OSPU 15 C 111/2026-47

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Turečkem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce A., IČO IČO žalobce A ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobce A ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený Jméno žalobce B, advokátem ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa žalobce A ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ o 41 651,79 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku zaplatit žalobci částku 39 933 Kč, úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 45 642,98 Kč za dobu od 6. 12. 2025 do zaplacení, částku 5 709,98 Kč, částku 1 000 Kč a částku 718,79 Kč.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku nahradit žalobci k rukám Jméno žalobce B, advokáta, jako zástupce žalobce náklady řízení ve výši 10 795 Kč.

1 Žalobce (dále i jen úvěrující či poskytovatel) se po žalovaném domáhal zaplacení částek 39 933 Kč a 718,79 Kč s příslušenstvím, jak je uvedeno ve výroku rozsudku, přičemž nárok sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 39 933 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 5 709,98 Kč, který byl vypočten ze zbývající jistiny 39 933 Kč za období od 16. 8. 2025 do 12. 11. 2025, dále z nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 718,79 Kč. Tvrdil, že dne 31. 5. 2025 uzavřel s žalovaným smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytl žalovanému částku 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v minimálních měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč vždy k 15. dni daného měsíce, neuhradil však řádně a včas splátku splatnou dne 15. 8. 2025, proto mu žalobce zaslal 20. 8. 2025 a 5. 9. 2025 upomínky, které zůstaly bez reakce, a úvěr následně zesplatnil.

2 Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil.

3 Soud věc projednal v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.), neboť žalobce se z jednání omluvil a žalovaný se k jednání nedostavil bez omluvy, ač byl řádně předvolán.

4 Ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota datované 31. 5. 2025, uzavřené mezi žalobcem jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným, bylo zjištěno, že úvěrující poskytl žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 40 000 Kč, z něhož žalovaný čerpal celkem částku 40 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit alespoň v minimálních měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč splatných vždy nejpozději k 15. dni v měsíci. Z článku 5.4 smlouvy plyne, že náklady na upomínkování za první a druhou upomínku činí celkem 1 000 Kč.

5 Dále bylo zjištěno, že součástí smlouvy byl zaznamenaný mechanismus posuzování schopnosti spotřebitele úvěr splácet, z něhož vyplynulo, že poskytovatel vycházel z tvrzení spotřebitele o jeho osobních poměrech, právním stavu, příjmech, výdajích a závazcích (čl. 2.2–2.9). Tato tvrzení porovnal s reálným stavem zjištěným z předložených dokladů, zejména oboustranné kopie občanského průkazu, druhého dokladu totožnosti a kompletních bankovních výpisů za poslední tři kalendářní měsíce, případně dalších dokumentů o příjmech či nákladech (např. výplatní pásky, daňové přiznání, rozhodnutí o výživném apod.) (čl. 2.10). Současně provedl kontrolu v registrech insolvenčního rejstříku ISIR, registru neplatných dokladů, Centrální evidence exekucí a databáze SOLUS, a to jak z hlediska platební morálky, tak i finančních závazků, přičemž zjištěné údaje porovnal s tvrzeními spotřebitele (čl. 2.13). Zjištěnými výsledky bylo, že vůči spotřebiteli nebylo vedeno insolvenční ani exekuční řízení, předložené doklady nebyly evidovány jako ztracené či odcizené, v registru SOLUS nebyly zjištěny žádné finanční závazky ani negativní záznamy o platební morálce a rovněž interní databáze poskytovatele neobsahovala negativní údaje (příloha, tab. 3–8). Spotřebitel deklaroval měsíční příjem ve výši 35 000 Kč, přičemž skutečný příjem zjištěný z bankovního účtu činil 44 560 Kč, a pro účely dalšího posouzení byl použit nižší z těchto příjmů (příloha, tab. 10). Náklady na bydlení spotřebitel deklaroval ve výši 10 000 Kč, minimální stanovená částka činila 8 000 Kč, přičemž výsledné náklady na bydlení byly stanoveny ve výši 8 000 Kč (příloha, tab. 12). Náklady na potraviny a běžné zboží domácnosti byly určeny jako vyšší z deklarovaných, zjištěných a minimálních, a to ve výši 6 000 Kč (příloha, tab. 14). Nejvyšší zjištěné měsíční finanční závazky činily 5 916 Kč (příloha, tab. 16). Výdaje na sázení a hazardní hry nebyly zjištěny (příloha, tab. 17). Po porovnání všech tvrzení spotřebitele s reálnými daty a po dosazení ověřených hodnot do výpočtu stanovil poskytovatel měsíční finanční zůstatek spotřebitele ve výši 13 084 Kč (příloha, tab. 19).

