OSPU 7 C 171/2021-53

Okresní soud v Pardubicích rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Jitkou Novákovou jako samosoudkyní ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem anonymizováno jméno jméno ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa žalobkyně ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ bytem adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 5 095 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 3 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 500 Kč od 12. 2. 2021 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh žalobce, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 1 595 Kč s úrokem z prodlení z částky 5 095 Kč od 26. 10. 2019 do 11. 2. 2021 a z částky 1 595 Kč od 13. 2. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 512 Kč k rukám anonymizováno jméno jméno, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se proti žalovanému domáhal zaplacení shora uvedené částky 5 095 Kč, z toho částky 3 500 Kč jako nevráceného poskytnutého úvěru a částky 1 491,44 Kč jako poplatku za poskytnutí úvěru, spolu s úrokem ve výši 103,56 Kč dle čl. II. 2. b Smlouvy, úroku z prodlení ve výši 10,00 % p.a. od 26.10.2019 do zaplacení. Uvedl, že dne 25.9.2019 uzavřel žalovaný s jeho právním předchůdcem, společností právnická osoba smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta finanční částka ve výši 3 500 Kč. Celková částka, kterou měl uhradit, byla splatná 25.10.2019. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky webová adresa, na které se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru, po ověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy, kterou žalovaný odsouhlasil. Právní předchůdce žalobce dne 25.9.2019 žalovanému úvěr v plné výši na žalovaným označeným bankovní účet poskytl. Žalovaný byl právním předchůdcem žalobce lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI – k těmto skutečnostem však žalobce nenavrhl žádný z důkazů. Poplatek za poskytnutí úvěru obecně pokrývá veškerou administrativní činnost spojenou s poskytováním úvěru původním věřitelem, náklady vznikající původnímu věřiteli související s hromadným nesplácením úvěru ČR, dále náklady na získání finančních prostředků pro poskytování koncových úvěrů úvěrovaným osobám a zamýšlenou drobnou marží. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1.12.2020 postoupena žalobci. Přes upomínání nebylo na dluh žalovaným ničeho uhrazeno.

2. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř bez nařízení ústního jednání. Zástupce žalobce souhlasil s rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání. Žalovaný byl usnesením soudu ze dne 23.11.2021 vyzván ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez jeho osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 7 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalovaný soudu ve stanovené lhůtě nezaslal své vyjádření, souhlas s takovým procesním postupem soud podle uvedeného poučení daného žalovanému předpokládal, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti zástupce žalobce a žalovaného.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Soud měl prokázáno smlouvou o úvěru, že společnost právnická osoba uzavřela dne 25.9.2019 s žalovaným smlouvu, v níž se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 3 500 Kč, který bude žalovanému zaslán na jím označený účet. Žalovaný se zavázal splatit úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 491, 44 Kč a úrokem ve výši 103, 56 Kč (36% ročně) s RPSN 9 540, 36% ročně do 25.10.2019. Potvrzením o provedené platbě a výpisem z účtu bylo prokázáno poskytnutí částky 3 500 Kč žalovanému právním předchůdcem žalobce dne 25.9.2019. Aktivní legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek. Žalovaný byl opakovaně původním věřitelem o zaplacení dluhu upomínán. Listinou ze dne 8.2.2021 byl žalovaný vyrozuměn o tom, že pohledávka ze smlouvy o úvěru, a to včetně příslušenství této pohledávky byla postoupena žalující společnosti. Dopisem ze dne 8.12.2021 spolu s podacím lístkem bylo prokázáno zaslání předžalobní výzvy žalovanému.

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

8. Podle § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

9. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze co do částky 3 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně od 12.2.2021 do zaplacení. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 o.z.), na základě níž žalovaný obdržel úvěr ve výši 3 500 Kč, který se s úrokem a poplatky zavázal zaplatit do 25.10.2019. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.), kde právní předchůdce žalobce vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Žalovaný své povinnosti vyplývající ze Smlouvy řádně neplnil. Žalobce již přímo v žalobě k prokázání svých tvrzení o posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, uvedl, že k tomuto nenavrhuje žádné důkazy. Žalobce tak neunesl své důkazní břemeno o tom, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem žalobce proběhlo v souladu s ust. § 86 a §87 zák. č. 256/2020 Sb., čehož důsledkem je sankce v podobě neplatnosti smlouvy o úvěru. Primárním cílem zákona o spotřebitelském úvěru je ochrana individuálního spotřebitele "před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, plynoucích z neznalosti a nedostatečných zkušeností, jakož i osobních morálně volních vlastností a životních i sociálních poměrů spotřebitele, které mohou zásadním způsobem dopadnout na jeho osobní a rodinnou finanční situaci, postihnout jeho majetek a ohrozit uspokojování základních životních potřeb, ekonomickou funkci rodiny a společenský status jejich členů, vč. narušení jejich sociálních vztahů" (viz dohledový benchmark České národní banky č. 1/2014 ze dne 18. března 2014 k výkladu povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Spotřebitel je tak chráněn "i před sebou samotným" a vlastním neúměrným zadlužováním, resp. přijímáním takových dluhů, které by v budoucnosti nebyl schopen splácet. Sekundárně je pak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy.

11. Pouze jazykový výklad nové právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora z 5. 3. 2020 ve věci vedené pod sp. zn. C -679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě (Česká republika) ze dne 25. října 2018, došlým Soudnímu dvoru dne 5. listopadu 2018, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

12. Vzhledem k tomu, že na základě neplatného právního úkonu bylo poskytnuto plnění ze strany právního předchůdce žalobce žalovanému ve výši 3 500 Kč, přichází pouze nárok žalobce (resp. jeho právního předchůdce) na vydání bezdůvodné obohacení ve výši 3 500 Kč. Žalovaný byl žalobcem dopisem ze dne 8.2.2021 vyzván k zaplacení dluhu do tří dnů a tudíž se dostal do prodlení nejdříve dnem 11.2.2021, nikoliv dřívějším dnem tvrzeným žalobcem, je proto v souladu s ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a nař. vl. 351/2018 Sb. povinen hradit úrok z prodlení ve výši 8,25 % p.a. od 12.2.2021 do zaplacení a nikoliv dříve. Žalovaný netvrdil a neprokazoval, že by bezdůvodné obohacení vydal.

13. Soud proto žalovaného zavázal k povinnosti zaplatit 3 500 Kč s příslušenstvím, tak jak je uvedeno ve výroku I., když žalovaný neprokázal, že by bezdůvodné obohacení vydal, a ve zbytku žalobu zamítl (výrok II.).

14. Žalovaný je povinen žalobci nahradit náklady řízení dle § 142 odst. 2 o.s.ř., když v dané věci měl žalobce pouze částečný úspěch. Soud tedy přiznal žalobci proti žalovanému právo na náhradu nákladů ve výši 37,4 % (68,7 % úspěch mínus 31,3 % neúspěch), z celkové částky nákladů řízení, která by žalobci náležela při plném úspěchu, tj. ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, dále odměny advokáta ve výši 2,5 x 200 Kč dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění za převzetí zastoupení, sepis návrhu, jednoduchou výzvu k plnění (§ 11 odst. 1 písm. a/, d/, odst. 2 písm. h/ vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění), 3 x 100 Kč paušál dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, a dále 21% DPH ve výši 168 Kč z celkové náhrady nákladů advokáta, který je plátcem DPH. Náklady řízení tedy celkem činí 512 Kč. Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, zjištěny ani tvrzeny nebyly. Lhůta k plnění byla stanovena třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

Proti tomuto rozsudku nelze podat odvolání (§ 202 odst.2 o.s.ř.).

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí – exekuci.