně je tedy povinna doplatit částku 1 470 Kč. Lhůta k zaplacení byla stanovena podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků, neboť úspěch i neúspěch obou účastníků byl srovnatelný, kdy úspěch žalobkyně dosahoval 49,67 % a úspěch žalovaného činil 50,33 %. Soud při vyčíslení míry úspěchu a neúspěchu přihlížel v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 2717/08 i k požadovanému příslušenství, když při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci je nutno zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen jistiny pohledávky, ale též stran jejího příslušenství.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-sever. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.

Pokud nebude částka uvedená ve výroku III. zaplacena ve stanovené lhůtě, bude po marném uplynutí lhůty 30 dní od splatnosti vymáhána celním úřadem.