6 Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7 Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), pro účely tohoto zákona se rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

8 Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

9 Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10 Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11 Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12 Soud se při posuzování platnosti úvěrové smlouvy zabýval vedle podstatných zákonných náležitostí smlouvy o úvěru též tím, zda poskytovatel s odbornou péčí posoudil ve smyslu § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného jako spotřebitele tento úvěr splácet, a zda výsledky takového posouzení v době uzavření smlouvy vylučovaly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr řádně splácet.

13 Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí odpovídat požadavku odborné péče. Poskytovatel úvěru sice vychází z informací poskytnutých spotřebitelem, nemůže se však spoléhat pouze na jeho ničím neověřená tvrzení či na neúplná tvrzení. Je naopak povinen sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění a ověření skutečností rozhodných pro závěr, zda bude spotřebitel schopen poskytnutý úvěr v budoucnu splácet. Nestačí tedy toliko formální zaznamenání údajů sdělených spotřebitelem, aniž by byly doloženy či jinak ověřeny.

14 Samotné zjištění, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti nepostupoval řádně, však bez dalšího nevede k závěru o neplatnosti smlouvy. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, dovodil, že smlouvu o spotřebitelském úvěru nelze považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele; musí totiž být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet, resp. že mu úvěr neměl být poskytnut. Na tento závěr následně navázal i Nejvyšší soud v usneseních ze dne 25. 9. 2024, sp. zn. 33 Cdo 2105/2024, a ze dne 24. 6. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1586/2024, nově též v rozsudku ze dne 28. 1. 2026, sp. zn. 33 Cdo 1056/2025.

15 V projednávané věci soud dospěl k závěru, že poskytovatel své povinnosti splnil. Získal od spotřebitele potřebná tvrzení o jeho osobních a finančních poměrech, tato tvrzení ověřil prostřednictvím skutečných údajů z bankovních výpisů a dalších dokladů a porovnal deklarovaný stav s reálnou situací. Na tomto základě vyhodnotil příjem spotřebitele, stanovil přiměřenou úroveň jeho běžných výdajů a zjistil jeho náklady na bydlení. Současně ověřil, že situace spotřebitele nezakládá takové splátkové zatížení, které by mohlo ohrozit jeho schopnost nový úvěr splácet. Po opatření všech informací o ekonomických poměrech spotřebitele poskytovatel neshledal žádný důvod pro závěr, že spotřebitel nebude schopen úvěr splácet.

16 Smlouvu o úvěru pak soud vyhodnotil jako platnou a shledal, že žalobní návrh je v plném rozsahu důvodný, a to jak v rozsahu dluhu na jistině, tak v rozsahu dluhu na sjednaném poplatku za upomínky. Po právu je i požadavek na zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. a § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. V období, za něž je úrok z prodlení požadován, je žalovaný v prodlení se splněním povinností, o něž v řízení jde.

17 O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Účelně vynaložené náklady jsou u zcela úspěšného žalobce představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 895 Kč. Dále odměnou advokáta dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „vyhláška“) v rozsahu 2 úkonů po 3 020 Kč, a to za převzetí a přípravu zastoupení a sepis žaloby. Vedle toho náleží žalobci odměna advokáta za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním vymezením věci ve výši jedné poloviny sazby odměny, tedy 1 510 Kč. Žalobci náleží i paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 vyhlášky za výše uvedené úkony v celkové výši 1 350 Kč (3 × 450 Kč).

18 Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.

Odvolání lze podat do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje, a to písemně ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.